Skip to main content

Full text of "Květy"

See other formats


Google 



This is adigital copy ofa bix>k lhal was preserved for generál ions on library sIil-Ivl-s before il was carefully scanncd by Google as pari of a projed 

to make the worlďs books discovcrable onlinc. 

Il has survived long enough Tor ihe copyrighl lo expire and the book to enter the public domain. A public domain book is onc lhal was never subjecl 

lo copyright or whosc legal copyright term has expired. Whcthcr a book is in the public domain may vary country locountry. Public domain books 

are our gateways lo the pásl. representing a weallh of hislory. cullure and knowledge thaťs often dillicull lo discover. 

Marks. noialions and other marginalia present in the originál volume will appear in this lile - a reminder of this book's long journey from ihc 

publisher lo a library and linally lo you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries lo digili/e public domain malerials and make ihem widely accessible. Public domain books belong to ihc 
public and wc are merely their cuslodians. Neverlheless. this work is expensive. so in order lo keep providing ihis resource. we háve taken sleps to 
prevent abuse by commercial parlics. iiicliidmg placmg lechnical reslriclions on aulomaled uuerying. 
We alsoask that you: 

+ Make n on -commercial use oftheplvs Wc designed Google Book Search for use by individuals. and we reuuesl lhal you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrain from mttoinatud querying Do not send aulomaled uueries of any sorl to Google's systém: If you are conducling research on machine 
translation. oplical characler recognilion or olher areas where access to a large amounl of lexl is helpful. please conlact us. We encourage the 
use of public domain malerials for these purposes and may bc able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you sec on each lile is essenlial for informing people aboul this projed and helping them lind 
addilional malerials ihrough Google Book Search. Please do noi remove il. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember lhal you are responsible for ensuring lhal whal you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in ihc United Siatcs. lhal ihc work is also in the public domain for users in other 

counlries. Whelhcr a book is slili in copyrighl varies from counlry lo counlry. and we can'l offer guidancc on whelher any specilic use of 
any specilic bix>k is allowed. Please do nol assume lhal a book's appearance in Google Book Search mcans il can bc ušed in any manner 
anywhere in ihe world. Copyrighl infringcmcnl liabilily can bc quite severe. 

About Google Book Search 

Google 's mission is lo organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover ihc worlďs books while liclpuis; aulliors and publishcrs reach new audiences. You can search ihrough ihe J li 1 1 lexl of this book on ihe web 
at |http : //books . qooqle . com/| 



^Ihvs 



n\ c \C M( 




Dougfitwitfi tfie incomcof 

THE 

S USÁN A. E.MORSE FUND 

Established by 

Wiluam Ingus Morse 

JnA^emotycffiifWife 





Harvard CollegeLibrary 






KVĚTY. 



Odpovědný redaktor a vydaříte! 



VÁCLAV ČECH. 



Pořadatel báni a původní 
krásné prdey 

SVATOPLUK ČECH 



Pořadatel Slánku poučných a překladu 
krátné próey 

Dr. SERVÁC HELLER 



ROČNÍK XIX. 



KNIHA XXXVIII. 



PRVÉ POLOLETÍ. 



Patlale původníoh praoí se vyhrazuje. 



„Kvéty" vycnásejl v seiitech po BV 2 tukových arilcli dne 1. kaidého méelce. Předplatné na étrrt léta 
« poitoTsl rfiilkou 2 Zl. 50 kr., jednotlivé ulity po 90 kr. Adreesa: „Kvéty" v Prase, Souken- 

nicka ulice t. 9 nové. 



V PRAZE. 

TISKEM ALOISA W I ES NERA. — MAJITEL, A NAKLADATEL VLADIMÍR ČECH. 

1897. 



A 



j^o^ IIK.XÍ 




HARVARD^ 
UNIVERSITY 
LIBRARY 

[_ -Y 12 ;o50 J 



OBSAH. 



Strana 

Dub Merlinův. (Hra stínů.) Báseň Jaroslava Vrchlického 4 

F. L. Věk. Třetí, samostatná část. Napsal AI. Jirásek 12, 138, 293, 406, 

546, 674 

Planě Růženy Jesenské ; 26 

Udobření dudci. Z Volyňských črt" Edvarda Jelínka 28 

Jan Neruda. Biograncko-literární studie od Bohuslava Čermáka. Až 

do úmrti matky (1861—1869) 37, 314, 617 

Z básní Adolfa Heyduka 48 

Anatole France. Literární silhouetta. Podává Anežka Schulzová . . . 52 
Thais. Napsal Anatole France. Přeložila Anežka Schulzová 61, 

184, 334, 471, 598 
Mateřská láska hmyzu. Dle E. Menaulta a jiných vypravuje V. Čalounová 82 
Na jezeře čtyřkantonském. Báseň Ant. Klášterského ........ 93 

krojích v Cecháoh a na Moravě ve stol. XVIII. Vypravuje Dr. Čeněk 

Zibrt 94, 171 

Pančava. Slovenská kresba od Svetozára Hurbana Vajanského . 103 
Modlitba dětská. Z druhé řady .Modliteb k Neznámému" od Svatopluka 

Čecha 118 

Z let mladosti. (Toute une jeunesse.) Napsal Francois Coppée. Přeložil 

J. J. Benešovský-Veselý 120, 224, 356, 518, 640, 749 

Dva principy dekorace moderního bytu. Píše dr. F. X. Jiřík 157 

Z básní Aug. Eug. Mužíka 163 

Pout do Canossy. Načrtal František Ventura 167 

Útěcha. Báseň Adolfa Heyduka 170 

Vypravování raněného. Báseň Marie Konopnické. Z polštiny přeložil 

Frant Vondráček 181 

V troskách římského divadla. Báseň Ant. Klášterského 206 

Jak se po Sýrii cestuje. Napsal František Klement 207 

Z novější poesie anglické. Překlady Jar. Vrchlického 211 

Glossy k Shakespearovu „Hamletu". Z porovnávacích dramaturgických studii 

J. Arbesa 236 

Pilařova smrt. Napsal František Procházka 248 

Královská rokle. Ze svých cest Skalními horami v Severní Americe podává 

Pavel Albieri 258 

isme símě, Pane... Báseň Karla B. Hájka 270 

Pan Gulllem de Cabestaing. Cyklus romancí a písni od Jar. Vrchlického 272 

Resiané, Slované severoitalští. Referuje Adolf Černý 326,451 

Bratři. Báseň Adolfa Heyduka '. 379 

Půlstoletí studia klínopisného. Referuje dr. J. V. Prášek 381 



Strana 

Z knihy „Poklad pokornýoh", již napsal Maurice Maeterlinck. Q ženách. 

Přeložila Marie Kalasová 394 

Dětská košilka. Povídka. Napsal Beneš Doubrava ký 399 

Co trvá. Báseň Adolfa Heyduka 423 

Paničkou. Obraz z podhoří. Napsal Karel V. Rais 423, 586, 721 

Modlitba za mrtvé. Báseň Ant. Klášterského 449 

Poselství. Báseň AI. Škarapy 4»U 

Z lidovýoh legend o Kristu Pánu. Na Chodsku zaznamenal Jan Fr. Hruška 463 

Bílý kalich. Báseň Jana Rokyty 470 

Z moderních básníků anglických. Nové překlady Jar. Vrchlického . . 484 

Hrozen. Legenda od Aug. Éug. Mužika 499 

Starověké vlllegglatury. Podává F. V. Vykoukal 503 

t Edvard Jelínek 538 

Smrt Chironova. Báseň Jaroslava Vrchlického 540 

U Cheléic. Báseň Adolfa Heyduka 567 

Ctění zvířat. Napsal dr. O. Frant. Vaněk 569, 740 

Španělští žebráci. Sepsal Vaši lij Němirovič-Dančenko. Přeložil Dr. 

Pavel Durdík 580 

Z poesie T. B. Aldriche. Překládá Ant. Klášterský 613 

Za starou láskou. Napsal Bohdan Kaminský 628 

Několik črt z Florencie. Napsal Č 666, 705 

Světla na hřbitově. Báseň Jana Rokyty 671 

Jubileum Fr. Pravdy 672 

Z lyriky lorda Byrona. Překlady Jaroslava Vrchlického 694 

Washington a Phlladelphia. Poslední etapy z výletu do Ameriky. Píše 

Gaston Humbert 710 

Z cyklu básní „Chrám bosých" Aug. Eug. Mužíka 770 

Poslední dnové března r. 1848 v Praze a vypravení druhé deputace. Napsal 

Robert Maršan 775 A 

Poslední okamžiky. Napsal M. Béňa 785 * 

První boj. Vojenská Črta Ivana Sčeglova. Z ruštiny přeložil Josef 

KonČrza 795 



v 

Vyobrazení: Šest kreseb Mikuláše Aleše k národním písním. — Neruda 
r. 1860. — M. Rosselli: Postava z obrazu „Triumf Davidův". — Svetozár 
Hurban Vajanský. — Obrovské platány v Trstenu (Canosse) v Dalmácii. — 
Zákoutí benátské. (Palác Albrizzi.) — Nad kyticí. — Krajina v Cevenriách. — 
Sustermans: Podobizna neznámé paní. — Maurice Maeterlinck. — Resiané. — 
Pohled do údolí Resie s horou Caniňem v pozadí. — Christofano Allori: 
Judita. — Tizian: Podobizna neznámé paní zvaná La bella. — Quido Reni: 
Bacchus ověnčený révou. — Palazzo Pitti ve Florencii. — Michelangelův 
Rpmník ve Florencii. — Perugino: Z obrazu „KlanČni se Ježíškovi". — Ivan 
Ščeglov. 



& M+ Rt ! 



Jar. Vrchlický : 



Dub Merlinův. 

(Hra stínů.) 
Báseň Jaroslava Vrchlického. 



(Mýtina v lese Broc elianském. Dub Merlinův v prostředku, jeho kmen jest do 
třetiny zakryt bílým kvetoucím hlobem. Měsíc v úplňku sviti na mýtinu a les 
v pozadí a kolem se Černající. Stíny se mí bájí na všech stranách. Letni půlnoc.) 

Sbor lovců. 

Ano zde! — To místo známe na té slunné mýtině, 
vždy nám kynul volný oddech starých stromů ve stíně; 
dnes tu všecky sporáženy, místo kmenů stádo hub, 
jediný čni nade všemi, Merlinův to svatý dub. 

Zde jsme unaveni rádi zbroj i kořist skládali, 

v stromů vrškách mřelo zatím trub i rohů halali! 

Zde jsme spočinuli sobě, kroužila zde mnohá číš, 

žert spěl motýlem s rtů dívek, v odvet za ním vosa, smích. 

To již dávno — po letech však stíny vracíme se sem; 
ony báje časů dávných zná zde pouze stará zem, 
vše se mění, lidé, stromy, vše se stává lupem dob, 
věrná pouze trvá země, zvláště tam, kde hostí hrob. 

Zde jej hostí. Proto stanem jako živí jindy dnes, 
nad vývratě starých stromů mladý podrost hlavu vznes, 
kol to šumí, kol to zpívá v této tiši hostinné. 
Slyšíš nás, ó Viviano, slyšíš ty nás, Merline? 

Hlas z hlubin. 

Slyším já vás, chápu vás, 
vždyť jsem všeho živý hlas. 

Odkud jdete, 

co tu chcete, 
proč váš let mým rovem třas? 



Dub Merlinův. 

Sbor lo v cň. 

Sladce spi se dlouhá léta — velké kouzlo jesti sen, 
však i kámen hrobu hne se, pro věky byt spečetěn; 
duše k duši, srdce k srdci se i v hrobě přivine. 
Slyšíš nás, 6 Viviano, slyšíš nás, ó Merline? 

Hlas z hlubin. 

Masko básně pravdu krej, 
začněte svůj vzdušný rej ! 

Dřív než ráno, 

Viviano, 
zvukem harf je provázej ! 

Stín Erekňv. 

Byl to věru krásný čas, 
bohatýrem každý z nás ! 

My jsme žili, 

my jsme pili, 
celý život věčný kvas! 

Stín G a w e i n ů v. 

Celý život — poklady ! 
Ale věčné záhady 

u cesl žití 

k nám se řiti 
upomínky, nálady! 

Hlas z hlubi n. 
Nevím, jsem tu vskutku sám? 

Hlas V i v i a u v. 

Mlč, již harfa probírám, 

v svitu luny 

její struny 
věsti starý lásky klam. 

Sbor lovců. 

9 

Lásky klam! O sladké kouzlo, voláme jej z hrobá zas. 
Co dí jíva zádumčivá, co dí postříbřený klas? 
Pod vil nohou chví se rosa, cítila jich sladkou tíž, 
jak je sladká, Viviano, Merline i ty to víš ! 



Jar. Vrchlický: 

Hlas z hlubi d. 

Co jest sladké, vím to, vím, 
nestačí v to pěvců rým, 

echo skále 

dí to dále, 
já v tom řadu let již spím! 

Hlas Vivianv. 

Lásky sladké zajeti, 
polibek a objetí 

v hrobě kvete, 

mluv ó kmete, 
co se děje, co je ti? 

Hlas z hlubin. 

Ano, sladká je zář hvězd ! 
Věčné jest, co sladké jest, 

dál to kvete — 

Co však chcete, 
co chce, duchové, váš sjezd? 

Stín krále Artuše. 

Myslím, žes to dobře věděl, Merline, 

jak jsem klamán dlouhá léta byl. 
Mlčel's k tomu, v skrýši svojí hostinné 

oba vinníky jsi zrádně skryl. 
Pro mne úsměv měl jsi výmluv plný, 

šedou bradou vždy jsi v souhlas kyv, 
co on líbal jejích ňader vlny, 

hříšným okem hltal božský div 
krásy její v lásky rozmaru, 

nechals mne při plném poháru. 

Hlas z hlubin. 

Mudrcem jsem nebyl jeu, 
který hlídá vlastní sen, 

človék temně 

vždycky ve mně 
maskou mudrce zřel v den. 

StínKlingsorův. 

Výmluva to věru špatná, starý Merline ! 
Vinníky že ukrýval jsi v sluji hostinné, 
po tvém otci v povaze tvé zůstal zloby rys, 
nikdy toho nezapomeň: Satanův syn tys! 



Dub Merlinův. 

S tváři vážnou sladký mudrc, vše jsi chápal rád, 
spanilá tak ona byla, král stár a on mlád, 
zeptej se jich, právě letf ve objetí kolem mhou, 
dobře znám ty lásky děti: Lancelota s Gine vrou! 

Hlas z hlubin. 

Nevěř, zlý byl čaroděj, 
bdělý sluch mé radě přej, 

chceš-li v hrobě 

klid přát sobě, 
nedívej se v stínů rej ! 

Stín Klingsorův. 

Králi Artuši, jen pohleď, pravda ta tě nezdrtí, 
lépe nežli za života snést ji můžeš po smrti! 

Viz ty stíny, 

pavučiny 
jak se v trávě rosné blýsknou, 
duchové se k sobě tisknou 
stejně jako před lety, 
pravdě věř, ne jeho snění, 

blabc^pní 

mudrce a poety! 

Sbor lovců. 

Ano, ano, to jsou oni, stíny splývají blíž mhou, 

vždyť je znáte, jak my všichni, Lancelot jde s Ginevrou ! 

Stín Lan cel otů v. 
Moje paní, pohled jeden! 

Stín Ginevry. 
Není možná, rytíři! 

Stín Lancelotův. 
Peklo proměníte v eden! 

Stín Ginevry. 
Není možná, rytíři ! 

Stín Lancelotův. 
Buky stisk — to okamžik! 



8 Jar. Vrchlický: 

Stín Ginevry. 

Hledíte, Klingsor trpaslík 
šilhá po nás lstivým okem, 
ku králi se točí bokem, 
není možná, rytíři! 

Hlas z hlubin. 
Láska všecko usmířil 

Stín Lancelotův. 

Pusťte 8 pěstě sokolíka, 
zapadne on v houští někam, 
komoň váš v let za nim vniká, 
za tím houštím já již čekám. 
Jedno slovo, polibek, 
nesmírný to srdci vděk, 
věřte, v jednom duše moje 
zapomní své všecky boje, 
celou věčnost prohýří. 

Stín Ginevry. 

Není možná, rytíře 
Kolem páoů, paní sbor, 
směje se nám celý bor, 
jahoda, hle rdi se v trávě, 
doupnák v hnízdě mláďatům 
vypráví vše, co vy právě 
letmo svěřil jste mým rtům. 
Les má oči, les má uši, 
on se dívá v naši duši, 
slyšíte ten táhlý šum? 
Nechtějte to zkoušet více, 
vždyC ta plachá veveřice 
ve svém z chvoje vikýři 
právě v chvilce políbení 
šiškou na nás zamíří. 
Marná touha, marné sněni, 
není možná, rytíři ! 

Hlas z hlubin. 

Za ním jenom, spanilá, 
kde vrch tmi se, mohyla, 

za tím srázem 

zimostrázem 
moje skrýš se ukryla. 



Dub Merlinův. 

Sbor lovců. 

Střelou královnin vzlet sokol, krouží, kam as zapadne? 
Zmizeli — Zřím jej! — Letí! — Znikl! Věru to je záhadné! 

Za skal rohem 

za tím hlohem 

rychlonohá gazela, 

Ginevra, již zmizela. 

Stín Klingsorův. 
Kam dals oči, králi milý! 

Stín krále Artuše. 

Nevidím nic, kde že jsou? 

Stín Klingsorův. 

Zříš ty stíny, musseliny jak se táhnou vzdušnou mhou? 

Zapadli kams . . . (k lovcům) Kdo z vás viděl Lancelota s Ginevrou ? 

Sbor lovců. 

Po tvém boku, králi, jela, teď tu byla královna 
jako lesní vila svůdná, spanilá a čarovná, 
Lancelota nezřeli jsme, nejel s námi na hon dnes. 

Stín Klingsorův. 
Zatím kolem vše se chechtá, skála, duby, keř i vřes! 

Stíu krále Artuše. 
Ginevro má, kde jsi, kdes? 

Ohlasy z dálky. 
* Kde jsi, kdes? 

Stín krále Artuše. 

Jako zaklet mlčí les, 
Ginevro má, kde jsi, kdes? 

Ohlasy z ještě větší dálky. 

Kdes! 

Stín Klingsorův. 

Neuletla do nebes! 

Hřích se vždycky taji v zemi, 

hřích je němý, 
poví víc ten skalný tes, 
budou pod nim kdes. 



10 Jar. Vrchlický: 

Stín krále Artuše. 

Ztajte kroky — v tichu blíž! 

slyš ó slyš! 
co to splývá v lesní tiš? 
Polibků zvuk, objímáni . . . 
Kdo ví, dámy, kdo ví, paní, 
kde zde Merlinova skrýš? 

Stín Ereka. 
Zde jest dub a zde je hloh! 

Stín Gaweinňv. 
Pouze on je skrýti moh. 

Stín krále Artuše. 

Tam to praská, tam to šusti . . 
Kdo se v jícen sluje pustí, 
dostane můj zlatý roh. 
V objetí kdo by je chyt, 
dostane můj zlatý štít, 
a kdo z dlaní čaroděje 
v objetí sem přivede je, 
vlády mé má dědic* byt! 

Sbor lovců. 

Kopím v keře, kopím v skály 

bodejte ! 
v stopách zvěře, kam se dali, 

hledejte ! 
Tam sluj zeje, mech ji kreje, 

bádejte ! 



Zde vchod sluje! 



Ilias. 

Druh ý. 
Rychle dolů! 

Třetí. 



Jakv blesk ! 



Čtvrtý. 
Jaká rána z hlubin duní, hromů třesk ! 

Pátv. 
Bílý závoj tam se kmitá . . . 



Dub Merlinův. 11 

Š e s t v. 



Sedmy. 
Letím v propast! . . . 



Již je mám ! 



Osmv. 
Běda, letím ! . . . 

Devátý. 



V náruč tmám ! 

^Dunění a rachot zanikne v smíchu horních a lesních trpaslíků. V tom se ze 
vzdálené vsi ozve první kuropění, stíny blednou a rozplývají se v mlze jitra. 
Vrchem dubů táhne slavné šumění a bílý keř hlohu střasá jako sněhovou 

závěj všecky květy své na mohylu.) 

Hlas z hlubin. 

Jitro vzchází! Prchá stín. 
Ano, Satanův jsem syn! 

Cit můj lidský 

lásce vždycky 
ochrauný svij skýtá týn. 

Ještě dnes v své mohvle 
hrdličky dvě zbloudilé 

v květu hlohu 

skrýt vás mohu 
na vzdor moci, přesile. 

Nebo, co jest láska, vím, 
věky o ní v hloubi sním. 

Viviano ! 

Ta jest ráno, 
všecko ostatní jest dým! 

Stín K I i n g s o r ů v. 

Stará hra se opakuje po smrti jak za živa . . . 
Opět skryl je a nás stín se zvolna v jitro rozplývá. 

(Zmizí.) 

Hlas z hlubin. 

To jest lásky tajemstvím, 
proti lásce marné vzteky, 
marné léky! 

Stín krále Artuše. 
Oč víc dnes než druhdy vím? 

(splyne rovněž v jasu vycházejícího slunce.) 



AI. Jii-iisek: 



F. L. Věk. 

Třetí, samostatná čásť. 

Napsal AI. Jirásek. 

I. 

Jako prolog. Y něm P. Matouš Vrba vystoupí. 

lidy rok z jara, někdy také až po žulcb, vzal P. Matouš 
Vrba svůj tmavomodrý plást ze staré dubové skříně i čer- 
vený, velký deštník s plechovou, žlutě lesklou rukojetí, 
přichystal teu plást a někdy také ten deštník v české 
Expedici a vypravil se do kraje. Pokaždé jinam. 

Ten plást jeho byl velký, měl dlouhý límec, vespod 
samé kapsy, celý labyrint kapes, a byl jako malou filiálkou České Ex- 
pedice. 

Z plátěných jeho skrýSí vytahoval 11a svých potulkách knížku za 
knížkou, starší i novinky, ty tenké knížky na hrubém papíře švabachem 
tištěné „písmem Hrabovských dědiců" nebo u Jana Beránka impressorn, 
spisy Krameriovy, Rulíkový a jiných, a prodával je i rozdával dle po- 
třeby a místa. 

Ale pokaždé bral na své výpravy několik výtisků Thamovy „Obrany" 
a Rulikovn „Slávu a výbomost jazyka českého". Ty udával nejvíc po 
městech. Pro vesnice a městečka tajily hlubiny jebo kapes dost Českých 
Amazonek, Mtiislavů a Světivin, dost Historii slovutném národě českém, 
také slušný počet Historii o Hagoleně a Zazděné Slečně a jiných krato- 
chvilných historii. 

Dařilo se mu razně. V panských kancelářích mu ukazovali dvéře, 
ve městech se mu leckdes vysmáli nebo si ukazovali, že se mu mate 
v hlavě. Za to páni bratři na farách vítali ho jako milého hosta, a pís- 
máci a čtenáři v městečkách i po vsfcb nemohli se ho dočkat a těšili 
se na něj, co jim přinese nového. 

U těch rád zasedl v jejich nízkých, začoudlých sednicích povalového 
stropu. Sám prožil v takové jizbě své mládí a v takové také pracoval 
kdysi za stavem nežli se dal na studie. Kořeny jebo bytosti tkvěly v lidu, 
z něhož pošel, jemuž jako kaplan léta sloužil. Kozumél mu a měl srdce 
pro všecku jeho tíseň. 

S těmi strejci si chutě porozprávěl nebo se i zasmál jejich uápadŮm, 
vyposlechl jejich rozumy, jejich jadrnou řeč, a rád odpovídal na jejich 



F. L. Věk. 13 

dotazy. Mnohému z těch písmáků v očích zahrálo, když šedý kaplan vy- 
kládal, jak v Čechách bývalo, když vypjal obočí a třepaje vztyčeným 
ukazováčkem opakoval : 

„Neumřela, neumřela, ale spí! — u 

Za to na zámeckých dvorech, na schodech kancelářských dost často 
v duchu i na hlas zahuboval na ty spanštilé pisáky, na ty hloupé mu- 
dráčky, že jako slepí se klaní německé módě a na svůj jazyk zuby 
šklebí a posmíšky si z něho dělají. 

Kromě německé mody rozpalovali mu také často krev ti „Jakubinští 
svobodnici", jak říkal, k vůli kterým se strhla ta válečná vichřice a to 
že je ovoce toho stromu francouzské svobody, samá krev, samé popravy 
i ta nekonečná vojna. 

Ze skrýše jeho kapes vycházely proto kromě „Ribrcola na krko- 
nošských horách, 11 kromě „Marana a Onyry" také: „Ludvíka XVI. toho 
jména krále francouzského ortel, smrt a kšaft" i „Náležité vypsání ukrutné 
smrti, kterou Marie Antonia královna francouzská podstoupiti musila — " 
Spis svého přítele, Milčického rychtáře Fraňka Vaváka, nadepsaný: „Tma 
ve dne jako v noci na rozumu lidském v národu francouzském učiněná 44 
vychvaloval zvláště horlivě a šířil. 

„To je knížka, milý bratře Cechu, jako břitva, u velebil, „ta těm 
Jakubinům sází a taky těm našim zpozdilcům, kteří sobě mysli, že by 
Francouzové zrušili na čisto robotu, kdyby se k nám dostali a naše vojsko 
zahnali. Tohle! Tohle to!" a Cukal prstem do čela; hned všakVavákovu 
knížku rozvíral a na kvap v ní listy obracel až vykřikl, ukazuje na hrubý 
dřevoryt : 

„Tuhle, tu ji máte. To je ona, to je gylotina, to je věrné vyobrazeni, 
takhle vypadá, to je ten strom francouzské svobody.** 

Tak chodil v čepici od týla ku předu do polovice beránkem lemo- 
vané, s malým dynkem a střapečkem, se stinidlem vespod zeleným v lím- 
covém, tmavomodrém plášti plném kapes. Velký, červený svůj deštník 
nemohl často ani rozevřít nad svou hlavou hustých, šedých vlasů, jme- 
novitě když z Prahy vycházel, poněvadž i do jeho nitra nacpal knížek, 
zvláště těch tenšícb. 

Tak putoval v černých punčochách a ve střevících ne zrovna módních, 
bez přesky, chodil hlavni silnicí, vyhýbal se těžkým formanským vozům 
vysoko naloženým, poště i diligencím v oblacích prachu se ženoucím, 
ohlížel se za cválajícími kurýry ve tmavém fráčku s oranžovými výložky, 
ve vysokém klobouku s žíněným ohonem, potkával krosnáře, slovácké 
olejkáře, židy s ranci i písničkáře, tovaryše vandrovní s tlumokem pěkně 
zřízeným. 

Často pohovořil s tím, oním, přidal se na kus cesty, zastavil se 
v hospodě při silnici, před niž i pod jejíž kolnou stávalo plno povozů, 
formanských, divných okročů zelených nebo žlutých i cestovních kočárů. 
Poseděl, pohovořil, prodal, neprodal nebo i jen podal z kapsy nebo 
z deštníku, jmenovitě v čas vagací, když setkával se s chudými studenty, 
kteří chodili hlavně po farách a sháněli viaticum. 

Pojednou však opouštíval hlavní silnici, dal se na právo, na levo, 
polem do vsí, topolovou aleji k osamělému dvoru, odpočíval ve stínu 



14 AI. Jirásek: 

plané hrášky v širém poli nebo ve stínu starých lip, chodil proti vodě 
jako krajánek, po mlýnech. ZnalC až svá místa, věděl, že ve mlýnech 
rádi čtou, že mlynář koupi, že dá a kdo by už také koupil, když ne 
pan otec! — 

Chodíval tak od jara do podzimu, od toho radostného léta, kdy 
byla v Praze slavná korunovace Leopolda II., kdy on, P. Matouš Vrba, 
obléknuv slavnostní sutanu, stál s duchovenstvem u křižovnického kostela 
a vítal svého krále, za kterého se modlil, pohnut a s nadšením, protože 
v něm vítal lepší budoucnost a novou dobu poníženému jazyku českému, 
a těšil se jako všichni vlastenci, že se zazelená kmen staročeský. 

To bylo na podzim toho roku 1791. a na jaře příštího zemřel král 
Leopold II. Hned potom vyhlásili Francouzové veřejně vojnu jeho synu 
jakožto králi uherskému a českému. 

„To jen ti Francouzové jakubínským duchem prodchnutí. Král ne, 
ó král Ludvík ne, ten vojnu nechtěl, u hájil všude P. Vrba, když na těch 
cestách dostal se do řeči o té vojně francouzské. „Do konce nechtěl, 
ale donutili ho, musil se do toho dekretu podepsat. A teď jen vojna, 
vojna a my nic. Teď se jen všecko vztahuje na francouzské okolostojičnosti, 
my nic, teď se obecní letopisové ve francouzské proměnili, a my, my 
Cechové utřeme hubu. Náš český jazyk do škol, do ouřadu, bože, bože, 
všechno to mohlo být! Páni stavové o to již jednali a král Leopold, 
pán Bůh mu dej věčnou slávu, ten chtěl — ale umřel, to neštěstí ! A teď 
ta vojna s těmi Jakubi ny. O Bellona saeva!" 

Pro tu vojnu se také jeho plášti zvolna ulevovalo. Lidé měli málo 
peněz a na knížky ještě míĎ. S plným však pláštěm a deštníkem se 
P. Vrba nikdy do Prahy nevrátil. Uvěřil nebo rozdal a hradil ze svého 
dědictví, z kapitálu, který mu nebožtík farář Hejna odkázal. 

Ta Bellona saeva bouřila sic na jihu a v říši, v rovinách Lombardie 
a při Rej ně hřměla děla a tekla krev tisíců, ale P. Vrba vídal i na 
svých pochůzkách v poklidných krajinách nárazy té válečné vichřice. 
Co vojska teď potkával! Silnice se ozývaly hromadným, dunivým krokem, 
kotouči prachu černaly se gamaše, probělávaly se vojanské fracky, rudě, 
zeleně, modře vyložené, a nad k askety pěchoty, nad hunaticemi granát- 
níků s těžkým „teletem" na zádech se svinutým pláštěm na něm, míhaly 
se blesky bodáků. 

Povozy se uhýbaly, zajížděly na samý kraj silnice, aby vojsko mělo 
volno. P. Vrba často musil až za příkop, a tu stál a přehlížel s účastenstvím 
zardělé pěšáky, veliké tesaře vojanské s koženými zástěrami, se sekerou 
v bílém koženém pouzdře na rameně v čele setniny, přehlížel vojáky za 
nimi, jak se nutí, jak pospíchají, až se jim v týle copánky třásly. 

A jak každého litoval, na kterém bylo znáti, že už nemůže, že jde 
z těžká, že nohy bolí nebo že kulhá, že ho obuv bolestně, do krve dře. 

A samý mladý lid kolem přecházel, většinou samí rekruti; jeu 
kaprálové s lískovkami a šikovatelé s rákoskami, staří kocouři, kteří 
musili opustit své ženy a děti v kasárnách a vésti tu ty k Rejnu, doplnit 
prapory, v nichž francouzské koule ulic nadělaly. 

Při takových setkáních smekal P. Vrba čepici, třepal jí, pozdravoval 
a dojat i v nadšení volal přes přikop na vojáky, kteří se po něm obraceli : 



F. L. Vek. 15 

„Sprovázej Pán Bůh! Sláva vám, věrní bojovníci, bojujte pro ob- 
hájeni vlasti, svatého náboženství a našeho krále s těmi Jakobíny. Budete 
mít chválu a poctivost své udatnosti !" 

V nadšení svém volal tak na pěší, na jízdu, na dragony v třírohýcb 
kloboucích, nebo když se rozjařeným zrakem díval na bílé kyrysníky 
v černých pancířích a v bílých pláštích. Žehnal jim v duchu i nahlas 
a obracel se za jejich řadami, dokavad nezmizeli v oblacích prachu ne- 
konečné silnice, dokavad záblesk jejich palašů mohl zachytit a dokud 
ohlas jejich písně k němu zavíval. — — 

Ti na Francouze táhli. 

Pak uviděl také ty, kteří se s ním už utkali. 

V pátém roce svých putování t. j. r. 1796. vyšel si v létě na severo- 
východ, do Hradecka. Zastavil se také v D ce. Opočen minul, 

schválně, k vůli starému „spěšnovedovi" Sýkorovi, s kterým se před 
pěti léty posekal pro nos a vino, když Sýkora se hádal, že se má říkat 
„citoň" nebo „voonocit" a „uoelka" a „noglnice" místo vinice. 

V D ce měl P. Vrba konkurenta v rozšiřováni českého čtení, 

kupce F. Veka. Naposledy byl u něho před korunovací, ještě u svobod- 
ného. Nyní se mu mladý kupec pochlubil rozmilou, mladou ženuškou 
a dvěma dětmi, čtyřletým kloučkem a děvčátkem tříletým. 

Vrba pobyl v D ce celý den. S Vřkem si pověděli o všech 

vlastenských „ důležitostech a , spočetli kde koho, jmenovitě z učených, 
kteří se hlásí k vlastencům, těšili se z knížek nově vydaných, přehlíželi 
spolu staročeské tisky, které Věk v okolí sehnal. 

Byli ve všem jedné mysli; oba radostně rozehřívalo, že si tak roz- 
umějí. Ale když došlo na vojnu a bitvy, na Francouze a Jakubíny, po- 
všiml si P. Vrba, že mladý kupec na Fraucouze nemá tak tuze svrchu 
a na Jakubíny mu nějak málo huboval. Za to se více na Prahu vyptával. 

Když P. Vrba odcházel, oznámil Věkoví, že se také zastaví v Jose- 
fínské pevnosti v Plesu. Ale nedostal se tam. Docházeje, vrazil na řadu 
vozů plných raněných, jež provázelo malé oddělení vojáků. 

Raněné přivezli z Klatov a z Plzně, kam byli nejprve z Bavor 
dopraveni a kam také uklidili všechny polní nemocnice, neboť vojsko 
ustupovalo před Francouzy k českým hranicím. 

P. Vrba uviděl jen lehčeji raněné; nicméně se otřásl, když shlédl 
ty bledé, přepadlé muže s ovázanými hlavami, s rukám i na šátku nebo 
ležící bez vlády. A všem bylo viděti na očích a na tvářích tolik strádání 
a utrpení! — A jaké noviny přinášeli jejich průvodčí! Že je zle, zle, 
že Francouzové postupují, že už obsadili Bamberk i Norimberk, že 
císařské vojsko pořád couvá a půjde-li tak dál, že vrazí Francouzové 
co nevidět do samých Čech. Postupují prudce a všude strach a hrůza 
před nimi, lidé že utíkají, Klatovy, Plzeň že jsou plny uprchlých Bavorů 
a že tomu outěku není konce; po silnici k Berounu že všude plno, 
černo, že tudy také právě vezli pakáž Bamberského biskupa, na padesáti 
vozích á v každém že je po šesti koních zapraženo, to že byla řada 
jako nekonečný, černý had. 

P. Vrba už neměl stáuí. Tentokráte, poprvé za těch pět let, nechal 
na ráz svých potulek. Co ještě v plášti a v příručném balíku měl knih, 



16 AI. Jirásek: 

všecko rozdal cestou do Hradce. Ta pak nechal způsobu apoštolského 
cestování a koupil si lístek na poštu. 

Celou cestu, ve voze, na stanicích, všude řeč jen o Francouzích 
a uprchlících. Potkali kolik kurýrň od Prahy se ženoucích, posledního 
před samou Poříčskou branou. Praba byla poplašena, pluá rozruchu. 
Poplašena bavorskými uprchlíky, poplašena novinami a samými Jobovými 
zvěstmi, že generál Wartensleben byl poražen, Francouzové že vtrhli do 
Aniberku ; jiní docela rozhlašovali, že jsou už ve „Valdminichu", generál 
Wartensleben že ustoupil na českou půda. * 

Na Staroměstském rynku i na Koňském trhu bubnovali a troubili; 
verbovali tam, dobrovolníky najímali, a v jek ten a hluk přišuměla do 
davů se tam tlačících zpráva, že říšskou branou vjíždí zase řada vozů, 
nekonečná řada a že vezou zase samé raněné, to že byla zas tuhá bitva, 
u Dylingu, Francouzové že zase vyhráli. — 

Trvalo skoro celé dvě hodiny nežli došel P. Vrba od Poříčské 
brány ku svému bytu na Dobytčím trhu. Klíč od bytu opatrovala mu 
sousedka, stará paní Marková, jež bydlela přes dvůr, v zadním, patrovém 
domě. Šel rovnou k ni, ohlásit se jí a pro klíč. Jak stará paní v bílém 
čepci, majíc na prsou přes kříž bílý šátek s tištěnými na okraji pastýři 
a pastýřkami, už silně vyrudlými, ho shlédla, začala hořekovat, ach Bože, 
co se děje, co bude, lidé že se všude chystají na outěk z Prahy, že 
dělají skrýše, že už tady ze sousedství radovic ujeli. 

P. Vrba se mračil a posupně mlčel. V niveč rozpadlo se jeho pro- 
roctví, které co rok opakoval, ty Jakubiny že rozmažou jako mouchy, 
všechny, všechny. — ' Co měl teď říci staré sousedce, ku kteréž před 
třemi léty přiběhl bez čepičky, jen tak v domácí černé kamizole a ve 
střevících, s číslem novin v rukou, a jíž s netajeným uspokojením ozna- 
moval, že ten nejtužší Jakubín Marat byl od jedné osoby ženské jménem 
Karoliny Gordet (čtyřiadvacetileté !) tulichem probodnut, to že je trest 
Boží, tak že budou kapat všichni. — A rok po té jí ohlašoval, že ten 
mnohohlavý ještěr, ten ukrutný tyran Robespier byl svými tovaryši jat 

a na gylotině popraven. Tenkráte vítězně prorocky dokládal, nyní 

že je konec tomu jakubínskému tyranství, konec, konec 

A teď mohl ty Jakubiny čekat na kvartýr, když už táhnou na Prahu, 
jak paní Marková strachy schnouc bědovala 

Zasmušile, zarmoucen vkročil do svého bytu, do klenutého pokoje, 
plného starých obrázků a obrazů malovaných na deskách i na plátně 
i sošek ne mladších s polychromií valně sešlou. Léta tu žil s farářem 
Hejnou a léta se tu s ním škorpii a hašteřil pro jeho potěšení, karty 
s ním hrál a do smrti ho ošetřoval. Kdyby tak teď vstal! O dobře mu 
tam na Olšanech. — 

P. Vrba pověsil kapsový plášť do staré almary, do kouta postavil 
červený deštník, oba kusy na dlouhý odpočinek. Jen se umyl a převlékl, 
už zase pospíchal z domu, nemaje stání. Rovnou zamířil do české Expedice 
do Dominikánské ulice „u tří růží" ; Kramerius se tam loni přestěhoval 
od „zlatého půlkola". Vrba dychtil po zevrubnějších a jistějších novinách 
a doufal, že v Expedici asi nejspíše se jich dopátrá. 



* 



l 



F. L. Věk. 17 

Kramerius, v tapeta, v hřebíčkovém kabátě, ani ne čtyřicítiletý, 
přimhuřoval oči, když šedovlasý kněz vstoupil. Neviděl dobře a také se 
patera v Praze nenadal, věda, že se vypravil na venkov. Rád ho uvítal, 
posloužit však mu nemohl, protože, jak si postěžoval, nedochází juž 
ftezenská pošta. 

„A co pan rytíř Jeník z Bratříc, nás vlastenec — co jeho tem," 
vzpomněl P. Vrba. 

„Už kolik měsíců mué nepsal; je se svým legionem pořád v jižních 
Němcích." *■ 

„Bojuje, bojuje. — Aby ho pán Bůh chránil jako předloni!" 

„To měl štěstí. Rána se mu pěkně bez památky zahojila." 

„Ó ti Jakubini!" Hořkost i hněv zavanuly z hlasu starého kaplana. 
„Co padne našeho lidu, co statečných Čechů ! Ach veřejí, milý vlastenče, 
že bych tam rád byl, abych mrtvá těla těch našich Cechů nepohřbená 
mohl pochovat a těm raněným ubožákům pomáhat." 

Nemohl; jen modlitbu za ně měl. 

Modlil se za ně doma i nazejtří u sv. Ignáce, kde sloužil jako oby- 
čejně mši, když v Praze meškal, a modlil se za ně a za vítězství několik 
dní později s celou Prahou o velikém procesí, jež se ubíralo z Týnského 
kostela nahoru na hrad sv. Václava. 

Vyšlo záhy po ránu, ohromné, nekonečné: napřed školní mládež, 
pak studenti, pořádky a cechy pod korouhvemi, světští kněží i mnišské 
řády, městský hejtman hrabě Vratislav, primátor Ondřej Steiner, úřednici, 
měšfané, muži, ženy, chudí, bohatí, všecka Praha, všecka úzkostná, 
lekající se Praha. 

Mžilo, vítr vál a roznášel neklidně a nestejně hlahol všech zvonů ; 
světla v lucernách se kmitala, plápolala, korouhve vlály a zmítaly se nad 
spoustou hlav prostých vlasů nebo v módních účesech, s tupety, copy. 
Dešt spouštěl hustěji, prudčeji, ale nikdo nevyběhl ze zástupu, nikdo 
ueuskočil do domu, když se ohromné těleso hnulo. 

Zpěv zástupů rozléhal se v ulicích k mostu; stráně Petřinu i krá- 
lovské Hradčany za nim tratily se v mlhavu deště, jež tlumilo také 
pestrotu barev nekonečného průvodu, jeho korouhví i velikých červených, 
modrých mřežovaných deštníků, jež tu tam, ale po skrovnu, se rozepjaly 
nad hlavami pobožných. Karlův most byl jako makové pole v dešti. 

Z té strakatiny jeho vznášel se zpěv zástupů a rozléval se nad 
zkalenou řekou, k Menšímu městu, k němuž se pestrý proud průvodu 
valil. Tu na mostě zazpíval P. Vrba nadšeněji, ze srdce, když zanotovali: 
„Hospodine pomiluj ny!" Melt rád tu píseň, protože byla staročeská, 
protože pocházela, jak věřil, od sv. Vojtěcha, a volala o pokoj v zemi. — 

Zmoklý se vracel domů. Ale chmury v jeho nitru se trhaly. Vroucí 
pobožnost, jeho i všech, pozdvihla mu mysl ; vlny neklidu a obav ulehaly, 
zvláště když se zpáteční cestou dověděl od professora Vydry (šel také 
z procesí), že generál Wartensleben neustoupil do Čech, že stojí proti 
Francouzům dosud na bavorské půdě. 



18 A). Jirásek: 

Profes8ora Vydru vyprovázel az k jeho bytu do Dominikánské ulice, 
k bývalému semináři sv. Václava,*) Cestou mluvili jen o vojně, P. Vrba 
začal také o landmilici, právě císařským patentem nařízené; ale hned 
„landmilice" nechal a říkal „zemské vojsko", když zaslechl, že učený 
professor ji tak jmenuje. 

„A. krom toho, vědí-li, miláčku," Vydra stanul u vrat svého obydlí, 
„zřizuje se pluk českých myslivců. Města a vrchnosti si ho vzali na 
starost." 

„A jdou, jdou?" 

„Hrnou se zrovna; myslivci a střelci se odevšad hlásí a nejvíc, 
slyším, z DobřiŠ8kého panství a z Křivoklátského. A ten pluk potáhne 
na hranice proti Francouzům." 

„Ó stará česká udatnost zas obživuje!" P. Vrbovi zajiskřilo v očích 
a potěšen potřásl rukou professora Vydry. 

Sotva že se pak doma převlékl, spěchal s novinou k sousedce, staré 
paní Markové, aby ji potěšil. Než prorokovat porážku „těch Jakubínů" 
si už netroufal. Ale zrovna, když nevěštil, dostali. Stvrdilo se, co den 
před tím processím proskakovalo, nejistě však, že Francouzové utrpěli 
porážku. Bylo to pravda. U Švarcenfelda byli přemoženi. A hned na to 
mohl P. Vrba ohlásit nové vítězství, a ohlašoval, bez dechu skoro, že 
Jeho královská Vyvýšenost, arcikníže Karel 2tepal Francouze u Amberka 
a že zase už palu jí zpátky k Rejuu. — — 

Bouře nad Šumavou již rachotící obrátila se opět k západu, hrozivá 
černava, jel nad Čechami vyvstala, se rozešla. To bylo koncem srpna. 
P. Vrba však už svým kapsovým pláštěm nehnul. Už se nevydal nikam 
na cestu. Nebylo klidu. 

Vojna! Vojna l U Rejna sic nastalo příměří, ale z Lombardské ro- 
viny hnala se vichřice na půlnoc. Dole bylo zle. Ze všech stran kvapilo 
tam vojsko na pomoc. Z Prahy odtáhla skoro všecka posádka a za ní 
pospíchalo městem skoro co den nějaké oddělení. Ulicemi rachotily bubny, 
rozléhaly se pádné kroky pěšího mužstva i dusot vojenských koní. 

Vojna ! Vojna ! Ji připomínaly hlasy polnic i nemocnice plné raněných, 
divadlo i taneční sál. U Vusinů na Starém městě tancovali ve prospěch 
vdov po těch, kteří padli při českých hranicích ; v divadlech Národním**) 
i „vlastenském" u Hybernů pěli kantáty a hráli, tam německy, tu česky, 
na počest arciknížete Karla, že cechy zachránil od francouzského vpádu. 

P. Vrba šel sem i tam, ač jinak chodíval jen do „vlastenského", 
tleskal tu i tam, ale víc v českém, za to se v německém vyptával, která 
z těch zpěvaček je Strinasacchi, prímadonna, ta slavná zpěvačka, ta ftí- 
manka, která se pěkně česky naučila a zpívala loni v české zpěvohře: 
„Aučička a Kubíček". Proto se tolik po ni sháněl a mohl na ní oči 
nechat. 

Doma již tak neopisoval všeliké památnosti české, zvláště historické. 
Za to se víc rozčiloval, jak řídil na mapě vojnu v Itálii, Řídil ji dle 
novin, dle domyslu, hlavně však dle svých přání. Osvobozoval obleženou 



*) Nynější německá technika. 
**) NynSjŠí nčmecké na Ovocném trhu. 



F. L. Věk. 19 

Mantovu, o niž se třásl, strojil „ Jakubi ufim u zlé ouklady a zaháněl je 
na ontek. 

Než všecky ty plány, všechna ta vítězství, která strojil v zimě i na 
jaře r. 1797, kazil mu a nemilosrdně bořil „francouzský nejvyšší" 1 generál 
Bonapart. Vzal mu Mantovu, a postupoval rychle, jako vítr, až P. Vrba 
trnul, a věřit nechtěl, dál a dál, z roviny do hor, z Itálie do Grorice. 

P. Vrba zčervenal leknutím, když jednoho odpoledue koncem března 
uslyšel v České Expedici, že Bonapart opanoval už Krajinu, že už i do 
Korytan vtrhl. Div že šedovlasý kněz nezaklel. Mrzut vrátil se domů. 
Bylo tím hůř, poněvadž také stará bolest, která zpravidla na podzim mu 
v kolenou vrtala, přišla pojednou mimořádně teď, a neobyčejně prudce. 
Bylo sice jasné, krásné počasí, celý ten měsíc, ale neobyčejně 
studené. Sotva se domů dobelhal. Druhý den nemohl ani vstát. Léčil 
se jako jindy, ale když bolest nechtěla polevit, poslal starou Hanělku pro 
lékaře. 

Nad Prahou slévaly se zářivým dnem hlasy všech chrámových zvonů. 
Jejich hlahol zaléhal až do jizby P. Vrby, jenž přemáhaje bolest usedl 
na loži, sepjal ruce a začal se modlit. Vědělt, že se tou chvílí ubírá 
jako loni zase velké processi od Týna nahoru na hrad, že je vede sám 
arcibiskup s velikou assistencí kněžstva, že jdou se zástupy volat k Bohu, 
aby odvrátil valící se neštěstí a nedal Francouzům zvítěziti. — P. Vrba 
sedě dlouho nevydržel. Schoulil se pod peřinu, když ho bolest zas prud- 
čeji chytla. 

Stará Hauělka lékaře doma nezastala. Přišel teprv až odpoledne. 
Jak ho pater ve dveřích zahlédl, volal na něj zatínaje bolestí zuby: 

„Heldičku, doktore, jdou, jdou na ty zlořečené mravence — oh!" 

Když doktor Held, ještě ne tři cí ti lety, tmavých, hustých vlasů bez* 
copu, hladkých tváří, v tmavomodrém, upjatém kabátě s bělostnými 
kadrličkami u úzkých rukávů a v bílém šátku na krku blížil se s úsměvem 
k loži (měl úzké nohavice a boty s kopnami) nutil se P. Vrba do žertu : 

„Ale housličky dnes ne, ani englickou citaru, mám muziky dost, 
slyším andělíčky zpívat. - — 

Tím žertem připomínal časy, kdy doktor Held, ještě chudý student, 
se tu u nich pensistů zastavoval a nebožtíkovi faráři Hejnovi na housle 
hrával, často přidával k tomu pro jeho šedovlasého kaplana ještě nějakou 
písničku „od nás". Stavová val se u starých kněží, když odcházel z kon- 
dice, kterou měl přes dvůr v domě. Učil tam' na housle. 

Po smrti faráře Hejny sem nechodil, ale styky s osiřelým kaplanem 
na dobro nepřestaly. Vídával se s ním někdy v České Expedici. Teď po 
dlouhém čase poprvé sem přišel — za úkolem lékařským. 

Usedl u nemocného, pohovořil s ním o jeho bolestech, poradil i recept 
napsal a zase usedl u lože. P. Vrba se poněkud utišil. Zažloutlá tvář 
prve bolestného výrazu jasněla. Bolesti polevily, a řeč doktora Helda 
působila jako dobrá medicína, jak vzpomínal na minulé časy, na nebož- 
tíka jemnostpána. 

„Zrovna ho tu vidím, velebný pane, jak tadyhle 11 (doktor ukázal na 
tmavou lenošku) „schouleně sedí a poslouchá, jak holou hlavou spokojeně 
pokyvuje" — 



20 AI. Jirásek: 

„O to bylo jinač — lip, lip" povzdechl kaplan obracuje se na bok, 
n a to panečku, to bylo jeho — poslechnout jejich housličky. Ani se už 
jich někdy nemohl dočkat. „Kdy pak zase ten chasníček přijde, kdy 
pak on asi — " To říkal kolikrát, sotva že odešli. Anebo: Ty housličky 
zrovna hovoří, viďte Matoušku — to kdybyste ještě uměl, vy lucipere." 

A už se smál a drhl si temeno. „A co jsme se naškorpili, nahádali, 
takhle při novinách, já mu předčítal Erameriovy, vědí, a to zrovna byla 
turecká vojna. A on se Turků ještě bál, chudák stará. Co pak by teď 
říkal Jakubínům!" vyhrkl kaplan prudčeji. „Ten by teď po lenošce 
bubnoval. — No, těm Jakubínům ušel." Pater Vrba mluvil rychleji, hlasi- 
těji a potáhl se za řeči výš k polštářům jakoby se chtěl posadit. „Ti 
oni zas — a řekl jen tak, ale znělo to tázavě. Také jeho pohled se ptal. 

„A novin dost, velebný pane — a 

„Ale po žádných nic, vědí — u 

„Včera jsem jich slyšel u Hennetů. u 

„U gubernialního rady?" P. Vrba najednou zatal zuby, jak náhlá 
bolest v kolenou zaryla; div že nezasténal. Mladý doktor rychle vstal 
a nachýlil se k němu. 

„Už to přechází, ó — už je lip, ale to to šlehlo jako žhavým drátem 

— Tak prosím jich — co u Hennetů. Stůně tam někdo?" 

„A ne, rada mne někdy zve na housle. On sám je znamenitý mu- 
zikant, a přítel muziky. Každý týden je u něho kvarteto. V advente 
a v poste pokaždé velká akademie, to sezve muzikantů a pomocníků, 
vědí; to tam vždycky bývá baron Vražda, baron Mac-Neuven, taky guber- 
nialní rada, ten má krásný tenor." 

„Hlele, Heldičku, samý baron," zažertoval starý kaplan; ale ta spo- 
lečnost mu imponovala. 

„O také menší páni, velebný pane, jako já nebo Vitásek; to je 
kancelista u knížete Lobkovice, to jim je mistr na klavír, toho zvou 
všude, u appelačního rady Kanky, u hraběte Sporka také bývá, u madam 
Etterichové, a všude kde mají muzikalni akademie." 

„A to tam u Hennetů slyšeli, milý doktore?" zaváděl řeč starý 
kaplan, jenž nebyl nikterak hudební enthusiast jako doktor. 

„Ach, ty noviny! Prominou, velebný pane, málem bych byl zamluvil. 
Však nejsou veselé. Francouzové jsou už ve Štajrsku a táhnou po solné 
silnici rovnou na Vídeň." 

„Tak! — " P. Vrba, jenž za tím usedly spustil ruce na svrchnici. 
Ústa měl pootevřena, rozšířené oči z pod hustého obočí tkvěly nehnutě 
na doktorovi. Nemohl hned aui promluvit. Held pokračoval : 

„Ve Vídni je náramný zmatek, strach a hrůza, opravují šance a všude 
verbují, studenti se už chopili zbraně, taky řemeslníci, kupečtí mládenci 

— A sem na hrad — " Held vstal, jakoby na odchod pomýšlel, „přijel 
kurýr — " 

Teď teprve nabyl P. Vrba řeči. 

„Kam na hrad!" zvolal, „sem k nám? A co zas!" 

„Aby prý všecko uchystali, že sem přijede dvůr." 

„O to je zle! Když chtějí sem, když se už dvůr stěhuje — " 

„Přijede prý s ním taky ta francouzská princezna — u 



F. L. Věk. 21 

„Která — " 

„Dcera popraveného Ludvíka a Marie Autonie — u 
„Ta! Ach, chudáček, tu bych rád viděl!" 

Doktor se usmál. 

„No, do té doby co přijede budou snad zas jako rys, velebný pane. 
A půjdou zas ven, s knihami." 

Starý kněz zakroutil hlavou. 

„Ba milý zlatý, myslím že ne, kdybych i byl zdráv. V těchhle 
zmatcích a nepokojích. Inter arma — vědí — Co pak teď taky vydají 
na světlo. Málo se tiskne, a nikdo si toho taky tuze nevinšoje. Je zle 
mezi lidem. Pan Eramerius taky stýská. u 

Za těch slov si doktor Held náhle sáhl na prsa, ohmatával kabát, 
pak i sáhl pod něj, do kapsy. 

„A nemám to 8 sebou. Když říkají, že silent musae, aby viděli, že 
ne; zítra jim to přinesu." 

„A co, co — " 

„Pěkné skládání, bude jich jistě těšit." A bera klobouk, pojednou 
si vzpomněl : „Včera, u barona Henneta jsem také slyšel, že náš vlastenec 
rytíř Jeník — " 

„Co je, povídají!" Pater Vrba sebou živě hnul a dychtivě upíral 
zrak na rty lékařovy. 

„Měl na mále. Na podzim byl raněn, v nějaké šarvátce, kdes u Lim- 
burka — " 

„Zle — • 

„Ležel mnoho neděl. Teď už zase slouží; psaní jeho došlo teprve 
teď, radovi Ertičkovi. No a teď si zas odpočinou, velebný pane, dost se 
namáhali — " 

„O nic, žádné namáhání. Pozdrav jich pán B&h za to. Brabenečkové 
se v kolenou dost utišili; ale jak odejdou, začnou zas, to vím." 

„Raději bych zůstal, velebný pane. Mám ještě cestu, a není veselá." 

„Těžký pád nějaký — " 

Doktor s kloboukem v rukou zastavil se u postele. 

„Dost těžký pád, tak i tak. Jdu k Thamově tchyni. Poslal mi prve 
lístek. " 

„Ah, je zle — " 

„Horší, co je kolem." 

„S ním, vidějí. Taky jsem tak zaslech'! Jejej, takový člověk, takový 
spisovatel! Však je taky ve „Věnci Pocty." Znají tu Rulíkovu knížku, 
tuze pěkné čtení. Ede by byla česká Thálie bez něho ! Co on těch her 
sepsal, jen to opisovat, co by to dalo, neřku-li sepsat." Pojednou stlumil 
hlas a optal se: 

„A pye pryč, vědí." 

Mladý doktor zasmušil čelo. 

„Bože, bože," povzdechoval šedovlasý kaplan. „A už ho proto 
Mihule před třemi lety pustil — " 

„Edyby nebylo ženských — " Doktor chtěl podati nemocnému ruku, 
ten však jako by si nevšiml, že je na odchodu, stržen zvědavostí i úča- 
stenstvím ho zadržel : 



22 AI. Jirásek : 

„A prosím jich, jak mluví jeho žena, když prý byla němá. Je-li 
pak to možná, co ars medicína?" 

Doktor pohodil hlavou. 

„Ta naše ars nic. Ale je to možná. Velkým pohnutím mysli přišla 
Thamová o řeč, ještě jako děvče a velkým pohnutím jí zas nabyla, při 
porodu. 41 

„Tak to je přece tak." 

„A hraje teď. a 

„Já jí ještě neviděl. tt 
' „Jen tak malé role, vědí, aThamto nerad vidí. Tak už musím — " 

„A já jich zdržel — A Heldičku — vy jste čaroděj — vždycky 
jste nás tak potěšil, jemnostpána, a mne taky, a teď zas — Kdybyste 
snad — " prosil hlasem i pohledem. 

„Zítra zas, velebný pane," sliboval ochotně doktor, „to se ví. A na 
to skládání nezapomenu." 

„A pana Thama pozdravujou, my slojí- li. Taky jsem s ním jednou 
mluvil — tf 

Jak Held vyšel ze světnice, P. Vrba zase ulehl, rovně na záda. 
Bolesti, jež cítil i za hovoru, jako by usínaly. Zavolal Hanělku a poslal 
ji s receptem do lékárny, aby přinesla mazání. A zase myslil na návštěvu, 
jaký je ten mladý doktor chlapík, a jak zrovna řečí kuryruje. A Tham, 
jak ono tam — A dvůr je snad už z Vídně na útěku, a královská prin- 
cezna francouzská do Prahy, mezi Cechy, dcera nešťastného Ludvika — 
Ó ty mravenci v nohou ! Kdyby do té doby polevili, aby mohl zas ven ! 
Dobelhal by se třeba až na hrad, aby uviděl ten kvítek nebohý — 

II. 

Počíná se drama. 

Doktor Ueld ubíral se rychlým krokem z Dobytčího trhu kolem 
Novoměstské radnice, dál Vodičkovou ulicí. Na konci na levo, jak doktor 
šel, stál na rohu ulice a Koňského trhu patrový, prejzami krytý dům 
„u Bohuslavů". V nároží ve výklenku měl nevelkou sošku Mariánskou 
a v průčelí do Koňského trhu, kde se vedle vypíná renaissanění vížka 
tehdy k domu příslušná, na zdi malovaný obraz svaté rodiny v barvách 
dost zašlý. 

Klenutý, táhlý průjezd vedl do dlouhého úzkého nádvoří. Na levo 
nad ním nesly se schody na mohutné, obloukové podezdívce vně do prvního 
patra. Na právo táhl se dlouhý přístavek o nevysokém patru rovněž pod 
tmavorudou prejzovou střechou. Zadní část sousedního domu zavírala to 
úzké nádvoří, dost nečisté s několika barvířskými káděmi v pozadí. 

Z přízemních místnosti táhlého přístavku ozývalo se temné bouchání 
forem, jimiž tam potiskovali barevné plátno i kartouny. U průjezdu seděla 
bába ve velkém špinavém Čepci, prodávajíc pucálku. V prň jezdě samém 
stály dva ruční vozíky, u nichž se hádali dva učedníci barvami hodně 
pomazaní. 

Doktor Held optal se, kde tu přebývá pan Tham. 



E. L. Věk. n 

„Pau Tham?" ptal se jeden z učedníků, jakoby se divil a nevěděl. 
Drahý věděl. 

„Víš ten od komedie. u 

„Ába, ten — " Oba hned okazovali k pavláčce dlouhého přístavku, 
ku dveřím pod ní. 

Mladý doktor si Thama velice vážil. Jako vášnivý hudebník staral 
se již za studentských let o divadlo; vše co se týkalo divadla ho vábilo 
a živě zajímalo. Znal zpěvačky a zpěváky a herce obou divadel ; Thama 
snad nejdříve. Vídal ho ještě v Boudě na Koňském trhu v českých hrách, 
vídal ho pak v Národním divadle o německých představeních, i u Hybernů 
v českých. Tu jako milovníka a hrdinu. Věděl o něm, že vlastenskému 
divadlu všecka obětoval, své postavení, ouřad — A české kusy, jež hráli, 
byly většinou od něho, původní i přeložené. 

To vše budilo úctu v mladém študentu; pak román Thamův, jak si 
šíleně zamiloval němou dívku, jak se s ní oženil, a jak se pak během 
let všecko změnilo, jak je teď nešťastný, to vzbudilo živé účastenství 
i soucit mladého muže. Slyšel ledacos, znal i sestru jeho- ženy, vídal ji 
v Národním divadle ve sboru, znal jeho ženu z několika představení a byl 
při něm, vždycky při něm i pak, když se o tom mluvilo, že pije, že už 
i na jeviště kolikrát vystoupil podnapilý. 

Held seznámil se s Thamem v zimě v kavárně proti německému di- 
vadlu a tu s ním pak častěji sedával. Vážil si toho nemálo a byl rád, 
když mohl Thama na kas vyprovoditi. Tenkrát se také oba domlu- 
vili o F. Věkovi; to když se Tham Helda ptal, jaký je krajan. Když 
uslyšel, že je z Hradecka, z Třebechovic, vzpomněl si, že tam v těch 
stranách má také dobrého známého, v D . . . ce, F. Veka, že ho zná 
když tu studoval. Held se chutě pochlubil, že se s ním také zná, a tomu 
že jde dobře, že je šťastný, samostatný člověk. Tenkrát si Held toho 
povšiml, že se Tham odmlčel a na chvilku zamyslil. 

O Věkovi se pak už nezmínil až po čase jednou, když ho Held vedl 
z hospody. Vedl a opatrně, neboť byla tma, náledí a nohy Thamovy silně 
vrávoraly. To ho zastal už tak zmoženého a mladý doktor nepolevil, až 
Tham vstal a vydal se s nim domů. A tu tou cestou kolikrát opakoval: 

„Tak oni jsou Věků v krajan, pane Held — B 

„Jsem, pane doktore. tf 

„A je šťastný, má hodnou ženu — a 

„Hodnou co slyším, má ho ráda — u 

„Hodná, má ho ráda — " a Tham opakoval těžkým jazykem. „A děti — u 

.Také má — a 

„A mně umřelo, mé jediné — umřelo — tt zastavil se kolísavě 
a hleděl kalným zrakem před se. Bylo nedaleko nárožní, olejové lucerny, 
v jejímž rudém zásvitu kmitaly se tiše pápěrky sněhové. Held chvilku 
čekal, pak šetrně pobízel, aby šli, že je zima. Tham se vytrhl, vykročil, 
mlčky, až pojednou jako pro sebe zabručel: 

„Šťastný — tak je šťastný — a kdyby byl mne neposlech — tenkrát 
— vědí" (Held nevěděl nic o tom co se mezi Věkem a Thamem přiho- 
dilo), „moh mít mé štěstí mé — u A dal se do smíchu. Ale víc 

už neřekl ani slova. Než i několika těmi slovy Heldovi prosvitlo. 



24 AI. Jirásek: 

Od těch dob se ještě několikrát s nim setkal, a vždycky v kavárně 
„a hroznu tt proti divadla. Před týdnem bylo naposled. Dnes došel po- 
jednou Thamův lístek. Held chtěl rád a ochotně posloužit, než jakási 
nevolnost ho sklíčila, když měl vstoupiti do Thamovy domácnosti. 

Šel jak učedníci ukázali ; vstoupil dveřmi pod nizkou pavláčkou a po 
nevysokých dřevěných schodech dostal se do Thamova bytu. Nejprve do 
kuchyně, vychladlé a málo spořádané, vzduchu nějak zakyslého. Nádobí 
stálo, patrně ještě neumyté na lavičce u ohniště, po stěnách visely různé 
kusy obleku; nějaký červený plást divadelní ležel přes postel v koutě. 

Z kuchyně vkročil Held do pokoje. Nábytku mnoho neměl, ale byl 
jasný, v zátopě odpoledního slunce. Tham, dvaatřicetiletý, volných, hnědých 
vlasů, v kamizole, seděl u stolu a psal. Před ním leželo papíru a několik 
knih ; v robu pokoje, na podlaze, v bedničce a vedlo ní byly narovnáuy 
samé rukopisné sešity. Celý stoh jich. 

Jak Held pozdravil, Tham se rychle obrátil, hned vstal a šel hosti 
vstříc. Na krku neměl nic a jak ošumělá kamizola byla rozepjata, pro- 
Dělávalo se na prsou volně okruží košile. Vpadlé tváře byly zardělé, oči 
se ještě leskly od horlivé, napjaté práce. 

„ Vytrhuj u — a začal Held. 

„O ne, vlastenče, jsem rád, že přišli. tt 

„ Skládají zas něco, pane doktor?" ptal se Held. 

„Aby Musa neplakala," Tham se usmál — „v těch pobouřených 
časích co nikoho nepobouří : „Kalounkář z Domažlic aneb čarodějná růže b . 
Taková volšebnická povídka." 

Held upřel na něj oči. Tham na nich viděl, že mu mladý doktor 
nerozumí. 

„To jest, ein Feenmárchen, rozumějí." 

„To jsou německé (školy," a Held se usmál. „Člověk ani svému 
jazyku nerozumí. Kolikáté již opus, pane doktore — " 

„A já skoro už ani nevím. Tamhle," ukázal do kouta na stoh ruko- 
pisných knížek, „to jsou všecko mé děti, mé a cizí. Ifflaod, SchrOder, 
Moiiěre — " 

Dveře sousedního pokoje se pootevřely. Held se uklonil mladé asi 
šcstadvacítileté paní, kterou tam zahlédl. 

„Pan doktor Held, Paulo," hlásil Tham. Než dořekl, vstoupila do 
pokoje, uvítat lékaře, kterého již čekala. 

Byla štíhlá, urostlá, ve světlých šatech úzkých rukávů, s černým 
fichu na prsou skříženým a v zadu svázaným v lehounký uzel s dlouhými 
cípy. Tmavé vlasy poprášené pudrem s pentlí svěilomodrou přes temeno, 
splývaly v týle dlouhými, volnými kadeřemi. Tmavé, zapadlé oči i přihlédla, 
sličná tvář, na níž byly zřejmé účinky častého líčení, dojímaly stopou 
tichého stesku a starostí. Ve dveřích se zjevila jako stín, netečně, ale 
jak uslyšela, že doktor přišel, oživla. Začala německy, ach, jak je ráda, 
že přišel, mamince že není dobře. Znělo to pravdivě. 

„Jen se nelekej, ženuško," těšil Tham. Ale ona jakoby ho ani ne- 
slyšela. Ani se neohlédla, a zvala Helda, aby vstoupil. Tham pokročil 
za nimi až do dveří druhého pokoje, pak se pojednou vrátil ke stolu, 
ale k práci nesedl. Zadíval se oknem ven přes zahradu starých, pěkných 



F. L. Věk. 25 

stromů príslušíeí k domu, přes její zeď, za níž se rozkládaly holé koruny 
sousedních zahrad, k Františkánskému kostelu, jehož pilíře a úzká štíhlá 
okna vysoko se nad ně nesly. Cihlová jeho střecha s věžičkou rděla se 
v poslední záplavě zlatého světla; níž, po zahradách se již stíny ukládaly — 

V pokoji bylo ticho. Z vedlejšího ozývaly se tlumeně hlasy, doktorův 
a Paulin. Tham se ani neohlédl, ale naslouchal, čelo i pohled se mu 
zasmušily. Jako stín mu zůstalo, že si ho Pavla ani nevšimla. Ani po- 
hledem neodpověděla, Ci je tak starostí spletená — Ale Bettyně neřekne 
nic, ani slova, že si teď vyběhla, ač věděla, že přijde doktor. 

Z vedlejšího pokoje vykročila Paula. Chvátala do kuchyně; vrátila 
se odtud s umývadlem. Jen je odnesla, přišla zas, pro džbán, pak v po- 
koji něco na rychlo hledala. Tham uklízeje rozepsanou práci, pozoroval 
6vou ženu. „Co říká?" ozval se tlumeně do trapného ticha. 

„Bude pouštět žilou — " řekla chvatně. Ani se neohlédla. Klekla 
u truhlice v rohu, přehrabovala se v ni, vyhazovala v tom chvatu šátky, 
staré kusy obleků, látek, ostřižků. 

„Co hledáš?" 

„Plátno." V tom kus našla, prudce vstala a zmizela v druhém po- 
koji. Nepřišla až za drahnou chvíli a to již s doktorem. Tham k němu 
přistoupil a ptal se, jak je. 

„V tu chvíli je těžko říct, co z toho bude, jaká nemoc. Horkost 
je dost veliká, ale v čas jsme pustili. Doufejme. 11 Požádal o papír 
a napsal recept. „Pani matce je potřeba klidu, jen pokoj," připomínal, 
odevzdávaje pruh papíru paní Thamové. „A medicínu dávat, jak jsem 
už řekl, jemnostpaní." 

„Pošlu hned pro ni." Bylo znát na hlase i na tváři, že je vzrtr- 
šena obavami. 

Doktor Held se měl k odchodu. 

„Doprovodím jich," řekl mu Tham. „S dovolením, u a oblekl kabát. 
Paula se na něj podívala, neřekla však ani slova. Doktora vyprovodila 
až ua chodba a tam ho zastavila. 

„Pane doktore," její zrak vzhlédl k němu úzkostně — „Je to ne- 
bezpečné — tt 

„Myslím, že poněkud vážné, ale pevně doufám; nelekají se, netěšil 
jsem tam v pokoji jen na piano. u 

Vydechla si a v tom uvolnění zeptala se muže, když jí dával s Bohem, 
kdy přijde. 

„Jen se podívám do divadla stran zítřka, a přijdu hned." 

Sestupoval s doktorem mlčky po schodech, na nichž se počalo šeřiti 
jakož i v táhlém, klenutém průjezde. 

Před tím přecházel jakýsi švihák \e vysokém, měkkém klobouku 
špičatém, kudrnatý, urostlý, v módním utáhlém kabátě s třemi nevelkými 
límci přes ramena. Přecházel, nahlížel do průjezdu, ustoupil však hned, 
jak zahlédl Thama s doktorem Heldem. Minuli ho, aniž si ho povšimli 
a dali se Koňským trhem dolů. Švihák okamžik čekal, hledě za nimi, 
pak rychle vešel do průjezdu a z 'toho k Thamovu bytu. 

Ú dveří se zastavil, okamžik naslouchal, pak zaklepal a vstoupil. 
V prvním pokoji nezastal nikoho. Kouty i nábytek už temněly ; okny se 



26 Písně Mženy Jesenské. 

v 

Hnalo poslední světlo podvečerního, jasného ještě nebe. Švihák dlouho 
nečekal. Dvéře drahého pokoje se pootevřely, pani Thamová povyhlédla. 

Lekla se, rychle však vykročila a hned za sebou zavřela. 

„Pan Amling!" 

Švihák statné postavy, sličný, kypící jarou silou mládí, člen společ- 
nosti Národního divadla na Ovocném trhu, zdvořile pozdravil a omlouval se, 
že přichází tak pozdě, že se stavuje pro pana Thama. Mluvil německy 
jako paní Thamová. 

„Jen teď odešel." Nemluvila zcela klidně. „Musil jste ho potkat." 

Amling vzhlédl vroucně i pokorně k mladé paní, okamžik mlčel, 
pak se skroušeně přiznal : 

„Já ho viděl." 

Paní Thamová jako by se ulekla, upřela na něj oči, levici přitiskla 
maně k fichu. 

„Nehněvejte se, o prosím vás, jemnostpauí — já vás musil uvidět, 
rausil — " Znělo to vášnivě. „Už tak dlouho jsem — • 

„Pane Amling, co mluvíte! Co se opovažujete ! Jděte, jděte!" Hlas 
se jí chvěl, ale ne rozhořčením. 

„Vy se na mne hněváte!" Pokročil k ní. Ustoupila na krok a ohlédla 
se po dvéřích druhého pokoje. 

„Vy se na mne hněváte!" opakoval chvějícím se hlasem. 

„Ne, ale jděte, jděte, maminka těžko stůně — u 

„Ach — To jsem nevěděl. Promiňte! Ach jakou máte starost!" 
Mluvil tišeji, s vřelou soustrastí. 

Jako uvábená naslouchala měkkému hlasu a upřela oči na mužné 
sličnou tvář, v tom temnosvitu ještě půvabnější — 

„Dobrou noc!" zašeptal a pokročil podávaje ji ruku. Vytrhla se, 
mávla rukou ku dveřím a rychle ustoupila do pokoje, jako by se bála. 
Mladý herec okamžik zůstal, čekal, pak rychle vyšel ven. Se schodů 
zrovna seskakoval. 

Pani Thamová jak byla vzrušena neohlédla se po nemocné matce 
a rovnou k oknu. Proč, nevěděla. Podívala se ven, stromy na zahradách 
už černaly a františkánský kostel trčel nad nimi jako obrovitý stín. Na 
okně stál bílý hrneček. Bez myšlénky přestavila ho na druhou stranu. 
Cítila, že se jí ruce chvějí. (Pokračování.) 



Písně Růženy Jesenské. 

i. 

To slunce mi zapadá do snů 
a teple se zlatívá v nich, 
to slunce mi zapadá do snů, 
jež líbalo cestu a sosnu 
a stopy všech kročejů tvých. 



Písně RAženv Jesenské. 27 

A obzorů linie světlá 
v mé duši se otvírá zas, 
těch obzorů linie světlá, 
jež hořela, nyla a kvetla 
a z lesů vždy lákala nás. 

A lesy jak kaskády blaha 
mi zpívají, šeptají sem, 
ty lesy, v nichž celý kůr blaha 
ta nejedná hodina drahá 
mi stvořila na srdci tvém. 

Ta hráz vidím tichou a snivou, 
kdes nahlas mi čítával rád, 
tu hráz vidím, zelenou, suivou 
a potůček slyším tou nivou 
jak slzami lidskými lkát. 

Ty chvíle jak na mne by sáhly 
a v ruce bych cítila květ, 
ty chvíle jak na mne by sáhly 
a zlatými okovy táhly 
mne do těch vln zázračných zpět! 



II. 



Já hrála Chopina. A unesl 
mne z mého bytu v jiný, vonný byt, 
tichounký ševel zahrad rozkvetlých 
se hrnul okny a s ním vlahý klid. 

Daleký modrý vějíř obzoru 
s jantary na západu v plamenech 
mi rozhrnul se sladce před zrakem, 
a na tváři jsem cítila tvůj dech! 

Smích drobný jako píseň v duši pad T , 
ne můj, ne tvůj, a přece obou nás, 
a rozevřená okna svítila, 
a moře kytek sypalo se v jas. 

Nokturno doznívalo v daleku, 
jen jako sen, jenž ulít* tisíckrát, 
jen jako tušení, a slyšel jsi? 
Smích drobný jako píseň v duši paď. 



Edvard Jelínek: 
III. 

Když poprvé ke mně jsi přišel, 
že v prsou ti žal náhle ztich', 
cos v duši mé zpívali slyšel? 
Háj slavíků, skřivánka v žních ? 

Ó, které jsi pozvedl listy, 
že viděl jsi v duši mé hned 
ten zázračný květ vonný, čistý, 
ten bflý a krvavý květ? 

A viděl jsi, že tobě roste 
a kvete, tys děl: „Se mnou pluj, 
buď můj, vzácný, jediný skvoste!" 
A květ ten byl na věky tvůj ! 



Udobření dudci. 

Z „Volyůakých Črt" Edvarda Jelínka. 

na dvacáté verste za volyfiským Luckem stojí o samotě 

itarý dvůr. Nádherný nebyl asi nikdy, ve stáfi okázalosti 

mu nepřibylo. Na sever dívá se k carské silnici, ztrácející 

le v prořídlém lese, uajih obrácen jest k chudé vsi, v níž 

lejvStšlm pánem do nedávná byl židovský krčmář. Kolem 

ivorn je trochu stromů. Zejména několik topolů vznáší se 

okázale a klátí vážně nad dřevěnou střechou zapadlého útulku, jenž snad 

od samého svého vzniku pražádným nepodlehl změnám. Leda že to ono 

více k zemi se schýlilo a že železná korouhvička nevrže již tak ostře 

jako před lety. 

Troje pokolení vystřídalo se ve dvoře tom; jedno po drahém pře- 
stěhovalo se tiše na nedaleký veský hřbitůvek, pokolení čtvrté žije a živoří 
na osamotnělém dvoře podnes. 
Jak? 

Jnu, jak jim tam je v letě, kdy nad rozkvetlými haluzemi cvrlikají 
ptáci — nevím, ale zimního času je takto: 

Dvůr celý zabořen je ve sněhu, jehož bělostná obruba sahá až 
k přizemním oknům. Od gaňku směrem k carské silnici je trochu vy- 
meteno. Z komínu kouři se od rána do pozdní hodiny večerní. Na oknech 
dělají se roztomilé ledové hvězdičky, někdy i dlouhé čáry, sklo takřka 
řezající. Vždyí dvacátý stupeň zimy není u nich ještě nic zvláštního, 
přituhuje i více a nepovoluje přes deu. Za okny svitl se nezřídka skoro 
celý den. Když tak slunce zamrzá na nebi, zůstavujíc po sobě jen sledy 



Udobřeni dudci. 29 

zakrvácené koale, vše zalizá. Přivírají okenice a do kamen házejí dlouhé 
kasy drv bez ustání. 

Jsou tam jako sněhem zazděni. Dudci ! Jen občas, nejspíše nedělního 
času, rozevírají se dvorská plaňka a vraty hrnou se ven saně. Letí 
o závod do nejbližšího dřevěného kostelíka, stejně jako dvůr sněhem 
zasypaného a zamrzlého. Po saních nezbývá jiné památky, leda dva stejno- 
měrné pruhy ve sněhu. V saních tulí se do spousty kožešin a houní 
panstvo. Viděti je jen nosy, na něž se mráz všemožně tlačí a věsí. Z tří 
takto odvážlivě vyčnívajících nosů patří jeden panu hospodáři; je orlí 
a mocný bílý knír se od něho rozchází; nos druhý, trochu přiostřený 
a nebezpečně tenký, náleží domácí paní, a konečně nos třetí, mladý, 
pěkně modelovaný i čilý jako myška, má čest býti majetkem dvorské 
jnilostslečny, panny Julie. 

Ale toto dojíždění do kostelíčka jednou za týden není jedinou změnou 
v osamoceném Vircbově. Na štěstí mají několik verst cesty od své dě- 
dičné hroudy dobrého, starého souseda, s kterým se navzájem rádi 
navštěvuji. Přijíždějí k sobě k večeru na sklenici čaje a na partii karet. 
Někdy vypravují si také o Napoleonovi, který se světa pomalu odcházel, 
když oni na svět přicházeli. Někdy si také šeptli něco o svých revo- 
lucích . . . Ale to jen šeptali, aby ani stěny z toho nic neměly. A neměly ! 

Tyto přátelské schůzky od mnoha let znamenitě zkracovaly oběma 
starcům jmenovitě nekonečné zimní večery, které nastávaly u nich brzy 
po obědě. 

A bylo jim dobře, jak se tak střídali a navštěvovali navzájem. Útulno 
bylo zde i tam tím spíše, jelikož oba dvory, Virchov i sousedův Mariinpol, 
nevalně se od sebe rozlišovaly. Virchov i Mariinpol vyhlížely z daleka 
vlastně stejně, podobaly se jako vejce vejci — zvláště kdy hustý sníh 
vše zasypal. Také v Mariinpolu klátí se nade dvorem několik topolů 
a cesta vedoucí ke ganku je zrovna tak vymetena, jako ve Virchově. 
A zmrzlých hvězdiček na oknech rovněž dost a dost! Trochu rozdílu 
bylo možno postřehnouti vlastně jen na hospodářských staveních, nebot 
pan Julius, dědic Mariinpolu, se zvláštní zálibou přestavoval své boudy 
za dvorem. Dvůr zůstával neporušeně státi, ale hospodářská stavení vše- 
lijak přizpůsoboval moderní době. Právě v čase, ke kterému nás vede 
přítomné vypravování, vystavěl si pan Julius nový zděný špejchar či 
sýpku. Zakládal si na něm. Stará bouda stála kdesi stranou opuštěna, 
zcela bezúčelně. Radili mu, aby starou boudu zbořil a odstranil, ale on 
jaksi dlouho váhal. Pravil, že snad bude ještě k něčemu dobrá a že není 
třeba spěchati. 

Tu stalo se, že jednoho dne, jak obyčejně, opět na večerní gavendu 
do Virchova přijel pan Julius. Mrazu přibylo po obědě tolik, že zrovna 
hvízdal. Sněhem zasypaný i zabedněný dvůr rozevřel se jako v pohádce, 
a rád viděný host vešel pod pohostinný krov sousedův. V kamnech rozto- 
mile praskalo a v koutě na stolku lesklý samovar nadějně již syčel. 

Nastaly uvítací ciráty obvyklého způsobu. Oba starci jakkoli se přede 
dvěma dny viděli, vítali se velmi okázale, jako by bylo od jejich posledního 
setkání uplynulo času Bůh ví kolik. Ale takový již byl jejich obyčej, že 



30 Edvard Jelínek: 

navzájem se zahrnovali komplimenty i srdečnostmi, jimž výraz zřejmý 
dávali i hubičkami velmi dobře mířenými. 

„Jak Boha kochám, pane Šimone, dnes zamrzne nám rtut v teplo- 
měrech!" di pan Julius, vstupuje do vytopeného pokoje. 

„Věru, věru!" odvětil pan Simon. „Tím příjemněji sobě posedíme 
v teple." To řka přidal k své řeči nějakou starou latinskou průpověď, 
jichžto měl ve svých mozkových přihradách hojný výběr i zásobu. 

Pak mluvili chvíli o všem. Dámám nebylo tentokráte potřebí věnovati 
mnoho pozornosti, jelikož byly kdesi v druhém pokoji pilně zaměstnány 
přípravami k nedalekému masopustu. 

Tím lépe, pomyslili si oba starci i přisedli ke kartám dříve, než 
bylo v obyčeji. 

Pan Šimon položil na stolek z brusu novou francouzskou hru. 

„Ej, nové karty!" zvolal vesele pan Julius, zakládající si na tom, 
že byl o pět měsíců starší pana Šimona a že kromě toho měl křestní 
jméno slavného pěvce z trojice polských králů poesie. 

„Tak, tak, tak . . ." dotvrzoval pan Šimon, „dnes nové karty za- 
světíme. Mám je již od loňska, přivezl jsem si je sám z Kijevských 
kontraktů ..." 

„Tož tedy neleňme!" dodal zase pan Julius i sám chutě sloupnul 
pásku s nových karet. 

Hned pak karty promíchali a vysázeli. Starci libovali si. Karty ne- 
lepily se na prsty, šly dobře od ruky. Tof hlavní věc, mínil pan Šimon, 
a pan Julius ještě poznamenal (jsa nmění přítel i znalec), že karty mají 
„ry šunky artystyčné i eleganckó". Najmě prý dáma žaludová měla na 
kartě kontrfaj spanilý, připomínající mimovoluě podobu kastelánky Trocké. 
Pravilo se, že pan Julius v mladých letech rád se kořil paní kastelánce . . . 

Tak se připravujíce, daly se posléz do hry. 

Věru, hrálo se znamenitě ! Při dobré náladě a ničím neporušovaném 
rozmaru nedbali hodin, tím méně chumelice, která mezitím sesypala se 
na svět. Oba dudci v pravém smyslu toho slova leželi již v kartách. 
Pan Šimon, nade vše pak ještě rozjařen neslýchaným štěstím, jaké jej 
dnes od samého začátku hry pronásledovalo, odhodlal se. z nenadání 
počastovati svého milého souseda kalíškem nádherné stárky litevské> 
kterou řadil k nejoblíbenějším svým klassikům. 

Litevská stárka sjela do hrdel jako med. 

„Ještě kalíšek, pane bratře!" pobízel hostitel i doléval pilně, netoliko* 
hosti, ale i sobě. 

Pan Julius, jakkoli měl toho dne nevšední smůlu (vsak vběhla mu 
z rána jakás zvířecí nestvůra do cesty) dlouho zachovával dobrou míru* 
Snášel dobromyslně, že soused jeho měl toho dne z pekla štěstí. 

Ale ale! Dobrá míra nesetrvala do konce. 

Stala se z čistá jasná nehoda. Zavinila-li ji ona zvířecí nestvůra, 
vběhnuvší do cesty, nebo ona . , . skvělá stárka litevská, těžko rozhodnouti, 
ale buď jak buď tolik je jisto, že oba dudci pojednou byli v sobě jaká 
kohouti. 



Udobřeni dudci. 31 

Hlavní příčinou zplanuvšíbo náhle spora bylo bídné, ohavné špádské 
eso, na které pan Šimon jaksi nepočítal, což mu jeho jinak nadějnou 
kartu nad vše očekávání mizerně pošramotilo. 

„Povím panu bratru, že se tak nehraje . . ." vece poněkud rozpýřen 
pan Šimon. 

„A já zas povím panu bratru, že se tak hraje!" odvětil stejným 
tonem soused. 

„Edo pána tomu učili?" 

„Poctiví, šlechetní lidé! u 

„Pěkná mi šlechetnost . . . u a slova ta vyzněla z úst pana Simona 
tak ostře, tak neobvykle a bezohledně, že pan Julius mimovolně pustil 
z ruky karty. Obrátiv je a položiv je na stůl, pověděl krátce : 

„Děkuji panu Šimonovi!" 

„Já rovněž!" — 

v 

I vstali na dobro rozladěni od karet. Pan Simon dokonce prudce 
uhodil kartami o stůl. 

Bylo po zábavě a míru. Pan Julius si pak ještě dovolil několik 
poznámek, které pan Šimon, když mu rozbřeskly, nazval „vlastně imper- 
tinencemi". 

E takovým nevlídnostem nedošlo mezi pány bratry nikdy před tím. 
Rozmrzeli se na sebe na dobro a do pravdy. Zdvořilosti, komplimenty 
a srdečnosti byly ty tam. Jako by utnul. 

Tu to máme! Osudné karty, zlověstné eso, škůdná stárka litevská! 

Což tedy divu, že pan Julius tentokráte odchod svůj proti všemu 
řádu i obyčeji unáhlil, a co více znamená, že jej provedl beze všech orací. 

„Dobrá noc!" prohodil ledabyle a namířil ke dveřím. 

.Dobrá noc!" odvětil ukrutně suše pan Šimon i odvrátil se, jako 
by úmyslně, stranou. 

Podivno! Dědic Mariinpolský předpokládal, že hospodář Virchovský 
zadrží jej ještě na prahu, že mu hodí nějaké slovíčko na usmířenou, 
zatím ne a ne. To to! Jen zpupná odveta hlasu i posuůku! 

Skutečně! Rozdurdění dudci rozešli se na dobro. 

Pan Julius poroučel se pak na rychlo dámám, nemálo ovšem překva- 
peným, a než by sto napočítal, vyjížděl ven ze dvora do temné, sněhem 
zachumelené noci. Jeho sáně závodily s větrem. Jak by ne. Jel právě domů. 

Za tím co toto se dalo, stál pan Šimon u okna a hleděl, pokud 
noční tma dovolovala, za ujíždějícími saněmi. Edo ví, jak dlouho by byl 
tak hleděl směrem k sousedovu Mariinpolu, kdyby ze zádumy málo 
veselé jej nebyla vyrušila jeho manželka. 

Přišla, jemně se dotekla jeho ramene i vece: „Co se stalo, ko- 
chaný Šimone?" 

Pan Šimon nerad odpovídal na ženinu všetečnou otázku, ale volky 
nevolky musil něco říci. Mávnul tedy dosti nevrle rukou i napověděl, 
že jej pan Julius urazil. 

„Jak že, urazil?" zvolala paní s nevalně odůvodněným zděšením. 
„Tak jest, náleží se mi nyní satisfakcija!" 

A na satisfakci trval tvrdě i prodlením další rozmluvy. Rozumí se, 
že dobrá ženuška jej v jeho mínění jen utvrzovala. Satisfakcija! — 



32 Edvard Jelínek: 

Zatím dojel domů také pan Julius. Sotva se vyhrabal ze sani 
a z kožichu, věděli i jeho domácí lidé, že se mu něco nemilého přihodilo. 
Jindy žoviáluí starý pán mračil se dnes k nepoznání i odbýval své audience 
podezřele krátce. 

I on odpovídal na otázku co se stalo? neobyčejné stručně: „Hm, 
co se stalo? Stařík mne urazil." A po chvíli šeptnul, jako by ksobě: 
„Jak Boha kochám, náleží se mi satisfakcija!" 

Ale toho večera nebylo již mnoho řeči ani ve Virchově ani v Mariiu- 
polu. Brzy shasla světla tu i tam. 

Dudci vyspali se sice dobře, ale z rána vstali se stejně pošramoceným 
rozmarem, s jakým ulehli. První na co pomyslili, byla — satisfakcija! 
Oba domnívali se míti na zadostučiněni přední právo. Jak by ne. Pau 
Julius počítal, že jej vlastně pan Šimon urazil, a na opak zas pan Šimon 
si vykládal, že urážky rozdával vlastně pan Julius. Pan Julius kromě 
toho nepouštěl se zřetele, že věkem předstihl pana Šimona, sice jen 
o několik měsíců, leč i to něco znamená. 

Tak umínil si jeden i druhý dudek, že bude čekat na satisfakciju. 
Z domu se ani nehnuli, sedli si k oknu a hleděli ven k oněm vymeteným 
pěšinkám, k nimž se na saních přijíždělo a do dvoru vcházelo. 

Dřepěli oba jako na marném čekání, pan Julius v Mariinpolu, 
pan Šimon ve Virchově. 

Jak si satisfakciju představovali? 

Docela jednoduše a prostě. Jeden od druhého nevyžadoval vlastně 
více, než aby první k jeho prahu přišel a vztáhnul na udobřenou ruku. 
To ostatní by se již bylo podalo samo. Ostatně pan Julius si umínil, že 
jakmile se zjeví před jeho dvorem pan Šimon, hned že mu na ganěk 
vstříc vyběhne, políbí a k řeči satisfakční že jej ani nepřipustí. Raději 
prý láhví zamženého starého vengřina spláchnout takové věci. Podobné 
chystal se pan Simon. 

Pohříchu, šlo o prvenství již naznačené. Ten ui onen nechtěl přijíti 
první a jako první vztáhnouti na udobřenou ruku. Proč? Nač? 

Tedy čekali na sebe, pau Julius ve Virchově, pan Šimon v Mariinpolu. 

Tvrdohlaví dudci! Ne a ne povolit. — 

Tak uplynul den první, den druhý, ba i den třetí. Byli to snad 
nejdelší, v pravdě nekonečné dni v životě obou starých pánů. Oba strádali 
stejně těžce, pykali ukrutně. Pan Šimon nechtěl již karty ani vidět, také 
litevská stárka pranic se mu již nezamlouvala. Všecek nevrlý stál u okna 
neb chodil po pokoji, a kousal jantar svého dlouhého čibuku. Ale požitku 
na tom neměl. 

Ještě hůře dařilo se, možno-li, dědici mariinpolskému. Neměl ani 
ženy, ani dcery, kteréž by jej jakž tak těšily a chlácholily. Měl kolem 
sebe jen staré ženštiny ze vzdálenějšího příbuzenstva, grimasnice (jak 
sám pravil), které od rána do večera se jen modlily. 

. E tomu ke všemu udeřila k posledku neslýchaná slota. Slunce se 
již ani neukazovalo, nebe zakryla olověná plachta. Dni trvaly věčnost, 
večery dvě věčnosti. 

Ba, ba, byla to velká bída. 



Udobřeni dudci. 33 

Když pak přikrádala se k nim škodolibá vzpomínka, jak bývalo 
jiiidy . . . tehdy, kdy proti sobě sedíce to ono veselého si pověděli, karty 
promíchávali a rozdávali — jednou já, jednou ty — aj aj ! Nebylo by 
divu, kdyby ze starých očí byla vytryskla slzička zármutku. 

Ale povolit? Proč, nač?! „On má zrovna tak daleko ke mně, jako 
já k němu." Ne? Tedy! 

Tak uplynul nejen první, drahý a třetí den, ale i celý první týden! 
Čím dále, tím bylo hůře. Zejména pan Julius chodil a stál při oknč 
již jako na dobro otrávený. Bylo mu jako zazděnému v zasněženém dvoře. 
Jedinou jeho útěchou mohlo býti, že se panu Šimonovi nedaří asi 
valně lépe. 

Tu když chýlil se ku konci již osmý den — oktáv! — zmáhaly 
pana Juliuša pocity přímo nesnesitelné. Mezi dnem několikráte povstal, 
jakoby se -chystal někam na cestu, ale vždy zas sebou trhnul a přemohl 
se vítězně. Ne, ne! 

I usedl zas a seděl u okna jako dudek — ovšem jako dudek zoufa- 
jící. Nemluvil, jen z čibukn vyrážel prudce kotouče dýmu. Bylo, jako by 
v něm něco kvasilo! 

Posléz sklopil hlavu hluboce na prsa a setrval tak dlouho .... 
dlouho. 

Ale tu pojednou, jako probuzený, pražně se vzpřímil. V oku mu 
zajiskřilo, kolem úst zahrál mu podivuhodný výraz odhodlání. 

Pak prudce vstal a neklidně procházel se komnatou, posléz mávnul 
rukou i pokynuv velitelsky hlavou, vyšel ven na ganěk. Kam šel, co 
chtěl? Kdož to ví? 

V tu dobu 8 tváři velmi neveselou seděl rovněž při okně pan Šimon. 
Již ho v kříži bolelo a celý svět jej mrzel. Také on pokuřoval z či- 
buku — ale na prázdno. Zamyšleně hleděl směrem k Mariinpolu a vzpo- 
mínal svého rozdurděného .... souseda, přítele. Oktáv! Ba! I on mezi 
dnem se kamsi chystal, ale . . . přemohl se. Upadal v zádumu více 
a více. Rozjímal o marnivosti života a o všech otravách, které si na 
světě vlastně sami připravujeme. Jak krásně by bylo bez nich! Ku pří- 
kladu dnes. Kdyby tu tak proti němu seděl pan Julius, s novou zásobou 
rozmarných anekdot o polském králi a se .... špatnou kartou v ruce! 
No, pane bratře, ještě jednou do kola. Co? Oj oj! 

Ale nebylo tak! Naopak. Beztoho nudné a nekonečné večery byly 
ještě nudnější a neveselejší. 

Ale v životě nikdy náležitě nedoceňujeme, čím nás Hospodin milo- 
stivě obdaruje, vždy máme v sobě roupy, které nám nedávají dobře dělat. 
Tak rozjímal pan Šimon. Rokoval v duchu sám s sebou a měknul ne- 
slýchané. 

A to všecko k vůli ohavnému špádskému esu! Gi ne? Stálo to za 
to ? Ne, ne ! ... . 

Tu pozvednul pan Šimon šedivou svou hlavu z nenadání. Zrak jeho 
zaletěl zase k Mariinpolu. 
Co to? 



n 1 Edvard Jelínek: 

Stařec prudce povstal a nekliduě vytřeštil zrak. Až se mu dech 
zatajil. 
Co? 

Spatřil směrem k Mariinpolu na temném nebi rudou zář. 
Hm, to nejsou na vsi žerty. 

v 

Již již chtěl pan Simon na ganěk vyběhnouti, ana tu služebná ko- 
začka Marysia prudce rozrazila dvéře i volala poplašně: „Hoře, hoře!" 

„Kde, kde?" vece neklidně hospodář, rychle nasazuje si na hlavu 
beranici a sahaje po čubě. 

„Pavel praví, že v Mariinpolu," di černobrvá Marysia. 

Zatím vyběhnul hospodář ven před ganěk i rozhlédnuv se bádavě 
po obzoru, sám zvolal z plna hrdla: „Tak jest, hoří v Mariinpolu!" — 

Hned po té rozpoutal se v celém Virchově požární poplach. Pan 
Šimon, nemeškaje ani okamžiku, dal rozkaz, aby s dvorskou 'stříkačkou 
ihned se vypravili do Mariinpolu. Poručil zapřáhnouti nejlepší koně, také 
sudnice a nářadí ochranné na rychlo dal sehnati. 

V několika minutách vyjeli ze dvora jako čerti. Pan Šimon seděl 
8 Pavlem na samém kozlíku stříkačky a řemenem ještě více pobádal 
koně k sílenému trysku. 

Jízda jako o závod ! Smola dvou pochodní se jen rozlétala, zvonečky 
pronikavě řinčely, sníh chrupal a skučel zároveň pod řezem saní. 

A ku podivu ! Pan Šimon seděl na kozlíku jako omladlý bohatýr. 
Nižádný rmut nezakaloval jeho tvář, naopak, spíše přikrádal se k ní 
výraz jakési neutajitelné — „satisfakcie". 

Inu ovšem, šedivý dědic virchovský byl od srdce rád, že se na- 
skytla nenadálá příležitost přiblížiti se se cti v těle k Mariinpolu. 

Můj Bože! Tot povinnost křesťanská, neřku sousedská. Kdyby 
ohnivé jazyky zasahovaly krov nejbídnějšího nepřítele a lotra, byl by 
pan Šimon neváhal ani okamžiku — což teprv, když záplava požáru 
svítila nad hnízdem jeho druha dlouholetého ! Vždyt nerozbíjelo je nikdy 
nic, jen jednou hloupé špádské eso je rozvedlo. 

A pak . . . neštěstí lidi smiřuje ! 

Ba! 

Tož švihnul si pan Šimon zase vesele řemenem ve vzduchu, a koníci 
již sotva země se dotýkaly. Sníh rozletoval se na vše strany jako prach. 

Cesta ubíhala nesmírně rychle. Tak nehnal pan Šimon svá zvířata 
nikdy v životě. Již zabočili k úvalu a blížili se ku vsi. Zář byla znatel- 
nější a pronikavější, jiskry vybuchaly zvolna a pravidelně. Větru nebylo. 

Pavel mínil, že požár as nebude značný a že také přílišného ne- 
bezpečí není se obávati. Kde co, vše sněhem bylo hustě pokryto a chráněno. 

„Tím lépe!" dí hospodář. 

Vjeli do vsi. 

Proti všemu nadáni nezastaii tam poplachu mnoho. U kováře praco- 
vali, jako by se ani nechumelilo. Jen tu a tam trousili se lidští tvorové 
směrem ke dvoru, ještě kus cesty odtud vzdáleného, ale neprojevovali 
jaksi valné účasti, tím méně rozčilenosti. Snad to znamenalo jen na- 
prostou nepřichylnost mezi panským dvorem a selskou chatou, což v těchto 
krajinách pohříchu nenáleží k vzácnostem. 



Udobřeni dudci. 35 

Nedbali toho virchovstí milosrdnfci i jeli tryskem dále. Go by deset 
napočítal, dojeli k samému dvora. 

Ta teprv shledali, že nehoří vlastně ani v samém dvoře, nýbrž ne- 
daleko odtud stranou za panským stavením. 

Bez prodlení zamířil pan Šimon k těmto místům. Zatočili z ostrá 
na právo — a také již stanuli při samém požářišti! 

Podivno ! 

Ani tam nebylo úžasu, jakkoli rudá zář své pruhy ještě daleko 
vůkol metala. 

Leč dříve ještě, než se pan Šimon náležitě mohl porozhlédnouti 
a k ochranné práci heslo vyřknouti — vstříc na uvítanou mu chvátal 
dědic mariinpolský, milý pau Julius! 

Slavně se přiblížil na pyšném koni arabského plemene, o němž se 
v celém Újezdě mluvilo, že pocházel z krve pověstného chovu emira 
Rzewuského. Pan Julius, kdysi mistr jízdy i honby v lesích litevských, 
seděl v sedle statečně jako hetman. Měl kabátec dobře kožešinou vy- 
stlaný a na hlavě pravou astrachánku. Dlouhý bílý vous rozlétal se mu 
na prsou. 

Dav koni ještě jednou ostruhu, prudkým skokem stanul před panem 
Šimonem. Ba, stanul, jako by do země zaryt. 

I sejmul již astrachánku a hluboce se skláněje, jal se mluviti ozdobnou 
zdvořilostí, jak na orátora jeho pověsti slušelo a patřilo. 

„Vašmošč ráčí pokorné poděkováni přijati ! u vece. „Do srdce jat 
jsem spanilomyslnosti Yašmošci, kteráž ničeho nedbajíc první přichvátala 
na místo nehody svého nejoddanějšího souseda. Pán Bůh ráčí odplatiti ! " 

A poklonil se zase hluboce. 

„Ne vděčnost se náleží za prostý projev lásky křesťanské, kterouž 
všickni jsme si na vzájem povinni, já Vašmošci i Vašmošč mně . . ." 
odpovídal pan Šimon, rovněž se ukláněje, snímaje s hlavy beranici a staraje 
se ve dvorném tonu svého souseda pokračovati. 

Po té podali si ruce a pevně se stiskli. 

Než tu již toužil pan Šimon křesťanskou svou úslužnost osvědčiti 
a záchranné práce zahájiti. Však při požárech nebývá času pro široké 
orace a dvornosti. Plameny ještě šlehaly a záře po nebi dosud se rozlévala. 

Leč zadržel mariinpolský hospodář vlídně horlivého milosrdnika. 

Vece : „Nerač se turbovati, Vašmočš ! Ať tiše dohoří, k čemu škůdný 
plamen se přikradli" 

Tu shledal teprv pan Simon, že požár hltal jen onu starou sýpku, 
kterou hospodář mariinpolský beztoho již dávno přiřknul zkáze a zničení. 
Již na jaře ji chtěl zbourati — ale jaksi sešlo tenkráte s toho. Trošek 
zpráchnivělých desek a drv věru nestálo za marnou námahu. 

Tedy zůstavili starou boudu na pospas plamenům, kteréž dílo své 
provedly se vší chvály hodnou důslednosti. 

Po hodině nezbylo po sýpce památky, jen hromada nuzných oharků 
tavila do kola zmrzlý sníh. Jinak neudalo se na nevelkém spáleništi 
pranic pozoruhodného. 

Zatím, co poslední plaménky doplavaly a jen několik lidi při nich 
na stráži zůstávalo, uváděl pan Julius svého milosrdnika do dvora. 

3* 



36 Edvard Jelínek: Udobřeni dudci. 

Pan Šimon se sice vzpíral, řečnil tvrdě, že chvátá domů, ale posléz 
přece se dal uprositi. Pan Julius chtěl, aby jen trochu se ohřál. 
Jakžbv ne! 

Vešli. 

Aj, aj! 

Na oba dudky čekal slavnostně vystrojený stůl. Leskla se tam celá 
řada talířů i mis, vedle pěkné garnitury číšek. V rohu syčel samovar 
a kdesi v druhém koutě číhala nadějná baterie panenských lahví. 

„Ale pane bratře, přepychu se oddáváš! 11 vece již poněkud důvěr- 
nějším tonem pan Šimon, jenž občas sám takovým přepychům holdoval, 

a rád. 

.Nebylo vhodnější chvíle, nade dnešek!" odpověděl nařknutý pan 
Julius i mnul si radostně ruce. 

Za tím přichvátali také sousedé z jiných vsí, kteří se svými stříkač- 
kami poněkud se opozdili. I oni neměli co hasit. 

Po nějaké chvíli, když z věnči přišel posel, že na spáleništi je již 
naprosto černo, zasedla společnost sousedů, přispěvších z nenadání k po- 
žáru — k tabuli. 

Páni bratří bavili se výborně, najmě dudci z Virchova a Mariinpolu 

První číši na počest pana Šimona vyprázdnil sám pan hospodář; 
mluvil při tom zase tak okázale i ozdobně, že k slzám pohnul oslavence. 
Pak odpovídal neméně ozdobně pan Julius, odmítaje skromně pochvaly 
naň právě sypané a „šlechetnost svého nejlepšího přítele do náležitého 
světla postaviti se snažil". Po té sledovala ještě dlouhá řada přípitků. 
Vystřídali se několikráte všickni. Dobře bylo všem, ale zdá se, že nej- 
lépe oběma dudkům. 

Když pak k posledku, snad již brzy před ránem, žoviální pan 

Onufry povstal, aby před rozchodem pronesl staropolským způsobem při- 

pitek „Milujme se!" první se sklenkami k sobě spěchali pan Julius 
a pan Šimon. 

„Kochejme se!" zvolali současně, dvorně se sobě uklonili, objali 
se a zlíbali. 

Byli udobřeni! 



Odtud přicházeli k sobě oba dudci zas pravidelně. Vše šlo opět 
starým řádem klidně a tiše. 

O své roztržce, trvající po celý oktáv, nemluvili nikdy. Jen jednou 
zavadili o tu nemilou historii mimovolně. Jen tak! Stalo se to Bůh ví 
čí vinou při kartách. Špádské eso i tentokráte jaksi o své ujmě chystalo 
škůdnou neplechu. 

Ale tenkráte sám pan Julius vše v čas zažehnal a opatrně ututlal. 
Nadhodil s dobráckým úsměvem, že Jeho nová sýpka je z kamene, 
ze ... ze ... 

„Racya, racyal" volal smírně pan Šimon i pokynul hlavou, jako by 
říci chtěl, že ví o všem. 



Bohuslav Čermák: Jan Neruda. 87 

Rozumíme ? 
Věděl, nevěděl? 
Kdož to ví? 

I rozcházeli se odtnd vždy v míre nejlepší, přejíce sobě na vzájem 
dobrou noc a štastné, brzké shledání! 




Jan Neruda. 

Biograficko. literární studie od Bohuslava Čermáka.*) 

Až do úmrtí matky. 
(1861—1869.) 

I. 

„Co přední stráž stoj v stálé, pracné tísni. 14 
Knihy veršft (í. vyd.) str. 189. 

prvních dnech politicky ruchlivého, ideálním vlastenectvím 
významného r. 1861 zavdala skličující zvěst o úmrtí 
jednoho z prvních buditelů národnosti naší, Váceslava 
Hanky, nálezce rukopisu králodvorského, lyrika, spisovatele 
a bibliotékáře muzejního, rozlétnuvši se dnem 12. ledna 
v království Českém, Nerudovi, který jej z osobních styku 
u Holinu již co student znal, podnět k druhému feuilletonu, vřele psanému 
nekrologu, jenž v čís. 13. — 18. „oasu" 15. — 20. ledna byl uveřejněn. 
Dne 15. ledna odbýván v Praze pohřeb Haukův demonstrativně skvěle 
a rekviem za něj slouženy slavně téměř v každém probudilejsím městě 
českém. 

V článku pod čarou „My a divadlo 11 , dne 2. a 6. února t. r. 
(„Cas" čís. 29. a 32.) žádá Neruda samostatné divadlo české. „Na- 
vzdychali a nabědovali jsme se už dost a dost," praví, „přikročme k činu! 
Národ vzlykající nenajde nikde soustrasti, národ chudý nikde podpory, 
my vsak máme budoucnost a nejsme tedy více nešťastní, my víme, čeho 
potřebujeme a nejsme tedy už chudí." O obecenstvo, myslí, že netřeba 
se báti, a herce že možno získati buď z kočujících společností, neb ze 
školy dramatické dle vzoru vlaského. Není pochyby, že článek ten živým 
byl ohlasem vroucích tužeb hlavně českého lidu pražského, aby divadelní 
hry české co nejdříve vymanily se z podruží divadla německého. 

Tužbám těm vyhověno nedlouho na to návrhem poslanců knížete 
Karla Schwarzenberga a hraběte J. J. Clam-Martinice dne 21. dubna 
t. r. na sněmu král. českého podaném, aby zemský výbor upravil zále- 
žitost divadla zemského ve smyslu přání a potřeb obou národností, po 

*) První část studie této „Nerudovo mládí a literární boje" (1834-1860) 
uveřejnili jsme v ročníku 1895. Red. 



38 Bohuslav Čermák: 

případě, aby vystavěl české divadlo, který přijat a vyřízen zemským vý- 
borem v ten smysl, že pohnut byl ředitel německého divadla, aby dával 
v zemském německém divadle týdně dvě česká představení, totiž ve 
čtvrtek večer a v neděli odpůldne až do provozování her v proza- 
tímním českém divadle, které na části staveniště pro „Národní divadlo" 
dne 13. září r. 1852 u řetězového mostu za 45.000 konv. měny za- 
koupeného, vystavěno býti mělo. 

Ještě dva feuilletony „O divadelní censore" 10. dubna a „Před 
sněmovnou" 19. dubna uvedeny v „oasu" jménem Nerudovým. Teprv 
jeho pátý feuilleton, časová causerie, opatřen znakem srovnalosti, stejno- 
stranným trojúhelníkem ^, pod kterou šifrou s málo výjimkami Neruda 
později své feuilletony psal, dne 27. dubna dle vytištění a 26. dle data, 
kdy psán. I toho způsobu držel se Neruda stále, datuje většinu svých 
feuilletonů dnem, kdy je psal, což ponejvíce padá na den před vytištěním. 
Důležitější pro životopis jest přesně zachovaná svědomitost poznamenáni 
místa, kde feuilleton psán, skytat, an memoirů žádných nevedl, nezřídka 
jedinou pevnou záchytku o někdy nejisté době, kdy na čas kratší Prahu 
opustil a kde prodléval. 

Druhý feuilleton s troj hraném (Dopis z Bohemopoiisu), psán dne 
30. dubna a otištěn 2. května v „Času", ukazuje přesyceností svou citáty 
z Bórnea, Auffenberga, J. Paula a Kotzebua, v čemž Neruda později se 
mírnil, na nevšední znalost jeho literatury německé. Z třetího feuilletonů 
(Divadlo a konservatoř) 8. května psaného a 9. v „Oasu" otištěného 
nelze vůči Nerudovu boji s J. Malým přehlédnouti následující zajímavé 
místo, kde di: „Umění jest majetkem všeobecnosti, patří všem, celému 
světu. Dobře! Umělec je však člověk a patři jistému národu, básník 
i malíř, herec i hudebník pozbudou-li národního citu, zaniknou. Nikdo 
se jimi nehonosí, nejsou chloubou žádného národa, stanou se pouhou 
událostí v dějepisu uměni. Básník slovem, malíř barvou líčí nadšené 
skutky a ideály svého národa, herec povznáší se vědomím, že předsta- 
vuje velikány jeho, hudebník rozohní a dojme skladbou svou tenkráte, 
rozumí-li srdci svých rodáků. tf Patrno z něho, jak křivě posuzoval J. 
Malý stoupence „Máje" a jak nepochopil kosmopolitism jejich, který 
hlavně směřoval k uvolněni tvorby básnické, aby poesie česká se po- 
vznesla nad úzkoprsou tradici vlastenecké doby a se světovým proudem 
romantickým v souzvuk se přivedla, zůstávajíc svojí, neb k národnímu 
rázu v tom směru pracovali všichni: Neruda, Hálek, Šolc, Janda a j. 

Nepochybujeme, že citát uvedený velmi lahodil J. Malému, drže se 
téměř přesně dle Gottschallových a Bischofových citátů jeho, proti kterým 
též Neruda nepolemisoval, uznávaje jejich věcnou správnost, jakož že by 
o výkladu byla vzplála polemika nová, an názor Jak. Malého o rázu ná- 
rodním s tradicemi doby vlastenecké, hovící též prosodii časoměrné, zcela 
se lišil od názoru Nerudova a stoupenců „Máje", toliko přizvuku se 
držících, který od té doby, skoro bez odporu, v básnictví českém ví- 
tězně ovládl. 

Z osmi ostatních feuilletonů květnových, kromě svatojanského, v němž 
Neruda uvádí, že se v předvečer po ohňostroji zpívaly vlastenecké písně, 
což se též na sv. Jana na Střeleckém ostrově opakovalo a zatýkáni, 



Jan Nerada. 39 

žalářováni a u studentů i hojné vyloučení ze škol v zápětí mělo, vy- 
tknouti dlužno hlavně tři dne 12., 15. a 18. v „času 11 pod záhlavím 
„Z umělecké výstavy " uveřejněné, obsahující posudky a zmínky je- 
dině o obrazech domácími umělci od Krasoumné jednoty vystavených. 
Píše v nich Neruda v oboru historické malby zejména příznivě o obrazu 
Fr. Čermáka „Rokování o míru westfalském" (čís. 196 katalogu), s men- 
šími neb hrubšími výtkami o obrazech: Ant. Lhoty „Vévoda Břetislav 
na zříceninách Velehradu", Karla Javůrka „Ladislav Posthumus dařící 
udatného Jiskru z Brandýsa", Karla Svobody „Johanna Kastiiská", Melky 
„Ležení Valdštýuovo", L. Schustra „Tři husaři pr oseká vají se po bitvě 
u Montebello ozbrojenou vesnicí", Jana Popelíka „Garevič Petr", Jin- 
dřicha Banka „Bedřich Krásný se svou slepou manželkou v kartazi mauer- 
bašské" a Rubeuova kartonu „Přemysl Otakar nutí Samlandské, aby přijali 
křesťanství". V genru zmiňuje se zvláště lichotivě o obrazech Ant. 
Dvořáka „Posvícení (čís. 103.) a „Zamilovaný pokrm" (čís. 141.), pří- 
znivě o obrazech: Quid. Mánesa „Zlatníkova dílna" (čís. 184.), Ed. 
Steffena „Obraz genrový" (čís. 2.), L. Schustra „Odvádění zajatých" 
a s výtkami o obrazech: Barvitia „Ve Hvězdě", Karla Parkyně „Lov 
cikánů", Petra Maixnera „Odpočinek poutníků v lese", Ant. Gareisa 
„Obraz genrový" a Ant. Hólperla „česká dívka z venkova", „Opuštěná" 
a „Malá kuchařka". V podobiznářství, krajinomalbě a plastice 
dotýká se vesměs příznivě podobizen C. Po šik o vy, A. Gottfrieda, 
Brandeisa, A. Lepko vského a Ed. Fritsche, též příznivě krajin: 
Fr. Wachsmannové „Labská krajina u Litoměřic" (č. 45.), M. Ilaus- 
hoferovy „Hrob Walthera z Vogelweide v hlavním chrámu vircburském" 
(čís. 77.), Bedřicha Havránka „Židovský hřbitov v Praze" (č. 187.) 
a „Jezero Pioekensteinské v Šumavě" (cis. 89.), Jana Kautského 
, Krajina" (čís. 182.), Václ. Kroupy „Horské úžlabí u Lendu v Horních 
Bakousícb" (čís. 18.), Bohuslava Kroupy „Díl Osavského jezera 
v Šumavě" (čís. 188.) a „Les", Aloisa Bubáka „Blíží se bouře" 
(Motiv z pískových skal u Trosek. Čís. 206.), Hug. Ulíka „Muulsturz- 
horn v Horním Bavorsku" (čís. 15.), Aloisa Kyrníka „Vysoký G5hl" 
(čís. 16.), Ad. Chvály „Krajina na Sázavě", Karl. Schichovych 
„Severoněmecká krajina polabská" (čís. 170.) a „Vzpomínka ze Švý- 
carska" (čís. 171.), AI. Wolfa „Krajina Loketská" (čís. 175.), Karla 
Wttrbsa „Nádvoří v Merseburku" (čís. 31.) a s výtkami různými krajin: 
M. Haushoferovy „část brienzského jezera ve Švýcařích", L.Stefanových, 
Ed. Herolda „Krajině Hornovidímské", Jos. Lechleitnerové „Večerní 
krajina" (Motiv ze Šárky.) a M. Wehliho „Vyhlídka z Belvederu praž- 
ského", konečně velmi příznivě o plastických pracích Tom. Seidana 
„Poprsí" (čís. 207.) a „Podobizna v medaillonu" (č. 208.), Lud. Šimka 
„Kristus na kříži" (čís. 159.) a Quastových na porculanu, zejména krás- 
ného „Snímání Krista Pána s kříže". 

Z červnových osmi feuilletonů v „Gasu" zajímavý jest zvláště čtvrtý, 
13. psaný a 14. otištěný „Naše dívky", pojednávající věcně a vřele 
o zanedbaném vychování tehdejší generace ženské. Hlavní vadu postřehá 
Neruda v germanisaci ve školách dívčích, té doby zhusta soukromých, 
o čemž vzácný případ uvádí z jisté školy malostranské, kde učitelka 



40 Bohuslav Čermák: Jan Nerada. 

i jména divek germanisovala, volajíc na př. Liškovou — „Fuchs", Klič- 
kovou — „Schlingel" a Dobrohlavovou — „Gutkopf". Také v spole- 
čenských poměrech shledává vinu, které ženu odsuzují k poddanství 
tělesnému i duševnímu. Nápravy doufá od řádných škol dívčích a také 
od mužů, budou-li hleděti k tomu, aby ženy sobě sbližovali a odchová- 
vali. Ženy citlivé a chápavé, tvrdí, brzy seznají pravdu, že mají bu- 
doucnost vlasti v rukou svých, že cokoli do kypré pudy mládeže zasejí, 
vzejde, cokoli v útlou její duši vštěpí, ponese ovoce. 

Ze sedmého feuilL, psaného dne 23. června s nadpisem „Ze želez- 
nice", obrázku z kupé cestou do Yídně, dovídáme se, že Neruda, jsa 
dle šestého feuill. dne 17. ještě v Praze, někdy okolo 20. června do 
Vidně odjel. Z osmého, 24. června ve Vídni napsauébo a 30. t. m. 
v „času" uveřejněného, víme, že navštívil ve Vídni hrob Kollárův na 
hřbitově Markském a že se též s vdovou Kollárovou, opěvovanou Mfnou 
a dceří jeho Liduškou sešel. 

Odjezdem svým unikl asi vážné krisi redakční, která pro neurčitost 
směru „času 44 , Dr. Krásou zaviněnou, skončila odevzdáuím redakce v ruce 
Vincence Vávrv. 

Tou dobou pololetní uveřejnil Neruda v „Lumíru" (Díl I.) na str. 50. 
básně „České verše u I. (z r. 1852.) počínající: „Rád bych zapěl novou, 
bujnou píseň", II. (z r. 1860) „A chceš-ii ještě osude", pojaté do „Knih 
veršů" (2. vyd. str. 236.) a na ?tr. 383. „Matičce" MIL, vzaté do 
„Knih veršů" (2. vyd. str. 132., 135. a 136.), vedle toho prosu „Obrázky 
ze života Pražského" I. na str. 479. „Pepíček", pojatý v „Arabesky" 
(2. vyd. str. 38—42) pod titulem „Franz" a II. na str. 541. „Josef 
Harfenista", rovněž v „Arabeskách" (2. vyd. str. 8 — 13.) otištěný. 

Ve Vídni prodlel Neruda delší dobu a psal odtud během červeuce 
pět feuilletonu a sice dne 4. t. m. o sněmovně poslanecké, 7. s nad- 
pisem „Jindy a nyní" o rozmáhání se slovanského živlu ve Vídni, 
o místech, kde poslanci se scházejí a zpomínkách starších dob, 10. o li- 
dových pěvcích vídeňských, kteří se mu nezamlouvali, postrádajíce hlasu 
a zpívajíce jargonem nesrozumitelným se sprostými texty, podobnými 
písním pražským Fr. Heiszc, 13. o Schónbrunnu a 16. velmi zajímavou 
lícen o burse. Téhož dne odjel do Prahy, neb již 17. označuje feuilleton 
„Z Hvězdy" s nadpisem „Zápisky králíka policinelova", pěknou causerii, 
končící: „Snad se mne (= králíka) ujme také konečně spolek proti tý- 
rání zvířat. U nás ale jsou spolky jen proto, aby zvolily presidenta, 
dvacet hodnostářů, čtyřicet čestných členů — no vždyť jsem tak mnoho . ." 
Následující červencový feuilleton 22. v Praze psaný a 23. v „Času" 
uveřejněný s nadpisem „Vlastenec" bičuje zmáhající se řvavé vlastenectví, 
známé boucharonství, v němž Neruda mezi jiným na tu dobu s vzácnou 
odvahou zlatou pravdu pronáší, pravě: „Vlastenectví je krásná věc, kvě- 
tina z ráje, která nám a národu našemu čarovnou svou mocí život za- 
chovala. Vlastenectví musí ale rozkvést v srdci co skromná květina, 
nesmí na jazyk vystupovat, má pouze božskou vůni svou činem světu 
jevit." Poslední červencový feuilleton postrádá zajímavosti. 

Z osmi feuilletonu srpnových dlužno vytknouti poslední čtyry, z ven- 
kova psané, a sice tři 21. t. m. datované s nadpisem „Feuilletony z ven- 



42 Bohuslav Čermák: 

kova tt 1. (Na obžínkách v české vsi), II. (Čeští venkované), III. (Český 
představený) a čtvrtý 23. z Nymburka datovauý s nadpisem „Drobné 
klepy od Labe". Zjevno z nich, že někdy ke dvacátému t. m., an po- 
slední feuilleton v Praze psaný datum 16. nese, Neruda nepochybně na 
pozváni z Prahy si vyjel a dle lícně krajiny a některých jiných podrob- 
ností asi v Budiměřicích a Bošíně dva dny prodlel, načež se obrátil do 
blízkého Nymburka, odkud opět do Prahy zavítal. 

Z šesti zářijových feuilletonů poutá pouze zmínka z posledního, 
21. t. m. psaného a 22. v „Času" uveřejněného, že Alfred Meiszner 
proti Cechům se obrací, což od básníka „Žižky u tehdy snad překvapovalo, 
dnes však zajímavosti nemá, ana doba jeho poetické dekadence, nám 
protivná, vůbec literárního významu postrádá. 

Z desíti říjnových feuilletonů zasluhují zmínky zdváště dva, 26. a 
27. t. m. psané, obsahující vřelý nekrolog Václava Krolmusa s trefnou 
lícní osoby a povahy Nerudovi dobře známé. 

Ze sedmi listopadových poutá jaksi třetí 7. t. m. psán a 10. v „času" 
uveřejněn s nadpisem „Na dýchán ku", zmiňujicí se o prvních večerech 
u Vojty Náprsika a vážněji čtvrtý s nadpisem „Literatura I." , obsahující 
posudek o „Výboru básní", podaném Jos. V. Fricem, tištěném v Genevě 
r. 1861. 

Z prosincových devíti feuilletonů zasluhuji zmínky zvláště literární 
dne 3., 4. a 21. a belletristické 24. a 29. t. m. v „Času" uveřejněné. 
První dva literární s nadpisem „Literatura II." obsahují recensi o alma- 
nachu „Máji" (Boč. IV. Redaktor Vítězslav Hálek.), v listopadu vydaném, 
v níž vedle pochvalného posudku o životopisu Jana Kollara od V. Zeleného, 
o „Několika arších rodinné kroniky 41 Karoliny Světlé v části prosy zá- 
bavné a o balladě Rudolfa Mayera „Poledne 1 * v básnické části čteme: 
„V. Hálek snažil se podati v „Písních ranních tt jaksi pendant k svým 
„Písním večerním"; zde byla láska k dívce, onde je láska k probouzející 
se vlasti předmětem , . . Vyjímaje čtvrtou píseň, nejsou pro neplynnost 
a nepilovanost formy ani vedoucí myšlénky dosti jasný. Že Hálek se 
svým talentem zde nešetrně nakládal, že ani k tomu nehleděl, aby v jedno- 
tlivých básních byly sledující se myšlénky v dobrém, vnitřním spojení, 
nasvědčuje hned báseň první . . . etc. a dále: „Formou svou plynné, 
obsahem však nad cukrující vlastenectví nevycházející jsou básně Adolfa 
Heyduka. Napsal „Ženám českým 44 tři a třicet písní a to bylo jeho ne- 
štěstím. Potkáváme se zde často s opakováním myšlénky, málo kde však 
s lyrickým, uchvacujícím obrazem, jakých jsme přece v jiných plodech 
Heydukových hojně obdržovali . . ." atd. Uvádíme úryvkově tato místa, 
ana se nám postačitelna zdají již tak co doklad nestrannosti kritické 
Nerudovy, i když o nejlepší přátele jeho se jednalo, čímž nesprávnost 
tvrzení Jak. Malého, že sobě stoupenci „Máje" na vzájem podkuřují, 
příkladem dokázána. Třetí literární feuilleton s nadpisem „Literatura HI." 
vykazuje posudky o básnické sbírce Poka Poděbradského „Nová doba 14 , 
o humoristické sbírce „Nová růže stolistá", vydané Rich. Vilímkem a Pa- 
nýrkových „Písních z hladu 44 . Belletristické feuilletony obsahují arabesky 
„Štědrovečerní příhodu 14 , otištěnou v „Arabeskách 44 (2. vyd. str. 75 — 81) 
a „Blbý Jona 41 , pojatou též v sbírku „Arabesky 44 (2. vyd. str. 14 — 18). 



Jan Neruda. 43 

Celkem napsal t. r. Nerada 69 feuilletonů. V „Lumíru" nalézáme od 
něho v drahém pololetí r. 1861. arabeska „Pražská idylla" (Díl II. 
str. 721), otištěnou v „Arabeskách 11 (2. vyd. na str. 96—109). 

Kromě toho uveřejnil Nerada t. r. v „Divadelním ochotníku", vy- 
dávaném Jos. Mikal. Boleslavským (Díl II. Sv. 2. Str. 1 — 24) veselohru 
v jednom jednání „Já to nejsem 11 dle Schukingovy novelly zpracovanou, 
poslední to práci dramatickou, tiskem známou. Obsah její jest následovný: 
Proslavenému básníku, Antonínu Měrskému, který se svou choti Marii 
na malém letohrádku žije, ohlašuje se nadšeným dopisem ctitelka jeho 
poesie Anna Krejčí k návštěvě, toužíc seznati jej v jeho zátiší. Pro 
manželku básníkovu jest návštěva ovšem nemilou, což uznávaje Měrský 
zaprošuje synovce svého, Arthura Měrského, který zamilovav se v Praze 
na koncertu do neznámé dívky, zde ze své lásky se léčí, aby u blouznilky, 
až přijede, úkol básníka převzal. Arthur ochotně svoluje a je šťasten, 
když blouznilka se objeví, seznav v ní dívku, pro niž horuje, moha se 
jí v nimbu básnickém představiti. Obávaje se však, že by mu v snaze 
získati srdce dívčino strýc a teta mohli překážeti, prohlásí je za hlucho* 
němé, čímž je do této úlohy vtísní. Dívka zdá se mu nakloněna, však 
seznává se, že poručníku uprchlá, který 100 tolaru slibuje tomu, kdo 
mu o ní podá zprávu. Dráb, který to vybubnovává, získán jest k mlčení 
Arthurem, který telegrafem ihned poručníka uvědomuje, že jest s dívkou 
zasnouben, načež ten odpovídá, aby jednala, jak se ji líbí. Právě když 
se milenci v lásce shodli, přichází k Arthuru s básněmi student Ryšavý, 
žádaje, aby je prohlédl a mu radu dal, jakby dále si měl vésti. Dostává 
se mu rady nebásnické. K prosbě, aby se mu do památníku zapsal, píše 
Arthur „Já to nejsem — Měrský." Že básníkem není, prozrazuje též 
Anně, načež i ona se mu přiznává, že ona též tou blouznil kou není, 
která se Měrskému ohlásila, ale její teta Anna Krejčí, která ochuravěla 
a že úlobu její převzala, aby ušla sňatku s poručníkem, jí skoro kupecky 
nabízeným. Když po tomto odhalení též hluchoněmí jsou odkouzleni, těší 
se Arthur přece z poesie strýcovy, ana mu Anninku dala. Svěže a vtipně 
psaná, scénicky dobře upravená veselohra tato, majíc též dialog živý, 
nestrojený, jeví kromě snad drsnějšího místa s bubnem dráhovým, svěd- 
čícího frašce, jedinou vadu v povahopisech poněkud splývavých, čímž 
malá oblíbenost její jaksi jest vysvětlitelná. 

Koncem r. 1861. zašel hlavně pro nevlastenecké chování se Dr. Krásy 
na říšské radě, kde co poslanec do sněmu království českého za okres 
Hořovicko-Zbirovský se ocitnuv, v mnohých věcech s vládni levicí proti 
autonomní pravici, jejíž vážnou část poslanci čeští tvořili, hlasoval, časopis 
„Oas* co politický denník národní. Za něj založen JUDr. Finkem a JUG. 
Vine. Vávrou federalistický, samostatný národní denník „Hlas", do jehož 
redakce v Železných dveřích čís. 436-1. toliko dva z prvotních spolu- 
pracovníků „Času" přešli, Neruda aDr. Sladkovský. Vedle těch a redaktorů 
vykazuje pozvání na pí odplacení „Hlasu*, uveřejněné v posledním čísle 
„Času" 31. prosince 1861, ostatní členy redakce a sice Jos. Baráka, 
Prokopa Ghocholouška, J. S. Liblínského, Frant. Šwarce a JUDra. Škardu. 
Třetí z prvotních spolupracovníků „Času" Jos. Svátek přidržel se šlépějí 
Krasových, který za svou přísluhu vládě advokacii obdržel, a vázal se 



44 Bohuslav Čermák: 

v redakci vládního „Času", který v malém formátu vydáván a posměšně 
„Čáskem" zván, koncem ledna r. 1863 zanikl. Soukromé poměry Neru- 
dovy se během r. 1861 nepozměnily. Žil u své matky, která té doby 
ještě v domě „u tří černých orla" v Ostruhové ulici v přízemku bydlela, 
držíc krámek 8 trafikou a vedlejší světničkou, jíž se synem sdílela, a do- 
cházel též k Holinovým, kde býval hostem vždy milým. 

V „Hlasu" r. 1862 převzal Neruda opět feuilleton, který při 
nedostatku pomocníků skoro sám obstarávati musil, literaturu a di- 
vadlo, jako v „Času." Za mohutně se rozproudivšího politického a spo- 
lečenského ruchu národního, jehož srdcem a hlavou byla Praha, a za 
příjemného, přátelského ovzduší, které vůči redakčním síním „Oasu," pro 
neurčitost směru a různost náhledů vždy jaksi neklidným, v pochmurné 
redakci „Hlasu" se mile zamlouvalo, kde téměř bratrská jednomyslnost 
směr vytknutý s láskou sledovala, psal v lednu t. r. svých dvanáct feuil- 
letonů, z nichž zmínky zasluhují zvláště druhý, dne 7. uveřejněný, obsa- 
hující nepříznivý posudek o tragoedii v 5 jednáních „Poslední Rožmberk* 
od G. P. Moravského (— Pflegra), třetí a pátý, psané 8. a 15. s nad- 
pisem „Obrázky divadelní" I. „Kolibri", líčící s nevšedním humorem typ 
divadelního sluhy, který má sedm dětí a stálou žízeň, II. „V neděli od- 
půldne", znázorňující vtipně ubohé české představení o půl čtvrté v ně- 
meckém divadle, sedmý, obsahující vřelý nekrolog Boženy Němcové, dne 
21. t. m. v Praze zemřelé, osmý, zahrnující pod titulem „U vězení" 
malou novellu, kterou Neruda ve Vídni v kavárně Danmově slyšel, devátý, 
desátý a jedenáctý, přinášející „Výjimky z kroniky selské". Tyto, pochá- 
zející od rolníka Hodka z Ouholic u Vepříku, dotýkají se události z let 
1770 — 1813 a obsahují stručné zápisy o povodui r. 1770, o rebelii 
selské r. 1774, o vodě r. 1784, odstranění roboty za císaře Josefa II., 
o povodni r. 1779, o sněhu r. 1802 na sv. Jana Nepomuckého, při 
kterém u Bonic jakási stařena zmrzla, a o bídě o saj nové peníze r. 1812 
a následujícím. 

Z třinácti feuillctonů, v únoru a březnu v „Hlasu" uveřejněných, 
dlužno vytknouti zvláště feuill. 18. února s nadpisem „České divadlo", 
pojednávající opět nepříznivě o pětiaktové truchlohře Gust. Pflegra „Bo- 
leslav Ryšavý" — Neruda radí spisovateli k přepracování tragoedie na 
tři jednání — 4. března, dokoučující „Obrázky divadelní" III. „Za dne", 
obsahujícím zajímavé pozorování při zkoušce na české představeni v ně- 
meckém divadle, 6. března s nadpisem „Literatura", přinášející velmi 
příznivý posudek o románu Karoliny Světlé „První Češka", vyšedším ve 
Vítěz. Hálkem redigovaných „Slovanských Besedách" (Roč. I. Svz. 11--12) 
a feuilletony 21., 25. a 29. března, obsahující pod nápisem „Ze starých 
hospůdek" I — III. zajímavé genreové kresby pražské. V prvním z těchto 
feuill. líčí Neruda malostranskou hospůdku, v níž stařeček hospodsky, 
úslužný dobrák, přišed o veliké jmění, žije v nejlepším přátelství s po- 
rt omkem a starým, poloslepým psem, má rád skalní vrabce a půjčuje 
kapesníky hostem, kteří se u něho dobře mají. V druhém zobrazuje 
staroměstskou hospodu v živém průjezdu, kde se svítí ještě svíčkami 
a sklepnice, již starší, všecky denní hosty zná. Jsou to hlavně řemeslnici. 
Zde není nic k večeři, však pivo dobré a dobrácká společnost. Třetí 



Jan Neruda. 45 

uvádí nás do hospody chudých, kde se kromě piva hojně kořalka pije 
a v tančíme horlivě tancuje. 

Z pěti dubnových feuilietonů zasluhuje zmínky hlavně druhý, 6. t. m. 
psán, dokončující obrázky „Ze starých hospůdek 11 IV. z hradčanské taneční 
sině, kde tancechtivá dívka k loži těžce nemocné matky odvolána, roz- 
čilena opět se vrací a přítelkyni, po stavu matky se tázající, bezcitně 
odpověděvši, že právě skonala, znovu do kola se tlačí. Episodka tato, 
v hospůdce živě popsané, kde za malé vstupné při pianě se tančilo, Ne- 
rudou pozorována a vyslechnuta, tvoří motiv jeho kratičké malostranské 
povídky „Utři lilií" (Povídky Malostranské str. 147 — 149.), mezi ostat- 
ními drsně, ba nepřirozeně vyznívající, však jak z feuilietonů zřejmo, 
životu odezřené. Odchylka od pravdy, vystoupení totiž Nerudovo z rámce 
pozorovatele, nezdá se v povídce nikterak obratem šťastným. Vedla, též 
k pointě, jež nevyrovnává se účinkem objektivnímu, stilisticky prostému 
zakončení feuilietonů. Dům na Hradčanech, o němž řeč, slově vlastně 
„u třech bílých lilijí" na Pohořelci čís. 139. Z ostatních dubnových feuil- 
ietonů poutá pouze zmínka v pátém, nadepsaném „Drobné klepy" ze 
dne 26. t. m., dotýkající se hledáni rodiště Máchova, jež nalezeno na 
Malé Straně v čís. 400 na Újezdě, domku tehdy jednopatrovém, který 
od té doby přestavěn, pamětní desku s označením narození Máchova 
v přízemí poblíž hlavních dveří chová. 

Dne 27. dubna odbývána na podnět nedávno založeného „Sokola" 
a zpěváckého spolku „Hlaholu" slavnost na ftipu, jíž zúčastnilo se dle 
„Hlasu" na 20.000 lidu českého. „Sokol" objevil se zde poprvé v stejno- 
kroji a „Hlahol 11 s novým praporem. Vůdčí myšlénkou bylo oslavení 
příchodu Cechů do země, což z hesla: „Kde stanul, posud stojí Cech", 
novinami s blahou hrdostí opětovaného, zřejmě vysvítá. Byl-li Neruda na 
slavnosti, s určitostí říci nelze, an zprávu o ní do „Hlasu" psal Fr. Šwarc, 
což ovšem pravděpodobnost zúčastnění se soudruha z redakce nevylučuje. 

Z čtrnácti květnových a červnových feuilietonů t. r. vytknouti záhodno 
pátý, dne 19. května po koncertu českoslovanských jednot pěveckých 
a loterii pro Zdenku Havlíčkovu psaný, který počíná: „Kdyby mně dal 
někdo jmění Monte Christovo, nevzal bych je za tyto tři slav- 
nostní dni (totiž 16. — 18. května)" a končí: „Světili jsme svůj máj, první 
máj, vzájemné naší lásky čas" a devátý, dne 2. června s nadpisem „Bratří 
Sokolové" o svěcení praporu pražského „Sokola" vřele referující a feuil- 
letony 15., 17., 24., 28. a 30. května, 7. a 14. června „Z umělecké 
výstavy" I — V. psané. V těchto zmiňuje se Neruda vedle umělců cizích, 
o kterých tenkráte též referuje, o umělcích domácích, jak následuje. Po- 
čínaje s genrem, ehválí toliko obraz Guid. Mánesa „Spící ponocný" 
(čís. 238.)> seznávaje pokrok u Ant. Garejsa, jenž vystavil „Večer tří- 
králový 1 * (čís. 7.) a „Obraz genrový" (čís. 273.), při obrazu prvuím, 
a dotýká so s menšími neb hrubšími výtkami genrovýčh prací Ant. Dvo- 
řáka „Očekávání" (čís. 50.), „Husopaska" (čís. 74.), Eduarda Stefiana 
„Školská visitací" (čís. 20.) a „Obraz genrový a (čís. 41.), Jindřicha 
Banka „Hráči v kostky" (čís. 30.), Karla Purkyně „Ranní hodinka" 
(čís. 184.), Jana Popelíka „Obraz genrový - (čís. 39.), Vácslava Kroupy 
„Hrající si děti" (čís. 55.), Ant. HOlperla „Krajkářka" (čís. 166.) a ,Vy- 



46 Bohuslav Čermák: 

siváčka" (čís. 167.) a Mathildy Eschové „Moravské děti u potoka si 
hrající" (čís. 66.). V obora historické malby, o které soudí, že 
upadá, jmenuje 8 plným uznáním obraz „Břetislav a Jitka" (čís. 248.) 
od Vict. Barvitia a s výtkami Karla Javůrka „Hrdinství císaře Zikmunda" 
(čís. 90.), z historických podobizen Ed. Engerthovu „Podobiznu J. V. 
císaře Frant. Josefa" (čís. 105.) z ostatních podobizuářfi práce Alex. 
Gottfrieda (čís. 241.), Ig. Perelesa (čís. 181.), Čeňka Pošíka 
(čís. 245.) a aquarell Ed. Fritsche (čís. 256.). V malbě zvěře, ovoce 
a květin zmiňuje se příznivě o vystavených obrazech Arnoldiny Hodá- 
kové „Ovoce" (čís. 26.) a „Květiny" (čís. 35.), s výtkami o Frant. Zvě- 
řiny „Odpočívajících pastýřích" (čís. 175.), Karla Purkyně „Severní sově* 
(čís. 185.) a nepříznivě o Kateřiny Uhlířové „Mořské škebli" (čís. 240.). 

V oboru krajinomalby dotýká se s chválou a uznáním „Krajiny" 
(čís. 182.) zesnulého Adolfa Kosárka, „Krajiny v lesnatých horách" 
(čís. 239.) Adolfa Chvály, „Lesní krajiny" (čís. 31.) Bohuslava 
Kroupy, obrazů Fr. Wachsmannových „Pila u Muckendorfu v Dolních 
Rako uších" (čís. 8.) a „Část parku v cechách" (čís. 84.), Maxe Haus- 
hofra „Grtlntli na jezeře Čtyřlesém (Vierwaldslftttensee) čís. 89. a „Rotten- 
grund" (Dle něm. pověsti) čís. 237., Jos. Novotného „Podzimní krajiny" 
(Motiv z Turnovská) čís. 249. Bedřicha Havránka obrazů „Friedlandský 
zámecký dvůr (čís. 103), zde s poznámkou nedostatečné perspektivy 
a „Selská chatrč" (čís. 246), a Ludvíka Halouska „Krimlského vodo- 
pádu v Solnohradsku." S menšími neb hrubšími výtkami zmiňuje se 
o Aloisa Kyrnika „Předním jezeru Langbathském v Horních Rakousícb" 
(čís. 14.), Aloisa Bubáka „V lese" (čís. 244.), Václava Kroupy „Krajině" 
(Motiv z Jizery. Čís. 65.), Leop. Stephana „Krajině moravské" (čís. 101.), 
„Partii ze Šumavy" (čís. 106.) a „Letní krajině" (čís. 94.) a nepříznivě 
o Aloisa Wolfa „Partii z Vltavy" (čís. 36.) a „Partii na Ohři (čís. 51.). 

V oboru plastiky konečně chválí Ludvíka Šimka „Poprsí" (čís. 191.) 
a skupinu „Sv. Methud obrací krále Bulharského Borisa na křestanstvi" 
(cis. 253.) a Tomáše Seidana „Medaillonové podobizny" (čís. 254. — 255.). 

Koncem května t. r. počato na staveništi „Národního divadla" dle 
plánu architekta Ig. Ullmanna a za téhož osobního řízení prací se stavbou 
„Prozatímního divadla." 

Z pěti feuilletonů červencových zajímá po stránce životopisné zmínka 
v druhém, nedělní causerii „Drobné klepy", v sobotu 12. t. m. psané, 
v niž ku konci čteme: „V pondělí mne nenaleznete v každodenním mém 
hostinci, pojeduC na oběd do Plzně." Skutečně nebyl Neruda v pondělí 
dne 14. v Praze, zúčastniv se slavnostního otevření dráhy pražsko-plzeňské 
co zpravodaj, o čemž referát jeho s šifrou feuilletonní /\, dne 15. v „Hlasu" 
uveřejněný, svědčí. V Plzni byla po poledni hostina, kořeněná toasty, 
tedy oběd, na který ve feuilletonů naráží. V neděli dne 13., kdy uve- 
řejněn, odbývána za nepříznivé povětrnosti a hojného účastenství, kde 
Neruda asi též nechyběl, na zadním konci střeleckého ostrova za restau- 
raci slavnost svěcení praporu pražského spolku zpěváckého „Hlaholu". 

Z jedenácti srpnových feuilletonů zasluhují zvláštní zmínky nejprve 
třetí a čtvrtý, dne 13. a 14. pod záhlavím „Půl hodinky feuilletonního 
filosofování" psané. Zdají se nám prvním pokusem Nerudovým, uveřej- 



Jan Neruda. 47 

niti různé aforismy, které asi dlouho v notiční knížce střádal, aniž by 
se zdálo, že tak činí. Oba překypují duchaplnými výpověďmi o samovraždě, 
realismu, idealismu a egoismn, lišíce se nápadně od hravé cauaeríe jeho. 
Zajímavější, souvislosti feuilletonní pozbavené, sentence jsou asi následující : 

„Kdybych někoho viděl s bambitkou u úst, nebo míchajícího jed, 
sotva bych jej zdržel ze strachu, že by mně mohl říci hrubství. A přece 
není nikdo tak bídný, aby nezakusil lásky, nikdo tak osamělý, aby ne- 
obdržel některých dobrodiní od člověčenstva. Pak již není svůj, necliC 
počká, snad může na kříži, na barikádě, ve vězení za člověčenstvo umřít. 
Právě proto nemůže a nesmí také žádný národ nečinným zůstat, musí 
hledět, aby se živým udržel. Snad mu bude dopřán šťastný osud, že bude 
moci za myšlénku dokrvácet." 

„Samo vrahové ztratili lásku k sobě samým. Velikého utrpení, velké 
omrzelosti, velkého strachu je k tak rozhodnému činu zapotřebí, nebot 
život není kniha, kteráž doplňky a dodavky snáší. I lidé, kteří nejvíce 
utrpěli, umírají neradi, nebot jediný okamžik rozkoše a užíváni, okamžik 
lásky převáži tiži všech utrpení předcházejících. a 

„Voda se vyprýští z hory, potokem plyne v řeku, řekou v moře. 
To€ jest osud všeho, co se narodilo, co žije. Život je tak krásný, že se 
nedivíme vzpírání se proti jeho konci. Národ povstává, květe, dokonává 
vsak v krutých bolestech, jako se ta řeka vzpírá a mocné vlny hází, než 
v moře věčného zapomenutí vplyne. A tak užívá i jednotlivec léků do 
posledních okamžiků, vždyf i strom, než zcela zpráchniví, vyráží ještě 
několik zelených lístků, jakoby na zkoušku, mňže-li ještě dále žít. a 

„Lidé také proto nevěřívají ve smrt svou, že málo který dojde vy- 
tknutého cíle a málo který ví, proč vlastně žil. Večer života dokazuje 
vždycky, že ranní ideály se neuskutečnily tak, jak jsme si je myslili, 
člověk každý vyměří sobě ovšem dráhu, jíž by snad dosti často cíle došel, 
kdyby se jeho dráha nekřižovala s cestami jiných lidí, kteří sobě také 
své ideály vystavili. " 

„Já se ode dávna přiznávám k realismu, ač jsem takto v živote 
velmi málo praktický. Na realistech je vlastně zbudován pokrok lidstva, 
aC jsou již filosofující, neb nefilosofující. Realismus jest tou skálou, která 
podává nezvratný základ, tou žulou, kterou se vyklene pyšný chrám po- 
kroku lidstva. Idealisté dělají k němu jenom plány a píšou pak básně 
do chrámové báně." 

„Zdravý egoismus jest věc překrásná a jedna z jeho prvních blaho- 
plodných vět jest: „Co nechceš jinými utrpět, nečiů jiným!" 

„Jaké budoucnosti dosáhneme? Myslím, že se vzdor vsáklé 

německé vzdělanosti vyvineme zcela samostatně. Každá naše myšlénka je 
obraz něčeho, co jsme viděli neb slyšeli a poněvadž je při tom člověk 
jaksi zrcadlem a zrcadlo každé z poněkud jiného skla sestává, jsou pak 
i myšlénky různé barvitosti, české sklo bývalo kdys pro svou ěervenost 
vyhlášeno, duch český bude míti tedy velmi zdravou barvu. Prozatím 
ovsem vzdychá čechie, novověký Job, ještě leckdy: „Byla bych nemocnější, 
kdybych byla více nemocná, než jsem — ", nebot nemocná je přece 
ještě. Však se vy hojíme, třeba léky hořkými!" 



48 Z básni Adolfa Heyduka. 

„Nejlíp by bylo pro rozvoj českého národa," pravil mně kdosi, 
n kdybyste měli někoho, kdo by vám řádně a neúnavně vynadávai!" Já 
slouchal veliké té pravdě a mlčel jsem tenkráte, později jsem měl ale 
vždy velkou radost, když nějaký plísnitel vystoupil (a bohové nám jich 
dosti uštědřili), bylif jsme pak vždycky o něco zdravější." 

„U filosofů obyčejně duše myslí a tělo spí. Odtuď také, že poslu- 
chači jejích se špatně baví. četl jsem jednou ve škamně na pražských 
vysokých školách nápis: „Zde leží J. N., usnul v pánu při přednášce 
Guutheriana L . . . ." Není potřebí, tušíme, dokládati, že poslední rčení 
uvádíme hlavně pro tuto životopisnou zajímavost. 



Z básní Adolfa Heyduka 



Zpívající pták. 

Pod okny domu, útulek v němž sobě 
druh samoty jsem vyvolil, 
co rok si v bezu větevnaté zdobě 
pták hnědokřídlý hnízdo svil; 
druh maličký, leč nitro se mi chvělo, 
když jeho srdce v žluté hrudi pělo, 
co vesnou očarován snil. 

Skryt v lupeuecb své ladné písně tvořil 
a zpíval někdy celý den 
tak líbezně, že v dumy jsem se nořil, 
na křídlech krásy unesen; 
a po každé, když při okně jsem sedal, 
blah křídlatého básuika jsem hledal, 
bych výslech sladký jeho sten. 

Byl přítelem mé duše, pták ten žvavý, 
a sotva z listí hlavu vznesl výš 
a v zpěv se pustil duši pronikavý, 
hned unášel mě ve snů čaru o u říš, 
že okřáv jeho zvuků jasným tokem 
v noc cesty své jsem hleděl jasným okem 
k svým tužbám mužně kráčeje vždy blíž. 

Špit byl' jsem jeho zvučícími divy 
i písni perlami hloub duše blah, 
leč y jeseni, když chlad se vkrádal v nivy 
a kryly se v běl sosny na horách, 
jal smutek mě, až zpět když přišla doba, 
kdy stromy obaluje květu zdoba, 
zas mladým šuměl vínem íiader nach. 



Z básni Adolfa Heyduka. 49 

Vždyť v ňadra stroma zpěvák můj se vrátil 
a v srdce vrhaf mi svůj zvučný skvost, 
až teplodechý den se zase krátil 
a neměl květů luhům pro radost; 
tu srdce mé se teskně tetelilo, 
vzdyC před odletem drobných pěvců bylo, 
kde opouštěl mě milý sadu host. 

Tak přelétaly léta, doby, časy, 
a v srdce mnohý ostrý hrot se vbod, 
až stichly mládí hlučné hodokvasy, 
a s činů spadl květ, než uzrál v plod, 
i z přátel mnohých nezbylo mi v žití 
než pták, jenž zpěvné nosíval mi kvítí, 
když ošetřoval v hnízdě skrytý rod. 

Vždy v zakrslého stromu domov milý 
v čas navracel se rád, kde ondy žil, 
a pěl a nedbal, čas že neužilý 
již větví jeho kmene nesvěžil, 
spíš že mu vichrem mladé zlámal sněti, 
kde skrýval okřídlený poklad, děti ; 
on zpěvu svého vínky dále vil. 

Ba ne, ba ne! Jen mé se zdálo duši, 
že znavenéj' vždy slétá na větev, 
že srdce záchvěvy mu ňadra kruší, 
z nich místo zvuků tryská vřelá krev; 
že z písně křišťálu se rubín stával, 
čím z číše slz víc život pít mi dával, 
až v živé vzdechy proměnil se zpěv. 

Snů mladých vůně prchala vždy více, 
až rozkoš moje změnila se v žal; 
zlý oráč čas mi tajně zbrázdil líce 
a v temnou kštici bílé jíní svál, 
a když jsem naposledy v jarní vnadě 
zpěv ptákův slyšel v opuštěném sadě, 
jak nářek mi ten svehol vyzníval. 

Vše truchlivé to, chmurné byly zvěsti, 
41 výkřik poslední tak smutně zněl 
jak z želu propasti, jak z prorvy štěstí, 
kde život na člověka zapomněl 
* kde jen příval rudých slz se valí, 
v nichž vše je pohřbeno, co dřív jsme zdáli . . . 
Můj příteli, jak jinak dřív jsi pěl! 

4 



50 Z básni Adolfa Heyduka. 

Chlad skutečnosti ovanul mě krutý, 
i cbvěju se, když v prcblý hledím svět; 
kde jsou mé zpěvné duše květné pruty, 
kde radostí mých pel a zlatý květ? 
Mne závrať jímá při zvuku tvé písně, 
můj druhu mladých let; kéž z žití tísné 
v sad slunných nadějí zas mohu zpět! 

Dum růže krvavé mi kvetou v prsu 
a nechat mrazný provívá je chlad, 
vždy více roste na bujném jich trsu, 
leč jiné jsou, než když jsem býval mlád; 
tak mění život, co jsme v duši měli 
i co jsme doufali a co jsme chtěli, 
jen změna vládne všemu napořád. — 



Jeseň. 

JeseĎ, jeseň; mlh strašidla v polích, 
smrti bílé roušky na vrcholich; 
žluté listí rudne v slunce střetu, 
chví se, šumí, šepce, vzdychá v sletu: 
Jeseň ! 

Jeseň, jeseň; co vše pochováno 
pod tím listím; co vše rozehnáno 
křídly větrů, bouře ostrým dechem, 
času vzruchem, žití kvapným spěchem f 
Jeseň ! 

Jeseň, jeseň; zlé to hody slavil 

Stromům rudnou, nám se bělí hlavy, 
a z třesoucích vine se nám retů : 
Viz, co zbylo tobě z duše květů! 
Jeseň ! 

Jeseň, jeseň! Nic nezbylo žití 
jenom slza, jež se v oku svítí, 
kdy stesk tajemný nám po bok sedne, 
jež však zmizí, než ji jiný zhledne. — 
Jeseň, jeseň! 



Večer. 

Zlatá nebes růže v krvi plove, 
jako bohatýra sťatá hlava, 
a to nebe oči blankytové 
uplakalo pro ni do krvavá. 



Z básni Adolfa Heyduka. 51 

Leč co vznešená ta hlava snila, 
novou dobou tajemně se vznítí; 
zlatá jeho krev co pokropila, 
bílým mořem hvězd se bude stkvíti. 



Kdo spáse lidstva chtí. 

Po světla poháru kdo žhavou duší žízní 

a k lidstva spasení leb věčným bděním trýzní, 
a ducha pochodeň na slunci pravdy uití, '* 
ten supům nevděku vše v kořist dává žití. 

Jen žal mu odměnou, jenž v duši se mu vnoči, 
jen ruce spoutané a vyklované oči, 
jen hlava stepaná a probodnuté prsy, 
z nichž růží krvavých mu vyrůstají trsy. 

To úděl vznešených, již lidstvo vznésti touží 

z vln útrap po věčných, v nichž od věků se hrouží ; 
kdo světa spáse chtí, vždy dravci stíhá osud — 
jak dřív, Prométhee, zní řetězy tvé posud. 



Mimosa. 

Ať onen haní tě, aC chválí ten, 
buď mimosou, sám v sebe uzavřen, 
a vlastní srdce vyzradí ti zdatně 
zda dobře jsi kdy učinil či špatuč. 

A jsi-li v hloubce duše spokojen, 
pak nechat vše tě haní, ten i ten, 
jas slunný zulibá tě v smírném sletu 
a rozvineš se sobě zas i světu. 



4* 



Anatole France. 

Literární silhouetta. 
Podává Aneíka Schulzová. 

BjGrnsonovi kdysi bylo řečeno, že genius 
jeho leti s rozepjatou náruči; obrazu toho způsobem 
snad ještě oprávněnějším lze užiti o jasné, líbeme 
Mase Anatola France. Letí ve světlé výši, ideálně 
čistá a krásná jako oživená socha antická, náruč 
jest rozepjatá, jako by soucitem a láskou chtěla 
obejmouti celý svět a z bitých dlauf svěží květy 
uměni sypou se k zemi . . . 
Anatole Fra • ^ ak klanina Dv ' a D * domněnka, že tento jasný 

zjev v neporozuměni pro skutečný život a v ne- 
znalosti jebo vznáší se v modravých oblastech čiré obraznosti a snů. Go 
tak mocně vábí vás k němu, jest právě, že z temného oka jeho zirá 
plné, hluboké poznání života, a že kolem úst táhnou se jemné rysy, 
svědčící, že ty usměvavé rty z blízka poznaly kalich trpkosti a bolu. 

Stanovisko Anatola France v moderni literatuře francouzské, a vlastně 
v moderni literatuře vůbec, jest zvláštní a v nejednom ohledu osamocené. 
V době chorobné rozervanoeti, přemrštěnosti, výstřednosti a poma- 
tenosti škol a směrů, kdy na jedné straně na odiv se staví nahá, bez- 
myšlenkovitá brutáluost pod praporem vylhané pravdivosti naturalistické, 
na drubé pak straně symbolism a dekadentism jako výpary opiové 
jakýmsi třeštěním kalí mozky lidské, že vše jeví se jim v převrácených 
tvarech a rozměrech, a z této směsi pestré vyznívají k doplněni zmatku 
hřimavé hlasy různých moralistů, jichž ideálem jest, aby člověka, život 
i literaturu vtěsnaly v asketický stav ztrnulého byzantinismu ; v této 
době spisovatel, jenž jest zároveň umělec a člověk, zajisté jest vzácnou 
výjimkou. 

Anatole France vyjel si na moderni pole literární jako světlý rytíř 
z pohádky, jenž na svém bělouši vydal se do světa, aby osvobodil spa- 
nilou princeznu, již nestvůry a draci hlídají v zakletém zámku. A ta 
princezna Francova nazývá se Krása. Všecbna činnost jeho jest jen nad- 
šenou oslavou a obranou její proti všelikým nestvůrám, at dle náhledu 
jeho již šlovou naturalisti nebo moralisti, symbolisti nebo dekadenti. 

Tfm zajisté ueni řečeno, že sily jebo stačily by, aby pronikl až 
k oné princezně a navrátil jí vládu; však v dile jeho jest nám ctíti 
jeden z nejupřímnějších a nejryzejších pokusů doby naši v tom směru. 
„Úkolem literatury jest, aby zaznamenávala, co má význam, a osvě- 
tlovala, co stvořeno jest pro světlo. Přestává-li vybírati a milovati, jest 
zvrhlá jako žena, jež prodává se bez výběru." — „Jest pravda vědecká 
a jest pravda literární. V uměni co není krásné, jest falešné. Není to 
pak ani věda ani umění: jest to stvůra jakási," 



Anatolo France. 53 

Podobnými výroky v kritických dílech svých dává výraz svému pře- 
svědčení uměleckému. 

Harmonie, soulad, vytřibenost jsou charakteristické známky indivi- 
duality Francovy. Vsak není to harmonie vrozená, sama v sobě uzavřená, 
jež v antické neporušenosti a jeduotě nepoznala zápasy a rozpory my- 
šlénky moderní, jest to těžce vydobytá harmonie ducha, jenž prošel 
očistou všech bolestných rozporů ducha a hmoty, přírody a člověka 
i všemi moderními zápasy poznání životního, a tím dospěl k širokému 
názoru, jenž vše slučuje, smiřuje, spojuje a slaďuje v jeden harmonický 
celek. V tom celku bolest a zlo jsou nutný rovněž jako štěslí a dobro; 
jsou to jen temnější zvuky v symfonii všehomira. 

„Zlo jest nutno; bez zla člověk neměl by na světě co dělat. Kdyby 
zlo a bolest náhle zmizely, zbavily by zemi její ceny, ozdoby, slávy. 
S nimi zmizela by věda a pokrok, ubasla by všechna světla světa . . ." 
„Utrpení a láska, ejhle, dva nevyčerpatelné prameny krásy země naší. 
Utrpení! Jaký zneuznaný dar boží! Děkujeme mu za všechno, což dobrého 
jest v nás, za vše, co cenu dává životu. Děkujeme mu za lásku, soucit, 
odvahu, ctnost. Země jest zrnko písečné v nekonečné pustině světů. 
Ale trpí-ii se jen na zemi, jest tato větší, než ostatní vesmír. 41 (Zahrada 
Epikurova.) 

Anatole France nikdy nemoralisuje, neodsuzuje: jen vysvětluje. Všeliké 
moralisování po soudu jeho jest vhodno jen pro duchy mělké, již nedo- 
vedou proniknouti k jádru věci a spokoj ují se jen zdáním a zevnější 
slupkou. V člověku správně myslícím život může prý buditi jen dva city : 
obdiv nebo soucit. 

Vnitřní harmonická rovnováha Francova zakládá se na skepsi. Po- 
chybuje o všem; však pochybnost jeho jest tak dokonalá, že shledává 
úplně zbytečným, aby vzpírala se něčemu, bouřila se proti něčemu, od- 
pírala něčemu, nebo se rouhala. Nevěřit v naprosté skepsi své, že odporem 
a odbojem dosáhlo by se opravy a změny k lepšímu. Zůstává tedy 
jasná, klidná, že téměř podobá se víře. „Zbožný nevěrec", France kdysi 
nazval sebe sama, a tímto paradoxem skutečně velice případně vystihl 
karakteristiku ducha svého. 

Skepsi, jež zavrhuje všeliké dogmatické a doklrinářské nazíráni na 
život, vytříbil se v mysli Francově měrou vynikající smysl pro relativnost 
všech věcí. Pochybuje, ale poněvadž umělecká plodnost a vnímavost ducha 
mu bránily, aby nepohřižil se ve ztrnulost pochybnosti, spasil se aspoň 
věrou v relativnost všeho, v měnivou fátu morganu věčné illuse, jež 
obklopuje nás hrou zjevů a zdáni. 

„Doznávám, často tíhl jsem směrem absolutního skepticismu. Ale 
nikdy úplně jsem neoddal se mu; bál jsem se postaviti nohu na tuto 
půdu, jež pohlcuje všechno, co na ni se octne. Bál jsem se onoho slova, 
děsivě neplodného: „Pochybuji." Síla jeho jest taková, že ústa, jež někdy 
pronesla je opravdově, navždy jsou spečetěna a již nikdy nemohou se 
otevříti. Pochybuje-H se, nutno mlčeti; mluviti, tot doznávati. A poněvadž 
jsem neměl odvahu, abych odříkal se a mlčel, chtěl jsem věřiti a uvěřil 
jsem. Uvěřil jsem aspoň v relativnost všech věci a ve střídáni se zjevů. 
Skutečnost a zdání vlastně jest totéž. Aby člověk miloval a trpěl na této 



54 Anežka Schul zová: 

zemi, obrazy dostačí. A kdyby člověk pojímal život jako sen sou, přece 

žije. Dostačí to, aby vznikly vědy, umění, morálky. u „Jest tolik 

skutečností, kolik myslí; všechny jsou stejně pravdivý, stejně oprávněny 
a všechny jsou jen relativní a subjektivní . . . Nikdo nemůže vystoupiti 
ze sebe sama. Co dali bychom za to, kdybychom jen minutu mohli dívati 
se na nebe a na zemi složeným okem mouchy, nebo kdybychom mohli 
pojímati přírodu drsným a prostým mozkem orang-utanga ? Však jsme 
uzavřeni ve svou osobnost jako ve stálé vězeni." (Život literární.) 

Myšlénce o relativnosti všeho, jež všechny zjevy dovede pozorovati 
s hledisk nejrůznějších, sobě odporujících, jež dovede zároveň obsáhnouti 
protipóly každé věci, France ve svých dílech zná dodávati nových, za- 
jímavých výrazů a obratů. Rád staví proti sobě různé protivy pojímání 
a přesvědčení, různé světy cítění a myšlení a jedním slovem, jedním 
obratem často vrhne na ně světlo volné, nestranné, kritické myšlénky 
moderní, nespoutané žádnou tradicí, žádnými dogmaty. 

Abychom uvedli příklad tohoto moderního smyslu pro relativnost, 
upozorňujeme čtenáře tohoto listu na ono místo připojeného překladu 
románu Thais, kdy mnichu Pafnucovi ve snu zjevuje se peklo křesťanské. 

Spatřil místo pusté, skalnaté, jehož půda byla posypána vřelým 
popelem, ze země vycházely ohnivé výpary. Na břehu ohnivé řeky mezi 
černými skalami ďáblové mučili duše, bodali je a pálili. Však zdálo se, 
že duše jsou klidný uprostřed těchto muk; některé četly nebo rozmlou- 
valy, jiné procházely se nebo psaly do popelu a kreslily obrazce. Jedna 
duše, veliká, bílá, oči majíc zamhouřeny, pásku na čele, berlu v ruce, 
pěla; zpěv její harmoniemi plnil pusté břehy; pěla o bozích a o hrdinech. 
Zelení ďáblíci bodali jí rty a hrdlo žhavým železem. A stín Homerův 
pěl stále! 

Tyto duše antické, klidné, jasné uprostřed muk pekelných, necitelné 
pro trest, jenž byl cizí životnímu názoru jejich, jest zajisté obraz ryze 
moderní, jejž vykresliti dovedla jen volná myšlénka souvěká ve svém 
smyslu pro různost hledisk. 

Některé z drobných novel Auatola France náležejí k nejinteressant- 
nějším plodům myšlénky moderní. Uvádíme jako přiklad krátké črty: 
Správce Judska (Překlad vyšel ve Květech) a Amykus a Celestiu 
(vyšlo v Knihovně Zlaté Prahy ve výběru: Z novel Anatola France). 

Ve Správci Judska setkáváme se s Pontiem Pilátem. Ale jak 
rozdílný to muž od Piláta tradice ! Dílo moderní kritiky pozorujete na 
celé postavě. — V Římských Bájích Pilát, již stařec, sešel se s dávným 
druhem svým, jenž kdysi byl hostem jeho, když byl správcem v Judsku. 
Vzpomínají dob zašlých a vladařských trampot Pilátových, při čemž ostře, 
stručnými rysy karakterisována doba i protiva ducha římského a židov- 
ského. Vážná, přímá postava Římana Piláta vystupuje před vámi jako 
ulita z bronzu. Vzpomíná svých půtek se Židy, jejich nenávisti, zaslepe- 
nosti, mstivosti: líčí, jak denně zuřivě obléhali křeslo jeho a žádali smrť 
některého nešťastníka, jehož zločinu nemohl rozeznati a pochopiti. První 
čas snažil se vyrvati jim jejich oběti ubohé. Ale knězi obžalovali ho 
u Césara, že uráží jejich zákony, a dostalo se mu jen přísné důtky. 
„Před tváří bohů nesmrtelných přísahám, že ani jednou za vlády své 



Anatole France. 5 

neurazil jsem spravedlnost a zákony. Ale sestárl jsem. Zemru nepomstěn. 
Kdo obhájí mou památku ?" 

Soudruh jeho, starý hýřil, vzpomíná při tó příležitosti žen Sýrie, 
jež tak svůdně umějí tančit. „Znal jsem jednu židovku v Jerusalemě, 
jež v bídné místnosti tančila na chatrném koberci při světle čoudící 
lampičky. Žíly majíc napjaty, hlavu nachýlenu na zad, jako tíhou rusých 
kadeři, oči vlhké rozkoší, ohnivá, svůdná, že i Kleopatra byla by před 
ní zbledla závistí . . . Provázel jsem ji všude . . . Jednoho dne zmizela 
a již jsem ji nespatřil . . . Později náhodou zvěděl jsem, že připojila se 
k malé tlupě mužů a žen, již provázeli mladého divotvorce galilejského. 
Jmenoval se Ježíš, byl z Nazarethu a byl ukřižován. Pontie, pamatuješ 
se na něho?" 

Pontius Pilatus svraštil obočí a položil si ruku na čelo jako někdo, 
jenž pátrá ve své paměti. Pak po chvíli mlčení odvětil: 

„Ježíš? . . . Ježíš Nazaretský? . . . Nepamatuji se. u : 

Kdo necítil by mohutný dojem tohoto originálního závěru? Dejme 
tomu, že Pilát pamatoval by se a že vzpomněl by si buď 8 lítostí nebo 
s hněvem. Všední, tradici onelní dojem bez účinku minul by naši obraznost. 
Však právě tato chladná lhostejnost k faktu tak velikému jako působením 
zvláštní reakce vzbudila v mysli vaší všechnu tragiku Kalvárie. Ve zvláštním 
pološeru dějinném, jímž básník vás obklíčil, při slovech Pilátových jako 
by náhle zjasnil se veliký, bolestný obraz Ježíšův; nikoliv obraz Ježíše 
církevně oslaveného, ale onen vznešený, lidský obraz umučené lásky 
a milosrdenství, skromný, tichý, tklivý, obraz Spasitele všech malých, 
ubohých, slabých — a tím právě tak veliký. — 

Amykus a Gelestin jest líbezná, poetická hříčka Francova smyslu 
pro relativnost. Svět pohanský a křesťanský stojí proti sobě v zajímavém 
kontrastu svém. 

Zbožný poustevník Gelestin ve svátcích velikonočních opustil poustevnu, 
aby v blízké kapli lesní oslavil památku vzkříšení. „Ježíš vstal z hrobu! 
Láska zvítězila nad smrtí! Alleluja!" Na úzké stezce v lese setkal se 
s hochem, zpola oděným kozí zvířecí; měl pronikavý zrak, ploský nos, 
usměvavou tvář; v kadeřích skrývaly se nad čelem dva růžky. Gelestin 
chtěl zahnati ho znamením kříže, ale faun prosil ho, aby ho nezapuzoval, 
a dovolil mu, aby ho provázel. 

„Faune, rci, že vstal jest z mrtvých!* 4 — „Vstal jest z mrtvých!" 
opakoval faun. Vešli spolu do kapie. Mezitím, co Gelestin modlil se, 
Amykus přinesl z lesa náruč květů jarních a ověsil jimi oltář a kapli. 
„Tyto květiny bobu, jenž je stvořil!" Když Gelestin sloužil mši svatou, 
kozonoh až k zemi schýlil čelo a vzývaje slunce pravil: „Země jest 
veliké vejce, jež ty oplodňuješ, ó slunce, slunce svaté!" 

A tak poustevník i faun v jedné kapli konali svou poctu k bohu 
jedinému. 

Z relativního nazírání Francova na život vyplynula i jeho shovívavá, 
široká, smířlivá filosofie mravní, plná porozumění a soucitu. France 
s nedůvěrou patří na všechny duchy, již uzavřeli se v hranice určité 
doktríny a určité soustavy myšlení a pojímání. 



56 Anežka Schulzová: 

„Obávám se, aby ve svém přesvědčeni, že nemýlí se nikdy, nemýlili 

se vždycky." „Nutno připustiti, aby každý z nás měl dvě nebo 

tři filosofie zároveň; člověk má tak méně možnosti, aby se klamal." — 

France miluje život; s láskou stopuje měnivou illusi tuto ve vše- 
likých proměnách jejich. Duch jeho cfti tragiku životní, ale nikdy neklesá 
pod ni. Nad propastmi zdánlivých rozporů, protiv, nesrovnalosti vždy 
klene duhu jakéhosi vyššího smíru, plynoucí z jednotného pojímání všech 
věci, z nichž každá určena a nutná v harmonickém celku světa. 

„Nesmyslno tvrditi, že život jest dobrý nebo že jest zlý. Nutno 
doznati, že jest dobrý a zlý zároveň, nebot jen jim nabýváme pojmu 
o dobru a o zlu. Pravda jest, že život jest líbezný a děsivý, rozkošný 
a hrozný, sladký a trpký, že vůbec jest vším. Však vězme, že není možno 
představiti si větší štěstí, než jaké máme v tomto životě lidském, tak 
sladkém a tak trpkém, tak špatuém a tak dobrém, ideálním a reálním 
zároveň, jenž obsahuje vše a smiřuje všechny protivy.* 1 (Zahrada Epi- 
kurova.) 

Proto marné bychom hledali u France slova nesmiřitelného, roze- 
rvaného pessimismu, jenž hlodá na většině mysli moderních, jedny žena 
k naprostému, rozvratnému nibilismu, kdežto druhé vrhá v malomocný 
stav dogmatického zpátečnictví; na jedné straně Axel Borg Strindbergův 
(Na širém moři), jenž s nenávistí a s posměchem odvrací se od celé 
společnosti lidské a vrhá ji ve tvář hrdé vyzváni, žádaje úplný zmar 
její i všech jejích přesvědčeni, názorů a ideálů ; na druhé straně zlomený 
hrdina Garborgových Umdlených duší, jenž sám, dobrovolně dává hlavu 
v duševní jho konservativismu, aby aspoň byl veden, nejsa s to, aby sám 
chodil — 

France nezná odříkáváni se toho, co život člověku podává ; zná jen 
mužnou resignaci stran toho, co člověku odpírá. 

„Jest nám zříkati se na tomto světě. Ale bytosti ušlechtilé dovedou 
resignaci dávat krásné jméno „uspokojení* 1 . Veliké duše zříkají se se 
svatou radostí." (Zahrada Epikurova.) 

Román Francův Zločin Sylvestra Bouuarda (Překlad vyšel 
v Knihovně Zlaté Prahy) jest ve francouzské literatuře moderní snad 
ojedinělým příkladem uměleckého vtělení jasné, čisté, lidsky uvědomělé 
lásky k životu a radosti z nebo, lásky, jež na povzneseném stanovisku 
svém, kde již jeví se jí harmonická jednotnost a nikoliv nesrovnalé 
jednotlivosti, s vděčností a s porozuměním přijímá život tak, jak se jí 
podává. 

Alles geben die Gfttter, die Unendlichen, 

Ihren Lieblingen ganz, 

Alle Freuden, die unendlichen, 

Alle Schmerzen, die unendlichen, 

Ganz. 

Tato veliká, vznešená slova božského ducha Goethova mohla by 
napsati se v čelo díla Francova. Přečte -li se Zločin Sylvestra Bon- 
narda, jako by člověk nalezl ve svém životě dobrého upřímného přítele, 
k němuž může utíkati se v těžkých chvílích, a od něhož zajisté nikdy 
neodejde bez útěchy a bez posilněuí. 



A nato! e France. 57 

V postavu stařičkého učence a myslitele, Bonnarda, člena Institutu, 
France vtělil, co nejryzejšího, nejlepšího jest ve vlastni bytosti jeho. 
Jaké tu bohatství myšlének, jaká vroucnost a opravdovost citu, jak čistý, 
lidský svazek se životem, jak vřelé přilnutí k němu! Bonnard jest po- 
zorovatel a myslitel jako Anatole France; každou maličkost vidi stale 
ve spojitosti s velkým celkem, každou vysvětluje a vykládá významem 
jejím v tomto celku a na celek tento vrhá opět světlo harmonického, 
nutného spojení všech těchto jednotlivostí. 

Uprostřed suchopáru a kalu moderní literatury francouzské dílo 
Francovo jeví se jako čistá, svěží studnice. Nutno čísti tuto knihu, abychom 
mohli učiniti si pojem o její kráse umělecké a mravní, o bohatství my- 
šlének a citu, jež z ní se prýští; zůstaví vám v duši jakýsi světlý, 
zjasněný koutek, kam myšlénka vaše vždy ráda půjde hledati okamžik 
posilňujícího odpočinku. 

Nikdy není lze zapomenouti na dobrosrdečný zjev stařičkého učence, 
stokráte mezi čtením zmocní se vás touha, abyste mohli zlíbati ty vrásčité 
ruce, abyste mohli zadívati se do dobrácké tváře, z níž zírá všechno, 
co nejlepšího život skrývá ve svých hlubinách, a k čemu žádná moc 
iK-může proniknouti mimo porozumění, zakládající se na soucitu a lásce. 

Nečekejte žádný pestrý děj a neočekávané zápletky. Jen lidská 
velikost v prosté říze čistého uměni. Bonnard v mladosti své se zamiloval 
do líbezné, svěží rusovlásky. Však sličná Klementina zradila chudého 
učence a provdala se za bohatého peněžníka. V době, kdy seznamujeme 
se s Bon nardem, jest již starý pán a člen Institutu, otylý a krátkozraký 
úúiorným studiem. Náhoda svede ho s mladou dívkou, chudobnou, bez 
pomoci a přátel. Jest to dcera po Klementině; Klementina a muž její 
scbudli a po smrti jejich zůstal tento opuštěný sirotek. Bonnard s ne- 
skonalou láskou ujme se dívky, opatří ji věnem a provdá ji. — Děj 
úplně nepatrný, ale co stalo se z toho příběhu básnickým prohloubením í 
Kdo se smíří se skutečnosti, odměnou dostane božský dar, jehož nikdy 
nepoznají duše rozervané, nepřátelsky stojící proti životu: Humor. 

Anatole France snad jediný mezi moderními spisovateli francouzskými 
má humor v pravém krásném smyslu jeho, humor, jenž neuráží, netupí, 
jenž není otráven ani jízlivostí ani nenávistí, jenž nevrhá posměch na 
to, co spíše bodno jest soucitu, nýbrž jest tu onen Dickensovský humor, 
jenž sám jest pln soucitu a dobrosrdečnosti, a učí pouze směšnost 
shledávati v tom, v čem jinak mohla by viděti se příčina k zášti, ne- 
návisti nebo k odsuzování. Jest tu humor v pravém poslání svém : jakožto 
živel mravně osvobozující. 

Jako ukázku Francova humoru připomínáme jen výtečnou postavu 
pana Fellaira v novelle Jokasta. (Překlad vyšel ve Zlaté Praze.) 

Pan Fellaire měl malou špinavou agenturu v zákoutí pařížském, 
existence jeho spočívala v tom, že obratně dovedl loviti v kalu a necouval 
před nějakým krůčkem na levo nebo na právo s přímé cesty povinnosti. 
Podařilo se mu provdati dceru za bohatého Angličana. Však jakmile 
novomanželé odjeli na svatební cestu, pan Fellaire vylákal na bankéři 
svého zetě značné sumy peněz. Když pan Haviland se vrátil, ukázal 
svému tchánu dveře. Po nějakém čase pan Haviland zemřel. Když lékaři 



58 Anežka Sehulzová: 

odcházeli od jeho mrtvoly, posud nevychladlé, setkali se v předpokoji 
již s panem Fellairem, jenž ujal je za ruku a pravil s důrazem: 

„Pánové, snaha vaše byla mama; umění lidské, jakkoliv veliké, má 
své hranice. Princové vědy vždy nemohou poroučeti přírodě. Náležím 
k těm, kdož úctu mají k duchovni sile v neštěstí. Pravím vám, pan 
Fellaire nikdy nezapomene osvícené péče, již měrou tak hojnou poskytli 
jste jeho ctěnému a drahému zeti." 

Potom pan Fellaire vážným a pomalým krokem odebral se do jídelny, 
kde si dal podati lehké zákusky. — 

Při pohřbu svého zetě pan Fellaire projevil velikou činnost. V černém 
šatu ubíral se v čele průvodu pohřebního se synovcem zesnulého. Ne- 
zvyklý vstávat záhy ráno, byl bled a zemdlen. Zčervenalé oči a opuchlá 
vička dodávaly mu výrazu zkormouceného a stísněného. — Při otylosti 
své kráčel vážně a důstojně. Boty pana Fellaire již nevrzaly jako oby- 
čejně; při každém kroku vycházel z nich lehký vzdech, jakoby dva 
geniové smuteční v nich se skrývali. Před gothickou hrobkou, kde sluhové 
složili rakev, pan Fellaire zůstal nehybný, blouznivě pohlížeje zpod brejlí 
k nebesům. 

Při pohledu na něho bylo patru o, že myšlénka jeho nestanula před 
bronzovými dveřmi hrobky, ale že povznesla se do vzdušných krajů na 
křídlech nejvznešenější filosofie. 

Při pohřbu přijímal projevy soustrasti se vzezřením člověka sta- 
tečného, ale hluboce zarmouceného. Tiskl ruku každému, ačkoliv nikoho 
neznal, s energií, jež pravila zřejmě: „Díky, diky! Budu statečný! Dovedu 
se vzmužit. " — Ale došed k starým soudruhům z pokoutní kavárny, 
podal jim konec prstů a svraštiv obočí, náhle dal výraz smutku divokému 
a odpudlivému. Obával se, aby nepoložili mu ruku na rameno a nenazvali 
ho „starý kamaráde". Od tohoto dne již neodložil ani černý oděv ani 
svou tvářnost stoickou a zasmušilou. Přicházel denně do domu Havilandova, 
obědval tam a večeřel. Po obědě kladl ruku na hlavu synovce Havilandova 
(jehož poručníkem se chtěl státi, aby penězi jeho podporoval své spe- 
kulace), a volal s jakýmsi vzlykáním: „To dítě mě zajímá." 

V pivovaře Colmarově, kde každého večera hrál na kulečníku, 
říkával: „Neztratil jsem pouze zetě, ale i syna a gentlemana!" 

Pokud mi známo, Anatole France uveřejnil díla následující: 
„Básně zlacené"; první sbírka jeho básnická, v níž pod vlivem 
mohutného, plastického uměni Leconta de Lisle postavil se v řady par- 
nassistů. Jeví se v nich horoucí láska ku kráse, skulpturální smysl umělecký, 
příbuzný onomu, jenž vytesal a vybrousil též anticky čisté rysy plastické 
poesie Leconta de Lisle, a pak nádech hlubokého, kontem plativního klidu 
pessimismu buddhistickébo. Po této sbírce následovala překrásná báseň 
dramatisovaná : „Svatba Korinthská", založená na témž motivu jako 
Goetbova „Nevěsta Korinthská". 

V tomto díle France v nejedné stránce vymanil se z přímého vlivu 
Leconta de Lisle k samostatnosti své vlastni individuality, jež v subjek- 
tivním založení svém tíhla jiným směrem než trpce v sebe uzavřený, 
pessimistický duch tvůrce básní antických a barbarských, jenž s úzkost- 
livou pečlivostí dbal, aby ani záchvěv vlastního já jeho nikde neoživil 



Anatole France. 59 

chladný mramor jeho Musy, kdežto n France toto j á právě jest základem 
a podkladem vši činnosti jeho. 

„Svatba Korinthská" v nejednom směru jest přímou předchůdkyní 
románu „Thais". Aspoň obě díla vzrůstají ze společného ovzduší a z tétéž 
myšlénky základní: z konfliktu mezi světem pohanským a kře- 
sťanským. Příchod křesťanství jest Francovi nejzajímavější události 
dějinnou ; v celé řadě děl svých se zálibou se vrací k tomuto úchvatnému 
zápasu ducha lidského, jenž povznesl se k novému ideálu lidskosti 
z bizarrnfho zmatku kultů světa římského, barbarského a hellenského. 

Zvláště poutají ho záhadné hříšnice z prvních staletí říše římské, 
tak typické pro svou dobu, v něž téměř vtělil se karakter současnosti 
jejich. Rozervanost, neklid, přesycenost a unavenost životem světa starého, 
jenž nejraffiuovanějším rozkošnictvím nemohl zapudit své zoufalé, ne- 
zhojitelné prázdno vnitřní, štvaly a dusily je více než kohokoliv jiného, 
poněvadž nejhlouběji napily se z kalichu otravného rozkladu své doby 
a proto též s duší tak ochotnou a přístupnou šly vstříc nové nauce, jež 
sjibovala sejmouti s nich, co je tížilo a mučilo. Přesycenost a chorobná 
zvědavost budily v nich touhu po neznámém, nadpřirozeném, nadpozemském ; 
uprostřed rozkoši, jež hnusily se jim, toužily po mystické blaženosti 
odříkání se a utrpení, po slasti slzí a pokání, a proto se vší horoucí 
touhou po neznámém vrhaly se k nohám nového božstva, jež očistou 
bolesti slibovalo vésti k tajemné svatyni vnitřního smíru. O velikém vý- 
znamu těchto kajících Magdalen nejlépe vydávají svědectví dějiny prvních 
dob křesťanství, v jehož trnovou korunu mučenuictví tyto ženy vetkly 
nejeden nevadnoucí květ své neskonalé lásky a hrdinství mravního i fy- 
sického. Z kruhu těchto žen France volil i svou Thaidu. 

„Thais" postavením svým v literatuře francouzské druží se k dílům, 
v jejichž čele stojí Flaubertův historický román „Salanibd" a filosofická 
fantasie „Pokušeni svatého Antonína". 

Zárodek, zajisté velice nepatrný a jen ryze zevnější k svému románu 
France nalezl mezi komediemi německé jeptišky Roswithy, jež v desátém 
století žila v benediktinském klášteře Gandersheimském a napsala tam 
řadu latinských her po způsobu Terentiově. Komedie její, vzor zbožné 
naivní prostoty a hranatosti a suchopárnosti gothické, slově „Pafnucius, 
čili na víru obrácení nevěstky Tliaidy". Však mimo některé zevnější linie 
děje, jenž u France vlastně začíná teprve tam, kde hra latinská končí, 
a mimo totožnost jmen hlavních postav román nemá nic společného 
s dílem prosté, naivní duše německé jeptišky. 

„Thais 41 Francova spočívá na základech hlubokých studií historických 
a archaeologických ; však přítěž vědecká nikde netíží a nedusí volný 
vzlet obraznosti, naopak jest jen pevným podstavcem, na němž zvedá 
se myšlénka básníkova, plna filosofické, hloubky a skvělé, nádherné 
poesie. 

Zvláštním půvabem díla jest, že přes přesné zachovávání svého 
karakteru historického tak blízké jest myšlence a citu moderního čte- 
náře. Pochybnosti, záhady a otázky, j«ž bodají a rozdírají nitro Pafnucovo, 
obracejí ostří své též proti čtenáři modernímu; zvlášť přibližuje nám 
je nádech jemné skepse, jež je provívá. Skvělou stránkou díla jest i část 



60 Anežka Setaulzová: Anatole France. 

popisná a dekorativní. Hlavně líčení přírodní vynikají novostí a připad- 
ností barev. Upozorňujeme zde jen na cesta Pafancova do Alexandrie 
podle Nilu; oslňuje skvělostí barev a měnivosti tvaru. 

V dokonalosti formy, vytříbenosti sloha, kráse básnické a hloubce 
myšlenkové moderní prosa francouzská nevykazuje pendant k „Thaidě" 
Francově. 

Další díla Anatola Frauce jsou: 

„Tužby Jana Serviena", „Baltasar", „Joka9ta u , „Hostinec 
u hubené kočky", „Červená lilie 14 , „Kniha mého přítele 14 , „Ná- 
hledy Jéroma Coignarda tt , „Obecná kuchyně u královny Pé- 
dauqne", „Zločin Sylvestra Bonnarda", „Skřínka perleťová", 
^Zahrada Epikurova" a čtyři svazky causerií, „Život literární 14 , 
v něž France sebral své kritiky uveřejněné v Tem psu. 

Anatole France jako kritik jest zajímavý a osobitý rovněž jako 
spisovatel. Relativnost, široké porozumění opět jsou základy jeho činnosti 
kritické, jež nikdy nezavírá se do přihrádek skol a soustav, ale ochotně 
uznává všechny formy skutečného krásna, ať vznikly pod jakýmkoli pra- 
porem literárním. 

Kritika jeho jest plna pozorování a myšlének, nestranná, vždy hledá 
člověka ve spisovateli; život a literatura v causeriích jeho stále se pro- 
stupuji, vysvětlují, doplňují. Snad více než otec moderní kritiky, Sainte- 
Beuve, v nestrannosti své a ve smyslu pro relativnost všeho cítí, že ke 
každé věci vztahuje se několik pravd, z nichž vlastně žádná není pravdou 
absolutní. Sám o sobě France praví: 

„Nejsem kritik. Neumím zacházeti se strojem mlátícím, do něhož 
obratní lidé dávají žeň literární, aby oddělili slupku od zrnek. Jsem 
suílek a pozoruji vše polosnem meditace. 14 

Podrobnější rozbor činnosti Francovy nespadá do úzkého rámce této 
causerie, jest to jen ručička, kynoucí čtenáři k cestě, po niž dospěti může 
k zajímavému zjevu na poli moderní literatury francouzské : k spisovateli, 
v němž skutečný člověk pojí se s pravým umělcem. 



Anatole France : Thais. 



01 




Thais. 

Napsal Anatole France. 
Přeložila Anežka Schulzová. 

I. 

oné době poušť byla oživena poustevníky. Po obou březích 
Nilu nesčetné chýže, slepené z větvic a z rákosí rukou 
poustevníků, byly roztroušeny v jakési vzdálenosti od sebe, 
tak, aby kdož obývali je, mohli žiti v úplné odloučenosti 
a přece v čas potřeby mohli býti si nápomocni. 

Kostelíky, opatřené znamením kříže, zvedaly se v dáli 
nad chatrčemi, a mniši v dny svátečni spěli k nim, aby přítomni 
byli svatým obřadům a účastnili se svátostí. Na samém břehu řeky byly 
i domy, kde klášterníci, uzavřeni každý do úzké celly, shromažďovali se 
jen za tím účelem, aby pak tím více se radovali ze samoty. 

Poustevnici i klášterníci žili v zdrželivosti, přijímali pokrm až po 
západu slunce, a požívali jen chléb se solí a s isopem. 

Někteří, zašedše ještě hloub na poušf, našli si útulek v jeskyni nebo 
v hrobě a trávili tam život ještě podivnější. 

Všichni přísně dbali zdrželivosti, šatili se rouchem kajícnosti a kápí, 
spali na holé zemi, ukládali se spát až po dlouhém bdění, modlili se, 
pěli žalmy, a denně konali skutky odříkání se. Se zřetelem k hříchu 
prvotnému odpírali svému tělu nejen požitky a uspokojení, ale i péči, 
jež dle názoru světského pokládá se za nevyhnutelnou. Mínili, že ne- 
moci našich údů pozdraví naše duše a že pro tělo není okras skvělejších, 
než vředy a rány. Tak splnila se slova proroků, již pravili: „Poušf po- 
kryje se květinami." 

Někteří z obyvatelů svaté Thébaidy trávili dny své v přemítání 
a rozjímání; jiní dobývali si chleba tím, že pletli rozmanité předměty 
z vláken palmových, nebo najímali se do práce k sousedním rolníkům 
na dobu žní. Lidé světští křivě podezřívali některé z nich, že živí se 
lupičstvím, a že spolčují se s potulnými Araby, již přepadali karavany. 
Však dle pravdy tito mniši povrhovali bohatstvím a vůně jejich cností 
stoupala až k nebesům. 

Andělé, podobní jinochům, s holí v ruce, jako pocestní, navštěvo- 
vali poustevníky, kdežto ďáblové, vzavše na sebe podobu Ethiopů nebo 
zvířat, bloudili kolem mnichů, aby je uváděli v pokušení. 

Když poustevnici ráno vyšli k studnici naplnit své džbány, vídali 
v písku otištěné kročeje Satyrů a Panů. 

Obrazně řečeno, Thébaida byla bojiště, kde v každé době, zvláště 
v noci, daly se obdivuhodné boje mezi nebem a peklem. 

Kajícníci, zuřivě obléháni davy zatracenců, bránili se pomocí boží 
a andělů, postem, odříkáním se a bičováním. 



62 Anatole France: 

Někdy hrot žádostí tělesných bodal je tak krutě, že řvali bolestí 
a nářky jejich mísily se pod nebem, plným hvězd, s vytím hladových hyen. 

A tu ďáblové přicházeli k nim v podobách okouzlujících. Neboť 
jsou-li ďáblové ve skutečnosti ohyzdní, odívají se někdy zdánlivou krásou, 
jež brání, aby nerozeznala se vlastní jejich tvářnost. 

Kajícníci Thébaidy s hrůzou zřeli ve své komůrce obrazy rozkoše, 
neznámé i světským hýřilům. 

Ale majíce na sobě znamení kříže, nepodlehli pokušení, a duchové 
nečistí, vzavše na sebe opět svou podobu skutečnou, prchali za svítání, 
plni hanby a zuřivosti. 

Nezřídka za ranního úsvitu bylo lze potkati některého z nich, jak 
s pláčem prchal, a těm, kdož tázali se ho, odpovídal: „Pláči a vzdychám, 
poněvadž jeden z křesťanů, zde sídlících, sbil mě metlami a hanebně mě 
vyhnal." 

Starší télo obce svaté rozprostírali moc svou nad hříšníky a bez- 
božníky. 

Dobrota jejich bývala hrozná. Dostali od apoštolů moc, aby trestali 
urážky učiněné bohu pravému, a nic nemohlo spasiti ty, které oni' za- 
tratili. 

Vypravovalo se s hrůzou ve městech a mezi lidem v Alexandrii, že 
země se otevřela, aby pohltila nehodné, jež oni uhodili svou holi. Proto 
též velmi obávali se jich lidé špatného života a hlavně kejklíři, tanečníci, 
ženatí kněží a nevěstky. 

Taková byla cnost těchto mnichů, že podrobovala své moci i divá 
zvířata. 

Když jeden poustevník byl blízek smrti, lev přišel, aby drápy svými 
vyhrabal mu hrob. Svatý muž poznal dle toho znamení, že bůh ho volá 
a odešel, aby se políbil se všemi bratry* Pak vesele ulehl, aby usnul 
v Pánu. 

Leč od té doby, co Antonín, dosáhnuv více než sta let, odebral se 
na vrch Eolzin se svými uČenniky milovanými, Makariem a Amathašem, 
v celé Thébaidé nebylo mnicha bohatšího na skutky bohu milé nad 
Pafnuce, opata z Antinoé. 

Efrém a Sérapion zajisté veleli většímu počtu mnichů a vynikali 
v duchovní i vezdejší správě svých klášterů. Ale Pafuuc zachovával nej- 
přísnější posty a často tři dni nepřijal žádné potravy. Odíval se rouchem 
ze srsti velice drsné, bičoval se ráno i večer a často klekal maje čelo 
opřené o zemi. 

Jeho čtyřiadvacet uČenniků, vystavivše si chatrče blízko něho, ná- 
podobovali přísný jeho život. 

Miloval je vroucně v Ježíši Kristu a stále pobízel je, aby zapírali 
sebe samy. Mezi těmito syny duchovními byli muži, již drahně lét pro- 
vozovali lupičstvi; ale slovy svatého opata byli dojati tak, že vstoupili 
do stavu klášterního, čistota jejich života povzbuzovala pak jejich sou- 
druhy. 

Byl mezi nimi někdejší kuchař jakési královny z Abyssinie, jenž 
rovněž na viru obrácen opatem z Antinoé, neustával prolévati slzy, a pak 
jáhen Flavieo, jenž měl znalost písma a dar výmluvnosti. 



Thais. 63 

Ale obdivu nejhodnější z učeuniků Pafnucových byl mladý venkovan, 
jménem Pavel, jemuž dostalo se přijmi Prostý pro nesmírnou prosto- 
dušnost. Lidé posmívali se jeho nevinnosti, ale bůh byl mu přízni v nad 
jiné, posílaje mu vidění a uděluje mu dar proroctví. 

PafQuc zasvěcoval své dni vyučování svých žáku a skutkům kaj le- 
nosti. Často také rozjímal nad svatými knihami, hledaje v nich allegoric. 
Proto, posud mlád věkem, byl bobat zásluhami. 

Ďáblové, připravující dobrým poustevníkům zápasy tak kruté, ne- 
odvážili se, přiblížiti se mu. 

Y noci, při svitu měsíce, sedm malých šakalů před jeho chatrči 
sedalo na zadních nohách, etuhle, mlčky, se vzpřímenýma ušima. A myslí 
se, že bylo to sedm ďáblů, jimž cnost jeho svatosti nedovolovala, aby 
více se přiblížili jeho prahu. 

Pafnuc narodil se v Alexandrii z rodičů vznešených, již dali vzdě- 
lati ho v naukách světských. Ba, byl i sveden lží básníkův, a takový 
byl v první mladosti blud jeho ducha a pomatenost jeho myšlénky, že 
věřil, že pokolení lidské zahubeuo bylo vodami potopy za času Deu- 
kaliona, a že disputoval se svými spolužáky o přírodě, vlastnostech 
a jsoucnosti samého boha. Žil tehdy, v rozmařilosti, po způsobu světáků. 
Byla to doba, již připomínal si jen s hanbou a k svému pokoření. 

Tehdy — říkával k svým bratřím — vařil jsem se v kotli ohavných 
rozkoši. 

Myslil tím, že požíval jídel masitých, Chutně upravených, a že na- 
vštěvoval lázně veřejné. 

Skutečně, až do svého dvacátého roku trávil onen život pohanský, 
jejž lépe by bylo nazvati smrtí než životem. Ale nabyv poučení od 
mnicha Makrina, stal se novým člověkem. 

Pravda pronikla ho úplně, a říkával, že vnikla do něho jako meč. 

Přijal víru Kalvárie a zbožňoval Ježíše ukřižovaného. 

Po svém křtu ještě rok zůstal mezi lidmi světskými, kde udržovala 
ho pouta zvyku. Ale jednoho dne, vstoupiv do kostela, uslyšel jáhna, 
jenž četl z Písma: „Chceš-li státi se dokonalý, jdi a prodej vše, co máš, 
a rozdej peníze chudým. u 

Ihned prodal své statky, rozdal své jmění a oddal se životu klášternímu. 

Po deset let, co odešel daleko od lidí, již nevařil se v kotli roz- 
koší tělesných, ale močil se v louhu kajicnosti. 

Jednoho dne připomínaje si, po svém zbožném obyčeji, doby, kdy 
žil dalek boha, a zkoumaje své chyby, aby seznal všechnu jejich ohav- 
nost, náhle si vzpomněl, že kdysi v Alexandrii v divadle spatřil herečku 
veliké krásy, nazvanou Thais. 

Tato žena ukazovala se ve hrách, a nezdráhala se oddávati se tancům, 
jež obratnými pohyby a obraty znázorňovaly nejděsnější vášně. Nebo 
předváděla opět některý z hanebných skutků, jež báje pohanů připisuji 
Venuši, Ledě nebo Pasiphaé. 

Uchvacovala také všechny diváky žárem vilných rozkoší; a když 
krásní jinoši nebo bohatí starci, plni lásky, přišli, aby květiny zavěsili 



64 Anatole France: 

k jejíma prahu, přijímala je a oddávala se jim. Tak, že zatracujíc svou 
duši, zatracovala ještě veliký počet duší jiných. 

Málem byla by svedla i Pafuuce k hříchu tělesnému. 

Rozžala žádost v jeho žilách a on jednoho dne přiblížil se k domu 
jejímu. Ale na prahu zadržela ho nesmělost přirozená velikému mládí, 
— bylo mu tehdy patnáct let, — a pak bránil mu strach, že bude od- 
mítnut, nemaje peněz; bdělit rodiče jeho, aby nemohl žíti příliš roz- 
mařile. 

Ale Pafuuc sprvu nebyl jim za to vděčen; dovedlC tehdy ještě 
špatně rozeznávati, co jest mu prospěšno, a toužil po nepravém dobru. 

Nuže, kleče ve své komůrce, před obrazem onoho dřeva spasného, 
na němž visela Spása světa, Pafuuc jal se mysliti na Thaidu, poněvadž 
Thais byla jeho hříchem, a rozjímal dlouho, dle pravidel kajícnosti, 
o děsné ohyzdnosti rozkoší tělesných, po nichž touhu vnukla mu tato 
žena v době nevědomosti a bludu. 

Po několika hodinách rozjímáuí obraz Thaidin zjevil se mu s ne- 
smírnou určitostí. 

Spatřil ji, jak viděl ji v době pokušeni, krásnou ve smyslu tělesném. 

Zjevila se mu uejprve jako Leda, měkce spočívajíc na loži z bya- 
ciuthů, hlavu skloněnou na zad, oči vlhké a plny záře, nozdry chvějící 
se, ústa polootevřená, ňadra zdobená květy a rameua svéží jako dva 
potůčky. 

Pii tom pohledu Pafnuc uhodil se do prsou a pravil: 

„Beru tě za svědka, bože můj, že patřím jen na ohyzdnost svého 
hříchu ! u 

Ale obraz pomalu změnil svůj výraz. Rty Tiiaidiny stáhly se kolem 
koutků k rysům tajemného utrpení. Oči široce rozevřené naplnily se 
slzami a zvláštním svitem. Z ňader, bolestí zvlněných, draly se těžké 
vzdechy, podobné vichru, jenž předchází bouři. 

Při tomto pohledu Pafnuc byl dojat až do hloubi duše. 
Klesl na zemi a modlil se: 

„Ty, jenž vložil jsi soucit do našich srdcí, jako rosu ranní na lu- 
činy, bože spravedlivý a milosrdný, buď pochválen ! Chvála, chvála tobě! 
Vzdal od služebníka svého tuto nepravou něžnost, jež vede k žádostem 
smyslným, a uděl mi milost, abych vždy jen v tobě miloval tvory lidské ; 
mizejit ony a jen ty přetrváš je! Myslím na tuto ženu, — jen poněvadž 
jest dílem tvým! I andělé kloní se nad ní se starostlivostí! Není-li, 
ó Pane, dech tvých úst ? Není správno, aby hřešila s tolika občany a ci- 
zinci. V srdci mém pohnul se k ní mocný soucit. Hříchy její jsou ohavný, 
při pouhé myšlénce na ně chvěji se hrůzou na celém těle. Ale čím jest 
hříšnější, tím více jest mi litovati jí. Pláči, myslím-li, že ďáblové budou 
mučiti ji po celou věčnost." 

Takto přemítaje spatřil malého šakala, sedícího u jeho nohou. 
Velice podivil se tomu ; bylyC dvéře komůrky jeho zavřeny od rána. 
Zdálo se, že zvíře čte v myšlénkách jeho, a vrtělo ocasem jako pes. 
Pafnuc poznamenal se křižem: zvíře zmizelo. 



Tbais. 65 

Poznav tedy, že poprvé ďábel vklouzl do jeho komůrky, mnich 
počal se modliti; pak opět myslil na Thaidu. 

„S pomoci boží musím ji spasiti," pravil si. 

A usnul. 

Nazejtří ráno, pomodliv se, odebral se k svatému muži Palemonovi, 
jenž v neveliké vzdálenosti trávil život poustevnický. 

Nalezl ho klidného a usměvavého, jak po svém obyčeji okopával 
izemi. Palemon byl stařec; vzdělával skromnou zahrádku; šelmy přichá- 
zely, aby lízaly jeho ruce, a ďáblové ho netrápili. 

„Bohu chvála! milý bratře Pafnuci," pravil opřen o lopatu. 

„Bohu chvála!" odvětil Pafnuc. „A budiž pokoj s mým bratrem I u 

„Pokoj budiž i s tebou, bratře Pafnuci," odpověděl mnich Palemon; 
•.a rukávem setřel si pot s čela. 

„Bratře Palemone, jediným předmětem našeho rozhovoru má býti 
•chvála Toho, jenž slíbil, že bude dlíti v kruhu těch, již shromáždí se 
v jeho jméně. Proto přicházím promluvit s tebou o úmyslu, jejž pojal 
jsem pro oslavu Páně." 

„Žebnejž tedy Pán tvému úmyslu, jako požehnal mou lociku! Ka- 
idého jitra rozlévá milost svou se svou rosou na mou zahrádku a do- 
brota jeho povzbuzuje mě, abych velebil ho v okurkách a tykvích, jež 
mi dává. Modleme se k němu, aby zachoval nás v pokoji ! NeníC ničeho 
•obávati se tak, jako vzrušení a rozčilení, jež znepokojilo by naše srdce. 
V rozčilení jsme podobni lidem opilým, a potácíme se se strany pravé 
na levou, blízci tomu, že bychom s potupou poklesli. Někdy tato závrat 
oi vádí nás do nemírné radosti, a ten, jenž oddá se jí, vysílá do vzduchu 
.poskvrněného drsný smích tvorů zhovadilých. Tato radost ubohá svádí 
hříšníka k všelikým nepravostem. Ale někdy tento neklid duchovní vrhá 
nás i do bezbožného smutku, ještě tisíckrát osudnějšího než radost. 
Bratře Pafnnci, jsem jen ubohý hříšník, ale v dlouhém žiti svém jsem 
neznal, že poustevník nemá horšího nepřítele nad smutek. Rozumím tím 
«onu zasmušilost neústupnou, jež obestírá duši jako mlha a zakrývá jí 
světlo boží. Nic není vzdálenějšího spaseni, a největším vítězstvím ďábla 
jest vzbuditi trpkou a temnou náladu v srdci mnichově. Kdyby nám po- 
sílal jen pokušení radostná, ani zpola by nebyl tak nebezpečen! Však 
vyniká v tom, že dovede nás zarmoutiti. Neukazal-li našemu otci Anto- 
nínovi černé dítě krásy takové, že oči jeho zalily se slzami? S pomocí 
ftoží, otec náš Antonín vyhnul se nástrahám ďáblovým. Znal jsem ho 
ještě v době, kdy žil mezi námi; radoval se se svými učenníky a nikdy 
nepodal se smutku. Ale nepřišel-li jsi, milý bratře, abysi mi sdělil jakýsi 
Túmysl, jenž vznikl v tvé mysli ? Prokážeš mi velikou přízeň, svěře mi 
-své myšlénky, má-li tento úmysl za účel slávu boží." 

„Bratře Palemone, skutečně chci provésti skutek na oslavu Páně. 
Posilni mě svou radou; máš zajisté mnoho světla a hřích nikdy ne za- 
temnil jasnost tvého ducha." 

„Bratře Pafnuci, nejsem hoden, abych rozvázal řemínky tvých 
-opankív, a chyby mé jsou nesčetný jako písek na poušti. Ale jsem stár 
a neodepřu ti pomoci «vé zkušenosti." 



66 Anatole France: 

„Sdělím ti tedy, bratře Palemone, že jsem naplněn bolestí při my- 
šlénce, že v Alexandrii jest nevěstka, jménem Thais, jež žije ve hříchu 
a jest lidn předmětem pohoršení. 11 

„Bratře Pafnuci, jest to zajisté ohavnost, nad niž nutno se za- 
rmoutiti. Mnoho žen žije takto mezi pohany. Vymyslil jsi si lék proti 
tomuto velikému zlu?" 

„Bratře Palemone, půjdu do Alexandrie, vyhledat tu ženu a s po- 
mocí boží obrátím ji na víru. Takový jest můj úmysl; neschvaluješ ho, 
bratře?" 

„Bratře Pafnuci, jsem jen ubohý hříšník, ale otec náš Antonín říkával: 
„V jakémkoli místě bysi byl, neopouštěj ho, abysi odešel jinam. " 

„Bratře Palemone, vidíš cosi zlého v podniku, jejž hodlám provést?* 1 

„Milý Pafnuci, bůh uchovej mě, abych podezříval úmysly svého 
bratra I Ale otec náš Antonín také říkával: „Ryby, octnou-li se namístě 
suchém, nalézají tam smrt. Podobně přihází se, že mniši, opustí-li své 
komůrky a mísí se mezi lidi světské, vzdálí se od cesty pravé. u 

Tak praviv, stařec Palemon nohou vtiskl do země svou lopatu a jal 
se horlivě kypřiti půdu kolem fíkového stromu, plného ovoce. 

Mezi tím, co ryl, antilopa, mrštně přeskočivši křovinatý plot, jenž 
vinul se kolem zahrady, stanula překvapena, znepokojena, chvějíc se; 
pak dvěma skoky přiblížila se k starci a položila svou jemnou hlavu do 
klína svému příteli. 

„Pán budiž pochválen v gazelle pouště/ pravil Palemon. 

Odebral se do chatrče, následován lehkonohým zvířetem, a přinesl 
černý chléb, jejž antilopa pak pojídala z jeho dlaně. 

Pafnuc setrval chvíli v zamyšlení, maje pohled upřený na kameny 
na cestě. 

Pak pomalu se obrátil k své chatrči, přemítaje, co byl uslyšeL 
Myšlénky jeho pracovaly mocně. Pravil si : 

„Tento poustevník radí mi dobře; duch moudrosti jest v něm. A po- 
chybuje o moudrosti mého úmyslu. A přece bylo by mi velice bolestno, 
zanechati déle tuto Thaidu ďáblu, jenž má ji ve své moci. Kéž bůh osvítí 
mě a ukáže mi cestu!" 

Na cestě spatřil kulíka, chyceného do sítě, již lovec rozestřel v písku > 
a poznal, že to byla samička, poněvadž sameček přilétl až k síti a roz- 
klobával smyčku za smyčkou, aby udělal otvor, kterým družka jeho by 
v vletěla. 

Člověk boží pozoroval toto divadlo a silou své svatosti ihned vystihl 
tajemný smysl jeho; poznalC, že tento pták lapený jest Thais, zajatá do 
osidel hříchu, a že po příkladu kulíka, jenž zobákem rozklobával smyčky, 
slovem mocným má zlomiti pouta neviditelná, jimiž Thais spjata byla. 
s hříchem. 

I jal se chváliti boha a byl posilněn v prvotním úmyslu svém. 

Ale vida pak, že kulík* sám zachytil se za drápek a uvázl v síti,, 
již chtěl roztrhnouti, opět octnul se v nejistotě. 

Nespal celou noc a před svítáním měl vidění. 

Thais opět zjevila se mu: Tvář její nevyjadřovala hříšné rozkoše- 
a nebyla oděna, jako obyčejně, rouchem prohledným. 



Thais. 67 

Příkrov balil ji úplně a zakrýval jí i ěásC obličeje, tak že opat 
viděl jen dvě oči, jež prolévaly slzy bílé a těžké. 

Při tom pobledu sám se dal do pláče a domnívaje se, že toto vi- 
děni přicbází od boba, již neváhal. 

Vstal, vzal sukovitou hůl, obraz víry křestanské, vyšel z cely, pečlivě 
zavřel dvéře, aby zvířata, žijící na poušti, a ptactvo nemobli pokáleti 
Písmo svaté, jež choval v hlavách svého lože; zavolal jáhna Flaviena, 
aby svěřil mu správu třiadvacíti učenníků; pak, oděn pouze dlouhým 
rouchem kajícnosti, vydal se na cestu k Nilu, s úmyslem, že pěšky půjde 
po břehu Libyckém až k městu založenému Macedony. 

Ubíral se od svítání pouští, nedbage únavy, hladu, žízně ; slunce bylo 
již nízko na obzoru, když spatřil ohromnou řeku, jež valila své vody 
krvavé mezi skalami, třpytícími se zlatem a ohněm. 

Ubíral se stále po břehu, prose za chléb u dveří osamělých chatrčí, 
pro lásku boží, a radostně přijímaje nadávky, odmítání a hrozby. 

Nebál se ani lupičů ani šelem, ale pečlivě vyhýbal se městům a ves- 
nicím, ležícím na jeho cestě. 

Obával se, aby nepotkal dítky, hrající v kostky před domem otcovským, 
nebo aby nespatřil u studnice ženy v modré košili, nabírající vodu do 
džbánů a usmívající se. 

Vše jest nebezpečno poustevníku; někdy jest mu nebezpečím, čte-li 
v Písmě, že božský mistr chodil z města do města a večeřel se svými 
učenníky. 

Gnosti, jež anachoreti pečlivě vetkávají do tkaniva víry, jsou rovněž 
křehký jako nádherný : jedno ovanuti světského dechu může zakaliti jejich 
jasné barvy. Proto Pafnuc vyhýbal se městu, obávaje se, aby srdce jeho 
nezměklo při pohledu na lidi. 

Kráčel tedy cestami osamělými. 

Když přišel večer, šumění tamaryšků, vánkem kolébaných, budilo 
v něm rozechvění, a on sklonil si kápí přes oči, aby již neviděl krásu věcí. 

Po šesti dnech chůze přibyl do místa, nazvaného Silsilé. 

Řeka tekla tu úzkým údolím, ohraničeným dvojitým řetězem skal 
žulových. 

Zde Egypťané v dobách, kdy zbožňovali ďábly, vytesávali své modly. 

Pafnuc spatřil ohromnou hlavu Sfíngy, obklopenou skalami. 

Obávaje se, aby nebyla oživena nějakou mocí ďábelskou, udělal zna- 
mení kříže a pronesl jméno Ježíše. 

Ihned netopýr vylétl z jednoho ucha netvorova a Pafnuc poznal, že 
zapudil zlého ducha, jenž v této postavě dlel po několik století. 

Horlivost jeho tím vzrostla, a zvednuv veliký kámen, hodil ho ve 
tvář modle. 

A tu tajemná tvář Sfíngy vzala na se výraz smutku tak hlubokého, 
že Pafnuc byl tím dojat. Výraz bolesti nadlidské, jenž zračil se v této 
tváři kamenné, zajisté byl by dojal člověka nejnecitelnějšího. 

Proto Pafnuc pravil ke Sfínze: 

„Ó netvore, po příkladu satyrův a kentaurův, jež na poušti zřel 
otec náš Antonín, vyznej božství Ježíše Krista! A požehnám ti ve jménu 
Otce, Syna a Ducha svatého!" * 

5* 



68 Anatole France: 

Pravil: a hned růžové světlo zazářilo z očí Sfingy; těžká víčka 
netvora se zachvěla a rty žulové namáhavě, jako jen ozvěnou hlasu lid- 
ského, vyřkly svaté jméno Ježíše Krista. 

Proto vztáhnuv pravici Pafnuc, požehnal Sfinze zo Silsilé. 

Pak opět ubíral se dále, a když údolí se rozšířilo, spatřil rozvaliny 
ohromného města. 

Chrámy, jež uchovaly se, spočívaly na modlách, jež tvořily sloupoví, 
a hlavy ženské s kravími rohy, upíraly na Pafnuce dlouhý pohled, pod 
nímž bledl. 

Kráčel takto sedmnáct dní ; jedinou potravou byly mu syrové zeliny, 
a útulek noční poskytovaly mu sbořené hrady, kde spal mezi divokými 
kočkami a krysami Faraónovými, hemžícími se kolem ženských postav, 
jejichž těla vybíhala ve tvar šupinatých ryb. 

Ale Pafnuc věděl, že tyto ženy přicházejí z pekla, a zapuzoval je 
znamením kříže. 

Osmnáctého dne, naleznuv daleko od všeliké vesnice bídnou chatrč 
z listí palmového, pólo zasypanou pískem, jejž přivál vítr z pouště, při- 
blížil se s nadějí, že tato chyže jest obývána nějakým zbožným poustev- 
níkem. 

Poněvadž tu nebylo dveří, spatřil uvnitř džbán, hromádku cibule 
a lůžko ze suchého listí. 

„Tot sídlo kajícníka," pravil si. „Obyčejně poustevníci nevzdalují se 
valně od svých chyží. Zajisté poštěsti se mi, abych záhy nalezl toho, 
jenž zde obývá. Dám mu polibek míru, po příkladu svatého poustevníka 
Antonína, jenž odebrav se k poustevníku Pavlovi, třikrát ho objal. Po- 
hovoříme si o věcech věčných a snad Pán náš pošle nám po havranu 
chléb, jejž hostitel můj laskavě se mnou rozdělí." 

Co takto k sobě samému mluvil, kráčel podle chatrče a hledal jejího 
obyvatele. 

Neušel ani sto krokův, když spatřil muže sedícího, s nohama zkříženýma, 
na břehu Nilu. 

Muž ten byl nahý; vlasy i vousy byly úplně bílé a tělo rudější 
než cihla. 

Pafnuc nepochyboval, že jest to poustevník. 

Pozdravil ho slovy, jimiž mniši se vítají, setkají -li se : 

„Pokoj budiž s tebou, bratře můj! Kéž kdysi by se ti dostalo osvě- 
žujícího blaha Ráje!" 

Muž neodpověděl. Nepohnul sebou, a zdálo se, že neslyší. 

Pafnuc domníval se, že mlčení toto jest následek onoho vzrušení, 
v němž světci se nacházívají. 

Poklekl, ruce sepjaty, podle cizince, a takto setrval na modlitbách 
až do západu slunce. 

V tu dobu vida, že druh jeho sebou ani nepohnul, pravil: 

„Otče můj, procitl-li jsi ze zbožného vzrušení, v němž jsi dlel, uděl 
mi požehnání v Pánu našem, Ježíši Kristu. u 
Muž odvětil, ani neobrátiv hlavy: 
„Cizince, nevím, co chceš říci, a neznám onoho Pána, Ježíše Krista. 1 * 



Thais. . 69 

„Jak!" vzkřikl Pafnuc. „Proroci ho ohlásili, zástupy mučenníků vy- 
znali jeho jméno. Sám César ho zbožňoval, a nedlouho tomu, co dal jsem 
hlásati slávu jeho Sfingou v Silsilé. Možno-li, abysi ho neznal?" 

„Příteli, jest to možno. Bylo by to i jisto, kdyby byla jaká jistota 
na světě. 11 

Pafnuc byl překvapen a zarmoucen bezbožnou nevědomosti tohoto muže. 
„Neznáš-li Ježíše Krista," pravil mu, „skutky tvé nebudou ti platný, 
a nezískáš si života věčného." 
Stařec odvětil: 

„Mamo jest jednati nebo nejednati; lhostejno jest žíti nebo zemříti." 
„Jak?" tázal se Pafnuc, „ty nepřeješ si života věčného? Ale, rci 
mi, neobýváš-li chatrč v pustině po způsobu kajících poustevníků?" 
„Zdá se tak." 

„ Nežij oš-li nah a všeho zbaven?" 
„Zdá se tak." 

„Neživíš-li se kořínky a nedbáš-li čistoty?" 

„Zdá se tak." 

„Nezřekl-li jsi se všech marností světských?" 

„Skutečně, zřekl jsem se věcí marných, jež obyčejně jsou sta- 
rosti lidí." 

„Nuže, jako já jsi chůd, cist a osamělý. A nejsi tak jako já z lásky 
k bohu a pro blaženost věčnou? Nerozumím tomu. Proč jsi ctnosten, 
nevěříš-li v Ježíše Krista? Proč zříkáš se radostí tohoto světa, nedoufáš-li 
získati radostí věčných?" 

„Cizince, nezříkám se žádných radostí, a lichotím si, že nalezl jsem 
dosti uspokojující způsob života, ačkoliv, přesně vzato, není života ani 
dobrého ani zlého. Nic samo o sobě není ctné ani hanlivé, spravedlivé ani 
nespravedlivé, příjemné ani nepříjemné, dobré ani špatně. Mínění dodává 
vlastnosti věcem, jako sůl dává chutnosti pokrmům." 

„Nuže, dle tvého mínění není žádné jistoty? Popíráš pravdu, již 
i modloslužebníci hledali. Válíš se ve své nevědomosti jako unavenv pes 
v blátě." * 

„Cizince, jest stejně marno urážeti psy jako filosofy. Nevíme ani 
co jsou psi, ani co jsme my. Nevíme nic." 

„O starce, náležíš tedy ke směšné sektě skeptiků? Jsi tedy jedním 
z oněch ubohých bláznů, již stejně upírají pohvb i klid, a již nedovedou 
rozeznati světlo sluneční od stínů noci?" 

„Přitek*, jsem skutečně skeptik; patřím k sektě, již pokládám za 
chvalitebnou, kdežto ty soudíš, že jest směšná. JevíC se tytéž věci způ- 
sobem různým. Pyramidy z Memphidy jeví se za svítání jako koule rů- 
žového světla .... Při západu slunce zjevují se na ztemnělé obloze 
jako černé trojúhelníky. Ale kdo pronikne vlastní jsoucnost jejich? Vy- 
čítáš mi, že upírám zevnější zdání, kdežto právě zdání jest jediná sku- 
tečnost, již uznávám. Zdá se mi, že slunce jest světlé, ale přirozenost 
jeho jest mi neznáma. Cítím, že oheň pálí, ale nevím ani jak, ani proč? 
1 říteh, rozumíš mi velmi špatně. Ostatně, nesejde zhola nic na tom, 
ro*umí-li se člověku tak nebo jinak." 



70 . Anatole France: 

„Ještě jednou, proč živíš se datlemi a cibulí na poušti? Proč snášíš 
krutá zla? Snáším je také, a žiju jako ty v odříkání na poušti. Ale 
jednám tak, abych líbil se bohu a zasloužil si blaženosti nadpozemské. 
A jest to moudré, nebot jest rozumno trpěti pro veliké dobro. Však, 
naopak, jest nesmyslno, vydávati se dobrovolně zbytečným svízelům a ne- 
známému utrpení. Kdybych nevěřil, — odpusC tomuto rouhání, ó Světlo 
vtělené! — kdybych nevěřil v pravdivost toho, čemu bůh nás učil 
hlasy proroků, příkladem svého syna, skutky apoštolů a svědectvím mu- 
čenníků ; kdybych nevěděl, že utrpení tělesná jsou nutná pro zdraví 
duše; kdybych, jako ty, byl pohřížen v nevědomost svatých tajemství: 
ihned bych se vrátil do světa, snažil bych se nabyti bohatství, abych žil 
v blahobytu jako šťastní tohoto světa, a řekl bych rozkošem : Pojďte, 
mé dcery, pojďte mé služebnice, pojďte nalévati mi své vino, své kouzelné 
nápoje, svá vonidla! Ale ty, starce nerozumný, odříkáš se všech výhod; 
ztrácíš, neočekávaje žádného zisku; dáváš bez naděje na vrácení a směšně 
nápodobíš obdivu hodné dílo kajicníků našich, jako drzá opice domnívá 
se, že nápodobí obraz znamenitého malíře, pokálí-li zeď. Ó nejzpozdilejší 
z lidí, jaké jsou tvé příčiny V" 

Pafnuc mluvil takto velice prudce, ale stařec zůstal kliden. 

„Příteli," odvětil mírně, „co jest ti po příčinách psa, ležícího 
v bahně a opice zlomyslné?" 

Pafnuc měl na zřeteli jen slávu boží. 

Když hněv jeho se ztišil, omlouval se s ušlechtilou pokorou: 

„Odpust mi, ó starce, ó můj bratře, zavedla-li mě horlivost po pravdě 
dále, než správno. Bůh mi svědkem, že nenávidím tvůj blud, a nikoliv 
tvou osobu. Trpím, vidím-li tě v temnotě, milujiť tě v Ježíši Kristu a péče 
o tvé spasení zaměstnává mé srdce. Mluv, pověz mi své důvody; hořím 
touhou, abych je poznal a mohl je vyvrátiti." 

Stařec klidně odvětil: 

„Jest mi jedno, mluvím-li nebo mlčím-li. Povím ti tedy své příčiny, 
nežádaje v odvet příčiny tvé, poněvadž naprosto mě nezajímáš. Nestarám 
se ani o tvé štěstí ani o tvé neštěstí, a jest mi jedno, smýšlíš-li tak 
nebo onak. A jak bych tě miloval nebo nenáviděl? Nelibost i náklonnost 
rovněž jsou nehodný mudrce. Ale poněvadž tážeš se mne, věz, že jmenuji 
se Timokles, a že narodil jsem se v Kou, z rodičů zbohatlých obchodem. 
Otec můj vyzbrojoval lodi. Měl jsem dva bratry, jež následovali ho v jeho 
zaměstnání. Já věnoval jsem se mudrctví. Ale můj bratr starší byl otcem 
přinucen, aby pojal za chot ženu jménem Timessu, jež tak byla mu od- 
porná, že nemohl žíti po jejím boku, aby neupadl do temné zasmušilosti. 
Timessa však vnukla bratru mladšímu zločinnou lásku, a tato vášeň záhy 
změnila se v zuřivost. Timessa nenáviděla je oba stejně. Však milovala 
hráče flauty, a přijímala ho v noci ve své komnatě. Jednoho rána za- 
nechal tam věnec, jejž míval při slavnostech. Moji bratři, naleznuvše 
věnec, přísahali, že zabijí hráče flauty a již nazejtří utloukli ho důtkami, 
přes jeho slzy a prosby. Moje švakrová zoufalstvím pozbyla rozumu, a ti 
tři neštastníci, stavše se podobni zvířatům, v šílenství pobíhali po břehu 
Kou, vyli jako vlci, pěnu na ústech, pohled upřený k zemi, mezi davem 
dětí, jež házely po nich mušlemi. Zemřeli a otec můj vlastníma rukama 



Thais. 71 

je pohřbil. Nedlouho na to, žaludek jeho počal odmítati všeliké pokrmy 
a on zahynul hlady, dosti bohat, aby skoupil všechno maso a všechno 
ovoce na trzích asijských. Byl zoufalý, že mi musil zanechat své jmění. 
Užil jsem ho k cestování. 

Navštívil jsem Itálii, Řecko, Afriku, nenaleznuv nikoho šťastného 
ani moudrého. Studoval jsem filosofii v Athénách a v Alexandrii a byl jsem 
omámen hlukem hádek. Konečně dospěv až do Indie, spatřil jsem na 
břehu Gangy nahého muže, jenž dlel tam nehybně, nohy zkříženy, po 
třicet let. 

Liány vinuly se kolem těla jeho vyzáblého a ptáci hnízdili v jeho 
vlasech. Však přece žil. Při pohledu na něho vzpomněl jsem si na Timessu, 
hráče fiauty, na své bratry a svého otce, a pochopil jsem, že tento Ind 
byl moudrý. — Lidé trpí, pravil jsem si, poněvadž postrádají toho, co 
pokládají za dobro, nebo, majíce to, obávají se, aby toho nepozbyli, nebo 
že snášejí to, co dle míněni jejich jest zlem. Odstraňte podobné mínění 
a zlo zmizí. — Proto předsevzal jsem si, že nikdy nic nebudu pokládat 
za výhodné, že úplně zřeknu se slastí tohoto světa a budu žiti v samotě 
a v nehybnosti, po přikladu onoho Inda." 

Pafnuc pozorně naslouchal vypravování starcovu. 

„Timokle z Kou," odvětil, „přiznávám se, že vše ve slovech tvých 
není prosto smyslu. Jest zajisté moudro, povrhovati radostmi tohoto světa. 
Ale bylo by rovněž nerozumno, povrhovati radostmi věčnými a vydávati 
se hněvu božímu. Jest mi líto tvé nevědomosti, Timokle, a chci poučiti 
tě o pravdě, abysi, po znaje, že jest bůh ve třech podstatách, byl poslušen 
tohoto boha, jako dítě otce." 

Ale Timokles ho přerušil : 

„Chraň se, cizince, vykládati mi své nauky a nemysli, že mě při- 
nutíš, abych sdílel tvé city. Všechny domluvy jsou marný. Moje mínění 
jest, že nemám mínění. Žiji prost neklidu s podmínkou, že nemám žádné 
obliby ani libůstky. Jdi svou cestou a nepokoušej se, abysi mě vyrušil 
z blažené lhostejnosti, do niž jsem se pohroužil jako do rozkošné lázně, 
po tvrdé práci mých dnů." 

Pafnuc byl hluboce vzdělán ve všech věcech víry. Svou znalostí srdcí 
pochopil, že milost boží nesestoupila na starce Timokla, a že den spásy 
posud nevzešel této duši zatvrzelé ve své zkáze. 

Neodpověděl nic, obávaje se, aby poučení nezvrátilo se v pohoršení. 
Stávat se, domlouvá-li někdo nevěrcům, že opět svede je k hříchu, místo 
aby obrátil je na víru. Proto, kdož znají pravdu, měli by rozšiřovati ji 
s opatrností. 

„Nuže, s bohem," pravil, „nešťastný Timokle!" 

A hluboce vzdychnuv, jal se v noci pokračovati ve své zbožné pouti. 

Ráno spatřil ibisy nehybně stojící o jedné noze na břehu vody, v níž 
odrážel se jejich bleděrůžový krk. 

Dále na břehu vrby věsily dlouhé větve měkkého, šedého listí; jeřábi 
poletovali v trojúhelníku pod jasnou oblohou a v rákosí ozýval se křik 
neviditelných volavek. 

Řeka do nedozírna valila své mocné vody zelené, po nichž kmitaly 
se plachty jako křídla ptačí; zde onde na břehu zrcadlil se ve vlnách 



Tú Anatole France: 

bílý dům, nad nímž v dáli vznášely se bílé páry, kdežto z ostrovů, těžkých 
palmami, květy a ovocem, ze stínů vzlétala hlučná hejna kachen, husí r 
plameóáků a éírek. 

Po levé straně žirné údolí rozprostíralo až k poušti své sady a role r 
jež chvěly se v bujné radosti. Slunce zlatilo klasy, a země vydechovala 
plodhost svou vonnými prášky. 

Při tomto pohledu klesnuv na kolena Pafnuc zvolal: 

„Veleben budiž Pán, jenž ochrany mi poskytl na cestě mé! Ty r 
jenž rosou kropíš fíkové stromy, bože můj, dejž, ať milost tvá sestoupí 
do duše oné Thaidy, již nestvořil jsi s láskou menši, než květiny polní 
a stromy zahrad. Kéž vzkvete pod mýma rukama jako balšámový ker 
růžový v tvém Jerusalemě nebeském!" 

A kdykoliv uzřel kvetoucí strom nebo skvělého ptáka, vzpomněl n& 
Tbaidu. 

Prošed podél levého ramene řeky, krajinami plodnými a obydlenými,, 
za několik dní dospěl do Alexandrie, již Řekové nazývali krásnou a zlatou. 

Bylo asi hodina po slunce východu, když s návrši spatřil město- 
rozlehlé, jehož střechy třpytily se v růžové páře. 
Stanul, a zkříživ ruce na prsou, pravil: 

j,Hle, tot ono sídlo rozkošné, kde zrodil jsem se v hříchu; ovzduší 
skvělé, kde vdechoval jsem otravná vonidla; moře líbezné, kde naslouchal 1 

jsem zpěvu Sirén! Toť má kolébka ve smyslu tělesném, toC 

má vlast ve smyslu světském. Kolébka kvetoucí, vlast slavná po soudu 
lidi ! Přirozeno, že tvé dítky, Alexandrie, miluji tě jako matku ; já též. 
byl počat v tvém lůně nádherně ozdobeném! Ale asketa opovrhuje pří- 
rodou, mystik neváží si zevnějších zdání, křestan pokládá vlast lidskou 
za místo vyhnanství a mnich uniká zemi. Já odvrátil své srdce od tvé 
lásky, Alexandrie! Nenávidím tě. Nenávidím tě pro tvé bohatství, pro 
tvou vědu, pro tvou líbeznost a krásu! Buď proklet, chráme ďáblů. Ne- 
cudné lůžko pohanů, sídlo morové arianů, budiž prokleto! A ty, synu 
okřídlený z Nebes, jenž vedl svatého poustevníka Antonína, otce našeho,, 
když přišed z hloubi pouště, vnikl do tohoto obydlí modloslužby, aby 
posilu přinesl vyznávačům víry pravé a důvěru mučenníkům, krásný anděle 
Páně, dítě neviditelné, první dechu boží, let přede mnou a vonným vanutím 
svých křídel očist vzduch zkažený, jejž budu dýchati mezi zatemněnými 
syny světa!" 

Řekl a jal se kráčeti dále. 

Vešel do města branou Slunečnou. Tato brána byla kamenná a hrdě 
se vypínala. Ale ubožáci, choulící se v jejím stínu, uabízeli kolemjdoucím 
citrony a fíky, nebo s nářkem žebrali za obolus. 

Stařena, cáry oděná, jež tu klečela, uchopila roucho mnichovo, polí- 
bila je a pravila: 

„Člověče boží, požehnej mi, aby bůh mi požehnal. Trpěla jsem 
mnoho v tomto světě; doufám, že dostane se mi všech radostí na světe 
onom. Přicházíš od boha, 6 svatý muži, proto prach nohou tvých jes. 
vzácnější nad zlato ! u 

„ Pochválen buď Páu náš!" pravil Pafnuc. 



Thais. 73 

A rukou pootevřenou učinil znamení vykoupení nad hlavou stařeny. 

Ale sotva ušel dvacet kroků ulicí, když tlupa dětí počala ho pro- 
následovati a házely na něho kameny, volajíce: 

„Oh! Zlý mnich! Jest černější než opice a vousatější než kozel. 
Jest to lenoch ! Proč ho nepověsi někam na pole, jako dřevěného Priapa, 
aby plašil ptáky ! Však nikoliv ! Přitáhl by mráz na kvetoucí jabloně. 
Přináší neštěstí! Havranům mnicha! Havranům!" 

A kameny lítaly s pokřikem. 

„Bože můj, požehnej těm ubohým dětem, tt šeptal Pafnuc. 

A kráčel dále, přemýšleje: 

„Jsem ve vážnosti u oné stařeny a v opovržení u těchto dětí. Jak 
témuž předmětu lidé všelijak rozumějí, nejisti ve svých úsudcích a po- 
drobeni klainu. Nutno doznati, na pohana, stařec Timokles není prost 
rozumu. Slepý, dovede zříci se světla. Jak vysoko povznesen jest nad 
ony ihodloslužebníky, již volají z hloubi své husté temnoty: „Vidím 
den!* — Vše v tomto světě jest měnivý obraz v zrcadle a pohyblivý 
písek. Jen v bohu jest stálost." 

Rychle prošel městem. 

Pb desíti letech, co odtud byl vzdálen, poznal každý kámen a každý 
kámen byl kámen pohoršeni, jenž připomínal mu hřích. Proto bezohledně 
bosýma nohama šlapal dlážděni širokých cest a radoval se, když vtisko- 
valy se na ně krvavé stopy jeho chodidel rozdrásaných. 

Minuv nádherné průčelí chrámu Serapisa, zabočil do ulice, vroubené 
bohatými budovami, jež jakoby dřímaly mezi vůněmi. 

Zde pinie, javory a modříny zvedaly své koruny nad rudé římsy 
a podstavce se sochami. 

Dveřmi polootevřenými bylo viděti sochy z mědi v předsíních z mra- 
moru a vodotrysky uprostřed květin. 

Žádný hluk nerušil klid tohoto krásného útulku. Jen zdálí zazníval 
hlas flauty. 

Mnich stanul před domem nevelkým, tvaru ušlechtilého a spočíva- 
jí cíin na sloupech svižných jako mladé dívky. Dům byl okrášlen bronzo- 
vými poprsími nejslavnějších filosofů řeckých- 

Poznal tu Platona, Sokrata, Aristotela, Epikura a Zenona ; uhodil kla- 
dívkem na dveře a čekal přemítaje : 

„Marně tento kov oslavuje nepravé mudrce, lži jejich jsou pomateny, 
duše jejích dlí v pekle a sám slavný Plato, jenž hlukem své výmluvnosti 
naplňoval zemi, disputuje již jen s ďábly.* 

Otrok otevřel dveře a vida muže bosého u prahu, pravil tvrdě : 

„Odejdi jinam žebrati, směšný mnichu, a nečekej, až zaženu tě ra- 
nami holi." 

„Bratře můj,** odvětil opat z Antinoé, „nežádám na tobě nic, jen 
aby si mě uvedl k svému pánu, Niciovi." 

Otrok odvětil ještě hněvivěji: 

„Můj pán nepřijímá psy jako jsi ty. u 

„Synu můj," pokračoval Pafnuc, „učiň, prosím, zač tě žádám, a vyřkl 
pánu svému, že přeji si promluviti s níni. u 

„Pryč odsud, ohavný žebráku! 11 zuřivě vzkřikl vrátný. 



74 ADatole France: 

A zvedl hůl na svatého maže, jenž zkříživ ruce na prsou, nepohnutě 
přijal rány přímo do tváře. Pak opakoval mirně: 

„Učiň, jak jsem žádal, synu můj, prosím tě." 

Tu vrátný chvěje se, zašeptal: 

„Kdo jest tento muž, jenž nebojí se utrpení ? u 

A odešel ohlásiti ho svému pánu. 

Nicias vyšel z lázně. Krásné otroky ně osušovaly houbou jeho tělo. 

Byl to muž půvabný a usměvavý. Výraz sladké ironie byl rozprostřen 
po jeho tváři. 

Při pohledu na mnicha vstal a pokročil mu vstříc s rozepjatou 
náručí. 

„Tys to!" vzkřikl, „Pafnuci, můj spolužáku, můj příteli, můj bratře! 
Ob ! poznávám tě ; ačkoliv, abych pravdu řekl, učinil jsi se podobnější 
zvířeti než člověku. Obejmi mě! Vzpomínáš na doby, kdy spolu jsme 
studovali gramatiku, rhétoriku a filosofii ? Byl jsi vždy zasmušilý a divoký, 
ale miloval jsem tě pro tvou dokonalou upřímnost. Říkali jsme, že díváš 
se na svět divokýma očima koně, a nebylo nám divno, že jsi tak plachý. 
Trochu ti scházel atticism, ale tvá svobodomyslnost neměla mezí. Nedbal 
jsi ani svého jmění, ani svého života. A duch tvůj, zvláštní, podivný, 
velice mě zajímal. Budiž mi vítán, milý Pafnuci, po desítiletém odlou- 
čení ! Opustil jsi poušť ; vzdal jsi se pověr křesťanských, a vracíš se 
k někdejšímu životu! Označím dnešní den bílým oblázkem." 

„Krobylo a My r tálo," dodal obrátiv se k ženám, „omyjte vonidly 
nohy, ruce a vousy mého drahého hostě." 

A již přinášely usmívajíce se nalé vadlo, lahvičky a kovové zrcadlo. 

Ale Pafnuc velitelským pohybem je zastavil a měl oči sklopeny, aby 
už jich nespařil; bylyt nahý. 

Nicias nabídl mu polštáře, předložil mu všeliké pokrmy a nápoje, 
jež Pafnuc s opovržením odmítl. 

„Nicie", pravil, „nezřekl jsem se toho, co nepravě nazýváš pověrou 
křesťanskou, a co jest pravdou všech pravd. Na počátku bylo Slovo, 
a Slovo bylo u boha a Slovo bylo bůh. Vše bylo učiněno jim a nic z toho, 
což učiněno bylo, nebylo učiněno bez něho. U něho byl život a život byl 
světlem lidí." 

„Drahý Pafnuci, u odvětil Nicias, jenž oblékl si vonnou suknici, 
„myslíš, že vzbudíš můj údiv slovy nahromaděnými bez umění? Zapo- 
mněl-li jsi, že sám jsem poněkud filosof? A myslíš, že uspokojíš mě 
útržky, jež lidé nevědomí urvali z šarlatu Ameliova, když Amelius, Porfyr 
a Plato ve vší slávě své nejsou s to, aby mě uspokojili! Systémy zbu- 
dované mudrci jsou jen pohádky, vymyšlené, aby bavilo se jimi věčné 
dětství lidí. Nutno baviti se jimi jako pohádkami o Oslu, o Matro ně 
Efesské a jinými bajkami miletskými." 

A ujav hostě svého pod páždí, odvedl ho do rozlehlé sině, kde 
tisíce papyrusů bylo svinuto v koších. 

„Hle, má knihovna/ pravil; „chová nepatrnou část systémů, jež 
filosofové vymyslili, aby vysvětlili svět. Ani Serapeum, ve svém bohatství, 
nemůže obsáhnouti je všechny. A jsou to jen sny lidí nemocných !" 

Přinutil hostě svého, aby usedl do křesla ze slonoviny a sám usedl též. 



Thais. 75 

Pafnuc zrakem temným patřil na knihy a pravil: 

„Nutno spáliti je všechny." 

„Ó sladký hosti, to by bylo škoda!" odvětil Nicias. „Sny nemocných 
zajisté někdy bývají zábavný. Ostatně, měly-li by se zničiti všechny sny 
a všechna vidění lidí, země pozbyla by svých tvarů a barev a všichni 
bychom usnuli v temné otupělosti." 

Pafnuc rozvinoval dále svou myšlénku: 

„Jisto, že nauky pohanů jsou jen prázdné lži. Ale bůh, jenž jest 
pravda, zjevil se lidem zázraky. A vtělil se a přebýval mezi námi." 

Nicias odvětil: 

„Mluvíš výborně, drahý Pafnuci, nebot pravíš, že se vtělil. Bůh, 
jenž myslí, jedná, mluví, jenž prochází zemí jako starý Odysseus mořem 
modrozeleným, takový bůh jest člověk. Ale jak chceš vzbuditi viru v boha 
nového, když děti v Athénách, za doby Perikleovy, již nevěřily v boha 
starého? Ale nechme toho. Doufám, že jsi nepřišel, abychom disputovali 
o třech jsoucnostech. Co mohu učiniti pro tebe, milý spolužáku?" 

„Věc úplně dobrou, tf odvětil opat z Antinoé. „Zapije mi suknici 
vonnou, podobnou té, již právě jsi oblékl. Přidej laskavě k této suknici 
zlacené opánky a lahvičku oleje, abych napustil si vousy a vlasy. Přilož 
prosím i peněženku a tisíc drachem. Za to přišel jsem tě poprositi, Nicie, 
pro lásku boží a v upomínku našeho starého přátelství." 

Nicias dal přinésti Krobylou a Myrtalou svou nejnádhernější suknici ; 
byla vyšívána slohem asijským, samými květy a zvířaty. 

Obě ženy rozprostřely ji před nim a obracely ji, aby barvy hrály 
ve své živosti; čekaly, až Pafnuc svlékne roucho kajícné, jímž byl oděn 
až po patu. 

Ale když mnich prohlásil, že spíše by dal si stáhnouti kůži, než 
tento šat, přehodily mu suknici přes oděv mnišský. 

Poněvadž tyto dvě ženy byly krásné, nebály se lidí, ačkoliv byly 
otrokyně. 

Daly se do smíchu podivnému vzezření mnicha takto vyšňořeného. 

Krobyla nazývala ho svým milým satrapou a podávala mu zrcadlo, 
kdežto Myrtala tahala ho za vousy. 

Ale Pafnuc modlil se k bohu a neviděl je. 

Připjav si zlacené opánky a zastrčiv peněženku za pás, pravil k Ni- 
ciovi, jenž patřil na něho okem veselým: 

„Ó Nicie! Věci, jež vidíš, nesmí ti být pohoršením. Věz, že způ- 
sobem zbožným užiju tvé suknice, peněženky a opánků. 11 

„Můj milý," odvětil Nicias, „nepodezřívám tě z ničeho zlého, myslímt, 
že lidé rovněž jsou neschopni konati zlo jako konati dobro. Dobro i zlo 
jsou jen v mínění. Čiověk v moudrý jedná jen z pohnutek zvyku a obyčeje. 
Přispůsobuji * se předsudkům, vládnoucím v Alexandrii, proto jsem po- 
kládán za řádného člověka. Jdi, příteli a raduj se." 

Ale Pafnuc přemítal, že bylo by slušno, aby oznámil hostiteli svému 
svůj úmysl; pravil: 

„Znáš-li onu Thaidu, jež hraje ve hrách divadelních?" 

„Jest krásná," odvětil Nicias, „a byla doba, kdy byla mi drahá. 
Prodal jsem k vůli ní mlýn a dvě pole obilná a sepsal jsem na její 



76 Anatole France: 

poctu tři knihy ohavných elegií. Zajisté, krása jest nejmocnější věc na. 
světě; kdybychom byli stvořeni tak, že bychom mohli užívati ji stále,, 
starali bychom se velice málo o všechny sny filosofů. Ale divím se, milý 
Pafnuci, že přicházíš z daleké Thébaidy, abysi ke mně mluvil o Thaidě." 

Řka tak, lehce vzdychl. 

A Pafnuc zíral na něho s hrůzou, nerozuměje, jak člověk tak klidně 
může vyznati se z takového hříohu. 

Očekával, že země se otevře a Nicia pozře do svých plamenů. 

Ale země zůstala zavřena a Alexandriňan, čelo opíraje dlani, mlčky,, 
smutně usmíval se obrazům své uprchlé mladosti. 

Mnich zvednuv se, vážně pravil: 

„Nuže, věz, Nicie! S pomocí boží vyrvu tuto Thaidu nečistými 
láskám světským a dám ji jako nevěstu Ježíši Kristu. Neopustí-li mě- 
Duch svatý, Thais dnes opustí toto město, aby vstoupila do kláštera." 

„Střež se, urazit Venuši, 11 odvětil Nicias, Jest to mocná bohyně- 
Rozhněvá se na tebe, odejmeš-li jí její nejslavnější služku." 

„Bůh mi bude pomočen," pravil Pafnuc. „Kéž by osvítil též tvé- 
srdce, ó Nicie, a vysvobodil tě z propasti) do niž se řítíš. " 

A vyšel. 

Nicias provázel ho. Na prahu vložil mu ruku na rámě a opakoval 
mu do ucha: 

„Střež se, uraziti Venuši, pomsta její jest hrozná!" 

Pafnuc, rozhořčen slovy nerozumnými, odešel, ani se neobrátiv. 

Výroky Niciovy vzbudily v něm jen opovržení ; ale nesnesitelná byla- 
mu myšlénka, že někdejší přítel jeho těšil se lásce Thaidině. 

Zdálo se mu, že hřešiti s touto ženou, bylo více hřešiti než se 
ženou jinou. Shledával v tom zvláštní ohavnost a Nicias od toho oka- 
mžiku vzbuzoval v něm hrůzu. 

Vždy nenáviděl nečistoty, ale nikdy tato nepravost nejevila se ma 
tak hnusná, nikdy srdcem tak vroucím nesdílel hněv Ježíše Krista, 
a smutek jeho andělův. 

Cítil touhu tím horoucnější, aby Thaidu vyrval ze středu pohanův; 
a přál si spatřiti herečku dříve, než přikročí k její záchraně. 

Však bylo mu čekati, až umírni se veliké vedro dne, aby mohl 
dostati se k této ženě. Leč teprve sotva jitro vzešlo, a Pafnuc procházel 
se lidnatými ulicemi. 

Předsevzal si, že po celý den ničeho nepožije, aby méně byl ne- 
hoden milosti, jíž žádal si na Pánu. 

K velikému. smutku své duše neodvážil se vejíti do žádného ko- 
stela; vědělC, že jsou zneuctěny ariany, již zvrhli v nich stůl Páně. Tito- 
kacíři, podporováni císařem Východním, skutečně zapudili patriarchu. 
Athanáše s jeho křesla biskupského a nepokojem a zmatkem naplňovali 
křestany v Alexandrii. 

Kráčel tedy bez cíle, tu upíraje zrak pokorně k zemi, tu zvedaje- 
oči k nebesům jako u vytržení. 

Bloudiv takto po nějakou dobu, náhle se octnul na jednom z ná- 
břeží městských. Umělý přístav před ním ochraňoval nesčetné lodi s boky 
temně zbarvenými, a dále v modru a stříbru usmívalo se zrádné moře* 



Thais. 77 

Galéra, jež Nereidu nesla v čele, zdvihla kotva. 

Veslaři čeřili vlny prozpěvujíce si ; bílá dcera vln, pokryta vlhkými 
perlemi, již jevila se mnicha jen se strany; loď, řízena kormidelnfkem, 
projela úzkým průplavem a veplala na šíře moře, zastavivši za sebou 
•třpytnou stopa. 

„I já," Pafuuc uvažoval a sebe, „kdysi přál jsem si vyplouti se 
.zpěvem na moře světa. Ale záhy poznal jsem svflj blud a Nereidě ne- 
poštěstilo se, odvézti mě." 

Takto přemítaje, usedl na hromadu provazů a usnul. 

Ve snách mál vidění. 

Zdálo se mu, že slyší pronikavý hlas trouby, a nebe zbarvilo se 
krvavou červení; poznal, že přišla hodina. 

Mezitím, co vroucně se modlil k bohu, spatřil ohromné zvíře, jež 
přiblížilo se k němu; mělo na čele světelný křiž a on poznal Sfingu ze 
Silsilé. 

Zvíře uchopilo ho mezi zuby neubližujíc mu, a neslo ho v tlamě, 
.jako kočky nosívají svá mláďata. 

Pafnuc prošel takto několik království, přecházeje řeky a vrchy 
a dostal se na místo osamělé, pokryté hroznými skalami a horkým 
popelem. 

Půda, prorvaná na některých místech, těmito otvory vypouštěla žhavé 
wýpary. 

Zvíře postavilo Pafnuce jemně na zemi a pravilo : 

„Viz!" 

A skloniv se nad okraj propasti, Pafnuc spatřil řeku ohnivou, te- 
ioucf ve vnitra země, mezi dvojitou hradbou černých skalin. 

Tam, pod světlem žlutavě zsinalým ďáblové mučili duše. 

Duše měly vnější tvar těl, v nichž obývaly, ba i cáry šatstva uvázly 
jia nich. 

Zdálo se, že tyto duše jsou klidný uprostřed muk. Jedna z nich, 
■duše veliká, bílá, majíc oči zamhouřeny, pásku na čele, berlu v ruce, 
zpívala; hlas její harmoniemi plnil pusté břehy. Pěla o bozích a hrdinách. 
Zelení ďáblíci rudým železem bodali jí rty a hrdlo. A stín Homeráv 
j>ěl stále! 

Nedaleko starý Anaxagoras, lysý, s kosmatým vousem, do pisku 
kreslil všeliké obrazce. Ďábel lil mu vřelý olej do ucha, však nemohl 
vyrašiti mudrce z přemýšlení. 

A mnich spatřil davy osob, jež, na zasmušilém břehu, podle ohnivé 
řeky, čtly nebo klidně přemítaly, nebo procházejíce se rozmlouvaly, jako 
učitelé a žáci ve stínu platanů Akademie. 

Toliko stařec Timokles dlel stranou a pokyvoval hlavou jako člověk, 
Jenž zapírá. Ďábel propasti mával pochodní před jeho zrakem a Timokles 
nechtěl zříti ani démona ani pochodeň. 

Něm úžasem při tomto pohledu, Pafnuc obrátil se ke zvířeti. Zmi- 
zelo, a mnich na jeho místě spatřil ženu závoji zahalenou, jež mu 
pravila : 

„Viz a rozuměj. Taká jest zatvrzelost těchto nevěřících, že i v pekle 
jzůstali oběti illase, jež ovládala je na zemi. Smrt nevyvedla je z jejich 



78 Anatole France: 

omyla, a jest zjevno, že nestačí zemříti, aby člověk spatřil boha. Kdož 
neznali pravda na světě, nepoznají ji nikdy. Gož jsou jiného tito ďáblové, 
macíci duše, nežli tvary spravedlnosti boží? Proto tyto duše ani je ne- 
vidí ani necítí. Neznaly všeliké pravdy, neznají ani své vlastní zatraceni 
a ani nebe nemůže přinutiti je, aby trpěly." 
„Bůh může vše," odvětil opat z Antinoé. 

„Nemůže absurdní," odvětila žena zahalená. „Aby mohl je trestati, 
musil by je osvětliti, a kdyby měli pravda, stali by se podobni vyvo- 
lencům." 

Však Pafnuc, pln neklida a hrůzy, opět naklonil se nad propasti. 

Spatřil stín Niciův, jenž usmíval se, maje čelo zdobeno květy, pod 
šedými myrtami. 

Blízko něho Aspasie Miletská, půvabně zahalena do lněného pláště, 
jak se podobalo rozmlouvala o lásce a filosofii, tak výraz její tváře byl 
zároveň něžný a ušlechtilý. 

Déšt ohnivý, padající na ně, byl jim osvěžující rosou a nohy jejich 
kráčely po žhavé půdě jako po jemném trávníku. 

Při tomto pohledu Pafnuce zachvátila zuřivost. 

„Udeř, můj bože," zvolal, „udeř! jest to Nicias! AC pláče! AC 
lká! At skřípá zuby! . . . Hřešil s Thaidou 

A Pafnuc procitl v náruči námořníka, statného jako Herkules, jenž 
držel ho a volal: 

„Klid! klid! příteli! U Prótea, starý medvěde mnišský! Spíš velmi 
rozčileně ! Kdybych nebyl tě zadržel, byl bysi spadl do Eanostu. Jako že 
matka moje prodávala solené ryby, tak pravda, že zachránil jsem ti 
život ! u 

„Děkuji za to bohu," odvětil Pafnuc. 

A vzchopiv se ubíral se rovně před sebe, přemítaje o vidění, jež. 
měl ve snách. 

„Toto vidění zajisté jest špatné/ pravil si; „uráží dobrotu boži r 
předstírajíc, jakoby peklo nebylo něco skutečného. Jisto, že pochází od 
ďábla." 

Rozjímal takto, protože dovedl rozlišovati sny, jež bůh posílá, od 
snů, jež vnukají zlí andělé. Podobná schopnost rozlišování jest užitečná 
poustevníku, jenž žije stále obklopen zjeveními ; prchá-li kdo před lidmi, 
zajisté setká se s duchy. 

Pouště jsou oživeny přeludy. Když poutníci přiblížili se k zboře- 
nému zámku, kam uchýlil se svatý poustevník Antonín, uslyšeli křik, 
jaký ozývá se na křižovatkách měst v nocích svátečních. A tento pokřik 
pocházel od ďáblů, pokoušejících svatého muže. 

Pafnuc připomněl si tento pamětihodný příklad. Vzpomněl si, že 
ďábel po šedesát let snažil se viděními svésti svatého Jana Egyptského. 
Ale Jan dovedl vyhnouti se lsti pekelné. 

Však jednoho dne, vzav na sebe podobu lidskou, ďábel přece vešel 
do sluje ctihodného Jana a pravil mu: 

„Jene, budeš se postiti až zítra do večera." 



Thais. 7& 

A Jan, domuívaje se, že slyší anděla, poslechl hlasu ďáblova a postil 
se až do zítřka do nešpor. Tof jediné vítězství, jehož kníže temnoty 
dobyl nad svatým Janem Egyptským, a toto vítězství jest malé. 

Proto není lze se diviti, poznal-li Pafnnc ihned, že vidění jeho bylo 
nepravé. 

Mezitím, co jemně vytýkal bohn, že vydal ho moci ďábelské, po- 
cítil, jak byl uchvácen a stržen davem lidí, kteří všichni kvapili jedním, 
směrem. 

Poněvadž odvykl choditi v městě, byl zmítán se strany na strana 
jako bezvládná hmota; a zamotav se do záhybů své suknice, několikrát 
myslil, že npadne. 

Přeje si věděti, kam všichni tito lidé jdou, otázal se jednoho muže 
po příčině shluku. 

„Cizince, neviš-li, že počnou hry a že Thais objeví se na jevišti ?"■ 
odvětil muž. „Všichni tito občané jdou do divadla a já jdu tam jako- 
oni. Nebylo by ti libo, provoditi mě tam? tt 

Srozuměv ihned, že prospělo by jeho úmyslu, aby spatřil Thaidu 
při hrách, Pafnuc následoval cizince. 

Již zvedalo se před nimi průčelí divadla, ozdobené skvělými ma- 
skami, a spatřili rozlehlé zdivo okrouhlé, okrášlené četnými sochami. 

Ubírajíce se za davem, vešli do úzké chodby, na jejímž konci otvírali 
se amfiteátr, zářící světlem. 

Usedli v jedné řadě stupňů, jež sestupovaly k jevišti, posud prá- 
zdnému, ale skvěle ozdobenému. Nebylo zakryto oponou, a bylo viděti* 
tam mohylu, jakou staří národové věnovávali stínům hrdin. 

Náhrobek zvedal se uprostřed ležení válečného. Hromady kopí byly- 
narovnány před stany a zlaté štíty visely na tyčích, mezi vavřínovým? 
větvemi a věnci dubovými. 

Zde vše bylo ticho a spánek. Ale šum, podobný bzučení včel v úlu 
plnil polokruh naplněný diváky. 

Všechny obličeje, červeně zbarvené odleskem šarlatové plachty, jež 
nad nimi byla napjata, s výrazem zvědavé pozornosti obracely se k této 
veliké prostoře tiché, vyplněné mohylou a stany. 

Ženy smály se pojídajíce citrony, a obvyklí návštěvníci her vesele 
pokřikovali na sebe. 

Pafnuc modlil se v duchu a střežil se marných slov; ale soused 
jeho jal se žalovati na úpadek divadla. Pravil: 

„Jindy dobří herci přednášeli pod škraboškami verše Euripidovy 
a Menandrovy. Teď již dramata se nepřednášejí, ale předvádějí, a z bož- 
ských představení, jimiž Bakchus byl uctíván v Athénách, uchovali jsme 
si jen, co každý barbar a Skyt mohl by pochopiti: posun a postaveni 
těla. Maska tragická, jejíž kovová násada sesilovala zvuk hlasu, kothurn,. 
jenž zvedal osoby k velikosti bohů, velebnost tragická a zpěv krásných 
veršů, vše to zaniklo. Mimikové, balletky, prosté tváře, zastupují Paula, 
a Roscia. Co by byli řekli Athéňané Perikleovi, kdyby žena byla se 
objevila na jevišti? Jest neslušno, aby žena ukazovala se veřejně. Velice 
jsme sklesli, že to trpíme. Tak jako se jmenuji Dorion, žena jest ne- 
přítelkyně muže a hanba země. u 



$0 Anatole France: Thais. 

„Mluvíš moudře," odvětil Pafnuc, „žena jest náš nejhorší nepřítel. 
Dává požitek a tím právě jest hrozná." 

„U bobů nesmrtelných!" zvolal Dorion, „žena nedává muži požitek, 
Ale smutek, nepokoj a černé starosti! Láska jest příčina našich nej- 
mučivějších bolestí. Poslyš, cizince; šel jsem ve své mladosti do Tre- 
fenu, a spatřil jsem tam myrtu rozklenutou velice; listy její byly po- 
kryty četnými body. Hle, co Trezenští vypravují o této myrtě : Královna 
Phédra, v době kdy milovala Hippolyta, léhala celé dni nyjíc a toužíc 
pod tímto stromem, jejž posud lze zříti. Ve smrtelné nudě své vyňala 
zlatou jehlici, jež spínala zlaté vlasy její, a propíchala jí listy vonného 
stroma. A všechny listy byly takto probodány. Když pak zničila nevin- 
ného muže, jehož pronásledovala láskou krvesmilnou, Phédra, jak víš, 
'bídně zemřela. Zavřela se do své komnaty svatební a pověsila se na svůj 
.zlatý pás. Bohové chtěli, aby myrta, svědek utrpení tak krutého, i dále 
měla na svých nových listech známky těchto bodnuti jehlicí. Utrhl jsem 
jeden z těch listů ; zavěsil jsem ho v hlavách svého lože, chtěje přítom- 
nosti jeho stále být varován, abych neoddal se zuřivostem lásky a abych 
vpravil se do nauky božského Epikura, svého mistra, jenž učí, že žádost 
jest hrozná a záhubná. Však, abych pravdu řekl, láska jest nemoc jater, 
-a člověk nikdy není jist, že se nerozstůně." 

Pafnuc se tázal: 

„Dorione, jaké jsou tvé radosti?" 

Dorion odvětil smutně: 

„Mám jediné potěšení a přiznávám se, že jest klidné; jest to pře- 
mítání. Má- li člověk špatný žaludek, nemůže hledati jiné radosti." 

Povzbuzen těmito slovy, Pafnuc odhodlal se zasvětiti epikurejce do 
radostí duchovních, jichž poskytuje prodlévání v bohu. Jal se mluviti : 

„Poslyš pravdu, Dorie, a přijmi světlo!" 

Když takto zvolal, spatřil, jak se všech stran zvedají se proti němu 
.hlavy a ramena, jež přikazovaly mu, aby mlčel. 

V (Jivadle nastalo veliké ticho, a záhy ozvaly se zvuky heroické 
Jhudby. 

Hry počaly. (Pokračováni.) 



. RosaelH: Postava z obrazu „Triumf Davidův." 
(Gallerie Pitti ve Ftoranni.) 



Mateřská láska hmyzu. 

Dle E. Henaulta a j. vypravuje V. Čalounová. 

mest Menault praví ve svém spise: „L' amour mateme! 
des animeaux",: „Nejlepší chvíle mého života byly ty, 
které zírá vil jsem v přírodě. Často, schován mezi obilím, 
zadržoval jsem dech, abych lépe slyšel hovory hmyzu, 
jimž nerozumíme a o nichž ještě dlouho nebudeme ničeho 
věděti, poněvadž neumíme se vmyslit do života hmyzu, těchto prostých 
stvořeni, plných pádů, citů a lásky. 

O kolik radosti olupuje se člověk, který nepokládá za bodná shléd- 
nouti ke svým nohám, shýbnouti se až k zemi, mořiti se do radostnu 
kolébky — přírody, vdechovati život a láska bez vypočitavosti, prostou 
sobectví, láska okřídlenou!" — ■ 

Necbme také my na chvilku práce á starostí, vyjděme si z doma: 
Nechť si naše srdce a rozum odpočinou na rozmilém divadle, kde pra- 
cují roztomilé bytosti tak jemně utvořené, čilé, citlivé a bez nároků. 
pojďme, jaro nás zve. V brázdách je vše mládo. Vše běhá, vše zpívá, 
.všechno je veselo. Fod lesním mechem, v hebké luční trávě, při prudkém 
váni větra i na teplém výsluní: všude přináší láska materská radost, 
něhu, dodává přírodě života. Všechen hmyz, který vidíte pobíhat, vy- 
hřívat se ua sluníčku, prohledávati kúra stroma, smetati pel květin, ssáti 
cukr, pomlsávali si na našem ovoci, desátek si bráti z našich žní: všechna 
ta drobotina má pilné, čilé matky, které pro své potomky starostlivě 
vyhledávají potravu a klidný útulek, chráněný před nepohodou. Odloup- 
něme kůru na starém stromě: je rozbrázděna chodbičkami ■ — také práce 
matky, s láskou chystaná kolébka. Pod onou korou jo houf broucích 
děti. Tu vajíčka, onde larvy, které korovci, mandelinky, čmeláei a jiné 
matičky tam nashromáždily, aby děti své uchránily přeď hladem a zimou 
v ložnici podivuhodně sestrojené a vytesané. Všecka ta drobotina spí 
klidně, očekávajíc teploty jara, prvních hřejících paprsků slunečních, 
které je mají povolati k životu. Přemnohé z těchto maličkých, až otevrou 
oči, nesblédnou jíž své matičky, nemohou se na ni ani usmáti, ani ji 
poznati. Zemřela jim, než se k životu probudily, ale zanechala jim dů- 
kazy své nekonečné něžnosti. Nejen, že jim připravila kolébku teplou, 
vystlanou, krytou, která je před zimou, větrem a deštěm uchránila, uči- 
nila vlče ještě: opatřila je potravou až do dne, kdy dospějí a sesílí, 
aby se o sebe sami starati mohli. 

Láska mateřská pudí hmyz až do našich příbytků. Pohleďte na strop. 
Do koutečka usídlí se často pavouk, na vzdory pátravému oku čistotné 
hospodyňky. 

Mnohý Člověk má pavouka v ošklivosti, ale ten zasluhuje spíše 
naší úcty, jak se láskyplně, až vášnivě stará o své děti. Kdyby se jicb 
někdo odvážil jen dotknouti, bráni je, třeba svým životem. — Moli, 



Mateřská láska hmyzu. 83 

kteří prožirají nás šat, ničí naše kožešiny, proti nimž tak těžce se brá- 
níme: to jsou malí sirotečkové, které k nám dala pečlivá jich mát oa 
stravu. Naše šaty slouží jim za kolébku i jídelnu. Bezděčně nosíme jejich 
vajíčka a larvy. 

Hmyz věnuje svým rodinám mnohem více péče, než esavci a ptáci ! 
Jako u jiných zvířat, je hotovení hnízda pravým výrazem mateřské lásky. 
Pro hmyz, který hyne dříve, než spatří své maličké, je hnízdo nejvyšším 
cílem jejich snahy, je uskutečněný sen, který snily za svého krátkého 
života. Zhotoviti hnízdečko, své poslední dílo, ve kterém zanechává 
dětem vzkaz něžné péče, tvoří celé mateřské štěstí hmyzu. Leč ne 
každý hmyz dělá hnízda. Ta dělají jen nejdokonalejší druhy. Stavba pak 
sama řídí se dle těla hmyzu, dokonalosti jeho ústrojí a dle okolností, 
v nichž žije. 

Pohledněme na některé druhy, pokud nám čas dovolí. Všimněme 
si napřed těch, které se nám v lese často ohlašuji protivným zápachem. 
Pokrevný příbuzný nevítaného, nezvaného nájemníka četných, zejména 
městských bytů. V červenci můžeme vídati na břízách ploštici šedou, jak 
vede svá mláďata na procházku, jako slepice kuřátka. Bývá jich 20 — 40. 
Následují matku svou na všech cestách. Škádlime-li je, bije svými kři- 
délky, jakoby je chtěla chránit, ale nenapadne jí ani, aby utekla. Pří- 
rodopisec De Gtaer uřízl jednou větévku olše s takovouto rodinou. Matka 
dávala na jevo veliký nepokoj. Za jiných okolnosti byla by se spasila 
co nejrychlejším útěkem. Ale malých svých robátek nemohla a nechtěla 
zanechat. 

Velikou práci s přípravou kolébky pro svá mláďata dává si křís. 
Samička zakusuje se do kůry stromu, prokouše strom až na dřeň. Ph 
této práci jí sameček zpívá. Jednotvárný, silný jeho hlas za starých dob 
vzbudil nadšenou chválu řeckého básníka. Samička nemá času na zpěv, 
má jiné starosti. Když prokousala dostatečně velikou kolíbku, klade do 
ní 5 — 8 vajíček. Z vajíček se vylíhnou velice malinké bílé larvy, které, 
když ze svého hnízdečka vylezou, nemusí než sešplhati po kmenu do 
země a ssáti na kořenu stromu, na němž se narodily. 

I mouchy velice se starají o zaopatření svých potomků, často v létě 
pozorujeme modrolesklou mouchu, zvanou bzučivou. S velikým hlukem 
vřítí se otevřeným oknem do světnice, naráží na okna. Proč dělá takový 
hluk? Ze samé starosti. Hledá místo, kam nejlépe by uložila vzácný 
svůj poklad. Prohlíží, přilétá, odlétá, vrací se, odlétne opět. Stokrát se 
vrací. Prohlíží kousek masa, které má sloužiti za potravu jejím mláďatům. 
Nezmýlí se, aby vyvolila maso nevhodné. Tenkého kousku, který brzy 
vyschne, ani se nedotkne. Letí přímo na kousek silný, vlhký, který 
snadno se zkazí, zahnije. Takové potravy právě potřebují nejprve její 
malé dcerušky — larvy. Neztrácí času, neboC ví, že má mnoho nepřátel, 
že co nevidět ji někdo bude odhánět, nebude-li ukládat dokonce o její 
život — a rychle nanese 12 — 15 vajíček. Vajíčka jsou jedno vedle 
druhého. Tak vše zařídila a pojistila larvám potravu. Ví, že se jim dobře 
podaří. Až pak dospějí do svého zakuklení, opustí zkažené maso, zalezou 
do země, a zůstanou tam až do proměny v dokonalý hmyz. Jejich bra- 
tranci, střečkové, volí za obydlí pro své potomky docela maso živých 

6* 



84 V. Čalounová: 

zvířat. Z lásky k dětem pronásledují s vytrvalostí obdivuhodnou velká, 
zvířata, pasoucí se krávy a soby, aby nakladly jim vajíček na hraď, kam 
zvířata jazykem dosáhnou. Tak se larvy dostanou do útrob zvířat, kde 
žijí až do zakuklení. Linné vypravuje o jedné mouše, kterou pozoroval. 
Lítala celý jeden den za sobem, který pobíhal, neodstrašila jí únava, 
nevzdala se vyhlédnuté oběti, nebot je jista, že larvy, které v srsti soba 
se vylíhnou, najdou na jeho těle dobrou výživu. 

I krvežíznivý komár je velmi dbalý, aby opatřil svým mláďatům 
všeho, čeho ke zdárnému vývoji potřebuji. Sám lítá na volném vzduch a r 
ale ví, že larvy jeho potřebují vody. Za krásného dne vydá se na pro- 
cházku či lépe na výlet ke břebu řeky. Snese se na vodu a nebojí se 
o své živobytí. Spoléhá na malou váhu svého tělíčka, natáhne se na voda 
a hromadí svá vajíčka jedno ke druhému, zachycuje je svými zadními 
nožičkami, až je vajíček celé klubíčko. Je v tom opatrnost; jedno vajíčka 
by uplavalo, snadno by přišlo na zmar. Celý houf vajíček padne ke dnu,, 
jakmile je matička svěří dobročinné vodě. 

Škvor, před nimž zbytečně si lidé zacpávají uši, aby si je nenáviděný 
ten hmyz nevolil za svój cíl, má důležitější starosti, než slídit po uších 
lidských. Žije velmi poeticky. Živí se růžemi, karafiáty a j. vonnými 
květy. Pro svá mláďata hledá jiná, bezpečnější místa, méně nápadná 
ale klidnější. Samičky vyhledají skrytá místa, temné koutky, kůra stromů, 
a těm svěřuji své poklady. Od vajíček se však nevzdalují, nýbrž bdí nad 
nimi. Opouštějí je jen, aby si vyhledaly potravu. Kdyby někdo vajíčka 
rozházel, dají se do hledáni, budou shánět, až je najdou. Jedno po drahém 
potom odnáší samička v hubičce pod mateřskou střechu. De Oeer nalezl 
jednou samičku s čerstvě nakladenými vajíčky, uložil je do pouzdra i se 
zemi a vajíčka po zemi rozházel. Matka je brzy sebrala, odnášela v hubičce,, 
pokladla jedno ke druhému a neomrzelo na nich seděla. Sotva malé larvy 
vylezly, schovávaly se pod tělo své matičky, jako kuřátka pod křídla 
kvočny. Probíhají kolem jejích noh, a ona trpělivě s nimi se zaměstnává. 
JsouC slabé, bílé, skoro průsvitné. Malé nožky jejich sotva je unesou. 
Kdyby byly ponechány samy sobě, zahynuly by, nebot se ani živiti, tím 
méně v případě nutnosti, brániti nedovedou. Ale je tu jejich matka, 
která nad nimi bdí, kořist jim loví a nikdy je neopouští. Když poněkud 
povyrostly, vede je na sousední rostlinu na procházku, ale ne příliš daleko, 
aby se neunavily a došly zase zpět domů. Maličtí si své obětavé 
matičky dovedou také vážit, nerozbíhají se, a dá-li ona znamení, ihned 
se k ní tulí. 

Zdá-ii se jí, že hrozí nebezpečí, jde před dětmi sama napřed, při- 
pravuje si své klíštky, aby děti mohla chránit. Na útěk se nedá, jakby 
jindy učinila, a necouvá ani před sebe silnějším nepřítelem dokud děti 
nejsou v bezpečí. Překvapí-li takovouto rodina z nenadání sluneční paprsek,, 
rychle ji matka odvádí pod nejbližší kámen, do mechu, nebo pod odloup- 
nutou kůru : péče její osvědčuje se v každém okamžiku, vždy si ví rady 
a pomoci, jde-li o rodinu. 

Nepříjemní hosté v domácnostech, švábi, jsou také dobrými matkami.. 
Třeba bychom ze svých bytů je vypuzovali, zaháněli všemožnými prostředky, 
uznání odepříti jejich starostlivosti o mláďata nemůžeme. Svá vajíčka 



Mateřská láska hmyzu. 85 

zahalují do pouzder velikosti fazole, kde každé vajíčko má svoje od- 
dělení. Pouzdro pak vlekou s sebou, bdí nad nim, aby nepřišlo k úrazu, 
a když larvy z něho vylézají, roztrhávají je a pomáhají jim vylézti. 

Jak nemilý šváb v domácnosti, tak nenáviděna je od zahradníků 
krtonožka. Éíkají o ni, zeje metlou. Ale jen spravedlivost! Škody, kterou 
v zahradách dělá, dopouští se z lásky ke svým potomkům. Vyhrabává 
v zemi ovální komůrku asi 15 cm hluboko ; z té vede mnoho cest na 
všecky strany. Jsou to chodby, které v nebezpečí mohou mláďata spasit. 
Larvy líhnou se koncem léta, a krtonožka neomrzele je opatruje, hledá 
jim potravu. Nevzdaluje se od nich až do příštího léta, kde jim příroda 
udělí křídla. 

Getná rodina brouků podává mnohý důkaz, že hmyz pro potomky 
své třeba život nasadí, ba více, že dovede pro ně pracovat, se odříkat. 
Obdivujeme se broukům také proto, že samička nikdy se nezmýlí a dá 
vajíčko svého mláděte tam, kde najde hojnost příhodué potravy, ač sama 
se zcela něčím jiným živí. 

Znáte pilouse? Samička nedočká se mladého pokolení, neboř brzy zahyne, 
hned, jak uložila svá drahá vajíčka, a přece ví, že larvy rády si pochutnávají 
na mouce. Prodere se do sýpky, vyhledá nejpěknější zrna, kusadly 
a rypáčkem navrtá malý otvor, kde je zrno nejtenčí, do rýhy. A jakoby 
co nejlépe skrýti chtěla místo, kam vajíčko uložila, potáhne ránu povlakem 
téže barvy, jakou má napadené zrno. Ani nejcvičenější oko by nenašlo 
otvoru. Larvy vylíhlé jsou opatřeny mohutnými na své tělo kusadly. Vy- 
kusují ihned moučný obsah obilek, které jim jsou kolébkou. 

Chroust dospělý živí se jedině listím, a to nejraději mladým, svěžím 
listím, a přec samička neleká se temnoty podzemní, sestupuje do země, 
aby tam nakladla vajíčka, a hyne. Slepé larvy by jinde nenalezly potravy 
než v zemi, proto matka položí vajíčka blízko kořínků, jimiž se jedině živí. 

Jiného brouka, vrubouna posvátného, již Egypťané, u nichž byl cit 
pro přírodu silně vyvinut, ctili, jeho obraz vytesávali, a dosud nalézají 
se tyto obrazy, známé pod jménem scarabei. První zmiňuje se o něm 
PliniuS. Od té doby byl často pozorován přírodopisci. Jeho celý život 
vyplněn je starostí a namáhavou prací pro potomstvo. Zadní jeho nožky 
jsou dlouhý a umístěny jsou neobyčejně daleko. V chůzi mu překážejí, za 
to výtečně mu slouží při práci. Vajíčko své snáší samička na kousek 
trusu. Pak válí po zemi kousek ten, až se naň nachytají drobty nové, 
kulička roste, ovšem v malých rozměrech, jako chlapcům na venkově, 
když dělají sněhuláka. Nyní jde o to, aby kuličku, chovající drahocenný 
poklad, ochránila před rozkopnutím od neopatrného chodce, před tíží vozu, 
před nepohodou dne. Válí tedy kuličku dál, uhlazuje, utvrzuje její obal 
jak jen možno. A když je práce tato hotova, hledá bezpečný úkryt. Vy- 
hledá příhodné místo, kde by do země zahrabati mohla kuličku, aby 
narozený její siroteček mohl v klidu živiti se potravou, kterou mu při- 
pravila. Je ku podivu, co důmyslu, síly, odvahy, zmužilosti a lásky vy- 
naloží pro své děti, a to bez nejmenší naděje, že jednou uvidí svou larvu 
se hýbati, převlékati, růsti ! Jaké překážky musila přemoci ! Kolikrát po 
nakloněné rovině koule se odkutálela, a daleko zapadla! Jak vypověděti 
její nepokoj, starosti, než ji opět našla! Jaká zoufalost, byla-li kolébka 



86 V. Čalounová: 

rozbitá. Ale s jakou novou odvahou se dává znovu a znovu do práce. 
Nemůže-li zmoci sama zapadlou kuličku, přivolá si třeba své příbuzné na 
pomoc. Brehm zmiňuje se o příhodě jedné takové samičky. Kulička za- 
padla jí do brázdy. Nemohla ji, at se namáhala jak chtěla, vytáhnouti. 
Odběhla tedy dosti daleko, na cestě byli jiní vrubouni; přivedla si tři 
pomocníky. Ti pomohli ji břemeno vytáhnouti na rovnou cestu a vrátili 
se zase ku své práci. 

Konečně dopravila svou kuličku na vyhlédnuté místo. Vyhrabe hlu- 
bokou rouru, kuličku do ní svalí a přikryje ji jsouc jista, že larva ne- 
bude trpěti ani hladem ani zimou. Vše připravila, úloha její je dokonána, 
umírá klidně. Skoro by se mohlo říci, že s pocitem vykonané povinnosti. 
A to vše dělá samička. Samečkové, jak někteří přírodozpytci tvrdí, někdy 
také pomáhají, ale jakmile hrozí nejmenší nebezpečí, ihned utekou, kdežto 
samička nikdy své potomky neopustí. — Příbuzní vrubouna, u nás žijící 
chrobáci, starají se o mláďata podobně, jenom že nezabalují vajíček do 
kulí, nýbrž vybrabují pod hnijícími látkami rourky až 30 cm hluboké 
a zavlekou do nich kousek zahnívajicí látky. Do každé rourky položí jen 
po 1 vajíčku. Protože se jim každé místo ku hrabání nehodí, hledají po 
okolí. Dá jim někdy dost práce, než příhodné místo najdou. Proto po- 
tkáváme, zvláště z večera tolik chrobáků na cestách, po zemi i ve vzduchu. 

Nesmíme také zapomenouti na hrobaříka, ač poměrně asi způsoby 
jeho jsou nejznámější. O způsobu jeho vypravuje přírodozpytec E. Menault : 
Jednoho rána našel jsem ve stromořadí své zahrady mrtvého krtka, který 
byl jakoby do půdy vtlačen. Znaje zvyky hrobaříků, domýšlel jsem se, 
že má býti pohřben. Pozvedl jsem jej, a skutečně, byli pod ním tri 
hrobaříci, kteří mu se vším úsilím kopali hrob. Poznamenal jsem si místo, 
kde krtek ležel a odpůldne jsem se šel podívat. Krtek byl skoro za- 
hrabán. Nebylo vidět než hlavu a 2 přední nožičky. Ty se pohybovaly, 
jakoby krtek žil. Nemohl jsem si to vysvětliti. Pozvednu tedy hlavu jeho. 
Vidím, že do hrudi jeho prokousal se jeden hrobařík, a v těle krtčím 
ryje, aby nakladl do něho vajíčka. Večer byl krtek zcela pohřben. Dru- 
hého dne nebylo ani znáti, že tam bylo hrabáno. Gleditsch praví o hroba- 
říku : Je patrno, že všechna ta práce (pohřbíváni zdechlin) je konána za 
tím účelem, aby matky těchto čilých broukfi opatřily klidný útulek svým 
larvám. Zdechlina by sice stačila více broukům nahoře na zemi, a také 
by pohodlněji se napásli na zemi, než pod ní, ale kdyby byli nechali 
zdechlinu odkrytou, snadno by ji mohli nalézti vrány nebo některý jiný 
dravec, a vajíčka by padla za obět jejich zra vo 9ti. 

Ani vodní brouci nedají se zahanbiti, že by se o své potomky ne- 
starali. Tak na př. vodomil plove po hřbetě na povrchu vody, souká ze 
čtyř rourek bělavá vlákna, která brzy spojí v jakési pouzdro. Vajíčka 
uloží do pouzdra, uchopí zadníma nožkama, zavře víčkem z lepkavých 
vláken a kolébka, jako kdysi Mojžíšova, pluje po vodě, houpána hravými 
vlnkami. 

Rodina motýlův je nám už milá pro svá pestrá, nádherná křídla. 
Ale nemysleme si, že křídla jsou jen marností, že dopomáhají motýlům 
jen k letu, nebot json motýli, kteří za celý svftj život ani jednou křídel 
k letu nepoužijí. Mezi jinými máme příklad na bourci morušovém. 



Mateřská láska hmyzu. 87 

E. Menault praví, že křídla jsou symbolem materské lásky. Hmyzu na- 
hrazuje křídlo rámě, kterým tvora milovaného tiskne k srdci, kterým 
ochraňuje a hájí. Křídla nejkrásněji vyslovují nadšenou, poetickou lásku 
mateřskou. 

Muozí motýli zhotovují z hedvábných pavučinek uěžuá hnízda, hoJná, 
aby bydleli v nich jemní tvorové, kterým, až dorostou, živiti se bude 
nejněžnější stravou: sladkou stavou rostlin. Svůj vřelý vzkaz upříraué 
lásky mateřské zauechává motýl dětem v úpravě hnízda. Pohleďme! V nejtužší 
zimě najdeme na vrcholku holého stromu několik bělavých, lesklých tkanin. 
A jak chytře je ono místo vyhledáno ! Upevněno je hnízdečko u tří listových 
pupenů a tak, že chráněno je před studeným větrem severním. Povlak 
hnízda je nepromokavý. Malé housenky jsou nejen před zimou a deštěm, 
ale také před hladem chráněny. Ať fouká vítr jak chce, mladé letorosty, 
pružnější než rákos, se ohnou, ale nezlomí. Lůžko to housenčí houpá se 
jako výletníci v lese ve své síti. Až na jaře svit poledního slunéčka za- 
hřeje hnízdečko, bude zároveň zahřívati pupeny listů. Pobídne oboje, 
housenky, aby vylezly, lístky, aby vyrazily. Hladová mláďata naleznou 
chutnou snídani hned za dveřmi. Není jediné housenčí matky, která by 
nepamatovala na tyto okolnosti. Jiuam neuaklade vajíček, než na strom, 
keř nebo bylinu, a to toho druhu, jejíž listy její housenka nejraději po- 
žírá. A přec tyto matky ani listů oněch neochutnaly. 

Vajíčka motýli nalézáme na listech nebo pod nimi, na lodyhách nebo 
větvích. A nespadnou. Jsou totiž přilepena jakýmsi lepem. 

Vzpomeňme si na kroužky bourovce prstýnčitého, který své pěkné 
hnědošedé náramky vajíčkové připevňuje na větévky hrušní. Mnohá vajíčka 
ješté lépe jsou opatřena. Jsou tak obalena, že by jich člověk pod nepa- 
trným obalem ani nehledal. Nejpečlivěji přikrývají svůj vzácný poklad 
bekyně. Kupku vajíček pokrývají jemnými chloupky svého těla. A trvá 
to někdy až 24 hodin, někdy i plné 2 dny, než práci svou do- 
konají. Kopeček ovšem podobá se potom spíše malé houbičce, než hro- 
mádce vajíček. — Pernatušky žijí jen den, ale za krátkou tu dobu do- 
vedou se přece postarati o dobré bydlo svých děti, a rolníkovi svou 
mateřskou péčí nadělají dosti škod. Poletují totiž nad poli pšeničnými 
a ječnými, nakladou na zrající obili vajíčka. Malá, bělavá housenka, která 
se po 8—9 dnech vviihue, vloupa se do obilky, a zde tak hospodaří, 
jako larva pilouse. 

Někdo si snad pomyslí, že by musil míti mnoho času, aby zabývati 
se mohl mateřskou láskou hmyzu. K čemu věnovati tolik pozornosti 
zlému tvorstvu, které pustoší naše pole, ničí naše zahrady, ruší náš 
spánek? Virey odpovídá: Důležitější v přírodě je snaha opatrného hmyzu 
o potomky, než pro společnost lidskou ctižádostivé sny jednotlivce, sua- 
žeoí lakomcovo. Více nás ušlechti pozorováuí způsobu života tvorů v pří- 
rodě než četba básní ceny prostředni. Pozorujeme-li jeu hmyz blanokřídlý, 
hž dostatečně ospravedlněn je zájem o hmyz. Tato velká rodina, k níž 
počítáme včelu a mravence, jest nejpokročilejší a nejpracovitější mezi 
hmyzem. Také láska a péče mateřská je u nich nejpatrnější. Žáduý jiný 
hmyz se tak uepřičiňuje, aby potomstvo jeho bylo řádně opatřeno — 
skoro by se mohlo říci — vychováno. Staví ohromné příbytky, aby 



88 V. Čalounová: 

mláďata měla bezpečný domov, pevný hrad. Přinášejí jim potravu a ne- 
opouštěj! jich, dokud nedospějí. A i jinak se starají blanokřídlíci, jak 
uslyšíme. V stavbě svých příbytků nemají soupeřů mezi hmyzem. Nemluvím 
ani o příbytcích včel a mravenců, které byly už mnohokráte popsány. 

Navštivme čmeláky. Musíme za nimi na luka, do polí, často pod 
mez. Svými kusadly umějí rozcupovati mech jako vlnu a pokrývají jím 
klenbu hnízda. To vypadá jako venkovský kostelíček s velikou, kuželo- 
vitou klenbou. Strop je uvnitř vylepen pryskyřičnou hmotou, jako papír 
silnou. 

Zvedněme stříšku. Nalezneme pod ní 3 kotouče z buněk se skláda- 
jící. BuĎky však nejsou šestihrauné, jako včelí, jsou válcovité s baňatým 
víčkem. Jedny jsou zavřeny : to jsou postýlky kukel. Jiné už jsou otevřené, 
z těch vylezl už dospělý čmelák — brundibár. Nedaleko nalezneme osadu 
čmeláků, která si příbytek teprve dělá. Bude nám státi za to, přihléd- 
neme-li, jak se k dílu mají. Rozházené kousky mechu si podávají 4 čmeláci 
v řadě za sebou stojící. První čmelák uchopí kusadly kousek mechu, 
rozčechrá jej předníma nožkama, vstrčí pod tělo, kdež jej uchopí druhý 
pár noh, odevzdá třetímu páru. Zadní nožičky odhodí mech co možná 
daleko ke hnízdu. Tu se ho chopí čmelák druhý, po něm třetí, a tak 
to jde až k samému hnízdu, kdež opět jiní čekají, kteří kusadly i nožkama 
kus ten do pravé a potřebné polohy uvedou. Matka čmeláči je z jara 
sama, samotinká. Byla přes tuhou zimu ukryta v mechu, a když slunéčko 
ji povolalo k novému životu, nenalezla nikoho z loňské četné rodiny. 
Dá se tedy do práce bez pomocnic. Udělá několik buněk, zhotoví jemný 
koláč z medu a pelu květinového, položí koláč do každé buňky. Naklade 
ke koláčku po 6 — 7 vajíčkách. Za krátký čas v buňkách objeví se malé, 
červíkům podobné larvy, najdou hned pamlsek, který jim laskavá matička 
připravila. Když pak dospěly, a sotva se pevně na své nožky postavily, 
začnou matce v práci pomáhati. Mají znamenitě vyvinutý cit bratrství. 
Snášejí svým bratrům a sestrám potravu, krmí je, staví nové buňky, hnízdo 
rozšiřují podle potřeby vzmáhající se obce. Později pomáhají čmeláěkům do- 
spívfgícím vylézati z kukel. Cmeláci však nespokojuji se jen, aby uměli připra- 
viti hnízdo, kde jejich mláďata prožijí v klidu, nespokojí se jen, že připraví 
jim výtečnou potravu. Augl. přírodozpytec Newport a po něm prof. Hoffer 
ve Št. Hradci vypozorovali, že čmeláci tak dobře umějí seděti na vajíčkách, 
jako ptáci. Viděli je sedět na kuklách, které se hotovily opustit svůj 
obal. Bylo pozorovati na jejich rozčileném, chvějícím se těle, že čmeláci 
— kvočny čekají na ten okamžik, až mláďata se objeví v plné kráse. 
Také byla konána, jak E. Menault uvádí, zajímavá zkouška. Teploměr, 
položený pod 4 takové kvočny ukazoval 3472°* kdežto v kuklách jiných 
byla teplota pouze 24°. Za několik hodin, než z kukel vylezl dospělý 
hmyz, vystřídalo se několik čmeláků. 

Přírodopisec Lepelletier objevil druh hmyzu, čmelákům velmi podobný, 
který pro stavbu svých zadních nožiček nemůže dělati hnízd, ani stírati 
pelu. Jsou to čmeláci cizopasní ; neumějí živiti svých larv a proto kladou 
vajíčka, jako to dělá u ptáků kukačka, na pastičku z medu a pylu při- 
pravenou čmelákům, a tito nerozeznají larvy své od larev podložených, 
ošetřují je s toutéž starostlivostí. Larvy cizí vypadají jako larvy zákonných 



Mateřská láska bmyzu. 89 

majitelek hnízda, a tak ujdou bdělým očím pěstounek. Pomysleme si, 
jaké lsti musí tito cizopasni čmeláci užíti, aby vnikli do střeženého hnízda ! 
Třeba by jim chyběla způsobilost, přec jim zastal cit pro zachováni rodu. 
Láska materská u zvířat je tak v srdce, možno-li tak říci, vštípena, tak 
je spojena s pudem zachování, že dovede vždy pojistiti živobytí svým 
potomkům, at je ústrojí těla sebe nedokonalejší. 

Včela pelonoska, jejíž zadní nožičky jsou rozšířeny a chloupky po- 
rostlé, a mohou tedy sbírati med a pyl a sdělá váti hnízda, jsou milo- 
srdnější než včely. Maji hnízda jednodušší než včely. Obydlí jejich je jen 
jednoduchá roura v zemi, uhlazená a vylepená slinami. Je rozdělena na 
komůrky; v každé z nich nalézá se vajíčko, u něho pak nezbytný koláč 
z medu a pylu. Pelonoska dovoluje dobrovolně příbuzné své včele, zvaué 
smutilce, aby nakladla si do jejího huízda vajíčka: přijímá cizí děti za 
své ošetřovauce. Snad rozumí pelonoska starostem smutilky, má s ní 
soucit, když pro stavbu těla není jí možno, aby si hnízda stavěla. 

Podivnou a těžkou práci vykonává včela, zvaná drvodělka. Obletuje, 
silně bzučíc, ploty, kůly a staré, spráchnivělé kmeny. Vyhlídne příhodné 
místo pro domov svým dětem. Silnými kusadly zatne se do dřeva, vy- 
hlodá díru několik mm hlubokou a asi tak širokou, že do ni může snadno 
vlézti. Pak obrátí se hlavou dolů a vede chodbu po dřevě do hloubky. 
Kusadly pracuje jako dlátem a kleštěmi. Vyštipuje a vytrhuje třísky, které 
hned ven vyhazuje. Tak vyhrabe díru až 30 cm dlouhou, ku konci opět 
oa venek zahnutou. Neúnavná a pečlivá matka dopřává si jen tolik od- 
dechu, co nutně potřebuje, aby na blízké některé květině se zotavila 
a posilnila k další práci. Na dno chodby snese včelí pamlsek, na ten 
položí jedno vajíčko, zalepí buňku víčkem z rozkousaných pilin uhněteným. 
Nad buňkou první zakládá druhou, atd., až celá chodba jimi je vyplněna. 
Tím ovšem pracovité matce sil víc a víc ubývá, až konečně, dokonavši 
své dílo, postaravši se o příští pokolení, vysílením hyne. 

Podobně umělecky staví také jiné včely samotářky svá hnízdečka. 
Jsou stavitelkami, a v přírodopisu nazývají se včelami zednickými. Můžeme 
je snadno poznati. Podobají se čmelákům, samičky jsou úplně černé 
i s křídly, samečkové rezavě hnědi. Buňky své přilepují jako vlaštovčí 
hnízda na zdi i leckde ve skulinách skalních. Slepují je z jemných zrnéček 
pískových vlastními slinami tak pevně, že jen mocí a nástrojem ostrým 
lze buňku takovou otevříti. Mají podobu náprstku. Buňku s vajíčkem 
a jemnou potravou přikrývají také víčkem z téže látky, z jaké buňka 
je zhotovena. 

Když buňku plní a zavírají, musí si velmi obratně počínati, nebot 
mnozí cizopásníci číhají na všech stranách, aby lacino použili práce a péče 
cizí k zaopatření vlastního plodu. Opatrná samička, aby odvrátila po- 
zornost škůdců od svého hnízda, zalepí buňky povrchu hrubou látkou, 
že to vypadá, jakoby nějaký bujný kluk hodil na zeď kus bláta. 

Jiné včely vystýlají hnízda ve dřevě, nejraději opuštěné chodby po 
housence drvopleně, skutečnými tapetami. Kusadly ukousne taková včela 
kousek růžového lístku, pěkně, jako když ho vystřihne. Chodbu svou 
takovými lístky vylepí jako nějaký čalouník komnatu. Aby pak vlhko 
jednoduchou vrstvu listu nepoškodilo, aby také děťátko mělo kolébku 



90 V. Čalounová: 

měkkou, potahuje stěny povlakem osmí- až devitinásobným. Potravou za- 
opatří svého potomečka jako jiné včely. 

Neméně poeticky připravuje postýlku pro děťátko včela ploskočelka. 
Hnízdečko je v zemi, ale matička vystele je květinami nejveselejších 
barev, které mohla nalézti. Korunky vlčího máku tu jistě nescházejí. 

Vosy nežiji podobně jako včely. Také sice rády mlsají med a cukr, 
ale jen jako pamlsek. Hlavní potravou jest jim maso, potrava živočišná. 
Snad jim někdo řekl, že musí jísti beefsteaky, aby sesílily. Vosy jsou 
ukrutné. Mají loupeživé a zlodějské zvyky. Jsou neopatrné a nemají 
tolik lásky ke svým mláďatům jako včely. Tak tomu chtěla příroda. 
Nedala jim na nožky chloupků, nemohou tudíž sbírati pel z květin. Za 
to mají velmi silná kusadla, aby hlodaly, bojovaly. Jsou to dobře vy- 
zbrojeni lupiči, kteří musí bojovati, chtějí-li žíti. Jejich život není, než 
řetěz loupeživých výprav. Celý houf se jich vydá, aby přepadly včelí úl, 
soudek cukru u kupce, sladkou hrušku nebo broskev. Jiný houf vypoví 
válku mouchám nebo pověšenému masu na krámě řezníkově. S urvanou 
kořistí vracejí se radostně do hnízda, aby rozdělily svou kořist mezi 
největší larvy, jež své hladové hubičky otvírají a hlavičky zvedají. Jakmile jsou 
nakrmeny, položí se a jsou zase klidný. Menší larvy jsou krmeny sladkou 
stavou. Zdá se, že mláďata vosi musí býti velice pečlivě ošetřována, 
neboC vosa několikrát za den se divá do buňky, na jejíž dno připevnila 
vajíčko. Zajímavo je, jak vosa od jedné larvy ke druhé běhá, do buněk 
hlavičku strká, aby po řadě maličké nakrmila. Starší krmí tak, že sedíc 
na plástvi přinesenou potravu koleny předních nožek podrží, rozkousá 
ji ještě jednou, a klade kousek po kousku do hubičky jedné larvě 
po druhé. 

V říjnu přestanou vosy stavěti hnízda — báně, jak na venkově 
říkají. Přestanou také larvy krmiti, ba vyhazuji je ven, kde larvy hynou. 
Ostatně zahyne také celá osada. Jen několik samiček odletí, zaleze 
někde do mechu, schová se a přečká zimu. 

Druh vos samotářek, uzlatky nazvané, krmí své mladé jen nejvzác- 
nějšími brouky. Za příbytek vyhledávají si jen bezpečná místa na výsluní. 
Jakoby věděly, že slunný byt je bytem zdravým. A jak jsou hbitý ve 
stavbě a obratný! Pro děti uloví kořist, která váží víc než jejich útlé 
tělíčko, ale to je neodstraší. V letu ji unesou, donesou svým mláďatům. 
A jak nad nimi bdí ! Iv létě, když už se všecky larvy zakuklily, že právě 
nepotřebují ošetřování, přilétají uzlatky, dohlížejí, aby žádný vetřelec 
neublížil vzácným jejich potomkům. Tato péče je tím dojemnější, že 
uzlatky netěší se, jako jiné vosy, ze svých dětí, když dorostou. Hynou 
dříve, než z kukel se děti vyprostí. 

Jiné vosy, znatelné po tenounkém tílku s dlouhým kladélkem, lumci, 
nestaví ani hnízd. Vyhlédnou si živý příbytek pro larvy. Poletují nad 
housenkami a brouky, a nad vyhlídnutou oběti poletuji déle, jakoby 
zkoumaly a rozvažovaly, dobre-li se u ní bude míti larva? Že skutečně 
nahodile lumek nejedná, vysvítá z okolnosti, že raději si vyvolí mladé 
housenky, které déle budou živy a tudíž déle hostiti mohou cizopásníky, 
jakými larvy lumčí skutečně jsou. Oběti vevrtá kladélko do kůže a podle 
velikosti hmyzu dá mu do těla jeduo nebo více svých vajíček. Snaží se 



Materská láska htnvzu. 91 

je zapustiti hodně hluboko, neboC by se třeba mohla housenka za krátko 
svléknouti, a vajíčka by byla ztracena. Vylíhlá larva živí se měkkými 
částmi těla housenčího, chrání se však dotknouti se žaludku. Je třeba, 
aby housenka žila, dokud jí larva potřebuje. 

O vosách žlabatkách je známo, že vajíčka svěřují rostlinám, že 
dávají je do květu dubu, růže šípkové, na listy a větévky. Larvy její 
živí se obsahem nádoru, který se vytvoří na poraněném místě rostliny. 
Některé ty nádory známy jsou pod jménem duběnky, jiné pod jménem 
mechové koule atd. 

Jakou odvahou vynikají vosy, které samy nemohou larv svých živiti, 
vidíme na zlatěnce. Ta zaplatí často životem svým snahu, aby opatřila 
své děti dobrým bydlem, číhá na příhodný okamžik, aby vajíčko uložila 
do buněk včelích nebo vosích. Ty ovšem poklad svůj střeží. A tak se 
mezi nimi strhne bitka. Někdy zlatěnku ubodají. Jindy jí včela zednice 
křídla utrhá a ji vyhodí. Zlatěnka se viak nedá. Nemůže přiletět, tedy 
přijde. Jak se včela z hnízda vzdálí, už je tu a vajíčka naklade. 

Na konec ještě na krátko podívejme se ke včele obecné a mravenci. 
To proto, že starají se nejlépe o svou mlaď. U nich stará se o výchovu 
a ošetřováuí larv ne matka, ale zvláštní ošetřovatelky, chůvy. Ty neznají 
vlastních potřeb, nejsou sobecké. Dovedou se zapříti na prospěch obce, 
šlechetně, vlastenecky. Pravé matce bylo by nemožno, aby všechny své 
potomky sama ošetřovala. Naklade jen vajíčka. Ostatní mateřské její 
starosti berou na se dělnice. Je to také jakýsi cit mateřské lásky. 
Mláďata adoptují. Tento vzácný pud zachováni rodu u zvířat vyskytuje 
se ve svobodných společenských státech hmyzu. U nich nepanuje žádná 
nadvláda. Různé starosti královniny jsou stejně slavné jako práce dělnic. 
A dělnice pracují radostně, se zápalem. Královnu obsluhují a následuji 
všude s láskou a oddaností. Ale o ni se nám tu nejedná. Pozorujme 
péči, jakou ošetřovatelky věnují malým. Děti jsou naději společností. 
Aby naděje ta sílila, prospívala a jednoho dne se uskutečnila, nesla dobré 
ovoce, musí býti pěstována s láskou a obklopena neustálou pečlivosti od 
zrozeni dětí až do úplného vývoje. Hmyz bez velkých theorií v praxi tak 
si počíná. 

Podívejme se jarního dne na mraveniště. Pozorujme ten ruch, to 
přicházení a odcházení, naléhavou starost, která mravence pohání a v pohyb 
uvádí všecky malé tvory. Mohli bychom je přirovnati k davu, který se 
vyhrnul z divadla. Co je příčinou nezvyklého ruchu? Je u mravenců 
velký svátek. Poprvé vyšli ze svého mraveniště, drží něžně ve svých 
předních nožkách (skoro bychom mohli říci na rukou) mladé své ose- 
třovance. Radostně je vynášejí na první jarní paprsky sluneční. Chůvy 
chtějí, aby se občerstvily, na svěžím vzduchu zaradovaly, aby sesílily. 
Ani jeden mraveneček není méně milován než druhý. Všichni jsou stejně 
opatrně na výsluní vyneseni. Každý se nadýchá čistého vzduchu, protáhne 
své ubohé tělíčko v jarním teple. A pohleďte, jak opatrný jsou chůvy : 
Zdá se, že vědí, že první jarní paprsky jsou nebezpečny. Kdyby své 
svěřence dlouho nechaly v záři sluneční, mohlo by jim to škodit. Jak 
tedy uznají, že larvy se dost občerstvily, starají se, aby je dopravily 
zas do jich kolébek. Na vzduchu však, jako se to stává i dětem lidským, 



92 V. Čalounová: Mateřská láska hmyzu. 

dostala mláďata hlad. Vždy bdělé dělnice jsou pohotově ukojiti jich po- 
třeby, otevrou jemně jejich drahé hubičky, odhrnou opatrně jejich čelisti 
a vloží do úst, co v domácnosti našly nejlepšího pro slabý jejich žaludek. 
Když si larvy odpočaly, olizují je, kartáčují, laskají a pomaloučku za- 
čínají je svlékati z jejich kožky — peřinky. Nejraďěji by ji chtěly roz- 
trhati, aby viděly své chovance velkými, volnými, bodrými. Chtěli by je 
viděti se pohybovat na zemi i ve vzduchu. Ale jejich touha mění se 
v starost. Jak, kdyby maličký se nastudil, jestli mu uškodí, co se mu 
zatím chtějí obdivovati? Zemře-li? Nikoliv, maličký zůstane raději ve 
své postýlce, za oponou, kterou jej zaclání příroda. Raději počkají. Za 
krátko však je povijan těsný, kuklu na všech stranách škrtí. Konečně 
nastal okamžik, kde dělnice nemusí býti tak úzkostlivými. Osvobodí nej- 
prve malou hlavičku svého chráněnce. Jak je šťastný! Jak oddychuje ve 
svém štěstí! Jak, kdyby nyní vytáhly jeho nožky? Tady jsou křídla! 
Konečně se objeví na božím světle v celé své kráse. Ale bude moci 
se už sám volně pohybovat ? To ještě nikoliv. Je ještě slab a neobratný. 
Kroky jeho jsou nejisté, vrávorá a každým okamžikem klesá na kolena. 
Velká jeho životní schopnost projevuje se zatím velkou spotřebou potravy. 
Jí jako o závod. Za teplých dní, kde mnobo mravenců z kukel vylézá, 
dopravují dělnice mladé novorozence na jedno místo, aby je snáze stačily 
nakrmit. Dělnice ještě nepouštějí tyto mladé mravence z dohledu. Michelet 
vypravuje: Jednou viděl jsem mladého mravenečka, s bledou ještě hla- 
vičkou, u jedné z bran rodného* města. Překročil práh, vystupoval na 
vrchol mraveniště. Ale vycházka jeho dlouho netrvala. Jedna z chův jej 
potkala, uchopila jemně za hlavičku a táhla zpět k nejbližšímu vchodu. 
Mladík se vzpíral. Nechal se táhnouti. Jíti nechtěl. Když pak narazili 
na cestě na kamének-balvan, chtěl použíti této překážky a uklouznouti, 
ale dělnice nepovolila. Jemně, ale pevně uchopila svého chráněnce, který 
konečně, vida nezbytí, poslechl a šel. 

Dělnice mravence poučují, cvičí. Ukazují jim labyrint svého rodiště, 
předměstí, ulice a silnice, které vedou do světa, cestičky v jich okolí. 
Gvičí je v honbě, zvykají je honit se za kořisti, žíti náhodou, přivykati 
pomalounku každé stravě. 

Za nedlouho dospěji všichni mravenci. Obraznost a chuť žíti na svou 
pěst pudí je do světa. Touží vylétnout z rodného mraveniště. Ohůvy- 
dělnice chápou jejich touhu po volnosti a samostatnosti. Nezdržuji jich, 
naopak, otevrou samy bráuy okřídleným, dospělým chovancům. Těžce se 
s nimi loučí. Doprovázejí je s něžným nepokojem matky, která vidí, že 
dítě uniká jejímu dozoru. Vylezou až na vrchol nejvyšších trav, jakoby 
se chtěly ještě dlouho dívat za odlétajícími. Už odcestovaly šťastné nevěsty, 
hrdé na svůj krásný šat. Stříbřitá křidélka, průsvitná, doužkující, třpytí 
se nezyklým leskem. Slaví se svatba, nové obce se založí, nové společ- 
nosti se utvoří. 

Mateřský cit u tohoto hmyzu je tak vyvinut, že od té doby, co 
samička-mravenec je matkou, odříká se každé okrasy mladosti. Už jí na 
tom nezáleží, aby se leskla. Sama zbaví se křídel, zanechá je v prachu. 
Patrně pokládá to za neslušné lítat po světě, když nastávají jí vážné 
nové starosti. Dělnice také mají ji v úctě. Vidí v ní sloup své společnosti. 



Ant. Klášterský : Na jezeře Čtyřkantonském. 93 

A jak se o ni starají! Udělají pro ni zvlášt komůrku, 12 až 15 dělnic 
ji stále provází. Svíti-li slunéčko, vynášejí ji do nejvyšších pater, aby se 
zahřála. Je-li chladno, zavedou ji do místa nejlépe chráněného. Maji ji 
tak rády, že pro ni a pro její maličké lezou i po stromech a rostlinách, 
vyhledávají mšice, olichoti je a přinutí, aby jim daly sladkou šťávu, 
kterou královna a larvy rády pojídají. 

Rovněž takovou péči o královnu a larvy mají včely. Mimo to jsou 
obdivuhodně nadané. Rozeznají mezi nově narozenými ty, které mohou 
dosáhnouti hodnoty královen. Od té chvíle jim věnuji zvláštní péči. Krmí 
je lépe, pokrmem, kterému říká se královská pastička, a staví jim pro- 
stornější komárky. 

Jak na pohled vzdálená, je nám přece hmyzí láska mateřská velmi 
blízka. Můžeme stopovati tento nejkrásnější cit u všech živoucích tvorů. 
Od nejmenších do nejdokonalejších. I lidská matka není vyjmuta ze vše- 
obecného pravidla. Nejen život by byla hotova dáti za blaho dítka svého, 
ona přináší mu více : Život plný práce pro jeho blaho. Zrovna jako hmyz. 
Leč jsou také matky, které zahanbí nepatrný ten hmyz vykonáváním 
mateřské své povinnosti. Dost často se stane, že matka svěří robě své 
rukám cizím, sama obracejíc se po zábavách. Neví, že zbavuje se zábavy 
nejkrásnější, radosti nejčistších? 



Na jezeře čtyřkantonském. 

Již Luzeru tratí se — Pilatus 
ční v pozadí, olbříma stráž, 
a v slunečním zásvitu v lehký klus 
v před parník se rozbíhá náš. 

Ba zdá se, jak tančil by na vodách, 
jak do čistých zelených vln 
by s radostí bořil se jako v hrách 
oř poutníků, veselí pln. 

A před námi jezerní modrá šíř, 
a kolem nás věncoví hor, 
jimž na čelech blýská se sněžná pýř, 
a na vousy splývá jim bor. 

Jak na stráních jásá tu zeleň luk, 
jak ledovce v dálce zřím plát, 
co v šumivý, šplouchavý vody zvuk 
se misí hlas zvonících stád! 

Kam pohlédnu, naseto domků zřím, 
z nich každý jak řezaná klec, 
leč k nebi z nich kroutí se modrý dýni, 
a okna jak v plápolu svěc. 



Čenék Sífbrt: 

A v dáli tam měst se zařičí běl, 
lile, potápí v jezera kruh, 
jak do modré hladiny tich by zřel 
jen bělavých kopretin luh. 

A všude jen úsměv a všude ples, 
kam pohlédnu, zachytím jej, 
a šumný vln šepot jak z hloubi nes' 
by o něm rai pohádky děj. 

Ó, fohne, jenž vaneš teď výsosti 
jak země té svobodné dech, 
ó zanes jen trocha té volnosti 
i do těch mých sevřených Cech ! 



Ant. Klášterský, 



O krojích v Čechách a na Moravě 
ve stol. XVIII. 

Vypravuje Dr. Čeněk Zíbrt. 

jzí rytinami století XVI. a XVII. setkáváme se s vy- 
obrazením muže neoděného, jenž drží v jedné ruce nožky 
a v. druhé ruce balík látky ua šaty. Go vyznačuje toto 
znázornění muže, jenž si patrně teprve úbor chystá, 
poučuji uá3 rozšafní mravokárci snad a všech národa 
západoevropských. Ku vyobrazeni tomuto druží se totiž 
tendenční rozprávka, kterou opakuje po anglickém mravokárci mravokárce 
francouzský, po něm německý horlitel proti vymýšlení nového kroje gtd. 
Z literatury německé převzali také naši staročeští mravokárci ve století XVIII. 
onu rozprávku do pásma svých výčitek proti cizokrajué módě. Vypravuje 
na př. r. 1725 kazatel Veselý, že si dal vymalovati turecký sultán 
všeliké šatstvo a kroje rozličných národu. Malíř tedy vymaloval Španěly 
s malým obojkem a dutým kabátkem, Švýcary s širokými kalibotami, 
Poláky s dlouhými kožichy a každý jiný národ oděl krojem příslušným, 
ftadu těchto krojových obrázků zakončil mužem beze všeho oděvu, jen 
v košili zahaleným, kterak má kus látky pod paži a v ruce nůžky. Sultán 
se ptal, koho představuje, jaký kroj má tento podivný muž. Malíř 
odůvodnil způsob kresby svojí odpovědí, že se tu pokusil znázorniti 
kroj německý, poněvadž tam stálého kroje nemají. Maje po ruce látku 
a nůžky, může prý si muž střihnouti kroj, jaký chce, aby se vyhovělo 
jeho měnlivosti při volbě oděvu. 

Nebylo potřeba ve století XVIII. zacházeti pro rozprávky o vrtkavé 
mode do sousedstva. Uznali za vhodné češti karatelé převrácenosti módní 



O krojích v Cechách a na Moravě ve stol. XVIII. 95 

rozprávka o podivném maži počeštiti. Nikoli bez důvodů rozhovořil se 
Fabricius r. 1763 o měnlivosti kroje a Cechů a povzdychuje si: 

„Mně se zdá, že s staročeským krojem odstěhovala se upřímnost 
někam do cizích zemí. To zdání po navrhuje jistý mudrák, který když 
chtěl vytvářiti vrtkavost Čechů, vymaloval z každého národa jednu osobu 
v svém kroji, aby ale Čecha náležitě vytvářil, vymaloval člověka bez 
oděvu a vedle něho balík sukna, protože mu žádný krejčí nemůže ušiti 
stálého kroje ; neboť Čechové dnes chodí jako Španělové, zejtra jako 
Francouzové, pozejtřku jak Uhrové, po pozejtřku jako Poláci a jako 
měnívají zevnitřní kroj, tak měnívají vnitřní mravy, právě jako by na 
lešení nějakou titěrnou hru hráli. tt 

Pokusím se tuto podati mosaikový obraz těchto krojů v cechách 
a na Moravě ve věku XVIII. Potřeba tu ovšem jen stručnými rysy vy- 
líčiti, jaký kroj a jaký mrav s krojem spojený zavládly u nás v této 
době. Pominu tedy všeliké, méně závažné podrobnosti, jež by snad 
rušily rozměry jednotlivých oddílů této rozpravy, kterou budu míti příle- 
žitost v třetím díle knihy „Dějiny kroje v zemích českých" šíře objasniti 
a doklady, citacemi zevrubnými rozhojniti. 

Nejdříve malou ukázku, jak si cechové definovali ve století XVTII. 
modu. Ukázku tu vybírám ze školní cvičebnice „Kniha pro dítky", vy- 
dané od Seliska v Praze r. 1771 (str. 32). Ptá se učitel dětí: „Co se 
nazývá způsob neb kroj, móda?" Děti měly odpověděti podle školní 
cvičebnice takto : Móda „to jest obyčej nějakého času neb nějaké krajiny 
a země, jenž na těch a jiných místech rozličné jest. — AC mně dají 
toho nějaký příklad" (pobízí dále učitel děti). — (Němci). „Někdy nosili 
ochiápený klobouky, nyní nosejí velmi malý a na tři strany (facky) za- 
hrnutý klobouky. Paní a fraucimor neb krásopanny prve nosily velmi 
vysoký kokrhely a na tenkrát nosejí příliš nízký. " 

V první polovici věku XVII. ustupuje posavadní převaha vkusu 
španělského novým a novým zjevům v kroji a stroji, ve zdvořilostech, 
v společenském životě. Z Francie rozlétlo se všude po západní Evropě 
jako slovo okřídlené „á la mode", vítané heslo, které se všude ujímalo. 
Tak byla nazývána tenkráte vůbec každá novota jakožto protiva zastara- 
lého vkusu, přežilého úboru španělského, jakožto protiva mravu staro- 
světského. Tak byly nazývány vůbec elegance, pružnost naproti neomale- 
nosti a starosvětskosti podle předpisů zastaralých. Z památek věku XVII. 
vysvítá, že tehda snažili se podle vzoru francouzského mluviti, chovati 
se k sobě při pozdravech a úklonách, při hostinách jídali a hlavně „á la 
mode" či po francouzsku se strojili. Všude jevil se shon po titěrném, bez- 
duchém zevnějšku. Lidé, odění novomódně, nedbajíce významu a potřeb 
těla, nevšímajíce si vlastního účelu, proč se kroj nosí, byli vlastně jen 
jako živý model, na němž byly zavěšeny ukázky přepodivnýcb a ne- 
pohodlných výtvorů rozmarné choutky módní. Vkus francouzský šířil se 
všude a rychle se všemi výstřednostmi. Největší úspěchy slavila móda 
francouzská za Ludvíka XIV., kdy dvůr Versailleský jako báječný Próteus 
znova a znova měnil úpravu krojovou s titěrnými podivnůstkami zbujně- 
lého přepychu. 



96 Čeněk Zíbrt: 

Zavedlo by mě daleko, kdybych tu podrobně vykládal, jak se tato 
móda francouzská ustálila a jak potom měnila, četné spisy odborné, 
zdobené názornými obrázky, poučuji o těchto módách francouzských ve 
stoleti XVII. a XVIEL Všecky jsou chovány v bibliothece zdejšího mu9ea 
v Rudolfíně a každému, kdo by se zajímal o podrobnosti, poskytnou pří- 
slušné poučeni. Jen pro jasnější poroznměui dalšímu výkladu stručně 
shrnuji hlavni data této mody francouzské. Dlužno zde rozeznávati dvoji 
období, dobu allongeovou a copovou. Doba první zahrnuje v sobě asi 
druhou polovici věku XVII. a první čtvrtletí věku XVIII. Doba copová 
s úborem tak zv. revolučním sahá až do prvního desetiletí našeho století. 

Za příznivých poměrů ujal se Ludvík XIV. vlády a hned stornoval 
posa vadní vliv mody francouzské tak, že brzy mrav a kroj jeho dvoru 
neodolateluě vábily zejména mladší pokolení po celé západní Evropě. 
Kroj ten, zároveň s uměním a mravem, způsoby této doby, přijal charakter 
rococa. Ráz jeho theatralně okázalý, jeho forma ztrnulá, načechraná, 
jejíž nepřirozený, naduřelý pathos dochází význačného symbolu krojového 
ve veliké napudrované, státní, předepsané paruce, zvané ailonge, od niž 
se pak celé toto krojové období nazývá. Ludvík XIV. až do r. 1673 
nelibě pozoroval, když někdo z dvorských kavalírů z nedostatku vlasů 
pokrýval hlavu kadeřemi umělými. Jmenovaného roku však byl nucen 
říditi se jich příkladem, když s překvapením pozoroval, jak místo dří- 
vější bujné kštice pro9vítává na hlavě nesličná lysina. Tento nepatrný 
zjev měl účin dalekosáhlý. Téhož r. 1673 Ludvík, jsa nucen paruku 
nositi, vyhlásil nošení paruky za povinnost oficielní. Tím stal se převrat 
v módě. Přirozená kštice, která posud zdobila muže, byla prohlášena za 
zbytečnost a neslušnost. Důstojnosti úřednické, šlechtické, vyšších tříd 
příslušelo ostřihati třeba nejkrásnější kadeře a hlavu holou pak zaobaliti 
do officielní paruky. Co na začátku činili z přinucení, z rozkazu králova,, 
tomu se pak podrobovala celá západní Evropa ze snahy choditi si v kroji 
a stroji tak, jak dvůr královský v Paříži předpisoval. 

Na začátku věku XVHL ponenáhlu původně veliká paruka nabývá 
forem menších, méně výstředuích. Paruku rozdělovali na několik (obyčejné 
na tři) díly, jež svazovali ozdobnými stužkami. Příčinu k tomu kromě 
nepohodlných paruk „in folio" zavdávalo užívání pudru. Asi r. 1710 
důstojníci francouzšti oblíbili si nošení váčku z černé látky s rosettou, 
do něhož zastrčili část paruky splývající na šíji (tak zvané bourse nebo 
crepaud). Z podobných pokusů zjednodušiti rozlehlou paruku konečně 
vzniká cop, který obdobně, jako bylo s parukou u Ludvíka XIV., vyhlašuje 
pruský král Bedřich Vilém I. za officielní součást úboru vojenského a tím 
opět vzniká nové, tedy druhé období krojové, když nošení copů šíří se 
z kruhů uniformovaných mezi ostatní obecenstvo. Rozumí se, že proměna 
paruky v cop má další důsledky, pokud se týče celkového kroje muž- 
ského i ženského, jak zmíněné knihy slovem i obrazem poučuji. Bouře 
roku 1793 smetly v Paříži pudr s hlav a brzy konec učiněn vládě pře- 
žilého copu, jenž jako paruka byl zkracován, až docela zanikl. Od vojska, 
až do r. 1807. byl nošen. Ojediněle ovšem zbytky officielní paruky 
i copu se udržovaly ještě v našem století. Známo na př., že v Anglii 
podnes při výkonech úřadních nevzdávají se staré allongové paruky. 



O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 97 

Oneu shon po titěrném zevnějším effektu posedl také a nás zejména 
mladší pokolení již ve století XVU. „Monsienr Alamode" v kroji pitvorně 
vyšňořeném s krocanskými posufiky, s líbeznými úklonami zavítal na své 
pouti z Francie po západní Evropě také do Čech a záhy tu zdomácněl. 
Jeho příchod prozradil se hlavně dvěma nápadnými zjevy, totiž řečí 
a krojem. Vlastně kroj alamodový bez alamodové řeči, přesládlé úsluhami 
a lichotou, přesycené spoustou slohových kudrlinek a zejména promíšené 
francouzskými a italskými slovy, neumíme si dobře představiti. Řeč a kroj 
vhodně ta tvoří celek. Jak se u nás mezi pány mluvilo v této době 
poučuje Václav J. Rosa (f 1689) v skladbě rukopisné „Discursus Lypirona 
t. j. smutného kavalíra de amore aneb o lásce per potentias et passiones 
animae suae vedený" z r. 1651. *) Tam usouzený kavalír stěžuje si Amorovi: 
„Oznam dámě, jak každé chvíle obligirovaný k službě chci býti a ji 
amare, krásné líčka basiare." Dovídáme se z jeho steskuv a vzdechů, 
jak mnozí kavalerové, zalíbivše si qualitéty dámy, chtěli k ní suplikovati, 
k službě fámulirovati. Molestirovali dámu kortezí, servicí jí prokazovali, 
s ní konversujíce, jsouce velmi affligirovauí. Marně se tormentirovali, 
licencí od ní žádali, lamentovali, prsteny s favorem ji posílali v reverencí. 
Diskurirovali o paciencí s doktorem, hledali kontentu, zda by mohli užiti 
jaké kompensací. Marně kavalíra patientia hortiruje atd. 

Zamilovaný kavalero, podle sbírky písniček v Zemském museu, ve 
velké melankolii dostává od Fortuny za svou speranci a patiencí ne- 
dobrou rekompanc. Amor místo kontentu dává mu hrob za všecko jeho 
kortezí. **) 

Tak se u nás mluvilo ve století XVII. a ještě v první polovici 
věku XVIII. Byla to čeština jen podle koncovek, připojovaných k slovům 
francouzským, latinským a italským, jež plnily zásoby galantního Mon- 
sieura Alamoda. 

Jako zdomácněla u nás tato alamodová řeč, tak zároveň 8 ní všade 
v kruzích vyšších nabýval obliby alamodový kroj. 

Zdomácnělo u nás chozenf, jak se říkalo, „v nejskvostnější gala 4 *, 
rozmohlo se přesládlé lichocení a složitými oklikami zapletené, hlavně 
v rozhovoru s krásným pohlavím vyšňořené „ koty zo vání", nad nimž roz- 
vážní krčili ramenoma. Posty skuje si Drexelius: „Umění již kotyzování 
velmi se rozmohlo, přibývá ho s lety . . . Svět o mnoho hladčeji a sub- 
tilněji pochlebuje, než před lety; nechodí nyní lidé na dřevěných trepkách 
a v rybářských botkách, než na měkkých lněných třevících a hedbávoých 
skarpetkách". Přidává obrazné znázorněni tehdejší konversace společenské. 

Zejména šviháci tehdejší u nás uchytili se mody francouzské se 
všemi jejími výstřednostmi; v řeči, v chůzi, v poklonách, pozdravech 
vedli si, jak znělo heslo, á la mode. A za to se jim dostalo od staro- 
světských milovníků kroje domácího posměšných názvisek, z nichž jako 
ustálený termín, obdobný s nynějšími názvisky žertem charakterisujícími 
šviháctvo, udržel se ještě do století XVffl. název „alamodští kasa- 



*) Viz J. Jireček, Osvěta, 1881, 27 a d. 
♦*) Zibrt, Květy, 1895,1. 372 ad. Rukopisná sbírka českých písní světských 



7. r. 1631. 



98 Čoněk Zibrt: 

fírkové". Tropí si na př. žertíky Kauzín, jak se mnohý z nich honosí 
krojem módním, ale nezaplaceným. Praví doslovně: „Co k torna tolik 
mladých alamodských kasafírků řekne, kteříž po ulicích nádherně chodí, 
jako pávové v nějakém vypůjčeném peří, v nějakém oděvu zrcadla, 
jehožto látku kupci a plat od díla nějakému chudému krejčímu ještě 
dlužni jsou a ani jednomu ani druhému zaplatiti nemohou . . ." 

Není potřeba široce dokazovati, že výstřednosti tohoto druhu za- 
vdávaly vítaný podnět k rozprávkám žertovným o těchto alamodských 
výstřelcích. I na divadle byly znázorňovány výjevy, jak mladý Cech jen 
po módě francouzské se šatil, ve Francii prádlo si dával práti, po fran- 
couzská konversoval, jen francouzské lokaje měl. Kormoutil se velice, 
když vzal do služby služebníka, který francouzsky neuměl. Naučil ho po 
dlouhé, namáhavé lekci přisvědčovati s úklonou hlubokou jeho rozkazům : 
Oui monsieur (Ano, paue). Kdysi sluha rozzlobil svojí nejapností alamod- 
skébo pána, jenž se osopil na sluhu, spí laje mu nejhorších jmen (ovšem 
podle mody) po francouzsku. Tomu sluha nerozuměl a proto podle ná- 
vodu, přikázaného od pána, k nemalé veselosti všech přítomných při- 
svědčoval, trpělivě kývaje hlavou: Oui, oui, monsieur. 

Kroje šlechtické, v kruzích tak zvaných honoraci a v kruzích mě- 
šťanských řídily se úplně všeobecnou módou západoevropskou, z Francie 
šířenou do zemí ostatních. Nejnovější vzory módní dostávaly se do Prahy 
a odtud do českých měst buď přímo z Paříže, nebo (a to častěji) pro- 
střednictvím Vídně a Berlína. Mody zvláště nápadné přinášeli prý do 
Prahy nebo šířili ve druhé polovici věku XVIII. především herci, pak 
cestující Angličané a Pařížané. Pražské výrobky podle cizích, francouzských 
vzorů módních bývaly prý tak šťastně a zdařile nápodobeny, že často 
doma i v cizině pražský výrobek krojový byl vydáván za výrobek lon- 
dýnský a pařížský a v plné ceně těchto výrobků prodáván. Mnozí pro- 
davači galanterního zboží objednávali si přímo z Paříže jednotlivé vzory 
a podle nich v Praze dovední zdejší mistři hotovili galanterní zboží, 
ozdoby, oděvy, šperky, jež byly posílány ve velkém do Paříže a odtamtud 
pak rozváženy po západní Evropě jako původní, ryzí výrobek módní 
pařížský. Mistrům pražským poměrně levněji se platilo za práci, a dovozné 
uměli si již i továrníci pařížští i pak překupníci v Německu a také u nás 
nahraditi stupňovanou cenou výrobků dovedně padělaných. 

Rozumí se, že vedle vzorů módních, dovážených z ciziny, vznikaly 
jednotlivé mody nahodile, nezřídka libovolnou choutkou i často žertovným 
nastrojením byl vymýšlen v šatstvu způsob nový, podivný, a hned mnozí 
se vyskytnou, kteří se po této dosud nevídané módě shánějí. Podávám 
příklad z r. 1700, kdy podle Libertinovy zprávy studenti jdouce z Prahy 
na prázniny, koupili si nebarvené, bílé klobouky. „Tázáni v jistým městě, 
který jmenovati nechci (omlouvá se náš vyprávěč), zdaliž ten způsob 
a móda by v Praze byla, odpověděli, že tak a nejinače je. Sotva dva 
měsíce uběhly, již v tom městě všichni mládenci větším dílem klobouky 
bílé nosili, a tak (studenti) chásce bláznivé nedvěda zavěsili. u 

Tuto změnu v řeči, v mravech, v kroji nelibě v dobách, o které 
zde jde, pozorovali tehdejší Vlastimilové. Mám po ruce hrstku skladeb 
většinou rýmovaných proti módní převrácenosti, proti cizím mravům. 



O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 99 

V rukopise universitní knihovny touží trpce skladatel na zkaženou, ne- 
chutnou mluvu českou, nasáklou příchutí hlavně francouzskou. Láteří na 
pyšný, nepřiměřený kroj : 

-Hleď, Čechu, nejsi Uher, máš kožich uherský. 

Nejni na tom dost Má Čubu chlap selský. 

Ach kdyby ho měl starý Čecháček potkati, 

jistě že by zdaleka musel utíkati. 

Pohleď na tvůj klobouček, můj starý Čecháčku, 

spatříš na hlavě tvého potomka Čepičku 

z strýbu neb z aksimitu, při ni prým vydrový, 

pod nima jako paroku vlasy upravený. " 

Nádhera krojová vniká prý také mezi lid venkovský. Nikdo prý tu 
není tak svévolný, jako mnohý nádherný sedlák, statkem zbohacený. 
Jaký pán, taková ovšem čeládka, jak dále líčí náš neznámý rýmovník: 

„Pacholík ten musí mít lajblík s rukávama, 
každej pěknej Červenej s kapcičkama dvouma. 
Nosili je řemeslníci a zástěry bílý," 

teď prý musí mít „lajblík" každý i prostý, nuzný pohonič. Starý Čecháček 
strojil se prostě, míval „u košile Raničky", nyní však si nafintěný sedlák 
hrdě vyšlapuje, „párový knoflíčky" nosí, má střevíce prošívané, s karna- 
tury prasky a punčochy stávkový, hedvábný podvazky. 

„Co pak ženské pohlaví! Když na ně spomínám, 
nad jejich zlostnou pejchou až strachy umdlévám. 
Nevím odkud začíti, vidím toho mnoho, 
ale brzy poznají, co jim přijde z toho." 

Velkého pána paní, ač by se mohla skvostně obléci, strojí prý se 
jen prostě, nenápadně, nevyšňoří se tak, jako některá „šmuryna chce 
chodit jako kněžna, doma chleba nemá." Rovněž prý mnohá slečinka 
vysokého stavu mohla by se nastrojiti, okrášliti, jak jen by chtěla, a ne- 
odívá se pyšně. Za to mnohé děvče služebné 

„musí mít oděv panský, pudruje si hlavu. 

Okolo krku perle a uší oringle, 

v letě kanduš*) cicovej**) a v ruce vaderle."***) 

Děvče v selské službě, ač má platu jen „tři reucky", chodí si po 
pausky. Pořizuje si kožíšek deset tálů, střevíčky špičatý, pantofle, pun- 
čochy vysoký. 

V jiné písni naříká staročeský rýmovník: 

„Všechno po francouzsku 
šaty Šit po dvorsku 
lidi si dávají . . ." 

Jinde běduje podobně skladatel písničky o nových módách na sklonku 

věku XVII. : 

„Sváříme se až do krve, 
neznajíce tobo, 
že jiných nepřátel prvé 
máme dosti mnoho, 



*) Svrchní dlouhý šat (viz v dalším). 

**) Cic (z něm. Zits) — katím tenkv, tisknutý nebo malovaný. 
) Vějíř. 



i* 



100 Čeněk Zíbrt: 

kteří nám zhola nepřeji, 
posměch z nás majíce, 
a tak o nás rozprávějí, 
že jsme co opice. 

Vidouc křtalt aneb kroj jaký 
na cizím národu, 
když ho hned chcem míti taky, 
máme posměch, Škodu. 

Jakož nyní nastojte, ach, 
již Čecha nepoznán, 
jestli Uher, Němec neb Vlach, 
nesnadno rozeznáš." 

I když si odmyslíme, co satyrikovó a mravokárci při svých výčitkách 
přeháněli a příliš na čeriio pýchu a marnotratnost krojovou barvili, zbude 
nám ještě rádná špetka pravdy, zaručené dokladem nad jiné bezpečným, 
totiž oděvními řády, jež vydával proti přepychu krojovému Leopold I., 
maje k tomu patrně národohospodářské důvody, když přemrštěná nádhera 
ochuzovala měšec těch, jimž příjmy nestačovaly na vydání za oděvy, pří- 
slušné třídám vyšším. U nás o těchto oděvních řádech uveřejnil zajímavou 
studii Jos. Bekera.*) Pro Čechy byl vydán dne 26. dubna r. 1687 rád 
oděvní zvláště. Karel VI. patentem ze dne 22. ledna 1717 řády šatové, 
vydané od Leopolda I. a od Josefa I., potvrdil a sám vydal další patenty proti 
přepychu krojovému. Vysvitne odtud světle, že tehda bujela móda draze 
placená, když ve shodě vzájemné mravokárci světští i duchovní zároveň 
s důtklivými řády vrchnosti světské kárali nákladné kroje. 

Mravokárci soustavných zpráv o kroji ve svých výčitkách nezacho- 
vali. Tu vtipkují, tu proplétají pásmo výčitek doklady ze sv. písma, 
užívají symbolických obrazuv a pod. Za to uvedený řád Leopoldův, vy- 
daný pro Cechy, seznamuje nás dokonale s módou v Čechách a s po- 
kusem staviti hráze přepychu vzrůstajícímu z míry. Řád Leopoldův do- 
kazuje na začátku, že ohromné množství peněz vychází z cech za cizo- 
krajné, skvostné zboží krojové a že stavové přicházejí na mizinu, když 
jsou stále a stále nuceni vzrůstajícím přepychem, aby si kupovali látky 
dražší a dražší, aby od stavů nižších, kteří se jim chtějí rovnati, byli 
rozeznáváni. Proti třem vyšším stavům v cechách (t. j. hrabata, páni 
a rytí") patent Leopoldův nebrojí. Za to stanoví přesné řády pro stavy 
nižší, jež rozděluje Leopold I. na pět tříd. Důležité je znáti tento řád, 
jenž byl zachováván přísně a jenž tedy poučuje, které třídy u nás šatily 
se stejně, jak nádherně a které se pak od nich lišily. 

Do první třídy podle patentu pro Čechy patřila městská rada v Praze, 
přísedící soudu, koncipisté, dvorští písaři, občané akademičtí, pokud ne- 
provozují měšťanského nějakého řemesla, pak soudcové a purkmistři ve 
městech. Osobám těmto zapovídá Leopoldův patent nositi všeliké klenoty 
dobré i falešné, zlaté a stříbrné látky, taktéž látky protkané zlatem 
anebo stříbrem, dále porty, třepení, krajky, knoflíky, tkanice, premováuí, 
nošení perel, okras z hedvábí, ze skla, pozlacené kordy a ostruhy. Z látek 

*) Ned. Listy Hl. Národa 17. záři 1893. 



O krojich v Cechách a na Moravě ve stol. XVIII. 101 

na oděv zakázány jsou uvedeným osobám brokát a podobné drahé látky 
hedvábné, cizozemské krajky, hedvábné a nitěné, klobouky bobrové a pštrosí 
péra. Pokud se týče podšívek, byly zakázány drahocenné kožešiny, sobol, 
hermelín, černá liška, kožešina bílého rysa a pod. Mužové nemají nositi 
velké a drahé paruky a rukávy svislé, létací. Žeuy nemají nositi pláštíky 
svrchní, široce vystřižené, a dlouhé, vystřižené kabáty, dlouhé, nakada- 
řené vlasy. 

Jmenuje pak patent zevrubně, které součástky krojové směla která 
třída nositi. Více než tyto dlouhatánské výčty bude snad zajímati, že 
do druhé třídy patřili úradníci, kteří nejsou doktory práv nebo soudci, 
totiž doktoři filosofie, dvorní muzikanti, hlasatelé, notáři a purkmistři po 
venkovských městech. Do třetí třídy zařaděni nižší úradníci, malíři, so- 
chaři, solicitatoři, písaři, faktoři, trubači, přední měšťané a obchodníci, 
z řemeslníků jen zlatníci. Ve čtvrté třídě byli myslivci, řemeslníci, tova- 
ryšové a kancelářští sluhové, zároveň s nimi podle tehdejších poměru 
neutěšených jmenováni jsou tu učitelové, kostelníci, topiči a kuchaři. 
Dle páté třídy odívali se poddaní lidé, nádenníci, ovčáci, venkovský lid. 
Bylo zakázáno této třídě, tedy lidu, nošení vlčích a liščích kožešin, jakož 
i vůbec sukno, jehož loket stojí více než 1 zl. 30 kr., dále hedvábné 
premování a klobouk dražší přes 1 zl. Bylo jim dovoleno nositi čepce, 
šat liščí kožešinou toliko lemovaný, nikoli podšitý, a vůbec měla býti 
podšívka co nejlevnější. Ženy a dcery těch, kteří v tuto třídu byli za- 
řaděni, směly nositi sametové stužky a lemy i peotle hedvábná ve vlasech, 
jenom že loket více nesměl státi než 4 krejcary. 

Edo se neřídil tímto řádem krojovým, byl hned pokutován. Pře- 
devším byly mu zakázané, jeho stavu nepřiměřené šaty zkonfiskovány. 
Krejčí nesměli mužům ani ženám šíti jiných šatů, než jak Leopoldův řád 
předpisoval. Edo jednal proti řádu, byl pokutován nejprve desíti tolary, 
podruhé dvaceti tolary a kdo po třetí neuposlechl, zakázáno mu bylo 
provozovati řemeslo na určitou dobu. Jako krejčí, podobně kožešníci, 
čalounici, prýmkáři, vyšivaci atd. nesměli zakázaných okras hotoviti a bylo 
jejich povinností udávati, když snad někdo si chtěl poříditi kroj a vý- 
zdobu svému stavu nenáležitou. 

Ačkoli tak zvané vyšší tři stavy (t. j. hrabata, páni a rytíři) nebyly 
zahrnuty v Leopoldův řád krojový, přece dává se jim na pamětnou, aby 
mírnili přepych v livrejích a budou-li v přepjatém luxu krojovém vůbec 
pokračovati, že bude Leopold I. nucen také pro ně stanoviti zvláštním 
patentem omezující řád krojový. 

Eroje mužské poměrně nepodléhaly u nás takovým módním výstřed- 
nostem, jako kroje ženské. Dobrou představu o panském a měšťanském 
úboru v polovici věku XVIII. podávají rytiny z tehdejší doby, znázorňu- 
jící významné obřady na př. vítací, korunovační a pod. Poučná je tu 
kromě jiných publikace Jana Jindřicha Ramhofského z r. 1743. Trojí 
popsání: 1. vjezdu Marie Terezie do Prahy, 2. slibu dědičné poddanosti, 
3. korunovace. 

S nezvyklými kroji přicházely k nám do názvosloví krojového také 
nezvyklé názvy cizí, s nimiž Cechové nevěděli si rady, někdy však zase 
dosti šťastně vystihujíce českým názvem původního významu. „Schlafrocku" 



102 Čeněk Zíbrt: O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 

květovanému podle mody říkali „kabát nocný" nebo „sukně noční * 
(Rohn), doslova překládajíce německý název. Z názvu Juppe utvořili si 
„župici*. Stutzel překládali „rukávec", pantofel — „poloobuvka", šátku 
a mašli na krk říkali buď po němečku „holctuch", „holcpinta" nebo 
počeštěným názviskem „ob vážka okolo krku, krko vážka," tacle, manžety, 
pojmenovali po česku také „točenice", límec — „krejz", kamizolu na- 
zývali „podkabátek" atd. 

Při kroji mužském všímáme si nejdříve paruky. Módou byla k nám 
zanesena jako nezbytný odznak nové mody vládnoucí a brzy zdomácněla. 
Nasvědčuje tomu, jak byla rozšířena, zvláštní řád akcisní, vydaný r. 1709 
pro království české. „A tímto se nařizuje, aby jeden každý, který paruky 
buďto již udělané sem donáší, neb zdet vyhotoví, ihned po pn bii čiro vání 
tohoto patentu všecky své paruky, které v záloze má, jako i které vy- 
hotoviti by mohl, při úřadu accisovnim toho města ve vnitř v čepičce 
zaznamenati dáti povinni jsou. Kdyby ale nějaká neznamenaná paruka 
v domě nebo v krámě se natrefila, aneb ten jistý, který ji prodal, do- 
paden, že ihned po prodeji ten accis nesložil, aneb při opovídáni hoduost 
ceny upřímně nevyjevil, tehdy má takový nepromění tedině s ostrou peně- 
žitou pokutou, arrestem aneb dle povahy té věci s vypověděním ze země 
potrestán býti, denunciant ale vedle obyčejného třetího dílu s 10 tolary 
z berničné aneb accis. ceny na hotové zásluhu dostati — jako i ti to- 
varyši neb učedlníci, jenž u některého parukáře v službě jsou, když takový 
podvod vyjeví, ten užitek také míli a přes to hned ze služby jíti, však 
ale svůj celý plat žádati, moc a právo mají." 

Řády o uhlazeném chování měly zvláštní oddíly pro úpravu paruky 
nakadeřené a pudrovaué. Ptá se Libertin v takovémto návodu, zda-li 
sluší, vlasy kadeřiti. „V té připadnosti — odpovídá — musí mladík na 
obyčej místa a města pozorovati. Jestliby ale takové vlasy napudrované 
měl, má pozor dáti, aby ty, s kterýma jedná, nepoprášil a nepříležitý 
nebyl. 11 

cechové oblíbivše si paruky, pokoušeli se cizí název jejich počeštiti. 
Z těchto pokusů ujalo se nejvíce pojmenování paruky po česku „vlasenka" 
(Rohn) a hlavně — „vlasopletka". 

Mnoho času a práce za doby copové vyžadovala tehdejší úprava 
kštice. Jeník z Bratříc vypravuje, jak mladým studentům „frisirování 
vzalo největší čas. Jbden druhému prý pletl cop, tupiroval jeho tak zvané 
t toupeť a dělal mu krousle." (Dokončením 



Svetozár Hurtan Vajanský: Pančava. 103 




Pančava, 

Slovenská kresba od Svetozára Hurbana Vajanského. 

jg^ ako časooi skláme Tudí praktický, suchý výpočet ! Na pomedzí 
dvoch chotárov, v čistom poli, špinavá židovská špekulácia 
vystavila dom ciel'om strašné prosaickým : merat pálenku a robit 
zákonné sice dovolenu, ale predsa nekonetnú konkurrenciu 
arendátorovi regálu v Kožucbove, bobatej, čisto rolnickej obci. 
Arendátor, jeden z tých málo krestanov, oddavších sa na 
krcinárstvo, člověk nejasnej prešlosti, vediac že s židom je u nás na 
Slovensku fažký súd, podišiel, keí neopovážil sa přeskočit : kupil hotový 
dom, preplatiac ho desatnásobne, zavřel kťúčom, a meral pálenku v Ko- 
žucbove bez konknrrencie. A dobré počítal. O niekolko rokov prázdno 
stojací dom, „pančavou" zvaný, vyplatil sa bobato. Majitel nestaral sa 
on. Co bolo zo železa na ňom, pobrali cigáni, dveře bez pautov a okuvania 
spálili kožuchovskí parobci, keď boli s koňmi na obnócke na neďalekej 
paši Babnom zvanej, ostatné mizlo, až zostaly len tri izby s kuchyňou 
a sienou, dobré kryté škrydlicovou střechou, pusté a prázdné. 

Uhlie, ktoré zostalo na krbe, složilo všelijakým nezbednikom k umě- 
leckým a literárným pokusom. Vybielené stany totiž pokreslené boly fi- 
gurami a popisané versami. Medzi figurami bolo nápadné mnoho čertov, 
medzi veršami mnoho běžných neslušností. Ale boly i satyry na židov, na 
rychtára, farára a rechtora. 

To všetko muselo povstat skoro po kupe, lebo po istom čase takového 
smelca nebolo, ktorý by bol opovážil sa vnist do pančavy, a tým menej 
tam žarty vystrájat. Povstal totiž chýr, že v pančave straší. Bol to ne- 
obyčajne silný chýr, ba viac než chýr, to bola istota ... A nielen pre 
Kožucbovanov, ale i pre súsedné městečko Slamnicu. Ale necb bolo čo 
chcelo : z praktickej, krčmárskym ciel'om venovanej stavby stala sa roman- 
tická, bájami, čaroděj st vámi, pekelníctvami, nadprirodzenostami kypiaca 
miestndst. 

Že tam húka cosi nocou, to vedel každý. No kostolník boi hotový 
odprisahat, že keď šiel z trhu zo Slaninice, obloky pančavy boly osvětlené 
jako kostol na Sylvestra a hudba brala taká, jakú nikdy nepočul. Stará 
Ondrichová viděla nad pólo rozrumeným korní nom ohnivého hada. Pahraba, 
člověk smělý a pravdomluvný, na vlastné oči videi, jako do dvier kráčajú 
panny v bielom ruchu, a oblokom vyletujú čierni holomci na senných 
vídlách. Krištof, člověk čítaný, tvrdil, že mnoho sice hovoří sa, a on na 
babské poved ač ky nedá nič, najme na povedačky Ondrichovej, ale čo sám 
zkosil, je velmi podivné. Šiel za koňmi v peknú letnu noc, a jako po- 



104 Svctozár Hnrban Vajanský: 

rovnal sa s pančavoo na polnej cestě, ktorá běží okolo nej na streleuie, 
počul od pančavy jasnoajavno: „Krištofel Erištofe! Luca recbce, Luca 
rechce!" A na Bahně co našiel: jeho Luca odputnala sa, keď chlapec 
zaspal, nabrdla na ostrý kdl u hranta a přerazila si bok. Za sto zlatých 
by ju nebol předal. Podobných prípadov spominalo sa toťko, že najto- 
mášskejší Tomáš v celom okolf hlasno nesměl pochybovat o tom, že 
v pančave straší. 

II. 

Janko Dubec nosil v Lieskovanoch najkrajší „kosí rek" zaklobúkom' 
on to směl, lebo bol najsilnejším mládencom na široko a ďal'eko; ale 
bieda jeho bola: on chcel za ženu i najkrajšie dievča Kožuchova, rychtá- 
řovu Zuzku. Za cbotár vydat dceru bolo samo sebou obidno, a ešte bo- 
hatli a driečnu. „Vydali dievku za prespolného", to značilo toťko, jako 
že ju odtofárili, nešťastnou urobili, vyhodili a okrem toho obrazili domácu 
mládež. 

I nebezpečno bolo ucbadzať sa o krásku zo súsednej dědiny, chodit 
na vohrady. Záletník miesto sladkej chvile u obldčka mdhol 1'ahko nabrat 
toťko na chrbát, že to dlbo nezabudol. 

A na Dubca mládenci Kožuchova mali dávno s breha . . . Postískal 
bol niektorých v Slamnici na hodoch, Gierneho Ďuru ohlávkou vyobšival 
na medzi, sám Boh vie jako dali sa do bitky. Ale keby všetkého toho 
nebolo — rychtářova Zuzka . . . Veď je to svatokrádež ! Horniak liesko- 
vanskýl Však ti my dámel 

No ani rychtář s rychtárkou neboli dobří Jankovi Dubcovi. Rychtář 
myslel na spojenie rolí s niektorým súsedom, rychtárka bola by najradšej 
hodného šuhaja na prístupky — nie žeby chcela jedinú dceru zašantročit 
do cudziny. Lieskovany lézaly od Kožuchova tri švrte hodiny, ale blíž 
k horám, preto boly nielen cudzinou, ale i horniakmi. A jakými ! Veď 
tam gunára volali húserom a zatrbali po horniacky na ie a ou. 

Zato Zuzka ináč pozerala na Jánka Dubca z Li esko van. Do mesiaca 
sice nehťadela, u potOčka nevzdychala, ani by sa nebola hodila do močidla, 
keby ju za druhého vydali, no Jánka malá rada, veťmi rada. Bol švárný, 
mocný a tak dobrý, tak dobrý! Ona vždy myslela, nevdojak, na chlieb 
s maslom a medom, keď s ním hovořila. Ani nebol taký dotieravy, 
nechmatkal ju za plecia a ramena jako druhí, keď chceli byt ťúbeznými. 
Prečo toho nie na prístupky, myslela. Ale to málo tiež hák. Dubec mal 
tiež rodičov, nebohatých, ale visiacich telom i dušou na svojom liesko- 
vanskom štvrt - seděni. O prístupkoch ani řeči! Nech dovedie si ne- 
věstu. Roboty dost! Tak cele správné myslela Dubcová, a Dabec len to 
směl myslet, čo žena. Ona nosila v dome nohavice, jako sa hovorní po 
slovensky. 

III. 

„Cierny Doro poslal svatov do rychtárov, u riekla na trhu v Slamnici 
Ondrichová mladému Dubcovi s tou radostou, s jakou donášajú ťudia ne- 
milé chýry, „nuž věru tak! Že by mu ju nedali, ani pomyslenia! Na 
Padelkoch bežia im role jedna pri druhej jako stuhy, i Inkami súsedia. 



Pančava. 106 

Rychtář bol so starým v hněve, že mu odkáša, ale sa na skutku pomě- 
řili. Dnes bol u advokáta žalobu odvolat. Nuž tak." 

„Ale Zuzka za Ďura nepojde!" riekol Janko slabým hlasom a za- 
pálil sa. 

„Ťalafatky, nepojde ! Vari sa jej opýtajú . . .Rychtář šedi u Ursuly 
a pije s Čiernym. Tak si pripíjjú ... a majú už v hlavě. Starý čierny 
platí — to sa lúbi tomu starigáňovi rychtářovi. Nikdy nepije za svoje . . . 
Ale dievčata škoda. Bol by z vás párik, bol. A ten ozembuch shrábne 
i dievča i véno . . ." 

„Ondrichová", riekol Janko a chytil ju za ruku . . . „tu, toto je 
vaše . . . povedzte Zuzke, že ju cákám v Dieloch, prí potoku u krívej 
vrby." 

„Ale coby to, coby to! Vari som ja taká . . ." ale prí tom s chvátila 
dva strieborniaky jako mačka myš. 

.Bože chraň! Vy ste predsa vysoko vážená matróna, pán farář 
modlili sa za vás, keď ste mali tú lámku!" 

Ondrichovej páčila sa „matróna" ešte viac než strieborniaky. Ona 
ich rýcblo tri rázy popl'ula a skryla do vrecka na sukni. 

„Jako je to možno! Na dievča striehnu jako na zrenicu oka . . . u 

„Vidíte, sami hovoříte, že rychtář pije so starým óiernym u Uršuly . . . 
Přídě domov, vlastně dovezu ho jeho tučné rakúske koně, a potom hajde 
zas do krčmy na dedine. Odkedy je rychtárom, tak spustil sa. A rychtárka 
v taký čas ani kroka od krčmových dvier. Ubohá hladí oblokam alebo 
dveřmi a čaká . . . u 

„Věru Bože, poletovat ju musí každá poctivá duša ... Už chodila 
i k bohyni Bošáckej . . .** 

„Tedy urobíte mi to?" 

„Tá jej poradila, aby mu naliala tajné do pálenky odvar z pavúkov 
a čriev z netopiera . . ." 

„Ondrichová moja drahá . . ." 

„Ach 3 tou Zuzkou! Ale veď ona nepride! či je to zvykom v Kožu- 
chove, aby sa dievčence schádzaly s prespolnými frajermi ... a to při 
potoku — nedaleko pančavy!" 

„Ked nepride ... to nebude vaša vina . . . Pri sám Bohu, Ďuro ne- 
dožije do svatby ..." Hlas Jankov triasol sa, tak že sa stařena nal'akala . . . 

„Nie tak Janičko, ja ti iné poradím, 4 * ona chcela si lahko zarobit 
strieborniaky, „zaběhni aj ty k bohyni . . . Tá ti pomóže . . . Tak počaruje 
rodičom, že všetko zrušia. A keď to nebude mócť, dá ti taký liek, že 
na veky zabudneš na Zuzku . . . Veď hovoria, že tvoj otec bol u nej, keď 
ta svobodil od vojančiny . . . Ona tak zamotala oči pánom, keď si stál pod 
mierou, že chlap jako buk, zdravý jako Rus — a untáglich ... a Vidrákov 
Ondro, od země nikam, chriaštel — musí kanóny pucovat . . ." 

Rapotanie stařeny do slz najedovalo prchlého, trochu k náslenstvám 
nakloněného Jánka. Zabudnut na Zuzku ! Pod hrdlo chytit stará babu ! 
No potlačil hněv a dal sa ju zas len prosit. 

Vec bola náhlá. Oierneho Důro bol nebezpečný super. Majetný jedi- 
náčik a Kožušan! Dubec mal malý majetok, bratov a sestier pol tucta, 
a bol Licskovan! 



106 Světozor Hurban Vajanský: 

Rovnej cesty k Zuzke nebolo, a hlavně, či bol istý, že keď pojde 
dveřmi, ona neukáže mu chrbát. Pravda, bola mu vždy milá, a pozerala 
naňho spod hustého obočia tak šelmo vsky, a pri tom, keď myslela, že to 
nepozoruje, s takým milým, sesterským pohťadom! Možno jej lichotilo, 
že on taký mocný, respektovaný pri muzike, vítaz pri pasoch a prvý 
junák pri šialených kúskoch, ju takú vel'mi mladú, slabuškú, tenkú vy- 
značuje před dievkami, z ktorých budu ff roby jako levý. u Pravda, i pierko 
mu raz dala. 

Ale či len jednomu dávajú bujné kožuchovské krasavice pierká? 

A tak si on to rozmyslel v svojej tvrdej hlavě: jestli pride, nik mu 
ju nevezme, jestli nepríde, pojde na vojnu, do Ameriky, za more suché 
i dřevenu skálu, ale najprv tak postíska Ďura, že mu budu skór na 
pohrab vyzváňat než na sobáš. 

Ondrichová konečné sl'úbila . . . „ale o mne ani muk, u doložila! 
„Mála by som sa! I tak mám nepriateťov plnu dědinu. Starý Ďierny 
povedal, že som stará klebetná trlica ! Já — klebetná ! Guším jako hrob. 
A vedela bych moc! Vari neviem čo robieva pisár u Lazníkov? Že vraj 
assekuráciu vymeriava . . . Áno, s mladou . . ." 

„Ondrichová, ale i o tomto . . . u 

„A ten hluchý žid vedel by > mnoho rozprávat, keby nebol i němý 
jako mřtve dieta; 44 Ondrichová nedala sa tak ťahko přetrhnut: „a Krnáčka 
čo behú tak často na poradu do Slamnice, a potom uliciami fřla . • ." 

„Tak dnes večer, v Dieloch, pri járku, ukrivej vrby," zlobno riekol 
Janko, a temer by bol hrozil. 

„Ach ja biedna stvora! Ja opuštěná vdova! čo si to beriem na 
staré vázy . . . M 

Janko šupol do ruky stařeny ešte jeden strieborniak a riekol: 

„Ale ma neošudíte! Ondrichová . . . rozvažte si to! Jak nemáte v61e 
— sem zlatovky ... a choďte! 44 

Stařena nevdojak vzala do hrsti Bukuu, kde bol z dnuká přišitý 
konopný vačok . . . 

„Jaj Kriste Ježíši, jako som saTakla! čo tak křičíš s ubohou sta- 
ré uou! Máš svedomie! 44 

„Buďme priatelia," poníženým tónom riekol Janko, „len som vám 
chcel připomenut, že žartu neznám! 41 

„Tichšie, tichšie . . ." šeptala Ondrichová „vidíte, před Uršulou 
sadajú na vóz . . . Eíte ma aj vezmu!" 

Naozaj, před krčmou sadal na predné sedlisko rychtář, červený jako 
uvařený rak ... na longo chcel stupit čierny, a vždy mu noha odkvacla. 

„čiby ste ma neodviezli pán rychtář, 44 prosila, Ondrichová, „len tam 
na zadok, stará žena obsedí bárs za šragl'ami. u 

„Aj pán velkomožný tak povedali," hovořil rychtář k Ciernemu, 
ktorý konečné našiei longo, a převalil sa na vóz. čierne, širokochrbté 
vrance rychtářové trhli, nervósne od dlhého čakania . . . „tak povcdali 
a to musí byt pravda! Farář patří na kancel . . ." 

v 

„A rechtor za organ, 44 přisvědčil Cierny, odpťúvajnc. On kúril cigáru. 
„Co to m naučíš ? u obrátil sa rychtář k stařeně, „nuž sadni, striga! 
A neohováraj ! u Stařena výsad la. 



Pančava. 107 

Rychtář odmotal opraty od lušne a praskol bičom do koní. „Hió, 
mitrhy! Pozři sused, jako idú, ani paripy! tt 

IV. 

Rychtářova, malá, útlá osObka s tvárou předčasné ostarlou, na se- 
dliačku až při jemnou, už po rachote voza a strmom dupote koní vedela, 
že jej muž má zase hada. Veď do brány, trebárs bolo urobit prudký 
zákrut, vrazil plným behom ; on, ktorý šetři koně viac než samého seba, 
zpotil ich na krátkej cestě zo Slamnice až do bielej pěny. To móhol 
urobit len „had". 

Odtedy, co bodrý, samostatný, ba voždy vzdorovat náklonný Juro 
Zábojník stal sa rychtárom, často opijal sa; jeho dávna panovitost proti 
ženě zvýšila sa na surovost — jeho vzdor proti pánom ustúpil úslužnosti 
a plazeniu. 

,Daj toho krúcanca, babo," riekol, hodiac paholkovi remenné opraty, 
, hosta ponuknut, viem že iného nemáš. ■ 

ÍJierny, trochu vytriezvený rychlou jazdou, vyteperil sa s voza. 
Ondríchová sklzla sa zručné, jakoby ju bolo vyhodilo. 

„Ďakujem za odvezeme, pán rychtář, M riekla a nepozorovaná obze- 
rala sa po dvore. 

Rychtářova, bl'adá jako bielené plátno, žuchla do komory pre krú- 
canec. Tam jej slzy vyhrkly a zmáčaly chudé ruky i pečivo. Zuzka, 
vediac, že otec počne zvadu, pri ktorej ona matke nepomOže, jako myška 
před kocúrora, šibla stodolou na zábumnie. Starého Gierneho nemohla 
vystát od národu. 

Za stodolou na kopu pazderia sádla Zuzka a počala neobyčajnú 
robotu: premýšrat. To bolo zriedka; žila tak jako kvitue charpa na poli; 
či tej třeba trápit sa myšlienkami? Ale teraz — je iné . . . Tu Ďuro 
čiernych, tam otec, ktorý mu praje. Potom i Janko Dubec, s ktorým 
bolo ták sladko hovořit i tančit — i ohne přeskakovat na Jána. A tomu 
otec nepraje, ani matka, tak zdá sa, trebárs nemá v dome slova. A teraz 
sa staří spolu . . . pojdu na „obecné" to jest do krčmy . . . Mat 
sadně na truhlu, zaplače, bude vykládat ... a potom pojde za otcom . . . 
Bude i bitka. . . „Jaj, jaj!" zavolala hlasné, a vystřela útlé mladé tělo 
na pazderie. Ona zdědila po matke útlost, no i jemnost tahov, len vyššia 
bola a strojnejsia. 

Ďuro — veď by ta bol . . . za ním lipně i Zuza Králíkova, i Tera 
z konca . . . Ale pije . . . počula som ho hulákat o pol noci. I on bude 
bit . . . 

Brána na stodole, nezaložená svoreůom, vrzla, a spoza tažkého brona 
ukázala sa tvář Ondri chovej. 

„Sama si holúbok?" pýtala sa sladkým tónom. V Kožuchove hovořili 
spevavo, no Ondrichová už až temer viac pěla než hovořila. 

Nečakajuc odpovede, šuchla babka celá čez málo odchýlené, veťké 
vrata, ktoré právě tak spevavo povrzgávaly, jako ona vravela. 

Ondrichová počala z ďaleka. O zlom a nepravom světe, o starých 
dobrých časoch, o dobrej Zábojníkovej, o zkáze rychtárstva, o starom 



108 Svetozár Hnrban Vajanský: 

óiernom, ktorý otca svázda a po tajmo mu škodí, o Ďurovi, jako nezbed- 
nici a po nedeliach karty hrá na Podbrežných trávníku ... a tak pomaly 
přešla na hlavnú a jedinú příčinu, pre ktord přišla. Stařenka lichotivé 
kťakla si u kopy a vzala Zuzku za raku. 

Zuzke skočila krev do tváře . . . ona odvrátila sa hnevno od sta- 
řenky a vytrhla ruka z jej dlaně. Ale srdce počalo jej bit tak silno, že 
to i sama čula, aj isto vedela, že očuje i Ondrichová ... A také teplo 
vběhlo jej do útlých mierno oblých prs, jaké predtým nikdy necítila. To 
bol pre ďu cele nový, pólo úzkostlivý, pólo radostný pocit. 

„Co si len myslíte . . ." počala Zuzka. 

„Vari niečo zlého! Dvadcat rázsom odriekla, sto ráz povedala : nie, 
nie, nepójdem. Bojím sa i starých i Zazky . . . Ale jaký ti bol — kamen 
by sa bol sl'utoval ... len zaplakat ... A potom hrozil . . . strašné hrozil. 
On vie, čo ti opilci chcú, vie, holúbok mój sivý. On život dá za teba. 
On, šuhaj, urastený jako konopa, bez chybky ... a pohovořit, veď to 
ešte nič neznamená! E hrdej Válkovej nocou pod oblóčik chodievajú, 
a nie jeden . . . A čo? V kostole stává v prvom radě, 1'akCami by inó 
vyštuchala z prvého miesta, odměna vraj dostane, čo prvá panna dědiny. " 

„Ondrichová 41 , zavolala Zuzka, „vy ma chcete len pokúšat, hádám 
to všetko ani pravda nenie ! Eto vás poslal ? Viete, že vás otec neřád . . . 
viete, jak vám nadal . . ." 

„Jaj, jaká si ty prchká! To bolo! Bol opilý, a hlas opilého ani 
toťko nestojí, jako čo pes zabreše. Nie tak. I terak zo Slamnice sám 
volal ma na vóz — „podte tetuška, riekol, dobré sa nám povodí, keď 
vás odvezieme." 

Zuzka už nepočúvala, čo hovoří Ondrichová; jej brieždilo sa v ume. . . 
nové světlo jakési jásalo před nou . . . Dubec, taký švárný, dobrý j Jaký 
skromný je pri nej, a jaký hrdý, ví tažný medzi mládenci. On jej zle 
nechce, nemóže chcet. Ale čo jej mápovedaí? Pravda, do domu nesmie. 
V Kožuchove ho nenávidia, lebo mu závidia. Ale čo si pomyslí o nej, 
že přišla na prvé zavolanie? Matke riect? Ona povie otcovi . . . 

V tom bolo počuf ťažké, neisté kroky stodolou, brána roztvorila sa do 
korán, tak že udřela stařenku, klačiacu pri kope. V bráně knísal sa 
rychtář, jako starý topol vo vetře . . . 

„Kde ste, jašterčie plemeno! Groše som si zabudol ... A ty, diev- 
čisko, na pazderí jako tučka!" obrátil sa k dceře, ktorá fokom nevládala 
vstat. Jej údy zmeravely. 

„Kde je mat? Zas niekde skočí? Ach ty obludo polnočná!" zareval, 
keď zbadal dosial' bránou zatienenú Ondrichovú, „ký beCah doniesol Ca, 
vari si na trlici přiletěla? Na mojom humně! Gi su tu krížne cesty? 
Ha? Na sečku ta dorúbem!" a pošiel prosto na Ondrichovú, dvíhajúc 
svoja rychtársku lieskovicu. Už nebol viac červený, ale bl'ado-modrý 
v tváři. 

Slabušká, malá žena jeho přiběhla za mužom jako veverica, a chytila 
jeho pozdvihnuté rameno. 

„Pre Boha, nerob hriech, nerob tartas! L'udia sbehnú sa na diváky !" 
On najprv zamťkol, no zj<ámatal sa : 



Pančava. 109 

„Ty mi chceš rozkozovať! Co si mi do grantu priniesla? Dve 
zástěře a jeden rubáč!" Chcel odsotiC žena, ale tá jakoby bola sa 
vpila do jeho mohutného ramena, tak zostala těsno pri nom. To rozzuřilo 
ho ešte viac ... V očiach mu zasvětí elko válo. 

„Tak . . . baby ta badú hospodařit!" a schytil ženu, zdvibol, potácajúc 
sa, do hora a hodil na trávník. Potom udřel O od ri chovů paíicou po 
pravom pleci. 

„Mamička!" zavolala s plačoin Zuzka a dvíhala mater. Medzitým 
Ondríchová zaj^jkajúc bóTom, chmatla sa za udreté miesto a ušla žádnými 
dviercami humna. Za plotom bolo počat tlumený smiech. Zpoza plota 
ukázaly sa blískavé oči mladých dědinských výrastkov, kťorí mali radost 
na scéně. 

„Daj kťáč," ríekolžene . . . „súsedi čakaju, dnes je veselo. Pijeme 
oldomás. A kto platí? Rychtář platí ... Zabijem každého, kto povie, že 
za obecné . . .** 

Mat stíchla jako zajačik, keď nan hťadia oči zmije. 

„Ale ty neboj sa, Zuzulienka! Takú svadbu ti vystrojím, že jej ani 
Kožuchov neviděl ..." 

„Radšej by ste mat nebili/ ozvala sa mlada děva, a brdo vzpftla sa, 
že sú takú nikdy neviděla jej vlastná mat. Mat žasla. 

„Ach ty šteĎa nepodařené ! tf zareval Zábojník chriplým, opitým 
hlasom. Zdalo sa, jakoby hněv bol zv&čšil jeho chmel, on počal tackať 
sa silno, „holoplústa, jako drzo piští!" a pošiel neistým krokom k dcére, 
chcejúc ju chytit za krásný, dlbý vrkoč. „Sem tie skuty, nech sa s nimi 
poihrám ! u 

Cierny, pólo vytrtezvený vnišiel bránou, chytil rychtára sa rameno 
a silon odviedol do stodoly . . . 

„Spát? nič spát!" bolo počut hlas rychtárov. 

„Nut tedy poďme . . . čakaju nás," riekol Cierny. A oba išli nazad 
do krčmy. 

V. 

Ondríchová zasipela jako had, keď viděla sa sama v čistom poli- 
Prvou potřebou jej srdca bolo, vyžalovat sa niekomu. Vyžalovať sa, vy- 
hovorit sa . . . Cbcela súsedným dvorom do dědiny, ale tu počula 
nad třetím dvorom hlas Pahrabov, zo země vystupujúci: 

„Nuž či skoro podajú tej slamy!" 

Pahraba totiž chystal na zbožie jamu a upravoval ju vo vnútri. Na 
vrchu bola úzká, ďalej rozšiřovala sa pravidelnou, dobré ubitou baňou. 
Tuto baňu bolo třeba nielen ubit, ale i těsno vystlat suchou slámou, aby 
zbožie, tam na zimu uložené, nepotuchlo vlhkostou a neklíčilo. 

„Nikoho tu niet," riekla stařena, kťaknúc k otvoru a nahnúc sa 
nad nim. Viděla šedivú hlavu Pahrabovu, osvětlenu s hora slabým svitom ; 
„no sama vám podám!" a vzala hrst prihotovenej, velmi dlhej, rovnej 
ražnej slamy, podala mu ju, nahnúc sa nebezpečné do jamy. 

„Ďakujem, ďakujem, to chlapčisko mi stále odbieha." 

„Nepočuli ste", riekla Ondríchová, podávajúc na dol druhů hrst 
slamy, „u Zábojníkov zase hfiech, starý je opilý a všetko bije!" 



110 Svetozár Hurban Vajanský: 

Pahraba přestal ihned pritlkat dřevenými kvačkami sláma o vnatornú 
stenu jamy, tvář obrátil na hor a zažmurkal, lebo oči jeho boly až tmou 
zdengťavené. 

„Ach, ach! Tedy zase novina! Hovořil som, cudzí groš prináša zlý 
chmel. Iste napil sa na trhu." 

„Ženu skoro zabil, nech tam náhodou niesoni, do smrti ju utlčie, 
a dceru taktiež." 

„Hm, hm! A jaká pýcha! Tá jeho fiflena chodí jako páv, jako 
nějaká kišasouka! A doma ju tedy lieskovicou! hm, hm! tt 

„Ach prosím, pán sused, to vám je všetko taká Tahká partieka* 
A mat, cože? Domkárova dcera, jakoby sme nevěděli, nepamatali! Pravda) 
přišla do gruntu! Ale už i tam nenie všetko zlato co sa bliští ! ** 

„Věru rychtárstvom ešte nik nezbohatol ! Pije sa to Tahko za naše, 
ale pri tom i svoje shoří. " 

„Veď mu už intabulovali . . . a 

„Ach, to je starý lišiak! Počujem že Zuzu vydává za Cierneho 
Ďuru . . . Ten má šupáky!" 

„No, no ! Vedela bych ! Ale nepoviem. Neverim, žeby z toho mraku 
bol dážď. Ono sa všeličo zamýšťa, ale . . ." 

„Veď už i poměřili sa . . ." 

„Ale dievča inam kuká . . . Vedela bych . . ." 

Pahraba přistavil rebríčok k hrdlu jamy a počal pozorné liezt 
nahor. Klebety zanimaly ho velmi, a tu cosi cítil . . • voual vozduch. 

„Ach jaký som zablatený, 11 riekol, vyjduc pomaly z jamy, „co to 
hovoříte, žeby ... To je nemožné. Sam Óierny mi riekal, že vec je už 
jakoby na dlani. I na pristupky přistál. Země má viac rychtář, hotových 
viac (Herny. Celkom v poriadku." 

„A ja vám hovořím, že z toho mraku nebude dážď." 

„Ale ja vám hovořím, suseda, že viem iste . . ." 

„A ja vám hovořím, že vy nič neviete . . ." 

„Ale ja vám hovořím, od samého som počul . . ." 

„A čo ste vy tisíc ráz počuli." 

„Na vlastné uši, suseda. u 

„A predsa ja mám pravdu." 

Pahraba zamlkol, ale ho veťmi škrelo, žeby niekto, čo by to boťo 
hněď i sama Ondrichová, o dědinských pomeroch viac vedel než on. 
Poškrabal sa za uchom, zablatiac si pri tom pravé líco . . . 

„Ženské povedačky!" riekol opovržlivé a bluskal na babku zpod 
obočia. 

„I mna udřel ožrán, " polohlasné riekla Ondrichová a v nej obnovila 
sa s hnevom i bol'asť v pravom pleci, „nuž veď vy ďalej nepoviete ..." 

„Jako by ste to hodili tu do tejto jamy . . ." 

„Este dnes večer síde sa s Jankom Dubcom . . ." 

„Kto sa síde? 11 

V t 

„Nuž kto iný, Zuza, tá Zuza, ktorú vy tak iste Durovi Ciernemu 
obecáte ! Kto mal pravdu?" 
„Kde sa síde?" 



Pančava. 111 

„Ach, milý vtáčik ... tak daťeko nepojdeme! Dost na tom, stými 
šnpákmi ČierDeho má to ešte svoj háčik . . ." 

„Rychtář je pán v svojom dome . . ." 

„Pěkný pán, keď mu dievka poťom běhá . . . večerom až na Diely 
Oodrichová zamlkla. „Nuž, co mám tajit, áno, sama som u nej bola. On 
ju, možno, rovno uchytí. Taký je dnes svět . . . Rodičia vychovajú si dieta, 
• každý krajíček starajú sa, šatia, fiotia, a pochábeť, tuži buď, ku krivej 
▼řbe s prvým šuhajom, trebars bol chudobný jako kobylka v zimě a otr- 
haný jako lipa." 

Pabraba vedel všetko. Sotva striasol sa jazyčnej baby, šiel domov, 
odhodil umazané háby a zašiel prosto do Ciernych. Starého nebulo doma, 
už tri rázy za ním posielali do krčmy. S Ďurora sedel Pahraba pod 
kolnou a šuškal mu do ucha cudné věci. 

VI. 

Od Kožuchova smerom k Slamnici tečie malý, temer vždy kalný 
potóčiJc, obrastený z oboch stráň vrbami, najobrúbenejsím to stromom 
žírnych Eožuchovanov. Tito do země zarytí autochtóni neradi starajú sa 
o ďaleké budúce časy; keby nebolo vyššej vole, oni by i chrám a vezu 
uplietli z vrbového prúCa: len tak pre seba nech trvá, do ich smrti, 
a nech ďalej starajú ea podobné potomci. Preto že vrba vy rast i e za pár 
rokov a už je užitočná, čo i veťmi skupo, preto ju sadia kde len možno. 
Ktoby to čakal na lipu, ktorú len potomci lebo prapotomci uvidia v sile 
a kráse! A potom chceme mat od tohoto l'udu nášho historické rozpo- 
mienky ! ! 

Potóčik, „járkom" zvaný, slizne hadovito; nad ním, věrno za jeho 
behom krúti sa biely chodníček, medzi jarkom a bujnými konopniskami 
a kapustniciami. Konope kožuchovské sú chýrne : vyrastú napospol zvýše 
chlapa, Eožuchovania predávajú semenec na merice, nie jako inde na 
holby. Tiež tak slavný je mak. V Dieloch kožuchovanských urodí sa viac 
maku než v desat iných chotároch. Zábojník, sediac u Uršuly, často 
chvástal sa, že utfži viac za mak než pol Lieskova za raž. Eapustné 
hlávky rastů tam biele jako sĎah, tvrdé jako ocel a křehké jako špargia . . . 
Kožuchovský hlub z kapusty je lepší než Lieskovanské jablčko! Dudy 
sú vdbec perlou Kožuchova, jeho zahradou a zmaznaným deckom. Kto 
nemá v Dieloch čiastku, ani gazdom nenie ... To je len taký zkade 
ruka, zkade noha! 

Slnko už dávno zapadlo, len jako kráťovský povlek zanechalo na 
obzore brokátová žiaru. Nad ňou tisly sa, jakoby dost miesta nemalý 
na sirokej oblohe, obláčky a rozstrapkanými krajami zachytaly zlatohlav 
zapadlého slnka. Ale keď už bl'adly ich rozstrapkané kraje, lebo povlek 
král'ovnej svíjal sa za obzor, počaly vystupovat a miesto Iďadať na 
sirokej oblohe. Asnáď boly len dvoranínskym sprievodom . . . Kraj potonul 
v mftkké, slabo priehladné šero, okraje obzoru tratily ostré linie a roz- 
plývaly sa, rovno jakoby roztavené . . . Biele steny vysokého, na hoiv 
stojaceho chrámu šedly, až konečné i ony roztavily sa celkom. 



112 Svetozár Hurban Va janský: Pančava. 

Dolu Dielami chodníčkom išla Zuzka rychtářova, ale nie svojim veselým, 
pražným krokom, ale ticho jako lasica; jej kordovánske čižmičky ne- 
klepkaly . . . Krokom za ňou išla Ondricbová, zaostávajúc . . . Vyhovárala 
sa šeptom na záduch, ale vlastně strachom meravely jej staré údy. To 
šero večerné budilo v nej svedomie. Tak je to, veselá jasnota dna ho 
uspává a tma ho budí. Gele naopak. 

Suknička Zuzkina šuměla, dotýkajíc sa konopí, rozvoniavajúcich silným 
aromatom. L'ahunký, sotva pozorovatelný, teplo-vlhký vetierok kolimbal 
střapaté hlávky konopné, a keď zavial z pravá, vOňa temer zadusala . . . 
Mála ona v sebe jakúsi taj nu vládu, nie to uspávajúcu, nie to rozdráž- 
ďujúcu. Až 1'abko bolo Zuzke, keď more konopné přetrhnuté bolo kapust- 
niciami ; i dýchalo sa voPnejsie, i chodnik bol vidncjší. PotOčik v hlbokom 
zářeze (póda bola hlinistá, samý humus na siahu do země) tvořil tu i tu 
malé vodopády, a len tam šuměl a dával sa znát : hl'a i ja som tu ; kde 
nebol o takých vodopádikov, plazil sa bez šumu, jako hádik. 

Už nemalý ďaieko do krivej vrby ; vrb bolo dost v Dieloch, i křivých 
<iosť, ale táto malá to měno preto, že bola stará a mohutná (ju jaksi 
náhodou neobtinali každú jar) a stála neďaleko chotárnej linie, na zá- 
krute k poťiiej cestě. 

„Zuzička — ja ďalej nevládzum!" hekla Ondricbová tažko dýchajúc, 
„mój záduch . . večerná vlhkost ... a ty bežiš jako srnka, nepam&táš, že 
mi bude na Michala šesťdesiat rokov. u 

„Nesl'úbili ste ? Nedala som vám..." 

„Nože no! u šepkala stařena, „nemusíš hněď prekypet . . . já si tu 
sadnem na staré mravenisko . . . počkám ; čo mna do vášho rozhovoru . . . 
a keď zachceš, zavoláš . . . uf, uf ! Staroba, choroba! Kútik a peřina ... to 
to ! Ale nie vláčit sa poťom, keď netopieri lietajú . . . Bodaj by ta . . . vidíš, 
právě jeden fřkol nám ponad hlavy!" 

Zuzka stála nerozhodnutá ... Co tu robit ? Na nejakú zradu nepo- 
myslela, ale predsa, čo robí, zle robi, to nenie zvykom ... No domácí 
výstup ju rozhořčil i ona viděla, čojak mladá bola, že otec je v neprávo, 
že křivdí matke, že má nepěkné výpočty so starým Giernym. A tu jej 
kynie východ, jaký, nevěděla určité. Ale cítila, že k nej siaha silná, po- 
mocná ruka. On je tak hrdý, sám sebe svoj, mocný ... On přiskočí i jej 
i matke ua pomoc i spásu . . . Otcové divoké dni hustnu — kam to 
pojde ? 

Ale predsa, to by věru Bože neurobila žiadna, čo ona teraz . . . 
Este je čas. Ona vráti sa s Ondrichovou, a nik nezvie o tom . . . 

Z ďaleka ozval sa slabý pískot ... To iste jarabica uspává svoju 
pernatú čelaď. 

„Už len choď, holábok," šeptala Ondrichová s takým posnielujúcim, 
důvěru budiacim hlasom! 

Zuzka prekrižovala sa na čele a pošla; ešte tichšie jako dosial', 
už ani suknička nešumela o trávu, vysoko vyrástlu na úvratach. Ona si 
ju k tělu pridřžala oboma rukama . . . Yodopádik šuměl před ňou desaC 
krokami, šum sosilňoval sa s každým jej pohybom, už temno, přísné 
spieval u jej boku . . . potom slábol, až zatíchol . . . Rady vrb redly, 



Svctozár Hurban VajanskÝ. 



114 Svetozár Hurban Va janský: 

kapustnice a konopniská striedaly sa úzkými p runami. V polotme, ne- 
daleko, vynořily sa kontury pančavy ... Už tu musí byt křivá vrba . . . 
Ondrichová, sotva odšumel 1'ahký, mladý krok děvy, razom skočila 
do starého mraveniska, zahodila suknu čez hlavu, jako robia ženy, idúc 
z kostola, keď ich překvapí dážď, aby ich drahé, cipkované čepce ne- 
umokly, a bežala strmo, mladistvo, chodníkom. O záduchu ani chýru. 
Nie bez příčiny . . . Ona zbadala v konopiach niečo podozrivého . . . Tak 
nešumí nimi večerný vietor, tak nedupká zobudený zajac, iduci na nočnú 
pašu ... Na strašidla nemyslela. Oj nie. Ona len iných strašila ohnivým 
hadom nad korní nom, sama bála sa niečoho iného, a hadom, trebárs ne- 
ohnivým, bola sama! 

vii. ; 

Neuspěla Zuzka dOjsf k zákrutu, kde už skoro vrbová alej a přestala, 
a járok sliznul bez vodopádikov, rovno ďalej čistým pol'om — Janko 
Dubec zazřel ju, a aby ju nenal'akal, tiško zavolal: „Zuzička!" 

No ona predsa trhla sa a chlad bežal jej chrbtom ; i duša jej ochladla, 
i krv zastydla. Nad jej hlavou vel'ká vfba rozprestierala konáre, jedna 
z posledných, takmer chotárna. Mála už šedé drobné listi e, jako to bývá 
při veťmi starých vrbách ... no veď i veťmi staří 1'udia majú už len veťmi 
drobné, šedé myšlienky. Zato mladé vřbičie má vel'ké listy, ale tuho 
zelené . . . tak i mladí 1'udia pomýšťajú na vei'ké věci — ale zeleno, tuho 
zeleno. 

„Jako si ma naťakal!" riekla studeno Zuzka, jako, by bola sa s ním 
šišla náhodou u studné o pravom poludni. „Odpustí", zařazený riekol 
Dubec, „věru som už nemyslel ... ale si přišla. A teraz mi je už všetko 
jedno ! Rodičom povedal som všetko . . . Otec, neborák, rád, no mat po- 
doprela si boky . . . Oboch vás vysankujem! či že je tento grunt . . ." 

„Ale načo mi to hovoříš! Ano, přišla som; Ondrichová přisahala sa 
na Boha i Krista, že si veťmi smutný a nahněvaný, Janko. Bol si mi 
vždy dobrý. Jako si umlátil Rubára, keď ma chcel vyobjímat, tá ohava! 
A voždy si mi bol dobrý . . . Nuž ale teraz som ti už zaplatila dlzobu. 
Ondrichová ma tu neďaleko čaká. S Bohom, Janko ! Do Eožuchova 
nechoď, ani na hody nie. Sú ti zlí, a mne by bolo ťuto . . . Otec ta vraj 
i u služného oznámil, aby ta ešte raz volali, že si buřič, že si nebezpečný." 

„Zuzička, tak sa nerozídeme. Ty vieš čo chcem. Na čo vyhýbáš?" 

Zuzka neodvetila. Opřela sa ťavou rukou o starú vrbu, hlávku na- 
klonila. Kbvnomerno prudila sa jej zdravá sedliacka krv. Temnělo. Za- 
padne obláčky, ktoré odprevádzaly boly slnko, na zpiatočnej cestě střetly 
sa so západnými a splynuly s nimi do jednoho, 1'ahkého sice, ale predsa 
hviezdy úplné zakrývajúceho závoja. Na severnom obzore, jako tažká, 
hmotná stená, stály čierne mrakový. Neďaleké, vysoké konope černěly 
sa hustým pruhom. Před nimi, jako nejasnými punktami posiata sedá 
stuha, vidné boly kapustnice. E Slamnici, odražajúc sa od západného, 
jasnejšieho neboskionu, vidno bolo příšerné linie blizkej pančavy, ostrý 
ubol škrydlovej střechy a jej chrbát, přetrhnutý pólo zbořeným komínom, 
bez dášku. Vybité, pusté obloky, temné diery v šedom okolí, hťadely 
jako vel'ké, no slepotou porazené okále nějakého mrtvého šiarkana. 



Pančava. 115 

„Načo vyhýbáš?" op&toval Janko Dubec, keď děva tak zanovite 
cnlcala, „kebys nevěděla, nebola by si přišla. Ale si ta, pri mne, taká 
milá, milosrdná a dobrá. Věříš na Boba? Vieš, že on chce dobral" 

„Nešporním^!" živo riekla Zuzka, „áno přišla som, a viemže som 
2le nrobila. Bob káže predo všetkým rodičov poslúchat . . . Mne zakazujá . . . 
mfia vydávajú . . . tt 

„Veď keby to nie, nebol bych ta volal. To nemOže byt. To je 
nemožné. Ja to neprenesiem. Jestli len ty chceš, překazím!" 

„Vari mi zakážeš vydat sa?" 

„Nevyhýbej, Zuzička! Ty dobré vieš všetko. Ale nevieš, co som ja 
•dni a noci myslel na spdsob, jako by ... " 

„A co si vymyslel?" 

Janko posial' stál v uctívej vzdialenosti od děvy, zatkýnqác porisko 
-valašky do trávnika. Posledné šlová povedala Zuzka takým milým, licho- 
tivým tónom, jakoby bola riekla: Ano, ja nedbám, som hotová, len povedz 
-ten spósob, vyjav ... I osmělil sa, přiblížil sa k deve a vzal ju za ruku 
nad záp&stkom. Chlad jej mladého těla ustúpil . . . krv počala živo prádif 
sa, jakoby vychádzala od ruky a vlnou brizgla k srdcu. 

„Rada fa, rada," zašeptala a objala ho oboma ramenama naraz, 
silno oprúc sa svojím vysokým štíhlým telom na něho. On temer zpiatil 
*a, valaška mu vypadla z ruky. I ovil svoje mohutné ramena okolo 
dríeku děvy. 

Veruže ona ani vo sne nepomýšlala po předku na niečo podobného. 
-Oni oba stykli sa, jako dva blúďace meteory, vyražené z obyčejnej dráhy. 
Mladá, ešte slabo rozvitá děva, dozreia v jednom osudnom okamihu. Bez 
citlivuškárstva, silou přírody a rozladěných pomerov v domácnosti, razom 
našla oporu v mužovi, ktorý jej bol dosiať iba příjemný a lichotil jej 
marnivosti dievčenskej . . . Ale veď jaká istota oviala ju, keď přilnula na 
jeho mocnu, široká hruď! Janko hladal ústami jej úsla, no v horácké 
prvého zápalu pritisol svoje perný o jej sluchy, tak že cítil na ústach, 
Jako bijí . . . 

„Mój, mój!" hovořila šeptom děva, a svojimi chudými strunistými 
ramenami ovíňala jeho hrdlo. On cítil, jako pália ho tie strunisté ramena, 
rovno jakoby rozohriate palčivým slnkom. Uvoluil driek devin, jakoby 
chcel bránit sa ovinutiu, a pocítil pod dlaňou tikot jej srdca, a vlnu 
•tHlýcb dievčenskych prs. Zdalo sa mu, že zoslabol, a nohy boly hotové 
podlomit sa . . . 

V tom niekto zahvízdol, silným, jačiacim hvizdom. Konope zašuměly, 
jakoby nenadálým v«trom, zem zaduněla ... 

„Zaobiď! Na právo, na právo!" bolo počut hlas Čierneho Ďura, 
<chriplý, divý. 

„Haba! Rovno!" kričalo asi šest hrdiel „povrazy, povrazy hotuj!" 

Dupot ndh blížil sa Janko Dubec odstrčil Zuzku a shýbal sa za 

valaškou. 

VIII. 

Kožuchovskí parobci išli na obnócku na Bahno hodné neskoro, lebo 
gzazdovia v tak súrno robotný čas pracovali na koňoch svojich až do 

8* 



116 Svetozár Hurban Vajanský: 

čírej tmy, potom ešte ěarvancom naložili posledně predpráce na zajtrá 
— a len potom směli růjní odrostkovia posadat na holé koně a hajdet 
Bolí to, ešte temer děti, najstarsiemu bolo p&tnást rokov, čiernovlasénm 
Ondriškovi z Eonca. Medzi nimi bol i trinástročný Martin Belohlávok, 
úplné dečko, ale vzdor torna sedel na svojej kobylke jako přilepený,, 
a za ohlávku viedol sedlového. Niektorí mali po tri koně, na jednom, 
sedel, dvoch viedol. Pri farskej stodole počkali sa, potom výhonom išli, 
spievajúc a žartujúc. Eeď vyšli na pole, zatichli ; dennou prácou unavené 
koníky opustili hlavy, a lenivým krokem, jakoby spali, hýbali sa napřed. 
„Ondriško," riekol predný, obrátac sa tvárou nazad „počal si, včera, 
zas v pančave strašilo." 

„Ano strýc Erištof hovořil, cosi naňho volalo!" 
„Šohajci," riekol mlaďučký, chudý parobok, „mne hovořila kostoiní- 
kova Marka, že sa cosi stane! Jej otec zase videi světlo v oblokoch* 
pančavy. Dajte pozor, keď pojdeme okolo." 

„Prečo je to, že koně voždy fřkajú, keď ideme zákrutou popři 
pančave? I včera frkali, a nič nebolo. Tak krásné vidno bolo. Nie to čo* 
dnes," ozval sa jeden. 

„Koně frkali!" riekol vázne Ondriš z Eonca. „Kto rozkáže koňovi 
nefrkat! Vari má k6n rozum!" Ale mu nebolo volno pri tom. 

Poťná, hlboko vyjazdená cesta viedla na dol. Z pravá lézala pasta, 
pláňava úhorov, z 1'ava pyšné Diely šířily sa, kmitajúc raz kapustniciami, 
raz temným morom konopnísk. Jako úzký temný prúžik tiahol sa hustý 
rad vřb vedťa járku. Oblaky počaly rozprestierat sa oblohou, šedý frak. 
úhorov zčernal, a Diely zmizly i s prúžikom Jarkových vrb. 

„Bude tmavá obnOcka!" riekol Ondriš, „dobré třeba koně sputnaCA 
,Má niekto sirky?" opýtal sa chudý parobok. Šuhajci počali pre- 
vracaC vrecká. Vyšlo, že nik nemá. 

„Ja mám," zvolal Martin Belohlávok úplné dětským hlasem, naj- 
mladší z obnOckárov, „i zemiaky mám v rukáve." 

Obradovaní a posmelení šuhajci počali si už aj pohvizdovat. Koně 
lenivo přestupovali z nohy na nohu. 

„Rozprávaj o tom šiarkanovi," ozval sa Martinko, „tam, kde si včera, 
přestal." 

Oslovený, čiernovlasý parobok počal: 

„A keď až přišli k podzemnej diere, riekol Valibuk, čakajte ma tu. 
kamaráti, ja pojdem prvý . . . Jestli zavolám len raz, pomáhajte, nedajte 
na to nič, keď zavolám dva rázy, pomáhajte, vtedy všetkýcb pobuďte,, 
aby boli pohotové ; ale keď zavolám tri rázy, pomáhajte, vtedy za mnou, 
lebo vtedy bude zle. Sl'úbit, oni všetko 81'ubili. Ide mOj Valibuk, spustí, 
sa do podzemnej diery, vyhťadať zlého šiarkana . . . Jeho kamaráti zo- 
stali tam hoře . . . Jedni piekli barana, drubí pili, třetí spali . . . Razonx 
ozve sa z diery: pomáhajte! A oni nič, jedni piekli barana, druhí pili, 
třetí spali . . . Blížila sa jedenásta, a z diery ozvalo sa : pomáhajte, po- 
máhajte! Vtedy ti, čo barana piekli a čo pili, poobzerali sa, a hybaj 
v nohy ; zostali len ti spáči . . . Zavolá mdj Valibuk tri rázy : pomáhajte,. 
pomáhajte, pomáhajte 1 To tretie zavolal tak hrozne, že zem triasla sav 
a spáčov zobudila. Přetřeli oči, a nevidiac ostatných ..." 



Pančava. 11T 

V tom bolo počut z ďaleka hvizdnutie. Čiernovlasý parobok přestal, 
jakoby usokol, koně naostřili uši, zodvihnúc svisnuté hlavy. 

Parobci blížili se k zákrutu, vedúcemu popři pančave. Stíchli. Potom 
při samom zákrute pošibali koně a išii tuhým trapom. 

IX. 

Janko Dubec ihneď vedel, že je zradený. V žilistej hrsti třímal svoju 
toaltu, „kalenou" z vanu, ktorá už neraz obránila ho od nápadov ... No 
ona nemOže obránit cest jeho Zuzky. Eeď ich tu dopadnu, ona bude 
zkažená! Hrnce jej bit budu před oblokom, věnce z ovosnej slamy vit 
a hádzat jej před nohy, keď pOjde do kostola. Jej, tej krásnej, milej, 
rttlej Zuzke, ktorá v omámení lásky nič nepočula, nič nevie, co jej hrozí ! 
Utékat ! Hrozné mu je utékat před Čiernym Ďurom, ale k voli nej . . . 

„Zuzka," zašeptal jej do ucha, keď tak milo klonila hlávku k jeho 
prsiam, „tu nás viděli ... óiemy Ďuro číhal v konopiach . . . Poďme," 
-a tahal ju za sebou. Ona pošla s ním. I keby ju bol do ohňa pekelného 
tiabol, nebola by sa zprotivila. 

Z troch stráň blížili sa behom mládenci. Volnou ostala iba dráha 
k pančave. Dubec šiel rovno . . před nim hlboká chotárna hrádza. On 
Yzal Zuzku do ramien a přeskočil priekopu . . . Este niekol'ko krokov, 
a bol u pančavy. Zuzku vtisol do dvier . . 

„Poďte !" zakričal takým hlasom, že i široké rovné pole dalo ozvěnu . . . 

V tom tuhým trapom letěli obnóckári na svojich koňoch. Tie za- 
frkali a přešli v divý galop . . . Ďuro Gierny so svojou gardou jako 
zařazený zastal u priekopy. Dupot koní, hrozný hlas od pančavy zastrašil 
ho a ešte viac jeho kamarátov. 

,Hl'a — pozrite . . . nad komínom!" zavolal jeden, sekajúc zubami. 
Nad komínom bolo šedo-temné nebo, ale hlas mládenca mol svoj účinok . . . 
Všetci neskdr boli by přisahali, že sa tam cosi zablislo, jako ohnivý 
«hvost . . . 

„Pahraba nás ošudil . . ." jaktajúc zubami, riekol mládenec, stojací 
popři Ďurovi . . . „to nebol jeho hlas, to straší!" 

Z Tava odznieval dupot koní . . . Temná mrákava od scvera vystúpila 
už až do pol neba. Hrozivo lďadely dva obloky zo stien pančavy . . . 

„Ošudil, ošudil! 11 riekol ustrašeno Ďuro, „len aby o tom nedozvě- 
děla sa Ondrichová; poďme." 

Ticho, jako kmíni plazili sa mládenci popři járku k dediue, zahan- 
bení a smutní. 

Cestou doviedol Janko svoju Zuzku domov. Otec bol prišiel z krčmy, 
1'ahol na postel peřinami vystlatú a spal jako zařezaný. Zuzka šuchla jako 
myš do komOrky. 

„Mamička 11 , riekla, kfaknúc k jej posteli, „bola som s Jankom Dubcom 
na Dieloch, srúbila som mu, že budem jeho! Mamička, ináč nemóžem!" 

„Nu, nu, dcera moja . . . Dobré bude . . . Otec pobil sa s Čiernym 
na „obecnom" . . . Zajtra pojde zas k advokátovi o tú luku . . . Choď spaC. 
Bob pomftže . . ." 



11S Svatopluk Čech: Modlitba dětská. 

Zuzka 1'ahla k mateři a dlho plakala na jej chudej, utrápenej hradů 
Svítalo, keď zobvdila sa. Zábojník, bl'adý, vstúpil do komdrky. 

„Odpust mi stará ... to včerajšie ... až je konec! Zajtra oddám 
rychtárstvo! Ale som aspoň Óiernemu nkázal . . . Idem na luky!" 



Zábojník složil úřad, přestal pit za obecné i za svoje. Janko Dubec 
přiženil sa do Eožuchova, ale ešte i děti jeho neboly primáne za pravých 
Kožuchovanov, ale keď přišlo k spora, len za také „zkade ruka, tkade 
noha." Pančava klesla v rum; teraz ide tade pluh oráca, kde stanlt* 



Modlitba dětská. 

Z druhé řady „Modliteb k Neznámému" od Svatopluka Čecha. 

Hle, děcko klecí, 
kde matka lůze 
mu stlala s péčí 
jak z listů růže; 
na rocky spjaté 
líc šine v dol, 
že kroužky zlaté 
se svezly kol, 
leč v tajnou chmuru 
zrak pne se vzhůru. 

„Od všeho zlého 
chraň stráží svatou 
tatíčka mého, 
matičku zlatou, 
mne v dětském loži 
též opatruj, 
andílku boží, 
ty strážce můj, 
ať příštím ránem 
ve zdraví vstáném." 

Pak ulehá si 

ve sladkém klidu, 

snů divné krásy 

v zamženém vidu — 

tak v stéblech, mechu 

spí ptáci mlaď, 

když křídel střechu 

jí skytá mát, 

necht kmen se a hnízdem 

chví bouře hvizdem. 



Svatopluk <\»ch: Modlitba dřtská. llfr 

Ach, leckdy malé 
zře prstky spjaty, 
muž síly zralé 
sní touhou jatý, 
že za modlitby 
té dětské mfr 
chtěl zaměnit by 
svých pochyb vír, 
svých citů spory 
i vůle vzdory. 

Však není stezky 
zpět v ona léta. 
.len stříbra lesky 
když hlava zkvétá, 
tu leda kmetu 
se vrací zas, 
když dumných vznětu 
žár v čele zhas 1 , 
to sladké vzdání 
v mír svatých dlaní. 

Když nad zpěvníkem 
slok zbožných rýmy 
zas šeptá zvykem 
rty bezzubými, 
před věčnou nocí 
vše do dlaně 
nebeské moci 
vzdá oddaně, 
jak hoch, když v loži 
stráž vzvvá boží. 



Z let mladosti. 

(Toute une jeunesse.) 
Román, napsal Francois Goppée. Přeložil J. J. Beneáovský- Veselý. 

I. 

Na dne, ua samém duě svých vzpomínek zřel se 
Amédée Violette jako malý človíček s účesem a la „sy- 
nové Eduardovi" na balkoně v pátém patře, zarostlém 
svlačcem. Bylo to. děcko zcela maličké, tento balkon 
zdál se mu příliš velký. Amadee dostal k svátku nebo 
k narozeninám krabici akvarelových barev a povaluje 
se ua starém koberci, svlažuje chvílemi štětec rty, 
. _ omalovával s náruživou bedlivosti dřevoryty v lichém 

* svazku „Magasin pittoresque". U sousedu, jichž byt 

sousedil s bytem jeho rodičů a kteH užívali polovice balkonu, brali na 
piano Marsailhou-ův valčík, jenž tehdáž byl velmi v módě a nazýval 
se .Indiána". Kdož z těch, co se narodili kolem roku 1845, nepocítil 
by v očícb teskné slzy probíraje se starým svazkem „Magasin pittoresque" 
anebo slyše na přestárlém pianě hráti Marcailhou-ovu .Indiánu", jest 
nadán pramalou citlivosti. 

Když dítě omrzelo, pokládati „platovou barvou" tváře a ruce všech 
osob ua obrázcích, povstalo a šlo se podívat mezi mříže balkonu a vidělo 
tu rozkládati se v právo i v levo, v půvabném záhybu, ulici Notre-Dame 
des Gbamps, jednu z nejklidnějších ve čtvrti Luxembourg, ulici, jež tehdáž 
byla jedva z polovice dostavena, kde větve stromů přečnívaly prkenné 
ploty zahrad, a tak klidnou, lak tichou, že osamělý chodec slyšel tu zpívat 
ptáky v klecích. 

Bylo to za zářijových odpolední, pod širým čistým nebem, po němž 
se šinuly s majestátní zdlouhavostí velké mraky, podobné stříbrným horám. 
Pojednou zavolal jej něžný blas. 

„Amédée, tatínek se vrátí z kanceláře . . . Musíš si umýt ruce, než 
půjdeš ke stolu, chlapečku." 

A matka šla pro něho na balkou. 

Jeho matka! Kterak málo ji znal! Bylo třeba zuačného tišili, aby 
ji vyvolal v mlze svých vzpomínek, pokornou a hezkou, tak bledon s těma 
roztomilýma modrýma očima, sklánějící stále hlavu poněkud stranou, jakoby 
břemeno jejich obdivuhodných kaštanových vlasů bylo pro ni příliš 
těžké, a usmívajíc! se bolestným unaveným úsměvem těch, jicbž života 
jest na krátko. 

Upravila mu šat, políbila ho na čelo, když jej učesala; pak sama 

spořádala skromný příbor, povždy zdobený několika květinami v pěkné váse. 

Pak přišel otec. Ó, ten také nenadělal mnoho těžkostí. Také náležel 

ke skromným, tlačícím se ke zdi. Přece vsak vrátiv se do bytu snažil 



Z let mladosti. 121 

se býti vesel a zvedl svého hošíka hodně vysoko vzepřenýma pažema, 
než jej políbil: „Hopla! 1 * Avšak chvíli poté, když políbil svoji mladou 
ienn na oči a přidržel ji chvíli posuňkem tak něžným ke svému rameni, 
tvář jeho jevila znepokojeni, když se tázal: 

„Nekašlala jsi dnes?" 

Ona odpovídala vždycky: „Ne, ne tuze,* ale klopila oči, jako děti, 
Jež lnou. 

Otec oblékl na to starý kabát — ačkoli ten, který byl svlékl, věru 
liebyl nový — posadili Amédóea do vysoké stoličky, mladá matinka 
-vrátila se z kuchyně nesouc mísu s polévkou a otec rozestřev ubrousek, 
hodil za ucho prudkým posunem ruky dlouhou kadeř vlasu, jež mu stále 
s pravé strany spadala do očí. 

„Není dnes večer příliš větrno? . . . Nebojíš se vyjit na balkon, 
Lucie? . . . Vezmi přece šál,* napomínal pan Violette, zatím co jeho 
manželka lila zbytek z konvice do zeleného truhlíku, v němž rostly 
řeřichy. 

„Ale ne, Pavle, buď bez starostí . . . Pomoz Amédéeovi s jeho sto- 
ličky, prosím tě, a přijďte na balkon.* 

Na vysoké terasse bylo chladno. Slunce zapadlo. Velké mraky 
.podobaly se nyní zlatým horám a příjemná vůně zeleuě vystupovala ze 
sousedních zahrad. 

„Dobrý večer, pane Violette," zvolal náhle upřímný hlas, „myslím, 
ie máme pěkný večer.* 

Byl to soused, pan Gérard, rytec, jenž rovněž přišel si oddechnouti 
na svém kousku balkonu, stráviv celý den sehnut nad deskou. Byl to 
hranatý člověk dobráckého vzezření, tento Gérard, lysý s ryšavou bradou, 
promíchanou bílými vousy, v rozhalené kazajce; ihned zapaloval si hli- 
něnou dýmku, jejíž hlavička znázorňovala tvář Abd-el-Kadera, velmi za- 
kouřenou, mimo turban a oči, jež byly bíle polévané. 

Manželka rytcova, boubelatá s veselýma očima, záhy se dostavila za 
svým manželem. Přicházela, postrkujíc před sebou obě svoje dcerušky; 
jedna, docela maličká, byla o dvě léta mladší než Amédée, druhá — 
•desetiletá a již teď tvářící se jak rozšafná osoba — byla pianistka, jež 
se pokoušela každodenně hodinu o Marcailhou-ovu „Indiánu*. 

Děti žvatlaly skrze mříži, jež dělila balkon na polovic. Luisa, starší 
3. děvčátek, jež uměla číst, vypravovala polohlasně oběma maličkým velmi 
pěkné povídky: kterak Josef byl prodán svými bratry, kterak Robinson 
nalezl stopy člověka. 

Amédée, jenž nyní mívá chmurné chvíle, vzpomíná si ještě, kterak 
ho zamrazilo ve chvíli, kdy vlk skryt pod pokrývkou a pod čepcem 
Babičky, pravil skřípaje zuby k Červené Karkulce: „To proto, abych tě 
jnohla lépe sníst, mé dítě!* 

Tehdáž byla na terasse skorém úplně tma. Považte si ! Bylo to 
hrozné ! 

Zatím oba párky manželů, opírajíce se o zábradlí svých balkonů, 
důvěrně spolu rozprávěly. Violettovi, lidé mlčenlivi, nejčastěji spokojili se 
tím, že poslouchali svoje sousedy, s krátkými odpověďmi k vůli zdvořilosti : 
„. . . Ach, což! . . . Je-li možno? . . . Máte věru pravdu . . .* Avšak 



122 Francois Coppéo: 

Gérardovi rádi hovořili. Pani Gérardová, řádná hospodyně,* přetřepáv&ife 
jakous otázka domácího hospodářství, vypravovala na příklad, že vyšla- 
mezi dnem a že viděla v jednom krámě v ulici du Bac „U přástevnfee* 
jakési raerino. „Je to velmi levné, ujišťuji vás, paní, a velmi široké!" 
Anebo zase rytec, prostomyslný politikář z roka osmačtyrycátého, pro- 
hlašoval, že dlužno přijmouti republika, „<j, nikoliv červenou, to víte, 
ale tu pravou, tu dobrou ! " anebo si přál, aby při volbách v prosinci 
zvolen byl Cavaignac, ačkoli umělec právě ryl — člověk přece musí být 
z čeho živ — podobiznu prince Ludvika Napoleona, určenou pro volební 
propagandu. Pan a paní Violettovi nechávali je mluvit, snad ani vždycky 
nevěděli, o čem se mluví, a když se úplně setmělo, chopili se v temnu 
něžně za ruce a hleděli ke hvězdám. 

Tyto krásné večery na počátku podzimku, ve chladu, na balkoně,, 
pod hvězdným nebem, tot byly nejrannější vzpomínky Amédéeovy. Pak 
byla v paměti jeho mezera, jako v knize, ze které bylo vytrženo několik 
listův, a vzpomínal na chmurné dny. 

Nastala zima; nechodili více na balkon a zavřenými okny bylo viděti 
toliko šedou, zasmušilou oblohu. Matka Amédéeova byla nemocna a stále 
ležela. Když seděl poblíž jejího lože, vystřihuje nůžkami všechny husary 
z archu epinaiských obrázků, matinka jej skorém děsila, když se tak 
opírala o podušku, nebohá ta matinka, jež na nebo hleděla tak dlouho- 
a tak smutně, svírajíc hubenou svojí rukou krásné svoje vlasy, nyní 
scucbané, a v hubených jejích lících jevily se dva stíny. 

Nyní již nepřicházela ráno vzít jej z postýlky, nýbrž jakási stařena- 
v kamizole, která jej nelíbala a která čpěla šňupavým tabákem. 

Také otec jeho valně si ho nevšímal, když se vracel ze své kanceláře,, 
přinášeje vždycky lahvičky a balíčky z lékárny. Někdy přišel s lékařem,, 
velkým pánem, velmi vyšňořeným, hojně napuštěným voňavkami a těžce 
oddychujícím po stoupání do pátého patra. Jednou viděl Amédée, kterak 
tento neznámý vzal matku sedící na loži do náručí a dlouho přidržovat 
hlavu k jejím zádům a dítě se tázalo: „Proč to, matinko?" 

Pan Violette, rozčilenější než kdykoli a odhrnuje každé chvíle vzdornou 
kadeř na zad, provázel lékaře až ke dveřím a dlouho s nim mluvil. 
Amédée zavolán matkou vydrápal se k ni na lože ; upřela na něho svoje 
planoucí oči, sevřela jej vášnivě na prsa, jichž hubenost pocítil, a pravila, 
mu bolestným hlasem: „Můj drahý Médée! Můj ubohý Médée! tt jakoby 
ho litovala. Proč? Proč pak? 

Otec se vrátil s nuceným úsměvem na rtech, na nějž bylo bolestno 
pohledět. 

„Nuže, co praví doktor?" 

„Nic, nic ... Je ti mnohem lépe . . . Jen že, chudinko Lucie, bude 
ti třeba dnes na noc dáti ještě malou náplast." 

O kterak jsou dlouhé, kterak jsou jednotvárné dny, jež malý Amédée 
tráví u lože vysílené nemocné v zavřeném pokoji páchnoucím lékárnou,, 
kam vchází toliko sňupající baba vždy po hodině, aby přinesla koflík 
8 odvarem a přiložila do krbu uhlí! 

Avšak někdy sousedka, pí. Gérardová, přichází tázati se, jak se daří. 



Z let mladosti. 12£ 

„Jsem stále velmi slabá, milá paní Gérardová . . . Ach, počínám si 
zoufat. • 

Pani Gérardová, buclatá žínka s veselýma očima, nechce, aby člověk 
takto ochaboval. 

„Hledte, paní Violettová, tím je vinna ta prokletá zima, že jí není 
konce. Avšak brzy budeme mít březen a již prodávají na chodníkách 
kytice prvosenek na vozících . . . Zajisté vám bude lip, jen co počne 
svítit slunce . . . Dovolíte-li, vezmu s sebou Amédéea, aby si hrál s mými 
děvčaty. To hošíka povyráží. 

A hodná sousedka ponechává u sebe malého Amédéea vždycky po 
celé odpoledne a jemu se velmi líbí u Gérardových. 

Črtyryoudé pokojíky, toC vše, ale je tu spousta starého, zajímavého 
nábytku, a rytiny, jádrové odlitky, skizzy soudruhů malířů na všeefc 
stěnách, a dvéře jsou stále otevřeny a děti mohou si hrát, kde jim libo, 
honit se po celém bytě, obrátit vše na ruby. V saloně, proměněném v dílnu f 
sedí umělec na vysokém tabu retu, s rydlem v ruce, a světlo okna ber 
záclon, tlumené průsvitnou tabulí, obráží se na lebce hodného muže, 
skloněného nad měděnou deskou. Hmoždí se po celý den — velká do- 
mácnost a k tomu třeba vychovati dvě dcery, to víte — a prese všechny 
svoje pokročilé politické názory ryje neúnavně na podobizně prince Lud- 
vika, „partyky, jenž nás připraví o republiku". Nanejvýš dvakrát neb 
třikráte denně se přeruší v práci, aby si zakouřil ze svého Abd-el-Kadera. 
Nic nevyrusí jej z práce, ani děti, jež nabaživše se hry o čtyřech rukou 
na pošramoceném pianě, hrají si s Amédéem na schovávanou u samého 
otce, za empirovou pohovkou, zdobenou bronzovými lvími tlamami. Avšak 
matince Gérardové vzadu v kuchyni, kde stále kuchtí něco dobrého k obědu, 
zdá se, že tropí přece jen tuze velký hluk. Právě Marie, nejmenší, hotové 
třeštídlo, chtíc chytit starší sestru, postrčila křeslem tak prudce do 
renaisanční skříně, že se v ní zatřásly všechy rouenské majoliky. 

„Jděte, jděte, dětičky!" volá matinka Gérardová bez hněvu od svého 
ohniště, odkud proniká rozkošná vůně horké slaniny. „Nechtě tatínka 
trochu na pokoji a jděte si hrát do jídelny." 

Poslechly, neboť tam lze postrkovat židlemi dle libosti, dělat si 
pokojíčky a hrát si na návštěvy. Tu ztřeštěná Marie — můžete si 
představit takové nápady? v pěti letech! — vzala pod paží Amédéea 
a nazývá ho svým mužíčkem; jde na návštěvu k sestře Luise a ukazuje 
ji svoje dětátko, hlavatou loutku z lepenky, zavinutou do ubrousku. 

„Tak vidíte, milostpaní, je to chlapeček." 

„A co z něho chcete mít, až bude velký?" táže se Luisa, jež se 
propůjčuje k této hře; neboť je jí deset let, to víte, a je to už malá 
slečinka. 

„Ale to víte, milostpaní," odpovídá vážně Marie, „bude z něho 
voják. 

V tu chvíli rytec, jenž opustil svůj pracovní stolek, aby se trochu 
protáhnul a zapálil si po třetí Abd-el-Kadera, stojí na prahu své dílny 
a pi. Gérardová, zabezpečivši osud zadělávaného, jež se vaří na mírném 
ohni — ó, kterak to voní v kuchyni ! — vešla do jídelny. Oba pohlížejí 
na dítky, tak pitvorné, tak půvabné, kterak provozují svoje poklony. 



124 Francois Coppée: 

Pak muž pohlédne 11a svoji ženu, žena pohledne na muže a oba pospolu 
vypukli veselým smíchem. 

Avšak v sousedním bytě u Violettových se nesmějí, tam nikdy není 
smíchu. Tam se kašle, kašle, kašle! Až k zadušení, až do chroptěni! 
Odejde, ta nesmělá, mladá žínka s vlasy příliš těžkými, a když se opět 
vrátí krásné večery, neomeSká se více na balkoně, aby stikla ruku svého 
manžela, dívajíc se na hvězdy. Mladý Amédée tomu nerozumí, ale jest 
jat neurčitou hrůzou. Cítí, že v domě se děje cos příšerného. Všechno 
ho teď naplňuje strachem. Bojí se stařeny, jež čpí tabákem, a jež oblé- 
kajíc jej ráno, pohlíží na něho plna soucitu, bojí se lékaře tak pěkně 
oblečeného, jenž stoupá dvakráte denně do pátého patra a zanechává 
v bytě ovzduší voňavek, boji se svého otce, jenž nechodí již do kanceláře, 
tři dny se neholil a přechází rozechvěu po saloně, odhrnuje s posunkem 
pomatence svoji kadeř za ucho. Bojí se své matky, nastojte ! své matky, 
kterou viděl ještě tohoto večera při světle noční lampy, s hlavou zabo- 
řenou do podušky, s nosem tak tenkým, bradou vzhoru a jež, jak se 
zdálo, ho nepoznávala, ačkoli měla oči dokořán otevřeny, když otec vzal 
dítě v náruči a pozvedl ji k ní, aby ji políbilo na čelo, pokryté studeným 
potem ! 

Konečně nastal hrozný ten den, onen den, na který Amédée nikdy 
nezapomene, ačkoli tehdáž byl jen malé, maličké děcko. 

Toho dne probudilo jej objeti jeho otce, jenž přišel vžit jej z po- 
stýlky, s pohledem šílence, s očima do krvavá zardělýma od pláče. Soused, 
pan Gérard — proč pak sem přišel tak časně? — rovněž má v očích 
velké slzy. Stojí těsně po boku pana Violetta, jakoby nad nim bděl, 
a laskavě mu popleskává po zádech. 

„Nuže, milý příteli! . . . Zmužilost! . . . Zmužilost! . . . u 

Ale nebohý přítel nemá již zmužilosti. Nechal si odebrat panem 
Gérardem dítě z náručí a hle, hlava jeho klesá jako mrtva na rámě 
hodného rytce a znova pí opuká v usedavý pláč, pláče s usedavým štkauím, 
jež mu zvedá ramena. 

„Maminko ! . . . Chci vidět maminku ! . . . " křičí malý Amédée 
pln hrůzy. 

Nastojte! Neuzři ji nikdy více! U Gérardových, kam jej odvedli 
a kde jej hodná sousedka oblékla, pověděli mu, že jeho maminka odešla, 
odešla na dlouho, na velmi dlouho, že má mít hodně rád tatínka, že má 
myslet jen na tatínka, a jiné řeči, jimž valně nerozuměl, na jejichž smysl 
neodvažuje se tázat a jež jej zdrcuji. 

Je to podivné! Rytec a jeho manželka zaměstnávají se toliko jim, 
hledí na něho co chvíli. Děti rovněž mají vůči němu zvláštní výraz, skorém 
uctivý. Co pak se vlastně změnilo? Luisa neotvírá svoje piano a když 
malá Marie chtěla si vzít svoji „nenažeru" z dolejší zásuvky kredence, 
pani Gérardová napomenula ji zhurta, snažíc se při tom tvářiti se přísně: 
„Dnes se nehraje. 14 

Po snídani vzala paní Gérardová šál a klobouček a odešla s Amédéem. 
Vstoupili do fiakru, jenž jel ulicemi, které dítě neznalo, přejel přes 
most, uprostřed něhož stál velký kovový jezdec s obnaženou hlavou, ověn- 
čenou vavřínem, a zastavil před velkým domem, kamž vešli s mnohými 



i 

i 



Z let mladostí. 12& 

jinými a kdež jakýs mladík, velmi čilý a velmi ochotný, oblékl Amédéeovi 
černý oděv. 

Když se vrátili, nalezl bošík otce a pana Gérarda sedlci n stolu: 
v jídelně a oba dva psali adresy na velké listy papíru s černou obrubou. 
Pan Violette již neplakal, ale tvář jeho byla jako rozryta bolestí, a ne- 
chával spadat na své pravé oko sklíčenou kadeř. 

Vida syna svého v nových šatech, vyrazil ze sebe zasténání, povstat 
potáceje se jako opilec a znova vypukl v pláč. 

Ó, nikdy nezapomene na tento den, malý Amédée, ani na hrozný 
zítřek, kdy paní Gérardová přišla hned ráno obléci jej v černé jeho šaty, 
zatím co slyšel v sousední světnici šramot těžkých střevíců vlekoucích se 
po podlaze a rány kladiva. — Náhle si vzpomenul, že od předvčerejška 
neviděl matinku. 

„Maminko! . . . Chci vidět maminku! . . . tt 

Teď ovšem bylo třeba pokusit se, aby pochopil pravdu. Paní Gérar- 
dová mu opakuje, že musí být velmi hodný, velmi dobrý, aby potěšil 
svého tatínka, jenž má velký zármutek a připojuje, že matinka odešla 
navždy a že jest v nebi. 

V nebi! A nebe je tak vysoko a tak daleko. Ale je-li matinka 
v nebi, co tedy odnášejí ti nosiči ve smutku v té těžké truhle, s kterou 
na všech rozích na schodech narážejí ? Co to vleče ten pochmurný povoz r 
za nímž kráčí v dešti natahuje svoje dětské kroky, s ručkou sevřenou 
rukou otcovou v černé rukavici? Co pak to ukládají do té jámy, odkud 
vychází zápach čerstvě vykopané hlíny, do této jámy obklopené lidmi 
černě oděnými, před kterou otec jeho s hrůzou se odvrací? Co tedy 
ukrývají na dně té zející jámy, v této zahradě plné kamenných křížů 
a uren, kdež stromy s bronzovými pupeny prvních dnů březnových,, 
blýskajícími se ve slunci po lijáku, nechávají kanout se svých větví velké 
kapky podobající se slzám? 

Matka jeho jest v nebi! . . . Amédée neodvažuje se více žádat „vidět 
maminku" večer tohoto hrozného dne, kdy usedá vedle otce k tomuto 
stolu, na nějž již dávno stařena v kamizole dává toliko dva příbory. 
Nebohý vdovec, jenž na novo osušil si oči ubrouskem, dal na talíř kousek 
masa pro Amédéea a krájí mu je na drobné kousky, a dítě, celé bledé 
na své vysoké stolici, táže se, zdali pozná jednoho dne pohled své matky r 
ten pohled tak laskavý a tak něžný, v některé z těchto hvězd, jež tak 
ráda pozorovala na balkoně za svěžích nocí v září, tisknouc v temnotě 
ruku svého manžela. 

II. 

Stromy jsou jako lidé, jsou mezi nimi některé, jež nemají štěstí. 
Avšak strom v pravdě nešťastný byl nebožák platan, jenž vyrostl uprostřed 
dvora vychovávacího ústavu pro hochy v ulici de la Grande Cbaumiěre, 
jehož ředitelem byl pan Batifol. 

Osud právě tak mohl nechat vyrůsti tento platan na pokraji řeky, 
na pěkném pobřeží, kde by byl viděl plující tudy čluny, anebo aspoň na 
procházce města s vojenskou posádkou, kde by se byl aspoů dvakráte 
týdně bavil poslouchaje vojenskou hudbu. Ale nikoliv ! Bylo psáno v knize 



12<5 Francois Coppée: 

osudu, že tento uešCastuý platan ztratí každé léto kůru, jako had svléká 
kůži, a po prvním mrazu pokryje půdu lupením na dvoře ústavu Bati- 
folova, což bylo místo beze všeho půvabu. 

Především tento osamělý strom — můj Bože, platan jako kterýkoli 
jiný (platanus orientalis) v prostředních letech, beze vši zvláštnosti — 
musel míti trapný pocit, že slouží k oklamání obecenstva. Vskutku, na 
návěští ústavu Batifolova (Učební řád jako na lyceu Jindřicha IV. Pří- 
prava k bakalářské zkoušce a pro vyšší státní školy.) četli jste klamná 
slova: „K ústavu náleží zahrada". A ve skutečnosti byl tu toliko obyčejný 
dvůr, posypaný říčním piskem s dlážděnou stružkou kolem dokola, dvůr, 
na němž nebylo lze nasbírat — a to teprve po hodině oddechu! — než 
půl tuctu zakutálených kuliček, polámaného vlka a jistý počet cvočků 
z obuvi. Jediný platan odůvodňoval přelud, fikci zahrady, slibovaué v ná- 
věští. Poněvadž pak stromy zajisté nadány jsou rozšafnosti, byl si tento 
strom zajisté vědom, že sám o sobě není zahradou. 

A pak, je to věru los velmi nespravedlivý pro nevinný strom, jenž 
nikdy nikomu neublížil, rozvíjet se poblíže průjezdu gymnasia, v doko- 
nalém pravoúhelníku, utvořeném vězeňskou zdi posázenou střepy z láhví, 
a těmi domovními křídly až běda souměrnými a jevícími nad četnými 
dveřmi v přízemí nápisy, jichž čtení samo již pudilo k zívání: Sin 1. 
Síň 2. Síň 3. Síň 4. Schody A. Schody B. Vchod do ložnice. Refektář. 
Laboratoř. 

Nebohý platan zmíral smutkem v tomto nevlídném okolí. Jediné jeho 
příjemné chvíle — hodiny oddechu, kde se dvůr rozveselil křikem a smíchem 
kloučků — byly mu kaženy pohledem na tři neb čtyry žáky, kteří z trestu 
byli postaveni na stráž k jeho pni. Pařížští ptáci, kteří věru nejsou vy- 
bíraví, jedva usedali na jeho větve a nikdy si tu nestavěli hnízda. Ba 
dlužno dokonce předpokládat, že tento zpromrzelý strom, když dubnový 
větřík potřásal jeho lupením a nebeští uličníci přicházeli k němu dovádět, 
šeptal jim soucitně: „ Věřte mi, nestojí to tu za nic. Jděte se milovat 
jinam!" 

Ve stínu tohoto platanu, vyrostlého pod nešťastnou hvězdou, měla 
uplynout větší část dětství Amédéeova. 

Pan Violette, úřadník v ministeriu, byl odsouzen do vězení denně 
sedmi hodin, z nichž jednu neb dvě věnoval, aby s nechutí vyplňoval 
spoustu tiskopisů, bezpochyby zbytečných, a ostatní hodiny zaměstnáním 
rovněž rozmanitým jako duchaplným, na příklad okusovat nehty, pomlouvat 
představené, stěžovat si na pomalý postup, péci na kamnech jablka anebo 
ohřívat jitrničku ke snidaui a čísti noviny až do poslední řádky, až 
k podpisu odpovědného redaktora, až k reklamám, v nichž venkovský 
farář vyslovuje prostodušnou vděčnost, že byl konečně vyléčen z tvrdošíjné 
zácpy. V odměnu za toto každodenní vězení dostával pan Violette na 
konci měsíce sumu, která právě stačila, aby pojistila jeho domácnosti 
polévku a hovězí a k tomu velmi malou trošku nakládaných okurek. 

Otec pana Violetta, hodinář v Gbartres, aby pojistil svému synu po- 
stavení tak vynikající, dřel se do krve a zemřel, nezanechav nijakých 
dspor. Nebohý Silvio Pellico kanceláří ve chvílích zoufalé nudy litoval 
-často, že se nestal prostě nástupcem otcovým a ve své obraznosti viděl 



let mladosti. 137 

se ve světlém krámku blíže hlavního chrámu, s lupou připevněnou pod 
•obočím, kterak ohledává staré cibule nějakého sedláka a maje před sebou, 
nad pracovním stolkem, rozvěšeno na třicet hodinek zlatých neb stříbrných, 
jdoucích svorně pospolu s veselým tikáním, jež mu rolníci dali k opravě 
minulého týdne a pro něž si přijdou co nejdříve v den trhu. 

Avšak bylo by bývalo zaměstnání tak nízké, ptám se vás, dftstojnó 
mladíka, jenž prošel všechny školy bakaláře filosofie, přecpaného řeckými 
kořeny a Conciony, jenž vám mohl jedním dechem podati důkazy o jsouc- 
nosti bozi, a jenž byl schopen vám povědět, aniž by mrkl, data vlády 
Nabonassara a Nabopolassara? Nikoliv, pánové, a tento drobný chartresský 
hodinář, tento prostý řemeslník, pochopoval lépe ducha nové doby. (Vý- 
borně, výborně! Slyšte!) Cožpak jsme dosud v Egyptě v době Faraónů, 
aby syn byl nucen následovat otce v řemesle? (Souhlas.) Nikoliv, tento 
skromný kramář jednal, pánové, podle zákona demokracie, poslechl pudu 
ušlechtilé a rozšaíoé ctižádosti. (Pochvala u velké části posluchačstva.) 
'Učinil ze svého syna, hocha důvtipného a citlivého, stroj na vyplůování 
tiskopisů, jenž byl promrhal tolik dnů hádáním rébusů v ilustrovaných 
časopisech, že je četl rovněž plynně, jako pan Ledrein dovede luštit 
klínový nápis na assyrské cihle. Proto — znamenitý to úspěch, jenž zajisté 
potěšil many starého hodináře! — stal se jeho syn pánem, úřadníkem, 
tak chvalitebně odměňovaným státem, že byl nucen dávati na zadek svých 
spodků záplaty z látky jakž takž podobné a že nebohá mladá jeho žínka 
za svého života povždy byla nncena, když se blížila činže, nositi do za- 
stavárny stříbrnou polévkovou lžíci se šesti příbory. 

Budiž tomu jakkoli, pan Violette, jsa vdovec a jsa zaměstnán po 
celý den, měl značné obtíže se svým hošíkem. 

Zajisté, sousedé Gérardovi byli nanejvýš laskavi k Amédéeovi a po- 
nechávali jej i nadále u sebe po celé odpoledne. Avšak tento poměr 
nemohl potrvati na vždy a pan Violette si vytýkal, že zneužívá laskavosti 
těchto hodných lidí. 

Amédée ovšem je příliš neobtěžoval a matka Gérardova již jej milovala 
jako některé z vlastních. Sirotek byl nyní nerozlučným druhem malé Marie, 
hotového diblíka, jež se stávala každým dnem roztomilejší. Rytec nalezl 
ve skříni mezi všelikým haraburdím svoji starou chlupatou čepici granát- 
nika národní obrany, jež byla odstraněna po roce čtyrycátém osmém 
a ponechal ji na pospas oběma dětem. Uznáte, že to znamenitá hračka 
a příhodná pro vznicení jich obraznosti. V jejich duchu se ihned pro- 
měnila v medvěda ukrutně velkého a divokého, jehož honily po bytě, 
číhaly naň skryty za křesly, mířily naň holemi a nadýmajíce seč byly 
drobné svoje tváře, houkaly: „Bam! u a napodobovaly střelbu z pušek. 
Tyto lovecké zábavy dovršily zkázu starého nábytku. Zatím škály velké 
Luisy valily se s hlukem přívalu hudby, v kuchyni pak zpívalo smažené 
na plotně matky Gérardové, a rytec, klidný uprostřed tohoto veselého 
neladů a hluku, v němž nebylo rozumět vlastnímu slovu, pracoval na velké 
stuze čestné legie a generálských epaulettách prince presidenta, jehož 
přece jakožto nedůvěřivý republikán, tušící státní zločin, nenáviděl z plna 
*rdce. 



128 Francois Coppée: 

„Věru, pane Violette," pravila matka G-érardová k úřadníku, když 
vraceje se z kanceláře přicházel pro svého syna a omlouval se, jaké 
nepohodlí hoch as způsobuje sousedům, „věru, ujišťuji vás, nepřekáží nánv 
v ničem . . . Sečkejte trochu, než jej pošlete do školy . . . Jest velmi 
tichý, a kdyby ho Marie nepobízela k hraní — na mou čest, z těcb 
obou je ona spíše kluk! — váš Amédée by se stále díval na obrázky. 
Moje velká Luisa dává mu každodenně číst dvě stránky z „Mravů. 
v činech a včera ještě notně bavil Gérarda, když mu vypravoval historii 
o vděčném slonu . . . Může chodit do školy později . . . Sečkejte 
trochu. • 

Avšak pan Violette byl odhodlán, poslati Amédéea k panu Batifolovi ~ 
Ó, rozumí se, jen jako přespolního žáka. Je to tak pohodlné, jsou tam 
dva kroky. To nebude vadit Amédéeovi, aby vídal často svoje malé pří- 
telkyně. Ale jde mu na sedmý rok, jest velmi opozdilý, jedva že dovede 
psát litery. Není nikdy příliš záhy, mají- li děti počít atd. atd. 

A proto jednoho krásného jarního dne uveden pan Violette se 
svým hošíkem do kabinetu pana Batifola, jenž přijde okamžitě, jak 
sluha slíbil. 

Tento kabinet pana Batifola jest ohavný. Ve třech skříních na knihy, 
které majitel jejich nikdy neotvírá, nebof je to hotový sosák a lakotný 
dťžgrešle, postaveno některé z oněch děl, jež lze dostati u antikvářů na. 
nábřežích, kdež se prodávají na metry, jako Laharpeovy „Přednášky 
o literatuře" a nekonečný Bollin, z jichž vazeb čiší nuda. Cylindrový 
psací stolek, jedna z oněch mistrovských prací z furnýrovaného ořechu r 
jichž tajemství zachovalo se dosud v předměstí Saint-Antoine, korunován 
jest globem. 

Ihned malý Amédée otevřeným oknem spozorovai platan uprostřed 
dvora, jenž se tu královsky nudí, navzdor slunci, modrému nebi a jar- 
nímu větříku. 

Mladá sýkorka, jež patrně ještě nezná čtvrt, přiletěla před chvilkou r 
aby usedla na jeho větev. Ale strom jí patrné pravil: 

„Co tu chceš? Sady Luxembourské jsou odtud co by kamenem 
dohodil. Tam je krásně. Jsou tam děti a dělají koláčky z písku, na. 
lávkách žvatlají chůvy s vojáky, zamilovaní se tam procházejí a drží se 
za ruce ... Jdi tam přec, hlupáku!" 

A sýkorka odletěla a učený strom vrácen své samotě, svěšuje svoje 
neutěšené lupeny. 

Amédée ve svém zmateném důmyslu dítěte právě se chtěl otázat, 
proč tento platan vypadá tak mrzutě, když se otevřely dvéře a objevil 
se pan Batifol. 

Svým odstrašujícím vzezřením, navzdor svému jménu skorém ne- 
slušnému*) podobá se majitel pensionátu hrochu oděnému v široký háv 
z černého sukna. Kráčí těžce, pozdravil důstojně pana Violetta, usedá do- 
lenošky potažené kozí před svoje lejstra, sejme sametovou čepičku, jež 
odkrývá pleš takovou, pleš tak objemnou, tak kulatou a tak žlutavou,, 

*^ Ctverák ; batifoler — - čtveraČiti. 



Z let mladosti. 129 

že malý Amédée s hrůzou porovnává ji s globem stojícím na vrcbolu 
psacího stolu. 

Je to úplně totéž. Tyto dvě koule jsou dvojčata. Ba, na lebce pana 
Batifola nalézá se vyrážka drobných bradavek, jež jsou skupeny skorém 
jako souostroví Tichého oceánu. 

.Co poskytuje mi čest vaší návštěvy?" táže se učitel sádelným 
hlasem, znamenitým to hlasem k vyvolávání jmen žáků cenou poctěných 
při školní závěrce. 

Pan Yiolette není člověk smělý. Je to hloupé, ale když jej náčelník 
kanceláře zavolá do svého kabinetu k vůli nějaké služební záležitostí, 
tu je schvácen jakýmsi koktáním a nohy se pod ním chvějí. Osobnost 
tak imposantní jako pan Batífol není podle toho, aby mu dodala kuráže. 
Amédée jest ostýchavý jako jeho otec, a zatím co dítě poděšeno podob- 
ností globu s lysinou pana Batifola počíná se již chvět, pan Violette se 
mate v řeči, potahuje svoji vzdornou kadeř, hledá slova a nepovídá nic, 
co by zač stálo. 

Přece však se mu konečně podařilo, že opakoval as to, co pověděl 
matce Gérardové: „Hochu jeho jde na sedmý rok; jest velmi pozadu 
aid. atd." 

Majitel ústavu, jak se zdá, poslouchá p. Violetta s blahosklonným 
účastenstvím, skláněje tu a tam svoji lebku podobnou globu. Avšak ve 
skutečnosti pozoruje a odhaduje svoje návštěvníky. Obnošený kabát otcův, 
bledá plet maličkého, vše to čpí chudobou. Jde tu o externistu po tři- 
ceti francích měsíčně. Nic více. 

Proto také p. Batifol zkrátil řeč, kterou oslovuje v takovýchto pří- 
padech svoje nové klienty. 

Vezme si na starost svého „mladého přítele" (třicet franků měsíčně, 
tot ujednáno, a hoch si bude přinášet snídani v košíčku), svého mladého 
přítele, jehož nejprve umístí do třídy elementární. (Někteří otcové rodin 
dávají přednost, a právem, polovičnímu pensionátu, se stravou v poledne, 
zdravou a hojnou, ale p. Batifol nechce přemlouvat.) Mladý jeho přítel 
bude tedy umístěn nejprve do třídy pro děti, ale bude ihned „ab ovo tt , 
připravován, aby jednoho dne mohl přijímati nauky oné University Francie, 
„alma parens u (vyučování cizím jazykům ovšem není zahrnuto v obvyklou 
cenu), oné slavné University, jež společnou prací, vzájemným poučováním 
mezi žáky (zábavné cvičeni: tanec, hudba, šerm, platí se rovněž zvlášt, 
to netřeba připomínat) připravují děti ke společenskému životu a čiui 
z nich muže a občany. 

Pan Yiolette se spokojil, a měl k tomu příčiny, externatem po tři- 
ceti francích. Yše je smluveno. Hned zítra vstoupí Amédée do „pří- 
pravky". 

„Podejte mi ruku, mladý příteli," pravil mu majitel pensionátu, 
když otec a syn povstali, aby se poroučeli. 

Amédée, velmi zmaten, nastavil ruku a p. Batifol vložil do ní ruku 
svou, jež je tak ohromná, tak těžká a tak studená, že hošík se zachvěl 
při jejím dotknuti a zdá se mu, že se dotkl teleci kýty přišlé právě 
od řezníka. 



130 Francois Coppéť: 

Konečně odešli. Jest po všem. Ale zítra, hned ráno, Amédée opatřen 
košíčkem, do něhož stařena čpící tabákem vložila lahvička s vodou smí- 
šenou s vínem, kousek telecího a dva krajíčky pomazané zavařeninou, 
představil se v pensionátu Batifolově, aby tu byl bez odkladu připravován 
pro nauky „almy parens". 

Hroch oděný černým šatem, tentokráte neměl čapku — k nemalému 
politování hochovu, jenž se chtěl přesvědčiti, není-li látka p. Batifolova 
čtverečkovaná jako globus stupni šířky a délky — a uvedl ihned svého 
žáka do „přípravky" a představil jej učiteli. 

„Zde máte nového externistu, pane Taverniere . . . Podíváte se, jak 
daleko je ve čteni a ve psaní, že?" 

Pan Tavernier, dlouhý mladík se žlutou pletí — také jeden z těch 
bakalářů, jenž kdyby byl dnes, jako nebožtík jeho otec, šikovatelem čet- 
niku v některém pěkném zákoutí plném travin a jabloní v Normandii, 
nevypadal by snad tak lepenkovitě a nebyl by oděn o osmé hodině ranní 
tím černým šatem podobným oněm, jaké vídáme rozvěšeny na odiv ve 
velké umrlčí komoře Morgue, — p. Tavernier přijal nováčka s netečným 
úsměvem, jenž zmizel ihned, jakmile p. Batifol odešel. 

„Sedněte si na ono prázdné místo . . . tam ... ve třetí řadě,* 
pravil p. Tavernier s přízvukem plným uetečnosti. 

Přece však ráčí uvést Amédéa na místo, jež má zaujmout. Avšak 
soused malého Violetta, jeden z příštích občanů, kteří se připravují ke 
společenskému životu — někteří mají ještě kalhotky k zapínání od zadu 
— provinil se, vzav s sebou do školy hrst chroustů. Stihl ho hned trest, 
bude státi čtvrt hodiny pod mrzutým platanem ve velkém dvoře. 

„Uvidíte, jaký je to chlapík/ zašeptal potrestaný žák Amédéeoví 
do ucha, když kantor vstoupil opět na katedru. Avšak pan Tavernier 
zaklepal pravítkem o dřevo pultu a obnoviv klid vyzval žáka Godarda, 
aby odříkával svůj úkol. 

Žák Godard, velký, vypasený, s ospalýma očima, povstal automa- 
ticky. Jedním proudem, nenabíraje dechu, podoben kohoutku spuštěnému 
na celé kolo, jal se odříkávati „Vlk a jehně tt , a slova La Fontainova 
plynou se střeštěným kvapem, jako příze s cívky poháněné parou. 

„Důvody — silnějšího — jsou — vždycky — nejlepší — ukážeme 
to — ihned — jehně — hasilo — žízeň — v potůčku — čistých — 
vlnek . . . a 

Pojednou žák Godard se spletl, váhá. Stroj byl špatně namazáu. 
V kohoutku uvázla myš. 

„V potůčku — čistých — vlnek ... V potůčku — čistých — 
vlnek . . ." 

Pak se náhle odmlčel. Kohoutek je zavřen. Žák Godard nezná svůj 
úkol; také on jest odsouzen, aby stál na stráži pod platanem. 

Po žáku Godardovi přišel žák Grosdidier, pak žák Blane, pak žák 
Moreau (Gaston), pak žák Moreau (Ernest), pak žák Melapert, pak jiný, 
pak zase jiný, pak ještě jiný, kteří melou s touž hbitostí, s týmž ne- 
dostatkem porozumění, s týmž hlasem hejla, krutou a zároveň obdivu- 
hodnou báchorku. Je to protivné a jednotvárné jako drobný déšt. Všichni 



Z let mladosti. 131 

žáci „přípravky" znechutí si, aspoň na patnáct let, nejznamenitějšího 
z francouzských básníků. 

Malému Amédéeovi je do pláce. Poslouchá s úžasem smíšeným 
s hrůzou, kterak žáci jeden po druhém odvinují svoji cívku. 

Pováží-li, že bude muset zítra činiti totéž. Nikdy to nesvede. Také 
pan Tavornier velice jej znepokojuje. Sedě nedbale ve svém křesle, teuto 
kantor se žlutavou pletí, jenž není prost ješitnosti navzdor svému šatu, 
v němž vypadá jako oběšenec, piluje si pečlivě nehty a neotevře úst, 
leda aby pronesl vyhrůžku anebo trest. 

To tedy je škola ! . . . Amédée vzpomíná si na roztomilé učení, jež 
mu udělovala starší dceruška Gérardova, ta hodná Luisa, již tolik roz- 
šafná a tak vážná v desátém roce, když mu ukazovala písmena v obráz- 
kové abecedě, s takou trpělivostí a mírností, koncem drátu ku pletení, 
a dítě od první chvíle proniknuto skličující nudou školní hledí ven, 
okny osvětlujícími školní světnici, kterak široké vykrajované lupeny zá- 
dnmčivého plat au u pohybují se bez šumotu. 

III. 

Uplynul rok, dvě léta, tri léta, aniž se přihodilo cos zvláště pozoru- 
hodného u obyvatelů pátého patra. 

Čtvrt se neměnila a zachovávala svoje vzezření čtvrtě polou ven- 
kovské. Stavěli ovsem na dvojí dostřel od domu, kde bydleli Gérardovi 
i Violettovi, velký dům o pěti patrech, na jehož střeše dosud se třepe- 
tala ve větru kytice, kterou tam postavili dělníci na oslavu rovnosti. Ale 
to bylo vše. Naproti na pozemku na prodej, špatně ohrazenému pólo 
shnilými prkny, bylo viděti skupiny kopřiv a kozu přivázanou ke kůlu 
a pasoucí se, a na velké zdi, nad kterou koncem dubna skláněly se 
vonné hrozny květů šeříku, deště dosud nebyly setřely ono neomalené 
vyzuání lásky, vyryté nožem do omítky: „Bude-li Mélie chtít, bude mne 
mít." Podepsán: „Ugene". 

Minula tedy tři léta a malý Amédée poněkud povyrostl. 

V oné době dítě, zrozené ve středu Paříže — na příklad ve směsici 
ohavných uliček, jež se proplétaly kolem tržnice — mohlo vyrůstat aniž 
poznávalo změnu ročních dob jinak, leda podle stavu teploty a úzkého 
pruhu nebe, jejž mohlo viděti pozvednuvši hlavu. Ba i dnes některé děti 
chudých — chudáci nehýbají 3e často ze svého brlohu, — poznávají 
příchod zimy toliko dle vůně pečených kaštanů, jaro podle kytic fial ve 
výkladu hokyně, léto podle jezdících voznic ke kropení ulic a podzim 
podle hromad lastur od ústřic před krámem vinárníka. Širé nebe se 
svými ďábelskými architekturami mraků, tekutým zlatem slunce zapadají- 
cího za skupinami stromů, kouzelné ticho měsíčního svitu na řece, všechna 
ta velkolepá, nádherná divadla jsou pro ty, kdož bydlí v lepších čtvrtích 
anebo kdož tam častěji docházejí. Syn dělníka hotovícího ozdoby ze 
skleněných koralů anebo knoflíkáře z ulice des Deux-Portes-Saint-Sauveur 
tráví svoje dětství hraje si na schodech, jež čpi olovem anebo na dvoře, 
jenž se podobá studni a netuší, že příroda existuje. Nanejvýše tuší, že 
patrně musí býti někde zelen, když o květné neděli vidí jezdit koně 

9* 



132 Francois Coppée: 

omnibusů s větévkou tisu blíže ucha. Ostatně co Da tom, má-li dítě 
obraznost? Odlesk hvězdy ve stružce zjeví mu nekonečnou poesii nočni 
a bnde vdechovat veškeré opojení léta v rozvité růži, kterou grisetka 
ze sousedství vytrousila ze svého vlasu. 

Amédée však měl štěstí, že se narodil v onom rozkošném melancho- 
lickém okraji Paříže, jež nebylo dosud „upraveno" Hausmannem a jež 
bylo plno rozkošných, divokých koutků. 

Otec jeho, nebohý vdovec, jenž nemohl nalézti útěchy a snažil se 
umírniti svoji bolest dlouhými procházkami, chodil za jasných večerů, 
drže hošíka za ruku, do osamělých končin. Ubíral se tehdejšími obdivu- 
hodnými vnějšími boulevardy, kdež byly obrovské olše, pamatující Lud- 
víka XIV., příkopy plné trávy a proválené palissady, jichž mezerami 
bylo viděti zahrady zelinářů anebo skleněné poklopy na melouny třpytící 
se pod šikmými paprsky zapadajícího slunce. Oba mlčky — otec pohřížen 
ve své vzpomínky, Amédée zabrán ve vlnící se snění dítěte — kráčeli 
takto daleko, velmi daleko, minuli záporu ďEnfer, dosáhnuvše oněch ne- 
známých končin, jež tehdáž vzbuzovaly u obyvatelů ulice Montmartre týž 
dojem, jaký vzbuzovaly u učenců středověkých kouty starých map ozna- 
čené hroznými slovy: „Maře ignotum", neznámé moře. V těchto pu- 
stinách za městem nebylo více domů, ale jen roztroušená tu a tam sta- 
vení, vesměs aneb skorém všechna o jediném patře. Tu a tam krčma natřená 
červeni barvy vinných kvasnic, zasmušilá, anebo pod akáty na rozhráni 
dvou cest rozrytých kolejemi hospůdka s besídkami se svým štítem, dro- 
bounkým větrným mlýnem na konci tyče, otáčejícím se ve svěžím ve- 
černím větru. Byl to skorém venkov. Tráva, mírně zaprášená, zaujímala 
obě strany cesty a rostla dokonce i na cestě mezi rozvi klanou dlažbou. 
Na vrcholu nízkých zdí planul tu a tam vlčí mák. Málo anebo žádná 
setkání, leda s lidmi velmi chudými: hodná žena ve venkovském čepci 
vlekoucí děcko, jež plakalo, dělník se svými nástroji, opožděný invalida 
a někdy uprostřed silnice ve mraku prachu stádo uuavených skopců, 
zoufale bečicích přede psy, kteří je hryzli do boků a hnali je k jatkám. 
Otec a syn kráčeli přímo před se až do chvíle, kdy bylo úplné temno 
pod velkými stromy. Vraceli se pak, do tváře vanul jim svěžejší vzduch, 
kdežto v dáli na cestě ve velkých přestávkách starodávné lucerny na 
stojanech podobných šibenicím, tragické lucerny z dob hrůzo vlády, roz- 
žíhaly svoje plavá světla na zelené obloze v soumraku. 

Tyto smutné procházky podnikané se soudruhem tak smutným, jako- 
byl p. Violette a končící nudný den v Pensionátu Batifolově — Amédée 
byl ve třetím ročníku, abyste věděli, a věděl již že „dobrota boží" obraci 
se v latině v „dobrotu božskou - , „bonitas divina" a že slovo „ štědře u 
se nesklonuje, — tyto dlouhé hodiny mlčení strávené ve škamně školní 
anebo po boku chodce zabraného ve svůj zármutek, mohly býti osudný 
pro ducha dítěte a zasmušiti jej navždy, nebýti dobrých jeho přátel r 
Crérardovýcb. Chodil k nim co nejčastěji mohl, hodinu tu, hodinu tam, 
pak po celý čtvrtek a povždy nalézal u rytce ústředí plné laskavosti 
a veselosti, kde Amédée pociťoval něžné a úplné štěstí. 

Ti hodní Gérardovi ! Považte, že nyní, mimo svoji Luisu a Marii, 
nemluvě o Amédéeovi, jehož považovali za člena rodiny, vzali si na 



Z let mladosti. 138 

starost anebo skorém za vlastní, čtvrté dítě, děvčátko jménem Rosina, 
jež bylo právě v témž věku jako jejich nejmladší. Poslyšte, kterak. 

Nad bytem Gérardových, v jedné z podkrovních komůrek šestého 
patra, bydlel sazeč jménem Gombarieu, jehož žena, nebo milenka — 
domovnice nevěděla najisto, co to zač, ale buď jak buď, mnoho po ní 
nebylo — opustila a nechala mu na krku osmileté děvčátko. Ale možno 
též cos lepšího čekat od ženštiny, jež dle domovnice krmila manžela 
a děvčátko uzenářským zbožím, aby si ušetřila práci vařit oběd, zůstá- 
vala po celý den nečesána a v noční kazajce, čtouc romány a vykládajíc 
si karty a kterou syn kupcův jednoho večera potkal v tančíme Regache- 
ově s jakýmsi hasičem u mísy salátu s vínem á la fran^aise. 

Gombarieu, ačkoli červený republikán, posílal děvčátko k jeptiškám, 
avšak sazeč odcházel každého večera, s tajuplným vzezřením, a nechával 
děcko samotno. Domovnice dokonce tlumíc hlas, s romantickým obdivem 
ženy z lidu vůči spiklencům, pronášela hrozné slovo „tajný spolek u 
a ujišťovala, že sazeč má ve svém slamniku skrytou komisní pušku. 

Toto zjeveni bylo způsobilé, aby podvrátilo na prospěch souseda 
sympatii p. Gérarda, jehož státní zločin a prohlášení císařství byly velice 
rozhorlily. Nebyl-liž nucen, potlačit svoje roztrpčení a pracovati — 
především třeba obživit rodinu — na bonapartistické allegorii pod názvem : 
„Strýc a synovec - , na níž bylo viděti Francii podávající ruce Napoleonu L 
a princi Ludvíku, a nad touto skupinou vznášel se korunovauý orel 
držící v jednom ze svých spárů řád čestné legie! 

Jednoho dne rytec zapaluje si dýmku — zanechal Abd-el-Kadera 
a kouřil nyní z Barběsa*) — tázal se své manželky, zda-li by nebylo 
dobře, kdyby si všímali poněkud opuštěné maličké. Více nebylo třeba, 
aby výtečná matka Gérardova, jež nejednou již byla prohodila: „Není-liž 
to k pláči I • vidouc Rosinku čekající večer na otce u domovnice, a dří- 
mající na židli u krbu, byla získána. Brala dívku k sobě a nechávala ji 
hrát se svými děvčátky. Rosina byla velmi roztomilá, se svýma čilýma 
očkama, svým pitvorným pařížským nosíkem a spoustou kadeřavého žlutě 
plavého vlasu hrnoucího se zpod čepečku. Holčice ovšem z počátku dovolo- 
vala si tu a tam nějakého „kuš" anebo „t* se ví! tt , začež se jí dostalo 
od pani Gérardovy přísného: „Co pak to slyším, slečinko? 11 Ale byla 
důvtipná a velmi záhy se polepšila. 

Jedné neděle dopoledne Gombarieu, zvěděv o laskavosti Gérardových 
k jeho dcerušce, navštívil je, aby se poděkoval. 

Sazeč ten, snědý s nezdravou pletí, velmi vlasatý a vousatý a sna- 
žící se nápodobiti tvář Kristovu, oděný dlouhou, černou halenou sazečskou 
znázorňoval znamenitě typ tribuna z klubu, „výtečníka" z dílny. Byl snad 
svobodným zednářem, opilec plný pathosu, jenž však přece opíjel se 
ještě více smělými slovy než laciným vínem, mluvil hlasem těžkým a do- 
mýšlivě, hleděl před se velkýma, hloupýma očima, stápějícíma se v ne- 
jasném nadšení a celá jeho osoba vzbuzovala představu apoštola-opilce. 
Vnukl okamžitě úctu rytci a oslnil jej výhodou, jaké požívají smělí u ne- 
smělých. Pan Gérard se domníval, že objevil v Gombarieuovi jednoho 



*) známý republikán. 



134 Francois Coppée: 

z oněch vyšších tvorů, jež uepřízen osudu nechala zrodit v nízkosti a jichž 
genia utlum uje bída. 

Poučen o politických náklonnostech umělcových jeho dýmkou, za- 
počal Combarieu s nemalou zálibou chvalozpěv na sebe sama. 

Podle svého doznání býval z počátku hlupáček, snící o všeobecném 
bratrství, o svaté allianci národu, psával básně a sám je tisknul, zejména 
jakous „Ódu Polsce" a „Epištolu Bérangerovi", za kterou se mu dostalo 
vlastnoručního dopisu slavného písničkáře. Ale teď již není tak bláhový. 

„Když člověk viděl, není-liž pravda? co my jsme viděli ve dnech 
červnových a dne druhého prosince, nejde více o to, býti citliv. (Tu, 
když rytec, člověk pohostinný, přinesl láhev bílého vína a dvě sklenky, 
brání se: „Ne, pane Gérarde, prosím vás; nepiju ničeho mezi dnem.") 
Sklamali příliš dělníky a „příště" nesmíme nechati měšťákům zardousiti 
republiku. (A když pan Gérard vyndal z lahve zátku : „Jen krapet . . . 
Dost, dost . . . Ostatně . . . jen abych vám nedal košem.") Prozatím 
buďme připraveni. Právě se zamotává výcbolní otázka a tu bude mít 
Badinguet*) na zádech ošklivou záležitost. („Máte tu dobré chablis, to 
se dá pít. tt ) Prohraje-li jedinou bitvu, je hotov, („Ještě sklenku? . . . 
Ach, k vůli vám porušuji svoje zvyky. 14 ), úplně hotov. Avšak tentokráte 
budeme na stráži . . . Není-liž pravda? žádnou polovičatost . . . Vrátíme 
se k velkým činům z roku devadesátého třetího: výbor pro veřejné 
blaho, zákon o podezřelých, revoluční tribunál, celé to zemětřesení, a bu- 
de- li třeba guillotinu v permaneuci. („Na vaše zdraví !*)" 

Takováto rázuost ovšem pouěkud poplašila tatika Gérarda, jenž 
navzdor svému Barběsovi zachoval si názory levého střodu. Ale přece 
neodvážil se činit námitek a skorém se zardíval pováživ, že včera, když 
nakladatel mu navrhl, aby ryl podobiznu nové císařovny v šatech velmi 
dekoletovaných a ukazující svoje znamenitá ramena, neodepřel, poněvadž 
jeho děvčata neměla botek a poněvadž mu manželka den před tím ozná- 
mila, že nemá co vzít na sebe. 

Takto od nějaké doby byly tu čtyry děti: Amédée, Luisa, Marie 
a malá Rosina Oombarieuova, jež dováděly v bytě Gérardových. Ovšem, 
nebyla to více drobná káňata; nehrály si na návštěvy, nehonily již granát- 
nickou čepici. Staly se rozšafnými a nechávaly poněkud na pokoji starý 
nábytek. Ostatně bylo nanejvVš na čase. Všechny židle kulhaly, dvě le- 
nošky byly bez opěradel a empirová pohovka pozbyla polovice své srsti 
následkem ran v utrechtském sametu. 

Toliko neŠCastné piano neualézalo milosti. Falešnější a dýchavičnější 
než kdykoli, bylo nyní stále otevřeuo a bylo lze čísti nad klávesnicí se 
žlutými a ohmatanými klávesami, tovární známku kdysi proslavenou: „Se- 
bastian Érard, hotovitel pian a harf J. K. V. paní vévodkyně z Berry". 
Nejen Luisa, nejstarší z Gérardových, — ó velká dívčice, jež si odbyla 
již první přijímání, pletla si vrkoče a měla bílou šněrovačku (kterak čas 
utíká!) — nejen Luisa, z niž se stávala dobrá hudebnice, trýznila starý 
nástroj dlouhými mukami cbromatickými, ale i její sestra Marie a Amédée 
vytloukali již na něm „Plesovou kytici" anebo „Tatínku, lodičky" a také 

*< Přezdívka Napoleona TIT. 



Z let mladosti. 136 

Rosina, jež jakožto dítě z ulice znala všechny popěvky, trávila a něho 
celé hodiny zkoušejíc nápěvy, jež přehrávala jediným prstem. 

O ty tehdejší romance, stará ta vlečka romantismu: „Orientalky" 
kus ke kusu, „Ody a ballady" po tuctech, „Povídky ze Španělska 
a z Itálie" v celých balíkách, kde byla řeč toliko o pážatech, o arkýřích 
a hradních dámách, o torerech, pytlácích a manolách, o pradlenách sve- 
dených „pod mostu obloukem, při moři hlubokém 1 * rytířem klamivým 
a marnivým a tolik jiných nesmyslů. Ó Amédée nikdy nezapomene na 
tyto zašlé romance! Vzbuzují v něm s takou přesností a tak mocně ně- 
které tak něžné chvíle jeho dětství! Procitaje je znova, cítí i, bylo-li 
tehdáz zima či horko, i jaký zápach bylo tehdáž cítit u Gérardových ! 
Onen refrain mezkaře po španělském vkusu vyvolává v něm představu 
rytce, pracujícího ve dne u okna bez záclon za jednoho zimního dne. 
Na ulici sněží a velké bílé vločky padají zvolna za okny, ale pokoj, vy- 
šperkovaný obrazy a rytinami, jest ozářen a vyhřát mocným ohněm 
koksovým. Amédée se vidí, kterak sedí v rohu u krbu a učí se nazpamět 
stránku z „Epitome", kterou má odřlkávati zítra ráno u Batifola, Marii 
a Rosinu sedlci u jeho nohou před krabicí plnou skleněných perliček, 
jež navlékají a dělají si z nich náhrdelníky. Je tu pěkně, celý pokoj 
jest zakouřen dýmkou starého rytce a vedle, v jídelně, jejíž dvéře jsou 
pootevřeny, zpívá Luisa u piana svěžím hlasem sloky, v nichž se rýmuji 
„Sevilla" a „mantila", „Alkazar" a „lásky žár", kdežto čilé její prsty 
vynucuji na vysíleném klavíru průvod, jenž se snaží napodobit rolničky 
a kastaněty. 

Anebo je to v jídelně za zářivého červnového dopoledne. Okno, 
jež jde na balkou, jest dokořán otevřeno a velká můra vznáší se těžce 
nad kvetoucí růži. Luisa jest zase u piana, zpívá tentokráte, snažíc se 
nalézti hluboké tóny, dramatickou romanci, pojednávající o korsickém 
děcku, jež otec povzbuzuje ku pomstě: 

Hle, vem mou karabinu! 
Bůh tebe ostříhá . . . 

Dnes je slavný den, je to den, kde maminka Gérardova zavařuje 
angrešt. Na stole jest ho již plná velká měděná pánev. Ta rozkošná 
vůně ! Zápach růží se mísí se zápachem teplého cukru. Však také Rosina 
a Marie — ty mlsné kočky! — vklouzly do kuchyně. Avšak Luisa jest 
velká osoba a nevyrušuje se pro takovou maličkost. Zpívá stále, hledíc 
dodati hlasu hloubky, a ve chvílí, kde před Amédéem trnoucím obdivem 
hučí s chmurným výrazem, vytloukajíc z kláves hrozné akordy: 

Hle, dítě, viz mou zášť; chceš sdílet ji? 

tu se uličnice vrátily, obě s růžovými kníry na rtech a labužnicky se 
olizujíce. 

Ach, byly to pěkné chvíle pro malého Amédéea. Byly mu útěchou 
za nekonečné dny nudy, strávené v pensionáte Batifolově. 

Když odbyl svoji „přípravku" pod vedením netečného pana Ta- 
verniera, jenž neustále si hleděl nehtů s puntičkářskou péčí čínského 
učence, měl hoch jako profesora ve druhé třídě tatíka Montadeuila, nebo- 



136 Vysvětleni neznámějších slov v novel le Vajanského. 

hébo človíčka, spitomělého třicetiletým řemeslem, jenž potají se oddával 
výrobě pětiaktových tragedií a jenž tak vytrvale přinášel a odnášel svoje 
rukopisy k vrátnému v Odeonu, že se konečně oženil se „ slečinkou • z por- 
týrské lóže a stal se jedním z kontrolorů divadla. Pak, ve třetí, sténal 
Amédée pod tyranií jakéhos pána Prudhommoda, sedláka natřeného la- 
tinou, hrubého hlupáka, jenž chrlil do třídy nadávky jak vozka, a nyní 
počínal čtvrtou pod panem Bancem, nešťastným, dvacetiletým hochem, 
ošklivým, kulhavým a hrozně ostýchavým, jemuž pan Batifol vytýkal, že 
si nedovede získat úctu a jenž míval oči plné slzí, když každého rána 
vejda do třídy již hlučící, musel nejprve utřít hadrem svoji karikaturu, 
načrtanou na velké černé tabuli některým ze žáků. (Pokračováni.) 



Vysvětlení neznámějších slov v novelle Vajanského. 

Chotár hranice polí a luk dědiny; parobok výrostek; obndrka noční pastva 
koni ; paěa pastvina ; chjr zpráva ; no ale ; oblok okno ; poeut slyšeti ; nabídnut 
naraziti; driecny švarný; vohťady námluvy; chrbát hřbet (záda); zabudnut za- 
pomenouti; stiskat mačkati; vyobflcat napráskati; hodný pěkně urostlý; hor- 
nicky horní, horské kraje; nevdoiak mimovolně; necesta mladá žena; odkála kosí 
z cizího; na skutku ta poměřit ihned se smířiti; talafatky láryfáry; ozembueh 
nemehlo; matka kočka; vreeko kapsa; striehnut střici; ěrevo ičriev) střevo; 
chlap muž; chriaiul chřástal; tapotanie rebentění; no jedovat rozzlobiti; pozerat 
pohlížeti; za paty do křížku; lialený bláznivý; pierko kytka; t>b<i$ veselka; 
euiat mlčeti; vari snad; robit dělati ; fřVat frčeti; jarók stružka; biedny ubohý; 
vaiok kapsa; odkvamút klesnouti ; íragle řebřinka; kancel kazatelna ; organ var- 
hany; striga čarodějnice; oni paripy jako panské koně; krúeanec vánočka; 
vykládat naříkati; vystret natáhnouti; strojnfj sličný; ved by ta bol vždyť by 
ještě ušel; Upnut lnouti ; íuchnút mihnouti se ; vravet mluviti ; ěut slyšeti; oblóóik 
okénko ; loket loket ; hádám snad ; brechat Štěkati ; brieidit sa svítati ; knUat sa 
kolébati se ; zbadat spozorovati ; sečka řezanka ; rubat sekati ; hriech mrzutost ; 
udret uhoditi ; oldomáě litkup ; chriplp chraplavý ; tarkat sa potáceti se ; zbozie 
obili ; nití není ; zaimurkat zamžourati ; zdenglavenj osláblý ; kiiasonka slečinka ; 
nik nikdo ; prjstat býti srozuměn, spokojen ; ikrelo ho mrzelo ; hluskat mžou- 
rati ; obecat nabízeti ; svět lidé ; pochábel' splašenec ; jazycný klevetivý ; chýmy 



pověstný; kapusta zeli; zmaznaný rozmazlený; zaostávat zůstávati po zadu; vy- 
hovárat sa vymlouvati se; ohooárat pomlouvati; meravet dřevěněti; zákruta za- 




tvrdošíjně; zatkýnajáe portsko valaiky zahořuje dlouhou rukověť pastýřské se- 
kyrky; nedbám nemám nic proti tomu; zápástok zápěstí; brizgnút střiknouti; 
zpiattt sa zapotáceti se; okolo drUku kolem pasu; driek živůtek; dozr+t uzráti; 
sluchy spánky: strunistj pružný; chriplj chraplavý; iarvanec výrostek; růjný 
bujný; chudý hubený; iibat švihati ; iUištý žilnatý; třímat battu držeti sekyrku; 
priekopa přikop; oddat odevzdati. 



rtr •vs^ioí ovoce Ijojnc -je 
a\yí\jtmx -měli co irfjaii -. IY, 

í»V-j<. fobp "jul-w* 'tyky 




F. L. Věk. 

Třetí, samostatná čásť. Napsal AI. Jirásek. 
(Pokračování.) 

přela se lokty o okno; zraky jejf se zahleděly nehnutě 
ven do šerého prázdna, ale nedívaly se. Smysly jakoby 
žasnuly v návalu krve. I tiba obav o nemocnou matka 
zmizela, jak se jí nitro zvířilo prudkým dojmem. Lekla 
se, když shlédla mladého herce, ale v lom leknnti kmitlo 
se hned tasení, že přišel k váli ni, jen k vůli ni. 

A doznal to také. Zachvěla se, když to vyslovil, 
ac nž delší doba pozorovala, že si ji všímá, a tušila, že na ni myslí. 
A nebylo ji to nemilo. Líbil se ji. Než takové smělosti se nenadálá. 
Stála tiše, tvář k oknu obrácenou, v tom přísvitu jako by bledší. Stála 
jako socha a bála se pohnouti; zdálo! se jí, jako by tu ještě, vedle, 
blízko ní stál. Kmitla se jí jeho tvář, tak sličná se jí zdála, citila jeho 
pohled, i zvuk jeho hlasu jí náhle zavanul, až nitro zatrnulo — 

Nevšimla si, že se nemocná na loži pohuula, až když po drahé se 
ozval do teskného ticha šerého pokoje mdlý hlas: 
„Pavličko!" 

Pani Thamová se prudce vytrhla. Rychle přistoupila k posteli a sklo- 
nila se nad nemocnou v bílém kabátku, bez vlády ležící. 

„Byl tu někdo?" ptala se pant Butteauová slabým hlasem. 
„Tady? Ne, maminko, nebyl." Odpověď byla kvapná; zapřela, zalhala. 
„Kde je Bettyna?" 
„Ještě nepřišla." 

„A ty chudáčku — pořád, u mne — Máte-li pak večeři — Kdybych 
mohla vstát a uchystat, — " posteskla si nemocná, jejíž blahem bývalo 
dcerám shánět a strojit, třeba Že většinou na dluh. Dceru schválilo náhle 
rozcitlivéuí. Sklonila se níž a hladila matco vlasy. 

„Má zlatá maminko, nic se nestarejte, dost jste se nastarala; jen 
tiše, tiše, doktor nařídil, jen pokoj a ticho, to kolikrát opakoval." 
Jen dořekla, vztyčila se a naslouchala. 

„Počkejte, maminko, mne se zdá, že Bettyna — " Řekla to neklidně, 
nejistě a hned šla do předního pokoje. Mohla se jen sestry nadít a přece 
hleděla v napjetl do Šera. 

Z kuchyně rachotily pokličky, jako by je někdo rychle a prudce 
zvedal a hladově do nádob nahlížel. Náhle tec rachot stichl, a nežli 
paní Tbamová došla ku dveřím, přišusieln jimi Bettyna, mladší sestra. 

Štíhlá její postava stanula v Šeru, prosvitavém u oken, jako temná 
silhouetta, v kloboučku s perem na hlavě, krátkého životu, vysoko pod 
ňadry přepásaná. 

„Kdes byla tak dlouho?" Hlas paní Thamové zněl káravě. 



F. L. Věk. 139 

„Na Barvířském. Bylo tam tak krásně. Nic jste mně nenechali ? Jak je 
mamince?" 

„Byl tu doktor." 

„Který? 44 

„Held." 

„Ach, ten mladý, hezký! Toho znám. Já myslila, že přivede" — 
(neřekla ani Tham ani škvakr) „toho starého, ušnupaného Kavku. Co 
říkal?" A vešla rychle do pokoje, sotva že doslechla, co sestra povídala, 
že doktor pustil mamince žilou. 

„Jak je ti, mami?" ptala se něžně, sedajíc na pelest postele. 

„Trochu — lip — " povzdechla paní Butteau, ač úlevy necítila — 
„Jen ta horkost" — zavanulo přes uschlé, zanícené rty. Hořela, a cítila 
jak z nosu sálá žhavý dech — 

„Jsi ustrojena, Betty, dojdi mamince pro medicínu," vyzvala paní 
Thamová. Sama šla do předního pokoje rozsvítit. Bettyna za ní. V kmitavé 
záři lojové svíčky zahořelo na jejím kloboučku rudé péro, jehož stín se 
neklidně houpal po stěně. Zjevila se v šedavě modrém spencru, úzkých 
rukávů ; byl kratiuký, až pod ňadra jen, k vysokému přepásání, bez 
šůsků, toliko s jemnými varhánky vzadu. Přiléhavě těsně objímal vábné 
poprsí postavy jinak ne plné, spíš pohublé. Ale nesla se pružně, a v každém 
pohybu byla svěžest, živý temperament jako chtivost rozkoše ve žhavém 
svitu jejích tmavých očí, stíněných dlouhými řasami. 

Stanula za sestrou, jež vytahovala zásuvku tmavého prádelníku. 

„Co hledáš, recept?" 

„Ne, peníze." 

Úsměšek kmitl se po Bettyniných rtech. 

„Jestli ti co nechal. Nevybral zas všechno?" 

„Ne". Paní Thamová vytáhla ze zákoutí zásuvky váček. „Teď se 
nějak drží." Dodala bez zákmitu uspokojení. 

„Tobě snad ještě dá, ale kdybych já mu řekla — nebo maminka — " 

, Doktorovi psal hned." Obrana zněla dosti mdle. 
Hm — " Bettyna pohodila hlavou. „Když to nic nestojí!" A po- 
jednou si vzpomněla: 

„Nikdo tu nebyl?" 

Sestra nachýleuá ještě nad váčkem, náhle se na tu otázku obrátila, 
plase pohlédla na Bettyna a mlčela. 

„Nikdo tu nebyl?" opakovala Bettyna. 

„Nikdo." 

„A žádné psaní, nic?" 

„Nic, od koho čekáš?" 

Bettyna se usmála, až se jí krásné zuby zplna zabělaly. Okamžik 
tak stála, jakoby se rozmýšlela, má-li své tajemství prozradit, pak po- 
jednou brala peníze ze sestřiny ruky. 

„Nic, teď nic. Až to psaníčko přijde. A ono přijde!" Znělo určitě, 
skoro vítězně. 

„Tak už jdi radši." Paní Thamová vzala svíčku a chtěla s ní k ne- 
mocné. Pojednou však stanula. Bettyna, již u dveří, se náhle obrátila 
a ptala: 



n 
n 



140 AI. Jirásek: 

„Amling to nebyl?" 

Pani Thamová se zarazila. 

„Amling?" opakovala, zaraženě hledíc na sestra. 

„Ptal se mne, budu-li dnes doma, a kdy — " Bettyna se významně 
nsmivala. , Ale co, já m ušila ua Barvířský." 

Sestře se rázem uvolnilo; určitěji pobídla Bettyna, aby již šla, že 
není mamince dobře. Sama vkročila do drahého pokoje. Lekla se sestřiny 
otázky, a teď jí bylo jasno, proč se Amling Bettyny tak ptal. Schválně, 
k vůli ní, aby se s Bettynou nesetkal — A na Thama čekal. — Co si mysli ! 

Postavila svíčku stranou, aby nesvítila matce do obličeje a sama také, 
když matka nic nechtěla, usedla do kouta, a myslila dál na smělou ná- 
vštěvu — 

Muž její, jak prve vyšel z domu s doktorem Heldem, chvíli mlčel. 
Měl na mysli co právě od něho slyšel, že nemoc je vážná, že však lze 
se nadíti pozdravení. Kolikrát už za ta léta byla mu tchyně obtížnou ; 
co mrzutosti bylo pro její lehkovážné vypůjčováui a dluhy a ještě více 
proto, že ve všem a vždy se zastávala svých dcer a nejvíc Bettyny, 
i když nebyly v právu 1 Bettyně všechno dovolila, všechno prominula, 
přehověla a skoro vždy dovedla ještě Pavlu získat na svou strana. 

Co 8 pórů a často prudkých nevolí i hádek se strhlo mezi nim a nimi, 
co kyselosti a trpkých chvil míval k vůli těm ženskými Jak rád by se 
byl často odtrhl od tchyně a švagrové, co se kolikrát naprosil své ženy, 
aby se od nich oddělili, aby byli sami, matku že bude dle možnosti 
podporovat, že jim oběma bude lip, že nebude tolik mraků v jejich 
manželství, když Bettyna jich nebude soužit svou rozmarností, když nebude 
moci maminka proti nim popichovat, že budou sami dva, svorni, spoko- 
jeni. 

Marně prosil a žádal, marně se zlobil i pak hrozil. Pavla nechtěla 
za živý svět od matky, ba měla mu přání jeho za zlé jako nepřátelství 
k matce i sestře. 

Cítil, jak ta nevůle, jak ty spory jsou jako ostré mrazy sežehojíci 
manželské jeho štěstí. A při tom, aby se stále a klopotně staral o pe- 
níze, pro ně pro všechny i pro Bettyna. Věděl, že ji Pavla podstrčí jak 
jen může, třeba že věděla, jak z těžká ten groš sehnal. A když nebylo, 
když nestačil, zahořkly a byly nespravedlivé; nejednou mu vyčetly, proč 
nešel tenkrát do Vídně, když je tam Lotty zvala, když mohli tam mít 

všichni pěkné místo u divadla, to že udělal k vůli těm vlastencům 

I Pavla. Tenkráte mu ještě trpko vytýkala, že jsou mu ti „vlastenci" 
víc nežli ona, že k vůli vlasteneckým záležitostem o ni tak nedbá. I za- 
hořkla ku všemu jeho snažení, ona, která, když ještě němá byla, na 
svobodě, s celou duší naslouchala jeho nadšeným výkladům vlasteneckým, 
která tak ráda čítala jeho kusy i je opisovala. A teď už hrubě nedbala 
o jeho dílo, ani jak usilovně pracuje. A to pálilo — — 

Co Pavla řeči nabyla, co své jediné dítko oplakala, toužila z ústrani, 
mezi lidi, přede vším po divadle. Lásku k němu měla v krvi a Bettyna 
ji jen podněcovala i matka, jež se nadálá na jisto velikých úspěchů. 
S těmi hmotnými počítala víc. Tenkrát bylo Pavle dvacet let. Tham jí 
bránil. 



P. L. Věk. 



141 



Rmoutilo ho, že teď, co může zase mluvit, nemá dost na něm ; dři? 
že se držela jenom jeho, že byla s ním štastna. Nechtěl jí na jeviště 
pustit, proto že také přízrak žárlivosti vyvstával v jeho duši. Pavla se 
však nedala udržet. Hrála, a Tham ji hlídal. Žárlivost mu tím spíše 
kalila zrak, poněvadž cítil, jak se mladá žena jeho k němu mění. Cítil, 
jak její vroucnost hasne, jak bývá doma zamlklá, až chladná k němu, 
ale jak oživuje v divadle, ve společnosti — Všecku vinu dával domácnosti, 
jejím příbuzným. 

Doma nevole nebo chlad a v duši roztrpčení. Práce již netěšila a nechuC 
k ni často zaléhala mu duši jako dusivá mlha. Odhazoval péro, ucházel 
z domu, a hledal zapomenuti ve společnosti, v hospodě. 

Na chvíle docházel úlevy. Ale kořínky lásky a úcty mladé jeho ženy 
k němu schly, schly. Když se vrátil domů z hospody, pozdě, na nepevných 
nohou, nevídal, s jakou nechutí se od něho odvrací. Lék stával se mu 
vášni. Už i z večera někdy se opil a také tak i na jeviště vystoupil. 
Proto ředitel Mihule mu dal výpověď. 

Jak mu to tenkrát před čtyřmi roky, 1793, řekl s kulatými brejlemi 
na nose a s kloboukem na pudrované vlásence s dlouhým copem, v kan- 
celáři plné divadelních rek visit, Tham se jen trpce usmál. „To mám za 
své služby, tt řekl. Ale v ten okamžik se mu uvolnilo pomyšlením, že 
takto dostane Pavlu od divadla. 

Novinu že je propuštěn zvěděl právě po představení, po posledním 
za Hihulova řízeni. Bylo německé a dávali „Čarovný buben čili dobro- 
činný der viš" od Šikanedra. Pavla o tom představeni také hrála, ale jen 
malou úlohu jak obyčejně. Tbam, jenž pro ni přišel, potkal ji na chodbě. 

Pohleděla na něj pátravě, nebo věděla, že se jedná o zřízeni nové 
společnosti. Těšila se, že se s ni dostanou z Prahy, a že bude teď hrát 
přednější role. Tham mlčel. Venku před divadlem opodál Prašné brány 
(byla vlažná májová noc) se ho optala, ví-li už něco. 

A pak, to už kráčeli pod ševelícími korunami staré aleje na Pří- 
kopech, dala se náhle do pláče, když uslyšela, že je Tham propuštěn, 
že je po její snech a plánech. Plakala celou cestu, nemohla se pře- 
moci — Thamovi bylo jí líto a z počátku ji konejšil. Ale když neustala, 
když pak doma, to ještě bydleli v Řetězové ulici, začala mu vyčítat, 
popudil se a rozdráždil, když také Bettyna se ozvala a ostře. — 

Kolik dní byla domácnost jeho chmurami zaklopena. A chlad z ní 

foukal Zatím byl už opět přijat k divadlu u Hybernů, když správu 

převzal nový ředitel, komik Fasbach. A ženě své Tham podruhé povolil. 
Vystupovala zas, ač opět jen v menších úlohách. 

Paní Butteau povzdechovala, co by nebožtík tatínek říkal, toho že 
by rmoutilo, jaké neštěstí mají dcery u divadla, jaké nesnáze a jak 
divné intriky proti nim pracují. Věřila tomu jako před lety, když tu měla 
ještě nejstarší, Lotty, u divadla, stýskala tak upřímně, jsouc v tom ohlasem 
svých dcer, zvláště nejmladší, i v tom, že se Tbam o ně nestará, že se 
jich nikde nezastane, ani Pavly ne. — 

Proto toužily z Prahy pryč, zvláště Pavla, jinde že by měli víc 
uznání. 



142 AI. Jirásek: 

Pojednou vsak přestala mluvit o umělecké pouti. Byla klidnější 
a v Praze spokojenější. Tham se divil a domníval, že to je jistě k vůli 
matce. Byl tomu rád, ač to nebylo bez pelynku. K vůli němu by tak 
žena neudělala, na něj neměla žádných ohledů, až když začala matka 
churavět 

Ale proto přec, když se tchyně vážně roznemohla, měl o ni vážnou 
starost. Kdyby zemřela, strhly by se boje o Prahu a nové působiště 
znovu. A on nechtěl z Prahy, nechtěl se odtrhnout od českého divadla, 
kterému tolik už obětoval. 

Proto také, když vyprovázeje Helda přerušil mlčení, bylo jeho první, 
že se znovu zeptal na tchyni. Mladý doktor se až po něm obrátil, cože 
má takovou starost a znovu potvrdil, že stará paní má zdravé jádro, 
a že pevně doufá. — 

Šli koňským trhem dolů. 

Doktor začal o divadle, jednak že ho zajímalo a že se od Thama 
nějakých novinek nadál, jednak že chtěl hovor, k vůli Thamovi, jinam 
obrátit. Zeptal se, jak je teď s divadlem u Hybernů, je-li už lip. Tham 
mávl rukou. 

„Ani o znání. Ještě hůř. Ta nešťastná vojna! My míváme dost prázdno 
a v Národním ne míň. A taky nač by chodili." Dodal s úsměškem. „Na 
„Honzu z Přelouče", aby viděli jak přijede na kobyle, a jak kobyla dělá 
extempore?" 

Held se usmál. Tham však, chmuře čelo, se rozhorloval: 

„Co je pořádného, co má jen trochu jiskru, to se nesmi teď hrát. 
Don Garlos, Maria Stuart, Loupežníci a takové, to ne. Vědí, kde se 
jedná nějak o potentáty nebo o tu prožluklou svobodu. Ani muk o ní, 
ani zmínky, z té mají strach. To vědí, Francouzové jim nahánějí. A z ny- 
nějších příběhů se teprve nesmí nic vzít." 

Held přisvědči], a mínil, v muzice, s operou, že to je přece lepší. 

„Aspoň nemají takové návštěvy jako my. Dřív k nám také necho- 
dily, za císaře Josefa, ó to byly jiné časy ! — * 

Held pohledl naň tázavě, jaké to návštěvy — „Páni censoři nás 
teď pilně navštěvují." Tham se hlavou nachýlil k doktorovi a vyrazil ta 
slova tlumeným hlasem. „Všichni tři mají nařízeno, aby divadlo pilně 
pozorovali. Musí hlídat, mluví-li se tak, jak to přeškrtali." Usmál se 
trpce a dotknuv se doktorova rukávu řekl jako s úžasem i politováním : 

„I náš znamenitý vlastenec, pan Procházka — No poroučejí, a tak 
musí, co naplat. Ten on také na Josefovu dobu vzpomíná. Teď by nesměl 
vydat Dalimilovu kroniku s tou staročeskou předmluvou od Pavla Jesína. 
Četli ji? Ne? A tu si přečtou, ta stojí za to, ta to povídá! — • 

Zatím se dostali na dolejší část koňského trhu. Minuli zděné kotce 
a krámy v dřevěných boudách. Bylo tam živo, zvláště kolem krámců, 
kde prodávali jaternice a uzeniny. Z Ovocné ulice, z Příkopů ozýval se 
rachot kočárů a temný šum z proudů lidí, jak se hrnuli nahoru směrem 
k Prašné bráně, dolů k vodě. 

Nebe bez mráčku bylo ještě jasné, po ulici však, mezi domy ulehly 
stíny podvečera; toliko okna nejvyšších pater proti západu leskla se 
shasinajícím zlatým zásvitem. V měkkém, prvním soumraku temněl proud 



F. L. Věk. 143 

lidí. Jen jasnější barvy, pestrá pštrosí péra a pentle dámských kloboučků, 
běl vlásenek a účesů, cihlové, světlomodré kabáty a fraky a mezi nimi 
bělostné uniformy vojenské i pestré šátky dam přes ramena volně přeho- 
zené, jejich spencry živých barev, prosté nebo á collet s krátkými límci, 
a mantlety světlé odrážely se z proudu a nesly se jím v stálé proměně 
jako pestré vlny. 

Tham s Heldem zapadli do něho a chvilku nemohli spolu mluvit, 
jak je proud sevřel a šum jeho jím sluch zalehl. 

Hokyně skládaly už své kráinečky, ale kluci preclikáři s preclíky 
nastrčenými na vysoké týči přes tu chvíli zahvízdali na píšťaly, hned tu, 
hned tam. 

Tham s Heldem dostali se až k samému zábradlí pod stromy Staré 
aleje. Held začal opět hovor, t. j. pokračoval v něm, o divadle. 

„Pojede vaše společnost na léto zase do Karlových Var? u 

„Ne, letos pojedeme do Teplic. u 

„Ták? 11 divil se Held. „Já myslil, když teď baron Stenzsch převzal 
vaše divadlo — Ten může přec něco na to dát, léto by tu snad vy- 
držel; aC připlácí, když je toho takový milovník. u 

„Je. u Tham se usmál. „A baletu ještě víc. A připlácí už bez toho, 
až se ohýbá. Ale přes léto musí také ven — u 

„Jak s českými hrami, přeje jim?" 

„Není proti nim, ale ani večeru jim nepřidá. To je ta svízel, milý 
pane doktore," povzdechl Tham upřímně, kdežto do té chvíle lhostej- 
něji odpovídal, hledě před se. „My jsme pořád jen v podruží, pořád jen 
z milosti, my čeští sprostáčkové. A když také ani u svých, u našinců 
nemáme dost podpory. Lepší nás opouštějí, vědí, jako Majober. Toho je 
škoda, to byl tuze šikovný režisér našich, českých představení." 

„Chyť se professury — tt 

„Na akademickém gymnasiu je mu ovšem lip, pěkně v suchu. Ale 
kdyby tak každý — Mne by snad taky zas vzali do ouřadu, ale — To 
by byl konec těch chudých začátků. Kdybychom aspoň při té trampotě 
se mohli víc hýbat — Kdybychom měli takhle své divadlo ! — a Mluvil 
nž vřele. „Divějí se? O já bych je chtěl udržet, třeba že se nám teď 
posmívají, našim hrám, a všemu — No ale teď když je zle — tt ton 
hořkl a osten úsměšku bylo z něho cítit, „á to je něco jiného! To volají 
Cechové! Cechové! To "jsme národ, to jsme tady, ale jinač? — Velké 
divadlo má des Volkes edeler Theil — my nic, nás nechají si jen v neděli, 
ve svátek a jen v té ratejně zahrát. Tam nechodí der Maun von besserem 
Gefůhl, v lepším kabátě se nemluví česky — Vidějí, jak se po nás ohlí- 
žejí, že doktoři — u dodal žíhavě, schválně, jak se trpce rozehřál, a když 
postřehl, že průvodce jeho v záchvatu náhlého ostychu a studu nějak 
poplašeně se ohlížel. 

Tham nedomluvil a Held neodpověděl. Před nimi, to docházeli na 
konec aleje, v níž právě rozsvěcovali olejové lampy na červenobílých 
kolech, strhl se náhlý šum a ruch. Všechen proud se rázem ucpal. Nikdo 
nemohl dál, kolem nastala pojednou tlačenice. Pokřikovali, dotazovali se, 
co se děje, co se stalo, natahovali krky, všecko se obracelo ku předu, 
směrem ku Prašné bráně. Mnozí se začali tlačit, prodírat se bokem, lokty. 



144 AI. Jirásek: 

Ti, které prudký náraz tlačícího se davu tiskl k zábradlí nebo je 
již tam přirazil, bránili se', křičeli, láli. Ta ten přelízal, jiní sbíhali 
s chodníku. A s protějšího také. Dav se rozlil ulicí, ale dál naproti na 
rohu u obezděné zahrady vedle Prašné brány shlukoval se zase v mrak 
a rostl. Černalo se tam lidmi. 

Held s Thamem nemohli chvilku ani v před ani do zadu. Pak je 
hlučící proud strhl a nesl je. Jak se tak dostali blíže ku Prašné bráně 
zaslechli z hučení a z pokřiků zástupu hlučný dusot koní na dlažbě, pak 
signál vojenské trouby zalehl podvečerem, a v tom zahlédli přes spoustu 
hlav jako přes zčeřenou černou hladinu řadu helmic s černými hřebeny, 
bílé pláště, tasené palaše, jež se mdle leskly. 

Oddělení kyrysníků jelo k otlučené Prašné bráně, jejíž nízká, cihlová 
střecha již stemněla. Koním bylo sotva hlavy vidět pro množství, ale 
jezdcové nad ně vynikali, všichni v bílých pláštích, všichni velké postavy. 
Jako zjevení se nesli nad zástupem, mlčky, vážně, s tasenou zbraní 
a zanikali v temném klenuti Prašné brány, před nímž hořící lucerna 
šlehala po jejich bílých pláštích zaradlými pruhy. 

V dusot koní zarachotila hlomozné kola. Hned za jezdci ukázaly se 
vozy, čtyřmi tažené, dva, pět, šest, celá rada jich; konce neměly, samé 
nákladní vozy a v každém po čtyřech, v některých až po šesti koních. 
Pacholci v tmavých pláštích seděli v sedlech na podsednich a po stranách 
ve větších mezerách jel kyrysník za kyrysníkem. 

Dláždění se ozývalo cvakotem podkov, z pod nichž chvílemi jiskry 
prostřikly, a rachotem kol; ti, kteří blíže stáli, slyšeli řinkot držení 
a řetězů. Všecko jelo nekouečnou řadou od Poříčské brány, vynořujíc se 
z temna ulice Hyberňáckým *) náměstím ku Prašné bráně, v červenavých 
zákmitech několika olejových svítilen na zdech. 

Lid stál v právo v levo, jako hradba, ale rozčiloval se. Pohnuti ho 
schvátilo jako vítr klasný lán; ne pro ten nekonečný řad koní, vozů 
a jezdců, (nejeden podobný jel tudy poslední čas,) ale ti tu všichni při- 
jížděli z Vídně a přiváželi majetek dvoru. 

Přijížděli! Utíkali. Dvůr se stěhuje, prchá před nepřítelem. Francouz 
je na cestě do Rakous — 

A kde se vzalo, žádný nevěděl, letělo však zástupy, tohle to že 
jest jenom začátek, za těmi že přijede ještě množství povozů, a také 
arciknížata a arcikněžny s německou gardou, všecko že je na útěku, ve 
Vídni strach a zmatek, všecko že prchá, na Vídeňské silnici že není 
hnutí pro spoustu kočárů a vozů. A to rozčilovalo a děsilo, a strach, 
jejž od loňska ještě měli v kostech, ozval se prudce, že tentokráte 
Francouzů nikdo nezadrží, to že již vtrhnou až sem — — 

Tham se z počátku po Heldovi ohlížel, aby se mu neztratil. Také 

ho měl chvíli pořád po boku, pak se mu jen ozval, když ho volal. 

Hued po tom vsak schvátil proud mladého doktora. 

Tham se dostal až poblíž k bývalému Hybernskému klášteru, nyní 

jejich divadlu, kam se chtěl protlačit. Ale skoro u samého uvázl a musil 



*) Nvni Josefským. 



F. L. Věk. 145 

zůstat. Stržen výjevem, zapomněl na Helda; jejich divadlo mu vsak při- 
padlo, to že dnes bude zase prázdno, jako by vymet, že snad ani nezačali. 

Trvalo dlouho nežli proud vozů a jezdců přejel houstnoucím šerem 
a zarudlými prošlehy svítilen, nežli za vozy se objevil zbytný houf, nové 
odděleni kyrysníků v bílých pláštích a nežli zajeli do Prašné brány. Tu 
teprve se dostal Tham do divadla. Bylo tam, jak tušil, jako by vyplákl. 
Zastavil se za jevištěm přeptat se, jak bude se zkouškami k české hře 
(chystali „Bruncvikovu cestu do Prahy") a vrátil se hned, jak mile svou 
záležitost vyřídil. Zamířil zase zpátky a mínil rovnou domů. 

Šel opět starou alejí. Před hospodou „u černé růže" vedle Nosticova 
paláce, musil se zastaviti. U průjezdu pod svítilnou stál herec Svoboda, 
kollega Thamův, vytáhlý, suchý, ve fraku cihlové barvy a v květované 
vestě. V německých představeních hrával sluhy, v českých druhé milov- 
níky a intriganty. 

Pohvizdoval si a na dlani své pravice balansoval těžkou, krátkou 
holí, která byla po nejnovější módě. Jak Thama zočil, jako ostříž po 
něm vykročil. 

„Herr von Tham! Herr von Tham!" Dvěma kroky dlouhých, tenkých 
nohou byl u něho. Chytl ho za rukáv. „Kam tak pospíchají. Počkají, 
a slyšeli tu novinu — kdo pak mně to povídal — rychtych — madam 
Šiketanc, včera odpoledne, už z daleka na mne křičela, to vědí, selka 
na tyatru i doma: Herr von Svoboda, wissen sie schon, madame Strun z 
ist wieder da — Na, der Mihule ist fořt, die Luft ist wieder rein — u 

Herec v cihlovém fraku, oholený, dost vynikajícího nosu, nápodobil 
širokou, pohodlnou výslovnost pauí Šiketancové a dal se do smíchu, 
když pověděl novinu o madam Licbtenfeldové, vulgo Strancové, která 
před pěti léty utekla řediteli Mihulovi se zálohou nadělavši kromě toho 
mnoho dluhů. 

„Chce zas hrát?" ptal se Tham. 

„A ne, hat einen Liebhaber, s nějakým starým majorem přijela. 
Kam jdou?" 

„Domů." 

„A jdou s námi, jdeme se starým Meruňkou na Starou rychtu; tam 
jim teď mají pivo jako křen. Na — wo ist der alte — u a ohlédl se po 
průjezdu. Zrovna jím vycházel nevelký mužik v límcovém plášti, s tří- 
rohým kloboukem na hlavě, ne mladý juž, kollega obou, jenž hrál komické 
starce, notáře, kantory a židy v českých i německých představeních a také 
zpíval jako Tham. 

„Ab, Meruňka!" zvolal Tham a bezděky se usmáv, optal se Svo- 
body, vl-li to o Štruncové. 

„Á ví," Svoboda se smíchem a schválně na hlas mluvil, „však má 
taky radost — bude ji moct zase entfuhren jako před pěti léty, vědí 
Meruňka — To se měli — u 

Mužík přimhouřil očka a usmál se. 

„To měl, ale brzo dost až po krk, ale bitte schOn, já nic, já jí 
neunes, sie hat mich — " 

„Yerftthrt und entfuhrt," Svoboda se zasmál. „A co nejdou — ' 



146 AI. Jirásek: 

„A. když jsem nemoh'. Chyt* mne Parts, a to vědí, ten hned někoho 
nepustí — u 

„Nadával Guardasonimu — " podotkl Tham. 

„Jako vždycky; pořád do mne cpal, jaká je to spina ten Talián, 
a že jen Taliáni mu udělají recht, a žádný jiný — u 

„Ale tomu on rozumí — u 

Meruňka se zkrátka zasmál, jak to Tham fekl. 

„Na, tohle měl Parts slyšet, Thame! Ten by tě dal taky do novin; 
Guardasonimu hrozí, však že si někoho najde, a ten že to všecko o něm 
napíše do Leipziger Musikzeitung, jaká je špína, že strhuje choristům — " 

„A co nám do toho. Pojďte, na Rychtě čekají — u vpadl Svoboda 
a pobízel Thama, když řekl, že musí domů. Pak i Meruňka lákal, že 
tam bude také Šedivý ; Tham se však ubránil. Jako by se sám sebe bál, 
podával chvatně oběma ruku na rozloučenou, a když jí nepřijali a dál 
lákali, vytrhl se a pryč. Záhy jim zmizel, jak zahnul za roh „u Špinku". 

Minuv zavřené a stichlé kotce i boudy bral se vzhůru Koňským 
trhem, jejž na konci nahoře zavírala Koňská brána a vysoké hradby 
v právo, v levo na přič se táhnoucí. Tměly se, vystupovaly do šera jako 
veliké stíny rovné linie. U černého jícnu klenuté brány mrkaly dvě sví- 
tilny. V nevysokých domech v právo, v levo, většinou patrových, svítili. 
Na prostranství samém bylo ticho, skoro pusto. 

Tham uvolňoval krok. Byl rád, že kamarádům nepovolil, ač by si 
byl chutě s nimi zašel na Starou rychtu. Nebylt celý den z domu a psal 
při všem tom novém neklidu, který přišel s nemocí do jeho bytu. 
Vydržel však — k vůli Paule. Ale domů nechvátal jako jindy, a netěšil se. 
Oči mu maně utkvěly na kašně v náměstí (docházel k nárožnímu domu 
„u císařských"), opodál kteréž stávala nevzhledná ta Bouda dřevěná, jemu 
osudná. 

Tenkrát, když tam hrál, když tam dávali jeho první kusy, když 
Pavla je tak ráda opisovala, když mu psala ceduličky, ty rozmilé cedu- 
ličky ! 

Co od těch čas — co sklamáuí ! 

S pochýlenou hlavou, ruce v kapsách kabátu zahnul napřič náměstím 
ku svému bytu. V domě u nich na hoře svítili, v přístavku dole, v bar- 
vířských dílnách, byla tma. Ale nad nimi, s nízkého patra, padaly zarudlé 
pruhy do tmy úzkého, špinavého dvora. 

V kuchyni zastal Bettynu, poloodstrojenou v kabátku, v účesu již 
uvolněném. (Jkusnjíc z namazaného krajíce, stavěla na lavičku u kamen 
dva talíře od polévky a kutchan, na němž bylo znáti stopy po smažených 
vejcích a žebirka z uzeného masa. Bettyna upřela na švagra oči překva- 
pením rozšířené a s podivným úsměvem, skoro úsměškem ho uvítala: 

„Ale — pan švagr! — Co pak — u 

Tham ani nehlesl. S kloboukem na hlavě šel kolem ní do druhého 
pokoje. Na stole hořela lojová, mrkavá svíčka, vedle niž se rdělo pivo 
v skleněné pintě mohutného ucha. Tham hodil klobouk na postel a chtěl 
jiti dál. V tom Pavla vystoupila z druhého pokoje. Vyšla kvapně, ale 
hned u prahu se zastavila. Viděl, že je překvapena. A tak divně na něj 
pohlédla; zdálo se mu, že skoro nejistě. 



F. L. Věk. 147 

„Jak je mamince?" V hlase znělo účastenství. 

„Stejně." Z tonu nebylo však znáti žádného povděku nad otázkou. 

„Medicínu jsi jí dala?* 

„Dala. Betty pro ni byla." Pak začala volněji, ale ne váhavě a také 
ne prosebně: 

„Poslouchej, dnes bys moh' spát v kuchyni." 
„Proč?!" 

„Že by mně Betty pomohla maminku hlídat. Já bych to celou noc 
nevydržela." 

Y druhém pokoji měli dvě postele. Na jeho ležela teď nemocná 
tchyně, druhá byla Pavlína. V předním pokoji stála postel staré paní. 
Co stonala, měl to l&žko Tham. Přání ženino uznal, svolil a to tak, aby 
viděla, že ochotně a dodal: „Papíry si vezmu hned do kuchyně. Budu 
ještě psát. Ale — Paulo, já nevečeřel." 

„Ne?" divila se lhostejně. „A já nic nemám, leda kousek sýra." 

„Ale Bettyna — " 

Pavla stáhla obočí. 

„Měla se mnou trochu polévky." 

„A vejce a maso." 

„Dala jsem jí. Myslila jsem, že nepřijdeš." 

„Ale vždyt jsem povídal, že přijdu hned — " fiekl to rychle, 
prudčeji. 

„Tos řekl víckrát a nepřišels." 

Zčervenal, upřel na ni oči, v nichž zablesklo. Žena se ani ne usmála 
ani se nezarazila nad tím, co řekla. Stála nehnutě a výraz její tváře 
byl chladný až tvrdý. 

„Dnes jsi mě mohla čekat." Řekl to prudce, s výčitkou, „co pak 
jsem — " 

„Chces-li sýra — " odvětila lhostejně. 

To dorazilo. Zableskl po ní očima; zdálo se, že vybuchne. V tom 
ode dveří do kuchyně připomenula mu káravě i štiplavě mladá švagrová : 

„Snad se nebudete hádat, když maminka — " 

Otočil se po Bettyně. Nozdry se mu hněvem rozšířily a chvějícím 
se hlasem ji odrazil: 

„Vy — dobrá, starostlivá dceruško!" 

Po Pavle se již neohlédl a vyšel do kuchyně. 

Bettyna pohodila za ním hlavou a ušklíbla se: 

„No, teď má aspoň zas záminku." 

Pavla neřekla nic, ale naslouchala. Cekala, že muž ze zlosti odejde. 
Přecházel, jak bylo slyšeti, prudce; kroky se však neutišily, dveře ne- 
zavrzly. Za to se pak ozvalo žbluňkáni vody, jako když ze džbánu nalévá. 

„Podívejme se, co se děje!" zvolala Betty tlumeně s posměškem, 

v strojeném úžasu. „Ostane doma a pije vodu!" 

Pavla se obrátila a mlčky odešla k nemocné matce. 



148 AI. Jirásek: 

m. 

O rozličných bojích též o musách i míru. 

Held přišel k Thamovým nazejtří hued dopoledne. Tbaina zastal 
v prvním pokoji a zase u práce. Doktorovi hned bodlo do očí, že je 
ve tváři požloutlý a ne dost svůj. Pohled jevil únavo a jakýsi nelad. 
Doktor v duchu ihned usoudil, že se Tham včera, když se rozešli, jistě 
někde stavil a hodně se tam omeškal. Sám o sobě pověděl, jak se včera 
ztratil, že ho ten proud zanesl až k samé Prašné bráně a že pak Thama 
marně i u modrého hroznu hledal. 

„A ne, já nikde nebyl. Zvali mne sic na Starou rychtu, ale já šel 
rovnou domu. Když tady tchýně " 

„Jak spala paní — a 

Doktor postřehl, že ta otázka překvapila. Odpověď nezněla zcela jisté. 

„Kašlala v noci, slyšel jsem — tt 

V tom vešla pauí Thamová, jež podala určitější zprávu, že maminka 
měla neklidnou noc, ale teď že se jí zdá, jakoby se ji maličko ulevilo. 

Held vešel s paní Thamovou do druhého pokoje, Tham zůstal. 
U lože nemocné paní Butteauové setkal se mladý doktor s Betty nou, vkusně, 
po domácku oblečenou, v módním účesu. Když ho s ní paní Thamová 
seznamovala, neřekl, že ji zná; hned se k nemocné obrátil. 

Zjistil, že není hůř, potěšil nemocnou, a nařídil, aby jí dávali lék 
jak včera poradil; pokloniv se dámám, vyšel hned do předního pokoje 
a zastavil se opět u stolku, kde Tham seděl o lenoch opřen, maje ruce 
spuštěny a oči někam před se upřeny. Hned se vzpružil, jak zahlédl 
doktora. Ten mu oznámil, co shledal, a začal pak o včerejšku, o pří- 
jezdu dvorských vozů a vojenského průvodu. Jednal hlavně s Thamem, 
s patrnou pozorností. Paní Thamová záhy se poroučela a odešla k ne- 
mocné. 

Bettyna zůstala; mladý doktor si ji však všímal jenom tolik, co 
nejnutnější zdvořilost žádala. Než ona byla vytrvalejší nežli sestra. Chy- 
tila okamžik a začala o hudbě. Věděla, jaký je doktor zpěvák, jak vý- 
borně brá na housle, zvláště však na kytaru, a jaký je hudební enthusiast. 
Ptala se na představení u appellačního rady Kaňky (kdysi nalhala F. Vě- 
koví, že při těch představeních účinkuje), s nadšením o nich mluvila, 
a ptala se, jakou vlašskou operu letos tam chystají. 

,Gli Orazi e i Curiazi," odpověděl doktor a hned se opět k Tha- 
movi se vší pozorností obrátil. Tomu se zjasnila tvář a po rtech jako by 
úsměv se mu kmitl, když panna švagrová tak pochodila a když se pak 
dost úsečně poroučela. Bylo mu to zadostučiněnim. 

Doktor i Tham pohlédli si do očí. Ani nehlesli, ale jakoby si oba 
řekli: „Dobře tak." — 

Brzo po té doktor odešel a Tham s ním. Před domem se však 
rozloučil. Měl zkoušku, a doktor v sousedství návštěvu. Odpoledne pak 
zašel na Dobytčí trh, k pateru Vrboví, svému bývalému dobrodinci, 
v jehož seznamu chudých studentů býval na prvním místě. Zastal ho 
v posteli. Starý kaplan dost pronaříkal ohavné „mravence", že ho jméno- 



F. L. Věk. 149 

vitě v noci tuze zlobili, teď že jakoby si dali říct, jakoby doktora cíli, 
že si po obědě pěkně sdříml — ale to že nic, co pak, to že ví, na- 
jednou že jicb nezazené ani celá celeberrima facultas médi ca — bolesti, 
no, co na plat — ale kdyby se mobl alespoň hnout, ale takhle. — Se 
starou Hanělkou že nic není, ta že všechno splete, všecko že už mu 
donesla, kdo přijel, celý dvůr a teď že přijede sám císař, všecko že 
utíká — ach bože, bože — ti Jakobíni — a most se prý až třásl, co 
vozů přes něj jelo, a celou prý noc. — V noci že vezli poklady, 
a všecko na hrad, do skrýší, u svatého Víta že bylo celou noc světlo. 

„No bába, vědí, všemu věří, všecko splete, a já nevím, na čem jsem." 

Held ho vyvedl. Pověděl mu, co sám včera viděl, a že dnes, před 
ehvflí zrovna, přijelo zas oddělení kyrysníků a mnoho kočárů a vozů, 
a všecko nahoru na hrad, a také oddělení jízdné gardy; na Hradčanech 
že je plno, pro -vozy a koňstvo ani hnuti, všecky dvory že jsou plné. 

„A v těch kočárech — u ptal se P. Vrba. 

„Přijeli arciknížata a arcikněžny, dřív nežli je tu čekali, dřív než 
jak byli ohlášeni. * 

„A ta královská francouzská princezna taky?" 

.Taky." 

„Přijela! Už! tt P. Vrba usedl dost hbitě na loži. „A chudáček, 
a kvíteček! — Viděli ji, viděli? Povídají — u 

„Ba ne, velebný pane. Kočáry byly zavřitý, a všude kolem tolik 
lidstva, že nebylo možná se blíž dotlačiti. A na Hradčany také ne." 

„Snad s někým mluvili, kdo ji viděl. tt 

„Taky ne, ale jak se dovím, tak jim povím ; a snad ji sám uvidějí, 
vždyt nebudou pořád ležet a ta princezna tak hned neodjede. tt 

„A kdo ví, ta má chudák neštěstí. Pořád aby utíkala a před svými, 
před krajany ! Jen si to rozvážejí. Jak ti Jakubíni se do Vídně dostanou, 
je zle — je zle" a třepal rukama a třásl šedou hlavou. 

„Ale vždyt loni, povážejí — to byli už blíž, u bavorských hranic 
— a pak najednou — u 

„Z božího dopuštění to vítězství u Švarcenfeldu. To je pravda, to by — u 

Nedomluvil ; mladý doktor totiž, jak o tom vítězství se zmínil, náhle 
vstal a rozepjav svůj kabát, vyňal z náprsní kapsy složený papír. 

„Tady to je, velebný pane, jak jsem včera povídal, to skládání.* 4 
Rozbalil arch, jenž byl plný veršů švabachem psaných, a obrátil ho k ne- 
mocnému. 

„Co je to, co — * ptal se P. Vrba dychtivě. 

„Poslechnou, já jim to přečtu." 

Obrátiv se víc tváři k nemocnému, začal, jak stál, čísti svým zvučným 
hlasem : 

„Nadmuti Frankové, svobodou spití, 
po krvi žízníc co vlkové liti, 
králům se rouhali v zpupnosti slov, 
svobodu hlásali nad zlatý kov." — 

P. Vrba sedě přihrbeně, s rukama na svrchnici položenýma, rychle 
obrátil hlavu. V užaslém jeho pohledu pak svítalo souhlasem, uspokojením, 
když doktor četl verše líčící hrůzy, kterých se Francouzové dopouštěli. 



150 AI. Jirásek: 



„Ouprkem jako mrak pádili dále, 
Čechy by vydrali, zhubili krále — " 



P. Vrba potáhl ruce, sedl rovnej i a krátkým, prudkým pohybem 
obrátil hlavu víc po doktorovi, jenž četl živěji a s větším důrazem, jak 
v tom 

„Čechové jako blesk povstali nyní, 

na slavné předků si vzpomněli Činy; 

vzhůru v tom Český jak jindy vstal lev, 

aby svůj na Franky vysoptil hněv — 

Vzhůru Češi! Vzhůru bratři! 
Pán Bůh s nebe na nás patří, 
žehná vojska českého u 

P. Vrbovi zasvítilo v ocích; zavrtěl sebou a div že nevytrhl Hel- 
dovi papír z ruky. Když pak dočetl líčení francouzské porážky a že 

„Čechové bránili milé své země, 
slovutných dědů jsouc udatné plémě — u 

neudržel se a vykřikl: 

„Heldičku! Co to je! Je to tam tak?" 

Arch spočinul před ním na svrchnici. Starý kaplan těkaje zraky po 
jeho verších mručel se zálibou, spokojeně, co oči ve chvatu chytly: 

„Řechtali koňové, břinkaly meče tf — jejej, Heldičku, opravdu! n Po 
předu, po zadu lítala smrt — tt A v tom zvedl hlavu. 

„Od koho to mají? Edo to složil?" A zase bloudil po verších 
a říkal polonahlas: 

„Čechové bránili milé své země, 
slovutných dědů jsouc udatné plémě." 

„To sepsal můj dobrý známý, Nejedlý." 

„Nejedlý?! Ten theolog? Viděl jsem ho v Expedici." 

„Ne, ten ne, ale jeho mladší bratr, Jan, jurista." 

„Toho ještě neznám." 

„Velebný pane, to jim je chlapík. Nejpilnější a nejlepší žák Pelclův. 
Nevynechá ani jedno jeho čtení o českém jazyku. A taky se v češtině 
vyzná, v těch starých spisech. Když mu sám Dobrovský přeje! A Ungar, 
ten ho má ňáko rád. Když dává musikalische Akademie, vědí, vždycky 
ho pozve. A tam se zas Nejedlý seznámil s jinými. Už ho zvou i u Lobko- 
viců, u Šternberků; u Nosticň taky bývá, u hraběte Vratislava — a 

„A jejej, jejej!" žasl starý kaplan, jemužto šlechtické zvaní velmi 
imponovalo. Mělf veliký respekt před šlechtou a oficíry; pamatovalo se 
mu to z jeho původu a že ustavičně od mládí až do času své pense 
žil mezi poddauým, robotným lidem. 

A v tom úžasu se optal : 

„Řeknou muě jen A to umí francouzsky — " 

„Francouzsky, engiicky; a je hezký chlapík, velký, jako malovaný. 
A tak nóbl. — Celý kavalír — " 

„A odkud je, a čí, prosím jich — " 



F. L. Věk. 151 

„Řezníkův, ze Žebráka — tt 

„I pane králi!" P. Vrba ve svém úžasu se usmál. 

V tom se zakroutil a pak se zase položil. Bolest, jež v kolenou 
tiše pořád vrtala, zaťala hloub. 

F. Vrba sevřel rty, pak přemáhaje bolest, pochvaloval hlasem zka- 
leným : 

„To je dobře, viději. A oni také, doktore, mezi takové panstvo. 

Tak je někdy poštouchnou, připomenou, že neumřela, ne, ale spí. u Prstem 

zatřepat nemohl, zatínati pod peřinou ruce, ale věrné oči zpod hustého 

obočí na doktora obrácené mluvily. „A co to skládání, rád bych — si 

je — opsal." 

„S radostí je půjčím. Však to bude, myslím, taky vytištěno — u 

„Ale! Kde? V novinách — tt 

„Ne, má vyjít nový svazek „Sebrání"*) — Nejedlý povídal. — Ale, 
teď si už odpočinou, velebný pane — " 

„Nový svazek, tak — a to je dobře," liboval si P. Vrba, jakoby 
napomenutí lékařova neslyšel. „Ten první mám, krásné rejmování — no — 
ti mladí, pomáhej pán Bůh, ať máme taky svůj Parnass. — To zas budu 
roznášet, chválit, budu — však já ty knížky udám — jen kdyby pán 
JBůh dal, a — " 

„Ti mravenci." Doktor se usmál. „No, vyženem je, vyženem — " 

„Ale dřív ty Jakubíuy. Dokud nebude pokoj — " 

„Ba, to je pravda — " Held bral klobouk. „No snad — a bude-li 
•co, přijdu povědět. — Hlavně o té princezně — " dodal s úsměvem. 
Opakoval lékařskou radu, co dělat, jaké obklady dávat; P. Vrba po- 
slouchal, přisvědčoval. Pojednou svitlo mu v očích i žlutavé tváři a vyhrkl: 

„Teď jsem si vzpomněl ! Když povídali, že je ze Žebráka. Vždyť 

já už mám taky skládání od jednoho Žebráckého. Ale to je už tuze staré. 

A latinské. Magister Glemens Žebracenus to napsal. A to už je kolik let, 

co jsem si to opsal. Mám to v lejstrech, začíná to, počkejme, no, ano: 

„Czechias antiquum, populosum et nobile regnum — " 

Zmýi to?" 

Doktor Held, obávaje se, že by mu ty verše starý kaplan všecky 
fikal, a chtěje ho ušetřit, přisvědčil, že zná a chtěl odejit. Ale P. Vrboví 
hned zase něco jiného připadlo. 

„Prosím jich, ten pan Nejedlý — " začal starostlivým hlasem, „když 
chodí mezi takové panstvo, není taky frajmaur? Tam jsou, mezi těmi 
pány jsou!" opakoval, stahuje sivé obočí, jakoby se hrozil a zároveň tajně 
i doktora varoval. Ten se v duchu jen usmál, nahlas však starého dobro- 
dince a přítele těšil, že ne, že přítel Nejedlý nemá žádných takových 
spolků, a že teď nic není, když vláda tak po nich pase. A tu teprve 
propustil P. Vrba mladého doktora. 

Osaměv chopil se hned archu s básní Nejedlého a četl si polonahlas, 
dokud bolesti daly. Usedl, hlavou pokrucoval, ponenáhlu hlas sesiloval 
-a také pravicí zašermoval. Báseň vřele cítil; jeho hněv na Francouze 



*) Památné „Sebrání básní a zpěvů." 

11 



152 AI. Jirásek: 

„Jakubíny" byl upřímný jako u většiny krajanů. Nemusí! se jím tajiti r 
bylí zároveň loyalní. A mohli při tom důrazněji přihlašovat a připomínat 
svou národnost i českého krále. — 

Báseň s tezi dočetl. Musil zas ulehnout a div, že se bolestí nesvij el. 
Když nazejtři doktor Held zase přisel, uslyšel, jaký měl P. Vrba včera 
zlý den i zlou noc, a že se mu teprve po ránu ulevilo. 

„Slyšejí, doktore, taky mně napadlo, že jsem včera se zapomněl 
optat. Jak je u Thamů?" 

„Staré paní je lip, myslím, že to půjde. u 

„Jako s tchyní, ale jak s naším vlastencem — u 

„No" — doktor váhavě začínal — „to bude těžká zpráva. To vědí 
s ženskými. Ale s tchyní má dost starostí, myslím větší nežli jeho švagrová. 
To je takové fanfárum, pořád je ji vidět v alejích a na veřejnosti. Teď 
jsem ji zrovna potkal — a 

„Jen kdyby se víc bránil a toho ďábla přemáhal, a mínil starostce- 
P. Vrba. 

Doktor rozuměl, přisvědčil a vzpomněl, jak včera večer zastihl Thama. 
„na staré rychtě" zase podnapilého. Vrboví však se o tom nezmínil, ani 
o tom, jak vyrozuměl z Thamovy řeči, když ho doprovázel, že asi měl 
Tham zase nějaké silné nedorozumění doma. — 

Pozejtří po té dostal P. Vrba mimo nadání návštěvu. Dopoledne byl 
u něho doktor Held, jehož péče a šetrnost ho dojímala, pozdě pak od- 
poledne přišel Kramerius. 

„Stýská se nám po velebném pánu," zvolal majitel české Expedice- 
a sedl až k samé posteli, aby stačil krátký jeho zrak. P. Vrba jevil 
hlasitě svou radost a děkoval, a jak ho to těší, že si vzáctný vlastenec 
na něj vzpomněl, však že tu leží jako Lazar celý den sám, kromě když 
přijde doktor Held, tomu aby Pán Bůh požehnal. 

Kramerius rozmlouval o nemoci, pak vykládal, když se kněz ptal 
na Expedici, o jednotlivých, stálých její návštěvnících i co nového. 

„To vědí, teď válka panuje i u mne v Expedici, mezi kuibaniL 
Strach z Francouzů vjel do každého — a 

„To si myslím — když sám dvůr — S Vídní je zle, Jobovy zprávy, 
vědí." — Kramerius sebou na tuto připomínku živěji hnul, jakoby si na* 
něco vzpomněl. 

„Je tuze zle, u pravil, „ale náš Dobrovský věděl by radu." A prese 
rty kmitl se mu úsměv. 

„Byl u nich?" ptal se P. Vrba. 

„Ne, on tu není, jel do Horšova Týna ; panímáma mu stůně. Odtud 
si zajel taky do Domažlic, psal o tom Pelclovi, a to se rozumí, že hned 
na rathouz, jako v Domažlicích, prohlížet stará lejstra." 

P. Vrba upíral zvědavě i udiven oči na Krameria, na jehož toupet 
a půl tváře padal od okna poslední svit. V klenutém pokoji počínalo se 
šeřit, staré obrazy i sošky ze zrušených klášterů na stěnách již tměly. 

„A co myslí pan abbé?" ptal se P. Vrba nedočkavě. 

Kramerius přímo neodpověděl. 

„Našel tam staré listiny našich králů a také psaní, co Žižka psal 
a jiné od Jana Jiskry z Brandýsa, toho slavného válečníka českého ;. 



F. L. Včk. 158 

obojí psaní české s podpisy. tom psal Dobrovský a také to, že by 
tyto dva hrdiny poslal se šedesáti tisíci Cechů do Vídně, když se tam 
tak bojí Bonaparta." 

„Ach, kdyby bylo možná ! u povzdychl kněz. 

„A ještě to píše Dobrovský, že by věděl, jak sebrat v Cechách a na 
Moravě stotisíc mužů, ale vídeňským ministrům že radit nebude. Koma 
není rady, torna není také pomoci. Loni že by ho byli málem ve Vídni 
zavřeli, když jim tam povídal, že do jara budou mít Napoleona před 
Vídní. 44 

P. Vrba se za té řeči opřel o loket. Okamžik mlčel, pak se nějak 
tlumeněji optal: 

„A myslejí, že pan abbé Jak je mu teď? Už to na něj ne- 
chodí?" a zakmital prsty a samého čela. „Myslejí, že tohle je ze zdravého 
rozumu, co psal?" 

„Tohle je — Aby ho Pán bůh při něm zachoval. Ó, veliký duch! 
Veliký i ve smyslů zmatení. Veřeji, do smrti nezapomenu, jak jsem ho 
viděl v takovém stavu. Byli jsme ho tuhle s professorem Pelclem v Nosticově 
paláci navštívit. Seděli jsme, rozprávělo se, hovořilo o všelijakých důle- 
žitostech a zdrželi jsme se dost dlouho. Bylo už skoro jako teď, ta 
chvíle. Dobrovský mluvil většinou pořád sám, a jadrně, jasně, radost 
poslouchat, ale najednou, seděl proti Pelclovi, vstane a povídá z ničeho nic : 

„Tam je neřád, neřád, všecko neřád — " a začal přecházet pokojem 
mezi knihami, několik jich měl ležet na podlaze, a chodil ruce na prsou 
založené, s hlavou sklopenou, jako zamyšlený. 

Jak to „neřád 41 vyřkl, on, takový uhlazený pán, Pelcl se lek 1 a já 
taky, že je zase zle. To on, jako Dobrovský, vždycky začne takovými 
šerednými slovy, když ho šílení popadne. 

My seděli a on chvilku přecházel sem tam, ruce pořád na prsou, 
až najednou se před nás postaví a dívá se na nás a pak, jakoby měl černé 
na bílém, povídá tak jistě a určitě: 

„Pruský král ztratí Slezsko, které nám patřilo, a Sas Lužici. Krá- 
lovství české se rozmnoží nesmírně, a Polsko ztrestané, že zanedbalo řeč 
mateřskou, šlechta á la mode ta nejvíc, zase pokvete a carství ruské se 
rozšíří až k hranicím Persie a Indické země." A najednou se na mne 
zadíval," Kramerius vstal za řeči, „stál proti oknu, tu se mně mihlo, jak 
je přepadlý a zažloutlý ve tváři, a vlasy měl kolem čela a po spáncích, 
nic srovnané A tak se na mě chvilku dívá a najednou ukáže na mne 
rukou a povídá: Oni napsali v předmluvě k Letopisům Trojánským: 
Slavný národe slovanský! Slyšeli teď, jak se rozšíří, až k Persii a Indii, 
zpátky zas až tam, odkud vyšel, české království dojde zvelebení a Polsko 
zas pokvete a Rusko to poroste — Slavný národe slovanský, Bůh veliké 
věci na tobě a skrze tebe zjeví světu! — " 

Velebný pane, já se třas', a v tu chvíli jsem zapomněl, že je Do- 
brovský nemocen, že to je To byl jako prorok a řeč jeho uchvátila 

srdce. Pelcl byl také jako pěna. Ale procitli jsme a když jsme odcházeli, 
bylo nám smutno." 

Kramerius se odmlčel. V pokoji, pod jehož klenutím houstlo šero 
a obrazy na stěnách zčernaly i sošky, nastalo hluboké ticho. P. Vrba 

11* 



154 AI. Jirásek: 

seděl nehnutě, s tváří po Krameriovi obrácenou, až pojednou z hlaboka 
povzdechl. Host jeho potáhl stolici a sedaje na ni dokončoval: 

„Veřeji, do smrti na to nezapomena. V ten okamžik, já nevím, jak 
se stalo, ale já věřil a byl jsem jako n vytržení. Ale pak, když Dobrovský 
začal zas přecházet pokojem, a pořád zlobivě a tak s opovržením : „Kaca- 
fírkové! Kacafirkové!" to jsme se probudili. 

Hned za dveřmi jsme si oba povzdechli a na schodech se Pelcl 
zastaví a povídá: 

„ Rozuměli? V tom zmatení zjevil, nač myslí, co ho tíží a čeho si 
toužebně přeje. To je Slovan, 6 jistě největší! Pán Bfih ho pozdrav!" 

„A je teď lip?" optal se tišeji, s patrným účastenstvím starý kněz. 

„Je, jen aby tak vydrželo. Ale medle, vlastenče, už je skoro tma." 

Za chvilku Eramerius odešel. P. Vrba ani nerozsvítil. Dlouho zůstal 
tak v seru; myslil na Dobrovského, jeho „proroctví", jak by těch sto 
tisíc mužů chtěl sehnat. Té noci dobře spal a také nazejtří bylo mu lip. 
Nemoc se ponenáhlu lepšila. Už mohl vstát a došourat se k starému, 
černému stolu s dřevěnou mřížkou kolem tabule. První bylo, že si opsal 
do svých memorabilií verše pana Nejedlého „o bitvě černopolské", kteréž 
také staré Hanělce přečetl. Nějak mu to málo chválila a nad to se 
i optala, má-li to skládání také nějakou notu. A tu ji starý pán mrzat ě 
odbyl. 

Za chvíli se však u něho pojednou vyjasnilo, když mu kluk z tiskárny, 
z české Expedice, od pana Krameria, přinesl ceduličku, na kteréž bylo 
napsáno : 

„Oznarauju mnohovzácné poctivosti pane vlastenče radostnou novinu, 
že pokoj zatím" (to slovíčko bylo podtrženo) „až do plného potvrzení 
a podepsání jeho zjednán jest. Pokoje poslové překvapili vojska v Itálii, 
i v řiši uprostřed ohně a mečů se blýštícich. Proslýchá se, že císař pán 
Francouzům Nydrlandů postoupil — " 

P. Vrba pozvedl svých očí ku stropu a z hluboká povzdechl: 

„Deo gratias!" 

Pak hned sháněl hůl a kabát a ven. Ode dveří se však vrátil ku 
stolu, odkudž vzal Nejedlého báseň a strčil ji do kapsy. Daleko se ne- 
pustil, jen přes dvůr, k sousedce, k paní Markové, oznámit ji veselou 
novinu. 

Stará paní v bílém čepečku byla velmi potěšena, že se velebný pán 
už tak sebral, a že si na ni vzpomněl. 

Stírala prach ze židle, ale hned si vzpomněla, že má škaredou, 
starou zástěru. Vešla, pořád se omlouvajíc, kvapně vedle do pokojíčku, 
odkud se vrátila s čistou zástěrou a s čerstvým šátkem přes prsa uvá- 
zaným, s tím, jenž měl tištěné pastýře a pastýřky (již vyrudlé) na okraji, 
a hned stoličku sháněla velebnému pánu pod nohy. 

Ten ještě nesedl a již ohlašoval novinu. Paní Marková měla radost, 
a to že je dobře, však že už byl čas, alespoň teď bude zas maso laci- 
nější a všechno, když ti cizinci, co se do Prahy nahrnuli, zas odjedou. 

„Oni to, velebný pane, neviděli — ale veřejí — všude samý Francouz 
nebo Němec z říše, a jak by ne, kolik tisíc se jich sem sběhlo. A k tomu 



F. L. Věk. 156 

garda na hradě, u sv. Jiří je jí plno — Jak by pak všemu nenaskočilo, to 
musí být drahota — " 

„A dvůr — " 

„Ti oni teď taky neostanou." 

„A ta francouzská princezna — Slyšeli o ní?" 

„Slyšet? Já ji viděla, velebný pane! Na vlastní oči viděla — Bože 
můj, berušku drahou, ubohou — " 

„Kde, kde — * ptal se P. Vrba dychtivě. 

„Nahoře, u sv. Vita, aigentlich, šly z kostela, jako princezny a knížata 
taky, a jak se tak na ni podívám, bildšén, líbezná, krása povídám, po 
matce, a taková fnýndlich — a tak ainfach — a mladinká, ať jí je osmnáct 
— Každý se jen po ni obracel, jen po ni. Jak by ne ! Když tak člověk 
vzpomene, co zkusila a že rodiče museli na krvavé lešení — " 

„Áno, ano — Jakubíni — , vidějí, krvežíznivci — u 

„Mně se zalily oči — velebný pane, a nebyla jsem sama — u 

„Věřím, věřím. Jen aby mně neujela, taky bych ji rád spatřil. A ti 
Jakubíni! A taky dostali — tt a už to chytl. Hned rozpínal kabát a vy- 
tahoval Nejedlého báseň. Stará paní stála u prádelníku, nad nímž visely 
v rámečkách dvě silhuety s mašlemi v týle a mezi silhuetami mosazné 
pouzdro se skleněným víčkem, pod nímž ve stříbrných dracounových 
květech bylo viděti malý svatý obrázek bledých vodových barev a cedu- 
ličku s vyrudlým nápisem označujícím jméno světce, z něhož kostičku 
kryly ty dracounové arabesky. Paní Marková poslouchala pozorně, nutila 
se, očí nespustila se starého kněze, jenž maje papír v rukou před sebou, 
pokrucoval šedou hlavou. 

„Moc pěkné!" zašveholila, když dočetl a oči na ni upřel, aby seznal 
dojem. „Moc pěkné, ale trochu moc vysoko, našinec tomu všemu ani 
dobře nerozumí." 

To souseda v duchu zamrzelo. Nadál se většího účinku a úspěchu. 
Poněkud sklamán vrátil se do svého bytu, kamž za chvíli po té přišel 
doktor Held. Nic neříkal, že se pacient už pustil z pokoje, ano doložil, 
že už bude moci brzo ven. 

„Stromy jim začínají krásně kvést, obzvláště v Kanálce je tuze 
příjemně. Však jich tam za nějaký den vyprovodím. A k Thamňm jdu 
dnes asi naposled." — — 

Šel tam odpoledne. Tham byl doma a zavedl ho do druhého pokoje. 
Pani Butteauová, která již dva dni neležela v posteli a mohla přecházeti 
pokojem, seděla právě v staré lenošce hodně přepadlá, s čepcem na hlavě, 
s velikým, už starším šátkem, přes ramena a v bačkorách na nohou. 
Pavla u okna něco šila; hned přistoupila k lenošce, jak mile doktor vstoupil. 

Stará pani, velice mu vděčná, že ji pozdravil, vítala ho radostně 
a oddaně, a že je tak mnoho laskavý a starostlivý, že ho dnes ani ne- 
čekala, Bettyna že také tak myslila. Hned se také omlouvala, že ho ani 
neuctí, ale až sama bude moct, že jim pan doktor musí prokázat čest 
a přijít, že mu ukáže, jaké kafíčko umí uvařit — 

Pavle se mihl po tváři zarudlý stín. Doktor kvapně děkoval a za- 
mlouval, radě, aby za dva, tři dni, bude-li tak pěkně jako dnes, vyšla 
si na zahradu a pak také ven na čerstvé povětří. A dodal: 



156 AI. Jinisek: F. L. Vřk. 

„Xu a máj je tu, tady paní dcera a přítel Tbam pojedou s divadlem 
do Teplic a vezmou jich s sebou — " 

Všiml si, že Thámova pani, která tiše stála u lenošky, sebou hnula 
a nějak polekaně k němu vzhlédla. 

„Já myslila, pane doktor, že by maminka měla letos právě zůstat. 
Taková daleká cesta jí neposlouží. Pohodlných kočárů nemáme — " 

Tham pohlédl na ženu v úžasu, a kvapně se optal: 

„A kdo by maminku opatroval ? tt 

„Zůstala bych tu s ní." Odvětila hned, ale na něj se ani nepodívala. 

„To nemůže být! To nejde!" Rozhodoval prudce. 

Řasy se ji zakmitaly, koutky úst hnuly se chladným úsměvem. 

„Proč by nešlo! Mé role už někdo zastane." ftekla to trpce i s vý- 
čitkou. „Bettyna tu na léto taky sotva bude. Tak kdo by tu ostal 
s maminkou?" dodala umíněně. 

Doktor cítil, že se pani Thamové nechce do Teplic, matka že je 
víc záminkou. A Tbama to nemile překvapilo, znepokojilo, viděl to na 
něm, jak se Tham na něj podíval a optal, myslí-li, že by se maminka 
nemohla na tu cestu vydat. 

„Kdy pojedete do Teplic?" 

„Asi za čtrnáct dní." 

„Ó do té doby bude paní matka jako rys, i at jede, cesta jí ne- 
ublíží a Teplice jí znamenitě poslouží — " 

Paní Thamová se zasmušila a z pod víček jí blesklo po doktorovi. 
Než neodpírala dál a také se jen nucené pousmála, když ji matka pohladila 
a chlácholila, že je dost silná, že by už třeba zítra mohla jet, a co by 
tu taky pak v letě, v tom horku dělaly. — 

Když doktor Held odcházel, vyprovodil ho Tham až na síň. Stanuli 
nad schody. 

„Mně se zdá, pane Tham, že má rada stran Teplic nebyla vhod. 44 
A podíval se zkoumavě na Thama. 

„Také jsem se divil. Vždycky tak ráda jezdila do lázní hrát. Ale 
já za tu radu děkuju," Tham vzal doktora za ruku, „a prosím, kdyby 
snad byla zase řeč — " 

„Nepolevimc." Doktor se usmál a stiskl Thamovi ruku. Sestupuje se 
schodů, uvažoval, že v tom snad něco je, ona že nechce a Thamovi že zase 
tak na tom záleží, aby tu neostala. — — 

Po této návštěvě nechodil už doktor Held denně k Thamovým. Teprve 
za týden se tam opět stavil. Zastal jen Thama, u něhož právě návštěvou 
meškal herec Amling. (Pokračování.) 



F. X. Jiřík: Dva principy dekorace moderního bytu. 157 




Dva principy dekorace moderního bytu. 

Píše dr. F. X. JiMk. 

do nezná elegance velkoměstských hotelu, okázalou nádheru 
zevní repraesentace, chladné a korrektní? A kdo necitil 
by, čím liší se od obydlí řízeného vkusem rodinných tradic, 
od oněch pokojů, které ne vyzývají formami ani bohatostí 
nábytku, ale jejichž zařízení zve nás za to k intimnímu 
klidu, v němž tají se psychologie rodinných citů a vzpo- 
mínek, navozená suggestivní moci určitých forem, jež se 
upjaly se životním názorem, který se v rodině dědí? 

Jsou formy, které ve svých dobách došly uznáni a staly se výrazem 
uměleckého nazírání a cítění dob těchto, ale vedle nich každá ra$a, 
každý národ měl vlastní typ svého umění, odlišný v detailech a přispůso- 
bený vlastnímu duchovému životu. A přestává tento zákon odlišnosti 
-a diferencování již u národa? Jděme dále, k obcím, rodinám, ano jděme 
4Ú k jedincům, vždy najdeme něco vlastního, nového, co podmíněno jest 
a vyrůstá z nového prostředí, z nových kombinací životních vztahů k pří- 
rodě, ke společnosti a k její kultuře, a toto nové, vlastní, odlišené chce 
také nové, vlastní a odlišené formy výrazové; odsuzovaná subjektivnost 
vkusu zde má svůj důvod a nemá snad téhož práva existence jako vše- 
obecný diktát esthetický? Pak by také individuální život duchový, samo- 
statný způsob myšlení a cítění, totiž onen způsob, jenž vede k novému, 
neznámému, jenž jest základem každého vskutku hodnotného díla, jenž 
činí vynálezy a z něhož rodí se pravé umění, pak i tento život byl by 
rovněž tak bezdůvodný a neplatný. Podobně každá rodina má své životní 
tradice, své ustálené způsoby a své zvyky, jež stejně jako individuální 
život jedince žádají původních forem, s nimiž souvisí a jež je vyznačují ; 
jest v tom zajisté hlubší důvod, než pouhá pieta k rodinným památkám, 
v onom totiž zjevu, kdy při pohledu na rodinný předmět jímá nás to 
a teplým kouzlem vzpomínek duši unáší, že chce se nám vrátiti se zpět, 
zpět v ony doby, kdy s úžasem hleděli jsme na složitý stroj velikých 
hodin s alabastrovými sloupy pod skleněným zvonem a báli se dotknouti 
se drobnůstek v koketním etageru. Nechceme absolutní hodnotu a rafino- 
vaný vkus, nýbrž relativní hodnotu psychologické nápovědi náladové, jež 
podmíněna jest harmonickým vztahem mezi nitrem člověka a dekorací 
jeho bytu. 

Relativní hodnota dekorací, — to jest subjektivnost rodinná, živená 
výchovou a životními poměry, tradiční rámec, jenž spíná a spojuje vše- 
obecné, bezbarvé, jenž hromadnému vtiskuje pečeť jedinečného a oblévá 
je vůní odlišených individualit. 

Ta jsou obě různá stanoviska dekorace soukromého bytu, psycho- 
logické a formové, stilistní. Prvá, psychologická podmíněnost vkusu ne- 
závisí na slohu uměleckém, ale na osobním výběru a užití produktů, jež 



158 F. X. Jiřík: 

poskytuje průmysl a umělecká výroba, druhé, formové, vztahuje se k určitým 
předmětům dekorace a zařízení, k jejich detailům a slohu, vzhledem 
k účelnému užití věcí. A jak vyhovuje dnešní výroba oběma požadavkům? 

Jděme velikými městy a prohlížejme sklady a výklady! Nenajdeme 
všude tytéž formy a tytéž detaily jejich, tytéž skříně, tytéž stoly, nádoby r 
ozdoby a tištěné obrazy? A tato hromadná, tovární výroba, která na. 
jedné straně zlaciňuje existenci, staví se na druhé straně příkře proti 
individuálnosti vkusu, proti subjektivnosti a stlačuje umělecké i psycho- 
logické potřeby zařízení privátního bytu a života v neodstranitelné tísnivé 
schéma, uniformuje vkus a tvoří šablony plochých dekorací; bylo by 
marno při tovární výrobě hledati odlišnost výrobcovu, jež by odpovídala- 
odlišným duševním disposicím určitého individua kupce, jenž soukromé- 
potřeby vkusu uhrazuje pak týmže způsobem jako každý druhý nebo 
třetí, poněvadž předmětů, jež se mu nabízejí, jest dvanáct, do tuctu. 

A následek toho, — že moderní byty, při vší nádheře, jsou, co se* 
vkusu a zařízení týče, tak jednotvárné a tak vzájemně si podobné, jako 
disposice a dekorace moderních domů samých, v nichž bydlíme. O účel- 
nosti architektury více se mluví, než prakticky se provádí, neboť ne- 
myslíme snad účelností výdělkářské ohledy podnikatele, ty ohledy, pro 
něž sneseme největší protiúčelnost místní i stereometrické disposice, jen- 
když stupňuje se tím výnosnost provedené stavby! Netřeba při tom 
mysliti na moderní velkoměsto, onu obrovskou směsici činžáků, také 
venku ujímá se tento moderní činžovní typ, ne z nutnosti místních po- 
měrů, ale z nedostatku účelné úvahy a z prostého nápodobení stavební 
mody velkoměsta. Jak daleko jsme tu za starožitným způsobem soukro- 
mého domu, jehož disposice svědčila již sama o určitě vyjádřeném života 
jeho majitele. Tato architektonická uniformace, sploštění a stlumení urči- 
tých, vysokých reliéfů účelnosti konstrukce a dekorace pronikla z dispo- 
sice a ze zevnějšku také do vnitř domů, do našich příbytků a nejsou 
nemožný případy, že někdo omylem vejde do cizího bytu v cizím domě- 
a nalezne vše právě tak, jako v bytě vlastním, v domnění, že nalézá se doma. 

Hledejme skutečné soukromé byty a najdeme jich málo; jest jich 
vskutku málo, totiž takových bytů, jež by charakterisovaly určitého člo- 
věka, vyznačovaly jeho duševní život, jeho individualitu a temperament. 

Mám na mysli především člověka, jemuž prostředky jeho dovoluj* 
vyjádřiti vlastní vkus a individualitu, ale co jest tu případů, kde rozho- 
duje pouze konvence, slavnostní repraesentace, zevnějšek a vysoká cena 
výrobní! A nemůže jeviti se vkus stejně na věci jednoduché a prosté? 
Není zajisté třeba shledávati rarity a přeplňovati pokoje vzácnými titěr- 
nostmi, jejichž cena jest neuvěřitelná, ale jest třeba zaříditi byt vlastním 
vkusem pro vlastní potřeby a účel životní, nikoliv pro obdiv návštěvníka 
takového, v němž jen bohatství a tovární nádhera dovede vzbuditi obdiv 
a úctu, jakoby výrobek průmyslový neměl žádné jiné ceny, než jakou 
má sám drahý materiál. 

Zapomíná se na vzájemnost mezi řemeslem a uměním a o zvláštních 
principech umělecko-průmyslové tvorby málo se uvažuje; kdo však pře- 
mýšlí a má vlastní názor věci, dojde sám k některým samozřejmým vý- 
sledkům, jež vedou ku všeobecným zásadám této tvorby. 



Dva principy dekorace moderního bytu. 15£ 

Kde přestává umění a kde začíná řemeslo ? Dogmatik stanoví určitoa 
hranici, řekne, že dílo umělecké má účel samo v sobě, kdežto dílo umě- 
leckého průmyslu slouží jinému, zevnímu účeli; krása díla uměleckého- 
jest čistá, díla průmyslového podružná, návěsná nebo dekorativní. 

Dělá se také rozdíl mezi vysokým a drobným uměním, ale klassifi- 
kace tyto jsou vesměs libovolné a neplynou z podstaty umělecké tvorby. 
Jak bylo by třeba hleděti na architekturu ? Má snad účel sama v sobě ? 
A byly doby, kdy vztahy mezi uměním a řemeslem byly ještě patrnější,. 
jako bylo za doby renaissanční, kdy stálo malířství i sochařství neroz- 
lučně ve službách stavitelství, a v nejnovější době ohlásily se znova snahy,, 
působiti veškerým uměním k jedinému velikému dekorativnímu účinu r 
k němuž stejně umění i umělecká řemesla mají přispívati. A tento dekora- 
tivní program není nic podřízenějšího nebo nižšího, jak se za to má ř 
činí-li se účelnost rozdílem mezi uměním a řemeslem, naopak, účelnost 
tato nezakládá nikterak podstatného rozdílu; neboť nebyla -li díla 
Raphaelova provedena právě tak za určitým účelem jako třeba NOtre 
Dáme, nebo slánka Gelliniho? Umění pro umění jest sice moderní fakt, 
ale není příčiny, proč bychom bezúčelnost činili cílem umělecké tvorby ; 
vždyt v pravdě umělecké dílo vzniká také jen pro určité okolí, s nímž 
umělec může a má počítati a tato dekorativní jednota díla s jeho okolím 
jest účelným programmem, z něhož umělec vychází. Ale řekne někdo, 
že ku př. moderní malíř provádí svůj obraz bezúčelně. 

Snad se tak děje, ale ideálem umělecké tvorby zajisté to není; 
maluje se snad historický obraz jen proto, aby po výstavách putoval, na 
to, aby stát ho zakoupil a v museu pověsil? Vtom případě uměni daleko 
by nedocílilo onoho velikého účinu, jakým působí na nás mistři, kteří 
své monumentální fresky přímo na stěnách, předem pro ně určených, 
malovali, a€ bylo to již k výzdobě chrámu nebo radnice, paláce nebo 
hřbitova. 

Ne tudíž vysoké a drobné umění, nýbrž uměni a neuměni třeba 
lišiti; nebot co rozumíme uměním? „Nerozumíme jím snad ono sladké 
dojemné kouzlo, onoho genia krásy a harmonie, který každou věc po- 
svěcuje, jíž dech jeho se dotkne, jenž nezná tříd ani přihrad, jenž káže 
řečí všelidskost objímající, jenž jest přítelem svobody a bratrství, jenž 
pořádek staví na místo zmatenosti, milost na místo násilí; jenž není 
předmětem privátního majetku, ne, jež nám všem náleží, jehožto hodnota 
nedá se vyjádřiti summou zlata a mocí zlata říditi, nýbrž spočívá pouze 
na lidsky důstojných a tedy k nadějím opravňujících podmínkách bytí 
národa? — Nerozumíme-li to snad uměním? — Onen zjev totiž, jenž 
se nám krok za krokem vnucuje, jenž vystupuje před nás v podobě naši 
lopaty našeho plechu plužního s jejich křivkami a konstrukčními liniemi, 
přispůsobenými s láskyplnou péči účelnosti. Ten princip, jímž každá nej- 
obyčejnější a nejvšednější věc, již užíváme ve svém životě a činnosti, 
jest proniknuta, brzo s úmyslem cílové a vypočítané výzdoby našich bytů > 
brzo v nahodilejším uspořádáni lití, řezby, vzorku našeho nábytku od 
prkenného podnosu tamto na stole až k oné tapetě na stěně." *) 



*) Walter Crane, „The Claims of Decorarive Art". 



160 F. X. Jiřík: 

A jak daleko od lopaty ke vkusné skříni a stolu, a přece podléhá 
dekorace jejich témuž principu. Kdo pozoruje věci, pozná, že nejdrob- 
nější, zdánlivě nahodilé formy předmětů, jichž denně se dotýkáme, mají 
vliv na náš vkus a tím také na způsob cítění, na naše nitro. 

Tento element psychický při zařízeni bytu našich má svou důležitost 
a souvisí přímo s předměty umělecko-průmyslové výroby; jím podmíněn 
jest pocit spokojenosti a útulnosti a za tím cílem jde volba předmětů 
dekorativních a jich forem, od nichž žádáme totiž suggesci intimity. 

Tak zřetel psychologický při zařízení moderního bytu stýká a do- 
plňuje se se zřetelem formovým a stilistním; chceme subjektivní volbu 
dekorací právem osobní individuality, jednotnou, harmonickou vlnu, jež 
oblévá stejně nitro i předměty, jichž užíváme, chceme psychologický soulad 
ducha i zevnějšku, a účelnost věcí spojenou s nutností jejich konstrukce 
i dekorace, zdůvodněné psychologicky i technicky. 

Pro zřetele psychologické není pravidel, ale jsou pouze jedinečné 
případy jedinečných vkusů a jejich mnohotvárná podmíněnost a různost. 
To především rozhoduje a na druhém místě stojí teprve otázka slohu 
a mody. Nemají totiž některé předměty mnohem větši hodnotu psycho- 
logickou než cenu uměleckou nebo výrobní? A nejsou to jen rodinné 
památky, v jejichž profilech a záhybech tají se ovzduší našich dědů, ale 
jsou to věci, jež spletitou přičinností duševní dovedou dotknouti se právě 
jen našeho nitra, jsouce pro každou jinou individualitu předměty bez- 
cennými. A měli bychom předmět tak svrchovaně suggestivní nahraditi 
lhostejným módním kusem jen z toho důvodu, že žádá toho repraesentace 
a dobrý tón, jenž vše zprůměrňuje a uniformuje? Žijeme i tak příliš 
veřejně a málo soukromě; málo! Neklademe příliš důraz na to logické, 
povšechné objektivné? Ovšem že nutí nás společnost, abychom stále byli 
hotovi přijímati návštěvy a hromadná tovární výroba salonních dekorací 
spojená s domněle závaznou módou mění naše byty v i uterieury schema- 
tické a skoro veřejné. Korrektnost se žádá a ta jest vždy střízlivá a nudná 
proti subjektivní volnosti a svobodě vkusu, jehož direktiva nepochodí 
2 továrny, ale z vlastního individuálního temperamentu. 

K subjektivnímu stanovisku, jež o volbě dekorujícího předmětu roz- 
hoduje, připojuje se, jak z věci samé plyne, stanovisko formové a stilistni; 
máť každá věc svůj celkový tvar a své zvláštní ornamenty, což obé řídí 
se již určitými pevnými zásadami, jež třeba znáti a jež platí obecně. 
O celkové formě rozhoduje zajisté především účel, jakému předmět má 
sloužiti a teprve v druhé řadě materiál a způsob jeho spracování. Při 
ornamentu jest tomu naopak a jest to přední zásadou dekorativního umění, 
že způsob ornamentiky předpisuje sám materiál a technika. Edo měl 
příležitost sledovati některý obor průmyslové výroby, seznal, že každý 
technický způsob práce má svoji vlastni ornamentiku, která přímo souvisí 
s mechanismem práce. Umělecký průmysl není ovšem nikterak omezen 
pouze na tyto technicky důsledné ozdoby, nýbrž přenáší ornamenty jedné 
techniky na techniku jinou, čímž vzuiká obdivuhodná bohatost ornamen- 
tálních motivů. Zná každý ornamenty textilní, plynoucí z techniky tkal- 
covské; charakter těchto geometrických obrazců, jež vznikají proplétáním 
různobarevných nití, jest přirozeně plošný a proto jest možno, přenésti 



Dva principy dekorace moderního bytu. 161 

je zcela důsledně také na plochy jiné než textilní, aniž by ráz plošný 
v nejmenším porušily. V tom jest objektivní pravidlo vkusu, jež žádá, 
aby povaha dekorované formy ornamentem nebyla ničena. Dekorují-li se 
na př. vásy silně vystupujícím reliéfem, stává se nutně, že krásná kontura 
a silhueta vásy ztrácí se pod směsí neurčitých profilů reliéfu. 

Tutéž logiku třeba hledati v každém jiném případě, kdy hotové 
formy a jejich detaily k dekorativním účelům na jiné, cizí předměty se 
přenášejí ; k pozorování toho poskytuji hojné příležitosti dekorativní motivy 
nábytku. Edo by nevěděl, odkud truhlář čerpá své ornamentální formy ? 
Jest to architektura, která poskytuje mu celé tvary, sloupy, římsy a pro- 
fily, a jest správný požadavek, aby tvarů těch užíval v témže smyslu jako 
architektura, nebo aby neužíval jich alespoň protiúčelně. To zdá se býti 
věcí samozřejmou, ale kolikráte tovární výroba nábytku jedná proti tomu ! 
Všimněme si jen skříní, jež ua dvě strany se otevírají; takováto skříň 
bývá zdobena uprostřed jonickým nebo korintským sloupem, jenž na jednu 
polovici dvéří jest připevněn, tak že s ní zároveň se otvírá a zavírá, 
ačkoliv každý takovýto sloup, jenž aspoň zdánlivě něco nenese, pozbývá 
přirozeně svých existenčních podmínek. 

Tedy při vší zdánlivé libovůli dekorativní vázána jest průmyslová 
výroba zásadami rozumovými, jež vedle subjektivních a psychologických 
motivů třeba uznávati. Ornament není nebo nemá býti něčím libovolným, 
aC užívá se již tvarů geometrických, rostlinných nebo živočišných, a to 
stilisovaně nebo naturalisticky ; zejména pak v tom případě, kdy užívá se 
dekorativně také postavy lidské, třeba hleděti ke skutečným funkcím 
jednotlivých jejich údů. K tomu poskytují klassická díla dekorativního 
umění dosti příkladů, že ženské i mužské figury slouží za nosiče různých 
předmětů, že draka nebo lva užívá se za oporu stolů a seslí, nebo za 
konsoly a podstavce. 

Při tom zůstává však vždy hlavním požadavkem, aby tvar, jenž určitý 
článek konstrukce dekorativně zastupuje nebo nahrazuje, funkci jeho také 
skutečně vyjadřoval; najdeme množství stolů, skříní a sesli, jejichž nohy 
nahrazeny jsou figurálními tvary, zejména tlapami zvířat, které skutečně 
také tiži svoji nesou, ale ne méně zhusta najdeme zcela protimyslné ne- 
možné dekorace, jež šíří se pouze jménem mody; abych aspoň jeden 
příklad uvedl, jsou to ku př. stoly, stojící na uříznutých hlavách zvířecích 
nebo lidských, bez ohledu na to, že hlava nijak nevyjadřuje funkci nesení. 
Takové módní zvrácenosti při dekorování bytu třeba odmítnouti jako 
nevkusné,' libovolné a nijak psychologicky ani umělecky ani technicky 
nezdůvodněné. 

Jiná dekorativní úloha ornamentu na věcech, jichž k zařízení bytů 
užíváme, jest umělecké jejich učlánkování, jež souhlasně musí jíti s vý- 
znamem a funkcí jednotlivých článků, musí označovati, zda článek nese, 
ohraničuje nebo vyplňuje. Dle těch zřetelů třeba voliti a posuzovati 
ornamenty, jichž vyškytá se celá veliká řada od jednoduchých motivů 
lineárných až ku složitým dekoracím plastickým, od pouhého řádění až 
ku mathematicky a geometricky přesně konstruované spletité arabesce. 
Při tom nesmí ovšem ornament původní formu předmětu rušiti a účel 
jeho zakrývati, naopak má poznání jeho účelu i v jednotlivých jeho de- 



162 F. X. Jiřík: Dva principy dekorace moderního bytu. 

tailech podporovati. Má-li nějaký předmět a jeho detaily svij určité 
vyznačený směr, musíme voliti takový ornament, jenž směr tento určnje ; 
tak vejcovec a listovec vyznačuje směr od hora dolů nebo opačně, dle 
toho, kam úzkou stranu jejich obrátíme. Jiný ornament vyznačuje dále 
směr běžící, podélný, jiný opět, při koncentrické komposici, která stejně 
směřuje na všechny nebo na dvě protivné strany, vyznačuje úlohu výplně, 
nebo jsou zase ornamenty, jež nemají žádného směru a proto stejně hodí 
se k označení výplně, rámce nebo jakéhokoliv směru běžícího, jako jsou 
kombinace punktu, linií, kruhů a podobných geometrických tvarů. O volbě 
těchto motivů ornamentálních rozhoduje ovšem vedle vkusu a zmíněné 
dekorativní logiky účel a povaha dekorovaného předmětu, ale nikdy na- 
prostá libovůle. A pohleďme kriticky na dekorace našeho nábytku, nádob, 
plafondů, podlah, a shledáme, že průmyslová výroba zhusta chybuje proti 
těmto nejjednodušim zásadám a, neřidí-li se naprostou libovůlí v takovém 
případě, projevuje aspoň málo vkusu a nerespektuje význam ornamentu. 
Ano jsou případy, že celé figurální komposice malují se na nádoby, vásy 
a sklenice, které vzhůru se úží; následek toho jest zřejmý, figury ne- 
přirozeně se prohnou a hlavy se skreslují na válcové ploše; jindy zase 
do skla vy brousí a vyryjí se hluboce figurální scény, čímž zničí se nejen 
fac,ety skla, ale i kresba, která musí sledovati formy nádoby. Jest to 
chyba velice častá, jíž můžeme se však snadno, po zcela krátké úvaze 
vyhnouti. A ještě další věc: zdobíme-li již předměty dekoracemi figurál- 
ními, máme hleděti k tomu, aby význam scény byl aspoň v nějakém 
vztahu k účelu předmětu; není to omezování bohatého výběru dekorace, 
ano naopak omezeni takovéto přivádí nás teprve ku vhodným motivům 
a myšlénkám; že při tom třeba ornament stilisovati, rozumí se, tuším, 
samo sebou a zejména v takovém případě, kdy věc skutečná nalézá se 
vedle téže věci dekorativně nápodobené, jako jsou květiny, růže, listy a p. 
Stilisování toto jest nutno proto, že naturalisticky nápodobená věc vedle 
skutečné pozbývá možnosti vzbuditi illusi skutečnosti. 

Při dekorování a vyplňování bytu tyto dva principy, o nichž jsem 
se zmínil, jsou požadavkem nejpřirozenějším, ač ovšem ne jediným, před- 
pokládajíce zejména požadavek účelnosti, nebo spíše blíže ho určujíce; 
neboť jest účelnost, o níž se mluvívá, jen praktického druhu, a není také 
účelnost psychologická a umělecká? Prvá vyhovuje požadavkům duchového, 
niterného života subjektivního, druhá obecným zákonům dekorativní logiky 
a stilu. 



Z básní Aug. Eug. Mužika. 163 



Z básní Aug. Eug. Mužíka. 



Píseň skepse. 

Ó Ježíši, já v tebe věřil! 
Když démon pochybnosti měřil 
mé víry zářnou hlubinu, 
já mnil, že ona velká, bezdná 
jak moře a jak záře hvězdná, 
a ráj že má svém ve klínu. 

Vše v souzvuku a usmíření 
v ni na píseň se lásky změní, 
všech soustav krátkou synthesí 
mé pocty žiti vypočítá, 
neb ze tvé božské větv svítá 
nám věčné ráno bez mezí. 

Já všechněm chtěl s?é srdce dáti — 
klas u cesty byl — může rváti 
si každý zrnka pro svůj hlad. 

Já hobáč byl jsem citem svojím 

a teď se o poslední bojím, 
jež podlý svět mi dlouho krad. 

Mně bez rozumu náhle zdá se 
ta vira, která v také kráse 
dřív plála jak majáku svit. 
Ten maják — náhle v důl se chýlí, 
mé srdce snad se hrůzně mýlí, 
však nechce dát se přesvědčit ! 

Zřím stále tebe na tom kříži — 
pot krvavý ti oči klíží, 
tvá hlava mrtvá klesá už. 
Zde vládne zlo ! — jak jestřáb rdousi 
roj hrdliček, tak mocní rvou si 
v ples, kořist slabou chudých druž. 

Proč nepromluvíš aspoň jednou, 
proč ruce tvé se nepozvednou, 
proč nezahřimá víc tvůj ret? 
Když k lidem nelze vejít citem, 
a skrotit je v jich záští litém 
cím tvoje víra v tento svět? 



164 Z básní Aug. Eug. Mužíka. 

O věř, to nejvíc bolí v žití, 
když ideál náš v nic se řítí, 
kdy byne každá naděje, 
že aspoň jiným v žití kleté 
to zrno naše v těcbu zkvete, 
a chudým v klas se oděje! 

Však mně jak z hrndi krev by tekla ! 
Má víra hnilobou již změkla, 

a já vidím tvůj starý kříž 

on mlčí, půl se ve prach kácí, 
pni do nebes se dálných ztrácí, 
a Ty on dávno prázden již ! 



Neznámý. 

— Stůj 1 Kdo jsi ? Zkad jdeš k nám ? 

— To nevím sám. 

— Jsi, poutnice, až z daleka? 

— Ba z daleka. 

— A černá noc tě neleká? 

— Ne, neleká. 

— Co tady chceš, tak sám a sám? 

— Chci býti sám. 

— Zda koho čekáš? Nikoho? 

— Ba nikoho. 

v 

— Ci vzpomínáš snad — mluv, se ptám. 

— Nevzpomínám. 

— Snad čekáš v lesku císaře 
či papeže ve tiaře, 

či pohřeb královny ty toužíš zřít, 
a s říši lkát a smuten být? 

— Ne. Poslouchám noc. Hvězdy jdou 
tou drahou svoji nesmírnou, 

a hymnu pějí velebnou. 



Z básní Aiig. Eng". Muzika. 1G> 

Kdos po nich kráčí valnou patou, 
zříš šlépěji tu zářící a zlatou — 
je bůh to nebo smrt?! 

A slyším trávy ples 
a stébla děs, 
jež tebou utrženo dnes. 

A červa vzkřik, jejž's rozdrtil, 
a nezrozenýcb lidí kvil. 

Já mluvím s mrtvým, on mi dí, 
co z živých nikdo nevidí. 

Jsem keř, jsem červ, jsem noc ve snění svém 
a netoužím bvt člověkem! 



Mrtvým. 

Ty nad mrtvými neplač. Neptej se mue 
však taj jest velký živým — mrtvu býti. 
Kdo v světle, nepochopí noci temné, 
kdo živ, to: mrtev býti. 

Snad v míru hlubokém již oněmělé 
ty duše lokají mír věčný, sladký, 
jak žhavé jiskry tvoje slzy vřelé 
je budí, by šly zpátky. 

Zpět do života — — co ta láska tvoj< 
a bída tvá jim muže tady dáti? 
Já tuším slast — pit zapomnění zdroje 
a věcně, věčně spáti ! 



^Jbj** 



Obrovské platiiny v Trstcnu (Canoaso) v Daltnnci 



František Ventura: Pouť do Canossy. 167 




Pout do Canossy. 

Načrtal František Ventura. 

anossa! Při vyslovení jména toho, kdo nemel by na mysli 
historickou Canossu, na klassické půdě italské? Ona Canossu, 
kam král německé říše, Jindřich IV., před osmi sty a ně- 
kolika léty bosou nohou kráčel a zimou, hladem a žízní 
trápen, v rouše kajícní ka, odpuštění svých činů dosáhl. Však 
ne ! Upokojím laskavého čtenáře zajisté, když mu již předem 
sdělím, že putuji do Canossy dalmatské ,slovanské, proslulé svými platány. 

Jest krásná listopadová neděle. Nebe jasné, jako by je vysmejčil ! 
Srdce v těle turistově zrovna si poskočí. Těšíme se na tu pout neznámým 
krajem. Lehce oblečeni opouštíme brzy ráno zátoku slánskou. Ze Slaná 
cesta krkolomná vede do výše. Jdeme mezi zahradami oliv, na nichž 
Černé dozrávající plody visí, kolem smok voní, na nichž tu a tam zelený 
fik jako paběrek zůstal, kolem sežloutlých už vinic, kolem louky či 
chcete-li háje tu a tam ještě bíle kvetoucí myrty, ponejvíce však již 
černými kuličkami plodů poseté a kolem keřů trnek, klopýtajíce o hladké 
v cestě nám ležící kameny. 

Těžká jest to chůze na neschůdných cestách skalnaté Dalmácie. 
Jsem již stálým brkáním o hladké kameny unaven. A tu mi kyne anděl 
spásy! Před námi žene mezka svého Ivo. Sedmnáctiletý hoch příjemné, 
dívčí tváře. Dobrý ten hoch, pozoruje námahu mou, ustrnul se nade 
mnou a nabízí staré, plesnivé hovádko své. Radostně nabídku přijímám 
a již sedím pevně ve dřevěném primitivním sedle. Mezek — lišák cítí 
tiži těla mého a aby se pomstil, táhne mě schválně kolem trnek, na 
nichž se oděv můj zachycuje . . . Třeba napravit mu hlavu několika šlehy 
proutkem. Po půlhodinném trmácení jsme nahoře, na silnici Marmontově. 
Maršál Francie, vévoda dubrovnický, Marmont, spojil celou Dalmácii od 
severu až na jih, od Privesu až dolů pod Erceg Nový, výtečuou touto 
silnicí. Po íií bezpečně již dojdeme do Cauossy. Silnice povoluě vstoupá. 
Jaká podívaná otvírá se tu zrakům našim ! 

Slunce překionilo se právě nad hřbetem Strmice. Mladé paprsky 
jeho, rozprašující závoje mlh, padají na sinou Adrii, na holá, bélo- 
kamenná, smutná brda. Té hry barev ! Čarovný, nezapomenutelný pohled ! 
Ta hned dole zátoka slánská . . . Slano se svými rozházenými domy 
tlačí se k moři. V zátoce stojí na kotvách dvě, tři lodi se špinavým 
plachtovím a několik bárek tiše tu leží. 

Dále roztaveným stříbrem leskne se moře a v ocelově temných barvách 
splývá v nedohlednu s modří nebes. Tu před hrdlem zátoky slánské leží 
mohutný ostrov Šipauj (Giuppana), plný zeleni, mezi niž tu a tam bílé 

v 

domy svítí a za hřbetem Sipanju rozprostírá se veliké more. Tam v dáli 
Ježí Hvrar (Lesina) a za ní v nezřetelných konturách ztrácí so Korčula 

12 



168 František Ventura: 

(Curzola). A tichou tou mořskou hladinou, kterou na míle daleko přehledáš, 
jen tu a tam černá bárka, aneb plachetní loď se brodí. Zdá se ti, že 
nehybně stojí. Pravý sváteční klid. Až teď ze chobotu Šipanju kouř se 
zdvíhá. A v mžiku rozeznáváš trup malého parníku „Melaniry"', za nimž 
klín lesklých vlnek označuje stopu jeho. 

A na brdech, na obrovském Tmoru belomodrým svitem slunce se tříští. 

Těžko loučí se oko s obrazem tolikeré krásy. Však i na jedno- 
tvárných poutích Dalmácií oko cizincovo nalézá něco, co je poutá. Tu 
na právo pilná ruka rolníka půdu sbírá a nová pole zakládá na brdech 
výše a výše a tak nepřející přírodu svou silou přemáhá. 

Táhlý hřbet Strmice jde s námi až do osady Majkovi. Zdvořilý tu 
lid! Ženy zdraví tě: „Sluga vaša tt , děti uctivé vítají tě křesťanským po- 
zdravem, a muži salut ují kladením dlaně na čelo. 

A jak by ne! Jedu na mezku, maje před sebou v černém obalu 
fotografický aparát a na něm rozloženu mapu generálního štábu. To na- 
hání respekt! 

Ivo je z Majkovi. Musíme se rozloučiti, musím sestoupiti se svá 
Rosinauty a plahočiti se v žáru slunečuím s těžkým aparátem k platanňm. 
Avšak Ivo jest dobrý hoch a dohodnutí není těžké. Půjčí mi mezka do- 
Ganossy. Jedeme osadou kolem kuči Ivova otce a mezek jde klidně dále, 
avšak před krčmou to chytré zvíře se mnou zatáčí. Jako u nás se tak 
někdy stává. 

Půda jest zde dobrá, černá zem. Sejí tu žito i pšenici. Tabák se 
málo pěstuje. 

Od Majkovi se cesta zahýbá. V malé kotlině leží několik bídných* 
kuč, osada Rozetič. 

Hned nad ní zdvihá se mohutný Zeli glas (605 metrů). A ob- 
jedem e-li silnicí kolem pasu jeho, dostoupíme nejvyššího bodu u Oubravice, 
nad níž vysoké své témě zvedá Gradina (631 metrů). Odtud překrásný 
jest rozhled na kanál kalamotský, na špici Šipanju, na malý ostrůvek 
Rudu a vedle hned ležící Mezzo (Lopud), oddělený malým průlivem od 
ostrova Calamotty (Koločepu). Panorama toto ukončuje poloostrov Lapad 
u Dubrovníka. Škoda, že nám Lapad pohled na líbeznou Lacromu zastírá. 

Moře tiché se třpytí, průlivy se lesknou jako bílá zrcadla. Mír 
nebes nese se tím teplým vzduchem jihu. Oko nemůže se nasytiti tolikerou 
dosud nepoznanou krásou. Loďky s bílým plachtovím pluji všemi směry. 
Malé vlny rozbíjejí se na březích a tu barva moře jest světle zelená 
a bílé dno vápencové zelenem tím prokmitá. 

A z moře vystupuje nový vábný obraz krajiny. Tu dole pod námi 
v chobotu leží Brsečine, v háji oliv zrovna skryta a pod ní do moře 
vystupuje malý výběžek, na němž piniový háj svou šťavnatou zeleň na 
odiv staví. A zase záhyb plný zeleni a shluk štíhlých cypřiší upoutá tvé- 
oko. Tamť cíl pouti naší. Do kopce a pomalu zase dolů, několik prostých 
kapliček kolem cesty a jsme v Canosse. 

Ganossa, hrvatsky Trsteno zvaná, tulí se k moři u paty brda Velki 
stol. Nad čelem jeho krouží supové. Kruhy jejich se šíři a šíří a brzy 
unikají zrakům našim ve vzdušných končinách. 



Pouť do Canossy. „ 169 

V Canosse právě lidé jdou z „hrubé". Štíhlé ženštiny půvabného 
zevnějšku tě upoutají. Kroj jejich jest smíšeninou tu a tam původního 
a francouzského. Náušnice nosí se tu podlouhlé a hodně veliké. Kolem 
šije vinou se zlaté řetězy, často síťkovými koulemi filigránské práce ze 
zlata ozdobené. A zdvihne-li děvojka ruku, uzříš dozajista na každém 
prstu po massivním zlatém prstenu. Viděl jsem téhož dne děvojku, jejíž 
obě ruce zdobilo neméně než asi tucet prstenů, takové asi velikosti, 
jaké u nás vídáme u jisté třídy tlustých pánů. Příjemná slabost! 

Čilý život panuje před platány. K nim směřujeme. Již z daleka 
bílé dřevo těchto obrů, těchto výmluvných svědků blízkého orientu, tě 
upoutá. Dojdeš-li blíže, gigantické formy jejich uvedou tě v upřímný 
úžas. Staletí zajisté přehnala se nad haluzemi těchto stromů. Bouře živlů, 
boje lidstva vraždícího a ničícího, vše přešlo kolem platánů beze stopy. 
Stojí před námi v celé své mohutnosti. Jsou dva. Větší ohrazen jest 
nízkou zdí, která slouží zároveň za sedadlo. Sem přichází za teplých 
dnů společnost canosská a o křivá ve chladu pod obrovskými větvemi. 

Menší gigant vyrůstá z blízké zahrady do mohutné výše. Pramen 
zdravé, chladné vody teče přes kořeny široko daleko se plazící. Jakou 
pochoutkou jest doušek pramenité vody pro hrdlo naše, jemuž popřáno 
již po týdny žízeň ukájeti jen vodou z cisteren! 

Nuž, jděme blíže k tělu ohrazeného obra. Kmen mohutný připoután 
jest k zemi svalnatými kořeny neobyčejné Uoustky. Eora stromu jest 
šedá, místy tmavá. Do ní vryta jsou různá písmena. Měřil jsem kmen 
ve výši těla svého a napočetl jsem objem 9 metrů a 20 ctm. Trup obra 
toho rozvětvuje se ve výši 5 — 6 metrů. 

Větve vyrůstají takřka vodorovně ze kmenu a jsou tak silné jako 
hodně tlusté stromy. Listoví, ač polovice listopadu již uplynula, jest do- 
posud zelené a i plody visí na větvích. Větve jsou bílé, aneb světlošedé. 
Koruna jest rozložitá, obrovská. Ve stínu jejím jsou stoly a společnost 
několika set osob může zde pohodlně besedovati. Sem putují velmi často 
cizinci. Nemine prý dne, aby tu nebylo Angličana, Francouze, anebo 
Rusa. Na západ, uprostřed kamenné ohrady, vystaven památník, hlásající, 
že platány navštívil 24. dubna 1875 císař rakouský. 

Litoval jsem, že nebylo mi přáno, pro nepříjemnou polohu terrainu, 
platány z blízka fotografovati. Obecenstvo jest tomu zevlování na platány 
uvyklé. Fotografování uvádí však venkovany a zejména Hercegovky v roz- 
paky. Nařiď si aparát a buď jist, že buď ti v nejlepším utekou, aneb 
vy drží- li přece nezbytnou sekundu, požádají na tobě odškodněnou. 

Naproti platánu jsou ihned dvě hospody, rozumí se dnes zrovna 
nabité. 

Vedle hospod stojí malá kaplička. Několik schodů vede do chudého 
nitra. Na tvrdých, kamenných schodech hoví si dnes Hercegovky ve 
svých bílých plátěných šatech a bílých plachetkách přes fez přehozených. 

Naposledy zatoulali jsme se až za městečko. Tu stojí farní kostelík, 
obklopený hřbitůvkem. V koutě kvetla pěkná růže. Odtud jsem platány 
fotografoval. Pan farář přišel nás uvítat. A sotva na věži odbila dvanáctá, 
poroučel se. Za chvilku rozezvučel se zvonek. Poledne ! Jdeme do chrá- 
mečku a tu vidíme, že pan farář sám drží provaz zvonu v ruce. Pěkný, 

12* 



170 Adolf Heyduk: Útěcha. 

malý stánek Páně. Obrazy staré práce, dobrých mistrů, zdobí stěny. 
A novější obrazy, zobrazující děsné bouře mořské, jsou dary zachráněných 
námořníků. 

V Ganosse jest i překrásný park markýze Gozzeho. Za to přístav 
canosský za mnoho nestojí. Moře jest otevřené a lodi vydány jsou 
větrům na pospasy. 

Po dvouhodinném potulování poskytli jsme tělu odpočinku a posily 
v hospodě pod platanem. Jsme s pohoštěním i cenou docela spokojeni. 

A prve, než-li slunko za mořem v červáncích se utopilo, sestupu- 
jeme zas dolů do zátoky slánské. 

Udá-li se kterému z laskavých čtenářů navštíviti Dalmácii, nechC 
neopomine obětovati některý den času těmto vzácným exemplářům v říši 
rostlinstva. NebudeC dojista nikoho, kdo by času a námahy litoval. Bez- 
toho v Evropě, kromě platánů bujukderských, vostizzských a platánu na 
ostrově Kou, jsou platány canosské jedinými obdivuhodnými obry toho 
druhu. 



Útěcha. 

Jak stopy zrady v lidskou hruď, 
v sníh dálné pláně snášejí se vrány — 
o srdce, srdce, tiše buď 
a mírně suď 
těch o milých, z jichž krvácelos rány! 

Ta dlouhá zima prchne, věř, 
a zniknon pojednou vran černých stopy ; 
v čas zlatem vzplane jitra šeř, 
a zkvete keř, 
a pláň i nitro v krásy zář se stopí. 

A v srdci vzejde bílý květ, 
v němž utkvi křištálná tvých očí vláha, 
a přes noc navrátí se zpět, 
a budou pět 
jak dřív v něm zlatí skřivánkové jara. 



Adolf Heyduk. 



*+> 



Oenék Zibrt: O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 171 




O krojích v Čechách a na Moravě 

ve stol. XVIII. 

Vypravuje dr. Čeněk Zíbrt. 
(Dokončeni.) 

měna v úpravě vlasů, nošení paruky vyžadovalo také pří- 
slušnou změnu v úpravě klobouků módních, jak říkali, 
podepřených na dvě nebo na tři kuráže. Spisovatelé ga- 
,. lanthomů tehdejších opět předpisovali řada nových galantností 
při nošení klobouků těchto. Ptá se Libertin: „Sluší-li 
za kloboukem po pausku peří nositi? Tak jest, jestli torna 
stav dovoluje, ale peří husí zčesat se musí. Jak má mladík dělati, když 
je u nějaké vzácné osoby, ačkoliv dobře známé? Nemá dáti na hlavu, 
ledaže mu dvakrát neb třikrát řeknou. Má-li na každé okamžení (jestli 
na hlavě klobouk má) když k němu nějaká osoba mluvi, hlavu odkryti? 
Ne, neb tudy by na srozumění dal, že by hoden nebyl klobouk na hlavě 
nositi. Má-li člověk s jinými rozprávějící říkati, aby kryli hlavu? Ne, 
leda že by nižšího stavu byli než on, sice by byla neuctivost vrchního 
napomínati, v té případnosti taky staří chybují. Jak se má k sobě 
rovným chovati ? Má jim dáti znamení a ne dřívej než oni hlavu přikryti. 
Jaké slova má k tomu užívati? Žádné panující, jakoby jim poroučeti 
chtěl, ku př. : ,Dát na hlavu, pane!' — ,Krejt hlavu!' Jak tehda má řícti? 
Má to s okolkem udělati, ku př. : ,Je dnes zima, libí se vzáctnému 
pána dát na hlavu, 1 anebo: ,Krejme hlavu! 141 

Ve druhé polovici věku XVIII. napočítáno úředně v Cechách mistrů 
kloboučnických 613, tovaryšů 188 a učedníků 85. Schreyer r. 1790 
široce uvažuje ve zvláštní stati o dobrých vlastnostech klobouku, aby nebyl 
příliš tlustý a tedy těžký na hlavu, aby měl trvalou barvu a neryšavěl, 
aby při dešti nenasákl jako houba, aby krůpěje s něho splývaly, aby 
nebyl málo ani příliš klížen, aby tím nepozbýval formy nebo se zase ne- 
lámal a pod. V jeho zprávě zajímá nás svědectví, že klobouky tenkráte 
v Cechách vyráběné pod názvem „pražské klobouky" prosluly také v ci- 
zině, hlavně v Německu. Též klobouky „kastorové* 4 (z bobrové srsti) po- 
žívaly veliké obliby. 

Alamodní pláštíky nebyly u nás zjevem neznámým. Zdomácněly zároveň 
s nimi také předpisy, jak má mládenec nový tento úbor nositi. „Ne na 
jednom rameně, jako ženy dělají, které děti chovají. Aby se nikda zcela 
neza obalil, neb cíp jeden přes rameno hodil, leda že by pršelo nebo 
zima bylo. Aby ho na jednu stranu vícej nestáhl než na druhou, tak že 
by jeden cíp po zemi se vlekl, druhý na půl lokte od země byl. Když 
potřeba jest do pláště se zavinouti, nemá nikda levý cíp přes rameno 
pravé hoditi, jako leváci nechutný způsob mají, ale pravý (cíp) přes levé 
(rameno.) 14 



I 



172 Čeněk Zibrt: 



Cestovatel po Cechách ve drahé polovici veka XVIII. diví se v Praze 
nápadnému kroji mužskému. Když k nám móda francouzská zavedla nošení 
vesty, zdomácněla v Praze ve všech kruzích jen poněkud zámožných vesta 
barvy červené se širokým zlatým prýmem rázu uniformního, stejnokrojo- 
vého. Za nedlouhou dobu potkal prý v Praze přes 100 mužův, oděných 
stejnou červenou, premovanou vestou. Boháčem prý by se stal, kdoby si 
vyprosil, aby mu tyto všecky vesty z celé Prahy byly darovány. Z vesty 
visel u hodinek řetízek obyčejně ,asi píď' nad kolenem a tu byly při vě- 
šeny všeliké drobnůstky, cetky na konci řetízku, až prý to zvonilo hla- 
sitě při chůzi. 

Není potřeba šíře ještě ukazovati, že bychom se potkali se všemi 
zvláštnostmi alamodového kroje mužského a nás. Tacle, pentle a favory 
na rukávech, punčochy a střevíce s přeskami, „karniturami" a mašlemi atd., 
vše to rychle se rozšířilo zároveň se všemi výstřelky, jaké byly oblíbeny 
u dvorných kavalérů tehdejších. Nebyl ani v kostele takovýto český ala- 
modový monsieur bezpečen před výčitkami. Na kázání bez obalu vtipkuje I 

kněz Račín: 

„Kdož by neřekl, ach, jak svatým jest tento člověk! Pověz mi ale, 
můj milý příteli, co vyznamenávají ty na rukávu zavěšené pentle a favor ? . . . 
Co vyznamenávají ty při růženci rozličných barev visící pentličky? Ten 
vyšívaný a s krajkama obšitý šátek, který tobě z kapsy vykouká? Ten 
v rukávě zastrčený kvítek?"*) 

Bylo by zbytečné uváděti všechuy tyto a podobné doklady. Z uve- 
dených již, tuším, vysvítá, že móda francouzská u nás v panském a mě- 
šťanském kroji úplně opanovala se všemi pravidly společenských zdvořilůstek 
příslušných. Ukázkou z nich aspoň ještě budiž pravidlo o nošení rukavic, 
jak se předpisovalo u nás na začátku věku XVIII. podle mody fran- 
couzské : 

„Kdy má mladý člověk rukavice nositi? Když někam z domu přes 
ulici jde. Kdy takové (rukavice) má strhnouti? Když se modliti chce, 
neb něco dělati. Bylo-li by dost na tom, kdyby mladý člověk jen pravou 
rukavici stáhl? Bylo tenkráte, když se s někým schází a jemu ruku po- 
dává, vítá etc, který obyčej již velice zachází mezi vzáctnýma osobama, 
sprostí takový zachovávají. Sluší ji/ slícli, již oblicti rukavice, neb jak- 
koliv s nima hráti? Ne (obzvláštně při shromáždění), ale uctivě seděti 
má a poslouchati, co ten neb jiný povídá. Nač má dálej pozor dáti? 
Aby jev ústech nenosil, neb hryzl, aby snad slyšeti nemusel od nějakého 
chytráčka : Zajisté chce se mu jisti, hryze. Nemá je dáti pod paždí neb 
tak dělají lidé, který málo viděli. Nemá jednu rukavici oblečenou, druhou 
slečeuou nositi. Nemá rukavice do kapsy schovati, když po ulicích neb 
kdekoli venku chodí. 44 

Ještě malou zmínku o deštnících, které vlastně souvisely s úpravou 
oděvu. V době, kdy nebyly ještě známy, chránily muže proti dešti pláště 
a ženy plachetky, pleny, jakož tomu posud místy mezi lidem česko- 
slovanským. Okolo r. 1662 vyskytují se první zprávy, že nabývalo v Praze 
obliby nošení deštníků a slunečníků, které Cechové tenkráte jmenovali 

*) Račín, Robota str. 241. 



O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 173 

„stínidlo". Byly to ovšem ještě deštníky neohrabaně zhotovené, s mecha- 
nismem neobratným, podstavec a kostra ze dřeva, potažená voskovým 
papírem, malovaným barvami pryskyřičnými. Roku 1760 zaneslo několik 
Vlachů příchozích do Prahy novou modu, totiž odstranili dřevěnou, ne- 
pohodlnou kostru deštníkovou a hotovili kostru z lehounkých, španělských 
rákosek se sponami drátěnými a povlékli je prostým plátnem nebo cvi- 
litikera, obyčejně pestrobarevným. Vzrůstající luxus nahradil dráty v kostře 
deštníkové ohebnější kosticí a místo plátna neb cvilinku byla vybírána 
na povlak látka jemná, hedbávuá, nezřídka téhož vzoru, z jaké látky 
byly šaty zhotoveny. Ke konci věku XVIII. zdomácněly u nás převlekaci 
oděvy z plátna voskovaného a z dykyty, rovněž povlaky z týchž látek 
na klobouky a tím poněkud nošení deštníků vycházelo jaksi z mody, 
dokud se ony převleky udržovaly. 

Přecházím nyní k módnímu kroji ženskému. Předem budiž podotknuto, 
že stanoviti přesně obraz kroje ženského u nás ve století XVIII. je velice 
nesnadno a snad vůbec nemožno. Móda za módou rychle se střídaly. Jedna 
přecházela ve druhou. Nevrle kronikáři zapisují znova a znova, jak opět 
„ženské pohlaví novou modu a kroj vynašlo u . Na př. letopisec Kutno- 
horský Kegler (výpisek Dra. V. J. Nováčka) poznamenává k r. 1750, 
jak ženy „kabátky na způsob mužského kabátu a na sukních zpředu 
a pozadu knoflíky až dolů s dírkama vyšitýma nositi začaly; na rukouch 
mužské rukavice a tacle nosily. Vlasy vzadu s pentli zavazovaly a vlasy 
rozpuštěné sobě kadeřavěly; na nich divný černý aksamitový kašketky 
s fedrpušem a s famfrnoškami nosily." 

Ještě prudčeji doráží na měnlivost ženské mody v Cechách Fr. Svenda : 
„Také již v tom čase rozmáhala se všeliká nová móda a rozpustilost, 
zvláště při ženském pohlaví, takže každý týden nový kroj bylo viděti 
a šatstvo třeba čtyřikráte předělávati ani nestačovaly ; hlavy též rozličně 
kadeřavily, brzo jako bochníky na čele nosily, posléze pak narostly jim 
hřívy jako kobylám do očí visící, by šilhavé rozeznány nebyly ; což i muži 
dospěli štětiny na hlavě jako kohouti hřeben nosili a oči až do huby 
visícími vlasy zakrývati sobě oblíbili." Stesk tento shoduje se s výčitkou 
Fabriciovou, že vznešená paní tehdejší musila míti „ke cti dvanácti mě- 
síců do roka dvanáctero na modu šatů." 

Kromě látek a výzdob, přivážených z ciziny, také výrobky české, 
české prýmy a české krajky, byly nošeny a značně se jich upotřebovalo 
k okrase šatstva. Hotovením krajek obírá se podle úředního záznamu 
z konce XVIII. století 12.847 žen, nejvíce v Rudohoří. Ačkoli prý se 
nerovnají krajky paličkované od žen českých proslulým krajkám nizo- 
zemským, přece těší se veliké oblibě a pod názvem „české krajky" pro- 
dávány jsou v Čechách jako oblíbená okrasa, než i vyváženy jsou u velikém 
množství do Rakous, do Štýrska, do Uher, Sedmihradska a hlavně do 
Polska i do Německa. Stal se ovšem pokus, zlepšiti domácí výrobu 
krajek vzorem nizozemským. Roku 1768 totiž povolala Marie Terezie 
z Brusselu do Prahy několik výtečných krajkářek, věnovavši 12.000 zl. 
k uhrazení výloh nezbytných. Zdálo se, že se pokus dobře vydařil. Při- 
hlásilo se přes 50 učelivých žaček, kteréž v krátké době dovedly pa- 
ličkovati krajky, rovnající se jemností proslulým krajkám bruselským. 



174 Čeněk Zibrt: 

Bohužel děla se výroba i prodej pod dozorem úředním, nikoli volně, 
cestou obchodní, a tak se slibné zařízení školy krajkářské brzy neosvědčilo 
i zaniklo. 

Nová móda vyvolala také v oboru živnosti koželužské a kožešnické 
rozkvět přepychových výrobků. Ku posavadním cechům koželužským při- 
bývají ve století XVII. a na začátku století XVIII. cechy tak zvaných 
„cordobouerů" nebo také „cordevonerů", kteří připravovali podle vzorů 
Holanďana Stirla, povolaného do Prahy r. 1590 od Rudolfa II., kůži 
známou pode jménem „korduau 44 , které bylo při mode francouzské zuačně 
zapotřebí. 

Neobyčejně vzkvétala výroba tkanic, protká váných zlatem a stříbrem, 
nákladných prýmů, jichž bylo potřeba ku výzdobě úboru mužského i žen- 
ského. Zajímavé je pozorovati, jak změna mody ve druhé polovici věku XVIII. 
měla v zápětí úpadek několika řemesel, jež se obírala výrobou součástek 
nezbytných především ku výzdobě kroje posavadního. Zle se tu pak dařilo 
zejména hotovitelům zlatých a stříbrných prýmů, lemů. Místo oděvu le- 
movaného zlatými a stříbrnými stuhami nabýval v době copové převahy 
oblek ozdobně vyšívaný u šlechty i v kruzích honoračních a napodobením 
kroje jejich také v kruzích měšťanských. Působila zde také nová móda, 
u vojska zaváděná, když zrušeno bylo nošení klobouků prýmovauých a serp 
zlatem protkávaných. Mimo to dlužno ještě uvážiti, že asi v této dobé 
zároveň byly zrušeny také u nás četné kláštery, jež dosud spotřebovaly 
spoustu prýmů zlatých a stříbrných při výzdobě rouch mešních a vůbec 
obřadních. Tím nezbytně klesal posa vadní rozkvět této výroby, tak ze 
přes 30 zámožných mistrů obratem vrtkavé mody přišlo na mizinu a byli 
nuceni zaopatřiti si výživu v dílnách, kde se hotovily stužky hedbávué. 

Celkovou zprávu o ženském kroji v Praze r. 1728 zachoval Rertel 
ve své studii o Praze. Praví tu: „Co se dotyce kroje, chodí v Praze 
všecky osoby od stavu, jak pánové, tak pauí a panny, v černém kroji 
dle příkladu dvora ve Vídni, taktéž stav městský, co jsou královští slu- 
žebníci, učenci, kupci, nákladnici piv a jiné rodiny. Rovněž řemeslníci, 
ale jejich ženy strojí se po pražsku. Mají totiž černou sametovou šnepku, 
jížto říkají vizír, a co jsou panny, nevdané, mají na hlavě kolem copu 
chochol z pentlí. Zeny mají na vizírech krajky, pak nosí čepce plátěné 
nebo krajkové, ježto zavazujou kolem copu dykytovou tkanicí a na hlavu 
připevňují mašli. Některé nosí kloboučky nebo biretky z dykyty, sametu 
rozličných barev, s dvojnásobnými i trojnásobnými mašlemi z krajek nebo 
stužek. Mimo to nosí jak nevdané, tak ženy dlouhý šat svrchní, hedvábný 
nebo vlněný, jemuž říkají kazajka nebo kamizola, a je tak dlouhý jako 
sukně, má též takovou barvu i látku. Pod tímto šatem nosí všecky buď 
šněrovačku nebo živůtek." 

Z krojových zjevů, jež charakterisují úbor ženský v této době, nej- 
nápadnější byly „sukně s obručema", nebo také „sukně v kolo", 
jak totiž Cechové překládali německý název spodní tuhé sukně, upraveué 
z hrubého plátna, udržované v stejném rozpjetí obruči drátěnými a ple- 
tivem z kostice, t. j. Reiffen-Rock neboli Strickrock, jak patrno, zárodek 
budoucí krinoliny. Není potřeba choditi daleko pro ukázky, jak se tato 
nová móda znechutila nevrlým již nad novotami karatelům módní pře- 



O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 175 

pjaiosti. Kazatel Bílovský, chtěje líčiti prostotu krojovou u posvátné osoby, 
s přídechem výčitky si ulevuje : „Nenosila strickrocku anebo sukně s obru- 
čema, jak nynější panny . . . nosí tak široké . . . Takové sukně jak vinné 
bečky dole obručema rozložené jsou." Jinde kára chození do kostela 
v tomto oděvu posměškem: „Sukně již dlouhé nosí, jenom že zvonečky 
jim scházejí, kterých sice nepotřebuji, neb místo nich obručema nyněj- 
šíma tak o stolice zvoní, až se rozlíhá, a tlukou, jakoby padák byl, na 
který se klapačkami místo zvonění znamení dává." Naši škarohlídové 
a nepřátelé těchto sukní s obručema nebyli osamoceni. Vždyť souvěká 
literatura německá může se honositi několika samostatnými spisy, jež byly 
vydány proti těmto sukním s obruči i zase na jejich obranu. 

Podle mody ozdobně vypracovaué a „špalíčkované" a krumplované 
střevíčky ženské nelíbily se rozšafuým karatelům mody francouzské. Eáraji 
v nábožném rozjímání „vyšívané střevíčky, vystepované obuvy, vykrajované 
a zlatem vyšívané a krumplované pantoflíčky." S mravokárci spojili se 
lékaři a vykládali o škodlivosti hlavně střevíců s vysokými špalíčky. 
Poslyšme na př. : „Poněvadž jest lidem k dobrému velmi potřebí, aby 
měli nohy zdravé, volné a lehké k chůzi a práci, měliť by střevícové co 
nejlépe uděláni býti . . . Vysocí špalíčkové při ženských střevících velmi 
škodí; působí veliké bolesti a nebezpečně se na nich chodí, ani se na 
nich nemůže pěkně zrovna chodit; a protož by nemělo ženské pohlaví 
vysokých špalíčků, neb aspoň před 14. rokem, nosit." 

Byly střevíčky ženské tenkráte hotoveny z damašku, z brokátu, 
byly zlatem a stříbrem vyšívány, stuhami, krajkami a třásněmi okrášleny. 
Mimo to ozdobeny byly ještě růžicemi z drátku zlatého a stříbrného, 
z mazlíček pentlových. 

Naši mistři neměli dost na cizích módách. Sami si vymýšleli obuv 
novou a, jak vyhlašovali, praktickou. Obuv šili podle zvláštních návodů, 
tiskem vydávaných. V bibliothece musejní uložen je na př. kuriosní spisek 
s názvem: „Projekt neue, zur Brhaltung der Fiisse beitragende und wohi- 
feile Schnhe zu verfertigen", vydáno v Praze, 1800, 50 str. Připojeno 
vyobrazeni podešve, jehož originál chová prý se v SchOnfeldském techno- 
logickém museu ve Vídni. 

Charakteristická pověst pro tehdejší nádheru a marnivost kolovala 
po Praze, jak prý si hraběnka nějaká kázala zrobiti střevíce z chleba 
pšeničného. Za to se jí zjevil satanáš a odnesl ji do pekla. 

Nová móda zanesla do Cech dále tak zvané „tuhé kabátky" neboli 
„šněrovačky a , upravené z kostice, pošité pestrým hedvábím, nezřídka 
prošívané nitkami zlatými a stříbrnými. Jako jinde, tak také u nás bylo 
záhy poukazováno na nepřirozenost a tudíž nezdravotu těchto tuhých 
kabátků. Výčitkami tohoto druhu naplnily by se celé knihy. Aspoň ukázku 
tehdejších úvah zdravotnických. „Co se má soudit o živůtcích neb šně- 
rovačkách a tuhých kabátcích? To jest, zvlášC šněrovačky, velmi škodlivý 
oděv, který kazí zdraví a přirozenou krásu lidské postavy. Šněrovačky 
a tuzí kabátkové ohyzdí pěknou a rovnou postavu lidskou, a majíc rovné 
činit, jakž se bludně myslilo, křiví a hrbí ; kazí vnitřnosti v prsech i živote. 
dýcháni a zažívání . . ." 



176 Čeněk Zíbrt: 

Podobnými stesky hemží se stránky tehdejších spisů zdravo vědných, 
kdež se dočítáme, že působí šněro vačky škodlivě, že brání volnému po- 
hybu těla, zužují dutinu prsní a ztěžují dech i překážejí zhoubně oběhu 
krevnímu, podporují špatný vzrůst atd. Přesvědčivost těchto důvodů byla 
asi ze zkušenosti uznávána také od zákonodárců. Překvapí nás, když 
čteme patent vydaný na rozkaz císařský dne 14. srpna 1783 od hraběte 
Eolovrata proti nošení šněrovaček jakéhokoli druhu od dívek, chovaných 
v sirotčincích, v klášteřích a veřejných školách. Patent byl tak přísný, 
že děvče, oděné šněrovačkou, nesmělo býti vpuštěno od učitele do školy. 

Nová móda ženská zanesla k nám dále vedle jiných podivnůstek 
také zálibu, živůtek i svrchní oděv z míry vykrajovati, vystřihovati. Ostře 
brojili proti tomu rozšafní mravokárci zároveň s lékaři, kteří pouka- 
zovali na nebezpečí hrozící zvláště za chladného počasí zdraví. Rozumí 
se, že móda byla již tenkráte mocná pauí a že s ní bylo nesnadno zá- 
pasiti. Zakusil toho rektor universitní Jos. Michelicz, když v Týnském 
kostele učeně vykládal o nevhodnosti oděvu ženského, proč v zimě se 
nosí lehký, tenounký oděv, mimo to ještě příliš vykrojený, z čehož prý 
neduhy a nebezpečné choroby vznikají. Hned druhého dne rozlétly se 
po Praze posměšné veršíky o protivníkovi mody ženské, složené od ctitelů 
krásného pohlaví. 

Oblíbeny byly u nás tak zvané tt palatiny u , t. j. límce kožešinové 
skoro úplně na způsob moderních pláštíků, jenomže kratších, s bílým 
okružím u krku pečlivě naškrobeným. Název palatine vznikl odtud, že 
prý falckraběnka tento úbor vymyslila. Cechové počeštili si název cizí 
v „hrdelní kožíšek". Rohn vykládá zároveň, že to byla srstnatá ozdoba 
ženského krku sobolová a vůbec z drahých kožešin. 

Mezi druhy oděvu svrchního přibyl v době, o kterou jde, tak zvaný 
contouche, Čili, jak Cechové si název po česku upravili, kandus. 
Název chtěli někteří vykládati z francouzského úsloví „Qu'on touche". 
Není pochyby, že je vzat z polského slova „kontusz". Byl to pohodlný, 
široký svrchní oděv vlněný nebo hedbávný, k němuž byl připojen poloviční 
úbor na způsob širokého a dlouhého pláště s volnými rukávy. Proti pří- 
lišné oblibě těchto kontušů byly rovněž jako proti sukním s obruči a proti 
šněrovačkám vydávány zvláštní učené spisy. 

Velikou péči věnovaly dámy líčení a šlechtění obličeje. K posavadním 
líčidlům přibývají v této době vlivem mody francouzské (již jména to 
prozrazují) rozličné „vonné parfimary", „pommady", „plevejsy" atd. 
Venkovanky nemohly si ovšem poříditi tak drahocenná líčidla. Vymyslily 
si zvláštní originální prostředek krášlící. Prozrazuje Bílovský, že Hanácká 
děvčata v den sváteční se zdobí zvláštním líčidlem, myjí se syrovátkou, 
aby se jim tváře blýštily. Jinde se zmiňuje o témž způsobu okrašlování 
u děvčat moravských, dodávaje, že se jim tváře umyté syrovátkou blýští 
potom jako Pardubská věž v Cechách. 

Kromě líčidel seznámila móda francouzská české ženy s ozdobou 
ještě jinou, lepiti si na obličeji bíle napudrovaném k vůli kontrastu černě 
částice, černé flíčky. Byla to na začátku drobná kolečka černá. Později 
nabyly rozmanitých podob. Dámy lepily si na obličej černé hvězdičky, 
mušky, broučky, měsíčky, srdíčka, amoretty, květy, lístečky a pod. 



O krojích v Čechách a na Moravč ve stol. XVIII. 177 

Vznikly skoro podobně jako paruka, napřed z důvodu rozumného, pak 
byly přijaty v modu. Původně si ženy zakrývaly těmito černými flíčky 
skutečné skvrny, pihy a jizvy na tváři. To s>* líbilo dámám, toužícím 
po novotách, a lepily si pak tyto ozdůbky (po francouzsku „mouches", 
po němečku „Schonpflásterchen", polsky vlivem názvu francouzského 
,muszki b ) i na tváře čisté, zdravé, svěží. Vrtkavá móda ztropila si ta 
o svých poddaných obvyklou svoji hříčku směšnou. Zvyk se tak zakořenil, 
že se vyvinulo odtud a ustálilo zvláštní symbolické dorozumění pomocí 
těchto černých částic ve světě alamodovém. Elegantní dámy nosily při 
pasa nebo v kapse ozdobnou krabičku perleCovou na tyto černé „mušky" 
rozmanitého tvaru. Ve společnosti dáma podle svojí nálady naznačovala 
totiž tvarem ozdůbky a hlavně polohou na obličeji, jak se mají páni ve 
společnosti k ní chovati v té nebo v jiné chvíli. Bylo tu potřeba důkladné 
znalosti. Měla-li dáma černou hvězdu prostřel čela, jmenovala se okrasa 
tato „la majestueuse" a galantní pán, dvořící se dámě, hued se dovtípil, 
že dnes jest ochotna přijímati velkopansky jeho poklony a lichocení. 
Byl by zle pochodil, kdyby se pokoušel o zábavu žertovnou, čtveračivou. 
Tak směl rozesmáti dámu jen tenkráte, když se objevila ve společnosti 
s černým kvítkem na tváři tam, kde vzniká při smíchu důlek, když měla 
na tváři černon ozdůbku podle účelu nazvanou n l'eujouée u . U této dámy 
zase marné by se pokoušel o přízeň, kdo by si zosnoval řeč vyšperko- 
vanou pečlivě, proplétanou uhlazenými, vážuýini projevy úcty, „kortezí 
a reverencí". Takovéto chování předpisoval černý oblouček uprostřed 
tváře, nazvaný „la galaute". Změnil a- li dáma náladu a vyňavši z krabičky 
černý flíček amorett, přilepila nade rty, nazývala se ozdůbka černá „la 
coquette" a zase naznačovala zkušenému galánovi, jak se v tomto pří- 
padě má chovati, aby dáma byla spokojena. Jiná ozdůbka byla lepena 
v koutku úst a nazývala se n la baiseuse" atd. 

Ze byla tato móda francouzská známa také ženám českým, potvrzuje 
docela jasně kazatel z r. 1697 a pak kazatel Veselý. Při výkladu o sym- 
bolice barev chválí barvu černou: „Vidíme často, že nádhernost žeuská 
na bílé tváře černé flíčky sobě lepí, aby krásnější byly. tt Jiné svědectví 
je zapsáno v kalendáři, vydaném na sklouku věku XVIII. v Praze, kdež 
se dámy vtipkují, že se snaží krásu zdokonaliti, lepíce černé flíčky na 
obličej napudrovaný. 

Hlasy mravokárcu se neshodovaly. Vedle ostrých výčitek, aby ženy 
nenosily závojů, překvapeni jsme u asketického jesuity Chauovského radou, 
aby dívky zakrývaly svou tvář závojem, jak říkal „flórem", maje důvod 
pro tuto radu, že prý za starodávna téměř všecky panny příkladem a pro 
čest nejsvětější Panny Matky Boží se zakrytými tvářemi chodívaly. 

Jemné, květované závoje byly nošeny všeobecně. Karel VI. vydal 
zvláštní nařízení o úpravě, hotovení závojů r. 1724 pro Slezsko a r. 1755 
bylo vydáno podobné nařízení pro Cechy. Dvorní dekret ze dne 31. října 
téhož roku stanoví přesně, aby závoje byly hotoveny pečlivě, jemuě, aby 
závoj uprostřed byl tenči, průhlednější než po krajích. Při květovaných 
závojích má bílý podklad vynikati, aby květy jako při závojích z Nizo- 
zemska důrazněji byly kontrastovány svojí pestrotou vedle základní bělosti. 
Na bělidle (napomíná dvorní dekret) nechť děje se práce se závoji opatrně, 



178 Čeněk Zíbrt: 

něžně. Místo skleněných hladidel, kterými staří žehlili prádlo, látky, má 
prý se použíti koulí mramorových, 6 — 9 liber těžkých, a opatrně žehliti 
i potom lisovati, nejlépe lisem ze dřeva olšového, poněvadž je hladké, 
rovné, ftád dále napomíná, aby závoje nebyly z míry lepem napouštěny 
a škrobeny. Mezi nejoblíbenější byly čítány závoje barvy tělué, žlutavé 
roušky, nazývané „poučníky". 

Nevyhnutelnou součástí ženského kroje, upraveného na procházku 
nebo k návštěvě, byla hůlčička tenká ze španělského rákosu, ozdobená 
svazkem pentlí, mašlemi, jak se ve slovnících tehdejších nazývá „špa li- 
belka". Mimo to nosila dáma podle mody tak zvané ' fochry nebo 
v adrie. U nás záhy zdomácněly vějíře z jemného papíru, pomalovaného 
rozmanitými figurami, nebo z kůže, z atlasu, upravené tak na jemné 
tyčince, že se rozevíraly proti slunci. Někdy bývaly tyto vějíře okrášleny 
černými péry, střapci a pod. Měly jména rozmanitá. V Augspurku je 
nazývali Wendelin, ve Vídni Waderl, kterýžto název i s věcí zdomácněl 

* 

u Cechů. Stará píseň, tištěná v Litomyšl', popisuje kostrbatými veršíky, 

jak Bětuška 

„má pékný vadilo, 
pořád se ťoťrujo, 
má růžové střevíčky 
a na t\áři dvé mušličky. u 

Více nás zajímá zpráva cizince, jeuž se v Praze diví, jak v neděli 
jen venkovanky nenosí těchto vadrlí proti slunci. I služebné dívky si 
vykračují do trhu v jedné ruce s košem na vařivo a druhou rukou způ- 
sobně si přidržují nad tváří proti slunečním paprskům, aby jich nepálily, 
vadrle. Cizinci prý to připadalo stejně směšně, jako když viděl v Praze 
mlynáře na vozíku, jak řídil jednou rukou koně a druhou se chránil 
deštníkem, který ovsem tenkráte byl ještě pokládán za módní výstřednost. 

Mezi pokrývkami hlavy ženské zahlédneme především množství 
čepců rozmanitě upravených. Jsou to čepce „hedvábné, křídlaté, nitěné, 
pletené, síťkové, po stranách vyduté, vyšívané" a čepce zlaté (výčet 
u Rohua). 

Neblaze proslula z ženského kroje úprava vlasů a vysoká, načechraná 
pokrývka hlavy ženské, jak u nás říkali podle francouzského „fontaše* 
a hlavně tak zvaný „kokrhel". Francouzské dějiny kroje z doby, o kterou 
tu jde, poučují, že byly nošeny klobouky, které představovaly na př. 
válečnou loď s veškerým příslušenstvím, plachtami, stožáry, s děly atd. 
v miniatuře (klobouk á ť admirál), nebo klobouk, znázorňující vítěznou 
trofeji, při čemž módní žurnály tehdejší pochvalovaly mistrné zobrazení 
bubnů a pod. Podobná pitvorná móda byla zanesena také do Čech. 
Nebujcla tu sice tak nevázaně jako ve Francii, přes to však měl plné 
právo rýmovník zavtipkovati si o bohyni Módě: 

„Vrtkavá, dnes chocholaté 
čepce — díš — že jsou hezké, 
zej tra zase připlesklé ; 
klobouky tu kulovaté, 
tu zas chválíš tří hrana té, 
brzy velké jako véž, 
brzy malé míti chceš." 



O krojích v ("'echách a na Moravě ve stol. XVIII. 179 

Čechové pojmenovali tyto módní vysoké čepce, načechrané, zježené 
jako hřeben kohoutí — kokrhel, podobně jako Poláci, kteří je nazvali 
„kukuryku tt . Kazatel Bílovský na začátku XVIII. století volá s rozhoř- 
čením, že je nepěknou módou ženskou nositi „veliký, široký, dlouhý, 
vysoký a jako pastuší chaloupky střecha nakloněný kokrhel . . ., Neumodi- 
hauben". Nerozezná prý již nikdo po úpravě hlavy, která je svobodná 
a která je vdaná. Bílovskému přizvukuje r. 1720 Axlar: „Nic tu říkati 
nechci o těch potvorných kokrhelích, který nevymyslel žádný jiný, leda 
ten nejpyšnější satanáš, nebo to je jeho vlastní koncept, který ženám 
poskytl, jak by se totižto jedna větší zdála než druhá, a protož již až 
na lokte ty žezla natahovaly. Snad ten pyšný lucifer opět chce na nebe 
vstoupiti, než bojím se, aby s lešením nespadl. Já se domnívám, že na 
jejich hlavách ten rarášek míní stavěti Babylonskou věž, poněvadž sobě 
tak vysoké lešení stroji. Jistě že se tomu všichni moudří muži pokoutně 
smějí a za věc bláznivou a dětinskou pokládají . . ." 

Móda nositi tyto kokrhely tak se rozmohla, že i dívky služebné 

neodolaly všeobecnému vkusu panskému a chodily si po mode. Kára 

V. Špreng venkovské děvče příchozí do města, které obyčejně „brzy 

odloží pr vnější kroj, brzy čepeni šalouní a krajkami nad míra vysoké 

ze všech stfan vykrášlí, hned i štědře zaplatí tomu, který by jí podle 

nového 

Kokrhel musí být tak veliký, 
že by moli' holub v něm hnízdo míti, 
kdyby jen drobet vítr zafoukal, 
hned* by se čepeček v blátě zkoupal." 

I malá děvčátka podle mody nosívala tyto nemotorné kokrhely. 
S nevolí to vyčítá Náchodský, že matky při výchově dětí tak rády se 
řídí módou. „Co činí medle častěj' matka? Ví ona dobře, že dcerušku 
svou sama k tanci sebou vzala, tvář její růžovou vodičkou sama třela, 
ucho pro záušnice krvavě sama prorazila, kokrhel a nádherné pantle 
sama ušila, kadeřavila, pudrovala . . ." 

Pokud se týče oděvu dětského v této době, poučují nás vyobrazení, 
že děti mívaly šaty téhož střihu a s podobnými ozdobami i výstřednostmi, 
jaké jsme poznali u kroje dospělých. Patřilo to k módě. Jen ojediněle 
zaslechneme výstrahy proti tomu. Z několika příkladů uvádím mínění 
Tomsovo v Katechismu o zdraví. Ptá se: Jaké mají býti šaty pro děti? 
„Obyčejný kroj, pro dítky, jako pro dospělé lidi, škodí prý tělu i duši. 
Děti by měly, které z dětinství, když se jim zubové vyrovnají, v 8. neb 
i*, roce vyrostou, svůj zvláštní oděv mít, kterým by se od dospělých 
rozeznali a chlapci i děvčata nevinně, po dětinsku se chovali ; a ten oděv 
pro chlapce a děvčata měl by zdravý, volný, otevřený, pěkný, lehký 
a laciný být.' Nejlepší by snad takový byl: prostá, volná, lněná halena, 
s bílými a modrými pruhami, bez kapec, po straně zavřená, zadu s le- 
žatým vejložkem, na prsech otevřená, s volnými, krátkými rukávy až po 
loket; a taková košile pod ní. V zimě by nosily dítky lehkou, vlněnou 
neb cvilinkovou halenu, na košili pod plátěnou halenou s modrými pru- 
hami. Punčochy by nesměly nad kolena jít. A tu by při tom prostém 
dětinském oděvu nemělo jiných šatů být, kteří nedají povětří volně k tělu 



180 Čeněk Zíbrt: O krojích v Čechách a na Moravě ve stol. XVIII. 

přijít a pro které se nemůže volně a lehce tělem pohybovati. Zpodky 
chlapcům z mládí převelice škodí . , ." 

Pročítajíce inventáře domácností staročeských v době této, divíme 
se množství skvostných šperků, zápon, řetízků, pasů, náušnic čili jak 
tenkráte říkali zanšnic, vlasenek, prstenů, halží, náramků (orumpantů) atd. 
Prosluly tenkráte krásně imitované brilianty české zároveň s oblibou 
granátů českých. Skvosty z pravých i nepravých drahokamů českých byly 
oblíbeny v Cechách i v cizině. Nasvědčuje tomu výčitka známého Abra- 
hama a S. Clara (Judas der Ertz-Schelm III. 273), že nosívají ženy sou- 
věké šaty s Leonskými (nepravými, zlatými) krajkami, na krku perle 
/. benátské massy, skvosty rovněž nepravé z českých drahokamů. 

Čítáme o náramcích s diamantem a s barevnými kameny, s obrázky 
svatými, s rubíny. Nosili podle archivních zápisů tenkráte prsteny s bril- 
ianty, se smaragdy, prsteny o čtyřech kaméncích, z nichž každý před- 
stavoval jeden živel světový. Nosili prsteuy s českými a také tyrolskými 
granáty, s malovanými obrázky milostnými. Podivný zdál se mi prstýnek, 
o němž jsem četl v archivu Jindřichohradeckém, že měl podobu májového 
žbánečku. Náušnice třpytily se krůpějemi diamantovými a smaragdovými. 
Šňůry z perel na krk mívaly spouky zdobené diamanty. Jehlice do vlasů 
oplývaly drahokamy, čteme na pí-, o jehlicích se 3 diamanty a 5 rubíny, 
o jiné jehlici s 8 diamanty a uprostřed s broušeným smaragdem, o jiné 
uprostřed s ametistem, s rubínem, topasem atd. 

Více než tento suchý výčet, jak byly okrášleny skvosty tehdejší, 
poučí nás zdejší sbírky Rudolfínské. Pozoruhodná je tu také zpráva 
dobrého pozorovatele cizince ve druhé polovici věku XVIII. Cechové 
prý oplývají bohatstvím kamenů, jež vedle drahokamů jsou na špercích 
oblíbeny, čeští brusiči a zlatníci robí krásné práce a poměrně laciné. 
Přiučili se také komposicím, a odtud mnohý, kdo zboží zlatnickému ne- 
rozumí, často kupuje komposici za pravý kámen, domnělý kámen brzy 
bledne, pozbývá lesku a třpytu. Pražské zlato a práce zlatníků pražských 
jsou ch valně známy všade. Tím vysvětluje spisovatel, proč přicházejí do 
Prahy cizí obchodníci galanterní objednávat si v Pražských zlatnických 
dílnách šperky pro cizinu. Pevná cena zlata a šperků prese všecky řády 
a patenty není ustálena. Na požádáni opatrného kupce ovšem prodávající 
zkusí pravost zboží. Je prý skoro neuvěřitelné, že s takovou lácí se 
mohou v Praze šperky prodávati, když se koupí za 1 zl. 30 kr. kloudný 
jakoby zlatý prsten, posázený českými kameny, který vypadá docela 
slušně, jehož pravá hodnota ovšem je pranepatrná. Jen když prý se 
blyští a třpytí, dokud se neotře a nezevšední, je dobře. Když po čase 
třpyt zlata a jas kamene se promění v matný lesk prostého kovu, koupi 
se lacino prsten zase nový. 



Marie Konopnická: Vypravováni raněného. 181 



Vypravování raněného. 

Báseň Marie Konopnické. 
Z polštiny pieloŽil František. Vondráček. 

Chlad ranni rosy probudil mne zase. 
Zrak otvírám a lakotně vzduch ssaji . . . 
Hruď cítí břímě hlavy zlatovlasé, 
jíž ve tváři sny, úsměv dosud hrají. 
To v litém boji padlý druh můj mladý, 
jenž klesl po mně a tak těžce padal, 
jak by se řítilo kus těžké klády . . . 
Ten, jeuž mu v srdce smrtnou ránu zadal, 
měl oko jisté, pádnou jistě paži, *-• 
že druh můj padl, blesk jak dub když sráží, 
že děsu smrti neucítil příval, 4 

neb sladký úsměv ještě s retů splýval 
a slovo jakés pólo vyslovené. - 
Jen oči k nebi tupě obrácené 
mu matně zřely z krvavého lože, 
jak volaly by: „Umírám, <3 Bože! u 



Já neměl síly odsunout té hlavy 
od prsou zraněných. Lesk slunce žhavý 
mi bodal v oči oslepené prachem. 
Chci protřít je a zvedám chabou ruku, - 
krev z rány trysk la, novou cítím muku, 
a oděv rdí se zase krve nachem. 
Já cítil, záchrany že zapotřebí, 
jíž mysl sklíčená však marně hledá . . . 
I vzhlédnul vzhůru k sinému jsem nebi, 
tam jako krev by byla, jež se ssedá, 
a mráčky, dým jak, zdeptaná jak těla. - 
A slunce, Boží zřcnice, se chvěla 
jak hněvu žárem, zřela dolů k zemi, 
jak hledala by život v těl těch tříšti. — 
Tak ležel jsem tam děsném na bojišti 
sám pólo mrtvý. 

S pravé, s levé strany 
se líce mrtvých proti slunci bělí, 
ty líce ztrnulé, z nichž smrt jen zřela . . 
Krev ssedlá, z každé řinoucí se rány, 



1 



182 Marie Konopnická: 

ta čelo třísní, proud tam její stmělý 
jak lesklé pruhy ovíjí ta těla. 
A ticho bylo ua té smrti líše, 
že slyšel vlaštovek jsem let, jež tiše 
nad zemí přelétaly jako mžikem. 
Ač nikdo nehles' na krvavých ložích, 
přec ticho to se zdálo hrozným křikem 
a jakous mluvou strašnou soudů božích. 



Tu vzduch se zachvěl; přivábený lupy 
sup, křídly šumě, vzlétl převysoko 
a chvíli rozpjat visel nade trupy, 
a jeho krvavé a plné zloby oko 
se zalesknulo, děsným planouc žárem, 
jak hrozilo by všemu smrtí, zmarem. 
Teď slétnul, v rozbitou leb drápy vlíná, 
a v zříteluice klove zobcem křivým, 
v ta těla kolem bezvládná a siná, 
jak byl by schvácen pomsty chtíčem divým, 
A černé kavky, plačky ze řemesla, 
se ve křik daly, který slzy nemá, 
Um letíce, kde slunce lože hledá, 
a v křiku jejich slyším: „Běda! běda! - 



V tom s pravé strany tiše kdosi vzdychnul : 
„Ó Alláh ! u — zase povzdech matný ztichnul. 
Hle, turban zelený se tamo zvedá 
a za ním povznesla se nyní hlava, 
trup s plecí mocnou, zdranou do krvavá. 
Toť nizim jako obr s černou bra lou 
se zveduul s těží ; zrakem cosi hledá . . . 
Pak zachvěl se jak špit neb utýrauý, 
a krev mu proudem tryskla z čerstvé rány 
a rudým pruhem barví hruď mu mladou . . . 
I strhnul kafran s mohutného těla 
a svinuv kus, jej do rány si vtisknul, 
ve pravé ruce kinžal se mu blýsknul 
jak luua; líce siná se mu chvěla, 
kdy okem tygra, který kořist cítí, 
zřel na mrtvoly, zda již prchlo žiti 
ze hrudí nepřátel všech Maliomeda. 
Teď vedle k padlému se schýlil; hledá 
v něm dechu; postřehl jej v těle asi, 
neb vrazil kinžal do nahé mu šíje, 



Vypravováni raněného. 183 

již zbarvila krev rudými hned pásy. 

A nizam zašeptal si: „Neožije!" 

Pak dál se vléknul, barvě vlastni sledy, 

rozběsněn pomstou, ztrátou krve bledý, 

a hledal dechu, kde v kom dosud živý, 

dál plíže se, jak pardal lupu chtivý; 

a když jen někdo zasténal si z ticha 

když zřel, že někdo hnul se, že snad dýchá, 

tu ihned s výkřikem, jenž v duši mrazil, 

naň vrh' se, kinžal v ňadro jeho vrazil. 



Byl strašný jako Hunnův stíny mstivé, 
jichž bojechtivost smrt prý nezastaví, 
měl pohyby i tvářnost šelmy divé 
a zraky jako noční upír dravý. 
Na cele, tváři krev mu sesedá se 
jak znaky smrtelného obejmutí . . . 
Tak tělo po bojišti k chůzi nutí, 
jsa smrti hroznější, jen vraždi zase. 
Pak chvíli stanul, v práci odpočinul 
a k hrudi sahal, chvěl se udýchaný 
a b čela smrtelný se pot mu řinul. 
Krev kaftan barví, jež mu plyne z rány, 
i šátek, který bedra jeho páše. 
Zdá se, že život z žil mu prchá plaše, 
leč hned se vzpružil, zraky potrhané 
zas pozvedá, v nichž divý oheň plane. 
Jak had se plížil mezi mrtvol kupy 
a dobíjel, kdo žili. 



Dva jen trupy 
nás dělily již. Jako uhranutý 
jsem oči v onu stranu měl jak vkuty, 
kde blíž se plížil onen nizam divý, 
a tratě dech již cítím, pólo živý, 
jak kinžal řídí v hruď mou jeho ruka 
a k srdci právě; všecka smrti muka, 
té jisté, blízké, neodvratné smrti, 
mne schvátila a silou svojí drtí, 
že hlasně vzdych' jsem: „Bože!" 

Nizam divý 
mne postřeh', skočil, vztáhnul ke mně ruce, 
křik jeho vzteklý zaleh' v širé nivy . . . 

13 



Anatole France: 

Leč náhle, jako v hrozné smrti moce 

sám klesnul, rána re brndi své stisknul, 

z níž Černé krve proud teď valem trysknnl. 

I zachvěl se a v prázdno ruce vzpíná; 

na čela potřísněném krve prahem 

se rozesUrá smrti mlha siná . . . 

Zrak hasne ... V tahem se smrti teď boji 

se nizam zvednul, máchnul polokruhem 

po mně svou zbrani, na niž krev se rděla, 

leč ve tknul ji jen do mrtvého těla, 

jak olovo jež tižilo hruď moji. 

Vlc nepohnul se kinžal v jeho pěsti . . . 

Jak dub se skácel nizam k mému boku — 

a tahy v lici blízkou smrt již věstí, 

teď záblesk poslední mu zbaal v oko, 

líc sinavěla, tuhnout již se zdála . . . 

A nizam skonal, šeptnuv: „Alláh, Alláh!" 



T h a i s. 

Napsal Anatole France. Přeložila Anežka Schulxová. 
(Pokračováni. > 

o.jini vyšli ze stanů a hotovili se k odchoda, když děsivým 
zázrakem oblak zakryl vrcholek smutečního pahorku. 

Když pak tento oblak se rozplynul, objevil se slin 
Achillův, pokryt zlatým brněním. 

Napřáhl rámě proti vojínům a zdálo se, že praví : 

, „Jak, vy odcházíte, ditky Danaovy? Vracíte se do vlasti, 

J kterou již neuzřím, a bez oběti zastavujete můj hrob?" 

A již první vůdcové ílekfi shromáždili se u mohyly. Akanas, syn 

Theseův, starý Nestor, Agamemnon, nesoucí berlu, všichni patfiti nu 

zázrak. 

Mladý syn Achillův, Pyrrhus, klečel v prachu. Odysseus, poznáte! uý 
dle čapky, zpod níž vynikaly jeho zlaté kučery, posuny vyjadřoval, že 
souhlasí se žádostí stínu rekova. Rozmlouval s Agamemnonem a obecen- 
stvo vyrozumělo: 

„Achilles," pravil král z Ithaky, „jest hoden, aby uclěn byl mezi 
námi; zemřelí slavně pro Helladu. Žádá, aby dcera Priamova panna 
Polyxena byla obětována na jeho hrobě. Danaovci, usmiřte stín hrdinův, 
a iicchC syn Pelefiv raduje se v Hadu!" 



Thais. 185 

Ale král králův odvětil: 

„Uše třmě panen trojánských, jež vyrvali jsme od oltářů. Již dosti 
zla dopadlo na slavný rod Priamův." 

Mluvil takto, protože sdílel lože se sestrou Polyxeninou a moudrý 
Odysseus mu vyčítal, že dává přednost náručí Eassandřinu před zbraní 
Achillovou. 

Všichni Řekové projevili svůj souhlas hlučným úderem zbrani. 

Bylo rozhodnuto o smrti Polyxenině a usmířený stín Achillův zmizel. 

Hudba, tu zuřivá, tu žalostná, provázela myšlénky osob. 

Obecenstvo zatleskalo. 

Pafnuc, který vše vztahoval k pravdě božské, zašeptal: 

„Tato báje ukazuje, jak krutí byli zbožnovatelé nepravých bohů!* 

„Všechna náboženství dávají podnět ke zločinům," odvětil mu Epiku- 
regec. „Na štěstí ftek božsky moudrý přišel, aby lidi osvobodil od marných 
hrůz neznáma. M 

Tu Hekuba míýíc šediny rozpuštěny a šaty v cárech, vyšla ze stanu, 
kde byla uvězněna. 

Dlouhý vzdech projel obecenstvem při tomto dokonalém obraze 
neštěstí. 

Hekuba, upozorněna snem prorockým, chvěla se o svou dceru a o sebe. 
Odysseus přistoupil k ní a požádal ji za Polyxenu. 

Stará matka rvala si vlasy, rozrývala si tváře nehty, a líbala ruce 
tohoto muže krutého, jenž zachovával svůj neúprosný klid, jako by 
-chtěl říci : 

„Buď moudrá, Hekubo, povol nutnosti. I v našich domech jsou matky 
staré, jež oplakávají svých dětí, navždy odpočívajících pod smrky Idy!" 

A Hekuba, kdysi královna kvetoucí Asie, nyní otrokyně, prachem 
posypávala svou hlavou nešťastnou. 

Však tu, nadhrnuvsi závěsu stanu, objevila se panna Polyxena. 

Chvěni proběhlo obecenstvem. Poznali Thaidu. 

Pafnuc spatřil tu, pro niž přišel. 

Bílým ramenem svým držela nad hlavou těžkou závěsu. 

Nehybná, podobna krásné soše, ale pohlížejíc kolem sebe klidným 
výrazem svých oči fialkových, sladkých a hrdých, budila ve všech po- 
hnutí krásy antické. 

Šumot pochvaly se ozval, a Pafnuc, pobouřen v duši, tiskl si ruce 
k srdci a vzdychl : 

„Proč, ó bože můj, dáváš takovou moc jednomu ze svých tvoru?" 

Dorion, klidnější, pravil: 

„Zajisté, atomy, jež okamžitě se spojily, aby vytvořily tuto ženu, 
podávají spojení příjemné oku. Však jest to jen hříčka přírody a tyto 
atomy nevědí, co činí. Kdysi odloučí se od sebe s touž lhostejností, 
s jakou se spojily. Kde jsou atomy, jež kdysi utvořily Laidu nebo 
Kleopatru? Neupírám, ženy někdy jsou krásny, ale jsou podrobeny 
všelikým věcem nemilým a odporným. Na to právě myslí duchové pre- 
mitavi, kdežto muži všední nevšímají si toho. A ženy vnukají lásku, 
ačkoliv jest nerozumno, milovati je. tt 

Tak filosof a asketa patřili na Thaidu dle různosti svých mínění. 

13* 



186 Anatole France: 

Nevšimli si Hekuby, jež obrácena k své dceři, posuny jí pravila: 
, Pokus se, obměkčiti krutého Odyssea! Ať mluví tvé sliy, tvá krása* 
tvé mládí." 

Tbais, vlastně Polyxena, spustila závěsu stana. 
Učinila krok a všechna srdce zachvěla se. A když krokem ušlechtilým 
a lehkým popošla k Odysseovi, rythmus jejích pohybů, provázený zvukem 
fiaut, budil vzpomínku na řadu krásných věcí, a zdálo se, že jest božským, 
středem harmonií světa. 

Bylo viděti již toliko ji, a vše bylo ji zastíněno. 
Ale děj pokračoval: 

Moudrý syn Laertův odvrátil hlavu a ukryl ruce pod pláštěm, aby 
vyhnul se pohledům a polibkům prosebnice. 
Panna kynula mu, aby již se neobával. 
Klidné oči její pravily: 

„Odyssee, budu tě následovat, abych byla poslušná nutnosti, a po- 
něvadž chci zemříti. Dcera Priamova a sestra Hektorova nikdy nepřijala 
by cizince ve svém loži, jež jindy pokládalo se za hodno králův. Svo- 
bodně zříkám se světla denního." 

Hekuba, nehybná v prachu, náhle se vzpřímila a zoufalým objetím 
přivinula se k své dceři. 

Polyxena s rozhodnou něžností odsunula staré rámě, jež ji objímalo. 
Zdálo se, že praví: 

„Matko, nevydávej se urážkám vůdce. Nečekej, až odtrhnou tě ode 
mne a s hanbou tě odvlekou Raději, matko drahá, podej mi tuto ruku 
švadlou a své líce vrásčité přibliž k mým rtům." 

Bolest byla krásná na tváři Thaidině, dav projevoval vděčnost k této- 
ženě za to, že půvab tak nadlidský dovedla vdechnouti zjevům a událo- 
stem života, a Pafuuc odpouštěje jí skvělost její vzhledem k příštíma 
pokoření, již předem se radoval ze světice, již dá nebesům. 
Představeni spělo ke konci. 

Hekuba padla jako mrtva a Polyxena, vedena Odysseem, ubírala se 
k hrobu, obklopenému nejčelnějšími vojevůdci. 

Vystoupila za zvuku zpěvů smutečních na mohyla, na jejímž vrcholu 
syn Achilleův v zlatém poháru přinášel úlitbu stínu rekovu. 

Když obětníci vztáhli ruku, aby se jí zmocnili, kynula, že chce 
umříti svobodně, jak důstojno dcery tolika králův. 

Pak roztrhnuvši suknici svou, obnažila místo nad srdcem. 
Pyrrbus vrazil tam meč svůj, odvrátiv hlavu, a krev umělým způsobem 
vyprýštila mocným proudem ze skvělých prsou panny, jež, majíc hlavu 
nachýlenu na zad, a oči ztrhány hrůzou smrti, sklesla na zemi. 

Mezi tím, co vojíni zastřeli obět a zakryli ji liliemi a anemonami, 
výkřiky zděšení a vzlyky hlasně se ozývaly se všech stran. 

Povstav na lavici, Pafnuc hlasem pronikavým jal se kázati: 
„Pohané, ohavní ctitelé ďáblů! A vy ariani, bídnější než modlo- 
služebnici, slyšte a vězte! Co právě jste viděli, jest obraz a symbol. 
Tato báje chová smysl mystický, a záhy tato žena, již zde vidíte, bude 
obětována, jako obět blažená, bohu vzkříšenému! 11 
Dav proudil již všemi východy. 



Tbais. 187 

Opit z Antinoé, uniknuv překvapenému Dorionovi, vyšel z divadla, 
posud pohřížen v horlivé kázáni. 

Hodinu později Pafnuc zaklepal na dveře Thaidiny. 

Herečka bydlila v bohaté čtvrti Rakotis, blíže náhrobku Alexaadrova, 
v domě, obklopeném zahradami stinnými, kde vypínaly se umělé skály, 
a kde tekl potok, vroubený topoli. 

Stará otrokyně černá, se zlatými kruhy, přišla otevříti a tázala se f 
čeho si přeje. 

„Rád bych uviděl Thaidu," odvětil. a Bůh mi svědkem, že jsem 
přišel, jen abych ji uviděl," dodal. 

Poněvadž měl bohatou suknici a mluvil velitelsky, otrokyně vyzvala 
ho, aby vstoupil. Pravila: 

„Nalezneš Thaidu v jeskyni nymf." 

II. 

Thais zrodila se z rodičů svobodných a chudých, oddaných modlo- 
službě. 

V době útlého dětství jejího otec její v Alexandrii, blíže brány 
Měsíční, měl krčmu, navštěvovanou námořníky. Z té doby utkvělo ji 
v mysli několik upomínek. Viděla svého otce, jak sedal v koutě u krbu, 
maje nohy zkříženy, veliký, klidný a přece hrozný, jako některý ze 
starých Faraónů, jež oslavovaly nářky zpívané slepci na křižovatkách. 

Viděla i svou matku hubenou a smutnou, bloudící jako hladová kočka 
domem, jejž plnila svým ostrým hlasem a leskem svých očí fosforových. 

Vypravovalo se v předměstí, že byla čarodějka, a že v noci měnila 
se v sovu, aby odlétala k svým milencům. 

Lidé lhali: Thais dobře věděla, že matka jej i neoddává se čárům, 
ale že lakotou hnána celé noci počítala zisk dne. 

Tento otec nehybný a tato matka lakotná zůstavili ji, aby jako 
zvíře na dvoře sháněla si živobytí. 

Naučila se velice obratně vytahovati opilým námořníkům oboly 
z opasku, bavíc je při tom détinnými písněmi a necudnými slovy, jejichž 
smyslu neznala, Šla s kolena na koleno v jizbě prosycené zápachem 
kvasných nápojů a smolných nádob. 

Pak, majíc tváře pokáleny pivem a poškrabány drsnými vousy, 
unikala, tisknouc v ruce oboly, a běžela koupiti si medové koláčky od 
stařeny, jež choulila se za svými koši pod branou Měsíční. 

Denně byly to tytéž výjevy: námořnici, vypravující o svých ne- 
bezpečích, když Euros zatřásal řasami podmořskými, pak hrající v kostky 
a s klením žádající nejlepší pivo Cilicie. 

Každé noci dítě procitovalo rvačkami opilých. Skořápky ustřic, 
htajice nad stoly, rozjizvovaly čela za divokého řvaní. 

Někdy při svitu zatažených lamp viděla blýskati se nože a tryskati krev. 

Mládí její poznalo dobrotu jen dobrým Ahmem, k němuž přilnula 
velikou pokorou. 

Ahmes, otrok v domě, Nub, černější než kotel, který vážně vy- 
škraboval, byl dobrý jako spánek dítěte. 



188 Anatole France: 

. Óasto brával Thaidu na klín a vypravoval jí staré pohádky, kde 
byla sklopení plná pokladů, nahromaděných lakomými králi, již pak 
dávali usmrtit stavitele a dělníky, kteří sklep ení vystavěli. V těchto po- 
hádkách byli i chytří zlodějové, již oženili se s dcerami králův, a ne- 
věstky, které vystavěly pyramidy. 

Maličká Thais milovala Ahma jako otce, jako matku, jako chůvu 
a jako psa. 

Držela se zástěry otrokovy a následovala ho do sklepa, kde byly 
nádoby s nápoji, a do dvora, mezi kuřata hubená a ježatá, jež lépe 
ulétala před nožem ěerného kuchaře než mladí orlové. 

často v noci, na slámě, místo aby spal, dělal pro Thaidu vodut 
mlýnky a lodi veliké jako ruka i s veškerým lanovím. 

Trýzněn svými pány, měl roztrženo jeduo ucho a tělo plno rau 
a jizev. 

Ale přece tvář jeho uchovávala si výraz veselosti a klidu. A nikdo 
kolem něho nepomyslil, aby se otázal, odkud čerpá útěchu své duse 
a klid svého srdce. 

Byl prostý jako dítě. 

Konaje svou těžkou práci, zpíval drsným hlasem nábožné písně, jež 
v duši dítěte vzbuzovaly sny a rozechvění. Pěl nápěvem vážným a radostným : 
„Rci nám, Marie, co viděla jsi tam, odkud přicházíš? 
Viděla jsem příkrov a rubáš a anděly sedící na hrobě. 
A spatřila jsem slávu vzkříšeného !• 
Thais otázala se ho: 

„Otče, proč zpíváš o andělích, již seděli na hrobě?" 
A otrok jí odpověděl: 

„Světélko mých očí, zpívám o andělích, poněvadž Ježíš, Tán nás 
vstoupil na nebesa. 41 

Ahmes byl křestan. Přijal křest svatý a nazýval se Theodor ve schůzkách 
věřících, kam tajně docházel v době ustanovené mu k spánku. 

V ony doby církev doznávala trpkých zkoušek. Z nařízení císařova 
kostely byly pobořeny, svaté knihy spáleny, nádoby posvátné a svícny 
roztaveny. 

Zbaveni cti občanské, křesťané očekávali jeu smrt. Hrůza spočívala 
na obci Alexandrijské; vězení byla přeplněna obětmi. 

Se zděšením vypravovalo se mezi věřícími, že v Sýrii, v Arábií, 
v Mesopotamii, v Kappadocii, v celém císařství důtky, skřipce, železné 
kruhy, kříže a divé šelmy hubily kněze a panny. 

Tu Antoniu, již slavný svými viděními a životem na poušti, hlava 
a prorok věřících v Egyptě, slétl jako orel s výše svých skal divokých 
do Alexandrie, a spěchaje od obce k obci nadšením a ohněm svým po- 
vzbuzoval věřící. 

Neviditelný pohanům, byl přítomen všem shromážděním věřících, 
vnukaje všem ducha síly a moudrosti. 

Zvláště otroci byli stíháni a trestáni s neobyčejnou krutosti. Mnozí 
z nich, zachváceni hrůzou, zřekli se své víry. Jiní, v četnějším ještě 
počtu, prchali na poušť, doufajíce, že budou moci žíti tam v přemítání 
nebo lupem. 



Thais. 189 

. ; Lee Ahmes jako obyčejně přicházel do shromážděni, navštěvoval 
sajatce, pohřbíval mučenníky a radostně vyznával náboženství Kristovo. 

Vida tuto horlivost opravdovou, veliký Antonín, než vrátil se na 
poast, objal černého otroka a dal mu polibek míru. 

Když Thaidě bylo sedm let, Ahmes počal vypravovati ji o bohu. 
Pravil : 

.Dobrý Pán bůh žil v nebi jako Faraón, v stanu svém, pod stromy 
svých zahrad. Byl starší než svět a měl jediného syna, prince Ježíše, 
jehož miloval z celého srdce, a jenž krásou předčil panny a anděly. 
A dobrý Pán pravil princi Ježíšovi: 

Opusť mé zahrady a můj palác, mé datlovníky a svěží studánky. 
Sestup na zemi pro dobro lidi. Tam staneš se podoben děťátku a budeš 
žíti chůd mezi chudými. Utrpení bude ti chlebem vezdejším a budeš 
plakati tolik, že slzy tvé splynou v řeky, kde unaveny otrok blaženě se 
vykoupá. Jdi, synu můj ! 

Princ Ježíš vyslechl dobrého Pána a přišel na zemi na místo zvané 
Bethlém v Judsku. A procházel se lučinami, na nichž rozkvetly anemony, 
a řekl k svým soudruhům: 

Šťastni hladoví, doveduť je k stolu otce svého. Šťastni žízniví, na- 
pojit se ze studnic nebeských! Šťastni, kdož pláčí, usušímt slzy jejich 
závoji jemnějšími, než jaké má veřejná tanečnice. 

Proto chudí milovali ho a věřili v něho. Ale bohatí ho nenáviděli, 
bojíee se, aby nepovýšil chudé nad ně. V oné době César a Kleopatra 
byli mocni na zemi. Oba nenáviděli Ježíše a nařídili soudcům a knížatům, 
aby ho usmrtili. Aby poslušní byli královny egyptské, knížata Syrská 
vztýčila kříž na vysokém vrchu a umučila na něm Ježíše. Ale ženy umyly 
tělo a pohřbily je a princ Ježíš, prolomiv příkro v hrobu, vystoupil k do- 
brému Pánu, svému otci. 
. A od té doby všichni, kdož zemrou v něm, přijdou do nebe. 

Pán bůh, rozevra náruč, řekne jim: 

— Buďte vítáni, poněvadž milujete mého syna. Vykoupejte se a pak 
pojezte. — 

Vykoupají se za zvuků krásné hudby a po všechnu dobu, co budou 
jisti, uvidí tance umělé a uslyší vypravovatele, jejichž pohádky nebudou 
míti konce. Dobrý bůh bude chovati je pečlivěji než světlo očí svých, 
poněvadž budou jeho hostmi a oni budou hoviti si na jeho kobercích 
pod granátovými stromy jeho zahrad." 

Ahmes častěji takto mluvil a tak Thais poznala pravdu. 

Divila se jí a pravila: 

„Ráda bych také jedla granátová jablka dobrého Pána." 

Ahmes jí odvětil: 

„Toliko kdo pokřtěni jsou v Ježíši, požijí ovoce nebeského." 
. A Thais žádala, aby byla pokřtěna. 

Vida z toho, že doufá v Ježíše, otrok rozhodl se, že poučí ji více, 
aby budouc pokřtěna mohla vstoupiti do církve. 

A přilnul k ni vřele jako k dceři svého ducha. 

Dítě, stále odpuzováno svými rodiči nespravedlivými, nemělo lůžka 



190 Anatole France: 

pod střechou rodnou. Spala v koute ve chlévě, mezi domácími zvířat v. 
Tam, každé noci, Ahmes tajně ji navštěvoval. 

Přiblížil se tiše k rohoži, kde spočívala a usedal pak na paty, maje 
nohy zkrčeny, hruď vzpřímenou, dle zvyku dědičného v jeho plemeni. 

Jeho tělo a tvář, černě zbarvené, ztrácely se ve tmách; jen veliké 
oči jeho bílé zářily, a vycházelo z nich světlo, podobné paprsku jitřníma, 
jenž pronikal skulinou ve dveřích. 

Mluvil hlasem ostrým a zpěvavým, jehož nádech huhňavý připomínal 
tklivou a smutnou hudbu, již někdy večer lze slyšeti na ulicích. 

Někdy frkání osla nebo tiché bručeni vola jako sbor temných duchů 
provázelo hlas otroka, jenž hlásal Evangelium. 

Slova jeho klidně plynula ve tmě, rozlévajíce v ní vroucnost, milost 
a naději ; a novověrka, majíc ruku v ruce Ahmově, kolébána zvuky jedno- 
tvárnými a vidouc tajemné obrazy, usínala klidná a usměvavá mezi har- 
moniemi temné noci a svatých tajemství, při pohledu na hvězdu, jež 
mrkala mezi trámy chléva. 

Příprava trvala celý rok až do doby, kdy křestané radostně skví 
svátky velikonoční. 

Jedné noci v tomto čase slavném, Thais, jež už spala na své rohoži, 
ucítila, jak otrok pojal ji do náruče. 

Pohled jeho zářil novým leskem; oděn byl, nikoliv jako obyčejné 
rozedranou zástěrou, ale dlouhým pláštěm bílým, pod nimž tiskl dítě, 
řka tiše: 

„Pojď, má dušičko! Pojďte, mé oči! Pojď, mé srdíčko! Pojď přijjMi 
bílé roucho křestní.* 

A odnášel dítě, jež tiskl k svým prsoum. 

Polekána a zvědavá, Thais vystrčila hlavu z pod pláště a ovinula 
ruce kolem krku svého přítele, jenž běžel noci. 

Ubírali se temnými ulicemi; prošli čtvrtí židovskou; prošli podle 
hřbitova, kde kulich příšerně houkal. Přišli na křižovatku, pod kříže, 
na nichž visela těla odsouzenců, a jejichž ramena byla pokryta havrany, 
kteří kloktali svými zobáky. 

Thais ukryla hlavu na prsou otroka. Již se neodvážila patřiti 
kolem sebe. 

Náhle zdálo se jí, že sestupuje pod zemi. Otevřevši oči, nalézala 
se v úzkém sklopeni, osvětleném smolnicemi, a kde stěny byly pomalo- 
vány velikými, přímými postavami, jež jakoby nabývaly života v kouři 
pochodní. 

Viděla zde muže oděné dlouhými suknicemi a nesoucí palmy, kolem 
nich bílé beránky, holubice a hrozny. 

Thais mezi těmito postavami poznala Ježíše, podle toho, že anemony 
kvetly u jeho nohou. 

Uprostřed sklepem', blíže veliké kádě kamenné, naplněné vodou až 
po kraj, stál stařec s biskupskou čepici na hlavě a oděný šarlatovým 
pláštěm se zlatým vyšíváním. 

S hubeného obličeje jeho splývaly dlouhé vousy. Ve svém bohatém 
obleku měl vzezření pokorné a skromné. 



Thais. 191 

Byl to biskup Vivatius, jenž, vypovězen z obce Cyrenské, aby 
opatřil si výživu, provozoval tkalcovstvi a dělal hrabe látky z chlupů 
kožich. 

Dvě chudé dítky stály vedle něho. A nedaleko stará černoška držela 
bílé šatečky. 

Postaviv dítě na zemi, Anmes poklekl před biskupem a pravil: 

„Otce můj, ble, zde ona dušička, dcera mé duše. Přivádím ti ji 
sem, abysi dle slibu svého a libi-li se tvé velebnosti, dal ji křest života." 

Při těchto slovech, biskup rozepjav náruč, ukázal své ruce znetvo-, 
řené. Vytrhali mu nehty, když v době zkoušek hlásal víru. Thais se 
bála a ukryla se do náruče Ahmovy. Ale kněz dodával ji odvahy slovy 
laskavými : 

n Neboj se ničeho, drahá maličká. Máš zde otce duchovního, Ahma, 
jenž nazývá se Theodor mezi živoucími, a něžnou matku, jež rukou svou 
připravila ti bílý šat." 

A obrátiv se k Nitidě dodal: 

„Jest otroky ni zde na zemi, ale Ježíš v nebesích zvedne ji do řady 
svých manželek." 

Pak vyptával se novověrky: 

„Thaido, věříš v boba, otce všemohoucího, a v syna jeho jediného, 
jenž zemřel za spasení naše, a ve vše, čemu učili apoštolé?" 

„Věřím," odvětili společně černoch a černoška, držíce se za ruku. 

Na příkaz biskupův Nitida, klečíc, svlékla Thaidu se všech šatů. 
Ditě bylo nahé, majíc škapuliř na krku. Kněz třikrát pohroužil je do 
kádě křestní. Jahnové podali olej, jimž Vivatius udělil pomazáni, a sůl, 
jejíž zrnko vložil do úst novokřtěnce. 

Pak osušivši toto tělo určené k života věčnému, otrokyně Nitida 
oděla je bílým šatem, jejž utkala vlastni rukou. 

Biskup všem udělil políbení míru a když obřad byl skončen, odložil 
své roucho církevní. 

Když všichni vyšli ze sklepení, Ahmes pravil: 

„Dnes měli bychom se radovati, že dali jsme novou duši Pánu bohu; 
pojďme do domu, kde přebývá tvá Velebnost, biskupe Vivatie, a radujme 
se ostatek noci." 

„Dobře jsi pravil, Theodore," odvětil biskup. 

A uvedl malou společnost do svého domku, jenž byl odsud nedaleko. 
Domek záležel z jediné světnice, kdež byly dva stavy tkalcovské, hrubý 
stůl a odřený koberec. Když vešli, Nub zvolal: 

„Nitido, přines kotlík a nádobu s olejem; vystrojme si dobrou 
večeři." 

Takto hovoře, vyňal zpod pláště svého drobné rybky, jež měl tu 
ukryty. Pak rozdělal oheň a jal se je péci. 

A všichni, biskup, dítě, dva mladíci a oba otroci usednuvše kruhem 
na koberec pojídali pečené ryby, chválíce při tom Pána. 

Vivatius mluvil o mučení, jež podstoupil, a hlásal příští vítězství 
církve. fteč jeho byla drsná a plna obrazů a hříček slovních. Život 
spravedlivých přirovnával ke tkanivu šarlatovému a k vysvětleni křtu 
pravil : 



192 Anatole Fnince: 

„Duch svatý vznášel se nad vodami, proto křesCané vodou přijímají 
křest. Ale i ďáblové obývají v potocích, studánky zasvěcené nymfám 
jsou velmi nebezpečny, a známo, že jisté vody způsobují všeliké nemoci 
duše i těla." 

Někdy vyjadřoval se v hádankách a vzbuzoval v dítěti hluboký 
obdiv. Ku konci večeře nabídl něco vina svým hostům, jimž rozvázaly 
se jazyky tak, že počali pěti zpěvy církevní a žalmy. 

Ahmes a Nitida, povstavše, zatančili nubický tanec, jemuž naučili 
se v dětství svém, a jenž zajisté tančil se v kmeni jejich od prvních 
dob světa. 

Byl to tanec milostný ; pohybujíce pažemi, a kolébajíce tělem, tvářiti 
se, jakoby tu se hledali, tu jeden před druhým prchali. Kouleli velikýma 
očima a v úsměvu objevovali třpytné zuby. 

Tak Thais přijala křest svatý. — — 

Milovala zábavu a čím vice dospívala, tim více ozývaly se v ní ne- 
trčíte žádosti. 

Celý den tančila a zpívala s dětmi potulujícími se na ulici a ještě 
večer, vracejíc se do domu otcovského, prozpěvovala si : 

— „Torti, proč zůstáváš doma? tt 

— „Navíjím vlnu Miletskou." 

— „Torti, torti, jak zahynul tvůj syu? ta 

— „S výše bělouše spadl do moře." 

Již dávala přednost společnosti hochů a dívek před společnosti 
dobrého Ahma. Nevšimla si, že přítel její méně často býval u ní. 

Pronásledování se umírnilo, shromažďování křestanů stávala se pra- 
videlnější a Nub navštěvoval je castéji. Horlivosti jeho přibývalo, ta- 
jemné hrozby někdy unikaly mu se rtů. ftikal, že boháči nepodrží své 
statky. 

Chodil na místa veřejná, kde shromažďovali se chudí křesťané, a tam t 
svolav chuďasy do stínu starých zdi, hlásal jim vysvobození z otroctví 
a blízký den spravedlnosti, ftikal: 

„V království nebeském otroci budou píti svěží vína a budou jísti 
lahodné ovoce, kdežto boháči, ležíce jim u nohou jako psi, budou hltati 
drobty se stolu jejich. tt 

Tyto reci nezůstaly tajemstvím ; rozšiřovaly se předměstím a páni 
se báli, aby Ahmes nepoštval otroky ke vzpouře. Krčmář pojal proti 
němu hlubokou zášf, již pečlivě tajil. 

Kdysi z krčmy zmizela stříbrná slánka, určená k obětem bohův. 

Ahmes byl obžalovati, že ji ukradl, z nenávisti k svému pánu a k bohům 
říše. Obžaloba byla bez důkazů a otrok rozhodně ji odmítal. Nicméně 
byl přivlečen před soud a poněvadž byl pokládán za špatného sluhu, 
soudce odsoudil ho na smrt. 

„Ruce tvé, u pravil, „jichž nedovedl jsi užívati dobře, budou přibity 
ua kříž." 

Ahmes klidně vyslechl rozsudek, pozdravil soudce velice uctivě a byl 
odvedeu do veřejného vězeni. 



Thais. 19S 

Po tři dni, co tam byl zavřen, neostal kázati evangelium vězňůin, 
a vypravovalo se, že odsouzenci i žalářník, pohnuti jeho slovy, uvěřili 
v Ježíše ukřižovaného. 

Vyvedli ho na křižovatku, již jedné noci před dvěma lety vesele 
prošel, nesa v bílém plášti malou Thaidu, dceru své duše, svou milovanou 
květinku. 

Vise na kříži, ruce probodané hřeby, nevydal ze sebe ani slova nářku : 
jen několikrát vzdychl: „Žízním!" 

Muka jeho trvala tři dni a tři noci. Nebylo ani lze uvěřiti, že by 
tělo lidské bylo s to, aby tak dlouho snášelo taková muka. 

Několikrát myslili, že jest mrtev; mouchy mu lezly pod víčky očními; 
ale náhle opět otevřel své oči zkrvácené. Báno čtvrtého dne hlasem 
čistším, než hlas dítěte, jal se pěti : 

„Rci, Marie, co viděla jsi tam, odkud přicházíš?" 

Pak se usmál a pravil: 

„Zde jsou andělé dobrého Pána! Přinášejí mi vino a ovoce. Jak 
svěží jest vanutí jejich křidel ! u 

A skonal. 

Tvář jeho ve smrti uchovala si výraz blaženého vzrušeni. Vojíni, 
střežící místo popravní, byli zachváceni obdivem. Vivatius, provázen ně- 
kolika bratry křesťany, přišel vyžádat si tělo, aby je pohřbil, mezi ostatky 
muéenniků, v hrobce svatého Jana Křtitele. A církev zachovala v úctě 
památku svatého Theodora Nubického. 

Tři léta na to, zvítěziv nad Maxenciem, Konstantin uveřejnil vyhlášku, 
jíž zabezpečil mír křesťanům a od té doby věřící byli pronásledováni 
jen kacíři. 



Thaidě bylo jedenáct let, když přítel její zemřel na kříži. Pocítila 
2 toho neskonalý smutek a hrůzu. Neměla duši dosti čistou, aby pochopila, 
že otrok Ahmes svým životem a smrtí byl blahoslavený. V dušičce její 
usídlila se myšlénka, že v tomto světě lze býti dobrý jen za cenu nej- 
hroznějšího utrpení. A bála se býti dobrá, poněvadž jemné tělo její hro- 
zilo se bolesti. 

Ještě nedospělá oddávala se mladým námořníkům a následovala starce, 
již večer bloudí předměstími; a za to, co od nich obdržela, kupovala 
si koláčky a tretky. 

Poněvadž domů nepřinášela nic z toho, co si vydělala, matka její 
velmi zle nakládala s ní. 

Aby se vyhnula ránám, běhala bosá až k hradbám městským a ukrý- 
vala se 8 ještěrkami v skulinách mezi kameny. Tam plna závisti myslila 
na ženy, jež vídala na ulici, bohatě vyšňořené, v nosítkách, obklopených 
otrokr. 

Jednoho dne, když byvši bita krutěji než jindy, zalezla pod bránu, 
v zdivočilé nehybnosti, náhle stanula před ní stařena, chvíli na ni patřila 
mlčky a pak pravila: 

,Ó jaká hezká květinka, jaké krásné dítě! Blažen otec, jenž tě 
zplodil, a štastna matka, jež tě porodila!" 



194 Anatole France. 

Thais mlčela a upírala zrak na zemi. Víčka měla rudá a bylo viděti, 
ze plakala. 

„Moje fialko bílá," pokračovala stařena, „není- li štastna tvá matka, 
ie kojila malou bohyni jako jsi ty, a neradaje-li se otec tvůj, kdys tě 
-spatří, až do hlubin srdce svého?" 

A tu dítě jako pro sebe pravilo: 

„Můj otec jest měch nadutý vinem a má matka jest lakotná pijavice." 

Stařena ohlédla se na levo a na právo, nevidi-li jí nikdo. Pak pra- 
vila hlasem lichotivým : 

„ Sladká hyacintko kvetoucí, krásný paprsku světelný, pojď se mnou, 
a jedinou starostí tvého života bude, abysi tančila a se usmívala. Budu 
tě krmiti medovými koláčky, a můj syn, vlastní můj syn bude tě milovati 
jako své zřítelnice. Jest krásný, můj syn, jest mladý ; na bradě má jen 
lehké chmýří; kůže jeho jest jemná, jest to, jak se říká, malý vepřík 
z Acharné. u 

Thais odvětila: 

„Ráda půjdu s tebou." 

A povstavši následovala stařeny. 

Tato žena, jménem Moeroé, vodila ze země do země dívky a mla- 
díky, jež vyučila v tanci a jež pak pronajímala boháčům k slavnostem. 

Uhádnuvši, že Thais záhy vyspěje v nejkrásnější z žen, naučíte ji, 
pomocí ran důtkami, hudbě a prosodii, a koženými řeminky mrskala 
toožské nohy její, nepozvedaly-li se stejnoměrně při zvnku kytary. 

Syn její, ohyzdný mrzák, bez věku a pohlaví, pronásledoval krutým 
zacházením toto dítě, na něž vyléval si zášť svou proti celému pokolení 
ženskému. 

Učil Thaidu, aby výrazem tváře, posunem a postavením těla dovedla 
uměle v pantomimách znázorniti všechny city lidské a zvláště vášně lásky. 

S nelibostí a mrzutě udílel ji rady obratného mistra; ale žárli v na 
svou žákyni, nehty rozdrásával jí líce, štípal ji do rukou, nebo ji píchal 
jehlicí po způsobu zlých děvčat, jakmile spozoroval příliš jasně, že se 
zrodila pro rozkoš mužů. 

Jeho učením záhy stala se hudebnicí, herečkou a výtečnou tanečnicí. 
Zloba jejích pánů ji nepřekvapovala, a jevilo se ji přirozeno, aby za- 
cházelo se 8 ní špatně. Chovala i jakousi úctu k této stařeně, jež znala 
hudbu a pila řecká vína. 

Zastavivši se v Antiochii, Moeroé pronajala svou žačku jako tanečnici 
a flautistku bohatým obchodníkům města, již dávali slavnosti. Thais tančila 
a líbila se. 

Nejotylejší peněžníci po hostině odváděli ji do háje Orontského. 
Oddávala se všem, neznajíc cenu lásky. 

Ale jedné noci, když tančila před nejvybranějšími mladíky z města, 
přiblížil se k ní syn prokonsula, zářící mladostí a rozkoší, a pravil k ni 
hlasem, v němž jakoby se chvěly polibky: 

„Proč, ó Thaido, nejsem věnec, jenž objímá tvé kadeře; sukuke, 
jež svírá tvé tělo rozkošné; opánky na tvých krásných nohou? AIq chci, 
abysi sklonila mě k nohám svým jako opánky ; chci, aby láskáni mé bylo 



Thais. 195* 

tvou suknicí a tvým věncem. Pojď, krásné dítě, pojď do mého doma 
a zapomeň na vše!" 

Patřila na nebo, když mluvil, a spatřila, že jest krásný. Náhle po- 
cítila, jak pot vyvstal jí na čele; sezelenala jako tráva; zavrávorala; 
mrak sestoupil ji na vička. 

Prosil ji opět. Ale nechtěla ho následovati. 

Marně vysílal k ní horoucí pohledy, ohnivá slova, a když objal ji v 
chtěje ji přinutit, aby šla s ním, prudce ho odstrčila. 

Jal se tedy prositi úpěnlivě a slzel. V moci sily nové, neznámé,. 
nepřemožitelné, bránila se stále. 

„Jaké šílenství!" pravili hodovníci. „Lollius jest urozený, jest krásný,. 
bohatý, a hle, tanečnice jim povrhaje." 

Lollius sám vrátil se domů a noc ještě více rozplamenila jeho- 
lásku. Ráno, bledý, oči maje rudé, přišel, aby květiny položil k prahu. 
tanečnice. 

Leč Thais, zachvácena nepokojem a zděšením, prchala před Lolliem 
a stále viděla ho před sebou. Trpěla a neznala svou nemoc. Tázala se 
sebe samy, proč tak se změnila a z čeho povstala její zasmušilost. Od- 
mítala všechny své milovníky; hrozila se jich. Nechtěla ani světlo vidět 
a celý den ležela na lůžku, vzlykajíc, hlavu zarývajíc v poduškách. 

Lollius, mocí zjednav si vstup, několikrát přišel a prosil a zaklínal 
toto zlé dítě. Byla před ním bojácná, jako panna, a opakovala: 

„Nechci, nechci! 11 

Oddavši se mu pak za čtrnáct dní, seznala, že ho milovala; násle- 
dovala ho do jeho domu a již ho neopustila. 

Byl to život rozkošný. Celé dny trávili v odloučenosti od světa,. 
oko v oku, říkajíce si slova, jaká říkají se jen dětem. Večer procházeli 
se na osamělém břehu Orontu a zacházeli hluboko do vavřínových hájů. 

Někdy vstávali s úsvitem a šli trhati hyacinthy na svahy Silpiku. 

Pili z tétéž čiše, a vzala-li ona zrnko vína do úst, odnímal jí je 
svými znby se rtů. 

Moeroé přišla s velikým pokřikem k Lolliovi a žádala zpět Thaidu. 
Pravila : 

„Jest to má dcera, již mi vyrvali, má kytička vonná, mé srdíčko." 

Lollius odbyl ji s velikou dávkou peněz. Ale když vrátila se opět 
a žádala ještě zlato, mladík dal ji uvězniti, a úřednici, objevivše více- 
zločinú, jichž se byla dopustila, odsoudili ji na smrt a dali ji roztrhati 
šelmám. 

Thais milovala Lollia se vší horoucností obraznosti a s veškerýnv 
překvapením nevinnosti, ftíkala mu s úplnou pravdivosti svého srdce : 

„Vždycky jsem byla jen tvá!" 

Lollius ji odpovídal: 

„Nejsi podobna žádné jiné ženě." 

Kouzlo trvalo šest měsíců a přerušilo se jedním dnem. Náhle Thais 
cítila se sama a opuštěna. Již nepoznávala Lollia. Pomyslila si : 

„Kdo mi ho tak změnil v okamžiku? ÍJím to, že již podobá se všem 
jiným mužům a již není podoben samému sobě V" 



196 Anaťole France: 

Opustila ho, nikoliv bez tajné touhy, aby v jiném muži našla Lollta, 
když již nenalézala ho v něm samém. 

Uvažovala také, že žíti s někým, jehož nikdy nemilovala, bylo by 
méně smutno, než žíti s někým, jehož by již nemilovala. 

Objevovala se ve společnosti bohatých rozkošníků, při posvátných 
slavnostech, kde sbory nahých panen tančily v chrámech a zástupy nevěstek 
plavaly Orontem. 

Účastnila se všech radovánek, jež poskytovalo město ohromné a bo- 
haté; zvláště horlivě navštěvovala divadla, kde herci obratní, přišli ze 
všech zemí, objevovali se za potlesku davu, chtivého zábavy. 

Pozorně všímala si herců, tanečníka a zvláště žen, jež v tragedii 
představovaly bohyně, zamilované do mladíků, a smrtelnice osudně zami- 
lované do bohův. 

Postihnuvši tajemství, jimiž okouzlovaly dav, pravila si, že krásnější, 
dovedla by též krásněji hráti. 

Vyhledala ředitele herců a žádala, aby přijal ji do své společnosti. 
Pro svou krásu a své vyučení starou Moeroé byla přijata a objevila se 
na jevišti v osobnosti Dircé. 

Líbila se jen prostředně, poněvadž neměla zkušenost a i proto, že 
diváci nebyli povzbuzeni k pochvale dlouhým hlukem pochval. Ale po 
několika měsících skromných pokusů moc její krásy zazářila na jevišti 
silou takovou, že pohnula celým městem. 

Celá Antiochie tísnila se do divadla. Císařští úřadníci a první mě- 
šťané spěli tam, puzeni vlivem mínění. Nosiči, metaři a dělníci námořní 
odříkali se česneku a chleba, aby si koupili místo v divadle. 

Básníci psali epigramy na její uctění. Zarostlí filosofové kázali 
proti ni v lázních a v gymnasiích; knězi křesťanští odvraceli hlavu před 
jejími nosítky. Práh jejího domu byl ověnčen květinami a zkropen krví. 

Přijímala od milovníků svých zlato již nikoliv počítané, ale měřené 
na medimny, a všechny poklady, nahromaděné spořivými starci, jako řeky 
plynuly k jejím nohám. Proto duše její byla jasná. Radovala se v klidné 
hrdosti z přízně veřejné a z dobroty bohů, a tolik milována, milovala 
sebe samu. 

Užívavši po několik let obdivu a lásky Antiošských, Thais byla jata 
touhou, aby opět spatřila Alexandrii a ukázala slávu svou ve mě3tě, kde 
jako dítě bloudila v bídě a potupě, hladová a hubena jako kobylka na 
zaprášené silnici. 

Zlaté město radostně ji přijalo a jalo se obsypávati ji novým bo- 
hatstvím. Objevila- li se ve hrách, vždy značilo to skvělé vítězství. Dostalo 
se jí nesčetných obdivovatelů a milenců. Přijímala je lhostejně, pozbylať 
již naděje, že opět by nalezla Lollia. 

Mezi jinými přijala i filosofa Nicia, jenž si ji žádal, ačkoliv byl 
přívržencem nauky, že člověk má žíti bez žádosti. Přes své bohatství byl 
vzdělán a mírný. Ale neuchvátil ji ani jemností svého ducha, ani vy- 
broušeuostí citu. Nemilovala jej, ba někdy pociťovala hněv nad jeho 
jemnou ironií. Nevěřilť on v uic a ona ve všechno. 

Ona věřila v prozřetelnost božskou, ve všemohoucnost zlých duchů, 
v čáry, v zaklínání, v spravedlnost věčnou. Věřila v Ježíše Krista a v do- 



, Thais. m 

brotivou bohyni Syrskou; ještě věřila, že psi vyjí, když temná HekaU 
kráčí po křižovatkách a že žena vnukaje lásku, vleje-li kouzelný nápoj 
do cíše, jež ovinuta krvavou koži ovce. Měla žízeň po neznámém ; vzývala 
bytostí bezejmenné a žila v stálém očekávání. 

Bála se budoucnosti a ráda by byla ji znala. Obklopovala se kněžími 
Isidinými, mágy chaldejskými a černými čarodějkami, již vždy ji klamali 
a přece nikdy ji neomrzeli. 

Bála se smrti a viděla ji všude. Oddávala- li se rozkoši, náhle se jí 
zdálo, že ledový prst dotkl se jejího nahého ramene, a smrtelně bledá 
vzkřikla hrůzou v náruči, jež ji objímala. 

Nicias říkal jí : 

„Je-li naším osudem, abychom se šedivými vlasy a vrásčitými 
iícemi sestoupili do věčné noci, nebo stane-li se tak ještě tohoto dne, 
jenž usmívá se v modru nekonečné oblohy, co na tom, má Thaido! 
Užívejme života 1 Mnoho jsme žili, jestliže jsme mnoho cítili! Není jiné 
intelligence, než intelligence smyslů. Milovati, tot rozuměti. O čem nevíme, 
to není. Proč bychom se trápili k vůli ničemu ? M 

Thais odpovídala mu hněvivě: 

„Nenávidím ty, již nedoufají v nic a nebojí se ničeho. Chci věděti ! 
Chci věděti!" 

Aby poznala tajemství života, jala se čísti knihy filosofů; ale ne- 
rozuměla jim. Cím více vzdalovala se léta jejího dětství, tím raději si je 
připomínala. 

Večer, převlečena, ráda probíhala uličky, zákoutí, náměstí, kde 
v bídě vyrostla. Litovala, že ztratila své rodiče a hlavně, že nemohla je 
milovati. 

Po tkal a- Ji křbstanské kněze, vzpomínala na svůj křest a cítila neklid 
a vzrušení. 

Jedné noci, když zahalena dlouhým pláštěm a rusé kadeře ukryté 
v kápí, dle zvyku svého bloudila předměstími, náhle ocítila se, ani ne- 
vědouc jak, před chudým kostelíkem sv. Jana Křtitele. 

Slyšela uvnitř zpěv a spatřila světlo, jež prozařovalo skulinami ve 
dveřích. Nebylo v tom nic podivného, poněvadž po dvacet let křestané, 
ochraňováni vítězem nad Maxenciem, slavili své bohoslužby veřejně. 

Ale tyto zpěvy horoucně vyzývaly duše. Jako by byla pozvána k svatým 
obřadům, herečka otevřela dvéře a vešla do domu. 

Našla tam četné shromážděni žen, dětí, starců, již všichni klečeli 
u hrobu, přiléhajícího ku zdi. Tento hrob byl jen hrubě vytesán v kameni 
a ozdoben hrozny a révovím; však přece dostalo se mu veliké pocty: 
byl pokryt zelenými palmami a veuci z rudých růží. Kolkolem zářila 
nesčetná světla ve tmě a vznášely se vonné obláčky kadidla jako prů- 
svitné závoje andělův. A na stěnách jevily se postavy, podobné zjevením 
nebeským. 

Knězi bíle odění klečeli u náhrobku. Hymny, které pěli společně 
s lidem, vyjadřovaly rozkoše utrpení a ve vítězném smutku spojovaly 
tolik radosti s bolestí tak hlubokou, že Thais, naslouchajíc jim, cítila, 
jak ohrožující se duši její probíhají slasti života zároveň s hrůzami smrti. 



198 Anatole France: 

Když dopěli, věřící vstávali a po řadě šli a líbali kámen hrobu- 
Byli to lidé, zvyklí práci svých rukou. 

Kráčeli těžkým krokem, majíce pohled upřený, ústa svislá, s prostým 
výrazem ve tváři. Poklekali u hrobu a přikládali ke kameni své rty. 
Ženy v náručí pozvedaly dítky a jemně klonily je liékem ke kameni. 

Thais překvapena otázala se jáhna, proč tak dělají. Jáhen ji odvětil : 

„Nevíš-li, ženo, že slavíme dnes blahoslavenou památku svatého 
Theodora Nuba, jenž trpěl za víra v době císaře Diokleciána? Žil život 
čistý a zemřel jako mučenník, proto bíle oděni přinášíme rudé růže na 
jeho hrob." 

Uslyševši tato slova, Thais padla na kolena a dala se do pláče. 
Upomínka, jako pobledlá, na Ahma, počala se oživovati v její mysli. Na 
tuto upomínku temnou, sladkou a bolestnou záře svěc, vůně růží, oblaka 
kadidla, zpěv, zbožnost duši vrhaly kouzlo slávy. 
Thais omámena tím přemítala: 

„Byl dobrý a kle, proto jest veliký a krásný ! Jak se povznesl nad 
lidi? Go jest tato moc neznámá, lepší než bohatství a rozkoš?" 

Pomalu vstala a k hrobu světce, jenž ji miloval, upřela oči fialkové, 
v nichž při záři svěc třpytily se slzy; pak, sklonivši hlavu pokorně, 
pomalu, poslední, týmiž rty, na něž se zavěsilo tolik žádosti, políbila 
kámen na hrobě otroka. 

Vrátivši se domů, nalezla tam Nicia, jenž maje kadeře natřené 
voňavkami, suknici rozhalenu, očekával ji, čta pojednání o morálce. 

Popošel jí vstříc s rozepjatou náručí. 

Pravil hlasem usměvavým: 

„Zlá Thaido, viš-li, co jsem viděl v tomto rukopise, psauém jedním 
z nejvážnějších stoiku, po celou dobu, co jsi byla nepřítomna? Myslíš 
snad, že cnostné nauky a hrdá přikázání? Nikoliv! Viděl jsem, jak na 
vážném papyrosu tančilo tisíc a tisíc maličkých Thaid. Každá byla veliká 
jako malíček a přece půvab jejich byl neskonalý a všechny dohromady 
byly jedinou Thaidou. Některé měly pláště šarlatové, protkané zlatem, 
jiné jako bílé obláčky vznášely se ve vzduchu ovinuty prohlednými zá- 
voji. A opět jiné, nehybné, božsky nahé, aby lépe vzbuzovaly rozkoš, 
nevyjadřovaly žádnou myšlénka. Konečně byly tu dvě, jež držely se za 
ruce, dvě tak sobě podobné, že bylo nemožno rozeznati jednu od druhé. 
Obě se usmívaly. První pravila: „Jsem láska." A druhá: „Jsem smrt. tt 

Takto hovoře, tiskl Thaidu v náruči a nevida divoký pohled, jejž 
upírala k zemi, bezstarostně rozvinoval své myšlénky : 

„Ano, když měl jsem před očima větu: „Nic nesmi tě odvraceti 
od pěstování své duše/ četl jsem: „Polibky Thaidiny jsou horoucnější 
než oheň a sladši než med." Hle, takto, tvou vinou, zlé dítě, filosof 
pojímá díla filosofů. Pravda, všichni, jak jsme, vždy poznáváme jen 
vlastní myšlénku v myšlénce druhého a všichni čteme knihy trochu tím 
způsobem, jako já právě jsem četl ..." 

Thais neposlouchala ho; duše její posud byla u hrobu Nuba. 

Uslyšev, že vzdychá, políbil ji na šiji a pravil: 

„Nebuď smutná, mé dítě. Člověk jest šťasten na světě, jen zapo- 



Tbais. 199 

mene-li na svět. Máme tajemný prostředek k torno. Pojď, klamme život ; 
záhy nám to splatí. Pojď, milujme se!" 

Ale ona odstrčila ho a hořce vzkřikla: 

„Máme se milovati ! Ale vždyt ty jsi nikdy nikoho nemiloval ! A já 
ti nemiluji ! Nikoliv ! Nemiluji tě ! Mám k tobě nenávist ! Odejdi I Ne- 
návidím tě. Opovrhuji všemi šťastnými a všemi bohatými. Odejdi I . . . 
Odejdi ! . . . Jen nešťastní jsou dobří. Když jsem byla dítě, znala jsem 
černého otroka, jenž zemřel na kříži. Byl dobrý; byl pln lásky a znal 
tajemství života. Ty bys nebyl hoden, ani abysi mu umyl nohy. Odejdi ! 
Již tě nechci vidět. * 

A sklesla na koberec a proležela tak celou noc plačíc a konajíc 
předsevzetí, že od tohoto dne bude žíti jako svatý Theodor, v chudobě 
a prostotě. 

Nazejtří opět vrhla se do rozkoši, jimž byla oddána. 

Vědouc, že krása její, posud neporušená, již dlouho trvati nebude, 
suažila se, aby ještě využila ji k své rozkoši a slávě. 

V divadle, kde objevovala se častěji než dříve, oživovala výtvory 
obraznosti sochařů, malířů a básníků. 

Poznávajíce ve tvarech, v pohybech, v chůzi herečky myšlénka 
božské harmonie, jež řídí .svět, učenci i filosofové půvab tak dokonalý 
kladli mezi nejvyšší schopnosti lidské a říkali: „Také Thais jest geo- 
metr !" 

Lidé nevědomí, chudí, pokorní, ubozí, před nimiž svolila se zjevo- 
vati, žehnali jí, jakoby prokazovala jim milost nebeskou. 

A přece byla smutná uprostřed pochvaly, a více než dříve bála se 
smrti. Nic nemohlo zapuditi její neklid, ani její dům a zahrady, jež byly 
proslaveny v celém městě. 

Dala s velikým nákladem přinésti si stromy až z Indie a z Persie. 
Živá voda zpívajíc je kropila a divoké skaliny a trosky sloupoví, uměle 
nápodobené obratným stavitelem, zrcadlily se v jezeře, kde shlížely 
se sochy. 

Uprostřed zahrady zvedala se jeskyně nymf, nazvaná takto dle tří 
velikých postav ženských, jež stály u prahu. Tyto ženy právě odkládaly 
oděv, aby sestoupily do lázně. Znepokojeny obracely hlavu, obávajíce se, 
aby nebyly viděny, a zdálo se, že jsou živy. 

Světlo přicházející do tohoto úkrytu, procházelo dříve drobnými 
vodopády, kde tříštilo se v jemné barevné paprsky. Na zdech, jako ve 
svatých jeskyních, visely věnce, guirlandy, obrazy záslibné, jež oslavovaly 
krásu Thaidinu. 

Také tu byly masky tragické a komické, živě zbarvené, a malby, 
předvádějící buď výjevy z divadla, nebo podivné postavy a báječná 
zvířata. 

Uprostřed, na podstavci stál malý Eros ze slonové kosti, práce antická 
a hodná obdivu. Byl to dar Niciňv. 

Koza z černého mramoru stála v pozadí a ze stínu zářily její oči 
achátové. Šest kůzlátek z alabastru tísnilo se kolem své matky, jež jakoby 
v netrpělivosti zvedala noby rozštípené a plochou hlavu. 

14 



300 Anatole France: 

Země byla pokryta koberci byzantskými, polštáři, jež protkávali žlutí 
lidé z Cathay, a kožemi libyckých lva. Na zlatých miskách stále pálily 
se voňavky. 

Zde onde z velikých vas onyxových vykvétaly pestré kalichy vzácných 
květin. 

A úplně v pozadí, ve stínu a v šarlatu, třpytily se zlaté hřeby na 
štítu ohromné želvy indické, jenž, obrácen, sloužil za lože herečce. 

Zde, denně, při bubláni vod, mezi vůněmi a květy, Thais, měkce 
spočívajíc, očekávala dobu oběda, nebo rozmlouvala se svými přáteli, 
nebo sama přemýšlela na umělosti divadelní, nebo na léta minulá. 

Také toho dne odpočívala po hrách v jeskyni nymf. 

Bedlivě hledala v zrcadle první známky úpadku své krásy, a s hrázou 
myslila, že přijde konečně čas šedin a vrásku. 

Marně snažila se nabýti klidu, říkajíc si, že postačí spáliti jisté 
byliny a pronášeti při tom slova zaklínání, aby vrátila se svěžest pleti. 
Neúprosný hlas říkal ji: „Sestárneš, Thaido, sestárnes!" 

A pot hrůzy smáčel ji čelo. 

Pak opět zhlížela se v zrcadle s neskonalou něžností a shledávala 
se posud krásnou a hodnou, aby byla milována. 

Usmívajíc se na sebe samu šeptala: 

„V celé Alexandrii není jediná žena, jež mohla by závoditi se mnou 
v pružnosti postavy, v půvabu pohybů a ve skvělosti paží. Ó moje paže, 
milé zrcadlo, toC skutečná pouta lásky!" 

Takto přemítajíc, spatřila náhle před sebou cizince, hubeného, zrak 
plamenný, vousy nepěstěné a oděného šatem bohatě zlatem prošívaným. 

Upustivši své zrcadlo, Thais uděšeně vykřikla. 

Pafnuc stál nepohnutě a vida, jak jest krásná, pronesl v hloubi 
srdce svého modlitbu následující: 

„Můj bože, učiň, aby tvář této ženy nebyla mi pohoršením, ale 
aby povzbudila tvého služebníka. u 

Pak, přemáhaje se, pravil: 

„Thaido, obývám v daleké končině a proslulost tvé krásy přivedla 
mě až k tobě. Vypravuje se, že jsi nejvýbornější herečka a nejneodola- 
telnější z žen. Co hlásá se o tvém bohatství a o tvých láskách, zní jako 
báje a připomíná antickou Rhodopu, jejíž obdivuhodné příhody umějí 
z paměti všichni lodní ci na Nilu. Proto byl jsem jat touhou, abych té 
poznal a vidím, že skutečnost předstihuje tvou pověst. Jsi tisíckrát mou- 
dřejší a krásnější, než se vypravuje. A vidím-li tě, říkám si: „Nemožno 
přiblížiti se k ní, aby člověk nevra voral jako opilý." 

Tato slova byla líčena; ale mnich, prodchnut zbožnou horlivostí, 
pronášel je s vroucnosti opravdovou. 

Thais bez nelibosti patřila na tuto bytost podivnou, jež ji poděsila. 
Svým vzezřením drsným a divokým, a temným ohněm, jenž plál v jeho 
očích, Pafnuc budil v ní obdiv. 

Byla dychtivá, poznati stav a život člověka tak rozdílného od všech 
lidi, jež znala. 

Odvětila mu s něžnou škádlivostí: 



Thais. 201 

„Zdá se, že jsi velmi nachýlen k obdivu, cizince. Střež se, aby 
moje pohledy neztrávily tě až na kost. Střež se, milovati mě!" 

Pafouc odvětil : 

„Miluji tě, ó Thaido! Miluji tě více, než svůj život, a více než 
sebe sama! E vůli tobě opustil jsem poušt svou; k vůli tobě rty moje, 
zasvěcené mlčení, pronášely slova hříšná; k vůli tobě viděl jsem, co 
jsem vidět neměl; slyšel jsem, co bylo mi zakázáno slyšeti; k vůli tobě 
daše má byla neklidná, srdce mé se otevřelo, a vytryskly z něho my- 
šlénky, podobné živým pramenům, kde napájejí se holubi; k vůli tobě 
dnem i nocí kráčel jsem písčinami, kde skrývají se příšery a upíři; 
k vůli tobě kladl jsem bosou nohu na zmije a škorpiouy! Ano, miluji 
tě! Miluji tě, nikoliv po příkladu oněch mužů, již rozpáleni žádostí tě- 
lesnou, přicházejí k tobě jako draví vlci nebo zuřiví býci. Jsi drahá 
těmto, jako gazela lvu. Láska jejich tělesná ztráví tě až na duši, 6 ženo ! 
Vsak já miluji tě v duchu a v pravdě, miluji tě v bohu a pro věky 
věkův! Go já cítím pro tebe v nitru svém, slově vroucnost skutečná 
a milosrdenství božské. Slibuji ti více, než prchavé opojení a než sny 
krátké noci. Slibuji ti svaté hody lásky a svatbu nebeskou. Blaženost, 
již ti přináším, nikdy nebude mít konce; jest neslýchaná; jest nepo- 
míjející a taková, kdyby šťastní tohoto světa mohli zahlédnouti jenom stín 
její, že ihned by zemřeli údivem. " 

Thais se usmívala. Pak pravila: 

„Příteli, ukaž mi tedy lásku tak obdivuhodnou! Pospěš si! Příliš 
dlouhé řeči urazily by mou krásu; nemařme ani okamžik. Jsem netrpě- 
livá, poznati blaženost, již mi ohlašuješ ; ale, abych řekla pravdu, obávám 
se, že neseznám ji nikdy, a že vše, co mi slibuješ, zhroutí se ve slovech. 
Snadněji veliké štěstí přislibovati, než je dávati. Každý má své nadáni. 
Ty, myslím, máš dar výmluvnosti. Mluvíš o lásce neznámé. Ode dávné 
doby, co lidé dávají si polibky, bylo by velice podivno, aby posud zů- 
stalo tajemství lásky. V té věci, myslím, milenci vědí více, než mágové. tf 

„Thaido, neposmívej se. Přináším ti lásku neznámou." 

„Příteli, přicházíš pozdě. Znám všechny druhy lásky. u 

„Láska, již ti přináším já, jest plna slávy, kdežto lásky, které ty 
znáš, budí jen hanbu. u 

Thais pohlédla na něho zasmušilým okem; tvrdá vráska položila se 
přes její nízké čelo : 

„Jsi velmi smělý, cizince, že urážíš svou hostitelku. Pohleď na mne 
a rci, podobám-li se bytosti pokálené hanbou V Nikoliv ! Nehanbím se, 
a všechny ty, jež žijí jako já, také nehanbí se, ačkoliv jsou méně krásny 
a méně bohatý než já. Já rozsévala rozkoš na každém kroku svém a proto 
jsem slavná v celém světě. Mám moc větší, než páni světa. Viděla jsem 
je u svých nohou. Pohleď na mne, viz tuto nožku : tisíce mužů krvi svou 
splatili by štěstí, kdyby směli ji zlíbat. Nejsem příliš veliká a nezaujímám 
mnoho místa na zemi. Těm, již s výše Serapea patří, jak ubírám se 
ulicí, jevím se jen zrnkem rýžovým; ale toto zrnko rýžové způsobilo 
mezi lidmi tolik smutku, zoufalství a nenávisti a zločinů, že naplnil by 
se tím Tartarus. Nejsi-li šílený, mluviš-li mi o hanbě, kdežto vše kolem 
mne hlásá mou slávu?" 

14* 



202 Anatole France: 

„Co jest slavno v očích lidí, jest ohavno pfed bohem. O ženo, žili 
jsme v končinách tak různých, že není podivno, nemáme-li stejnou řeč 
a stejné myšlénky. Však nebe mi svědkem, že chci dohodnouti se s tebon, 
a že neopustím tě dříve, dokud nebudeme oba jednoho citu. Edo vnukne 
mi slova plamenná, abys roztála jako vosk při dechu mém, ó ženo, a aby 
prsty touhy mé přetvořily tě po svém přání? Která moc vydá tě mně, 
ó nejdražší z duší, aby duch, jenž ve mně žije, znovu tě stvořil a vtiskl 
ti novou krásu, abysi zvolala se slzami radosti: „Dnes teprv jsem se 
zrodila! 11 Edo ze srdce mého dá vytrysknouti pramen ze Siloé, v němž 
vykoupavši se, našla bysi svou prvotní čistotu? Kdo změní mě na Jordán, 
jehož vlny rozlily by se po tobě a daly by ti život věčný ?" 

Thais již nebyla pohněvána. Pomyslila si: 

„Tento muž mluví o životě věčném, a vše, co mluví, jest tajemno. 
Žádné pochyby, jest to mag, a jistě zná tajemství proti starobě a smrti." 

A rozhodla se, že oddá se mu. Proto, předstírajíc, že se ho bojí, 
vzdálila se na několik kroků a usedla na lože v pozadí jeskyně. Pak 
uměle si urovnala šat na prsou a nehybně, mlčky, oči majíc sklopeny, 
očekávala. 

Dlouhé řasy její vrhaly sladký stín na líce. Všechna bytost její vy- 
jadřovala cudnost; bosé nohy její měkce se kolébaly, a podobala se dí- 
děti, jež sní na břehu řeky. 

Pafnuc na ni patřil nepohnutě. Kolena chvěla se mu, jazyk náhle 
vyschl v ústech; hrozné rozčilení zmocnilo se ho. 

Náhle pohled jeho se zastřel, a viděl před sebou jen hustý oblak. 
Pomyslil si, že Ježíš vložil mu ruku na oči, aby ukryl mu tuto ženu. 

Posilněn takovou pomocí, pravil s vážnosti, důstojnou mnicba-pou- 
stevnika : 

„Oddáš-li se mi, myslíš, že skryješ se před bohem?* 

Sklonila hlavu. 

„Bůh! Kdo nutí ho, aby patřil na jeskyni nymf? At odvrátí od 
nás své oko, urážíme-li ho! Ale proč bychom ho uráželi? Poněvadž 
sám nás stvořil, nemůže ani se hněvati, ani býti překvapen, vidí- li nás 
takové, jakými nás učinil, a že jednáme dle přirozenosti, již nám dal. 
Příliš mnoho se mluví v jeho jméně a velmi často přikládají se mu my- 
šlénky, jichž nikdy neměl. A ty sám, cizince! Znáš- li pravou povahu jeho? 
Kdo jsi, že mluvíš ke mně jeho jménem ? u 

Při této otázce mnich, rozhaliv šat vypůjčený, ukázal roucho kajic- 
níka a pravil: 

„Jsem Pafnuc, opat z Antinoé, a přicházím ze svaté pouště. Ruka, 
jež vyvedla Abrahama z Chaldejska a Lotha ze Sodomy, oddálila mě od 
světa. Již jsem nežil pro lidi. Ale obraz tvůj zjevil se mi v mém Jeru- 
salemě písčitém a poznal jsem, že jsi samá nepravost, a že v tobě jest 
smrt. A zde jsem, před tebou, ó ženo, jako před hrobem a volám: 
Thaido, povstaň!" 

Při jméně Pafnuce, mnicha a opata, Thais hrůzou zbledla. Ruce 
majíc sepjaty, plačíc a chvějíc se, vláčela se po zemi k nohám světce: 

„Neubližuj mi! Proč jsi přišel? Co na mně chceš? Vím, že světci 
na poušti nenávidí ženy, jež, jako já, jsou stvořeny, aby se líbily. Bojím 



Thais. 208 

se, abysi mě neměl v nenávisti a nechtěl mí ublížiti. Hleď, nepochybuji 
o tvé moci. Ale věz, Pafnuci, že neměl bysi ani mne nenávidět, ani mnou 
povrhovat. Nikdy jsem se neposmfvala chudobě, jako tolik lidí, s nimiž 
se stýkám. A proto ani ty nepokládej mi bohatství mé za zločin. Jsem 
krásná a zkušena ve hře. Nezvolila jsem si ani své postavení ani svou 
povahu. Byla jsem stvořena k tomu, co dělám. Zrodila jsem se pro 
rozkoš mužů. A ty sám právě jsi pravil, že mě miluješ. Nezneužívej 
moci své proti mně. Neprones slova kouzelná, jež zničila by mou krásu, 
nebo změnila mě v sloup solný. Nebuď ve mně strach! Jsem již tak 
poděšena. Nedej mi zemříti! Tolik se bojím smrti!" 

Pafnuc jí kynul, aby vstala a pravil: 

„Dítě, upokoj se. Nehodím na tebe potupu a hanu. Přicházím k tobě 
od Toho, jenž usednuv na okraj cisterny, pil ze džbánu, jejž podala mu 
Samaritánka, a jenž, večeře v bytu Šimonově, přijímal voňavky Mariiny. 
Nejsem prost hříchu, abych mohl vhoditi na tebe první kámen. Často 
jsem špatně užil bohatých milostí, jež bůh mi uštědřil. Nikoliv hněv, 
ale soucit ujal mě za ruku, aby přivedl mě sem. Beze lži mohl jsem 
osloviti tě slovy lásky, poněvadž horlivost srdce přivádí mě k tobě. 
Hořím ohněm milosrdenství, a kdyby oči tvé, zvyklé hrubému divadlu 
tělesnému, mohly viděti věci v podobě jejich mystické, jevil bych se ti 
ulomenou větvicí onoho keře hořícího, jejž Pán na hoře objevil Mojží- 
šovi, aby dal mu pochopiti pravdivou lásku, lásku, jež neztravujíc, za- 
hřívá, a jež, nezastavujíc po sobě uhlí a popel, prosycuje vůní pro věčnost 
vše, co pronikla." 

„Mnichu, věřím ti, a již se nebojím u tebe ani lsti ani zloby, často 
jsem slýchala vypravovati o poustevnících z Thebaidy. Go pravilo se mi 
o životě Antonína a Pavla, jest hodno obdivu. Tvé jméno nebylo mi ne- 
známo, a řeklo se mi, že, posud mlád, rovnáš se cností nejstarším pou- 
stevníkům. Jakmile jsem tě spatřila, nevědouc kdo jsi, cítila jsem, že 
nejsi člověk všední. Rci, mohl bys učiniti pro mne, co nedovedli ani 
knězi Isidini, ani knězi Hermovy a Junony božské, ani kouzelníci chal- 
dejští ani mágové babylonští? Mnichu, miluj eš-li mě, můžeš zabrániti, 
abych nezemřela? 4 * 

„Ženo, ten bude žíti, jenž sezná pravdu. Prchni rozkošem ohavným, 
v nichž zmíráš pro vždy. Vyrvi ďáblům, již děsně by je pálili, to tělo, jež 
bůh stvořil ze své sliny a oživil svým dechem! Zchvácena únavou, pojď 
občerstviti se u požehnaných pramenů samoty, pojď napájeti se z oněch 
studnic skrytých v poušti, jež tryskají až k nebesům. Duše úzkostí trá- 
pená, pojď, abys konečně nabyla, čeho si žádáš! Srdce, práhnoucí po 
radosti, pojď užívati pravých radostí: chudoby, odříkání se, zapomnění 
sebe sama, odevzdání celé bytosti do lůna božího. Nepřítelkyně Kristova 
a zejtra milenka jeho, pojď k němu, pojď! Ty, jež jsi hledala, řekneš: 
Nalezla jsem lásku." 

Však zdálo se, že Thais přemítá o věcech vzdálených. Otázala se: 

„Mnichu, odřeknu-li se svých rozkoší a učinim-li pokání, jest pravda, 
že za to opět ožiju v nebi s tělem neporušeným, v celé kráse své?" 

„Thaido, přináším ti život věčný! Věř mi; nebot, co hlásám, jest 
pravda. 41 



204 Anatole France: 

„A kdo mi raci, že jest to pravda?" 

„David a proroci, Písmo a zázraky, jichž budeš svědkyní." 

„Mnichu, ráda bych ti uvěřila. Přiznáváme se ti, že jsem nenalezla 
štěstí v tomto světě. Osud můj byl krásnější, než osud královny, a přece 
život mi přinesl mnoho smutku, mnoho hořkosti, a hle, jsem již ne- 
konečně znavena. Všechny ženy mi závidí, a mně přihází se, že závidím 
bezzubé stařeně, jež, v době, kdy jsem byla dítětem, prodávala medové 
koláčky u brány městské, časti; již přišla mi myšlénka, že jedině chudí 
jsou dobří, jsou šťastni, jsou požehnáni, a že jest velice slastno, žíti 
skromně a pokorně. Mnichu, vzbouřil jsi vlny mé duše, že k povrchu 
vyplovalo, co spalo v hloubi, čemu věřiti? A co bude z člověka, co 
jest život? 14 

Mezitím, co Thais takto mluvila, Pafnuc úplně se přeměnil; nebeská 
radost ozářila jeho tvář. Pravil: 

„Poslyš, nevesel jsem sám do tvého příbytku. Ou provázel mě, On, 
jenž stojí mi zde po boku. Ty posud nemůžeš spatřiti ho, poněvadž oči 
tvé po6ud jsou nehodný, aby ho zřely, ale záhy spatříš ho v slávě jeho 
a řekneš: „Jedině on jest hoden milování." — Před okamžikem, kdyby 
ruku svou jemně nebyl vložil na mé oči, ó Thaido, snad byl bych s tebou 
klesl do hříchu, sám zajisté jsem jen slabost a nejistota. Ale on za- 
chránil nás oba; jest tak dobrý, jako mocný, a jméno jeho jest Spasitel. 
Byl zaslíben světu Davidem a Sibyllou, pastýři a mágové klaněli se mu, 
když byl v kolébce, Fariseové ho ukřižovali, svaté ženy ho pohřbily, 
apoštolově hlásali ho světu, mučenníci vydali o něm svědectví. - A hle, 
zvěděv, že bojíš se smrti, ó ženo, přichází do tvého domu, aby zachránil 
tě od smrti ! Viď, můj Ježíši, že zjevuješ se mi v tom okamžiku, jako 
jsi se zjevil mužům Galilejským v oněch dnech památných, kdy hvězdy, 
sestoupivše s tebou s nebes, byly zemi tak blízky, že svatí Nevinní mohli 
uchopiti je rukou, když v náručí svých matek hráli si na terassách 
Bethlému? Viď, můj Ježíši, že jsme v tvé společnosti a že zjevuješ mi 
pravou podstatu svého těla drahocenného? Viď, že zde jest tvoje tvář, 
a že slza, tekoucí po tvé tváři, jest slza skutečná? Ano, anděl věčné 
spravedlnosti ji zachytí a ona bude výkupným za duši Thaidinu. Viď, 
můj Ježíši, že jsi zde? Mój Ježíši, rty tvé se otvírají. Můžeš mluviti: 
mluv, poslouchám. A ty, Thaido, blažená Thaido, poslyš, co Spasitel 
sám k tobě praví : On mluví, nikoliv já. Praví : Dlouho jsem tě hledal, 
ó ovečko má zbloudilá! Konečně tě nalézám. Již mi neprchej. Dej chytiti 
se rukou mou, ubohá maličká, a odnesu tě na rameni svém až do ovčince 
nebeského. Pojď, má Thaido ! Pojď má vyvolená, pojď plakati se mnou! 1 * 

A Pafnuc sklesl na kolena, oči plny vzrušení. 

A Thais uzřela na tváři světcově odlesk Ježíše živého. 

„O zmizelí dnové mého dětství!" pravila štkajíc. „O můj drahý 
otče Ahme! Dobrý svatý Theodore, proč jsem nezemřela v tvém plášti 
bílém, když za prvního úsvitu ranního odnášel jsi mě ještě svěží vodou 
křestní. 11 

Pafnuc povstal a zvolal : 

„Ty jsi pokřtěná! O Moudrosti božská! O Prozřetelnosti! O bože 
dobrotivý! Již znám onu sílu, jež pudila mě k tobě. Vím, co v očích 



Thais. 205 

mých dodávalo ti také krásy a milostnosti. Svatá moc vody křestní při- 
nutila mě, abych opustil útulek boží, kde jsem žil, a abych šel vyhledati 
tě v otráveném ovzduší světském ! Krůpěj, jedna krůpěj vody, jež omyla 
tvé tělo, tryskla na mé čelo ! Pojď, má sestro, a přijmi od bratra svého 
políbení míro." 

A mnich ústy svými dotkl se čela nevěstčí na. 

Pak umlkl, zůstavuje slovo jen bohu, a v jeskyni nymf bylo slyšeti 
jen vzlykáni Thaidino mísící se do zpěvného bubláni vody. 

Thais plakala ani neosušujic slzy, když přišli dvě otroky ně, nesoucí 
látky, voňavky, květiny. Pokusila se o úsměv a pravila: 

„Plakati bylo velmi nevhodno. Slzami rudnou oči a kazí se plet. 
Dnes budu večeřeti u přátel a chci býti krásná; budouf tam ženy, 
jež pátrati budou v každém záhybu mé tváře. Tyto otrokyně přišly, aby 
mě oblékly. Odejdi, můj otče, a nepřekážej jim v jejich práci. Jsou 
obratný a zkušeny. Koupila jsem je velice draze. Viz toto, jež má ve- 
liké kruhy zlaté a ukazuje zuby tak bělostné. Odňala jsem ji ženě pro- 
konsula. " 

Pafuuc nejprve měl v úmyslu, že opře se tomu, aby Thais nešla 
na hostinu. Ale předsevzav si, že bude jednati moudře, otázal se, s ja- 
kými lidmi setká se tam. 

Odvětila, že tam uvidí hostitele, starého Kottu, prefekta loďstva, 
Nicia a několik jiných filosofů, dychtivých disputováni, básníka Kalii- 
krata, velekněze Serapidy, bohaté mladíky, zabývající se hlavně výcvikem 
koní, konečně ženy, o nichž není lze nic říci, a jichž jedinou předností 
jest mladost. 

Tu mnich pravil veden jakýmsi nadpřirozeným vnuknutím : 

„Jdi mezi ně, Thaido. Jdi, ale já tě neopustím. Půjdu s tebou na 
tu hostinu a mlčky setrvám ti po boku." 

Thais dala se do smíchu. A mezi tím, co obě černé otrokyně ji 
oblékaly, zvolala: 

„Co řeknou, až uvidí, že mám za milence mnicha z Thebaidy?" 

(Pokračování.) 



906 Ant. Klášterský: V troskách římského divadla. 



V troskách římského divadla. 

Ještě půlkruh kamenných stupňů šedý, 
sedadel vždy vyšších a vyšších závit 
velikým tu rozpíná lidstva davům 
hostinnou náruč. 

Ještě tmí se pod stupni brány průlom, 
ještě trčí zbytky tu sloupů bílých 
k nebi vzhůru, k modrému trčí nebi, 
ale vše marno. 

Dávno dozněl poslední davů potlesk, 
smích a hlahol, jásavé zni kly skřeky, 
zápasníků, herců se zamkly oči 
dávno, ach, dávno. 

Nyní jenom Apenin cypřiš smutná 
s krásných, révy ohnivé plných svahů, 
dómu věž a zářící jihu nebe 
samo se dívá. 

Na stupně teď sálavé slunce pouze 
sedá sobě, zahřívá chladnou žulu, 
v jeho záři ještěrka, jiskra jedna, 
časem se mihne. 

Místo křiku diváků, jejichž atom 
dávno v lidstvo živoucí zase přešel, 
klášterních jen zvonů tu budí echo 
večerní Ave. 

Na schod jeden sedám zde, sluncem zalit, 
patřím za svým cigára modrým dýmem. 
Tak vše přešlo. Přede mnou hrá se všeho 
poslední drama . . . 

Piesole 1896. 

Ant. Klášterský. 



-*s 



FRmtíiek Klement: Jak se po Sýrii cestuje. 



907 




Jak se po Sýrii cestuje.*) 

Napsal František Klement. 

zemi, kde není dosud, vyjma krátkou traC v Hauránu 
a právě dokončenou čáru Bejrut-Damašek, žádných železnic 
ani dostatek pohodlných siluic, jest cestující odkázán na 
koně, po případě na statného soumara. Druhou pro tou- 
rislu veledůležitou okolností jest, že zde, vyjímaje Bejrut, 
Štoru, Ba'albek, Damašek a tři místa v Libanonu, slušných 
hostinců nenaleznete a že následkem toho musíte míti svou 
vlastní kočovnickou domácnost se vším nezbytným příslušenstvím jakým 
jsou: dobrý pohodlný stan, skládací postel, tlusté prošívané houně, 
polštáře, přikrývky, stolek, pohodlná cestovní židlice, pak celé kuchyňské 
zařízení, bedny na jeho uschování a na potraviny, konservy, dále plechové 
hrnce na vodu, příruční vodní kožená láhev, dobře zásobená lékárnička 
a různé jiné ještě nevyhnutelně potřebné předměty. 

Záleží-li cizinci na delším pobytu v této zemi, chce-li totiž celý 
tamější život důkladně poznati, musí aspoň částečně arabskou řeč ovlá- 
dati; pak si může ovšem také celý ten složitý cestovní aparát zakoupiti 
a po vykonané cestě jej zase prodati. 

Dopravní zvířata může na celé měsíce dosti levně najmouti; majitel 
koni a mezků dodá mu také potřebné opatrovatele. cestování pěšky 
nemožno v Sýrii ani mluviti a běda člověku, jenž by nucen byl nocovati 
v chánech nebo vesnických chatách, kde vždycky je ohromné množství 
krvelačného hmyzu. Následkem všech těchto závažných okolností nezbývá 
cizinci, než aby se obrátil na muže majícího všechny tyto cestovní potřeby 
v zásobě, který je pronajímá, spolucestuje, tlumočí a vše co nejpodrob- 
něji obstarává, tak že se cestovatel bezstarostně vytčenými krajinami 
ubírá a dle svého dobrozdání zde onde se zastavuje, čímž požitek celku 
jak náteží se stupňuje. Tohoto užitečného muže zovou „dragoman" 
(původ slova dlužno hledati v chaldejském „targem" t. j. vysvětlovati) 
a na toho se musí cizinec obrátit. V hlavních střediskách touristů po 
Palestýně a Sýrii naleznete dostatečný počet anglicky, francouzsky a vlašsky, 
ale zřídka kdy německy mluvících podnikatelů cest, kteří velkohostince 
takřka oblehají hledajíce zaměstnání. 

Pro kratší několikadenní výlety postačí vždy ústní vyjednání, kdežto 
pro cestování delší dobu trvající potřebí jest podrobné, písemné, na konsu- 
látu pověřené smlouvy, která oběma stranám dostatečnou záruku posky- 
tuje. Obsah takovéto listiny jest asi tento : „Dragomana X. najímám 
výhradně pro svou osobu. On jest povinen mne do těch a těch měst 
doprovoditi a celou výpravu potřebami zaopatřiti, jakož jsou : Prostranný, 



*) Z velkého, dosud nevydaného spisu „ Sýrie u . 



908 František Klement: 

dobře zachovaný stan, skládací důkladná postel, matrace, houně, polštáře, 
prostěradla, umyvadlo, stůl, stolice, čisté kuchyňské nářadí v dostatečném 
počtu a stolní prádlo. Dále jezdecký kůň, výborné evropské sedlo, po- 
řádný ohlavec, sedlová podložka, dva neb tři sou máři pro všechna zava- 
zadla, za která musí ručiti, a dostatečný počet mukarů pro obsluhu 
a opatrováni zvířat. Podotýkám, že nejsem zodpověděn za poškození 
zvířat, kteréž by se mou vinou nestalo, a že použij u zvířat kdy chci a dle 
svého dobrého zdání. Veškery cestovní výdaje na stravu, dopravu a bakšiše 
platí terdžuman a zaručuje mi osobní jistotu. Na cestě vedoucí nejistou 
krajinou postará se o bezpečnostní stráž na vlastní útraty, a není-li mu směr 
cesty povědom, opatři jistého vůdce a zaplatí mu dle ujednání, jakož i noční 
stráže, ukáže-li se toho potřeba. 

Celodenní strava pozůstávati musí: z první snídaně buď z čaje neb 
čokolády, z druhé snídaně na pochodu, jež obsahuje studené kuře nebo 
pečeni, vejce, sýr a černou kávu a konečně z teplé večeře: polévky, 
jednoho neb dvou talířů pečené, oranži a kávy. Potřebné víno nebo pivo 
zaopatřím si na vlastní účet; toliko dopravu těchto nápojů převezme 
dragoman. — Cesta potrvá as tolik a tolik dní a nevrátím-li se do města, 
odkud se pochod vypravil, nejsem povinen terdžumana za návrat odškod- 
niti. MMa zastávek jakož i polohu ležení pro postavení stanů, pak dobu 
ku stravování potřebnou určuji sám a prodloužila-li by se cesta provi- 
něním mého průvodce, neplatím nic za zmařené dui. Vzniklé hádky a ne- 
přístojnosti rozhoduje vždy konsul mého státu a zároveň se zavazuje 
dragoman, že po celou dobu mé výpravy slušně, mravně a uctivě chovati 
se bude. 

Celkový poplatek obnáší denně částku . . . franků ve zlatě, 
ze kteréž obdrží polovičku před nastoupením a druhou polovičku po 
ukončení aneb, uznám-Ii toho potřebu, prodlením cesty. V místech, kde 
se nalézají hostince, jest mi ponecháuo v nich bydleti, uvoluji se však, 
že nájemné za zvířata zapravím, začež si je pro svou možnou potřebu 
ponechám ! a 

To byly by tak asi hlavní body smlouvy, kterou si obě strany na 
vzájem vyměňují, když byl kousal neb jeho náměstek potřebné visum 
připojil. 

Na objasněni celku připomínám ještě tyto podrobnosti. Většina drago- 
manů bývá na počátku cesty neobyčejně ponížena a úslužná, znenáhla 
však zapomíná na poměr podřízeného a ráda si zahrává na protektora 
touristy. V tomto ohledu jest nejlépe, zdrží-li se cestovatel vší přítulnosti 
a kamaraderie, aby průvodčí se nestal panovačným a vždy jen cítil, že 
jest cizinci služebně podřízen. Nejdůležitější věcí jest na počátku podrobné 
prohlížení všech pro výpravu určených předmětů, zejména stanu a jeho 
zařízení, poněvadž dragomanové ve své spořivosti berou nejraději věci 
již mnohokráte upotřebené, na mnoze chatrné, a na cestách uvnitř Sýrie 
nebývá při nejlepší vůli možno, správky poříditi. Největší pozornost věnujme 
před výpravou jízdeckým koním a dopravním mezkům. Koně musí nám býti 
předvedeni nejdříve bez sedla, abychom zjistili, že nejsou nikde otlačeni 
a pak postačí dvouhodinná projížďka, abychom nepříjemné i dobré stránky 
tohoto čtyřnohého cestovního druha prozkoumali a nehodí-li se nám, jej 



Jak se po Sýrii cestuje. 209 

prostě vrátili a nového si vyžádali. Mezci musí býti bezvadní a silni, 
poněvadž leckdy mnoho záleží na urychleném pochodu, jehož slabší zví- 
řata na delší dobu nesnesou. Tourista musí se však také o to starati, 
aby všechna zvířata hojně nakrmena byla, nebot páni mukarové neradi 
vydávají za píci peněz a tím se stává, že vytrvalost zvířat značně ocha- 
buje. Hned při prvním nočním ležení nutno naříditi, aby mukarové zvířata 
opodál stanu přivázali a to proto, že si usedají vždy v jejich bezprostřední 
blízkosti a pak se co nejnáruživěji a hodné dlouho do noci baví, tak že 
se tím cestující vyrušuje. 

Dle toho, jak se kuchař a služebnictvo chovalo, obdrží po ukončeni 
cesty bakšiš a dragoman vysvědčení, ve kterémž nemá cizinec nic zata- 
jovati. V tomto případě vzal jsem si za vzor Angličany, kteří vždy dle 
pravdy co nejspravedlivěji vady toho neb onoho dragomana vytýkají a za- 
šlu buje-li odporučení, chválou ovšem neskrbi. Ubezpečen však může býti 
každý, kdo po Sýrii delší dobu cestovati chce, že ani při největší opa- 
trnosti a zdrželivosti bez nemilých výjevů výpravu nevykoná, když má 
i chladnokrevnosti třebas nadbytek. Ale navzdor všemu tomu jest tento 
způsob cestování výborný, svého druhu jediný, a konají-li výpravu dva 
povahou aspoň částečně se shodující, zkušení touristé, jest takováto cesta 
požitkem znamenitým, ale ovšem také drahým. Po celé Sýrii, vyjímaje 
cestu do Palmýry, pak na východní straně Jordánu a do Petry platí se 
dragomaiiovi dle míry cizincových požadavků v měsících únoru, březnu, 
dubnu, v říjnu a listopadu 50 až 55, cestují-li dva pospolu, každý 40 až 
45 franků denně. Mimo tyto měsíce platí jednotlivec 40, dva společníci 
po 35 francích. Tyto ceny míněny jsou s nápoji (láhev piva neb vína 
v poledne a večer) a koupí-li si cestující nápoje dle vlastní libosti, platí 
terdžumanovi denně o frank méně. 

Neméně důležitá péče týče se vlastní osoby cestujícího. Především 
jak se má výhodně na cestu připraviti, jak šatiti, jak se zachovati, aby 
neutrpěl na zdraví a jak má oproti tuzemcům své chování zaříditi, aby 
s uimi v dobré míře vycházel. Obyčejný výletník do Palestýny v době 
jarní nemusí konati velikých příprav ; jeden silný, druhý lehčí oděv, pečlivě 
ušitý, postačí mu úplně a vlněné tenké prádlo dra. Jaegra udrání jej 
před nastydnutím. Měkký, širší klobouk, na který si tourista při výletu 
k Mrtvému moři, do Hebronu, Nazaretu a Tiberiady objemnější bílý hed- 
vábný šátek nebo závoj na ten způsob připevní, že si co nejpečlivěji 
zahalí zejména týl a část zad, aby úžehu slunečního chráněn byl, jest 
nejpohodlnější přikrývkou hlavy. Směšní jsou v tomto ohledu Němci, jichž 
valná část si kupuje tarbuš (fes), k tomu hedvábný beduinský šátek 
(kafnji — kufnje), pak provazec (ukal) ku připevnění tohoto, a dobře se 
jim stává, když si tu a tam utrží ne hrubě lichotných poznámek. 

Jiné podrobnosti jsou na příklad: dob/ý nůž s krouželem či tahákem, 
polní láhev, tmavé brejle, ploský kapesní pohárek, dobré kukátko, jed- 
noduché avšak výborné kapesní hodinky, lehký, ale pevný slunečník a chce-li 
tourista, at si vezme pro příhodu malý nepříliš objemný revolver, ačkoliv 
ihned podotýkám, že ho za dne v Palestýně na místech poutníky navště- 
vovaných, pak v Bejrutu a Damašku potřebovati nebude ; v noci at cestu- 
jící vůbec samot en nechodí a raději „doma" zůstává. Zdravotní poměry 



210 František Klement: Jak se po Sýrii cestuje. 

nejsou v době ku cestování příznivé špatný a chrání-li se cizinec před 
nastydnutím, zdržuje -li se nemírného požívání ovoce a žije-li střídmě, 
nebude potřebovati snad ani jediného z léku, kterými se prozřetelně na 
cestu opatřil. Velmi často jsem pozoroval vracející se domů touristy 
a mohu říci, že jim měsíční pobyt v Palestýně a Sýrii jak náleží svědčil. 
Poněkud osmahlé tváře zvyšovaly dobré jich vzezření. 

Tourista výletník nebude míti asi často příležitost, aby s tuzemci 
du věrněji obcoval a stane-li se to jen tak mimochodem, povrchně, budiž 
mu měřítkem zásada: mnoho důvěry aneb nedůvěry najednou škodí vždy 
a zlatá střední cesta udržuje i zde rovnováhu. Mnohý z touristú jest 
dobrý muž, rád mluví a ukájí lámaně pronesenými větami svou zvědavost 
mysle, že na příklad otázkou, „jak se daří jeho ženě nebo ženám," Araba 
náramně potěší. Pravého opaku docílí: tuzemec muhamedáu na tuto 
otázku téměř nikdy neodpovídá, považujeC ji za neslušnou a tazatele za 
nevzdělance. Upřené, nápadné prohlížení si žen a zevlování na ně, aneb 
obracení se po nich nevidí rád Turčín ani Arab, některé ženy také nikoli, 
a zejména v Damašku, dopustí-li se cizinec nešetrných poklesků označe- 
ného způsobu, utrží si mnohdy několik nepříjemně znějících titulatur, ba 
leckdy i ještě něco horšího. Cizinec má se na všechny dívati „jako by 
nic" a pozorovati všechno. Dobře učiní, nechá-li si o všelijakých dobro- 
družstvích jenom „něco zdáti", neboť ta mívají v Orientu zřídka kdy 
dobré zakončení. 

Gizinec, který chce těmito končinami po několik měsíců cestovati, 
musí se již před nastoupením výpravy jak náleží připraviti, musí čerpati 
ze spisů zkušených touristú nebo badatelů a zapamatovati si všechny 
důležité pokyny. Přijde -li sem někdo zcela nepřipraven, bývá celkový 
výtěžek jeho cestování jen polovičatý, poněvadž kráčí kolem mnohých 
věci, na oko málo zajímavých, ale vskutku pozornosti hodných, zcela 
netečně. Nesoudím, jako mnozí jiní, kteří tvrdí, že bezprostřední dojmy 
beze vši předchozí průpravy, bývají v Orientu nejmocnější. I nejbedli- 
vější pozorování tříští se, není-li cestovatel aspoň částečné s poměry 
obeznámen, o nahodilé podrobnosti a tím se ničí hlubší proniknutí jedno- 
tlivostí a jasný přehled celku. 

. Jak již napřed praveno, jest kočovné cestování se stanem neobyčejné 
půvabné a zajímavé, avšak na dlouhou, tří- až čtyřměsíční dobu velmi 
namáhavé a každý tourista učiní dobře, položí-li se před zahájením takové 
cesty otázku, je-li jeho tělo spůsobilé, aby všechny jej očekávající obtíže 
překonalo? Na první pohled se vám zdá, že jízda koňmo, prohlížení si 
krajiny a zajímavostí a klid v dobrém stanu při náležitém stravování jest 
pravou hračkou. Avšak není tomu tak ani v případě, že je cestování eo 
do osobni bezpečnosti zcela jisté. Prodlením čtyř měsíců, počínajíc březnem 
nebo dubnem, neprodělá cestovatel po Palestýně a Sýrii mnoho změn 
počasí, avšak přece — i kdyby si rozdělil pochody v ten způsob, že 
by první dva měsíce Palestýně, třetí měsíc nížinám a čtvrtý měsíc výšinám 
Sýrie věnoval — neujde tu a tam úmornému vedru, pak zákeřnickému 
ovzduší některých pásem a konečně prese všechnu obezřelost kuchyni 
leckdy prabídné. A třeba že cestující vše to překoná, třeba že se ani 
strava, ani nemoci ani vedro jeho osoby netknou, jsou přece leckteré 



Jar. Vrchlický: Z novější poesie anglické: 211 

jiné okolnosti, jež při vší neohroženosti a chladnokrevnosti nepříjemně 
působí. Y oněch krajinách, kde dlužno se zejména o bezpečnost majetku 
a částečně i o bezpečnost osobní strachovati, počne vás znenáhla, ale 
jisti opouštěti váš nejvěrnější přítel : spánek ; tam uchvacuje vás stupňu- 
jící se neklid, který se proměňuje v bezsennost, a po denní značné námaze 
nedostává se vám za noci klidného odpočinku. I kdybyste měli tři vojíny 
í.a stráži, nic vám to nepomůže, ba tato okolnost, kteréž jsem se z různých 
důvodů vždy vystříhal, rozčiluje namnoze cestujícího měrou ještě značnější, 
neboC je přesvědčen, že by těch několik uboze vypadajících hlídačů houfu 
Beduínů neodolalo, pročež ať už se namáhá jak chce, osvěžujícímu spánku 
nebude se těšiti na tak dlouho, dokud nebezpečné krajiny nemá za zády. 
Dravé zvěře není se třeba příliš obávati, poněvadž se nikde ve valném 
počtu nevyskytá a divocí kanci v bařinách jordánských blíže jezera Hule, 
pak medvědi ve slujich Libanonu vyhýbají se lidem co nejochotněji. Ne- 
příjemnými zjevy jsou velké tarantule, šeredně vypadající stonožky, škor- 
pioni v počtu neobyčejném a v pozdní letní době množství na mnoze 
dosti nebezpečných hadů. 

Ze všech zde uvedených okolností vysvitá, že musí býti výbava koču- 
jícího touristy co možná nejdokonalejší a pro všechny případy tak sesta- 
vena, aby všem potřebám hověla. 



Z novější poesie anglické, 

Překlady Jar. Vrchlického. 



William Wordsworth. 

Narcisky. 

Jak oblak, cestou já jsem šel, 
jenž táhne přes vrchy i dol, 
tu množství narcisků jsem zřel, 
vše zaplavily zlatem kol, 
pod stromy, v keřích, na vlnách 
kol tančily, jak vítr táh. 

Jak nedohledných hvězdic řad 
plá z mléčné dráhy dolů k nám, 
bez konce plály odevšad, 
břeh věnčen jimi tu i tam, 
jich byly sta zde v směsici 
se sklánějící, tančící. 



212 Jar. Vrchlický: 

Tak vlny zahanbil jich třpyt! 
Jak tančily zde o závod, 
ta musil básník vesel být, 
rej plesuý vida v tůni vod; 
já zřel' a zřel a nemyslel, 
ký zisk jsem z toho zření měl. 

Teď na loži když ležím svém 
půl v snění a půl v dřímotě, 
jich hru před duše zrcadlem 
zřím v blaživé jich samotě, 
ples v srdce mé se přimísí 
a to v ráz tančí s narcissy! 



Nás Jest sedm. 

— Tak prosté děcko, 
dech jehož splývá, hravý sen, 
jež cítí život v údech všech, 
co o smrti ví jen? 

Já potkal děvče z vesnice: 
„Jsem stará osm let! u 
Vlas kučeravý do líce 
jí hojnon kšticí slet. 

Venkovské měla vzezřeni 
a sprostý selský šat, 
však oči lesk v svém záření 
mne začal v srdci hřát. 

„ — Kolik máš sester, bratříčků, 
mé dítě?" já se ptám, 
zří s žasem na mne chvilčičkn — 
pak di: „Všech sedm mám." 



v. 



A kde jsou?" ptám se. — „Sedm nás, 
zpět ona hovoří, 
„dva v Conway šli — to dávný čas, 
a dva jsou na moři. 

Dva na hřbitově leží již, 
tož sestra s bratrem mým, 
jest vedle malá naše chýš, 
kde 8 matičkou svou dlím — " 



Z novější poesie anglické. 213 

— „Jak! v Conway dva že bydlí, díš, 
dva na moři že jsou? 

A přec vás sedm? — Ditě, víš, 
to jest mi hádankou!" 

— „A přece sedm jest nás všech 11 
(dá děvče v odpověď), 

„dva spí, kde stroma stín si leh 
tam na hřbitovní zeď." 

— „Ty mateš se, mé dítě, dím, 
tys živa, líčko květ, 

a dva když v stínu hřbitovním, 
pak zbývá vás jen pět." 

— „Jich hrob je snadno uvidět, " 
dí děvče, „zeleň svěží 

zříš z chatky ven pár kroků jen, 
kde vedle sebe leží. 

Své pletení si beru tam, 
tam šat si ovroubím, 
na jejich hroby usedám, 
a často zpívám jim. 

A často slunce rudý svit 
když v západ zaměří, 
smím s miskou svojí k nim tam jít 
se svojí večeří. 

Má sestra Hana umřela 
nám první, byl to žal, 
tak dlouho, mnoho trpěla, 
až Bůh ji k sobě vzal. 

Ji pochovali na hřbitově, 
a než luh posekán 
my na jejím si hráli rove, 
já a můj bratr Jan. 

A sotva první sníh kdy pad, 
klouzání začlo nám, 
tu bratr Jan již k smrti chřad, 
teď vedle ní spí tam." — 

— „Nuž," znovu pravím, kolik vás! 
když dva jsou v nebi již?" 

A děvče odpovídá v ráz: 
„Nás sedm jest, jak víš." 



21* Jar. Vrchlický: 

„Ti mrtví jsou ti dva", já dím. 
„Jsou v nebi, - ona vece. 
Má řeč tu snahou zbytečnou 
a vykládání, vedla svou: 
Ne, nás je sedm přece ! 



Kukačce. 



O posle jara! Slyšel jsem 
tvůj zpěv a cítím ples, 
ó kukačko, jsi ptáčetem, 
jsi putující hles? 

Já v trávě ležel v myšlenkách, 
v tom zpěv tvůj zazněl blíž, 
i dál je nesl k svahu svah — 
teď z blízka zněl — ó slyš! 

Ať vypravuješ údolí 
o slunci, kvítí jen, 
mně ve tvém zpěvu hlaholí 
dnů zašlých mnohý sen. 

• 

Miláčku, v tomto roku též 
buď uvítán v náš kraj, 
ty že jsi ptákem — to jest lež, 
mně hlas jsi, mně jsi taj ! 

Školáku zněla tvoje zvěst, 
jenž naslouchal ti rád, 
za tebou tisíci spěl cest 
skrz keře, na stráň, v sad. 

Tě uzřít, já se naběhal, 
v luh svěží, v lesů mrak, 
byls láska má, mé touhy žal, 
jen toužen, nezřen však. 

A zase tobě naslouchám, 
tvůj v trávě slyším hlas, 
jak naslouchám, tu vzpomínám 
na mládí zlatý čas. 

O Šťastný ptáku! Země zjev 
se zdá být, vzdušný kraj 
a sadem vil, jak zní tvůj zpěv, 
a pro tebe jen ráj ! 



Z novější poesie anglické. 215 

Motýlovi. 

Ó sečkej, k čemu taký chvat? 
Dél trocha tady mu9iš stát! 
YždyC vše, co bylo dětstvím mým, 
vše ve tvém zářném zjevu zřím. 
^Blíž ke mně! NeleC do oblak, 
.plá v tobě zašlý čas, 
ty neposedo, kouzlíš tak 
>mně v srdce obrazy i v zrak 
'můj dům otcovský zas ! 

O krásný, krásný čas to, ach, 
svou sestru Emelinu v hrách 
i sebe vidím bez dechu 
motýle honit v pospěchu. 
.Jak pravý lovec za ním v rej 
jsem loukou divým skokem spěl 
přes keř i trn, až chyt jsem jej, 
<50 ona — Bůh ji požehnej ! — 
-se bála střít mu pel. 

Osaméiá žnečka. 

Viz tamo děvče samotné, 
z hor našich statné děvče, polem 
Jak sama zpívá si a žne, 
stůj, nebo tich jdi kolem! 
Tak sama žne a vázat spěje 
-a smntoou píseň sobě pěje, 
ó poslouchej, kraj celý kol 
zni jejím zpěvem, stráň i doi. 

Tak nikdy slavík nezpíval, 
by vítal chodce v zemi dálné 
na oase, kde pouště pal, 
»kdes v Arábii skalné; 
ba sotva kukačky tak žaly 
se plně, siluě rozlehaly 
ve oceánu tichý klid 
až nejdálnějších od Hebrid. 

Co zpívá tu, kdo ví to dnes? 
<5o tonů těch dí žainé roje? 
Zda trudů zašlých lká v tom směs, 
ryk zapadlého boje? 
€i tyto prosté nářky pějí 
•o věcech, jež se denně dějí : 

15 



216 Jar. Vrchlický: 

trud všední, starost, péče hlas, 
jak bývalo a dnes je zas? 

Ať komukoliv pěla jen, 
zpěv její slyším neustále, 
obličej k srpu nakloněn 
v své práci zpívá stejně dále. 
Naslouchám dojat bez pohnutí,, 
ač do hor dál mne cesta nuti r 
ač dozněl v uchu zpěvu spád, 
zni v srdci dál mi napořád! 



(The was a Phantom of delight.)» 

Jak přelud byla spanilý, 
kdy oči mé ji spatřily, 
tak luzná její podoba 
jak okamžiku ozdoba. 
Jak hvězdy v šeru její zrak 
a jako soumrak vlasů mrak, 
vše na ni půvab hotový 
a rosný úsměv májový, 
stín tančící a škádlící 
tu děsící, v ráz mizící. 

Pak vstoupila v můj užší kruh 
a byla žena též, ač duch, 
tak svěží ve všech pohybech, 
s půvabem dívčím v pracích všech. 
Vzpomínku i naděje zář, 
vše zrcadlila její tvář 
a přec ne bytost povznesená 
nad vše, čím život jest a sténá, 
nad lehký trud, nad žertů vděk, 
bol, hanu, chválu, polibek. 

Teď jasným okem štastný zřím 
tep srdce, jež vlá tělem tím, 
jde zamyšlena v práci své 
kam přísný žiti cíl ji zve, 
má rozum, její vůle stálá 
jest přísná, činná, vytrvalá, 
bez falše, lsti je žena pravá, 
jež těbí, velí, radu dává, 
a přec duch tichý, kol nějž vlá.. 
zář podivná jak andělská! 



Z novější poesie anglické. 217 

Samuel Taylor Coleridge. 

Při pozorování květů v prvních dnech 

února 1796. 

Ty sladký květe! s bázní vyhledáš 
z rudého kmenu (nebo, podivno!, 
ten chmurný, drsný, zimomřivý měsíc 
dech vánku vydlužií si a zří k tobě 
pln touhy modrým okem!) Ghudý květe! 
Tot nevěrného času líchocení, 
snad z skrýší severních a vzdálených 
teď Sever prchá, od pólů hřmí sem? 
Ty smrti zasvěcený! Mám tě rovnat 
snad s dívkou sladkou, která příliš záhy 
v květ rozvila se, aby příliš brzy 
se ztrávila svým vděkem předčasným? 
Mám k bardu z Bristolu tě přirovnat? 
ku květu, který sotva spřízněn zemi 
z chudoby v bouři chmurné vypučel, 
až sklamání a tíseň velkých křivd 
jej zničila? Mám v bolném rozhorlení 
tě srovnat s Polsky bednou nadějí, 
tou květinou, jež v zárodku již zdrána? 
Ty sladký květe, s bohem buď, kéž tobě 
los lepší vzplane, než já tušit mohu! 
V zpěv tkaje tato chmurná srovnání 
jsem svému já, jež hyne v muce vlastní, 
svůj vlastní krutý učitel kdys krad; 
dnes teplé vání slunného dne chvěje 
mnou, ladíc duše slavné varhany, 
a mísí nejchmurnější myšlénky 
s cítěním sladkým, jakby tvrdý zvuk 
byl jemně hrán na něžných nástrojích. 



Řádky 
psané do alba v Elbingerode na Harzu. 

Na břehu mocného jsem Brocknu stál, 
zřel hvozd nad hvozd a vrch se nad vrch týčit. 
jak obraz vlnivý, jenž modrou dálkou 
byl ohraničen. Pracně cestu dolů 
jsem klestil dál si lesy jedlovými, 
kde svěží mech se v svitu slunce třas 
jak zdoba mrtvých, kam jen zřídka pad 
a druhým tonem ptáka sladký zpěv. 
Zde vítr, který bez ustání duje, 



15* 



218 Jar. Vrchlický: 

gvžg slavnostní šum odděluje přísně 

od zněni vodopádů, od hlaholu 

potůčka, jehož servaných skal změtí 

si hnědé kůzle skáče zvonic čile, 

až tam, kde stará pohádková koza 

chvi bílým vousem svým. Já kráčel dál 

tich, zamyšlen, neb zde jsem objevil, 

tvar zevnější, byt vznesen sebe víc, 

že z vnitřního jen žití cenu má, 

bez toho krásným číslem jest — však matným 

a neurčité ceny, ježto srdce 

zde nemá zvěsti o příteli, děcku, 

o krásných dívkách, o své první lásce, 

o otci svém, o nejsvatějším jménu 

tvém, vlasti ctnál Ty moje královno, 

ty Anglie, ty bohy vyvolená 

má drahá vlasti ! Touhy divné pln 

jsem k západu zřel, tvoře z temných mraků 

si bílé srázné tesy tvého břehu 1 

O vlasti má! Tou vzpomínkou a pýchou 
mi srdce vzkypělo, zrak v slzách tonul, 
ten hrdý Brocken, hvozdy, vrchy kol, 
vše mizelo jak slabý, temný sen 
před zrakem mým! Ten nezatracuj cit 
tak lehko, cizince, tak jako já 
úsudkem, ukvapeným, pochybností 
vyššího ducha v muži neznesvětím, 
jenž cítí, Bůh že všady! Bůh, jenž všecko 
na jednu mocnou stvořil rodinu, 
on otcem nám a svět nám domovem. 



P. B. Shel ley. 

Poutnici světa. 

Rci hvězdo, již tvých křídel jas 
v let zářný žene dál a zas, 
sluj noci kde jest, v které as 
svá křidla zavíráš? 

Rci měsíci, jenž spěješ bled 
a pustou drahou nebes, sed, 
tůň dne či noci kde jest, v sled 
kam spát se ubíráš? 



Z novější poesie anglické. 219 

Mdlý větře, jehož bloudí sten 
jak host ze světa vyvržen, 
na stromech, vlnách, pověz jen, 
zda tajné hnízdo máš? 



Nářek. 

Ó rychlej, nežli léta běh, 
ó rychlej, mlaď než v radostech, 
ó rychlej, než noc v sladkých snech 

ty přišla's — jsi ta tam! 
Jak země, s vadlý list jež hostí, 
jak noc, jež v bdění ve starosti, 
jak srdce, které bez radosti, 

tak já jsem sám a sám ! 

Vlaštovka, Léto, přejde již, 
Noc, sova, nastoupí svou říš, 
však Mládí, labuť, prchla, víš 

a s tebou, tím jsem jist! 
Mé srdce denně jitra ždá si, 
sen každý slzy tká v mé řasy, 
a darmo zima má se hlásí, 

chtíc s větvi slunný list. 

Lilije snubní lože vem, 
pro skráně matron růže sem, 
fialky dívkám mrtvým všem, 
já macešky chci mit. 
Na živý hrob je hleďte síti 
a nemá se v nich slza stkvíti, 
ni přítel nemá utratiti 

tam nadej, strach neb cit. 



Otázka. 

Já snil, že jak jsem ondy cestou šel, 
v ráz nahá zima v jaro změnila se, 
mé kroky vůně dech sved, jenž se chvěl 
kol v šeptajících, samicích vod hlase, 
po trávníku, nad nimž se lesík tměl, 
jenž zelené své páže v jarní kráse 
div nevrh mu kol šije, políbení 
jen dal mu, prch, jak ty mne líbáš v snění. 



220 Jar. Vrchlický: 

Ta rostly fialky a svlačců směs 
i chudobka, perlový Arktur země, 
terč slunečnic, jenž nespočine, les 
dál petrklíčů, modrých zvonků plémě, 
jichž zrozením se trávník sotva vznes, 
i štíhlý květ, jenž matky své tvář jemně 
slzami rosí sebranými v ráji, 
když vánků, duchů hlasy kol ní hrají. 

A v teplém houští šípek plál a dřin, 
chmel s hlohem, do nějž měsíc zář svou vlil, 
a květy třešní s číškou vzácných vin, 
tož rosy, již den ještě nevypil, 
pak růže, břečtan tmavý v lesa klín 
své vinoucí se listí rozvěsil, 
směs květů, azur, temno, zlato v nich, 
že neviděl zrak bdící krásnějších. 

A blíže, kde se bystřiny břeh třas, 
plál kosatec, na květech sníh a nach, 
a blatouch mezi sítím, v jehož vlas 
čalounem květů velký leknín sáh, 
jak odlesk rozházel mdlý luny jas 
na tmavý dub, jenž k vodě rámě vztah, 
na sítí, třtiny, jejichž zeleň sytá 
zrak zkájí, v němž se tolik barev kmitá. 

Dál snil jsem, z těchto květů vysněných 
jsem kytku udělal, ji svázal tak, 
že plály stejně, jak můj zrak je stih 
v svých tónech, barvách, ladu, naopak, 
ty děti Hor vězněné v rukách mých; 
a, radost v oku, hrdý šel jsem pak 
s tou kyticí, odkud jsem přišel, domů, 
bych moh ji darovati — Ach, jen komu? 



Mrak. 

Mnou čerstvý déšť slet na žíznivý květ 

ze proudů i mořských tůni, 
já dávám stín svěží lístkům, jež leží, 

v poledním žehu se sluní. 
S mých křídel bohatá dšti rosa v poupata, 

je vzbouzí luzná k žití, 
co klid je spjal sladký na ňadrech matky, 

jež kol slunce v rej se řití. 



Z novější poesie anglické. 221 

Bič krup v ruce držím, nivám též i stržím 

zeleným dávám šat bílý, 
Jej roztavím v dešt zas, co hromů zní hlas, 

se smíchem krok můj dál pílí. 

Do horských já rýh podsivám svůj sníh, 

až vzdychají sosny jich tmavé, 
to poduška bílá, kam skráň má se skryla, 

oo v klínu spím vichřice dravé. 
Na oblačné mé věži valy moje střeží 

blesk, kormidelník jasný, 
a v sluj sklepní schován na řetěze skován 

hrom zmítá se a řve hlasný. 
Nad mořem a vzduchem ušlechtilým ruchem 

ten kormidelník mne vodí, 
láskou duchů tažen, jejichž zástup blažen 

se v purpuru mořském brodí. 
Nad potoky, svahy, nad strmé skal prahy, 

nad jezera i háje, 
pod řekou i strání, kde dlí v zadumání 

duch milující, hraje 
Já se zhřívám v tichu v nebes modrých smíchu, 

co v pršce on splývá a taje. 

Slunce v svém zoru jas meteoru, 

své peří strouc kol žhoucí, 
«a proudný můj bok se vyšvihne v skok, 

když bledne jitřenka mroucí. 
Jakoby orel slet na hrotný skalin hřbet, 

jenž chví se otřasy země, 
ono tak popílí, spočinout na chvíli 

v jas zlatých křídel svých jemně. 
Z tůně, jež vzplála, slunce když sálá, 

po klidu, po lásce dýše, 
plást večera v rubín když hořící v hlubin 

tmu zapadá s nebeské výše, 
<ve vzdušném hnízdě svém křídel svých spojím lem 

jak holub líhnoucí tiše. 

S paprsky pílí, žár v sobě bílý, 

dívka, již lunou děli, 
přes mé tvary mhavé rouno kadeřavé 

jak noční vánky by střely; 
kde krok jejích nohou, který uad oblohou 

jen andělský sluch slyší, 
stanu mého střechu strhne ve svém spěchu, 

hned hvězdy hledí s výší. 



222 Jar. Vrchlický: Z novější poesie anglické- 

Já se hlasně směji viru jich a reji, 

jenž zlatých včel rovný roji, 
v svém větrném stanu zvětším onu ránu, 

až plesa s klidnými zdroji, 
rovny nebes tříšti, spadlé skrz mne blýští 

se lanou a hvězdami rojí. 

Slunce trůn jasem jak žhoucím pasem, 

trůn luny perlami tkávám, 
zatmí se sopek žeh, zachví se planet běh, 

když praporem větrů svých mávám. 
Od mysu k mysu v dál se jak most vzdušný vzpjal 

můj oblouk nad moři, 
před slunce pablesky, dóm visím nebeský, 

mé sloupy — pohoří! 
Můj oblouk vítězný, jímž vichr bezmezný 

s mým ohněm a sněhem spěje, 
když moci vzduchu jaty jsou k mému stolci spjaty, 

se tisícem odstínů skvěje, 
sféra ta, jež hoří, něžné barvy tvoří, 

co vlhká zem dole se směje. 

Zříš dceru ve mně vody a země, 

kojence nebes nad zemí, 
skrz póry řek, moři, můj běh se noří, 

měním se, mřít však nelze mi. 
Po lijavce útoku, když v nebes hlabokiL 

vlá čistá vlajka jich, 
když z větrů v nebesku ze záře odlesku. 

se modrý, vzdušný dóm zdvih, 
já směji se tiše z hrobní své skrýše 

jak z lijavce slují se nořím, 
jak z lůna dítě, duch z hrobu hbité 

se zvednu a opět jej zbořím. 




-*>? 



f>24 Francois Coppée: 



Z let mladosti, 

(Toute une jeunesse.) 
Román, napsal Fran^is Coppée. Přeložil J. J. BeneSovský-Veselý. 

(Pokračováni.) 



*-• s 




" ^ r o vše v pensionáte Batifolově, pitvorni, zbědovaní učitelé, 
divocí a cyničtí žáci, učební síně páchnoucí prachem 
a inkoustem, pochmurný platan ve dvoře, vše to naplňovalo 
Amédéea smutkem a nechutí. Ačkoli byl velmi čiperný, 
byl by si snad úplně znechutil toto učení, jež podáváno 
v plechových miskách jako polévka pro vojáky, nebýt 
jeho přítelkyně Luisy Gérardovy, jež z přirozené dobroty 
byla se stala jeho učitelkou, vedla jej a povzbuzovala jej, ba sama se 
hmoždila se zlomkem Lhomonda a slovníkem Alexandrovým, aby pomáhala 
<lítěti v zápase s jeho „De Viris u . Nebohý ten, kdo ve svém dětství neměl 
kolem sebe ženskou sukni, něžný vliv ženy; zachová si po celý svůj 
život v duchu svém cosi hrubého, v srdci cos tvrdého. Nebýti znamenité 
J.nisy, byl by býval Amédée vydán tomuto nebezpečí. Matka jeho byla 
bohužel mrtva a pan Violette, jenž se stále zahloubá val ve svůj zármutek, 
zanedbával svého syna, dlužno to doznati. 
Neboť nebohý vdovec nenalézal útěchy. 

Od úmrtí své manželky sestárl o deset let a vzdorovitá jeho kadeř 
icela sešedivěla. Považte jen! Jeho Lucie byla jediná radost jeho všed- 
ního, neutěšeného života, tohoto nebohého škrabáka. Byla tak hezká, 
tak mírná, a dobrá hospodyně, stále vedena roztomilým pudem po ele- 
ganci, pouhé nic bylo jí ozdobou, květina jí stačila, aby provozovala 
]>řepych! Pan Violette žil jen této drahé, kruté vzpomínce, prožíval 
v myšlénkách svoji skromnou idyllku. 

Bylo to před deseti lety. Jeden z jeho kolegu z ministerstva přivedl 
jej jednou večer ke starému příteli, jenž byl setníkem v invalidovně. Tento 
<lobrák — přišel u Waterloo o pravou ruku — byl kmotrem Lucii ným. 
"Starý mládenec, roztomilý a veselý, rád pořádal ve svém bytě, jenž byl 
jaksi bonapartistickou kaplí, malé večerní zábavy s koláčky a punčem, 
při nichž Lucii na matka, tak trochu sestřenka setníkova, zastávala úřad 
hospodyňky. Pau Violette ihned zpozoroval dívku sedící s červeným ka- 
rafiátem ve vlasech pod „Bitvou u pyramid", nad níž skříženy byly dvě 
>avle. Bylo to uprostřed léta a otevřenými okny bylo viděti znamenitou 
měsíční zář, jež bělila Esplanadu a třpytila se na vítězných dělech. Hrálo 
<e na hádáni a když došla řada na Lucii a tázali se jí uprostřed kruhu 
hostí: „Kam jej dáte? . . . Jak jej máte ráda ? ..." pan Violette, aby 
jí pomohl z rozpaků, napovídal jí tak neobratně, že všichni volali: „Aj, 
hleďme ... to je falešná hra!" A jaký to prostý půvab, jaká to koketní 
<>>tvchavost, když podávala čaj, jdouc od jednoho ke druhému s koflíkem 



Z let mladosti. 225 

v ruce a sledováua starým jednorukým invalidou se stříbrnými epaulettami, 
jenž nesl bábovku! 

Aby ji opět spatřil, konal pan Violette v invalidovně četné návštěvy. 
Ale většinou nalezl toliko setníka, jenž si ho osedlal svými vítězstvími 
a slavnými činy, vypravoval o útoku na Borodino, kdež byl vyznamenán 
řádem, o chocholu Muratově, o hrozném: „Blesky boží!" krále neapol- 
ského, jež se podobalo burácení hromu a smetlo by celé škadrony. Ko- 
nečně jedné krásné podzimní neděle, neděle s klidnou oblohou a vlákny 
babího léta, ocltil se na chvíli samoten s dívkou v soukromé zahrádce 
starého invalidy. Usedl po boku Lucie na kamenné lavičce, vyznal jí svoji 
lásku pod zpytavým pohledem Bonaparta z bronzované sádry, a ona, jata 
rozkošným zmatkem, odpověděla: „Promluvte s matinkou," sklopivši 
polekané oči na záhon sedmikrásek, jichž tisová obruba rýsovala kříž 
čestné legie. 

A vše to bylo vyhlazeno, na vždy ztraceno ! Setník zemřel, Luciina 
matka zemřela, Lucie sama zemřela, jeho milovaná Lucie, davši mu šest 
let — ano, šest let! — nezkaleného štěstí. 

Věru, neožení se více, — ó nikdy ! — a tím méně si bude hledati 
milenku. Nebylo nikdy a nikdy nebude pro něho ženy, mimo tu drahou 
nebožku, jež dříme tam na hřbitově Montparnassu a jejíž hrob chodí 
navštěvovat každé neděle s malou kropicí konvičkou, skrytou pod svrch- 
níkem. 

Vzpomínal si s chvěním plným ošklivosti, kterak několik měsíců po 
smrti své Lucie, za dusného večera červencového, když seděl na lavičce 
v sadech Luxembourgských a naslouchal pod stromy víření čepobití, při- 
sedla k němu jakás ženština a upřeně na něho pohlédla. Překonán svými 
smysly odpověděl na otázku, kterou jej oslovila, zároveň bojácně i drze: 
.Tak tedy jste si vyšel na procházku ? tt A když konečně se ho tázala: 
„Šel byste se mnou?" následoval ji. Avšak jedva k ní vešel, uchvátila 
jej celá jeho minulost; cítil, jakoby se dusil žalostí. Sklesl na židli, jal 
se stkáti, skrývaje tvář do dlani, a bolest jeho byla tak hrozná, že jata 
pudem ženského soucitu, nešťastnice vzala hlavu jeho ve svoje náručí, 
řkouc mu, aby jej utišila: „Plač! Plač! ... To ti uleví!" a kolíbala jej 
jako děcko. Konečně mohl se vyprostit z této něžnosti, která jej na- 
plňovala studem, hodit na mramorovou desku prádelníku trochu těch peněz, 
jež měl při sobě, a uprchnout, vrátit se do svého bytu, kvapně ulehnout 
a vyplakat se dosyta hryze podušku . . . Ó, hrozná to vzpomínka! 

Ne, nikdy více žádnou ženu, žádnou milenku, nic! Teď bolest jeho 
byla jeho ženou a spala s nim. 

Zejména probuzeni vdovcovo bývalo hrozné — osamotnělé to pro- 
buzení na velkém loži, na němž byla toliko jediná poduška. Zde ji drive 
nalezl každého rána, svoji drahou Lucii, a znamenitou rozkoš mu způso- 
bovalo hledět na ni, kterak spí. Nebot ona nerada časně vstávala a leckdy 
se 8 ní žertem pro to vadil. Jaký to klid na té jemné, něžné tváři, 
s přimhouřenýma očima, odpočívající uprostřed neladů svých rozpuštěných 
vlasů! A kterak bylo cudné ve své neuucenosti, to roztomilé tělo mladé 
ženyl Měla jednu paži na pokrývce a pošinuvši se košilka odhalovala 
ramínko tak čisté, poněkud křehké a počátek něžných ňader. V teple 



226 



Francoi* Coppée: 



lože oddychovala vlahou, živou vůní, cosi jako zápach živé květiny. Na- 
klonil se nad pootevřenými rty, aby vdechoval její dech, a jakási něžná 
hrdost, pýcha snoubence jej uchvátily, když povážil, že to je přec jeho 
manželka, jeho družka, toto rozkošné stvořeni, dosud skorém dětské, 
a že toto srdce, jehož tlukot cítil pod tímto mladým ňadrem, náležela 
navždy jemu. Nemohl se více zdržet, dotkl se svými rty rtů mladé žínky; 
zachvěla se pod tímto polibkem a otevřela pak oči, v nichž údiv pro- 
buzeni přeměnil se ihned vůči pohledu manželova ve štastný úsměv . . - 
O, nezapomenutelná chvíle! . . . Avšak přes to prese všecko třeba býti 
rozšafný, vzpomenouti si, že mlékařka zavěsila hned o svítáni plechovou 
konvici na kliku u dveří, že oheň není rozžat, že třeba přijíti časně do 
kanceláře, poněvadž se blíží doba přídavků. A políbiv ještě jednou svoji 
ospalou Lucii, která již zase zavírala oči, pravil ji mazlivým hlasem : 
„Nuže, milé dítě ... je půl deváté . . . Vstávej, vstávej, malá lenoško!" 
Kterak si zjednati útěchy po ztrátě takového štěstí? Měl svého 
syna — ach, ovšem! — a miloval jej zajisté. Ale pohled na Amédéea 
oživoval, tím více zármutek pana Violetta, neboť dítě dorůstajíc podobalo 
se čím dále tím více své nebohé matce! 

IV. 

Třikrát neb čtyrykrát ročuě pan Violette provázen svým synem na 
vštívil strýce své nebožky manželky, po němž Amédée mohl jednoho 
dne dědit. 

Pan Isidor Gaufre založil a řídil s úspěchem po dvacet let rozsáhlý 
sklad kněh a obrazů pro katolíky, k němuž záhy připojil značný sklad 
náboženských předmětů všeho druhu. Tento rozsáhlý závod, který majitel 
slastným nápadem nazval „Bou marché des ParoisBes*,*) proslavený mezi 
veškerým duchovenstvem francouzským, zabral na konec hlavni budovu 
a veškeré ostatní součásti starého paláce v ulici Servandooi, vystaveného 
v okázalém a nádherném slohu ze sklonku sedmnáctého století. Provozoval 
zde znamenité obchody. Po celý den vystupovali po stupních elegantních 
schodů, vedoucích do rozsáhlého přízemku, osvětleného vysokými okny, 
nad nimiž se šklebily pitvorné masky, duchovní anebo pánové klerikáJ- 
niho vzezřeni. Zde missionář s dlouhým vousem, než odplul ku pobřeží 
Gabonu anebo na daleký východ, kupoval svoji zásobu růženců ze skle- 
něných perlí anebo falešných korálň, určených obraceti na viru černochy 
a Číňany. Clen třetího řádu sv. Františka ve dlouhé kutně barvy čoko- 
ládové, a tisknoucí pod paži obrovský deštník, kupoval tu za nepatrnou 
cenu a po tisících brožury náboženské propagandy. Vesnický farář, při- 
byvší do Paříže, podepisoval za dodání pozlacené monstrance ve slohu by- 
zautském řadu směnek na dlouhou lhůtu, zadlužuje se ve své horlivosti 
a počítaje na štědrost věřících, aby mohl vyhověti svým závazkům. 
Ukázal se tu též mladý duchovní rádce, hledající pro nějakou kajicnici 
vybrané dílo nábožné, na příklad „Slzy vdovství osušené svatým Fran- 



*) „Láce pro fary", nápodobeno dle bvětozmimé firmy modniho závodu 
>An Bon Marché". 



Z let mladosti. 227 

tiskem Saleskjm" ve dvauácterce. Kandidát poslauectví v krajině velmi 
katolické žádá o slevu při koupi dvanácti krizových cest, ohavně malo- 
vaných, jež hodlá věnovati několika farnostem, kde jeho protivníci jej 
obvinili, že jest voltairianem. Clen řehole křesťanské nauky nebo jeptiška 
řádu sv. Vincence de Paula potřebuje pro své školy katechismy a díla 
mravoučná. Občas dokonce nějaké církevní kníže, biskup s aristokratickým 
vzezřením, zahalený v široký pláštík, se zelenou šňůrou, se zlatými 
střapci kolem kardinálského klobouku, uzavíral se tajemně na celou ho- 
dinu v kabinetě pana Isidora Oaufrea, jenž jej vyprovázel až na schody, 
plýtvaje „ eminencemi " a skláněje se obřadně pod pánovitým žehnáním 
dvou prstů ve fialových rukavičkách. 

Pan Violette věru že nikoli ze sympatie zachovával styky se strýcem 
své manželky, neboť pan Oaufre, podlízavě zdvořilý vůči všem, kdož mu 
mohli prospět, rád se choval pohrdavě, ba někdy i neomaleně vůči ka- 
ždému, kdo mu nemohl prospět. Za života své neteře pramálo o ni 
dbal a jako svatební dar dal jí toliko jeden ze svých krucifixů ze slono- 
viny, s mušlí na svěcenou vodu, jež tento obchodník s náboženskými 
předměty dával vyrábět na tucty tuctů pro kláštery. Vyšinuv se vlastní 
prací, získav již, jak se vypravovalo, dosti značné jmění, měl pan Gaufre 
v nevalné úctě tohoto cbudáka-úřadnika, jenž tak zvolna postupoval a jenž 
byl zajisté lenivý a neschopný. Podle uvítání, jehož se mu dostávalo 
v ulici Servandoni, tušil pan Violette dobře, jak nepříznivě o něm smýšlí 
tento „svatoušek", jak jej potají nazýval. Jestliže se sem vracel prese 
všechnu svoji přirozenou hrdost, bylo to jedině k vůli hochovi. Nebot 
pan Gaufre byl bohat, pan Gaufre nebyl více mlád. Suad že — kdož 
to ví? — nezapomene v závěti Amédéea, svého synovce. Bylo třeba, 
aby hocha tu a tam viděl. A pan Violette z povinnosti otcovské podro- 
boval se třikrát neb čtyrykrát ročně nudné návštěvě v „Bon marché des 
Paroisses". 

Naděje, jež choval pan Violette ve příčině dědictví po paiiu Gaufreovi 
pro svého syna, byly ostatně velmi pochybné ; nebot úřaduík, jehož ma- 
jitel zbožného bazaru byl nucen pozvati r.u a tam k obědu, byl zaražen, 
ba uražeu despotickým a důvěrným tónem služky, znamenité to dvaceti- 
pětileté Normanky, jež slyšela na královské jméno Berenice. Neomalené 
způsoby této krásné a statné kmotry prozrazovaly v ní milostnici, rovněž 
jako briliantové náušnice, jež jí zářily v uších a tato sekačka zajisté měla 
bedlivý dozor nad závětí svého velitele, šedesátníka s apoplektickou šíjí, 
jehož plet po oběde nabývala barvy vinných kvasnic. 

Pan Gaufre, ačkoliv byl členem bratrstva sv. Sulpicia a velmi hor- 
livý při pobožnostech, míval vždycky choutky po pletkách se služkami. 
Manželka jeho — byl as deset let vdovcem — po celý svůj život nále- 
žela k oněm nešťastnicím, o nichž se praví v lidu: „Ta chudinka paní 
ta a ta je věru k politování; nemůže podržet jedinou služku. u Nadarmo 
brala z venkovských zákoutí nebohá děvčata beze vší krásy a zaručeué 
ctnosti. Jedna po druhé, jedna Flámka, tři z kraje neversského, jedna 
Elsasanka, dvě Picardky, ba i mladá dívka s Beauce opatřená certifikátem 
o získané ceně ctnosti, byly nemilosrdně pozřeny minotaurem z ulice 
Servandoni. Všechny manželka právem popuzená vyházela z domu, při- 



228 Francois Ooppér: 

davši každé svědomitě po páru políčků, a na štěstí pro pana Gaufrea, 
žádná z těchto Hagar neobdařila jej Ismaelem. Ovdověv, mohl se „sva- 
toušek 1 * oddati úplné bezpečnosti, ale bez pohoršení, toC so rozumí, své 
íiáruživosti po služkách. Nové venkovanky s podivnými čepci odpovídaly 
příznivě v různém nářečí jeho hříšným návrhům. Elsaská holubinka vládla 
po šest měsíců, bretonský kokrhel déle roku. Avšak na konec stalo se, 
co bylo osudem usouzeno. Jednoženství, dřímající na dně duše každého 
prostopášníka, se probudilo a krásná Berenice nadobro sklonila pod svoje 
jho nestálého pana Gaufrea, jenž stářím se stal stálým. Byla nyní v domě 
všemohoucí, imponovala dvojnásob svou kyprou krásou a pozoruhodným 
talentem kuchařským, a poněvadž viděla, kterak po každém obědě při 
dessertu stoupá jejímu pánu krev do tváře, zajisté musela pomýšleti na 
budoucnost. S té strany tudíž bylo lze obávati se všeho. Kdož ostatně 
mohl ručiti, že pan Gaufre, jenž přes to prese všecko byl velmi pobož- 
nůstkářský, nebude jednoho krásného dne jat výčitkami svědomí a ne* 
skončí sňatkem na smrtelném loži? 

Pan Violette vše to věděl, přece však záleželo mu na tom, aby 
Amédée nebyl opomenut svým starým příbuzným, a někdy, zřídka kdy, 
opouštěl úřad poněkud dřív než obyčejně, šel pro svého syna, když 
odcházel z pensionátu Batifolova, a odváděl jej s sebou do ulice ServandonL 

Rozsáhlé salony, změněné ve skladiště, kdež bylo doposud na zapo- 
menutých polích vidět rokokové pastýře, podávající pastýřkám pár ho- 
loubků, bývaly pro malého Amédéa povždy novým překvapením. 

Když prošli kněhkupectvím, kde tisíce drobných svazků v šedých neb 
žlutých obálkách tísnilo se na policích a kdež pomocníci v režných 
šedých blůzách rychle svazovali balíky, vešli do skladiště zlatnického. 
Zde v krásných zasklených skříních třpytil se veškeren okázalý pestrý 
přepych chrámů: pozlacená tabernakula, kdež beránek boží odpočíval 
v planoucím trojhranu, kaditelnice se čtyřnásobnými řetězy, monstrance 
a kalichy zdobené emaily a padělanými drahokamy, štoly a kasule obtí- 
žené vyšíváním, obrovské svícny — a vůči této nádheře hoch, jenž byl 
četl „Tisíc a jedna noc", domníval se, že vnikl do jeskyně AJadinovy 
anebo do zásobárny Abul-Kazemovy. Z tohoto oslnění přešli bezprostředné 
do chmurného skladiště kněžských oděvů. Zde bylo vše černé. Bylo tu 
vidět jen nakupené kleriky a pyramidy širokých klobouků. Toliko dvě 
velké loutky, jedna oděná kardinalským purpurem, druhá fialovým rouchem 
biskupským, vrhaly trochu barvy do tohoto temného skladiště. 

Avšak Amédéea především omračovala velká síň s malovanými soškami. 
Byly tu všechny ty idoly nábožných a drobné kapličky, rozestavené na 
prknech na zdařbůb, pomíchány jako řada cibulí. Žádného rozdílu v důsto- 
jenství. Sousedem evangelisty byl nějaký svatý jezovitek vyšinuvší se 
k této hodnosti teprve předevčírem, blahoslavený Fourier stál po boka 
Panny-Bohorodice, Spasitel vedle svatého Labra. Liti ze sádry do leda- 
bylých forem anebo hudlařsky vyřezáni ze dřeva, natřeni křiklavými 
barvami, kramářsky červenou nebo šmolkově modrou, pokryti sprostým 
pozlátkem, s bradou vzhůru, otevřenými ústy, s vyjevenýma očima, lesk- 
noucí se lakem, hrozně oškliví, zcela noví, stáli tu seřaděni jak vojáčkové 
u raportu, biskup s mitrou, mučedník držící palmu, svatá Anežka, objímající 



Z let mladosti. 229* 

beránka, svatý Rochus se psem a lasturami, sv. Jan Křtitel v kůži ovčí, a nej- 
směšnější z nich byl snad nebohý sv. Vincenc de Paula nesoucí v náručí 
tri nahá nemluvůata jako na štítě porodní báby. 

Tato ohavná výstava, jež se podobala jednak kabinetu s voskovými figu- 
rami, jednak hračkářskému krámu, Amédéea přímo děsila. Byl po prvním při- 
jímání a planul dosud mystickým vznětem, avšak tolikerá ošklivost urážela 
jeho ducha, již zjemnělého, a vrhala v něj první pochybu. 

Jednoho dne k páté hodině přišli p. Violette a jeho syn do „Bon 
iii are hé des Paroisses" a nalezli strýce Isidora právě ve skladišti malo- 
vaných soch, dohlížejícího na balení svatého Michala. Právě byl odešel 
poslední dnešní zákazník, biskup trebizondský in partibus, žehnaje pana 
Gaufrea. Apoplektický mužik s černou parukou kostelníka je teď úplně 
sám se svými pomocníky a neostýchá se více. 

, Dejte přec pozor, nemotoro!" volá na mladíka, jenž skládá 
archanděla do hoblo vaček, „ulomíte draku ocas." 

Pak spozorovav příchozí, p. Violetta a Amédéea, zvolal: 

„Ach, to jste vy, Violette. Dobrý den . . . dobrý den, Amédée . . .. 
Přišli jste nevhod. Teď je expedice. Nevím, kudy kam . . . Hej, pane 
Gombiere . . . Poslyšte, pane Combiere . . . Nezapomeňte na těch třináct 
tuctů „Zjeveni v la Salette" ze sádry do Greuoblu, s 25 procenty srážky . - 
A Amédée pořád pilně pracuje? ... Co pravíte? ... Ze byl premi- 
antem, že byl při banketu vyznamenauých . . . Nuže, tím lépe! . . . 
Julie, odeslal jste těch šest svícnů, alpakové ciborium a křížovou cestu 
číslo druhé pro klášter Sacré-Coeur v Alengonu? . . . Jakže, ještě ne? 
Ale vždyC je to objednané již tři dny. Pospěšte si, u všech všudy ! . . . 
Vidíte, Violette, nevím kudy kam . . . Ale vejděte na chvíli. u 

A nařídiv ještě pokladníku uvězněnému ve skleněné kleci, aby poslal 
soudními vykonavateli směnky faráře v Sourdvalu (Manche), jež byly 
protestovány, uvedl strýc Isidor pana Violetta a Amédéea do svého- 
kabinetu. 

Je to bývalý budoar, a třeba že pan Gaufre, jenž miluje přísné 
vzezření, zasmušil jej železnou pokladnou, regály s lejstry a černým ne- 
vlídným křeslem, jež se zdá být přeneseno ze sakristie, pěkná ta místnost,. 
vysoká a okrouhlá, s velkým oknem do zahrady, se stropem s malova- 
nými lehkými růžovými obláčky a svým jemným dřevěným roubením, 
zdobenými guirlandami, toulci a luky Amorovými, zachovala si dosud 
trochu svého záletného kouzla z minulosti. Amédéeovi by se tu líbilo, 
kdyby strýc Isidor, usednuvší u svého psacího stolu, nebyl dal ihned 
panu Violettovi nepříjemnou otázku. 

„Nu což, jak je to s povýšením, jež jste minulého roku očekával, 
dostalo se vám ho? tf 

„Bohužel nikoliv, pane Gaufre . . . Ach, to víte, vláda . . . u 

„Ano, jde to velmi pomalu, ale za to také nejste přetížen prací . . . 
Kdežto v obchodě . . . jaké to starosti ! jaké trampoty ! . . . Mnohdy 
vám závidím, vždyť máte hodinu času, abyste si ořezal péra . . . Hleďme, 
co pak mi ještě chtějí?* 1 

Vskutku, v pootevřených dveřích objevila se hlava příručího, s tužkou 
za uchem. 



230 Fraiigois Coppée: 

„Je ta pan představený zahraničních missií, přeje si mluvit s pánem." 

„Tak vidíte, nemám ani chvilky pro sebe ... Až jindy, milý Violette. 
S bohem, hošíku ... Je podivuhodno, kterak se podobá nebohé Lucii . . . 
Přijďte někdy na snídani, bez okolků . . . Berenice má recept na sýrový 
nákyp ... Je to znamenité! . . . Uveďte pana představeného." 

A pan Violette odchází, nespokojen se svou nezdařenou návštěvou, 
popuzen na strýce Isidora, jenž byl pramálo zdvořilý. 

„Ten člověk je dokonalý egoista," přemítá smutně, „a ta holčice 
jej má ve svých drápech . . . Mfij nebohý Amédée nedostane nic. tt 

Amédée nestará se o dědictví po svém strýci. Jest nyni žákem 
páté třídy a učí se se svými soudruhy v pensionátu Batifolově dle roz- 
vrhu lycea Jindřicha IV. Vyrostl náhle a ke svému politování nosí spodky 
příliš krátké. Již se zříká zábav příliš dětinských. Oběšení tatrmani, jimiž 
.zdobeny stránky Bournoufovy gramatiky, pocházejí ještě od loňska a vzdal 
se úplně chovu hedbávníků v zásuvce svého stolku. Vše nasvědčuje tomu, 
ie z něho nebude člověk praktický. Měřictví se mu protiví, nepamatuje 
si ani jediné datum a v dny, kdy má prázdno, chodívá rád samoten 
tichými ulicemi. Čte díla básníků ve výkladcích antikvářů a omeškává se 
v sadech Luxembourgských, jda za zapadajícím sluncem. Bude z tebe 
snílek, nebohý Amédée, sentimentální suílek. Tím hůř pro tebe! 

U Gérardových, kam stále chodívá velmi často, netyká více svým 
malým přítelkyním. Luise je teď sedmnáct let. Je hubená, prosta svěžesti, 
plochého těla, zajisté že nebude krásná. MiuvMi na ni, počínají říkat : 
„Má krásné oči, a jest znamenitá hudebnice." Její sestře Marii jest 
dvanáct let, je to růžové poupátko. 

Co se týče dcerušky sousedovy, malá Rosina Combarieu-ova zmizela. 
Jednoho dne sazeč se náhle vystěhoval nerozloučiv se s nikým a vzal 
s sebou své dítě. Domovnice vypravuje, že se zapletl v politické spiknutí 
■a že musel opustiti dům v noci. Domnívají se, že se skrývá v la Villette. 

Proto také otec Gérard se naň nehněvá, že uprchl, nerozloučiv se. 
Dělnik-spiklenec zachoval veškeru svoji slávu ve vzpomínkách starého 
rytce, jenž následkem zcela zvláštní nehody jest stále zaměstnáván nakla- 
datelem bonapartistických obrázků a provádí nyní podobiznu císařského 
prince v uniformě desátníka gardových granátníků, s obrovskou medvědicí 
na dětské hlavičce. 

Otec Gérard stárne. Vousiska jeho kdysi plavá a trochu těch vlasů, 
jež mu zbyly, zbělely do stříbra, onou obdivuhodnou bělí, jež jest jako 
by pozdní náhradou pro lidi ryšavé a jež sluší pěkně jich krevnaté tváři. 
Stárne, nebožák, právě jako jeho manželka, jež tloustne znepokojivým 
spůsobem a říkává „Uf ! u usedajíc, když stoupala do pátého patra. Otec 
Gérard stárne, jako vše, co jej obklopuje, jako protější dům, který viděl 
stavět a jenž nemá více svoje z brusu nové vzezření, Čehož důkazem 
jest, že kupec — jenž naplňuje celou ulici zápachem, otáčeje na chod- 
níku svůj buben na pražení liÁvy — dal znovu vymalovat svůj krám. 
Stárne jako jeho vetchý nábytek, jako spravované majolíky, jako rytiny, 
jež se zdají být napojeny odvarem tabáku, jako rámy, jichž pozlátko 
zrudlo, zejména pak jako piano Erardovo, na němž nyní hraje Luisa 
jako dokonalá virtuoska, válčí kovou suitu Beethovenovu a Mendetssohnovy 



Z let mladosti. 231 

„ Písně beze slov*, a jež, nebohý starý sluha, má nyní toliko ječivé, 
třaslavé zvuky harmoniky. 

Stárne, nebohý umělec, a budoucnost jej znepokojuje. Neboť ne- 
dovedl se vyšinouti jako jeho spolužák, ten intrikán Damourette, jenž 
jej byl kdysi uskokem obloudil o římskou cenu a nyní se nadýmá v Iustitutu, 
ve svém vyšívaném fraku' a doptává všechny výnosné objednávky. On, 
prostodušný, uvázal si na hrdlo rodinu, jsa zcela ralád a ačkoliv se dřel 
jako nádenník, nemohl uložit dí jakých úspor. Může se přihodit, že jednou 
ráno klesne pod záchvatem mrtvice a zanechá tu vdovu bez výživy a obě 
dcery bez věna. Přemýšlí někdy o tom všem, nacpávaje si dýmku, a neui 
to nikterak veselé, u všech rohatých! 

Jestliže se otec Gérard, stárna, zasmušoval, stával se pan Violette 
čím dál tím zbědovanějším. A přece, kolik as mu může být let? Na- 
uejvýš tak čtyrycet. Ale jaký to úpadek ! Což pak se v zármutku počítají 
léta dvojuásob ? Vdovec jest již jen lidskou ruinou. Jeho kadeř vzdorných 
vlasů, špinavě šedá, visí stále nad pravým okem, nebere si více práci 
shrnout ji za ucho. Ruce jeho se trochu chvějí, paměť jeho mizí. Je 
tišší a zamlklejší než kdykoli, zdá se, že nic jej nezajímá, ani studie 
jeho syna. Přichází pozdě domů, podloubá se v obědě a odchází na novo 
temnými ulicemi, kolísavým krokem. V kanceláři, kde přec ještě koná 
mechanicky svoji práci, je to člověk souzený ; nikdy se nestane náměstkem 
přednostovým. „Kterak je tupý!" říkává, mluvě o něm, jeho soudruh 
z téže světnice, mladík s nejlepší čákou do budoucnosti, jenž se těší přízni 
odborného přednosty, všímá si dostihů a nemá sobě rovna, když napodo- 
buje huhňáni herce Orassota. Muž v tomto věku neschází tak rychle, 
není to přirozené. Co tedy přivedlo pana Violetta na tento stupeň 
cbabosti a bídy? 

Bohužel, dlužno to doznat. Tomuto nešťastníku nedostávalo se odvahy ; 
hledal útěchu ve svém zoufalství. Nalezl ji v náruživosti. 

Každého večera, opustiv svoji kancelář, ubírá se pau Violette do 
zasmušilé kavárničky v ulici du Four. Usedne na lavičce při stěně, do 
nejtemnějšího kouta, a hlasem tichým, jakoby stydla vým, objednává první 
absinth. První? Ano, neboť pije dva, ba i tři; pije je zcela zvolna, ma- 
lými doušky, cítě, kterak se v něm zvedá poznenáhlu opojení pouze 
mozku z mocného zeleného nápoje. Nechať jej šťastni kárají, chtějí-li! 
Zde, opřen lokty o mramorový stůl, dívaje se a nevida ji, mezi pyrami- 
dami kostek cukru a sklenicemi na punč, na dámu v buffetu, jejíž pří- 
česka, silně napuštěná pomádou, obráží se za ní v zrcadle, zde nebožák 
bez útěchy nalézá zapomenutí svého neštěstí, ba více, zde dobude si na 
hodinu znovu někdejšího svého štěstí. 

Neboť následkem úkazu dobře známého pijákům absinthu, řídí, 
ovládá svoje opojeni a ono mu podává sny, jichž si přeje. 

„ Číšníku, absinth !" 

Pan Violette stal se na novo dvacetipětiletým manželem, jenž zbož- 
ňuje svoji drahou Lucii a jest od ni zbožňován. 

Sedí v zimě u hasnoucího ohně a před ním, ve světle vycházejícím 
z pod zeleného stíuítka, na němž uhánějí tryskem drobné černé stínové 
obrázky jokeyů, zabývá se manželka jeho jakýmsi vyšíváním, hovíc si ve 

1<> 



232 Francois Coppée: 

velké ienošce. Každé chvíle pohlédnou na sebe očima pluýma úsměvu, 
on přes svoji knihu, ona přes svou práci, a zamilovaný nemůže se dost 
vynadivit, jak ohebné a něžné jsou prstíky jeho Lucie. Ne! jest příliš 
roztomilá ! Náble klesne k jejím nohám, na koberec, ovine jí paže kolem 
pasu, dá ji dlouhý polibek; pak schvácen touhou položí čelo na koleua 
milované ženy a poslouchá s rozkoší, kterak praví polohlasně: „Tak, 
tak, panáčku .... hajej!" A cítí, kterak něžná její ruka lehce mu 
hladí vlasy. 

„Číšníku, ještě absinth!" 

Jsou na oné krásné lučině porostlé kvítím blíže lesíka u Verriěres, 
za nádherného červnového večera, kdy slunce chýlí se k západu a vydává 
již menši vedro. Svázala si znamenitou kytici z polních květin, zastavuje 
se každou chvíli, aby k ní připojila nějaký kvítek, on ji následuje nesa 
pláštík a slunečník. Jak krásně je v letě a jak příjemná je láska! Jsou 
trochu unaveni, nebot po celou tu zářící neděli toulali se po kraji. Jest 
hodina oběda a hle tu právě pod lipami hospůdka s houpačkami a siam- 
skými hrami, kdež bílé ubrusy vesele prosvitají ze křoví. Vyhledali si 
místo, objednali oběd u číšníka s kníry, a zatím co čekají na oběd, Lucie 
celá zarůžovělá po dni stráveném pod šírým nebem a stavši se od hladu 
zamlklou, baví se tím, že prohlíží na talířích modré obrázky, představující 
bitvy v Africe. Jaký to veselý oběd ! V omeletě jsou žampiony, v dušených 
ledvinkách byly žampiony, v řízku s madeirskou omáčkou byly žampiony. 
Ale tím lépe! mají je velmi rádi. A to roztomilé lehké vínko! Drahé 
to dítě má ke konci oběda skorém opičku, na mou věru! Vždyť ji na- 
padlo vzít třešňovou pecku mezi palec a ukazováček a mrštit ji — tuk ! — 
právě na nos svého manžela! Směje se, ta ošklivá! Ale on se chce po- 
mstít: „Počkej, počkej trochu!" a naklonil se přes stůl a vsunul dva 
prsty mezi šíji a límeček šatu. A potměšilá čtverácká, stahujíc seč může 
hlavu mezi ramena, žadoní jej, roztřásána křečovitým smíchem : „Ne, 
ne . . . prosím tě ! " nebof se bojí, aby ji nelehtal. Avšak nejlepší chvíle 
jest přece návrat noční krajinou v rozkošné vůni posečeného sena, na 
cestě neurčitě se bělající pod letním nebem, na němž se třpytí celý 
zvířetník a přes něž mléčná dráha jako zamlklá bystřina valí svoji diaman- 
tovou pěnu. Šťastna a znavena opírá se o paži svého manžela. Kterak 
ji miluje! Muj Bože, kterak ji miluje! Zdá se mu, že láska jeho k Lucii 
jest nesmírná a hluboká jak noc. „Nikoho na cestě . . . Dej mi svoji 
hubinku, svoji drahou hubinku!" A jejich hubičky jsou tak sladké, tak 
čisté, tak upřímné, že se z nich musí těšit i hvězdy! 

„ Absinth, číšníku . . . ještě jednu ! . . ." 

A nešťastník zapomíná ještě na několik okamžiků, že za chvíli třeba 
vrátit se do truchlivého příbytku, kde není více jeho drahé Lucie, do 
příbytku, kde hospodyně dávno již připravila příbor na voskovaném plátně, 
a kde jej očekává jeho syn, zívající hladem a čtoucí ve knize, kterou 
položil vedle svého talíře. Zapomíná na hroznou chvíli návratu, kde se 
bude snažit zakrýti svoje opilství líčeným špatným rozmarem, a kde usedne 
ke stolici, aniž by jen políbil Amédéea, aby dítě neucítilo zápach alko- 
holu v jeho dechu. 



Z let mladosti. 233 

V. 

Zatím allegorický stařec s velkými perutěmi a bílou bradou, Čas, 
Ještě několikráte obrátil svoje přesýpací hodiny, anebo abychom mluvili 
prostěji: poštovní poslíček s několika vločkami silvestrového sněhu na 
svém modrém plášti dostavil se třikrát neb čtyry krátě do bytu svých 
klientů, aby jim podal za zpropitné kalendář, obsahující důležitá poučení, 
jako klič církevního rozvrhu roku anebo rozdíly roku gregorianského 
od arabské hedžry, a Amédée Violettc zcela potichu stal se jinochem. 

Jinoch, to znamená bytost, jež má poklad, jehož cenu nezná, skorém 
jako černoch ve středu Afriky, jenž by nalezl chekovou knížku pana 
Rothschilda, jinoch, jako jsme byli všichni, neznající svoje kouzlo a svůj 
půvab, jenž pozbývá trpělivosti, že chmýří na jeho bradě nezměnilo se 
dosud v ohavné kančí štětiny, jinoch, jenž vstává každého jitra pln nadějí 
-a táže se prostodušně, co šťastného as se mu přihodí mezi dnem a jenž 
snil místo aby žil, poněvadž byl nesmělý a poněvadž byl chudý. 

V tu dobu Amédée — nechodil více k Batifolovi a dokončoval jako 
mimořádný posluchač filosofická studia na lyceu Jindřicha IV. — seznámil 
se s jedním svých soudruhů, Mauricem Rogerem, a oba přilnuli k sobě 
něžným přátelstvím, jedním z oněch přátelství osmnáctiletých, jež jsou 
snad nejpříjemnější a nejpevnější na světě. 

Amédée byl okouzlen Mauricem hned při prvním pohledu, pro jeho 
krásnou plavou, kadeřavou hlavu, jeho výrazem povýšenosti a upřímnosti, 
elegantním jeho šatem, který nosil s nenucenosti gentlemana. Dvakráte 
denně, když šli ze školy, prošli sadem Luxembourgským, svěřujíce sobě 
svoje sny a naděje, zastavujíce se ve stromořadích, kde Maurice již směle 
si prohlížel grisettky, a hovoříce s roztomilou nenucenosti svého věku, 
věku plného upřímnosti, kde se myslí nahlas. 

Ihned počali si tykat. 

Maurice zjevil svému příteli, že je jediným synem důstojníka, jenž 
byl usmrcen před Sevastopolem, že matka jeho se více neprovdala, že 
jej zbožníme, že mu činí pomyšlení. Čekal netrpělivě na konec školního 
roku, aby mohl žiti svobodně v Latinské čtvrti, studovati práva bez kvapu, 
poněvadž si to přála jeho matka, které chtěl vyhověti, ale zabývati se 
též malířstvím, aspoň jako ochotník, nebot měl náruživou náklonnost 
k umění. Vše pravil krásný, aristokratický jinoch se šťastným úsměvem, 
jenž zachví val jeho smyslnými cbřipěmi, a Amédée obdivoval se, bez 
ošklivé myšlénky závisti, se šlechetnou vroucností mládí, té důvěře v bu- 
doucnost, té radosti z života. 

Svěřil se rovněž Mauři co vi. O, nikoliv se vším! Nemoblť nebohý 
hoch povědět nikomu, že tuší tajnou náruživot svého otce, že se za ni 
hanbí, že tím trpí — pokud mládež může trpět. Aspoň ze šlechetného 
svého srdce přiznal se beze studu ke svému skrovnému původu, honosil se 
svými prostými přátely, Gérardovými, chválil do nebe dobrotu své velké 
přítelkyně Luisy, mluvil s nadšením o malé Marii, které šlo na šestnáctý 
rok a jež se stávala krasavicí. 

„Povedeš mne k nim, že?" pravil Maurice, jenž byl vyslechl přítele 
se svou dobráckou přirozenou laskavostí. „Ale dříve musíš některý den 

lis* 



234 Francois Coppée: 

přijít na oběd k nám, abych tě představil své matce . . . Což pak přísti 
neděli...? Platí tedy?" 

Amédée byl by nejraději odřekl. Vzpomenul si náhle — ó ta palčivá 
neostála tryzen chudých mladíků! — že jeho nedělní kabát je skorém 
rovněž tak ošumělý, jako všední a že jeho nejlepší botky mají ušlapané 
podpatky a že límec a manšety nejlepší z jeho šesti košil byly otřepené 
od příliš častého praní. A pak, býti pozván na oběd, jaká to zkouška! 
Kterak si počínat, máme- li se „představit v saloně"? Již z předa obcbátel 
jej mráz. Avšak Maurice zval jej tak srdečně, byl neodolatelný. Amédée 
přijal pozvání. 

Následující neděle tudíž, přesně o sedmé hodině, vyšňořen co nej- 
lépe mohl — co to jen napadlo obchodnici s módním zbožím, že mu. 
poradila rukavičky ze psí kůže, barvy krvavě rudé ? pozoroval teď ovšem, 
že to příliš nové a příliš křiklavé vůči ostatnímu jeho šatu — vystoupil 
Amédée do prvního patra krásného domu na předměstí Saint-Honoré- 
a zazvonil zcela lehce u dveří v levo. 

Mladá a hezká komorná — jedna z oněch brunetek, .jichž boky 
obejmete prsty obou rukou, a s lehkým stínem knírku na rtech — ote- 
vřela a uvedla mladíka do salonu zařízeného pohodlně, ale prostě a vážně. 
Maurice byl tu samoten, obrácen zády ke krbu, v postoji pána domu. 
Přijal svého přítele s nejvřelejšími projevy, a pohled Amédéeův byl 
ihned upoután podobiznou krásného dělostřeleckého poručíka v uniformě 
z roku 1845 s dlouhými šosy, jehož pás spínaly dvě lví hlavy. Tento 
důstojník v parádním kroji byl vyobrazen uprostřed pouště, sedící pod 
palmou. 

„Je to můj otec," pravil Maurice. „Není-liž pravda, že se mu po- 
dobám? . . ." 

Podoba byla vskutku překvapující. Tyž bujný a milý úsměv, tytéž, 
plavé kadeře. Amédée vyslovil svůj úžas, když tu ženský hlas opakoval 
za ním jako opozdilé echo: 

„Není-liž pravda, že Maurice je mu podoben?" 

Byla to paní Rogerova, jež byla vešla po tichu. Vůči této krásné 
dámě černě oděné, s římským profilem, s pleti mdlou a přibledlou, 
jež dívala se pohnutým pohledem na svého syna i na podobiznu svého 
manžela, pochopil Amédée, že Maurice jest zajisté miláčkem své matky. 
A když dojat pohledem na tuto velkou vdovu, jež by byla dosti krásná,, 
nebýti jejích šedých vlasů a očí zardělých slzami, zakoktal několik slov,, 
aby se poděkoval za pozvání k obědu, pravila: 

„Můj syn mi vypravoval, že vás miluje nejvíce ze všech svých sou- 
druhů . . . Vím též, jakou lásku mu osvědčujete. Jest tedy na mně, abycl> 
vám děkovala, pane Amédée." 

Usedli, hovořili a každé chvíle pronášela paní Rogerova slova :. 
„můj syn . . . můj Maurice" s přízvukem hrdosti a vášnivé něžnosti. 
Amédée tušil, kterak příjemný byl život jeho přítele poblíže matky tak 
dobré a nemohl se ubránit, aby neporovnával s tím svoje smutné dětství 
a vzpomínal zejména na příšerné ty večery, kde skláněl tvář do talíře, 
aby neviděl oči svého otce, stále na něho upřené, zaplavené opilstvím, 
jež zdály se žádat na něm odpuštěni. 



Z let mladosti. 285 

Maurice ponechal matce několik minut, by ho chválila, hledíc 
aiaú s příjemným úsměvem, poněkud pohnutým. Konečně však přece jir~ 
přerušil : 

„Tot se rozumí, matinko . . . Jsem zázračný tvor." 

A vesele ji objal. 

V tu chvíli hezká služebná oznámila „páua a slečny Lantzovy" a pauí 
liogerova spěšně povstala, aby uvítala příchozí. 

Podplukovník ženijního sboru Lautz, jenž byl přítomen posledním 
okamžikům setníka Rogera v zákopech před Zeleným kopcem, bezpochyby 
kdysi velmi pěkně se vyjímal v uniformě s černým sametovým náprsníkem, 
■avšak trávě již dloubou dobu v kancelářích, sestaral tu mezi plány a roz- 
vrhy, skloněn nad dlouhými stoly, kde se povalují kružítka, trojúhelníky 
41 kompasy. S lebkou starého opelichaného ptáka, se šedým melancholickým 
vousem, ve své hubenosti a shrbenosti, kterou tím více přiváděl ku plat- 
nosti jeho kabát po vojensku upjatý, neměl vzezření nikterak hrdinské, 
S mozkem plným mathematických pouček, vdovec bez jmění, se třemi 
dcerami na vdávání, obědval nebohý plukovník, jenž oblékal svoji uni- 
formu, chráněnou kafrem proti molům, toliko dvakrát nebo třikráte do 
roka k velkým slavnostem úřadním, každé neděle u paní Rogerovy, jež 
milovala v tomto ctihodném muži nejlepšího druha svého manžela a zvala 
s uím též tri jeho dcerušky, jež si skorém úplně byly podobny, příliš 
svěží, s ohrnutými nosíky a drobnými černými očky jak trnky a povždy 
pečlivě učesané a ozdobené, že bezděčně vzbuzovaly představu tří hezkých 
dortů upravených pro slavnosti neb svatby. 

Usedli ke stolu. Poněvadž paní Rogerova měla znamenitou kuchařku, 
Jedl Amédée poprvé ve svém životě množství dobrých věci, dokonce ještě 
.znamenitějších než pochoutky matky Gérardovy. A přece byl to toliko 
příjemný chutný oběd, ale mladík shledával v něm zjevení rozkoši, o nichž 
neměl potuchy. Tento stůl zdobený květinami, ten ubrus tak měkký, když 
naň položil ruku, tyto krmě, jež dráždily chuť, ukojujíce ji, tato vína 
různé lahody, jež měla vůni příjemnou jak květiny, kolik tu nových, pří- 
jemuých dojmů ! Roztomilá komorná přisluhovala čile a tiše. Maurice 
sedě proti své matce řídil hostinu svou elegantní veselostí. Při každém 
jeho šprýmu ozářila se bledá tvář paní Rogerové, tři slečny Lantzovy za- 
smály se, všechny tři najednou, lehkým zdrželivým smíchem, a sám smutný 
plukovník setřásl svoji chabost. 

Rozjařil se úplně při druhé sklence burgundského a stal se dosti 
zajímavým. Mluvil o Krymské válce, oné rytířské válce, kde důstojníci 
obou nepřátelských armád navzájem častovali se zdvořilostmi a doutníky 
v době příměří, a" vypravoval pěkné vojenské anekdoty. Avšak paní Ro- 
gerova vidouc, kterak tvář jejího syna rozpalovala se při těchto hrdinských 
líčeních, náhle se zasmušila. Maurice první to spozoroval. 

„Dejte pozor, plukovníku!" zvolal. „Postrašíte matinku, bude si 
myslet, že ještě toužím po tom vstoupit do vojenské školy . . . Ale jdi, 
buď klidná, matinko. Když tomu chceš, tvůj uctivý a pokorný syn stane 
se advokátem bez procesů, jenž ve svých prázdných chvílích bude ma- 
lovat mazanice . . . Byl by sice měl raději koně a šavli v husarské ška- 
<lrouě . . . Ale co na tom! . . . Hlavní věc je, nezarmoutit matiuku." 



236 J. Arbes: 

A pravil to zároveň s takou vřelostí a roztomilosti, že pauí Rogerova 
a plukovník pohnuti na sebe pobledli; slečny Lantzovy, rovněž pohnuty, 
pobud pečivo může býti pohnuto, upřely na Maurice tři páry drobných 
černých oček, jež pojednou stala se tak něžnými, že Amédée vice ne- 
pochyboval, že všechny tří máji něžný pocit pro jeho přítele, a zdálo- 
se mu, že je velmi šťasten, že si muže toliko vybrat mezi těmito třemi 
pěknými zákuskami. 

Kterak byl milován tento hezký, roztomilý Maurice a kterak dovedl 
získati lásku I 

Později pak, při šampaňském, když povstal a pobárem v ruce a pro- 
nesl šprýmovný připitek, nalézaje příjemné slovo pro všechny stolovníky, 
jaká to upřímná veselost, jaký příjemný smích kolem stolní Tři mladé 
slečny smály se, červené jak pivoňky, spod svislého kníru plukovníka 
pronikalo jako by veselé kdakáni, paní Rogerova zdála se omládlá úsměvem, 
a při sám Bnh! Amédée spozoroval v koutě jídelny mladou služku, jež 
rovněž se neostýchala, a byla na mou věru velmi vábná, když ukazovala 
svoje zoubky mladého psíka. 

Po čaji plukovník, jenž bydlel dosti daleko, v okolí vojenské školy, 
a jenž k vSli suchému počasi chtěl se vrátit pěšky, aby ušetřil výdaj 
na íiakr, odešel se svými třemi koláčky na vdávání a také Amédée se- 
poroučel. (Pokračování.) 



Glossy k Shakespearovu „Hamletu". 

7. porovnávacích (lranuinirgit-kýt-li studii 
J. Arbesa. 

znik Shakespearova „Hamleta" klade se do nejzralejší 
doby básníkovy, do roku 1598 nebo docela do let 1601—2. 
Avšak již r. 1596, ledy nejméně dva nebo 5 — 7 robfi 
dřivé vyšel z péra jiného anglického dramatika, Lodge-ho, 
spis pod titulem „Wits Miserie and the Worlds Madnesse, 
Discovery of the Devils Incarnat of tbis Age" (Miserie 
vtipu a bláznovství světa, odhalení ďábla v souvěku vtěle- 
ného), v kterém lze Čísti také následující významné místo: „On (autor 
píše totiž o Ďáblu závisti) chodívá z větši části černě v barvě gravi- 
letnosti a vyhlíží tak bledé, jako tvář (nebo visir) ducha, kterýž na 
divadle tak žalobně jako prodavačka ustřic křiéívá: „Hamlete, pomsti 
mne!" (He walks for lbe most part iu black, aud colour of gravity, 
and looks as pale as the wisard of the Ghost nbich eried so miserably 
at ihe tneater, likc an oister wife: , Hamlet, revengel") 

Dle toho existoval .Hamlet" jako drama v jazyku anglickém již. 
r. lijí) t}, vlastně již před tímto rokem. 



Glossy k Shakespearovu „Hamletu". 237 

m 

Ušklebná zmínka o duchu (patrně Hamletova otce) nasvědčuje, že 
kus ten byl také častěji hrán a patřil v tu dobu najisto mezi kusy nad 
jiné populární — anebo — že v starším dramatě o Hamletovi právě scéna, 
v kteréž duch vyzývá Hamleta k pomstě, nemíjívala se aspoň účinku 
divadelního. 

Jinak nebylo by lze vysvětliti, jak by mohla taková zmínka o figuře, 
která v kuse pronáší pouze několik slov, zablouditi do cizího spisu jako 
porovnání všeobecně srozumitelné. 

Mnozí literární badatelé soudí, že zmínka ta týká se ztraceného 
dramatu o Hamletovi, jejž někteří připisuji Tomáši Kydovi, kterýž 
napsal také ještě jinou hru, „Spanish tragedie", která jest vzhledem 
k Shakespearovu „Hamletu" nad míru zajímavá. 

Edy byla „Spanish tragedie" napsána, není zjištěno. Tiskem vyšla 
poprvé r. 1599; ale vznik její klade se na základě různých okolností 
do r. 1588. 

Prese všechny vady, jež jí lze v ohledu uměleckém vytknouti, byla 
to práce nevšední dramatické vervy a náležela po několik decenií mezi 
nejoblíbenější hry anglické. 

Na doklad vypravuje se anekdota z r. 1685, kterouž byl Prynne 
ve svém spise „Histromastix", vydaném proti divadlu, zaznamenal. Jistá 
k smrti pracující žena prý na místě, aby žádala za útěchu náboženství, 
v zanícení volala: „Hieronimo! Hieronimo!" (tak nazýval se totiž hlavní 
rek dramatu). „Nechtě mě ještě jednou vidět „Hieronima" hráti!" 

Boku 1692, když byl kus ten hereckou společností admirála Not- 
tinghama znovu nastudován, dočkal se od 14. března do 20. července 
sedmnácti repris. Roku 1601 dodal mu proslavený dramatik Ben Jonson 
zpracováním a různými dodatky nové přitažlivosti. 

A bezpochyby již v té době nebo snad dříve hráván kus ten také 
hereckou společností, u které působil Shakespeare. Hlavní úlohu „Hiero- 
nima" hrával zde nejproslavenější tragéd doby Shakespearovy, Burbadge — 
neklamný to důkaz, že Eydova „Spanish tragedie" náležela mezi nej- 
populárnější hry, které se nikdy neminuly účinku na obecenstvo. 

Nicméně i jako drama knihové byl kus ten bezpochyby lekturou 
velice oblíbenou, neboC jinak nelze si vysvětliti četná vydání, v kterýchž 
prodlením několika decenií vyšel. Od r. 1601 — 1638 jest totiž známo 
neméně nežli sedmero vydání. 

Kydova „Spanish tragedie" jest rovněž tak jako Shakespearův „Hamlet" 
— tragedií pomsty. V obou vystupuje „duch" zavražděného vyzývající 
k pomstě, v obou shledáváme motiv zdržované pomsty a v obou jest po- 
užito „hry v dramatě" jako prostředku k vykonání pomsty. 

Tři tyto hlavní, ovšem vždy jinak pojaté a využitkované motivy, 
praví jeden z bystroduchých essayistů, nemohou býti nahodilé, a to tím 
méně, poněvadž i různé jiné tragedie Shakespearovy poukazují netoliko 
k připomenuté „Spanish tragedie", ale i k prvnímu jejímu dílu „Jerouimo, 
lir8t part". 

Shakespeare tedy bezpochyby znal a sice dobře, ba výborně obě 
uvedené starší hry, a z dojmuv, jaké byly na něj učinily, vznikla jaksi 



238 J. Arbes: 

základní kostra „Hamleta", do kteréž přešly tři hlavní motivy starší 
hry cizí. 

Kydově „Spanish tragedie" vytýká se jako jedna z nejkardinálnějších 
vad, že prý se autor v ní přímo v krvi brodí. Neméně nežli sedm osob 
v tragedii té zahyne. 

Avšak tutéž výtku, ovšem poněkud, ale jen poněkud oslabeno a, 
možno učiniti i dramatu Shakespearově, kde zahyne neméně nežli pét 
osob, tedy jen o dvě méně. 

Jak známo, probodne Hamlet Polonia, Ofelie zšíli a posléze se utopí 
a v posledním aktu probodne otráveným konci řem raněný Hamlet Laerta, 
pak krále a všichni tři umrou na scéně. 

V Kydově tragedii jednu osobu oběsí, jiné tři osoby zhynou samo- 
vraždou a ostatní tři probodnutím. Hlavní krveprolití jest jako u Shake- 
speara v posledním aktu, toliko s tím rozdílem, že u Kyda zahyne v aktu 
tom šest osob, kdežto u Shakespeara pouze tři, což jest ostat uě také 
krve „skoro až dost a . 

Jinak ovšem přes mnohé přednosti Kydovy práce nutno ji v ohledu 
uměleckém, ba pouze jen divadelním položiti hluboko pod „Hamleta". 

Aesthetický rozbor však není úkolem této stati a proto upozorňujeme 
jen ještě na to, že Eydova „Spanish tragedie u neposkytla Shakespearovi 
pouze motivy a rysy již vytknuté k „Hamletovi - , nýbrž zeji Shakespeare 
také ještě jinak vykořistil. 

Jedna z osob její a sice choť Hieronimova a matka zavražděného 
Horacia, Isabella, která žalem zšíli a posléze zahyne samovraždou, byla 
Shakespearovi modelem k jedné figuře v téhož „Králi Janu" a sice 
k Arthurově matce Konstancii. 

Vznik Shakespearova „Krále Jana" klade se totiž dle jedněch do 
roku 1598, dle jiných do roku 1596 a všeobecně se soudí, že vyšel 
z omlazujícího péra Shakespearova nedlouho před rokem posléze uvedeným. 
Nicméně již roku 1591 vydán byl tiskem jiný kus o králi Janu ve dvou 
dílech, o němž mnozí omylem soudili, že jest to dramatický pokus Shakes- 
pearův z mladší jeho doby, jejž Shakespeare později znovu zpracoval 
a zdokonalil. 

Omyl ten stal se Um, že starší toto drama o králi Janu vydáno 
roku 1611 po druhé a označeno bylo začátečními pí směnami jména 
Shakespearova „W. S. tt , což však uznali znalci za podvod nakladatele, 
který chtěl označením, že jest kus teu z péra Shakespearova, obecenstvo 
oklamati. 

NechC však tomu jakkoli, tolik jest nade všecku pochybnost zjištěno, 
že Shakespeare starší tento kus měl skutečně před sebou, že z něho 
mnohé scény vypustil, jiné pak přeměnil a konečně mnoho do slova 
do svého kusu přejal, tedy proste opsal. 

V starším kuse o králi Janu vystupuje sice Konstancie jako v kusu 
Shakespearově; ale nářek její pro ztraceného syna, jejž byl Shakespeare 
vložil do IU. jednání, zde není. Za to nalézáme v Kydově dramatu „Spauish 
tragedie" podobný nářek (V. takt), jejž vložil autor do úst Isabelle, která 
se nalézá v podobném duševním rozpoložení jako Konstancie v tragedii 
Shakespearově. 



Glossy k Shakespearovu „Hamletu'. 239 

Kyd předvádí Isabella jako šílenou již v první scéně IV. jednáni 
a nechává ji již zde naříkati pro mrtvého syna. 

Isabella vystoupí se svou komornou a mluví v teuto smysl: 

Pravíš, že tato květina oko vyjasňuje a tato zas hlavu. — Ach, 

žádná nebojí srdce 1 Ne, ne! Pro mé utrpení není žádných léků, neníC 

léku, jenž by mrtvých oživoval. (Propukne v šílenost.) Horacio! Ach, kde 

Horacio ? 

(Komorná pani svou těší, Isabella pak mluví dále:) 

Go? Nedala jsem vám šatů a krásných věcí, nekoupila jsem vám 
píšťalku a bičík, abyste se mohli za jich bidáctví pomstiti ? 

Komorná připomíná: 
Rozmary, paní, mučí moji duši. 

Isabella odpovídá: 

31oji duši ! — Ach, ubožátko, mluvíš o věcech a nevis co. — Moje 
<luše má stříbrné peruti, na nichž se vzhůru k nebi vznáším. Ano, k nebi, 
kde můj Horacio mešká, kde obklopen jest davem skvělých cherubů, 
tančících kolem svěže zacelených ran, kde sladké hymny, písně nebes 
pěji, aby oslavili čistou duši onoho, jenž, ach ! — ač zrcadlem byl doby, 
zemřel. Leč rci, kde naleznu teď vrahy, kteří jej usmrtili ? Kam mám 
pospíšit, abych vrahy svého syna nalezla? 

(Po té Isabella s komornou odejdou.) 

V pátém jednání vystoupí 

Isabella v zahradě, v níž byl syn její zavražděn, sama, s mečem v ruce a mluví 

V tento smysl: 

m 

Již nic více mi neříkejte ! O, ukrutní kati lidští ! Když ani útrpnost, 
ni bázeň před bohem nemůže krále pohnout ku konání práva neb k smi- 
lování, volím k pomstě místo, kde milého syna mého zavraždili. (Po té 

skácí besídku, v které byl syn její usmrcen a pokračuje v samomluvě :) Dolů 
s ratolestmi a hnusnými větvemi na neblahé té borovici! Dolů! Vytrhni 
ji, Isabello, i s kořenem a kořen, z něhož vypučela, spal! Ni stonku, 
ani kořínku zde nenechám, ni větve, aniž ratolesti, ni lístku, aniž kvítku 
nebo bylinky v celé zahradě. Proklatá, hořeploduá vražda! Na věky 
zůstaň zahrada ta neplodnou a země vyprahlou! A běda každému, kdo 
by ji chtěl zúrodnit! — Východní vítr, sloučený s jedovatými výpary, 
nechť byliny a klíčící květy zahubí! Nechť hadi plazí se zde po zemi, 
aby poutníci, bojíce se jedu a morového dechu, zůstali povzdáli a dívajíce 
se sem, pravili : Tam zemřel — tam byl zavražděn Isabellin syn. Ano, 
zde! — Zde zemřel! Zde jej obejmu. Vizte tamo — jeho duch, pokrytý 
ranami, jak vyzývá mne k pomstě, mne, kteráž mám pomstit jeho smrt ! — 
Hieronimo, pospěš, abys shlédl svého syna; neboť mne zoufalost a hoře 
vábí dolů, abych slyšela, jak úpí Horacio před Rhadamantovým trůnem. 
Pospěš sem, Hieronimo, a pros za odpuštění, že tak váhavě zasazuješ se 
o smrt oněch, kdož jej v zuřivém nepřátelství zavraždili. Ach, váhavě 
má» se k jich usmrceuí, jako bys vrahům šlechetného syna odpouštěl ! 
A já samojediná se mamě rozhorluji! — A jako proklínám úrodnost 
stromu, tak budiž proklelo lůno mé pro mého syna! Tímto mečem 
proklám prsa neblahá, jež Horacia kojila. (Zavraždí se.) 



240 J. Arbes: 

Vizme nyní, jak žaluje šílená Konstancie v Shakespearové „ Králi 
Janu" pro mrtvého syna (III. akt, 4. scéna). Nářek její jest pouhým 
monologem, jejž přítomné osoby jen několika málo slovy přerušují, aby 
nepůsobil jednotvárně. 

„Nic nechci rady, nechci pomoci nad onu, kteráž radu všelikou 
ukončí . . . pomoc pravou : smrt a smrt. — O, smrti duchu libý, roz- 
milý ! Ty vonný puchu, zdravá hnilobo ! Ze svého lože věčné noci vstaň r 
ty blaha závistníku strašlivý; chci ohavné tvé kosti líbati atd. u 

Dále necitujeme. Shakespearův „Král Jan 44 v českém překladu jest 
čtenáři zajisté přístupen a koho věc zajímá, může uvedený námi doklad 
porovnati. 

A jen tak mimochodem připomínáme, že v Kolárově „Mageloně", 
a sice ve scéně, v které Magelona naříká pro své dítě, lze vystopovati 
reminiscence z nářku Konstancie v Shakespearově „Králi Janu*. 

A kdo by si chtěl vzíti práci porovnati z prvního vydáni Neru- 
dova „Hřbitovního kvítí 14 báseň věnovanou K. J. Erbenovi s několika 
verši z II. jednání 2. scény „Krále Jana", dospěl by bezpochyby k témuž 
resultátu. 

Shakespearovy verše zuejí v překladu : 

„A protož nádherností dvojitou 

být obveden; důstojnost lemovat, 

jež bohatá již byla; čisté zlato 

zas pozlacovat; barvit lilii 

a na fialku vůni sypati; 

led hladit aneb jinou barvu duze 

přidávat, nebo hledět svíčky světleni 

vykrášlit nebes oko spanilé: 

jest marnotratnost, smčšná výtržnost . . . u 



* 



Kydova „Spanish tragedie" jest vzhledem k Shakespearově „Hamletu* 
i jinak ještě zajímavá. 

Známé „drama v dramatu" neboli Dumb-Show (doslovně „němohra") 
jak ho byl užil Shakespeare v „Hamletu", kde slouží jaksi za prostředek 
Hamletovy pomsty, jest bez odporu jednou z nejúčinnějších scén, jaká byla kdy 
napsána. 

Na každého, kdo není náležitě obeznámen s dramatickými plody 
z dob předshakespearovských, působí z pravidla elementární silou jakožto 
scéna naprosté původnosti. 

Avšak za dob Shakespearových nebylo tomu tak. Scéna, která za 
našich dob budivá obdiv diváků, neměla tehda v Anglii daleko takového 
účinku na divadelní obecenstvo jako později, když po letech hrán „Hamlet" 
poznovu před novým obecenstvem, jež nemělo již ani potuchy, z jakých 
asi zřídel scéna ta vypučela, a dávno již bylo zapomnělo, že vrstevníci 
Shakespearovi baví váli se také starším dramatem, Kydovou „Spanish 
tragedie" totiž, v kteréž nalézá se obdobná scéna, tedy také „drama v dra- 
matu", jehož bylo použito jako prostředku k vykonání pomsty, tedy 
k témuž účelu, k jakému ho bylo použito v Shakespearově „Hamletu 4 *. 



Glossy k Shakespearovu „Hamletu". 241 

„Drama v dramatu w nebylo však ani v této starší hře anglické na 
jevišti nic nového. Pokud vědomosti naše sahají, možno prazárodek tohoto 
druhu dramatické pikanterie stopovati mnoho set let nazpět. Neboť již 
mezi ztracenými kusy Aristofanovými — tedy neméuě nežli asi dva 
tisíce let před Shakespearem — nalézal prý se kus obsahující „drama 
v dramatu 11 . 

Kým a v jakém smyslu nebo k jakému účelu bylo tohoto bezpochyby 
nejstaršího „dramatu v dramatě" použito, není účelem této stati a proto 
obraťme ihned zřetel svůj ku hře, v které se objevuje bezprostředně před 
tím, nežli Shakespeare napsal svého „Hamleta 41 . 

Shakespearovo „drama v dramatu" v „Hamletu* 4 jest tak všeobecně 
známo, že stačí, zařadíme-li sem u volném překladu „drama v dramatu 44 
z Kydovy „Spanish tragedie 44 . 

(Vystoupí hlavní rek Hieronimo, jenž odhalí oponu, a vévoda Kas til sk ý. 

Kastilský. 
•» Nuže, Hieronimo, kde jsou tvoji lidé, že se tak namáháš? 

Hieronimo. 

m 

O pane, jen k autorově cti se dívám, aby vše šlo v náležitém po- 
f ádku. Leč, vzácný pane, Yaši milost prosím, abyste tuto část opisu dodal 
králi ; je to obsah našeho představeni. 

Kastilský. 
Zajisté dodám, Hieronimo. 

Hieronimo. 
Ještě něco, milostivý pane! 

Kastilský. 
Nuže, což? 

Hieronimo. 
Dovolte, milosti, abych si vyprosil, až totiž průvod dojde ku ga- 
lerii, *) abyste mi sem laskavě hodil klíč. 

Kastilskv. 

Najisto. (Odejde.) 

Hieronimo. 
Nu, jste už hotov, Baltazare? — Přineste jen ještě polštář a stolici 

pro krále. 

(Baltazar přináší stolici.) 
Tak, Baltazare ! — nyní vyvěste jen titul ; scéna je na Rhodu. — 
Nu, máte už vous? 

Baltazar. 
Jen s polovice ; druhou polovici držím v ruce. 

Hieronimo. 
Tedy přec pospěšte ! — Fuj, hanba, jaký jste vahavec ! 

(Baltazar odkvapi.) 
Přemýšlej, Hieronimo ! Připrav se ! Připomeň si veškeré utrpení, 
jež jsi pro vraždu svého syna zakusil — a že posléz — což není hořem 
posledním — Isabella, jeho matka — moje žena, — žalostí pro syna. 
se zabila. Tak, jen tak, Hieronimo, musíš se pomstit. Plán strašné pomsty 



* Galerie po stranách jeviště, s které dvůr se díval na představeni. 



242 J. Arbes: 

již jest zosnován. Naze, Hieronimo, pomsti se; neb teď už pranic ne- 
schází, než pomsta provésti! 

• V vstoupí král, místokrál a vévoda Kastilský s průvodem.) 

Král. 
Teď, kníže, uvidíme bráti truchlohru o tureckém císaři Solimanovi, 
kterouž nám k ukrácení chvíle provedou tvůj syn, můj bratrovec a moje ne(. 

Místokrál. 
Jak, Belimperia? 

Král. 
Ano! A také nás. maršál Hieronimo, k jehož prosbě uvolila se 
v kuse hráti. Takovou kratochvil míváme u španělského dvora. Zde, 
bratře, musíš nám podržet knihu, toC text k jejich představení. (Podá mu 
knihu.) 

'Vystoupí Baltazar v úloze Solimana, Belimperia jako Pereeda, Hiero- 
nimo jako pasa.; 
Baltazar (Soliman). 
Za to, že Rhodus stal se naším, nechť tě, pašo, nebe a svatý prorok 
slávou zasýpá, necht krášlí tě vznešenost, jakou tě obdařím a jakou si 
jen přáti můžeš. Tvá zásluha, že's dobyl Bhodu, není však tak veliká 
jako to : že's opatroval sladkou nymfa z lidu křesťanského Persedu, světlo 
blahé vznešenosti, jejíž oči jako kouzlo magnetu srdce válečníka Solimana 
přemohou. 

Král. 
Vizte, mistokráli ! ToC Baltazar, váš syn, jenž hraje Solimana císaře. 
Jak dobře znázorňuje vášeň lásky ! 

Místokrál. 
Auo, tomu jej naučila Belimperia. 

Kastilský. 
ToC proto, že nemá smyslu nežli pro ni. 

Hieronimo (pasa). 
Veškerá rozkoš, jakou může svět poskytnout, nechC vaši výsost 
oblaží. 

Baltazar (Soliman). 
Mne neoblaži nic, nezískám-li láskv Persedinv. 

Hieronimo (pasa). 
Přijmete ji tedy ku své službé, paue můj ! 

Baltazar (Soliman). 
Ne ona mně, nikoli ! já ji chci sloužiti a vzdáti se před moci 
jejích očí. — Leč přiveďte mi mého přítele Erasta, rytíře rhodského, 
jejž nad svůj život miluji, by spatřil moji lásku, Persedu. 

Vystoupí Lorenc o (v úloze Erasta). 

Král. 
Vystoupil Lorenco! Podívej se, bratře, do textu a pověz mi, jakou 
hraje úlohu. 

Belimperia (Perseda). 
Ach, můj Eraste! Buď Persedě vítán! 

Lorenco (Erast). 
Ó třikrát jsem šCasten, že žiješ. Oprotiv radosti mé jest i pád Rhodu 
uičím. Že pro mne žije Perseda, ožiji také já. 



Glosay k Slinkeitpearovu „Hamletu". 24S 

Baltazar (Soliman). 
Ha, pašo, viz ! Pouto lásky slučuje přítele s panovnici mé duše. 

Hieronimo (pasa). 
Odstraňte jej, mocný Solimane! Jen tak získáte rychle Persedu. 

Baltazar (Soliman). 
Erastus je mým přítelem. — Dokud je živ, Perseda v lásce k němu 
neochabne. 

Hierouimo (pa>a). 
K žalu velkého Solimana nesmí žít. 

Baltazar. 
Mé mysli knížecí je Erast drah. 

Hieronimo (pasa). 
Vaším sokem jest ; nechtě ho umříti ! 

Baltazar (Soliman). 
Nechť tedy zemře; tak mi káže láska jednati ; přes to je mi ho lito. 

Hieronimo (pasa). 
Eraste! Soliman ti pozdrav vzkazuje a dává ti mnou vědět svou 
vůli. A vůle ta jest: abych ti — tohle vyřídil. 

(Probodne jej.) 
Belimperia (Perseda). 
Běda mi, Eraste! — Viz, Solimane 1 Erast zavražděn! 

Baltazar (Soliman). 
Však žije Soliman, aby tě utěšil, královno krásy, nenech milost 
odumříti! Laskavým okem pohleď na jeho lásky žal, jenž Persedinou 
krásou kvapně se zmáhá a jejž jen Perseda může ukonejšit. 

Belimperia (Perseda). 
Tyrane, zanech lásky marné naléhání ; mé ucho nezná milosrdenství 
pro tvé žalování, tak jako tvůj ukrutný a sprostý kat, jenž mi nevinného 
Erasta zavraždil. Leč myslíš-li ve své všemohoucnosti, že panuješ přec, 
podvolí se Perseda tvé moci. Však kdyby mohla, nešlechetné kníže, po- 
mstila by lest tvou takhle! (Probodne jej.) A takto by se mstila sama 
na sobě! (Probodne sebe.) 

Král. 
Dobře pověděno, pane maršále. Znamenitě provedeno! 

Hieronimo. 
Belimperia přec hraje Persedu dobře. 

Místokrál. 
Je to, Belimperie, míněno do opravdy? Vyt lip to se synem mým 
míníte. 

Král. 
Leč teď — co následuje pro Hieronima? 

Hieronimo. 
Nuž, pane, tohle následuje pro Hieronima: teď přerušíme hru 
v cizích jazycích a v našem jazyku ji skončím takto: Snad myslíte — 
leč bláhově jen myslíte — že je to představení a pouhá báj, že tváříme 
se, jako všickni hráči, jako bychom dnes umírali dle předpisu kusu smrtí 
Ajaie neb kéhos Římana, abychom pak zas náhle povstali a ožili a zítra 
novou pochvalu zas klidili. Nikoli, knížata! Vězte — jsem Hieronimo, 



244 J. Arbes: 

nejnešťastnějšího syna otec nejneblažší, jehož ústa hotuji se nyní k řeči 
poslední — leč nikoli by chyby kasu omlouvaly. Váš pohled ptá se po 
důvodu těchto slov? Nuž, vizte příčinu, která mne k tomu nutí. (Odhalí 
mrtvolu svého syna, již byl za oponou skryl.) Zde vizte mou hru, mé po- 
dívání! Zde byla naděj má — zde konec mé naděje. Zde bylo srdce 
mé; zde bylo srdce usmrceno. Zde byl můj poklad; zde jsem poklad 
ztratil. Zde bylo štěstí mé ; zde byl jsem o ně oloupen. Naděje, srdce, 
poklad, radost a štěstí, vše prchlo — zmizelo — odumřelo; vše jest 
zničeno. Z těchto ran vyprýštělo, co mne oživovalo; mne zavraždili ti, 
kdož tyto jizvy způsobili. Z lásky vznikla nenávist smrtelná, nenávist — 
Lorenca a prince Baltazara ; láska — mého syna k Belimperii. Leč noc, 
proklatý hříchův plást, bídákův čin zakryla v temném mlčení a poskytla 
jim volnost s příležitostí, aby vroucně milovaného syna mého v zahradě 
mé vlastní přepadli. Tam za černé noci bez milosrdenství mého hocha 
ukrutně zardousili atd. 

Hieronimo líčí pak, co se dále sběhlo, jak v něm uzrál úmysl 
krvavě se pomstiti, jak rozdělil úlohy kusu, aby pomstu jednak sám, 
jednak pomocí Belimperie vykonati mohl a posléze odkvapí, aby skončil 
samo vraždou. 

Král i místokrál, vidouce, co se sběhlo, propukají v nářek . 



Z citované scény je zrejmo, že „drama v dramatu" nebylo na jevišti 
anglickém před Shakespearem nic zvláštního. — Dodáváme jen, že 
zejména němohry používáno dosti zhusta a sice jako předehry k torna 
cíli, aby byl divákům již napřed a to pantomimicky obsah hry, která 
následovala, znázorněn. 

A tak také použil Shakespeare v „Hamletu" ve svém „dramata 
v dramatě" — němohry výhradně jen v tomto starém, tradicionelním 
smyslu: aby jí totiž obsah kusu, jenž měl následovati, již napřed označil 
pantomicky. Shakespeare nepřičinil tedy ku staré formě pranic ze svého ; 
nýbrž převzal ji z tradice se vším všudy, jak byla již ode dávna 
v obyčeji. 

Nad jiné však jest zajímavo, že byl Shakespeare v tomto vzhlede 
již za svého živobytí předstihnut jedním ze svých vrstevníků, Webstrem. 
V jedné ze svých her „The white devil" (Bílý ďábel), která vyšla r. 1612 
tiskem a bezpochyby již dříve byla hrána, použil Webster také a sice 
dvakrát němohry; ale nikoli ve smyslu tradicionelním, jako Shake- 
speare ve své „hře v dramatu 11 v „Hamletu", nýbrž samostatněji a ne- 
obyčejně důvtipně: aby totiž pouhé líčení jisté příhody slovy nahradil 
v stručnější formě němohrou. 

V kuse jsou obě tyto němohry přesně vytknuty a klademe je sem 
s vypuštěním jmen, jež bez znalosti kusu nemají žádného interesu. 

V první němohře vystoupí opatrně dvě mužské osoby kusu a odhrnou 
závoj, kterýmž jest zahalena podobizna muže, taktéž osoby kusu. Na to 
obě si nasadí brejle, zapálí před obrazem jakési suché květy a navlhči 



Glossy k Shakespearovu „Hamletu". 245 

konečně rty mužské podobizny. Shasivše oheá, sejmou brejle a smějíce 
se, opustí jeviště. 

Na to objeví se dáma v nočním rouše, (taktéž osoba kusu a sice 
manželka muže, s jehož podobiznou bylo právě cosi tajemného provedeno), 
aby se uložila ku spaní. Za ní ubírají se se svícemi tři jiné mužské 
osoby kusu s průvodem. Dáma poklekne k modlitbě, na to odhrne taktéž 
závoj s podobizny, třikrát se před ní ukloní a konečně ji třikrát políbí. 

Začne se potácet ; ale nestrpí, aby se k ní někdo přiblížil. Po chvíli 
zemře. Dva z přítomných mužů jeví bolestné vzrušeni, načež dámu vážně 
odnesou. 

Němohra ta jest vložena do dialogu dvou osob, z nichž jedua jest onen 
muž, s jehož podobiznou bylo právě naznačené provedeno a jemuž jiná 
osoba vypravuje jistý případ, jejž autor kusu z části znázorňuje němohrou. 

Pantomima sama o sobě jest dosti názorná; ale vypravující doličí ji 
pak ještě několika slovy, aby naslouchající divák nebyl v nižádné po- 
chybnosti. 

Na to odehrává se druhá němohra znázorňující jiný případ. Tři 
kumpáni (osoby kusu) vystoupí ještě se čtyřmi jinými převlečeni za lodní 
kapitány. Do jizby dopraví dřevěného koně, jakých používají v tělocviku 
ku přeskakování. Na to hodují, připíjejí si na zdraví a konečně se pustí 
do tance. 

Po chvíli kdosi jednoho z tří kumpánů tajně vyvolá z jizby; druzí 
dva se vysvléknou, aby přeskakovali „koně". Jeden pobízí druhého, aby 
skočil dříve. První konečně se ku skoku připraví, druhý k němu při- 
skočí, a udeří jej do vazu, tak že udeřený klesne, načež mu za přispěni 
ostatních zlomí vaz úplně. Když se všickni přesvědčí, že je mrtev, položí 
jej jako sraženého pod „koně" a tváří se jako by volali o pomoc. Třetí 
kumpán, jenž byl z jizby vyvolán, přikvapí a vypukne v nářek. Na to 
posle pro dvě jiné vznešené osoby kusu, které se dostaví s ozbrojenci 
a jeví nad případem udivení. Po té dají nejen mrtvolu odnésti, ale i oba 
kumpány i s jich pomocníky zatknouti, načež odejdou. 

I tuto zcela jasnou němohru doličuje vy právo vavší několika slovy, 
zejména dodatkem, že vznešené osoby němohry odešly, aby se zmocnily 
dámy, která v němohře nevystoupila, ale na které má naslouchající ne- 
malý zájem, tak že netoliko tento, ale i diváci v divadle nejsou v nej- 
menší pochybnosti o tom, co mělo býti vypravováno a bylo z větší části 
znázorněno pantomimicky. 

Se stanoviska přísně dramaturgického možno sice namítnouti, že 
vložením takovýchto uěmoher na místě vypravování událostí děj kusu bez 
příčiny se zaráží a zdržuje. 

Výtku tu musíme připustiti jako oprávněnou přes to vše, že lze ji 
v jisté míře vyvrátiti poukázáním k tomu, že v ohledu přísně divadelním 
t. j. pro diváky jest výhodněji znázorniti jakýkoliv děj plasticky, třeba 
pouhou němohrou, nežli dlouhým, byt sebe vzornějším epickým líčením 
slovy, jež přivádívají na jevišti jen fenomenální talentové herečtí k plat- 
nosti a to skoro vždy jen pouze čestné. Vzhledem k divákům jest tedy 
takovéto přerušení proudu děje vloženou němohrou výhodou ; nicméně 
přerušením děje, jakého se nemá dopustiti žáduý dramatik, zůstane přece. 



246 J. Arbes: GrloBsy k Shakespearovu „Hamletu". 

Avšak tutéž výtku, jako němohrám Websterovým, možno, ba nutno 
učiniti také němohře Shakespearově v „Hamletu". I tato — byC i právě 
děj nepřerušila — děj ten zdržuje, poněvadž vše, co se v ní napřed 
pantomimicky znázorňuje, hned na to skutečně se hraje, tedy zbytečně 
opakuje nebo ještě správněji řečeno: činí předcházející němohru 
uplne zbytečnou. 

U Websterových němoher při téže výtce (zaražení a pozdrženi vlast- 
ního proudu děje) naproti tomu pranic se neopakuje. Vložené němobry 
zastupují v jiné nežli epické formě vypravování případuv, bez kterýchž 
by se scéna, do které jsou vloženy, neobešla. Websterovi náleží tudíž 
v použití němohry přednost před Shakespearem z té příčiny, že jí Shake- 
speare použil ve formě tradicionelně všední, kdežto Webster při po- 
dobné vadě dramaturgické, kterou lze vytknouti Shakespearovi, použil jf 
ve formě a k účelu neobvyklému : aby totiž odstranil aneb aspoň maskoval 
nedramatičnost epického živlu, jenž se mu byl do scény vloudil jako 
nevyhnutelnost. 

Před Websterem neučinil tak, pokud naše známost sahá, žádný 
dramatik, a náleží mu tudíž v ohledu tom priorita aspoň na tak dlouho, 
dokud nebude zjištěn opak toho. 

Z té příčiny jest jisto, že dojmu, jaký činí v „Hamletu" proslavená 
Skakespearova „hra v dramatě" i s předcházející ji němohrou na diváky 
našich dob, kteří nevědí, v jakém poměru jest s jinými „hrami v dra- 
matech" a němohrami starších kusů předshakespearových, nemohla činiti 
na vrstevníky Shakespearovy. Nebylať jim v podstatě ničím novým; na- 
opak — právem lze se domnívati, že činívala dojem obyčej nosti. Na nás, 
pro které byl „Hamlet" jako všechny ostatní kusy Shakespearovy jaksi 
z někdejšího ovzduší svého jako ojedinělá díla, abychom tak řekli „w- 
loupnaty", ovšem činí i tato scéna dojem nepoměrně hlubší a zacasté 
úchvatný prostě proto, poněvadž jest pro nás neobvyklou a nemůže se 
minouti elementárního dojmu, jakým působí naprostá původnost. 




Friintišík, Pmi-liíi/.fca: 



Pilařova smrt. 

Napsal František Procházka. 

es naše podobá se huízdu, v uěmž se vždy hemži žlutými 
zobáčky. Košilaté děli větně tu posedají na prazích, batolí 
se v prachu silnice a válejí se s husami po trávníku. 
A sotva se jen opeří, již rozletují se do širého světa, 
aby hufzdo ostavili mladšímu pokolení. V Praze i ve 
Vídni, v Němcích i v Uhrách setkáš se s některým z nich. 
Jeu v tom liší se naše ves od hnízda, že časem ti, 
kdož z ní vylítali, vracejí se do ní také umřít. Jsou to ti ubožáci, kterým. 
svět zůstal upjatým, nevlídným hostitelem, kteří se nikde nezachytili, 
nevystavěli vlastuího hnízda a které sešlost stáří nebo předčasná, hlo- 
dající choroba zahnala nazpět do teplého někdy útulku. 

Ke druhým patřil Pepík Pilař, Vrátil se po dvaceti pěti letech 
z ciziny — z Vidně, kamž sotva desetiletý s matkou se byl vypravil. 
Bylo jich jako smetí, jak se u nás říká, a on přišel na svět již v tak 
pozdním věku své matky — bylo jí padesát jeden rok — že pncho.l 
jeho vzbudil všude podivení. 

Je tomu asi dvacet pět let, co chalupa Pilaři vyhořela. Nevystavěli 
jí znovu již, jako se stalo s tak mnohou v naši vsi, výživou chudé. 

Rumiště zarostlo kopřivami, rmenem a kozím pyskem a Pilařové, 
Pilaříkové i PilaffČkové ztratili se do světa. Starší chytili se podomního 
obchodu s žehličkami a litým nádobím a mladší přiživili se n uich do 
svého vzrostu. 

Pepík stal se pekařem, jak se o něm doslechlo z daleké ciziny. 
Jako první jeho příchod do vsi, tak překvapil později i tento druhý 
a oba nemile. Přišel přímo z nemocuice a vypadal velmi špatné. Nikdo 
by ho byl nepoznal. Postavu mdle ku předn nachýlenou nesl nejistě krok 
prohnutých, tenkých nohou, na DÍchž jako na holích třepaly se pfeširoké 
pruliovaué novomódní spodky. Hladce učesaná hlava se šístkamt a pě- 
šinkou přes týl klátila se mezi ostrými rameny — mezníky vpadlé sou- 
chotiuůřské hrudi. Plet jebo vyschlého obličeje byla žlutošedá a ostrý 
velký nos zdál se nápadně zaujímati všechno místo v něm, zastiňuje 
i zapadlé, jasnČ modré, bezvýrazné oči. A to prý byl Pepik Pilař, ten 
Pepík, kteréuo pamatovali všichni starší jako kluka vždy sice ušpiněného 
a otrhaného, ale tváří plných, jako nadmutých a zdravě znnlélýcb, jeuž 
vždycky míval v kapsičkách buď zemák, knedlík nebo šknbánek uválený 
jako zem, ale jejž pojídal se záviděni hodnou chutí jako piškoty. To 
byl ten Pepík, který kamenem přehodil topol, vylezl pro vrabce na každou 
olši a měl celé bohatství dřevěných i hliněných úlů, plných vybranými 
medáky! Takový přišel z nemocnice. Lidé naši se jen tomu divili, že 
ho až v lé nemocnici nenechali také umříti. Vždyf se podle názoru 



Pilařova smrt. 249 

obecného v naší vsi chodí do Nemocnice umřít. Proč přišel sem ? Nezdálo 
se mu tam snad místo ke skonu příhodným, anebo jak bývá při neroocech 
prsních, bral naději z malého zlepšení a odešel jako vyléčený? 

S plachým pohledem člověka potřebného, odkázaného na milost 
cizích lidí, zastavil se s tím a oním, postál u hloučku sousedů, pokuřu- 
jících pod lipou u kapličky — bylo to právě v senách — a vyprávěl 
tichým, jednotvárným hlasem, trouse často německými slovy, svou hi- 
storii — vždy stejnou na stejné otázky. 

„Ale ten vypadá až hrůza," říkali mu bezohledně do očí, což u nás 
na venkově v takových případech obyčejně za nic zlého nepokládají. 
„Jako smrt. Jen ho do hrobu položit, člověče, člověče, 4 * poklepal mu 
na rameno hospodář Plecitý, u něhož druhdy matka Pepíkova nádenničila, 
„ty se zimy nedočkáš!" 

Pepík pokýval smutně hlavou. „Jaká pomoc!" Z počátku ho řeči 
podobné zarážely, později však byl mu hrubý takový soucit čímsi trapně 
milým, jako mr žákovi neštěstí jeho, které ho živí. 

Zprvu všechny zajímal. Pěkně byl ošacen, zejména boty a klobouk 
byly úplně nové a i kabát ještě dosti pěkný. Na malíku levé ruky měl 
dokonce tenký zlatý kroužek, ale vrostlý do masa, ač tohoto již Pepík 
mnoho neměl. Snad to právě mu prstýnek zachovalo. První čas poseděl 
Pepík tu a tam na lavici ve stavení nebo před ním, ukrojil si z po- 
daného chleba, zodpověděl všechny otázky a dověděl se také historii 
všech rodin za dobu své vzdálenosti. V noci vyspal se na slamníku, 
který mu dali na zem, nebo na hůře v seně. 

Tak bylo několik dní, než sevšedněl a omrzel všechny i se svým 
neštěstím. Nikdo si ho již nevšiml, ba doslovně ani pes po něm neza- 
štěkl, af šel kamkoliv chtěl. Za tu dobu přesvědčil se také, že se člověk 
sice mění, ale lidé nikoliv. Ba byli i jednotlivci, kteří se za celou tu 
dobu nezměnili. Tak jak je vídal jako chlapec — tak byli dosud — 
na příklad starý Kuba Kazaják s krátkou svou dýmkou, hluboko v levém 
koutku bezzubých úst zavěšenou a štítkem čepice stlačeným do zamra- 
čeného čela — nebo bába Eadlouska v jednoduché kartounce, vždy bosá, 
smějící se a loutající pečené zemáky ze zahrnuté zástěrky. Ještě tak 
běhala a smála se jako tehda, když mu bylo deset let. 

A podobně mnozí jiní z těch rodáků naší vsi, jimž dáno dožiti se 
věku 80 — 90 let, až již samým sobě jsou na obtíž, nemajíce již paměti 
ani síly ani dostatku a přece umříti nemohou, jako na podzim stává 
ještě v lese starý hřib červy provrtán a plži ohlodán — suchý — jen 
slupka holá a přece ještě stojí a činí dojem hřibu. 

Celé řady starších ovšem již nespatřil — ti byli v hrobě a mladý 
dorost pod dvacet pět let všecek byl mu neznám. Tak bylo mu, jako 
když člověk přijde po dlouhých letech do známých lesů. Kde bývala 
paseka, tam vzrostlo bujné mlázi, kde byl mladý hustý lesík s nepro- 
derným houštím, tam hučí vysoký stoják, a kde byl velký les, prostírá 
se nyní vzdušná mýtina s ostružiním a jedva viditelnými sazeničkami. — 
Člověk se měnil, ale lidé nikoliv. Mladí druhdy hospodáři, kteří trápili 
své výměnkáře až k smrti, byli nyní na výměnku sami trápeni svými 
dětmi a tito vychovávali zase v bujných milovaných dětech budoucí své 

17* 



250 František Procházka: 

trapitele. Jako za jeho mládí hlučela náves hrou a křiky dětí a odrostli 
soužili se na v zájem hrabivostí a sondy, surovostí a závistí, záletnictvítn 
a vsím tím, bez čeho by život lidský mrtvě tekl jako potok do mlýn- 
ského žlabu svedený, v němž leti bez jediného zašplouchnutí o kámen 
nebo kořen. 

Již nepodávali Pepíkovi ani ukrojiti chleba ani nezvali ho ke stolu 
ani nekladli mu slamník na zemi. Jako mimoděk tázali se ho, kam půjde, 
čeho se chytne. Pepík se smutně usmíval k těmto řečem. „Čeho se 
chytat, když zimy nedočkám," odpovídal nesměle. „Jsem člověk zmařený. 
Měl by být zákon na takové lidi. Měli by jim doktoři už něco dát — B 

„Obec vás musí živit," říkali mu. „Obec" opakoval Pepík po nich, 
ač dobře nevěděl, kdo ta obec vlastně je. Konečně došel si ku před- 
stavenému. Ten mu prostě řekl: „Obec jsou všichni. Jděte od čísla 
k číslu, aC vám každý něco dá." Pepík to pochopil. Dostal cedulku 
a sel, ale potkal se se špatnou. Každý se odtahoval, mračil, ukazoval 
na děti a mluvil zase o obci. Konečně Pepík poznal, že se asi tou obcí 
rozumí několik zámožnějších sedláků, ku kterým vůbec chodí žebráci 
pro dary. Zkrátka, že má jít žebrat. 

Poddal se nutnosti. Však se už do toho konce nějak prožebrám. 
Ale vadil mu v tomto zaměstnání jeho slušný šat. Ba Pepík byl tak 
nezkušený, že šel žebrat s hůlčičkou. 

„Takové pěkné boty má a klobouk, 11 řekl mu jeden s výčitkou. 
Pepík přešlapoval jako na uhlí a krev ho pálila v lících. Rozuměl, že 
na žebráka je slušně oblečen. Cítil, že by měl vlastně po obecném mínění 
své šaty prodati nebo za špatnější směniti, než se dá do žebrání. 

„Můj zlatý pantáto," zašeptal klopě oči, „nechtě mi to už do hrobu. 
Nebude to dlouho." 

„Já vám to neberu," odsekl mu hospodář uražen. 

První čas ještě Pepíkovi chutnalo. Snědl vše, co dostal kde od 
oběda a někdy ho bylo viděti, jak sedí na návsi na kládách a zatíná 
bílé zuby do tvrdého chleba, jsa svou sežloutlou tváří a vpadlýma očima 
podoben živoucímu hladu. 

Trapnou nečinnosti a výčitkami pohnut, dal se i do ryti čísi za- 
hrádky, ale rýč zdál se mu brzy čímsi ohromným, neovládným ve vyschlých 
rukách — jakoby zrovna k půdě přirůstal. Zpotil se celý, unavil, roz- 
kašlal a nesvedl ničeho. Usedl konečně s rýčem na kolenou a díval se 
na mravence, lezoucí po pěšince a po kmenu jabloně. 

„Nejde to, u šeptal rozpačitě, když k němu hospodář dohlédl. 

„A kterak by také šlo — přál jsem to hned! 41 — odpovídal mu 
sedlák s hrubou přímostí a bez zlého úmyslu. „Kouká z vás smrt — 
nevím, jak vás ze štiftu mohli pustit." 

„I nebyli by pustili — ne — " bránil je Pepík. 

„Tak vy jste sám chtěl?" 

Pepík sklopil hlavu ve studu. „Chtěl jsem vidět naši ves — známé 
lidi — zdálo se mi, že tak lip umřu — " 

Hospodář se zamlčel a porozuměl mu. I on by nechtěl umříti někde 
daleko mezi cizími lidmi. „Nu což," potěšil ho, „přišel jste ještě do 
pěkného času — v létě. V zimě bylo by hůře. Jako vloni přivezli sem 



Pilařova smrt. 251 

starého Maršíka už v samou zimu, taky odněkud z Rakous. Byl už tak 
sešlý, že nevěděl, jak se jmenuje, že netrefil ani dveřmi ze stavení a co 
kde dostal, ztratil. Brzy přestal i chodit po číslech, ulehl v chalupě 
Dlouhých v Podlesí a byl by umřel hlady. Dlouhý ho tedy vozil na 
trakán po číslech a tak sebral vždycky něco na několik dní. Jednou ho 
taky vez — byl notný mráz a než ho povezl k návsi — někde ho 
nechají déle na dar čekat — usnul milý Maršík. Dlouhý ho ještě chvíli 
vozil, nic mu nenapadlo — a vybíral už na mrtvého. — Vy máte, po- 
vídám, ještě štěstí, že to na vás nepřišlo v zimě. tt 

Někde mu jednou dvakrát dali to jídlo rádi a politovali ho ještě, 
ale po třetí již je omrzel. Trvalo jim to s nim dlouho. „Všechno nám 
leze na krk," bručeli. „ Všechnu poběhlinu abychom živili. Tu daně plat 
a výdělku není, a máš-li jednou dobré místo — vezmou tě na vojnu ód 
děti i práce a jsi zkažen. Pokud je to zdrávo, toulá se to po světě 
a pracuje jiným, ale když to už nikam nemůže, pak to teprve přileze 
domů. A tu jsem, čerte ďáble, živte mne, platte za mě nemocnici i pohřeb ! 
Ale dokud má peníze a výdělky, obec o něm neví. Mrzák a sešlý přijde 
Dám sem každý — ale zbobatne-li někdo z nich ve světě, ani na ves 
nevzpomene." 

Pepík svěsil hlavu k takovým řečem a přisvědčoval. „Máte pravdu, 
svatou pravdu, jsem břemenem pro vás. Zmařený člověk — Zákon by 
měl být, doktoři — no — ale dá Bůh — už jen do zimy. Podívejte 
se na mě!" 

Ve žních ztratil pojednou i všechnu chuť k jídlu. Seslábl a zůstal 
již ležeti ve stodole Plecitých. Věděl, že není dvakráte milým hostem, 
ač valně nepřekážel, ale nebylo mu již možno střídati ještě čísla. To 
byl také statek jemu nejlépe známý. Tu pracovávala jeho matka, tu 
batolíval se kolem stodoly, když mlátila, a říkával si něco do taktu cepů, 
tam na prahu statku čekával na zbytky oběda a pod kůluou váli val se 
s vrčícím Lupenem. 

„Pantáto," prosil zamračeuého hospodáře. „Nechtě mě tady umřít." 

Hospodář pokrčil rameny. „Ale zachováš mi tu čistotu," vymínil si. 

Od těch dob byl Pepík jako pták v kleci, ale pták nemocný, který 
nezpívá, který nikoho netěší, ba při kterém aui té vzpomínky nebylo, 
že by byl kdy zpíval. Krmili ho, jak si kdo na něho vzpomněl — jako 
takového ptáka. Někdy přinesli mu najednou jíst ze dvou i tři hrnečků 
z různých čísel, jindy den i dva nikdo na něho nevzpomněl a, nebýti 
hospodyně Plecité, která chodíc • kolem stodoly někdy se naň podívala 
a 8 ním promluvila, byl by trpěl hlad. „Tak je to, když někoho živí 
mnoho lidí — " říkala. Pepík se však již po jídle ani mnoho nesháněl. 
Trapnější než hlad byla mu samota jeho. Pokud mohl viděti zahrady, 
lesy, známé lidi, nestýskal si ještě; ale nyní, kdy po dloubou řadu duí 
a nocí ležel na slámě sám ve prostranné stodole, při perně ohlazené 
od snopů a rozpukané suchem, vydán jen svým myšlenkám a dívaje se 
na dlouhá bílá stébla slámy visící s patra a kývající se věčně v míruém 
průvanu, svíral mu často srdce neznámý potud stesk. Nevěděl proč, ale 
zdálo se mu to jakýmsi hrozným bezprávím, že zde hyne tak sám, že 
nikdo se oň nestará, nepolituje ho. A přece nemohl nikomu ničeho vy- 



252 František Procházka: 

týkati. Co bylo všem těm lidem po něm? Co od jim kdy učinil dobrého, 
co může čekati a žádati od nich? 

Veseleji bylo mu ještě ve dne. Viděl ven malým nachýlením hlavy 
k oběma vratům často pootevřeným. Jedněmi bylo viděti náves, drahými 
dvorek a smetiště souseda Gáska. Na návsi pobíhaly děti, jezdily vozy 
pro mandele, vyhřívaly se busy na trávníku nebo ráchaly se hlučné v po- 
toce — kachny vyskakovaly od země vzhůru po mouchách nebo pohřížily 
se kolmo do vody až po ocas, udržujíce se v rovnováze veslováním 
nohama. Denně viděl zvolna couvati stín kapličky a dvou lip nad ní od 
západu k severu a konečně k východu, viděl hejna much vířiti nad kaluži 
a jimi kmitnouti se časem vlaštovku jako střelu, viděl odtud vrabce 
repetící na olších nad potokem a po několik hodin padal do mlatu 
otvorem vikýře na bílou slámu mocný sloup slunečního světla, naplněný 
pohyblivým zlatým prachem. Viděl i přecházející lidi, slyšel jejich hlasy 
a hovory a časem vzpomněl na něco dávného z dětské doby. Tak o této 
stodole slýchal, že je okouzlena, že nikdy neshoří. Kdysi za starých dob 
prý cikáni v ni tábořili a i oheň měli na mlátě bez ublížení. A od té 
doby kolem do kola již všechna stavení vzplála, jednou ne dále sáhu, 
kdy Cásek hořel — až smola tekla žárem z trámů stodoly — staletých 
kmenů, jaké již nyní nerostou — a stodola přece stojí — 

Obrátil -li se na druhou stranu, viděl tam po smetišti přecházejícího 
kohouta, několik strakatých kdákajících slepic, z nichž jedna měla peří 
zježené a kvočnu s kuřátky. Časem vyrazili z chléva dva bili čuníci 
a ryčně se přehnali dvorkem, plašíce drůbež. Jen kvočna čepýřila se 
proti nim udatně se tváříc, ale bojácně přece uskakujíc. Na zápraži 
hrály si děti Čáskovy a časem zaplakaly, když pěst matčina rozhodovala 
jich různice. Poznal již napřed její rázný krok, než objevily se její 
kypré tvary, hrozící protrhnouti napjatou kartounovou jupku, a smělá 
tvář s hladce přičísnutými vlasy. Zdržovala se obyčejně v předsíni, kde 
tloukla máslo nebo se oháněla u krbu, zpívajíc nábožnou píseň. 

Událostí důležitou bylo Pepíkovi, když Pleci tý s plným naloženým 
vozem vjel do stodoly. Pepík přikrčil se k perně a dovlekl se blíže 
k vratu, aby nepřekážel. Čeledín házel nyní s vozu snopy neumdlévajícími 
pažemi na per nu děvečce a tato podávala je dále hospodáři, jenž v oblaku 
prachu a v dusnu umrtvujicího vedra skládal vrstvu. Všichni měli osmahlé tváře 
zpoceny, košile k tělu přilepeny a prach usedal jim kalnými rýhami na 
potůčky potem způsobené. A přece i v tom prachu a znoji čeledín za- 
žertoval si: povalil někdy prudkým hozením těžkého snopu děvečku do 
vrstvy — nebo když jí pomáhal s perný, zdvihl těžké plné tělo její 
jako dítě a přitiskl ji k sobě, až křičela smějíc se i zlobíc zároveň, 
ale neužívajíc přece své síly, která nebyla malá. 

„Nesnězte se — až po žních — tt bručel Plecitý, utlačuje vrstvu 
kolenem. Pepík zatím pokašlávaje a duse se zvířeným prachem, který 
naň padal spolu s vytroleným zrním, vzal hrst stébel do malátné ruky 
a pomáhal s volů odháněti mouchy. Voli stáli již před vraty v plném 
žáru slunečního světla a tu posedal je oblak much, proti nimž bránili 
se marně přešlapováním, házením hlavou, třesením kůže i mácháním ohony. 

„Chudáci, — až krev z nich teče — l ' litoval jich Pepík sípaje. — 



Pilařova smrť. 25á 

Den mu ještě ušel jak tak, ale noci se bál. Spáti nemohl. Oas 
zdál se mu nekonečným, nepřečkatelným. Vzpomínky vracely se mu 
v tom tichu porůznu přetrhány jako zapletené pásmo a za všemi kráčela 
mračná otázka, jíž druhdy po celý život Pepík nebyl poznal. „Proč? 
K čemu to všechno? Proč jsi se narodil, proč žil, proč hyneš? Rodiče 
tě nečekali, nepřáli si tebe — náhoda přivedla tě na svět. Proč? — bylo 
toho někomu třeba?" — Sedával muče se myšlénkami nikdy nepoznanými. 
Chtěl jim uniknouti, ale nemohl se nikde zachytiti. Posloucbával proto 
napjatě, jestli kde myš škortá v obili a hádal kde. Poslouchal štěkající 
psy a hádal, který by to as byl a kde. Posloucbával a počítal kroky 
ponocného, když chodil po návsi, počítal jeho pískání a odhadoval, kde 
asi njní píská, kam půjde potom, kdy asi přijde zase ke stodole a pes 
Plecitých zaštěká. 

Měsíční světlo vpadalo smutně vikýřem na rozesílané obilí a slámu 
po mlátě, padalo až na jeho tělo, převalující se v chvilkové horečce 
-a potu a kašli. 

Časem netopýr přehnal se mezi trámy a obilím po nočních motýlech. 

Pískání ponocného konečně přestalo. Šel spát. Kohouti kokrhali 
brzy ta brzy tam. Ozvalo se první bouchnutí dveří, skřípání vrat, kroky 
děveček. 

Když zableskla konečně zlatá záře vyšedšího slunce do dvorku a 
pozlatila každé stéblo na jeho smetišti, když i v otvoru vrat ve sloupu 
světla zaxojil se první hluk much, ulehčilo se Pepíkovi, jakoby v tom 
světle bylo něco nevýslovně útěšného, sladkého, usmívajícího se jako 
pohled matky, jako slza v oku přítelově. 

Přivlekl se do toho sloupu světla a vyhříval se jako kočka. 

Hle, tisíce a tisíce let svítí již toto sluníčko, rozumoval — svítilo 
na tisíce pokolení jako na tyto mouchy, které se v jeho světle roji, 
•a jedno pokolení za druhým rodilo se a mřelo a zase se rodilo, jako 
ty mouchy. Jsme snad také jen mouchy, nic víc. Rodíme se v tom 
věčném světle, třepeme chvilku a hynem a jiní se třepou po nás. Jedna 
moucha dříve, druhá později. Tu chytne vlaštovka, tu netopýr, tuto roz- 
máčknou, onu otráví, ale roji se stále a rojí. 

A jestli jsme přece něco jiného než mouchy? ulekl se. Vzpomínky 
.náboženské z dětství, které Vídeň byla setřela, ožily po letech. 

Usmál se smutně a pohledl po svých vyhublých údech, kde každá 
kůstka, svaz a žilka se rýsovala zřetelně. Úsměv ten chtěl říci: chce 
Ještě někdo tuto zříceninu, záleží-li komu ještě na tom, čím nyní jsem, 
pojď, vezmi! 

Jen nové noci se zase lekal. Když mu děvečka večer přinesla 
-čerstvou vodu ve starém velkém džbáně bez ucha, který vždy čpěl po 
kvasnicích, chytával ji za ruku a prosíval : „Madiičko, postůjte chvilenku, 
práce tak nespěchá, povězte mi něco. Vypravujte, co sama chcete, jen 
pobuďte. Jsem tu tak sám, nevíte, co to je — tak sám!" 

Děvečka vymknula prsty z jebo teplé vlhké ruky s nepříjemným 
pocitem a pod zástěrou je tajně otřela. Podezřívala mimovolně nemoc- 
ného muže z nějakého milostného zámyslu, ač týž zámysl, sebe smě- 



254 d rr» T *í^fL^ František Procházka: 

lejší, byl by jí nelekal a neodpuzoval nijak, kdyby muž tento byl býval 
zdráv a plných lící. 

Mluvila cosi, usmívala se nuceně a couvala za řeči stále ke vratům,, 
aby již již byla venku a oddychla si. 

Jednou dostal Pepík spolunoclehnika. Známý tulák, jenž si na ko- 
řalku při žebrotě vydělával také řezáním jalovcových holí, vyprosil si 
nocleh u Plecitých a šel si lehnout do stodoly. Bylo ještě dosti světla* 
aby se jediným pohledem mohl přesvědčiti o stavu Pepíkovu. 

„Chuděro, chuděro," litoval ho, tra si svůj měděný nos a špule 
uslintané rty — „to tě to sebralo, ó jejej, jemine — skoro chlapec" — 
prohlížel si vpadlé tváře Pepíkovy. Klátě se s nohy na nohu a zase 
v před i v zad všiml si tulák přece nových skoro bot Pepíkových a 
pěkného klobouku, zdobeného sojčím peřím. Zdálo se, že pohled ten 
ještě mocněji pohnul jeho hrudí, nebot přiklekl k nemocnému a štkaje 
po způsobu opilců, utíral si obličej roztrhaným rukávem. 

„Tak mladý, takový chlapec — " naříkal, „cos tu užil — ? Jsme 
to chrast na tom světě — pára, nic jiného — - zvedal Papíkovi noha 
prohlížeje botu od holinky k podešvům. 

„A jaká tu spravedlnost na světě? Jeden má peněz, že by moh r 
mít kořalky řeku, nespotřebuje toho ani do nejdelší smrti — a druhý — 
druhý nemá ani, čím by zahřál žaludek!" mudroval, prohlížeje si proti 
světlu klobouk Pepíkův. 

„A chudáčku, vždyť ti ani jak se patří neustlali, tak nechají 
nemocného ležet jako psa, krom té drahé duše . . ." Pepíkovi změklo- 
tou účastí srdce. Dech tulákův byl mu sice protivný čpě od kořalky 
a žvýkaného tabáku — až se žaludek zvedal — pohrdal jím také pra 
jeho opilost, ale nyní byl by objímal třeba psa, jen kdyby byl v jeho* 
očích viděl jiskru účasti se svým osudem. Slzel a tiskl ruce tulákovi,, 
který ho stále lépe ukládal a při tom kapsy mu ohledával. 

„Ne, tak to nemůže byt," rozhodl se tulák. Snesl se zadní perný 
něco více slámy, ustlal pohodlnější lůžko a donutil Pepíka, že si mu 
dal zouti boty a svléci kabát. „Jak pak se to může ležet nemocnému, 
když má boty na nohou," durdil se, spi laje celému světu. „Dyť se noha. 
paří, a v kabátě se tělo potí, neodpočine si a nemocný musí mít přece 
pohodli. Tak — a seno nahradí i kabát," dokládal uspokojen. Nabízel 
se, že by i pro kořalku došel, ale nebylo peněz. Pepík se těšil ze svého 
společníka, ač nemilo mu bylo, že si blízko lehl. Dech jeho byi pro- 
tivný — a pak se stále škrabal . . . 

Pepík zdřiml teprve k ránu. Když se probudil, byl tulák pryč. Zlé- 
t ušení připadlo Pepíkovi. Hledá své boty, kabát, klobouk, leze sem tam 
po temné ještě stodole, přehrabává slámu a volá do peren — jestli 
snad host v opilství někam nezaleží. Marně. Vysílen usedl konečně na 
svém pelechu a plakal. 

K ránu třásla jím zimnice. Nastudil se ranním chladem a nemohl 
se dlouho zahřáti, ani když mu oráč, dojat jeho neštěstím, půjčil starou 
koňskou houni, neboť den, který nastal, byl chladný s přeprškami, a 
studený průvan táhl mlatem. 



Pilařova smrt. 256 

Byl právě pátek a blížilo se posvícení. Na všech strauácb konaly 
se přípravy. Stěny se bílily, nábytek a podlahy drhly, dvůr zametal. Pepík, 
třesa se pod houní, přitaženou až k bradě, dívá se skoro netečně po 
tom životě a drkotá časem zuby. V noci brzy rozpalovalo jej horko r 
brzy mrazila zima. Kase myšlénky střídaly se s poloviční dřímotou. 
Nespal ani neb děl. 

V sobotu pekly se koláče. Plecitá přinesla Pepíkovi několik teplých. 
Usmál se radostně a nakousl hned jeden, ale již po prvním soustu od- 
padla mu chuC. Položil je vedle sebe a přivřel oči. E večeru snědl mu 
je pes, který k němu časem docházol dojídat zbytky. Lízal mu za to 
svislou ruku a tím ho probudil z mrákot. Pepík ho pohladil a upozorněn 
křikem drůbeže otočil hlavu k Cáskovům, kde zabíjeli na posvícení. 
Gásková vešla do husího chlévka — byl blízko a dobře tam bylo viděti — 
a vytáhla za krk jednu z křičících hus. Před prahem dala jí hlavu mezi 
svá kolena, podřezala krk velkým nožem — dlouho řezala — ohnula 
podříznutý krk nad hrnkem a po bílém peří vyřinula se ze škubající 
rány krev do nádoby. 

Pepík vzpomněl si, že jednou jako malý chlapec zabloudil na 
porážku, kde řeznici kotili skot. Viděl řadu zvířat uvázaných ke dlouhému 
žlabu ve chlévě sklenutém a páchnoucím jatkami. Jako na posměch 
založeno ubohým za jesle seno, žádné se ho ovsem nedoteklo. Řezníci 
poráželi jedno po druhém, stahovali, rozsekávali, odnášeli teplé třesoucí 
se ještě maso před očima živoucích zvířat ostatních, která se třásla jako 
v zimnici. Strhovali právě těžkého vola k zemi a bili sekerou do hlavy. 
Hned vedle stála vzrostlá jalovice. Zvíře třáslo se po celém těle jako 
osyka, odtahovalo se v celé délce řetězu svého od místa děsu, až pěkný 
hladký krk se sevřel řetězem a oči její, ty krásné, ale vyboulené oči 
leskly se smrtelnou hrůzou. Nejinak mohl by se dívati člověk sám — 
člověk němý — jenž by v podobném případěmusil projeviti zrakem vše, 
i ten smrtelný děs i prosbu za slitování i tu otázku: Proč? 

Pepík máchl rukou, jaké že to bláhové myšlenky v něm vzbudilo 
zabyení husy. Pak povzdechl: „Všichni se bojíme smrti stejně — my 
i zvířata ..." 

Když se setmělo, zaslechl tlumené hlasy a šustění slámy v perně. 
Jeden hlas byl mužský, druhý tenký, ženský. V mužském rozeznal hlas 
oráčův, ve druhém tušil děvečku. Slyšel polibky, šepot, smích, brzy 
jednoho, brzy obou, smích nepřetržitý, buzený vášní, a nastalo-li ticho, 
chrupala a šelestila tvrdá sláma nedotknutých ještě cepem stébel obilných. 

Pepík rozevřel široce oči a úsměv přešel mu bledé rty. Vedle smrti 
vznikal snad uový život. Jako náhlým větrem zvednuté spadlé listí zavířily 
mu ochablou již hlavou staré vybledlé obrázky, vzpomínky z dob zdravého 
mládí a srdce jeho zatlouklo. Tak mlád umírám — tak ještě mlád — 

prožehlo mu hlavou. A nic jsem neužil. Nepoznal jsem štěstí ve 

vlastní domácnosti, se ženou — s dětmi — 

Zaujat náhlým žalem neposlouchal dále milujících, nevšiml si světla 
měsíčného, jež padlo do středu mlatu, hrajíc si ve zcuchaných klasech. 
„Můžeme snad vraty?" pravil mužský hlas. 



25(5 František Procházka: 

„Počkej," varoval hlas tenší. „Pepíku, Pepíku — " slyšel volati své 
jméno vždy silněji, ale neozval se. 

„Spí," povídal oráč, „pojďme!" 

„Možná, že už je po něm," šeptala polohlasuě ženská. „Už dnes 
•se mu nos špičatil a uši prosvitaly; myslela jsem hned, že sotva dočká 
rána. Sama bvch se tu bála." 

„8a, vypadá jako umrlec v tom světle," zastavil se oráč. Ženština 
nahnula se zvědavě z blízka nad Pepíkovu hlavu. Plné světlo měsíce 
ozářilo ji a Pepík poznal, že to není děvečka, že je to — Ďáskova. 
-Otřásl se, jakoby b>l dostal ránu do hlavy, a zavřel oči. Oba noční 
hosté protáhli se tiše pootevřenými vraty, každý v jinou stranu. 

Ve hlavě Pepíkově vše se zamotalo. Proč to? — opakoval si 
nesčíslněkráte. — Vždyt je Cásek statný, mladý, zdravý, hodný muž. 
Nepije, nehraje, nebije ji — a děti mají dost! 

Ale potom se mu jaksi ulevilo v jeho vlastním neštěstí. 

Tedy takové jsou ženy — přemítal — takový by tedy byl ten 
iivot, kterého jsem tolik litoval, taková ta žena, kterou bych si vzal 
z lásky a pro potěšení ? Ne, lip je, že jsem zůstal sám, že nezanechám 
Kletí. Ví snad Cásek, má-li jaké? Umru a všecko moje zemře se mnou. 
Nebude nade mnou přetvářeného pláče — nepovstanou hádky o mou 
pozůstalost — ha ha! — 

Nastalo posvícení. 

Den byl překrásný, jasný a teplý, byl již konec srpna. 

Svátečně odění lidé přecházeli návsí v blažené náladě. Ves hemžila 
se již žebráky od časného rána. Tu vlekl se stařec šedivý tuhýma 
nohama o berli s mošnou, tam stařena s nůší, zadýchávajíc se za každým 
krokem — tu zase otrhané děti předbíhaly se klusem od statku ke 
-statku. Také několik kolovrátků vřískalo již na různých stranách za 
nezbytného průvodu vyjících a štěkajících psů. 

Gesta k městu oživla pestrými šaty žen, které šly do kostela 
a štěbetaly ve smíchu o sterých věcech. Až k Pepíkovi do stodoly šířila 
se vůně pečiva a masitých jídel spolu s pryskyřným zápachem pálených 
otýpek klestu a mleté pražené kávy. Plecitá vzpomněla si na nemocného 
-a přinesla mu stehýnko husy. Usmál se radostně; ale děkoval. Nemůže 
prý už jísti. 

Odešla zaražena s politováním ve zraku a hovořila o něm s několika 
lidmi, kteří právě šli z ranní mše. „Kouká z něho hrob," zaslechl, ale 
již po chvíli hovořilo se za vraty o něčem jiném, veselejším, neboC se 
nepřetržitě a hlučně smáli. O poledni sjížděly se vozy s hosty, vozilo se 
pivo do statků a vracely se děti, které byly s koláči vypraveny ke 
vzdáleným příbuzným. 

Nastaly hody. 

Pepík, v jakýchsi těžkých dřímotách ani se nehýbaje, slyšel z otevřených 
oken statku veselé hlasy, hru na harmoniku a housle a cinkáni lžic 
a sklenic. Vše mu bylo lhostejno. Jako kapka za kapkou, když se zvolna 
.*bfrá, bubří, až odpadá, myšlénky mu kauuly hlavou mdlé a nerozčilující. 

Ani hlučné zvuky vesnické hudby, jež vřískavým klarinetem a du- 



Pilařova smrt. 257 

ni výra basem rozlehla se z bospody a časem provázena byla výsknutim, 
nedotýkaly se ho více než šumot větru. 

Bylo již skoro k večeru, když si několik sousedů a jich hostů, 
berouce se k muzice okolo stodoly, zašlo do vnitř na „kommissi". 

Obstoupili bo a prohlíželi s jakýmsi útrpným odporem. 

„A kdo ví, jestli se nepřetvahije, tt pravil nějaký cizí muž s tlustým 
krkem. „Takovým lidem není co věřit. Jen to hnát do práce a nekrmit — 
viděli byste. My všichni musíme pracovat. A co pak může člověk dostat 
chasu? Ani za peníze! A když ho dostaneš, neví co chtít na penězích 
i na stravě a ještě mu služ jako milostpánu, nebo ti přede žněmi uteče. 
Ale nakonec přileze potom každý — u 

„Tenhle je pryč na kořeu, strejčku," omlouval Plecitý. 

„I čerta věřte chlapům — " 

Pepík až posud poslouchal netečně ty řeči. Oči se mu horečně 
leskly a na čele a skráních stály krůpěje potu. 

„Prosím vás," šeptal nevládným jazykem, „mám velkou žízeň; dejte 
ini na půl litru piva!" 

„Kommisse" se mu zasmála. Hle, čeho se mu zachtělo. Cítí také 
posvícení — Žízeň a takový džbán má vedle. 

„Na kořalku — pravda, přítelínku?" naklonil se nad ním cizí host. 

Pepík zavřel oči a již neodpověděl. 

Nemocný naposled osaměl. Za vřeskných zvuků hudby, rozléhající se 
z hospody spolu s výskotem mládeže tančící, bující životem, silou 
a zdravím, — natáhl se Pepík leže na znaku ve svém pelechu. Oči 
obrátily se vzhůru a vypoulily se a brada klesla otvírajíc do kořán ústa, 
plná bílých, zdravých zubů. Děvečka zapomněla dnes při posvícenské 
hudbě nejen na dobytek jí svěřený, bučící hladem a žizní u pražných 
žlabů, ale i na Pepíka, aby mu donesla čerstvé vody a tak se nezvědělo 
o smrti Pilařově až druhého dne. Lidé si vzpomněli, že v noci vyli psi 
děsně okolo stodoly, ale byli již na jekot ten zvyklí, ježto pravidelně 
prováživ al hudbu. 

Nastala „pěkná hodinka". 

Den stejně krásný jako předcházející. Pepíkovi odzvonili z rána 
hodinku a donesli mrtvolu jeho do kapličky na máry. Nikdo mu nezatlačil 
oči a nepodvázal úst, tak že, když Plecitá ze zvědavosti přišla se naň 
podívat, zděsila se toho pohledu vybouleného, prázdného a úst do kořán 
otevřených, jak to nebývá u slušně vypravené mrtvoly, a dlouho se ještě 
potom za tmy bávala. Až posud, kdykoliv o něm vypráví, vždy lituje 
toho nejvíce, že nevěděla o jeho předsmrtné žízni. Bylo prý tolik piva, 
až ho i zůstalo a zkazilo se. A co se ho marně vylilo v sále! 

Mřížkami černě natřených dveří mnohé zvědavé oko podívalo se do 
šera kapličky na mrtvolu. Ba jeden starý žebrák, jemuž zželelo se 
mrtvého osiřelého bez slzy a bez modlitby u prostřed hodující obce, 
otevřel skřípající dvéře a kleknuv na cihlách u mar, modlil se za něho 
dlouhou chvíli. Pak povstal a učinil mu tři kříže: na čele, prsou 
a v nohách. U prsou déle se zastavil. Na rukách špinavým kapesníkem 
svázaných něco se zalesklo. Byl to zlatý prstýnek. 



268 Pavel Albicri i 

Poslav chvíli, vyšel žebrák ven, ale zůstal dlouho státi před kapličkou, 
Několikráte pokročil již, aby odešel, ale vždy se zase vrátil. Konečné 
rozhledům- se koleni, vešel rychle do vnitř a sáhl mrtvole na ruka. 
Prstýnek, druhdy vrostlý, šel dolu ku podivu snadně. 

Jestliže nejsme pouhé mouchy, stojíš snad za muou právě, milý 
Pepíku, druhu mých dětských her, a díváš se lim vypnutým zrakem do 
věčného prázdna za marným rozluštěním své otázky — Proč? Proč toto 
pišu ? Co je lidem po tvé smrti ? 

Odpust spisovateli, že po tnláku a žebráku i on ještě něco cenného 
na tobě nalezl, čeho oni neviděli — tvůj smutný konec, kterým tu vyplnil 
několik stránek. 



Královská rokle. 

Ze svých cest Skalními horami v Severní Americe podav 



brovské pohoří Cheyenne, v jehož klinu jsou malebné 
dva kanóny, mizelo rychle z dohledn a sám bflý vrchol 
Pike's Peaku, ozářený sluncem a lesknoucí se jako 
nesmírný třpytivý kužel nad mohutnou skupinou skal, 
ztrácel se již v dálce. Vlak letěl širokým údolím říčky 
Fountaíne-qui-Bouille, přicházející od rozkošného Ma- 
nilou. Bystrý tamějši potok stal se však zde již pravou 
řekou préríjovou, tekouci zvolna a s mnohými oklikami 
v hlubokých, hlinitých březích, porostlých křovím a tu a tam i skupinami 
stromoví, zvláště při levém, východním břehu, kdežto my jeli po pravém, 
při horách, tjdolf vroubeno bylo nízkými, vyprahlými, místy i docela 
bolými návršími, která nám mnohde uzavírala vůbec i vyhlídku na hory. 
Tyto nabyly brzo zcela jiného rázu, nežli před Colorado Spríngs 
a kolem Manilou. Podobaly se již dříve ohromné skalni zdi, avšak tato 
jevila přece ještě tu a tam výstupky a opět kouty. Nyní však byl to již 
opravdový kamenný val, nepřetržitý, rovný, velice vysoký a srázný, jediná 
ohromná massa jakoby slité skály, bez roklí, bez štěrbin, i na hřbetě 
rovná jako zeď opevněni. Z jediného toho pásma hor, jež člověk pouhým 
krátkým pohledem z okna vagónu viděl, daly by se zajisté provésti ve- 
škeré lidské stavby celého světa a ještě by mnoho a mnoho zbylo! 
Rázem pochopil jsem, jak případným je název „Skalni hory", Rocky 
Mounlains, či vůbec jen i „Rockies", pro toto nesmírné pohoří, v němž 
kamenné massy a holé skály vystupuji na povrch země v tak obrovských 
skupinách, jako zajisté nikde ua světě. Ve většině hor jiných je aspoň 



Královská rokle. 259 

dolejší úboči vrchů pokryto zeleni, při nejmenším travou, nebo mechem, 
či nízkým lesem, však zde pnou se do závratné výše strmé srázy a stráni 
zcela nahé, nanejvýše na vrcholu sněhem pokryté. Leda že tu a tam 
v dolejších pásmech pne se a zápasí stočená kleč, jejíž velmi řídké 
trsy však spoustu skály nijak nepřiodivají. Vypadá to z dálky, jakoby 
na fialově modrou plochu nasypal drobně máku, jehož zrnkám se ty 
keříky velice podobají. 

Avšak za nějakou pul hodinu po odjezdu z Colorado Springs zmi- 
zela nám velkolepá, ale jednotvárná skalní úboči z dohledu, nebot údolí, 
jímž vede trat, se trochu prohloubilo a zbyla jen podívaná na dobytkářské 
„ranches" (vyslov: renče), malé dvorce, většinou celé dřevěné, nebo jen 
z hlíny bídně slepené a vesměs důkladně rozházené. Dobytek, tu a tam 
po vyprahlé prérii se pasoucí, nevypadal také právě pěkně, čemuž však 
nebylo se co diviti, vzhledem k tomu, že jaro nastává zde dosti pozdě, 
ac celkem je zima poměrně velmi mírná. O tom svědčily i prabídné „stáje", 
možno-li tak nazvati roztrhané dřevěné kolny. Kamene mají zde lidé 
zajisté více než dost, aby aspoň zdi z něho postavili, avšak nikomu to 
ani nenapadne! To by dalo práce a stálo by čas, který je podle všeho 
zdejším lidem příliš drahým, pročež raději sbijou celý „renc" z kraji- 
nových t>rken a okléstků. Hradba, zeď, či vůbec jen plot u takového 
dvorce, který stoji úplně o samotě a v málo dosud zalidněné krajině 
této poskytoval by přece trochu bezpečnosti vůči všelijakým možným 
případům, zdá se býti zde pravým přepychem. 

Takovouto krajinou, dosti pustou a nepěknou, ale prý úrodnou, 
jak mi bylo aspoň tvrzeno, ač jsem důkazy toho nikde neviděl, jeli jsme 
přes hodinu. „Ranches", z nichž každý vypadal jako illustrace k naší 
národní písni „Roztrhaná chalupa" a jeden od druhého skoro ničím se 
nelišil, přestaly baviti, a holá prérie, které jsem „užil" za minulých dnů 
dost a dost, rovněž tak. Obrátil jsem proto brzy pozornost raději po 
svých spolacestovatelícb, nenaskytlo-li by se při nich něco zajímavějšího. 

Kolem mne seděli samí nevšímaví Tankees, pak několik irských — 
podle všeho — dělníků, jedoucích asi do některých dolů v horách na 
práci, dále asi dvě „ladies" západního hranatého slohu v předpotopních 
toaletách bez dětí, potom několik chudších rodin i samotných žen s dětmi 
různého věku a hlasu, ale to všecko mne nezajímalo. To byla obyčejná 
garnitura obyčejného amerického vagónu na Západě, kdežto tak zvané 
„lepší 44 třídy sedí v fullmanově „palácovém" spacím voze, platíce za 
to privilegium nejméně 3 dollary denně. Kuřáci kupí se opět ve ,smo- 
king-car", kde je vše přímo prosáknuto kouřem, jejž by mohl krájeti, 
takže za chladnějšího dne, kdy nemožno otevříti okna, valí se ze dveří 
na každé stanici dým, jakoby vagón hořel. Lidé, kteří nemají právě 
nazbyt, anebo jedou na kratší jen vzdálenost, usedají do onoho vše- 
obecného vozu, který jest pro cizince proto vlastně nejzajímavějším. 

V koutě u dveří na druhé straně vozu objevil jsem však přece 
společnost, která stála za povšimnutí. Rodina, to jest otec, matka, asi pět 
nebo šest malých dětí a veliké množství uzlů a ranců, z nichž vykuko- 
valy uBmolené barevné peřiny, oděv, prádlo i kuchyňské náčiní, vše 



260 Pavel Albieri: 

velice špinavé. Vystěhovalci, jak patruo na první pohled ! Kam asi jedou 
ubozí lidé, z nichž bylo dlouhou cestu opravdu cítiti, a k jakému ná- 
rodu asi náležejí? 

Muž, malý, zavalitý, až jako sražený, měl velice široký obličej 
a dlouhý, plný, rusý vous, jímž měl zarostlé tváře až k očím. Na hlavě 
měl placatou černou čepici pruského, jak se mi zdálo, tvaru. Žena, vy- 
zábla blondýnka, měla na hlavě červený strakatý šátek, upravený jaksi 
po turecku, jak mi to stále připadalo. Jinak byli tito lidé i s dětmi 
zabaleni v internacionální špinavé hadry. 

Odebral jsem se k nádobě s ledovou vodou, umístěné poblíže po- 
divné rodiny, abych vyslechl, jakou asi řečí oni cizinci mluví. Nebylo 
však možno rozeznati. Dáti se s nimi sám do řeči se mi také dvakráte 
nezdálo. Avšak přála mi náhoda, že právě v tu chvíli vstoupil do vagónu 
vrchní konduktér, „train master", prohlížet lístky a zastaviv se hned „na 
první ráně tt u záhadných přistěhovalců, nemohl se s nimi nijak dohodnouti. 
Tu přispěl jsem mu na pomoc. 

„Jste Němci?" tázal se konduktér anglicky, ale muž vrtěl hlavou. 

„Jste Poláci? 4 * pravil jsem česky, mysle, že to jsou přistěhovalci 
z Poznaňská. 

Občan v placaté čepici kýval opravdu hlavou. 

„Konduktér se Vás ptá, kam jedete!" řekl jsem hodně zřeteluě 
a pomalu, maje za to, že mi Polák musí porozuměti. 

Chlapík nic, jen otevřel široká ústa. 

., Nerozumíte mi? u 

Muž kýval opět hlavou, ale neodpověděl. Napadlo mi, že je snad 
němým. 

Obrátil jsem se tedy s touže otázkou k ženě jeho. 

„Pán mluví polsky, ale my — nerozumíme!" odvětila — po ně- 
mečku! 

„Tedy jste přece Němci!" zvolal jsem překvapen. 

„Ne-é!" bránila se ženština a — kývala k tomu hlavou! 

„Ale mluvíte německy?" 

„Da, da!" usmívala se a — teď zase hlavou vrtěla! 

Jsou ti lidé blázni, či co? Konduktér díval se udiveně na mne, 
já na lidi a nebyli jsme z nich oba prauic moudrými. 

„Odkud jedete?" tázal jsem se ještě po němečku. 

„Z Ruska!" odpověděla mi podivná ženština, zatím co muž její 
pořád se usmíval těmi svými širokými ústy. 

V tom se mi najednou v hlavě rozbřesklo. Inu ovšem! Z Ruska! 
Pak jsem doma! Ono „Da, da!" bylo přisvědčením, jenom že po způsobu 
v některých krajinách ruských a na slovanském Jihu bylo provázeno 
opačným než u nás posunkem. Tím tedy nemohli jsme se dohodnouti! 
Malomluvný muž, vrtě hlavoa, vlastně přikyvoval. 

Po té bylo ovšem dohodnutí již snazší. Lidé oni jeli přímo až do 
Salt Lake Gity, posvátného města „svatých Soudného dne", do mormon- 
ského Nového Siónu. Konduktér si odebral příslušné lístky a šel po 
svých, já pak, jsa již jednou v řeči, tázal jsem se Němců oněch — 
muž nebyl nijak němým — na konečný cíl cesty. 



Královská rokle. 2til 

Dověděl jsem se dosti zajímavou věc. Lidé, přicházející z německých 
osad v jižní Rusi poblíže Oděssy, kde se již oba manželé narodili, jeli 
do Ameriky jako nově získaní členové — mormonské církve ! Přemluvil 
je k tomu mormonský missionář, který vylíčil jim dobré bydlo a volné 
živobytí, jaké je v Utahu očekává, tak skvělými barvami a jich „psí 
život 44 v Rusku, „pod carovou knutou", tak černě, že se vypravili a vy- 
dali s tolika dětmi na vzdálenou cestu. Jelo prý od nich tam již víc& 
rodin a chválí si to a jiní ještě pojedou. V Rusku prý se na ně moc 
již nastupuje, Němec prý pomalu již nebude tam míti žádného práva; 
vnucuje se do nich pravoslaví, zavádějí se jen ruské školy a živobytí je 
prý tam už celé zkažené. 

Stesky tyto pronášela již většinou spanilá cboC v tureckém šátku, 
a v jakémsi, jak jsem nyní pozoroval, sarafánu, kdežto muž, ve zjevu 
svém opravdový typ skutečného ruského mužíka, jenom svědčil. Zena 
nosila asi, jak se říká, jeho kalhoty. Ze zdvořilosti k „dámě" a pak 
z toho jednoduchého důvodu, že jsem uznával vůbec za zbytečno něco 
těm lidem vyvraceti, neříkal jsem na to nic, ale tím více jsem si myslil. 
Však to ti lidé poznají v brzku sami! Proto, že přestali býti ruští 
Němci privilegovanými vůči domácímu ruskému lidu, vláda jim zajisté 
pranic neublížila a odjezdem k Mormonům padli do daleko horší ještě 
poddanosti, nežli měli na Rusi. Místo pravoslaví vzali raději mormonskou 
nešikovnou smyšlenku, místo ruských veřejných úřadů, proti nimž je přece 
ještě odvolání, padli do rukou prohnaných amerických švindléřů, kteří 
pod rouškou církevní vlády budou je odírati přísně vymáhaným „ desát- 
kem a , dají vzdělávati jim odlehlou někde v horách poušC, budou je pitomiti 
a děti jim poangliči. To však zdáti se jim bude všecko v pořádku, ale 
Rusové budou vždycky kaceřováni za to, že chtěli míti pro svůj lid ve 
vlastní zemi právě tolik práv, jako tito cizí přistěhovalci, povždy Ruska 
nepřátelští, za všecky výhody nevděční, se srdcem stále za hranicemi 
a tvořící stát v státu, domorodcům nepříznivý. 

Tímto cestovním intermezzem, při němž setkal jsem se uprostřed 
Ameriky s činným výsledkem slovanské politiky v Rusku, uběhla mi 
chvilka lépe, než pozorováním maličkých několika stanic, „ městeček u 
sotva s několika desítkami rozházených domků, nanejvýše s nějakou 
továrničkou, celou z prken, jako většinou v Americe. 

Avšak jest již půl dvanácté a musíme býti brzy v Pueblo, první 
hlavni stanici dnešní pouti. Snad tamto značí již ona blížící se skupina 
stromů a budov toto nejdůležitější obchodní a průmyslové město Colorada 
mimo Denver. Také dým, jenž se "nad budovami vznáší, ten bílý, hustý 
dým tavíren, zdá se o tom svědčiti. 

Zaujal jsem opět rychle svou pozorovací stanici u okna, aby mi 
pranic neušlo, a horlivost moje byla hned na to odměněna. Za říčkou, 
kterou jsme posud neopustili, spatřil jsem malebný obraz. Mezi vrbami 
a „cottonwoody", druhem nízkých osyk, tvořících zde celý lesík, ob- 
jevila se najednou podivná osada, kterou by cestující nebyl nijak pře- 
kvapen někde ve střední Africe, ale ne v sousedství živého města.. 
hlavního střediska drah v jižním Coloradu l 



2tí2 Pavel Albieri: 

Pod stromovím vykukovala celá skupina bídných, z proutí spletených 
a blinou omazaných chatrčí, z části podobných kulatým pecím, jaké staví 
u nás hrnčíři, nebo milířům uhlířským. Jiná obydlí, jež snažila 8é. ná- 
podobiti obvyklou formu našich budov, ovšem zcela maličkých, tak ně- 
jakých sušíren nebo domků pro hlídače železniční trati, byla různě zpro- 
hýbaná, se střechou z klestí, nízká, napolo v zemi a bez oken. U ně- 
kterých spleteno bylo několik větví na způsob plotu. Na jedné pak se 
právě pracovalo a ta mi vlastně poskytla nejlépe možnost přesvědčiti se 
o materiálu stavby, neboť zatím co na jedné straně bylo ještě viděti 
spletené pruty a křoví, na druhé poházena byla nová „budova" již blátem 
a omazána hlínou. 

Několik lidských postav, které jsem u chatrčí těch zahlédl, po- 
skytlo mi ovšem poučení, jakou to právě osadu mám před sebou. Kdyby 
se nejednalo o poměrně stálejší sídla, řekl bych, že jsou to cikáni, 
avšak zde ležela na snadě domněnka, že mám před sebou — Indiány! 

Tak tomu také bylo. Měl jsem opět jednou potěšení, viděti zástupce 
rudého domorodého plemene, poprvé zase na této cestě. Popis nějakého 
jejich kroje jest mi udati nemožno, poněvadž lidé tito, nazvaní Indiány 
kmene Pueblo, žádného význačného nemají. Nenesou ovšem jméno své 
snad podle sousedního města, aniž toto podle nich. „Pueblo 41 znamená 
jednoduše mě9to a tito Indiáni žijí od pradávna v osadách městům po- 
dobných, jak je nalezli hned v první polovici šestnáctého století v pro- 
slulých „sedmi městech ciboiských" španělští objevitelé těchto krajů 
Cabeza de Vaca a don Francisco de Goronado. 

Oděni jsou Indiáni tito v hadrech civilisovaného světa a v koňské 
houně právě jako jejich bratří na severozápadě, neboť dostávají 8 nimi 
stejně „oblek" a podporu od vlády. Kožešiny zvěře, která jim náhodou 
do rány přijde, prodají raději za kořalku, než aby po příkladě předků 
se jimi odívali. Při tom nehledí právě na přesnou toaletu a na rozdíl 
mezi oblekem mužským a ženským, takže „pán" chodí třeba v sukni, 
^nebo v ženské kazajce, a „dáma" opět v mužově kabátě a v jeho klo- 
bouku. Nohy o vaz ují se hadry, což činí na Západě také všichni „tram- 
pové u , tuláci z povolání, a jakožto jedinou společnou známku na všech 
pozoroval jsem, že jim husté vlasy, zkadeřeaé, Jak se říká, „jako u sto- 
lice noha", spadají přes čelo až na oči, což nezdá se svědčiti o oblibě 
ani hřebenu, ani kartáče, ani mýdla. 

Větší pozorování nebylo mi možno učiniti, ale obraz osady, ozářený 
paprsky poledního slunce, které hřálo jako v nejparnějším dnu v čer- 
venci, až se všecko slévalo, byl dosti pestrý, maje rozhodně jižní ráz. 
Minuli jsme jej však letem a sotva že jsem měl času obrátiti se na 
pravou stranu vlaku, kde již počínaly ulice města, měl jsem hned opět 
zvláštní podívanou na budovu, která při nejmenším zasluhuje názvu 
podivné. 

Jest to opravdový palác, ovšem jen ve smyslu paláců výstavních, 
stojící na volné prostoře, která podle všeho je parkem budoucnosti, ale 
doposud byla vyprahlou, písčitou plochou. Palác, či obrovský čtverhranný 
pavillon — jak je komu libo, jevil zcela nový původ, nebot polychro- 
mované jeho stěny zářily čerstvou pestrostí barev. Více však ještě než 



Královská rokle. SMft 

toto křiklavé omalování překvapil mne způsob stavby. Jako mnoho vý- 
stavních paláců, neměl tento vůbec zdí a stěn, nýbrž toliko sloupy a 
mezi nimi veliká okna, případně dveře. V rozích byly větší pavillonovite 
výstupky z půdorysu budovy. Pavillonky tyto stály rovněž na sloupech, 
z nichž tři byly úplně volny, čtvrtý pak splýval s rohem vlastní budovy, 
a vršek spočíval na nich v tom způsobu, jako když na čtyry špalíčky 
postavíme zvláštní domeček, zde ve způsobe řeckého chrámku. 

Sloupy nejzevnější byly však „ozdobeny 11 zvláště duchaplným způso- 
bem! Byla totiž na nich veliká světle modrá koule, na niž onen vyční- 
vající roh vrchního chrámku přímo spočíval. Koule ta, mající zajisté asi 
dva metry v průměru, vypadala věru znamenitě. Dívaje se na to, měl 
jsem stále ten pocit, že se pohne, vyklouzne, spadne se špaliku a hořejší 
domeček zbaven své hlavní podpory, bude se poroučeti za ní. 

Na sloupech hlavní budovy byly opět karyatidy v podobě celých 
slonů. Na podjezdu hlavního vchodu šklebily se na nás dvě podivné 
sfingy. Čtyřhranné sloupy byly egyptského tvaru, dole velmi silné, nahoru 
rychle se zužující. Střecha budovy byla opět holá, veliká, pomalu jako 
na stodole. 

Tak vypadá vyhlášený „Minerál Paláce 11 v Pueblu, o němž praví 
pyšná reklama, že jeti do Colorada a nenavštíviti jej, znamená tolik, 
jako býti v Manitou a nevystoupiti na Pike's Peak, nebo býti v Římě a ne- 
viděti papeže. Jest to dílo stavitele Bulowa, jenž si tím udělal jméno po 
celé Americe a vydává budovu tu, skoro 80 metrů dlouhou a přes 40 
širokou, za stavěnu v „ modernizovaném " egyptském slohu. Snad pro 
ty pylony a sfingy, ale jinak je to vlastně směsice slohů všechna žádného. 
To však v Americe nic nedělá a Coloradští vyhlašují, že jest to nej- 
krásnější a nejnádhernější výstavní budova na světě, v čemž jim dal aa 
pravdu i sám bývalý president Harrison! Tento prý je dobrým právníkem, 
ovšem americkým, ale sotva esthetikem, nebot by nemohl zde mluviti 
o B umění tt . 

Prapodivná ta stavba má také prapodivný účel. Jest to reklama, 
jejíž výhody a zvláště značný náklad s ní spojený Evropan jen stěží 
pochopí. V „Minerálním paláci tf nachází se totiž stálá výstava colorad- 
ských nerostů, zvláště ovšem drahých rud, a jmenovitě těch, kteréž se 
těží v jižním Coloradu, jehož je Pueblo vlastním průmyslovým středem. 
Má to buditi podnikavost k dolováni a svědčiti o bohatosti státu. Zá- 
roveň používá se místností k velkým schůzím, koncertům a podobným 
příležitostem. 

Neměl jsem času a také jsem příliš netoužil po shlédnuti vnitřku, 
maje právě tak dost na zevnějšku. Spokojil jsem se pouhým psaným vy- 
líčením, že stála ta krása skoro půl milionu dollarů, že se tam vejde 
4000 lidí a že hlavni místnost upravena je na způsob jeskyně s na- 
malovaným vodopádem, vrcholem Pike's Peaku v pozadí a osly, nesou- 
cími pytle s drahocennou kořistí z dolů. Budova otevřena byla r. 1891 
a sám slavný řečník „plukovník" Ingersoll, tento typ prohnaného Yankee-ho, 
který mluví, jak se mu to kde hodí, aby jen měl z toho prospěch, 
pravil, že prý „jest to něco desetkráte krásnějšího, nežli by si kdy byl 
vůbec mohl pomysliti, že jest možno takovou krásu provésti 1" Avšak 

18 



264 Pavel Albieriz 

aui toto důkladné odporučení mnou nehnalo, nebof — znal jsem své 
Pappenbeimské ! 

Více mne zajímalo vlastní město, na jehož hlavním nádraží jsme 
brzo po té zastavili k půlhodinné polední zastávce, která při západních 
vlacích znamená však skoro vždy dobrou hodinu. Maje „lunch 1 * v kapse, 
nestaral jsem se o drahý a většinou špatný oběd v nádražní restauraci, 
nýbrž použil jsem chvíle oné ku projížďce hlavní ulicí Puebla, skutečně 
výstavnou a velkoměstskou, ačkoliv město čítá nejvýše asi 40.000 obyvatelů. 
V roce 1880 bylo zde něco přes půl pátá tisíce lidí, po pěti létech již 
více než dvanáct ticíc, při sčítání lidu v červnu roku 1890 vykázáno 
docela 31.192 duší. Percentuálním vzrůstem svým vyniklo Pueblo nade 
všecka města Spojených Států v posledním desítiletí. Příčinou toho jest 
právě onen úžasný rozvoj těžařství v okolních horách a šCastná poloha 
města pod nimi, na bystrém Arkansasu, jehož znamenitá vodní sila je 
zde mnohonásobně zužitkována. Jest to stanice, kam svážejí se z celé 
řady ústících zde údolí rudy, aby zde byly zpracovány před dalším 
transportem přes ohromné plochy úvodí Missourského a Mississippského 
na hustěji obydlený Východ a Jih, kdež trprve zmocní se jich vlastní 
výroba nebo vývoz. Naproti tomu opět zdejší železárny a strojírny vyrábějí 
potřebné náčiní pro doly a jiné závody průmyslové. Zde jest také vůbec 
hlavni trh na životni potřeby horníků v celém tom rozsáhlém hornatém 
území, asi dvakráte tak velikém jako Cechy, a plném průmyslu. Rovněž 
četné lázeňské ústavy dále v horách, rok od roku hojněji navštěvované, 
jsou namnoze odkázány koupí na Pueblo, nehledě ani k velké železniční 
dopravě. 

Výkazy, jež o obchodu a průmyslu nového tohoto velkoměsta bu- 
doucnosti jsou podávány, mají snad dost zajímavosti, zvláště pro po- 
rovnání 8 poměry našimi, aby byly aspoň trochu uvedeny. V Pueblu složí 
se ročně asi 75 — 80 tisíc železničních nákladních vozů, s nákladem přes 
5 milionů centů různého zboží. Tavírny zdejší vyčistí asi za 12 milionů dollarů 
kovu za rok. Jediná železárna zaměstnává přes 2000 lidí, 8 měsíčním platem 
125.000 dollarů. Roční obrat obchodu různým zbožím obnáší pres 25 
milionů a platy dělnictva a úřednictva zde zaměstnaného páčí se přes 8 
milionů dollarů. V bankách jsou stále vklady na 4 miliony, tedy asi 100 
dollarů na osobu. Denně přijíždí sem na 50 vlaků osobních a daleko 
přes sto vlaků nákladních. Za takovýchto poměrů jest ovšem báječný 
vzrůst města zcela přirozeným! 

Navzdor tomu všemu nevypadá to však v Puebla jako v městě to- 
várním, nebof horský vzduch rozhání dýmy a většina závodů je opodál 
města. Obchodní ulice jsou plny skvělých krámů, oby dělní pak vykazuji 
velice úhledné, čisté, namnoze i bohaté residence. Všude je zavedeno 
elektrické osvětlení, velice silné lampy na vysokánských stožárech. Hlav- 
ními ulicemi, širokými, dobře dlážděnými a čistými, jezdí elektrické 
pouliční dráhy. Mnohde jsou i stromořadí a menší fontány a celek působí 
dojmem města spíše lázeňského, než průmyslného. Zároveň pak má Pueblo 
jaksi rozhodně jižní už ráz, k čemuž přispívá způsob mnohých staveb, 
zvláště , Opery 14 , s otevřenou věží a převislou střechou, která vypadá 
úplně jižně. Mají zde, na stejné rovnoběžce se severním pobřežím 



Královská rokle. 265 

Afriky, ovšem již velmi mírnou zima, ač jsou ve výši 4668 stop nad 
morem, a teplo, jaké jsem zde pociťoval, nezadá pranic italskému. — 

Vrátil jsem se ze své projížďky právě tak ku vlaku, který do 
Pnebla jel od Denveru směrem jižním, nyní však dal se po levém břehu 
Arkansasu, proti proudu řeky, na západ, přímo do pásma hor. Gesta 
vedla teď krajinou velice zelenou, údolím, plným bujného listnatého 
stromoví, a kolkolem trati, po obou stranách řeky, rozkládala se úrodná 
pole s četnými obydlími. Farmy tyto nebyly sice o mnoho výstavnější, 
nežli v poříčí Fountaine-Qui-Bouille, ale ukryty byly v závoji stromů 
a keřů, takže rozbouchanost jejich tak nebila do očí jako na dřívější 
holé prérii. 

Řeka byla velmi bystrá, ale celkem mělká, s hojnými písčinami 
a ostrůvky, jakož i většími kameny v řečišti, přes něž šuměl a hrčel 
rychlý proud. Na ostrůvkách zachytilo se tu a tam i množství stromů 
vyvrácených i s kořeny, takže to vypadalo jako po veliké, zhoubné po- 
vodni. Přesvědčil jsem se ovšem, že jest tomu tak na všech podobných 
horských řekách. Stromoví toto bylo většinou jehličnaté, — důkaz, že 
přivlečeno sem bylo z hor. Zde poblíže nerostlo, neboC vršky, vroubící 
opodál řeku a skládající se z bělavé opuky, byly rovněž zahaleny jen 
tou svěží zelení listovou, z níž ony šedobílé skály místy vykukovaly. 

Vlastní vysoké hory se zde ukryly za tyto okraje vinoucího se 
údolí, jemuž přibývalo pomalu na hloubce a které se neustále zužovalo. 
Pahorky po obou stranách se přibližovaly a vzrůstaly, skály víc a více 
vystupovaly, někde již až k samé řece a trati, ale opět se na chvílí 
rozvíraly. Staničky, vždy několik domů, byly hlavně zajímavý svými 
jméoy. První za Pueblem nazývala se Gooduight, „Dobrou noc!", druhá 
Meadows, „Luka", třetí „Swallows", což při častých synonymech v an- 
giičině možno si přeložiti buď jako „Vlaštovky", nebo „Hrdla", „Chřtány", 
či „Doušky . Po té přišlo Carlile, nazvané podle některého z četných 
více méně věhlasných Carlilův v Anglii i Americe, nebo třeba také po 
nějakém méně slavném muži toho jména, poněvadž nové osady jsou zde 
jmenovány zcela libovolně často podle prvního osadníka, nebo po pří- 
padě i prvního, který byl tady — oběšen! Pak sledovalo Beaver, t. j. 
Bobr, kterážto zvířata v bystré této řece zajisté kdysi žila, na to Bridge 
Nombre 3., „Most číslo 3.", rozumí se také „město", a snad vůbec ne- 
přeložitelné pro jméno osady a stanice Adobe, totiž „starožitné" či 
„pravěké" a pod. 

U Florence, pyšnící se zcela bez příčiny názvem sídla umění mi- 
lovných Mediceů, spatřil jsem v rozšířeném zde údolí něco nového — 
celé množství vysokých pump petrolejových a řadu železných, okrouhlých 
velikých nádržek a kádi, podobných „kotlům" v plynárnách. Pumpy po- 
dobají se tak trochu velkým šibenicím a většina jich byla v činnosti. 
Zápach surového, nečistého petroleje šířil se po celém údolí, neboť 
z malých domků, v nichž nacházely se parní stroje ku hnaní pump, 
vytápěné touto surovinou, vycházel hustý, čpavý dým. Na štěstí jsme se 
zde však dlouho nezdrželi. 

Petrolejová pole zdejší nemohou se ovšem rovnati rozsahem penn- 
sylvanským, ale jsou prý velmi vydatná. Těžení petroleje je pak zde 

18* 



966 Parní Albieri: 

dosud právě tak „v plenkách 11 , jako dobývání uhlí a železa, totiž skoro 
jen pro běžnou místní spotřebu. Ve Floreuci vytéká denně asi 2000 
sudů, velmi dobrého materiálu, jak ku svícení, tak ku výrobě cenného 
parafinu, jehož má zdejší petrolej mnohem více, nežli pennsylvanský. 
Poblíže jsou nové prameny, které dávají průměrně 5000 „barrelů" 
denně. Rovněž uhlí, dobývané nedaleko odtud v Goal Greeku, jest zna- 
menité. Vůbec je prý minerální bohatství krajiny této překvapující 
a téměř nevyčerpatelné, jako celé Skalní Hory chovají poklady báječné. 
Zde jsou uhelná ložiska, která vytrvají světu na mnohá ještě pokolení 
a hlavně Wyoming je skutečnou Pennsylvanii budoucnosti. To platí o lo- 
žiskách již nyní známých, kdežto mnoho-li se jich ukrývá v těchto 
málo posud prozkoumaných horách, které každou chvíli připravují světu 
překvapení nějakou zprávou o cenném objevu, většinou pravdivou, nemůže 
nikdo ani tušiti. Co se posaváde zde pracuje, znamená pouhý počátek. 

Ještě několik zastávek v nepatrných hnízdečkách a údolí se úplně 
již sevřelo. Jsme s trati a řekou v úžlabí ně, vroubené vysokými stráněmi, 
z nichž vystupuje čím dále, tím bezohledněji na povrch holá skála, již 
ne tak bílá, nýbrž žlutá, dírkovitá a valounovitá, tu a tam s vyčnívajícími 
balvany. Dole v údolí je stromoví zelené, listnaté, avšak na stráních 
jsou již černé nízké borovice. Asi dvakráte objevily se již v nevelké 
dálce zasněžené hory, ale opět rychle zmizely. 

Canon Gity ! Jsme nyní při samém vjezdu do vyhlášené velikolepostí 
svou Royal Gorge, „Královské rokle , která jak délkou, asi čtyř hodin 
cesty, a vůbec rozměry svými, tak děsností svou daleko předčiti má 
proslavenou „Via malá" v Alpách — nebude-li v tom opět přehnaná 
americká reklama! 

Městečko, trochu větší než předešlé stanice, rozvlečeno bylo po 
úzkém údolí na obou stranách řeky. Za městem na levém břehu vypínaly 
se mohutné obrysy nějaké budovy, podobné středověkému hradu, ale nově 
postavenému. Kolkolem obklíčena byla vysokou ozubenou zdí, v jichž 
výstupcích a rozích byly kamenné věže. Vše bylo postaveno z mohutných 
kvádrů, okna budovy byla opatřena silnými mřížemi. Go jeto? Pevnost? 
K čemu? 

Účel podivné té budovy, jakoby střežící vchod do „Královské rokle* , 
vysvitl mi však z nápisu nad vraty, když jsme jeli po krátké zastávce 
na nádraží kolem. Stálot tam „State Penitentiary tt , státní trestnice. Ve 
věžích byly hlídky a rovněž u železných vrat přecházela stráž s puškou. 
Goloradští zločinci jsou dle toho velmi nebezpeční, že je takto až s ne- 
obvyklou v Americe pozorností střeží. Útěk by musil přece býti již se 
samotného toho přirozeného kriminálu kolem, úzké to úžlabiny s nebe- 
tyčnými, sráznými stráněmi a stěnami, velmi těžký. 

Naproti trestnici stál na druhém břehu řeky, zde již velmi zúžené, 
ale tím prudcí, velký hotel s nápisem „Royal Gorge Hotel", spojený 
s minerálními lázněmi, v Americe dosti vyhlášenými pro „neomylné" vy- 
léčení rheumatismu. Lehounký, na drátěném lanu visící můstek spojoval 
oba břehy. Jak stálý pohled na trestnici na americké panstvo, v hotelu 
bydlící, asi působí a jak mu ke zdraví slouží, bylo by snad dosti zajímavo 
vyšetřiti. 



Královská rokle. 267 

Brzo však přivedla mne scenerie trati na jiné myšlénky. Zdálo se, 
jako bychom vjížděli přimo do ohromné skalní stěny, o niž se musí loko- 
motiva roztříštiti. Avšak zahnali jsme trocha a vlak nalezl nyní pravou 
štěrbina, rozpaklina v té nesmírné skále, kudy valil se onen šnmný vodní 
proad Arkansasu s velikou silou a hřmotem. Nebyli jsme více v údolí, 
ani v úžlabině, ale octli jsme se skoro náhle v rokli s kolmými téměř 
stěnami tmavé barvy, skoro černými. Ač byla sotva jedna hodina od- 
poledne — z Puebla vyjeli jsme po dvanácté — bylo v lůně těchto skal 
šero a kladly se zde stíny. Jenom nahoře prosvital úzký proužek modrého 
nebe. Ale jak to bylo vysoko 1 Zdálo se, jakoby mizel, vzdaloval se. 
Bylo to prostě tím, že skály nabývaly stále a rychle vždy větší výšky. 
Po slunci, venku tak parném, nebylo zde ani památky a chlad ovíval 
zde jako ve sklepě. 

Podívaná dolů s vlaku byla však ještě podivnější a přimo hrůznější! 
Vedle samého vlaku bouřila divoká řeka, proti jejimuž proudu jsme jeli, 
zvolna, jakobychom musili zápasiti s jejími vlnami na svém postupu. 
Trati pod vlakem nebylo viděti. Vypadalo to, že jedeme skutečně tou 
černou vodou, která jen při protější, několik metrů vzdálené stěně skalní, 

niž prudce bila, vroubena byla bílou pěnou. Jeli jsme posud po levém 
břehu řeky, pod skalami, namnoze přimo nad vlak převislými. 

A přece ještě dále jede vlak, těžce oddychuje a plně úzkou tuto 
skalní rozpuklinu svým dýmem a duněním, až se vše otřásá! Mnohdy 
staví se výstupky skal v cestu, ale vlak je povždy objede smělou křivkou 
a po případě po mostě nebo galerii nad tou rozčeřenou vodou. Kusy 
skal jsou také odlámány, aby uděláno bylo trati místo, jinde opět uměle 
zasypán dravý proud. Místy se zdá, že není a není možno se prodrati, 
ale vlak prodírá se přece, hlučně hvízdaje, což silná ozvěna mnohonásobně 
opakuje. 

Rokle je jinak úplně pustá, tmavé skály jsou holé bez nejmenšího 
stromku a rostlinky. Ani pták se sem neodváží, strachuje se těchto 
děsných prostor, jež na každou živou bytost působí tísnivým pocitem, 
jakoby se ty rozestouplé trochu skály měly každým okamžikem opět se- 
vříti, nebo jakoby ten kypící proud měl se náhle rozvodniti, vyplniti 
celou tu nesmírnou skulinu černou, bouřící vodou svou. Není zde nic 
jiného, nežli skály, tma, chlad, hučící řeka, dunící vlak a nahoře ten 
proužek nebe, který však jakoby chtěl každou chvíli úplně zmizeti. 

1 telegrafní dráty musily býti vedeny prostě po skále, nebot na tyče 
není místa. 

Trvá to již dlouhou čtvrt hodiny, jednu z nejzajímavějších, nej- 
napjatějších, jaké jsem kdy prožil, ale rokle nechce míti konce. Již jsem 
odvolal několikráte všecky své předešlé pochybnosti o velkoleposti této partie, 
která plní mne přimo posvátnou hrůzou a zvláštním dojmem nicotnosti 
uprostřed toho zdrcujícího úkazu mohutnosti sil přírodních, a posud vniká 
vlak hlouběji do lůna těch skalních spoust, dokazuje opět, jak lidský 
duch a píle dovedou silám těm vítězně čeliti. 

Než nyní zavřela se rokle přece snad úplně. Nevidím aspoň nikde 
východu, ač jsme již u samotné příční stěny, která zabraňuje nám další 
cestu. Ale lokomotiva opět trochu zahnula* a vjíždí pod podivnou bránu, 



268 Pavel Albieri: 

utvořenou ze dvou silných, ocelových travers, uprostřed lomených a za- 
puštěných do skal přes řeku a traC. Na trámech těchto zavěšen je pak 
přímo nad vodou ocelový most, právě nad hlubokou, vířivou tůní. Skály, 
jež jsou zde zvláště sevřeny a zúžily značně i proud, nepropustily již traC 
a tato musila si pomoci tímto způsobem! 

Vlak bouří po hlučivém mostě nad černou prohlubinou a člověku 
sevře se srdce při pomýšlení, kdyby některý ten šroub, nebo to ocelové 
lano právě povolilo. A při tom ke všemu vlak zastavil právě na mostě! 
Šero proměnilo se v úplný soumrak, jízda podobá se opravdu vstupu do 
pekel, jak jej líčí Dante a nakreslil Doré. Fanatasie vlastně je překonána, 
nebot strašlivost a obrovitost tohoto místa nemůže žádný umělec nikdy 
dosti vyjádřiti. 

Tak vypadá ten proslulý „ Visutý most" v „Královské rokli", v kolmých 
skalách, jichž výše páčí se na 3000 stop! Tři „Eiffelovy věže" nad sebou 
schovaly by se v této štěrbině, široké dole sotva padesát, nahoře asi 
sedmdesát stop, která roztrhla celé mohutné massivní pohoří po celé šíři. 
To nemohla ve tvrdé skále vytvořiti voda sebe prudčího proudu za mi- 
liony let, čemuž ani skály také nijak nenasvědčují, nýbrž něco podobného 
musilo státi se velice mocnými silami zcela jinými, nejspíše, jak se soudí, 
hned při chladnutí těchto pásem žulových skal, jak si to vykládají geo- 
logové, nebo silou sopečnou. 

Ještě chvíli dlužno jeti, nežli se skály opět trochu rozestoupí a vnikne 
k nám světlo, svěžejší vzduch, trochu zeleně a konečně i slunéčko. Avšak 
rokle zůstává stále roklí, nerozšiřujíc se na údolí a řeka stále prudce 
šumí, zápasíc s velkými balvany, jež se sřítily snad již před celými věky 
do jejího koryta, a na kterých nyní stále hlodá. Jenom místy povstává 
jakási kotlina, kde je při řece trochu trávy a lesních stromků a někde 
také i chatrč. Tu však nesmíme si představovati jako naši chaloupku. 
Jest to prostě několik hrubých prken, ledabylo sbitých, nebo pár stro- 
mových kmenů na rychlo sroubených, bez oken, s pouhou derou místo 
dveří, s několika kameny na střeše, aby vítr nevzal prkna. Někde je 
přes řeku, která má nyní úplný ráz širší horské bystřiny, přehozen kmen 
borovice, sotva osekaný a sloužící patrně za lávku. Z obyvatelů jsem 
však viděl pouze několik postav, mužů i žen stejně otrhaných. 

Nejvíce mne překvapovala přítomnost hovězího dobytka, nízkého, 
jako alpský, ale beze zvonců, na mnohých místech, kam nebylo rozhodně 
jiného přístupu, nežli přes divokou řeku. Byly to takové skalní kouty 
s pěknou pastvinou. Kozám bych se nedivil, ale krávy! Po nějakých 
skalních stezkách na příkrých srázech, jaké vidíme v Alpách, nebylo 
zde ani stopy. Vše bylo divoké, pusté, přirozené. 

Asi dvakráte otevřely se po levé straně větší příčné rokle, jež ne- 
bylo možno nazvati údolími, plné strmých skal, a dle všeho neobydlené, 
snad i nepřístupné. Stanice byly pouhými skupinami několika baráčků, 
mezi nimiž ovšem nescházely nikde nutný v každé americké osadě 
„generál store u , obchod se vším možným zbožím, obyčejně zároveň 
pošta a pak „hotel", třeba jako bouda. Při jménu „stanice" netřeba 
laké mysleti hned na budovu, neboC obyčejně jest to jen budka, a někde 
vůbec jen sloup s nápisem. U podobné staničky „Echo" způsobil nám 



Královská rokle. 269 

strojvůdce potěšení, že vzbudil hvízdotem lokomotivy mnohonásobnou 
ozvěnu ve skalnaté kotlině. 

Brzy však nastala, a3poň pro mne, jiná, daleko větší zajímavost. 
V rozšířenějším nyní údolí, ač stále velmi hlubokém, objevilo se najednou 
na levo nádherné podívání na řadu obrovských, do samého čistého 
modrého nebe sáhajících osněžených kolosů horských, spousty to tmavých 
skal nesmírných rozměrů a nahoře vesměs bílých, zářících v odpoledním 
sluncí. V čistém horském vzduchu zdály se býti velice blízko a bylo 
možno rozeznati každou sněhovou brázda, každé trochu více vyčnívající 
skalisko. Skály tyto byly jen dole, na samém úpatí, pokryty ouím řídkým 
lesem plazi vých, zkroucených strůmků, borovic, jakoby se tam stádo 
černých ovcí páslo. Výše byl jen nahý kámen v mohutných obrysech, 
ohromné to haldy tmavé žuly, zbarvené stínem a odrazem světla do fialová. 

Bylo to majestátní pohoří Sangre de Gristo, jedno z nejvyšších a 
nejvelebnějších pásem Skalních hor, v němž se nachází Sierra Blanca, 
nejvyšší hora v Coloradu, 14.483 stop, skoro tedy tak vysoká jako 
Mont Blanc v Evropě. Celé toto dlouhé pohoří táhnoucí se jiho- 
východním směrem až k Novému Mexicu, přes 100 angl. mil, má však 
hlavní hřeben svůj ve výši 12 — 13.000 stop, jako žádné pásmo v Alpách. 
Čtyři vrchy v něm jsou vyšší než 14.000, a asi deset přes 13.000 stop. 
Celá řada nebetyčných vrchů není dosud ani pojmenována, jako vůbec 
v Coloradu, které čítá asi 120 vrchů vyšších uež 13.500 stop, a 35 vyšších 
docela než 14.000, nazvána je sotva polovice těchto obrů zvláštními 
jmény. Horská scenerie předstihuje zde opravdu značně švýcarskou ve 
mnohém směru, jak průměrnou výškou, tak počtem partií a zvláště svou 
divokostí. Většina vrcholů hor těch nebyla dosud dostoupena nohou 
lidskon, kdežto opět železné dráhy a příbytky lidské vystoupily zde do 
výše v Evropě nevídané. Více osad a dolů nachází se až 12.000 stop 
nad hladinou mořskou, dráha jede na průsmyku Frémontově až ve výši 
11.328 stop, silnice přes Mosquito Pass dosahuje 13.700 stop, nemluvě 
ani o dráze na Pike's Peak. Skalní rokle, zvané zde skoro vesměs „ca- 
nony", jsou zde v počtu, rozsahu a malebnosti nikde snad nedostižených. 
Kdežto pak ve Švýcarsku jde hranice věčného sněhu a ledu ve výši asi 
8500 stop, nachází se v Coloradu ještě do 11.000 stop les, ovšem 
zde již kosodřevina či kleč. Panoramata švýcarská a tyrolská s jich 
řádnými cestami, četnými osadami, salašemi a hotely vypadají velmi 
krotce u porovnání s horskými pohledy s Rocky Mountains, kde většinou 
pranic ještě nepoukazuje na přítomnost a práci člověka, které jsou úplně 
dosud pusté, divoké. 



270 Karel 6. Hájek: Jsme símě, Pane . . . 



Jsme símě, Pane . . . 

Jsme símě, Pane, které rozséváš 
tou země pouští prokletou a běduou, 
a každý roštem' tam, kam vrh' jsi nás, 
až, k žatvě zralé, Smrť nás skosí jednou. 

A je to jako v staré legendě 
o Rozsévači, který vysel v pole: 
ti jedni padnou v brázdu sky přenou, 
a jiní na skále se chytí holé. 

Ti jedni bují v prsti zmrvené, 
ve květy vypučí a v plody zrají, 
a jiní u prašných se plazí cest 
a v půdě zprahlé zdlouha umírají. 

Nás, duše moje, bouře vynesly 
na tvrdou skálu pustou, osamělou, 
jež v smutný, ponurý se dívá kraj 
a v dálku mrtvě strnulou a stmělou. 

Cos dole v hloubi hučí pod námi, 
rmut kalných vln, jenž v par se ztrácí kouři, 
a po obzoru nízkém, sraženém, 
oblaka táhnou bičovaná bouří. 

A není stesk v té naší samotě, 
a není bolest v našem opuštění, 
a hořkost není v našich vzpomínkách, 
a smutek touhy v našich srdcích není. 

Cos velkého z té pouště kolem nás 
jak oplození pel nám v duše splývá 
a v rozzářených jitrech našich dnů, 
pták z báje, naše velká láska zpívá. 



Karel B. Hájek. 



^ 



I 




Ca- 



A jrysMti mna rtem 
řo Inj i ti a bal ^o vedení, 

co by liro "&a1 TO\ rajrt^ 



272 Jar. Vrchlický: 



Pan Guillem de Cabestaing. 

Cyklus romanci a píení od Jar. Vrchlického. 



I. 

Pan Guillem de Cabestaing. 

Pan Guillem Cabestaing 
byl z vznešeného rodu, 
však jed jen suchý chleb 
a musil pít jen vodu; 
a proto k harfě sáh 
a stal se trouvěrem; 

ach, ach, 
on k harfě sáh; 
chudobu ďábel vem ! 

Pan Guillem Cabestaing 
byl urostlý a štíhlý, 
kam vkročil, dívčí hned 
se hlavy za ním zdvihly. 
Kde zapěl, kudy táh, 
vše okna dokořán, 

ach, ach, 
on k harfě sáh 
a byl hned srdcí pán! 

Pan Guillem Cabestaing 
tak dlouho krajem chodil 
a platonicky jen 
děvčata za nos vodil. 
Sám žízní lásky práh, 
leč kde se chvtit měl? 

Ach, ach, 
tu jako v snách 
hrad strmý před ním čněl. 

Pan Guillem Cabestaing 
jak v snu si promnul oči, 
již vzhůru letí most, 
pan Guillem na něj vkročí,. 
a ruče k harfě sáh, 
a v nádvoří hned shon. 

Ach, ach, 
ký dvorný práh 
na hradě Roussillon! 



Pan Guillem tle Cabestaing. 273 

Pan Guillem Cabestaing 
jak vitěz tu hned kráčel, 
žen, dívek celý řad, 
kam stoup, se za ním stáčel, 
vše splývalo mu v mhách, 
jak rukou k oknům kýv, 

ach, ach, 
tam v záclon nach 
se tajil nebes div! 

Pan Guillem Cabestaing 
stih úpal černých zraků, 
vsak že byl pěvec, rek, 
nepřišel do rozpaku, 
k pážeti ruku vztah: 
„Kde jsem? - se dvorně ptal. 

„Ach, ach, 
buď zdraven práh, 
jenž tak mne uvítal!" 

Pan Guillem Cabestaiug 
rozvířil hru svých tonů. 
A paže dí: „Můj pán 
jest hrabě z Roussillonu!" — 
On ukloně se, řek: 

„Ach, ach, 
jak šťasten, blah, 
kdo taký skrývá vděk! 44 

Pan Guillem Cabestaing 
měl v mysli pauí onu, 
jež očí svojich žár 
tam kryla pod záclonu. 
Šel dále jako v snách 
při zvuku varyta. 
„Ach, ach ! 
A paní?" — K srdci sáh. -^ 
„Ta sluje Markyta!" 



II. 

Markéta z Roussillonu. 

„A kdybych schodil světa kraj, 
shled všecky dcery Eviny, 
ten pohled nemá zem ni ráj, 
to čílko plné neviny; 
ó blaho, v plesu tonu — 
Markéto z Roussillonu! 



274 Jar. Vrchlický: 

Venuše, narozená z vln, 
tak zlaté nemá vlasy, 
ni úsměv něhy, kouzla plu, 
tak táhlé, oblé řasy. 
Ten půvab v hlavy sklonu ! — 
Markéto z Roussillonu! 

A ruce! — Vše je směšno tak, 
i leknín s liljemi, 
zvuk hlasu, skřivan do oblak 
když vzlétá nad zemi, 
je chudý žák v svém tónu — 
Markéto z Roussillonu 1 

A páže, ňadra, vem to ďas! 
Tak harmonické, něžné, 
však nejvic dojímá mne vlas, 
jak lne k té š{ji sněžné 1 
Ó cítit jeho clonu! 
Markéto z Roussillonu! 

A celá chůze — majestát! 
Vše očím jedna léč, 
prach, jejž se musí dotýkal, 
k diváku volá: kleč! 
Tu zváti svou až k skonu! — 
Markéto z Roussillonu! 

Pan Raimund vlídný hostitel 
a skoro jak já mladý, 
můj slyšel zpěv a klidně děl: 
n Víš, brachu, zůstaň tady!" 
Já vzpomněl na záclonu — 
Markéto z Roussillonu! 

A zůstal jsem, ač v srdci mém 
kýs varoval mne hlas, 
„to nepřekonáš varytem, 
zde sám Bůh duši spas!" 
ZhyĎ srdce v citů shonu! — 
Markéto z Roussillonu! 

„To špatně skončí! 11 řek jsem hned 
si v této první chvíli, 
však onen hled a onen ret — 
i svatý někdy šili! 
Já zůstal ! — V blahu tonu — 
Markéto z Roussillonu! 



Pan Guillem de Cabestaing. 275 

III. 
Téžká služba. 

K službě paní! — To se řekne, 
celý boží, dlouhý den! 
Trouvěra to nezalekne, 
stojí mnohý vzdech a sten, 

beze mdloby 

všecko šlo by, 

nemít očí jen ! 

Vždy za jejím státi křeslem 
ku rozkazu připraven, 
vládnout uzdou, vládnout veslem, 
květ jí trhat zamyšlen. 

Vzdychat pouze 

v tajné touze — 

nemít očí jenl 

Ale musit vídat denně 
ohnivý zrak roztoužen, 
ňadra bouřná v krajek pěně 
a ty vlasy — zlatý len! 

Rty, sen sladký! 

Musit zpátky — 

nemít očí jen! 

Přes lávku a přes balvany, 
kde hřmí ručej rozpěněn, 
podávat jí z druhé strany 
ruku, vést ji — jako v sen! 

Ten stisk měkký ! 

Ta tůn řeky! — 

Nemít očí jen ! 

V červencovém parnu hledat 
myrt a laurů stinný kmen, 
z mdlený touhou k ni zrak zvedat 
a jej sklánět zahanben. 

Snů mdlá hříčka! 

Přivřít víčka, 

nemít očí jen! 

Podnožku jí podat v kleče, 
zřít šat u noh nadzdvižen, 
mudrce znát, z této léče 
aby ušel nezdrcen! 

Nést jí svíci 

ku ložnici ! — 

Nemít očí jen! 



276 Jar. Vrchlický: 

Jaký div, že v tato muka 
touhou, vášní vzplameněn, 
chvěji se, že vztekle ruka 
buší v struny v noc i den. 
Vše v mé trýzni 
v povzdech vyzní: 
Nemít očí jen! 



IV. 
Touhy, touhy! 

(Šestina.) 

Ty vrahu mého klidu, bídné oko, 
ty tu ni, všechněch bouří mých, ó srdce, 
ty spoluvinníku mé bídy, písni! 
Jak zaklíti vás, aby mír a pokoj 
se snesly v posléz v utýranou duši, 
jež všady stále vidí svoje slunce! 

Jest mořem velikého světla slunce, 
a smrtelníka nesnese je oko, 
ač teplem sladké lásky mluví k duši, 
přec zimnicí zas omrazuje srdce, 
klid bouři můj a otravuje pokoj 
a paprsky své rozlévá v mé písni. 

Chtěl tisíc dýk bych dáti svojí písni, 
a všecken požár, kterým sálá slunce, 
bych její mohl otráviti pokoj, 
by moje velké, plápolá vé oko, 
když mluviti již ze strun musí srdce, 
jí vznítilo též celé peklo v duši ! 

By oba peklo své jsme nesli v duši, 
bych mohl říci ku svůdnici, písni, 
„Jdi vyšňořená k paní mého srdce, 
ji pozdrav : Perlo, růže, hvězdo, slunce, 
skloň milostivé k pánu mému oko, 
a otevř svůj mu o půlnoci pokoj!" 

Po žebříku hedvábném v její pokoj 
se vyšplhám, ráj, peklo ve své duši, 
a své až v její tam pohroužím oko, 
na stráži dole budeš stát, ó písni, 
ty zdržíš na východě rychlé slunce, 
bych dřív svou paní políbit moh v srdce! 



Pan Guilleni de Cabeetaing. 277 

Pět budeš dole: „V písni jeho srdce, 
a jeho celý život je ten pokoj, 
zde jeho vzchází i zapadá slunce, 
jež po celý mu život svítí v duši. 
Víc nechce, lepší látky nemá k písni, 
než veliké tvé plápolavé oko!" 

Své vyloupl bych oko za tvůj pokoj, 
své srdce vyrval bych si za tvou duši, 
by v písni mé tvé lásky plálo slunce! 

V. 
Poslání. 

(Píseň t. motivů Cabestaingových.) 

V mém srdci láska sídlí 
a proto veselá 
jest píseň má, že s křídly 
polétá anděla. 

O paní, jejíž krása 
tak mocně dojímá, 
jak možno, duch čím jásá, 
vše pojmout očima! 

Tak Bohu věren býti 
bez falše, bez taje, 
musil bych přímo jíti 
za živa do ráje! 

Vás zřím, jsem beze zbraní, 
rci písni, k paní spěš, 
„Co zbývá vám, ó paní, 
než milovat jej též! 

Nach studu k čemu v líčku? 
Pryč z ňader strach buď slán, 
jen zlíbat rukavičku, 
víc nežádá můj páu! u 

Ví. 

Našli se. 

Když přectla pani Markéta 
tu píseň — blanka bila 
jí z ruky k zemi vypadla, 
ó jak se zamyslila! 



278 



Jar. Vrchlický: 



„Konečně přece pochopil, 
já skoro již se vzdala, 
že pochopí, zda dřív on vzplál, 
zda já jsem dříve vzplála?" 

A k němu šla. On v zahradě 
pod oleandry snil, 
v horoucí poledne náladě 
tak znaven byl! 

Ze zadu přišla pomalu 
a různé svoje rtíky 
na ústa jemu přitiskla, 
a zašeptla jen: Diky! 

A on se usmál jako v snu, 
„Ach srdce mého dámo! u 
jak chtěl by říci, čekám to, 
to rozumí se samo! 

A seděli tak pospolu 
v horoucím slunce plápolu 
pod oleandry snili, 
ach, znaveni tak byli! 

A seděli tak pospolu, 
až tryBkly hvězdy v nebi, 
a mlčeli, nač láska má 
hovoru zapotřebí? 

Až rozlehlo se nádvoří 
psů štěkem, ruchem honu, 
s psy vracel se a sokoly 
— ó jak ty rohy hlaholí! 
pan Raimund z Roussillonu \ 



VIL 

Hra v šachy. 

A v dlouhých zimních večerech, 
kdy v horách sníh a v dolu, 
a v krbu Meluziny vzdech, 
a ledne květy na oknech, 
tu hráli v šachy spolu. 

Pan Raimund sedal při číši 
a z dálky k nim se divá, 
van větru v krbu začiší, 
pan Ghiillem táhnout pospíší, 
pan Raimund hlasně zívá. 



Pan Guillem de Cabestaing. 279 

„Šach královně!" — „Zde sedláka 
já představím vám hbitě." 
„Co sedlák — ten mne neláká, 
spíš koně pestrá čabraka — u 
A prohrál okamžitě! 

Svou bílou ručku opřela 
o černou šachovnici, 
a vzhledla k němu nesmělá, 
a Meluzina fičela, 
a třásla okenici ! 

„Šach králi!" — »Paní špatně hrá, 
a to mne věru trudí! — " 
„To chladná hra jak ledu kra, 
vám tajný plán kýs v mysli zrá — 
a mne to celkem nudí!" 

A zvrhla šachovnici v ráz, 
a pak se počla smáti, 
pan Raimund slyše její hlas, 
vstal z dumy své a děl: „Je čas, 
již půjdem, děti, spáti!" 

A on se dvorně uklonil, 
jen zrak mu blýsknul temně, 
přál „dobrou noc" — číš vyprázdnil, 
ach, o čem blouznil, o čem snil, 
ví ta, k níž hleděl, země! 

A venku mráz, a venku sníh, 
a fičí Meluzina, 

pan Guillem v jizbě svojí ztich, 
a do skřehlých si dlaní dych, 
„Pan Raimund, ví Bůh" — sobě vzdych — 
r jak já, dnes neusíná!" 



VIII. 

Slavnost na hradě. 

V kruhu pánů, v kruhu paní 
bylo velké v hradě klání, 
potom banket, po hostině, 
při šumivém, sladkém víně, 
druhé začlo potýkání 
mezi reky udatnými, 
ne však mečem, pouze rýmy. 



1 



280 Jar. Vrchlický: 

Vzácný host byl v hrade dnes, 
slavný Bertram z Veutadouru, 
harfy rozvlnil již ples, 
ztichl hovor, hlavy vzhůru! 
Jako sktivau do azuru 
hlahol jeho strnu se nes. 

Bouřlivě mu zatleskali, 
paua Gruillema pak zvali, 
by též zpíval cos a hrál ; 
vstal od, uklonil se, přál : 

„Nejtajnější duše sen, 
povídá se ve dvou jen, 
kde však taký panstva květ, 
mlkne ve ostychu ret, 
zde lze pouze veršů tokem 
měřiti se — s cizím sokem! - 

Bertram o vi pokynul, 
s úklonou k domácí paní 
ve klidném děl usmívání, 
v oku vášně děsný plam : 
„Vzácná dámo, k tomu klání, 
prosím, látku dejte nám! 14 

Povstal Raimund z Koussillonu: 
„Ku tenzoně sladkých tonů, 
svolte, sám vám látku dám! 1 * 

Ticho kolem jako v hrobě. 
Pěvci stáli proti sobě. 



IX. 

Tenzona. 

Thema hraběte z Roussillouu. 

Zří-li niily dámu svoji 
umírat, má za ní jít, 
čili vítěz v citů boji, 
oplakat ji a dál žít? 

Bertram de Ventadour. 

V kvas a ples to smutná látka, 
však i za tu, hrabe, dík, 



Pan Guillem de Cabestainřr. 281 



k! 



odpověď dám v okamžik 
Velký skvost je láska sladká, 
velkých činů, písní matka, 
kastalskému rovna zdroji, 
zkad se něha s štěstím roji, 
všeho dobra kořen jest, 
křídlem k trůnu věčných hvězd, 
jediná ta v kráse svoji! 

Ovšem, kruté schvátí hoře 
milence, když sudbou zlou, 
v hrob se kácí najednou 
jeho slastí zářná zoře ! 
Tolik vody nemá more, 
slz co, chudák, musí lit, 
jak to velí mrav a cit. 
Prchne radost, prchne blaho, 
a ty pouze, rosná vláho, 
voláš k němu: „Za ní jít!" 

A již jako Sapbo kdysi 
hledá skály příkrý te3, 
nad mořem jenž do nebes 
zvedá svoje mračné rysy. 
Umřít! Býti tam, kde ty jsi! 
Ale náhle v těžkém znoji, 
myšlénka jej znepokojí: 
„Kdo by pro tvou paní dál, 
kdybys umřel, naříkal?" 
A tím vítěz v těžkém boji! 

Její jméno, její sláva, 
její drahá památka, 
lásky sladká pohádka, 
celá před ním živa vstává. 
Myšlénky se první vzdává. 
„Zem jej více nemá krýt, 
káže rozum, couvá cit, 
její památku zde hlídám — u 
a tož klidně odpovídám: 
Plakat lze — však dále žít! 

Guillem de Cabestaing. 

Výborně to, pane bratře, 
rozluštil tvůj krásný zpěv, 
ve mně roznítil však hněv. 
Soud tvůj dobrý — leda chátře, 



282 



Jar. Vrchlický: 



pravdy štít se lehko natře, 
ukonejší bouřný cit 
pro svůj vlastní blahobyt. 
Sotisma je soud tvůj v sázce 
a já dím, po mrtvé lásce 
milenci dál nelze žít! 

Nebo, sám rci, čím jest davu 
jméno její, o ní zvěst, 
páper, chmýří, které nést 
vidíš v jiných smetí splavu. 
Nestojím já o tu slávu! 
Byla-li kdy v skutku moji, 
pak s ní život padá, stojí, 
a co kdy s pí prožil jsem, 
víc mi nedá celá zem ; 
umřít lze, ne váhat v boji. 

Pouze srdce tvoje, brachu, 
je tvé lásky celý svět, 
jak pták vzácný samolet, 
jenž mře v ohni svého nachu, 
láska tvá se zvedne z prachu. 
Ona mrtva — mrtev cit, 
s ní jsi ztratil meč i štít, 
osiřePs — čím svět je tobě? 
Lidí zvěst — jsi sám a v hrobě, 
musíš za svou pani jít! 

Sobectví jen chabé muže 
výmluvou se ozbrojiti : 
„Památku chci její ctíti, 
na hrob její klásti růže." 
Při tom hledat nové lůze 
vášni, jež dál masku strojí, 
nový lék, je už bolest zhojí. 
Nikoli, jen zbabělec 
můž' tak jednat, milenec 
pravý umře s dámou svojí! 



X. 



Konec hostiny. 

Potlesku bouř sálem hřměla, 
vítězem pan Guillem byl, 
každý na zdraví mu pil, 
vášeň v jeho písni zněla, 



Pan Guillem de Cabestaing. 283 

přesvědčení, pravda celá, 

a jen těmi zvítězil. 

Poražený Bertram skryl 

v dvořanů se hlučném shonu. 

Však pan Raimund z Roussillonu 

divně čelo kabonil, 

usklíb se, číš odstrčil, 

zahledl v tom purpur čela 

choti, jež se ukláněla 

nad Ouillema s řetězem, 

kterým s vlídným úsměvem 

šíj mu ozdobiti chtěla. 

Divá zást mu v srdci vřela, 

mlčel, do vousů však svých 

mručel cos, co halil smích: 

„ Umřít chceš, ba toužíš snad, • 

posloužím ti milerád!" 



XI. 
Jiná píseň. 

(Z motivA Cabestaingových) 

Ten boží svět je velký sad 
a ženy květy v něm, 
já nejkrásnější z všech mám rád 
a jí též kochán jsem! 
Ó srdce moje jásej, 
vše květy písní střásej, 
B&h sám jí rty a čelo 

i lělo 
stkal po obrazu svém. 

Radostí pláču, kam se hnu, 
co utajeuo dřív, 
teď směle ruce za tím pnu, 
za květem rajských niv. 
Ó srdce moje, jásej, 
vše květy písní střásej, 
ty vzplaů jak její oko, 

má sloko, 
když velebíš ten div ! 

Ach, zlatý řetěz, na šíj mou 
jejž dala její dlaň ! 
Jak hvězda svití, svítí tmou 
víc její bílá skráň. 



284 Jar. Vrchlický: 

O srdce moje, jásej, 
vše květy písni střásej, 
ach, přitulila ke muě 

se jemně 
jak vyplašená laň ! 

XII. 

Hovor v lese. 

Hvozd posupný a ztmělý, 
dva rytíři jím jeli, 
tož Guillem, mistr tonů, 
a Raimand z Roussillonn. 
Pinie podle cesty 
o jejich řeči z vesty 
si vyprávěly dlouho. 
Ó lásko! Štěstí! Touho! 

Raimund. 

Já chtěl se dávno ptáti, 
jak mohou vírem hnáti 
se písně z tvojí hrudi, 
rci, kdo je v život budí? 
Jest umění to pouze, 
jež vstříc přichází touze, 
či je to v plesu, v smutku, 
ku ženě láska v skutku ? 

Guillem. 

Zní píseň — lesní echa, 
a sotva stopy nechá, 
leč kdo ji v lůno lesu 
slal v žalosti či plesu, 
že zní pod klenbou stromů, 
měl jistě důvod k tomu. 
Přec nelze v prázdno pěti, 
jak blázni nebo děti, 
muž jestli píseň zpívá, 
vždy láska podnět bývá. 

Raimund. 

Tož rád bych znal tu dámu, 
již v rámec drahokamů 
a perel hustou tíseň 
tvá zasazuje píseň? 



Pan Guillem de Cabestaing. 285 



r i 



Guillem. 



Edo pramen písně zradí? 
Zdroj plyne zpod kapradí 
a šumí, zpívá, šeptá, 
zkad jde, se nikdo neptá, 
jen zpěvem tím se těší, 
jím vlastní spory řeší, 
jak cestou břehy líbá, 
vše šumem ukolíbá. 
Tak básníka věc těžká 
říc', kdo těch písní kněžka, 
to jeho taj, v němž žije 
on, jeho poesie! 

Raimund. 

Ne pán jak vasallovi 
dim zpupnými ti slovy, 
leč jako přítel k drubu, 
své přízně za odsluhu 
tě prosím, bysi sdělil, 
ký ideál jsi vtělil 
ve písní virné sloky, 
v těch zvuků veletoky, 
jež denně z úst ti plynou, 
hvězd řetězy se vinou, 
jak guirlandy a kvítí 
do pouště planou žiti. 
Jest jistě carokrásná 
ta hvězda tvoje jasná, 
paprsky jejíž chytáš 
a v závoj písní vplítás, 
bys kolem ni ho hodil 
a při tom osvobodil 
svou touhu, ptáka v kleci. 
Ó netaj to, mluv přeci ! 

Guillem. 

Go můžeš míti z toho? 
Jsem povinen ti mnoho. 
Ve hradu tvého síni 
jsem našel vše, co činí 
mi žití snesitelné, 
ba víc, co nesmrtelné 
se ku života hlásí, 
já zákonem spjal krásy. 



20 



286 Jar. Vrchlický: 

Květ lásky, spanilosti 

i bohatýrské ctnosti, 

měj, prosím, na tom dosti 1 

Raimund. 

Tak nevyklouzneš, bracha. 
Než v červánkovém nachu 
se slnnce zcela stopí, 
nám pozlacujíc kopí 
i meče, jež se blyští, 
ždám odpověď tvou příští. 
Chci znáti dámy jméno, 
jíž v nesmrtelné věno 
tvých písni plápol hoří, 
jak maják na pomoří. 
Ó netaj dál a rci mi, 
kdo slaven tvými rýmy? 
Tu chtěl bych znáti dámu, 
jež k takovému plamu 
tvé srdce rozdmychala, 
jsouc jeho piseů stálá. 

Guillem 
(po krátkém zamyšlení). 

Když stojíš na svém, pane, 
nuž budiž, at se stane ! 
Věz tedy, ale prosím, 
co tajné v srdci nosím, 
co řeknu pouze tobě, 
v tvém srdci spi jak v hrobě, 
Já blahem lásky tonu 
k Anežce z Tarase cm u, 
té platí vše mé pláni, 
mé sny a horování, 
mé tužby a mé lkáni. 

Raimund. 
Jak, k sestře moji paní? 

Guillem. 

Sám rci, což krásná není? 
Jak první úsvit denní, 
jenž v čaruplném jase 
nad hvozdy rozlévá se? 



Pan Guillem de Cabestaing. 287 

Raimund. 

Děťs dobře! první zora, 
jíž zaskvěje se hora, 
jest krásná ovšem, ale 
ve kráse neskonalé 
hned za ní slánce vstává, 
vše přezáří ta sláva! 
To výmluva jest pouze. 
Tvé nedostačí touze 
Anežka, hvězda jitřní, 
dí jasně hlas mi vnitřní. 
Před sluncem, když se zvedá, 
jest sama zora bledá 
a musí v stíny skanout. 
Ty můžeš pouze vzplanout 
ke slunci, vše jež zlatí, 
hrot ledovce, jež šatí 
i kvítko na souvrati. 
To slunce tvé chci znáti ! 

Guillem. 

Múj pán mi věřit nechce. 
Vzplá podezření lehce, 
však těžko důkaz podat, 
lip mlčení se oddat, 
co mou* jsem, řek' jsem věru, 
ty potlač nedůvěru ! 

A dále jeli v šeru, 
a dále jeli v honu 
ku hradu Roussillonu, 
a více nemluvili 
v té podvečerní chvíli. 
Již ztemněly se lesy, 
jen sova houkla kdesi, 
z mhy, v níž plál pařez shnilý, 
se vyhoup měsíc bílý, 
a černé hradu valy 
se rýsovaly z dáli, 
sem tam ve oknech světla 
jak drobné hvězdky zkvětla. 
Pinie podle cesty 
jich řečí divné zvěsty 
si vyprávěly dlouho. 

Ó lásko! Štěstí! Touho! 



20 



288 Jar. Vrchlický: 

XIII. 

Osudná píseň. 

Go slyšel v hvozdů šeři 
dne téhož po večeři, 
řek hrabě Raimund choti. 
Ta sotva bolest krotí 
a dlouho pláče tiše 
a druhý den list píše 
miláčku Gruillemovi: 
„To nelze říci slovy, 
že ty bys mob mne klamat, 
nade mnou třtinu zlámat 
pro sestru mou, 6 rci mi, 
já věřím jen v tvé rýmy, 
že lhal jsi z povinnosti 
a nouze — to mi dosti!" 

Erb odlesky své klade 
po šíji paní mladé, 
jež jako hvězda čistá 
se večer k loži chystá. 
Pan Raimund při poháru 
zří do plamenů sváru 
a po své choti stranou, 
jak v lesku ohně planou 
jí divně skráň i líce 
a nejvíc zlaté kštice. 
Jest zpola odstrojená. 
Jak spanilá to žena! 
a hbitou chce jí dlaní 
pomáhat při svlékání, 
jak právo manželovo. 
Nutí se v sladké slovo, 
však ona svícen chopí, 
a v zmatku oči klopí, 
neřekne slova více 
a prchne do ložnice. 
On zdrcen stoji chvíli, 
pak couvne, lístek bílý 
jak jabloně květ svěží, 
hle, na koberci leží, 
kde ona stála právě 
ve krásy svojí slávě. 
Po lístku sáhne v chvatu* 
svou zajde ve komnatu, 
čte, hltá obsah spíše. 



Pan Guillem de Cabestaing. 289 

Pan Guillem, vidí, píše 
a čte a čte zas znova, 
ó jsou to zdobná slova! 



Píseň. 

Ach, odpust, odpust, z nutnosti že pouhé 

jsem lháti musil v lese, 
ta, která plní moje noci dlouhé 

vífi, jinak jmenuje se, 
hvozd slunce paprsky když čarovnými 

jak požár prokmitá, 
zní echy jeho jako rýmy mými: 

Markyta ! 

Když chceš to vědět, co víš dávno sama f 

necht k zhoubě své ti píši, 
ty, pouze ty jsi mého srdce dáma, 

jíž pěji, kterou dýši! 
Nad vidinami žiti ztracenými 

necht rozkoše číš dopita, 
plá, bude pláti vždycky mými rýmy 

Markyta ! 

Snad uvěříš teď. Chýlí se noc k sklonu, 

červánek nebem hoří, 
a jako dozvuk večerního zvonu 

hasnoucí ve hvězd moři 
tvé jméno, strunami jež zvoní mými, 

slok věnec uplitá 
kol hlavy tvojí kouzelnými rýmy 

Markyta! 

Pan Raimuud čet a četl znova 
ta opojivá, sladká slova, 
po třetí přečet píseň tuto, 
a k sobě děl : Je rozhodnuto ! 



XIV. 

Sen. 

„Má choti, vzhůru! Jest již den, 
nač líně dál si hovit? 
Již zaplaš s očí sladký sen, 
chci časně z rána lovit! 



290 Jar. Vrchlický: 

Mám vyhlédnutou vzácuou zvěr, 
chci mlhami se brodit, 
ji chytnu, ráčí-li mne, věr, 
pan Guillem doprovodit. 

On vyzná se v tom umění 
a jistě kus ten chytí, 
jen prosím — slyšíš troubeni? — 
rač dnes jej propustiti. 

Viz v oken malovaných změt 
kterak se slunce láme, 
na zvěři — nechť se nudíš teď — 
si večer pochutnáme!" 

Tak Raimund děl, v nádvoří spěl, 
kde chrti již i maní 
se seskupili na povel. 
Jen letmo kynul paní. 

Ta za ním prostovlasá ven 
se řiti, na schodišti 
pan Guillem k lovu vyzbrojen, 
zrak divně se mu blýští. 

A v náruč klesla jemu hned, 
a hlasně, žal ně stkala, 
a prosbou chvěl se její ret, 
a její líc ta plála. 

„O prosím, prosím, jedno jen," 
ve ručeji slz děla, 
„ó nechoď na hon, strašný sen 
jsem dnešní noci měla. 

Já viděla tě — v lese mech 
byl brunátný a svěží, 
ve zimostrázu lupenech 
tam mrtvola tvá leží. 

Byls, jakbys spal, leč kde je hruď 
a věrné srdce tvoje — 
ó prosím tě, dnes děckem buď 
a uvěř v tuchy moje! 

Tam trojklanný list jetele 
plál divně do krvavá, 
střel krve lesk ti po těle, 
v něm ruce, bok i hlava! 



Pan Guillem de Cabestaing. 291 

A kde jsem zvykla naslouchat 
sladkého srdce tlaku, 
tam prázdno pouště, hrobu chlad 
a nikde zvuku, zvuku!" — 

„To mátohy jsou, paní má, 
a v snech to jinak není, 
má láska vždy tě objímá 
a dá ti vysvětlení. 

Tvůj sen jest ve všem pravdivý, 
což mám já srdce v těle? 
Žár jeho pro tě zářivý 
je ztrávil přec již celé! 

Kde srdce měl jsem, pravdu máš, 
tam jeden plamen hárá 
a jeho záře, jak to znáš, 
i sen tvůj ze lži kára. 

Má bytost celá hoři v něm 
i ruce, boky, hlava, 
a hoři divě plamenem 
a hoří do krvavá! 

Mňj polibek tě probudí 
a splaší všecko zdáni. .-. . tf 
Ji divě přižeh ke hrudi 
a zmizel v mlze ranní . . . 



XV. 

Snu vyplnění. 

Ve světlech plál nádherný sál, 
když ku večeři sedli, 
na krbu mocný oheň plál, 
a jedli, tiše jedli. 

Pan Raimund jako černý mrak, 
jenž nad lesy se sklání, 
a z misky nepozvedla zrak 
a jedla krásná paní. 

„Jak chutná ti má zvěřina?" 
On posupně k ní praví, 
„To věru krásná hostina, 
a věř, že dobře tráví." 



292 Jar. Vrchlický: Pan Guillem de Cabestaing. 

A vina dolil ve svou čiš. 
„Jak, paní má, ti chutná?" 
A divně se k ni točil bliž. 
„Jsi dnes mi nějak smutná!" 

A ona bledost na líčku 
a v slzách krásné očí, 
odkládá zvolna vidličko, 
a v tom sem páže vkročí. 

A mísu nese. Raimund v ráz, 
šat černý pryč s ní dává: 
„Když právě srdce dojedlas, 
viz, jaká zvěře hlava!" 

Na zlaté mise — strašný zjev, 
Gruillema hlava bledá, 
a kolem, kolem krev a krev 
a hlava víčka zvedá . . . 

A divný vzlyk a prudký křik, 
k balkonu letí paní. 
„To vzácná zvěř, ó měj můj dík, 
ba jiné nechci ani!" 

Hloub v řeky tok jen jeden skok. 
Jak z tmy se vichr směje! 
To konec Gruillema všech slok 
a jeho epopeje! 




AI. Jiniaek: F. L. Věk. 293 




F. L. Věk. 

Třetí, samostatná čásf. Napsal AI. Jirásek. 

(Pokračováni.) 

ham ho představil. Doktor Held přisedl k nim ke stolu 
plnému papírů a knížek; ptal se hned po pacientce, že ji 
dnešní krásný den asi vylákal do zahrádky. 

„O dál! Tady pan Amling byl tak laská v a vymohl 
nám včera karta do Kanalské zahrady; a tchyně i Pavla 
hned že by se tam mohly dnes podívat — " 

„To je dobře," chválil doktor, „je tam krásně a zdravo, 
čisté povětří z polí. A což oni že nešli? Taky by jim neškodilo trocha 
jarního slunce. Je tam tak krásně, všecko kvete — u 

Thamovi se kmitl po rtech trpký úsměv. 

„Slunce — květy — hezká věc, vzácný příteli — ale kdyby ne- 
bylo tolik práce. u 

„Tak si udělají pokdy, nic naplat. Tenhle stůl jim zdraví nepřidá — " 
„Ale jsem k němu přikován. A kdybych se i utrh', budu myslit na 
práci i na sluníčku i mezi květy. Jsem jako tažný kůĎ. No a vždyC tu 
mám pěknou vyhlídku, jak je jaro." Při tom ukázal otevřeným oknem; 
bylo jím viděti pod jasným, modrým nebem přes měkké vlny omládlých 
korun, v jejich svěží, mladistvou zeleň, nad níž dál strměl v zátopě 
slunečné záře Františkánský kostel. 

Amling začínal být nějak neklidným a čekal patrně, až se hovor 
tak stočí a zakončí, aby mohl vstát. A také, jak po Thamových slovech 
nastalo pomlčení, měl se pojednou k odchodu. Knihu, kterou držel v ruce, 
položil na stůl, a pravil, s úsměvem, jako by se omlouval, že často chodí 
a obtěžuje, ale že je takový čtenář, to že třeba do ráoa vydrží u knihy 
a nepolcví, dokud ji nepřečte. Tuhle že také na ráz přečetl. Děkoval 
a litoval, že teď bude konec, když odjedou. 

Held si ho povšiml, jak stál s knihou před Thamem, jaký to je 
urostlý chlapík, jak jiskrných oči a že má krásné, bílé zuby; také tak 
herce pochválil, sotva že odešel. 

„Ten takhle v trikotu jako Romeo — " dodal s úsměvem. 

„Na Romea má ještě daleko. Zatím se cvičí jenom tak, vědí. Betty, 
švagrová, se mu líbí." 

„Ah, proto je takovým zuřivým čtenářem. O knihy! O knihy!" Held 
se zasmál. 

„A proto také ten lístek do Kanálky, a proto je takový kollega 
ke mně, on od Národního ! Teď ono by to zase začalo, jako s návštěvami. 
Dokud tchyně stonala, byl pokoj. Ale teď hned zas přečetl Spiessa, přečetl-li, 



294 AI. Jirásek: 

a přišel vlastně vyzvědět, je-li švagrová doma nebo kam šla. Teď on za 
ní žene na Barvířský."*) 

„Jdou taky trocha ven." 

„Ne, nemohu, musím tady ten kus upravit. A nějak mi to nejde — " 
Tliam chmuře obočí, odstrčil sešit před ním ležící. 

„Venku by přišli na dobré myšlénky. Sám se jdu také projít ze 
starostí." 

Tham pohlédl s úžasem na Helda. 

„Starosti? Oni?!" 

„Á starostí dost. Teď když jsem doktorát vyklopotil, co teď — " 

„Oženit se." Vpadl Tham ironicky. 

Held se usmál a mávl rukou. 

„Ah, na svatební traktaci se netěšeji. Pro samé kondice a učení 
a muziku zapomněl jsem se zamilovat; a teď už nechytnu. Teď poslouchám 
víc rozum." 

„A zkušenosti." 

„Také a pak — " úsměv zmizel z Heldovy tváře, a hlas zazněl 
vážným, srdečným tonem, „mám starou matku a dvě sestry, a ty ne- 
mají nic. Dokud pomáhal starší bratr — " 

„Umřel?" 

Held pokrčil rameny. 

„Nevím, ale nejspíš on zahynul. Vidějí, když Rusové Očakov štur* 
m ováli, to sloužil pod Potemkinem, a to bylo nějaké krve prolití a nic 
se mu nestalo; ale když Polákům pomáhal — " 

„Což neostal v ruských službách?" 

„Ne, a když on byl trochu nestálý. Když nám otec umřel, byl fel- 
čarem u nás v Třebechovicích a dřív na vojně, a nic neostalo, šel bratr 
do Ruska hledat štěstí; jako muzikant, toC se ví. Ale dal se tam na 
vojnu a pořídil to na obrlajtnanla. Pak ho to pojednou v Rusku omrzelo, 
vystoupil z armády a dal se do polské. Pravda, tam mu štěstí přálo víc. 
Stal se majorem u gardy, na šlechtice ho povýšili — ale v tom to roz- 
drobení Polska, nešťastný osud Kosciuszkův, vědí. Poslední psanf došlo 
z Mohyleva, a to už teď budou čtyři léta ! Nejspíš on zahynul u Varšavy, 
když Suvarov Pragu šturmoval, bei dem grásslichen Blutbade — , však bez 
toho o tom četli. Sic panímámu a sestry pořád těším, že je v zajeti, 
a že nemůže psát, a kdyby i psal, jaká pak z Ruska jistota s psaním — 
Ale sám tomu již nevěřím. Myslím, že mezi těmi tisíci, které Rusové 
v Praze pobili, b\l také náš Iguác, anebo, a to by bylo horší, že je 
třeba s uřezauýma ušima mezi mordýři v Siberii — " 

Doktor Held, jenž se nutil do klidného tonu, umlkl a upřel na 
okamžik oči do země. Pak rychle zvedl hlavu a vstávaje pravil: 

„A já se za ním strojil." 

„Oui chtěli do Polska?!" 

„Ovšem. Když tu bratr před pěti lety byl, to z Varšavy přijel 
k nám do Třebechovic, tak mně to vymaloval, jak tam na mne štěstí 
čeká, že Be mně zachtělo do světa. Smluvili jsme se, že hned, jak budu 

*) Žofín. 



F. L. Věk. 295 

doktorem, přijedu za ním. Teď jsem doktorát udělal, ale polským mag- 
nátem už nebudu. 8 

Doktor bral svůj klobouk z prádelníka. 

„Nebudu, ale z Prahy ven, to se mi také nechce. Ich móchte — 
Venku jaká Wissenschaft, verstehen sie, und der mOcht ich mich widmeu. 
Ale tady tak beze všeho, ohne Protektion. A hledat ji, na to jsem pa- 
ličák." Vážnou tváři se mu rozlil úsměv. „Xebožtik pantáta mně vždycky 
říkal „Trotzkopf". To bylo první německé slovo, kterému jsem poroz- 
uměl. A tak co teď, was dud. Vidějí, že mám také starosti. No, a o těch 
budu," vykročil ku dveřím, „venku, v Kanálce přemýšlet. 

Tham mu stiskl ruku. 

„Nemít chleba a chlit výš, to je vždycky utrpení, milý příteli. Ale 
oni jsou jinak v tom — " Hlas zněl těšivě, srdečně, „jim se to povede. tt 
Pojednou jako by si vzpomněl: „Snad potkají moji a tchyni, to by se 
hodilo, to bych moc prosil — u Okolkoval a najednou vyrazil: 

„Vždyt ona tchyně začíná už stýskat, kdo ví, jak prý ta cesta jí 
poslouží, že by snad bylo přece lip, aby letos ostala v Praze, rozumí 
se s Pavlou, s mou ženou." 

Doktor už za prvních slov vypjal obočí a povztyčil ukazováček 
pravé ruky. Neřekl však nic, jen tak před se hleděl, jako by se za- 
myslil. Pojednou uchopil Thamovu ruku. 

„Dobře," doktor mluvil ostřeji, s jakýmsi důrazem, „dobře. Ale 
vědí, co jsem slíbil. Kdy pojede divadlo do Teplic?" 

„Pozejtří — u 

„Už? To se už asi sotva uvidíme. S Bohem, pane Tham," doktor 
podal mu ruku. „Aby se jim dobře dařilo a na shledanou — " 

„Na shledanou, a ještě jednou děkuj u za všechno, pane doktore, 
děkuju." Tham přiložil i levici na jeho ruku, kterou potřásal, a hlas 
zachvěl se mu srdečným zvukem. 

IV. 

Intermezzo. 

Held vycházel zamyšleně z domu „u Bohuslavů". Před týdnem se 
divil, že paní Thamová nechce letos do Teplic. Ale stará, matka, měla 
ještě sto chutí, a dnes už také ona — To dceři povoluje. A co ta, 
proč ta — 

Ale pak ty úvahy všechny se rozplynuly jako mráček dýmu, 
Jak šel dál, vzhůru Koňským trhem. Nebe vysoké, krásně modré, zářilo, 
vzduch byl čistý, průhledný, všechno v něm svěžejší a tak určité, barva 
i tvar, a lidi na vyschlé dlažbě jako broučků. Všude lehké, jarní obleky 
a samá veselá barva, páni s hůlčičkami, většinou ve střevících, v pun- 
čochách, dámy bez spenerů, leda jen v salopu, mnohé již s vádrlaty 
v rukou. Tak se to všechno pestřilo jako strakatý záhon, z dola od 
alejí vzhůru Koňským trhem k bráně, kolem statuí, kolem kašen, do 
nichž voda brčela plnějším obloukem a metala pablesky v zářícím, 
jarním slunci. 



2% AI. Jirásek: 

Samy pusté hradby*) v právo v levo od Koňské brány se projasnily; 
leckdes svítilo v jejich svahu zlato pampelišek a zelenal se svěží koberec 
mladé trávv. 

ar 

Held se bral také k bráně. Chtěl ven, do polí, do Eanalské za- 
hrady, Lístku vstupného, jakého bylo od loňska třeba, neměl ; ale vrátný 
ho znal, neboC Held nejednou byl jako medik pozván do panského domu, 
aby vypomohl při hudebních číslech, když hrabě Oanal měl velkou spo- 
lečnost. 

Před branou potkal mladý doktor P. Vrbu. Přicházel silnicí od 
Olšan, v černých punčochách, v iosatém, tmavém kabátě a ještě s če- 
picí, ač bylo teplo. Opíral se o hůl a sel zvolna. Vykřikl skoro hlasem, 
když jej doktor, kterého neshlédl, zastavil. 

„Tak už do polí, velebný pane, no to je dobře." 

„To je má prvni cesta, doktůrku; byl jsem na Olšanech, navštívit, 
vědí — " 

„Pana faráře. 11 

„ Chudák. — Hrob se mu už hustě zelená. Poseděl jsem si u něho — 
Co jsme se naškádlili, nabašteřili, to on rád — a teď jsme mlčeli oba, 
oba — " 

n A co nohy, velebný pane — " 

„Už to jde, chvála Bohu — " 

„Tak by snad mohli otočit, se mnou — " 

„A kam? a 

„Do Eanalské zahrady." 

P. Vrba sebou škubl. 

„A pán Bůh chraň! A to ne, to ne. O nohy by nešlo, ty by vy- 
držely, ale já, tam do té frajmaurskó zahrady, k tomu obrfrajmaurovi, 
k jejich kápu?" V očích starému knězi sršivě problesklo a hlas se mu 
rozhorloval. „Snad na nějakou frajmaurskou slavnost, ne?" 

„Ale vždyť už nic není, velebný pane! Frajmaurské spolky jsou 
zakázány — " 

„No tak si jdou," skoro mrzutě rozhodoval P. Vrba, „ale když by 
mermomocí se mnou chtěli", tu se zas usmál, „tak jdou se mnou na 
Hradčana. Už se odtamtud začínají VídeĎáci zas stěhovat." 

„Ano, už mnoho vozů zas objelo do Vídně. Odvážejí, co sem 
uklidili — " 

„Ale aby mně také neodvezli tu mou milou princeznu královskou, 
francouzskou — " 

„O tom ještě není nic slyšet. Ale doprovodím jich." 

Smluvili se a rozešli. 

Doktor minuv ve bráně vojáky strážné s copánky, v bílé uniformě, 
dostal se hned do polí. Ze silnice k Olšanům zabočil na levo a kolem 
soukromých zahrad, v nichž jabloně byly obaleny květem, a kolem hospo- 
dářství patřícího ku Kanálské zahradě, zařízené po anglicku v mělkém 
ouvale a po jeho nenáhlých svazích, došel ku hlavnímu vchodu. 

*) Tenkráte v procházky ještě neupravené. 



F. L. Věk. 207 

Nad branou, pěkně kovanou, vznášel se baldachýn košatých topolů, 
kaštanů i lip, za nimiž dál se pod klenutím starých kaštanů zelenavé 
smrákalo celým ouvalem, až na jeho konec, kdež z měkkého zášeři stromů 
a křovin probělával se ve břehn zděný výklenek a za ním dál pod stromy 
průčelí prostinkého chrámce studnu kryjícího. 

Doktor Held jen na okamžik váhal. Na levo výš, nad ouvalem, kde 
ještě prošlebovaly po stromech i křo vinách zlaté pruhy paprsků a kde 
vršky vysokých topolů v aleji byly zality zářivou zátopou, bylo dost lidí. 
Procházeli se mezi stromy a houštím, po stezkách, z nichž jedna vedla 
ke sklenníkům na kraji, v boku zahrady. 

Níž v ouvale bylo skoro prázdno. Tudy se doktor dal, proti vodě 
malého potůčku, jenž se od studny nahoře pod stromy tiše vinul v květech 
blatouchu a v třásních mladé trávy. 

Doktor kráčel zvolna. Na Thama, na Vrbu zapomněl. Myslil na sebe,. 
a hned zas i na sebe zapomněl. Oči těkaly, mysl jako motýl. Díval se- 
do stromů, do jejich svěží, měkké zeleně plné šťávy i lesku, minul sochu 
mlčení, pískovcovou, lišejníkem tu tam zažloutlou, naslouchal chvilku 
kosu, jehož plný hvizd se opodál lahodně rozlehl, minul druhou socbu 
stranou mezi lipami, všiml si párku na lavičce u zděného výklenku, 
v němž stála socha Diany, všiml si, jak ten mladý pán v modrém fraku, 
nepudrovaný, s černou mašli v týle, sklání se k panně ve světlých, 
úzkých šatech, pod mladými ňadry přepásaných, jak panna zamyšlené 
upírá sklopené oči na kytičku na klíně v rukou v rukavicích až nad 
lokte — 

Pak se ohlížel, když ho přešla mad. Gampi, mladičká primadonna 
Národního divadla, se svým mužem. U chrámku u studně stáli tři starší 
páni s copy, a živě rokovali. Held pozdravil; jeden z nich, zdravotní 
rada Mikan, professor botaniky a chemie, s kytkou jarních květin v ruce, 
kýval na něj a hned také za ním pokročil, mluvě (německy), skoro křiče* 
už za té chůze hřmotným hlasem: 

„Že vás vidím — počkejte. Held už stál. „Vzpomněl jsem na 
vás. Co děláte, co hodláte, chcete ven?" Všecko šlo v jednom v chrčivéni,. 
hřmotném proudu. 

Nežli Held odpověděl, už za něj mluvil: 

„Kde pak vy ven ! — Vy nechcete být řemeslníkem, milujete vědu — 
A tak slyšíte — bylo by zrovna vhodné místo. Fysikus u milosrdných 
potřeboval by substituta, říkal mně — * 

„Pan doktor O' Hehir mně dnes psal — u 

„Tak poslechl, já mu řekl o vás — no dobře, a co vy, že ano, 
to se rozumí, to byste byl náramný osel, jen berte — a 

„Jdu sem právě uvažovat, pane rado," řekl Held usmívaje se. 

„Uvažovat! Tady, tadyhle u té studně jste se rozhodl. Jdete domů 
a je po uvažování. U milosrdných pochytíte nejvíc, to budou zkušenosti, 
pro Boha, a fysikus není hloupý, trochu až moc enthusiast pro Browna, 
no, zkusíte ten systém. A tak jděte, doktore, kněmu a řekněte mu, že 
ano, že vás posýlám — A. hned zítra jděte, nebo ještě dnes, či tu něco 
máte?" 

A směje se zamrkal škádlivě očima. 



298 



AI. Jirásek: 



„Jen to uvažování, pane rado — " 

„A to už odešlo — je pryč, tak jděte, milý Helde, s Bohem 
a mnoho štěstí I" 

Otočil se a zase zpátky ke studni, a zas až cestou něco oběma 
pánům vykládaje svým hřmotným způsobem. 

Held se dal cestičkou vedoucí od studně z ouvalu výš na volnou 
prostoru před panským domem, upravenou v zahradu. V zeleni jejich 
záhouů a polí rděly se, modraly, bělaly květy prvního jara. Na stezkách, 
pískem vysypaných, bylo také pestro. Několik pánů a dam v jarních 
oblecích se procházelo, něco jich stálo v skupinách poblíže domu u ve- 
likých klecí plných rozmanitého ptactva, hlavně různobarevných papoušků. 
Klece ty stály na samém pokraji hustého hájku, jímž končila se zahrada 
hraběte Ganala. 

Domlouváni profcssora MikaDa Helda vzrušilo. Příznivec jeho nutil 
jej do rychlého, ano náhlého rozhodnutí. Povoloval, a vlastně již povolil, 
ačkoliv si v duchu nevyřkl rozhodného slova a dále ještě uvažoval. Po- 
voloval, poněvadž mu návrh doktora O' Hehira nebyl nevhod, když ráno 
dostal psaní. A rada zkušeného professora — Plat sice bude malý, 
a práce mnoho, ale jaká příležitost ke studiu! IVaxis při tom bude 
moci vykonávat. Tolik však, co maminka a sestry potřebují, vydělá, a na 
piano, na pěkné piano od Reisa, nebo snad i od Zelenky — Na to stonal — 

Jak tak uvažoval a počítal, obešel rychlým krokem prostoru před 
panským domem nejdelší její stezkou, na obvodu, a dostal se k volnému 
pochylu, stromy porostlému. 

Mezi jejich kmeny v zelenavém přísvitu stál pískovcový zkomolený 
sloup na podstavci s emblémy zednářskými. V zářivém paprsku, jenž 
šikmo padaje chvěl se korunami i po kmenech, zahořel na pomníku ve 
>títu vedle římského brnění pod sloupem zlacený monogram hraběte 
Oanala z Malabaily. 

Doktor Held šel kolem a chtěl do topolové aleje na stezník vedoucí 
nad o úvalem, kterým byl přišel. Ale v aleji i na postranních stezkách 
mezi křovinami a duby, ještě holými, mezi bílými břízami, javory a lí- 
hami, v jejichž světlé zeleni tměly se skupiny borovic, hemžilo se lidmi. 
A dva známí medikové mířili směrem k němu. 

Nechtěl s nikým se setkat a zastavit. V čas se obrátil a zpátky 
zase kolem pomníku a dál kolem druhého, zednářské pyramidy, dostal 
se do háje na konci zahrady. Šel, šel a když stanul u zadního vchodu, 
vykročil ven. Chtělo se mu samoty a ticha. 

Ocitl se v polích pod strání, jež se rozlehle táhne nad Kanálskou 
zahradou. Vyhřívala se na odpoledním slunci, její travnatá úboči i stará 
vinice, polozbořené zdi bej lim zarostlé. A na hoře na temeni, za nímž 
se sklánělo krásně modré nebe, nesly se prozářené koruny stromů v parku 
osamělé vily. 

V zlaté záři tiše spočívaly ve stráni stíny ovocných stromů, stojí- 
cích po různu i alejí při cestě vzhůru k ville a dole při cestě, jež vedla 
zrovna za Kanálskou zahradou, kolem jejího ohrazeni, dál do polí. 

A touto dlouhou ovocnou alejí, tichou a osamělou, bral se doktor 
Held. 



F. L. Věk. 299 

Hrušně odkvětaly, po široké mezi ležel bělostný poprašek květových 
lístků, koruny však jabloní, každá zarůžovělý oblak květů a poupat. Dech 
slabé, jemné vůně vanul zářivým vzduchem, motýl se jim zapestřil, včelka 
přeletěla, do květu zapadla, pták šveholil tu i dál; z ouvalu Kanálské 
zahrady strměly nehuuté jako v blaženém utišení vrcholy omládlých 
korun 

Skoro na druhém konci ovocné aleje, od kterého se Held vzdaloval 
směřuje víc do polí, seděla na laviéce paní Butteauová. Před chvílí ještě 
se procházela s dcerou v zahradě. Libovala si tam mezi těmi páuy 
a dámami; byli všichni „nóbl", jak si hned zjistila. Lahodilo ji mezi 
nimi se procházet, dívat se na ty, které znala, a pozorovat ty, kterých 
neznala. Bylo ji do hovoru, vyptávala se Pavly, upozorňovala ji na toho, 
onoho pána, na tu, na onu dámu, na její oblek, klobouk, náušnice — 

Vše ji to nesmírně zajímalo, než přece si pak povšimla, že Pavla 
mnoho nemluví, že je nějak roztržitá. Zástavo valát se, ohlížela, pak náhle 
upozornila matku, tamhle že je lavička prázdná, (byla v topolové aleji, 
u samé cesty), a hned tam chvátala, napřed, aby jí nikdo nezasedí. Paní 
Butteauová byla ráda. Začalat už nohy cítit, a pak mohla všechny, jak 
kolem přecházeli, pohodlně pozorovat. 

Dlouho však neseděly, a již začala Pavla o tom, že tu není tak 
pěkné místečko. 

„Ghceš-li, Pavlinko, půjdeme, 11 nabízela se stará paní měkce, ochotně. 
Dcera jakoby se náhle vzpamatovala. 

„A ne, ne, maminko, já jen k vůli vám, neni-li vám tu moc 
hlučno — " 

„A není, není, kde pak, pěkně, Pavlinko. tt 

„Tak tu počkáme." Umlkla a zahleděla se zase dolů topolovou 
alejí směrem ku bráně, odkud lidé pořád ještě přicházeli. Náhle se zarděla. 

Paní Butteauová si toho nevšimla. Dí valát se právě za nějakou 
silnou dámou, v nemódním, napudrovaném účesu, za niž kráčel promo- 
vaný lokaj v červeném fraku. 

Náhle se někdo u lavičky u nich zastavil. Pan Amling ! Pozdravoval 
zdvořile, držel pak klobouk v ruce co mluvil. O náhodě, o štěstí, jaké 
má, že jen vešel a již dámy shlédl. 

Paní Butteauová měla radost z té náhody. Nevěděla opravdu, že 
přijde, Pavla však za té řeči sklopila na okamžik oči. Musila; nemohlať, 
jak tak lhal, na něj hledět. A cítila, že není bez viny. Než horké to 
polití studu zmizelo okamžikem. Jeho hlas zažehnal všechno a zapomněla, 
jak na něj upřola oči. 

Stál u nich, mluvil o Kanálské zahradě, jak je navštívena; Pavla 
se optala matky, jak unavení, co nohy. Stará paní hned nebyla unavena, 
hned ochotně vstávala, že si již pěkně odpočinula, že by mohli zase 
jit. Pavla přisvědčila i k tomu, s matkou zároveň, když Amling žádal 
o dovolení, smi-li je doprovodit. Šli topolovou aleji, dali se pak na po- 
bočné stezky mezi stromy a keře — 

Než tu se ve třech šlo nedobře. Pořád se musili vyhýbat, přes tu 
chvíli se zastavit, ustoupit; bylo to velmi nepohodlné. Pavla si na to 
posteskla, snad že by jinde bylo volněji. Amling hned věděl rady, za 



300 AI. Jirásek: 

zahradou, vlastně vedle ní, v ovocné aleji, tam že je prázdno a ticho, 
tam že by se volně procházelo. 

„Všimla jsem si, když jsme sem vcházely/ prisvědčovala pani Tba- 
mová, „jak tam stromy kvetou. A to mám tak ráda!" Nepodívala se 
za té řeči ani na Amlinga ani na matka. Měla oči tak před sebe upřeny. 

„A to bysme se tam mohli, Pavlinko, podívat, máš pravdu, a je 
tam víc slunce, bodejť, tady už je skoro moc stínu, alespoň na mne, ale 
chceš- li, ostaneme — " 

Šli však. Amling je doprovázel. Libovali si, když vcházeli do ovocného 
sadu, jak je tu krásně, co slunce, a jaké ticho ! Dívali se po kvetoucích 
stromech alejí před se i po stráni. 

„Tady je také lavička, mami!" zvolala Pavla. Prostá lavička stála 
pod kvetoucí hruškou. Paní Butteauová, která nohy pořád cítila, hned 
si usedla a nechávala také místo Pavle. Ta se zasmála. 

„Ach, maminka myslí, že bych nejradši pořád seděla." 

„No, když tu je tak krásně na sluníčko, a pan Amling je snad 
také unaven, místa dost." 

„A ne, madame, srdečné díky, já se rád procházím, a vy také, 
milostpaní — " obracel se k paní Tiiamové a hned dodal: 

„Podívejte se touhle kvetoucí alejí vzhůru," ukazoval do stráně, 
„alespoň na kus, to by byla procházka! To je krásná cesta a jaká je 
nahoře krásná vyhlídka na Prahu. Viděla jste ji odtud?" 

„Odtud ještě ne." Zahleděla se tam, pak se obrátila k matce a po- 
někud nejistě řekla: „Já bych se tam, mami, podívala." 

Stará paní na ni upřela oči a hned neodpověděla. Nebylo ji to tuze 
vhod a stín temného tušení jí padl do nitra. Ale jen jako stín, jenž se 
přehoupne, kmitne. Neodepřela, ano usmála se, když Amling kvapně 
ujišťoval, že dlouho nebudou, že tu budou hned. 

Hleděla za nimi, a v tom jí připadlo, kdyby je tak zeť, Tham, viděl. 
Ten by zas vyváděl ! A když je takový, Pavlince nic nepřeje, aby pořád 
seděla doma, aby s nikým ani nepromluvila, hned si kdo ví co mysli. 
A pan Amling — ah kde pak ten, takový hodný, úslužný a jak zdvo- 
řilý — Pavlinku povyráží, však kdy pak si zas takhle vyjde, ať se po- 
dívají, když je to tak krásné. A kdyby ho takhle mohla pozvat, myslila 
Amlinga, na svačinu — Betty — a kdo ví co ta holka, ani si ho moc 
nevšímá — Ale pozvat ho — a když Tham, ten by zase škaredil, a groše 
nedá — kdo ví, jak on Amling, pěkně si tak chodí, peníze on má — 
ale Pavlinka by se zlobila — a Tham by dělal křiky, kdyby zvěděl — 

Mladí šli ovocnou aleji vzhůru směrem k ville. Vždycky spolu mluvili 
jen ve společnosti, u Thamů, na ulici nebo někdy v kavárně u modrého 
hroznu. Teď byli poprvé sami. Pavlína se nenadálá, že se dnes tak stane. 
Tušila, věděla, proč Amling včera přinesl stálou vstupenku do Kanálské 
zahrady, a proto se dnes, když sem šly, nadálá na jisto, že přijde. 
Lekala se jeho příchodu a přece se ho nemohla dočekat. 

Přišel a jak na ni pohleděl! Bylo jí příjem no, milo s nim se pro- 
cházet. A maminka šla s nimi, nebylo v tom nic tak nápadného, nikdo 
nemůže nic říci. 



F. L. Věk. 301 

Ale když vyšla s Amlingem samojediná pod kvetoucí stromy, za- 
mrazilo ji divným strachem. Vzpomněla na Thama; ohlédla se plaše, 
jednou, dvakrát. Ale také krev cítila, jak se jí žhavějí rozproudila, jak 
vřelost se jí rozlévá všemi údy. — — Ozývalt se vedle tlumený hlas 
Amlingův. Vždycky ho ráda slyšela, líbil se ji ten měkký jeho zvuk; 
teď dojímal v tom stlumeni a jako by se slabě zachví val. 

Cítila, jak na ni spočívá průvodcův pohled, že se od ní neodvrací. 
Pozvedla sklopené oči. Mluvil o tom, jak je teď šťasten, ale co se po- 
slední dobou nasoužil! Dřív že ji alespoň vídal na jevišti, že ji mohl 
obdivovat, ale poslední čas že ani toho neměl, když nehrála a když on 
jich nemohl navštívit. A teď — — co ho čeká — 

Povzdechl. Zapomněla na stromy, na jejich květy, nevšimla si motýla, 
jenž jí takořka před nohama vyletěl z nějakého květu. 

Amling dotkl se jejího nastávajícího odjezdu, a stesk ji chytil. Nikdy 
ji tak nebylo. Jindy se těšila, a teď! 

A řekl, co se také ji mihlo, že mine kolik měsícfi, nežli se zas 
uvidí, teď že to je snad naposled. A když už musí jet, aby mu popřála 
ještě jednou 8 ní promluvit. 

Zastavila se, upřela na něj oči. 

„ Přijdete k nám — u 

„To již sotva, leda ještě jednou, abych s vámi, samotnou — u 

„To nejde, není možuá! — rt vpadla kvapně, jako ve strachu. 
„Vždyt teď — " 

„Jsme sami, a přec nejsme. Přijďte sem zítra!" 

„Ne, ne — u Bránila se, hlas však nezněl rozhoduě, a jak vážně, 
skoro přísně před se pohleděla, zdálo se mu, že počítá, přemýšlí, jak 
by — Okamžik čekal mlčky, pak tiše, vroucně zavanulo jeho: 

„Prosím vás — u 

Obrátila se k němu a líce zjasnělo jí jako úsměvem. 

„A což kdybych snad ani nejela — Mamince se nechce, bojí se 
cesty, a já o maminku — u 

„A vy byste zůstala, a — " nedomluvil; nechtěl jménem jejjho muže 
hodit jí stín. 

„Musila bych tu být s maminkou. u Viděla, jak mu zasvitlo v očích. 
A hnul sebou živě. 

„Ale nevím, bude-li možná," dodala nižším hlasem, starostně, s obavou. 

„Bude, bude, když vy budete chtít! - chtěl ji vzít za ruku. Než 
v tom se sehnula a trhala rychle, nervosně chudobky, jichž bylo v trávě 
jako nakropeno. 

„O kdybyste chtěla! Vyslyšte mne, ustesknu si tu bez vás." Prosil 
lítostivě a úsilně zároveň. Nechala květů, vzpřímila se. Podával ji ruku. 
Nemohla již odmítnout; ale dřív mžikem pohlédla cestou před se a hned 
také dolfi. Tam jí zrak uvázl, a slabě vykřikla. Amling se tam také 
obrátil. U paní Butteauové někdo stál a rozmlouval s ní. 

„To je on!" zvolal Amling prudce, jako popuzen. 

„Doktor Held! tt Obrátila se po Amlingovi. 

„Ano, byl u vás, ale aui se nezmínil, že sem půjde." 

21 



302 AI. Jirásek: 

Paní Thamové se kmitlo podezření, že snad muž — A hned zas 
ji obava zmohla. 

„Viděl-li — " Rychle se obrátila obličejem k ville. 

„Což se ho bojíte?! 11 

„Je s Thamem tuze za dobře a kdyby mu řekl — " Po tváři se 
jí uložil stín chmury. 

V nejistotě a čekajíc upokojení dodala: 

„Snad nás neviděl." 

„A když. tak jistě nepoznal — u 

„Snad — a Vykročila a již se neobrátila. Okamžik mlčela, až po- 
jednou promluvila ohlas myšlének a obav, jež se jí hrnuly. 

„Co ona maminka — Pojďte, pojďte, at se dostaneme dál. Ještě 
tam stojí? Podívejte se, ale hned se zas ohlédněte." 

„Ještě tam stojí." Co se podíval, byla už paní Thamová kousek 
dál, výš. Když ji dohonil, zastavila se. Ukázala na nebe. 

„Podívejte se, dál už nemůžeme." 

Za villou na vrchu, za jejími stromy se nebe kabonilo. Mrak tam 
vyvstal a rostl letem v černavu, od níž odrážely se v popředí koruny 
kvetoucích stromů. 

„Bude pršet, pane Amling. A maminka dole — musím zpátky — 
Ještě tam doktor stojí? 41 

„Ne, už se kloní, odchází. 4 * 

„Ohlíží se? 44 

Amling postřehl, že se Held, jda od paní Butteauové dál, směrem 
k bráně Kauálské zahrady a k městu, ohlédl, jednou, po druhé, ale zapřel 
to pro upokojení paní Thamové. 

„Ne, neohlédl se, jde rovnou, už zachází za stromy, je pryč. 41 

Paní Thamová se zas obrátila směrem dolů k cestě, kde její matka 
seděla. 

„Pojďte honem dolů — tt 

„Půjdu, hned, ale nepojedete do Teplic, není-li pravda? 44 A ne- 
hýbal se z místa. 

„Nevím. Ten — u a ukázala za doktorem, „mohl by — tt chtěla 
říci — „všecko pokazit, 44 ale nevyslovila toho. 

„Doktor?! A kdybyste — snad — přece musila, budu ještě s vámi 
mluvit? 44 

Vítr zašuměl, projel korunami, až se s nich květy rozsypaly bě- 
lostnou prškou. 

. „Pojďte, pojďte, 44 naléhala, „ať maminka — " Jak vykročila, ohlédla 
se po mraku, jenž za nimi stál vysoko již po nebi, tak že v tu stranu 
bylo jako slitina za kvetoucími stromy. Amling musil rychle vykročiti, 
aby b}l pauí Thamové po boku. Sel těsně vedle ní, a chytl ji za ruku. 

„Prosím vás, přijdete? 44 

„Vy jste hrozný, pusťte mne, maminka — ** Červené skvrny pro- 
skočily jí po tvářích. — 

Pustil její ruku, prosbu svou však opakoval, vášnivě, nedbaje ničeho: 

„Přijdete?" 



F. L. Věk. 303 

„Já nepojedu ! u Vyrazila náhle a sklonila blavu jako by před větrem, 
všecka zardělá. A tak šla v chvatu dál a vítr, v němž se mladá tráva 
chvěla, dul do její světlých šatů. E lavičce došla dřív nežli Amling, ale 
vzrušená, jako udýchaná. Ještě však k ní nedokročila a již dychtivě vyhrkla : 

.Viděl nás? Doktor? 44 

„Myslím, že ne, ale proč taky chodíš — u Řekla to káravě, ač 
ne ostře. 

„A neptal se po mně?!" 

„Ptal; řekla jsem, žes zapomněla v zahradě vádrle." 

V tom došel Amling. Byla řeč o mraku, o dešti, že je na spadnutí. 
Vydali se bez meškáni domů. Pani Butteauová se ptala, zda-li něco 
viděli, jaká je vyhlídka. 

Amling odpovídal. Pavla mlčela a byla i dál nějak roztržitá. U brány 
se Amling poroučel, a když ho paní Butteauová zvala, aby se stavil 
u nich, omluvil se, že musí na právo, k Poříčské bráně, že slíbil na 
tuto chvíli kollegovi Arnoldimu. Paní Thamové stiskl vřele ruku. Poslední 
jeho pohled také mluvil. — 

Jak zašel, ptala se hned paní Thamová na doktora Helda, jak přišel 
do aleje, co chtěl. Paní Butteauová ji vykládala, že byl v Kanálské za- 
hradě, že také k vůli lidem hledal víc poklidnou cestu a když se vracel — 

„Stran Teplic neříkal nic?" 

„Sama jsem začala, že je mi nevolno, že nemohu na nohy, že 
ostauu tady — * 

„A on nechtěl dovolit, vidle — a 

„Ani ne," (zapřela k vůli dceři, že jí naléhavě zas radil, aby jela,) 
„ale divil se — * 

„A mne neviděl. 11 

„Ne, neříkal nic, a také, vždyt jste byli hodný kus — u 

„A kdyby viděl, co pak na tom, vždyť, ale k vůli Thamovi, ten 
bv zas dělal — a 

„No vždyt; tot já vím, holečku, proto jsem mu taky řekla, žes 
v zahradě. Povídal, že byl u nás se rozloučit — " 

„No — " mladá paní pohnula pohrdlivě rtem, „k vůli mně nepřišel. 11 
Pojednou však se ton jejího hlasu uvolnil uspokojením. 

„To už k nám nepřijde. 11 

„Dle toho ne, Pavlinko." 

První velké krůpěje zašuměly a rozestříkly se na dlažbě. Obě pani 
docházely právě ku svému bytu. V tu chvíli vstupoval doktor Held na 
kamenný most míře na Malou Stranu, kde bydlel. Celou cestu z Kanálské 
zahrady už na sebe nemyslil. Tam v osamělé, kvetoucí aleji v polích 
vyřkl si rozhodně, k čemu se v duchu klonil a se rozhodoval : že přijme 
Mikanfiv návrh. 

Vracel se klidnější, až ho pak paní Butteauová pohněvala svými 
stesky a výklady, že ví, že jí bude tady lip. Simulovala, viděl to, a lhala. 
Celou cestu na to myslil, jaké to jsou ženské, a mladou jak zahlédl 
nahoře v aleji 8 tím komediantem. Poznal ho také. Klacek, jakou hrál 
komedii, že se nemůže čtení dočkat — Proto on tak pospíchal a nic 
neříkal, proto sebou tak vrtěl — A ona ! — Už tak daleko ? A ta babka, 

21* 



304 AI. Jirásek: 

jak ji zapřela, a myslila si o něm, o doktorovi, že má chatrný zrak, že 
dceru neshlédl nahoře v stromořadí, když se o ní sám naschvál nezmínil. 
Proto ty Teplice! Proto tam nechce mladá a k vůli ní stará — 

A Tham! — Řekl o tom čistém kollegovi, že se cvičí zatím na 
Romea jenom tak — Kdyby znal jeho Julii! Kdyby však — Held se 
v myšlénkách zarazil, že to snad bylo náhodné setkání. Amling šel s nimi 
jen tak; herci, herci — Ale solus cum sóla? — Co teď — Povědět 
Thamovi ? Held tu myšlénku hned zamítl. Je-li co na tom, tedy především 
rozloučit — do Teplic musí, obě, stará, mladá, a ten Amling bude od 
nich, tu 

Nazejtří, brzo dopoledne zasel si doktor Held na Koňský trh do 
domu „u Bohuslavů". Tham žasl, paní jeho, chystajíc právě nějaký tlumok, 
se lekla. A hned ji zlost chytla. Doktor jí tak zdvořile říkal, že, když 
se mu včera v Kanálské zahradě ue poštěstilo s ní se setkat, že přichází 
teď se poroučet. A hned se ptal na matku. 

Pani Thamová byla na rozpacích. 

„Šla do trhu, to jest, jen ku kramáři vedle. Nechtěla jsem jí pustit, 
ale což si dá maminka říct? — Vždycky chodila do trhu, a teď — 
dnes, se jí tak zastesklo," mladá paní se nutila do úsměvu — „zastesklo. 
že už prý dávno nebyla na koupi — u 

„Z toho je patrno, že by paní matce cesta do Teplic neublížila. 
A, prosím, nežli přijde — " doktorova tvář velice zvážněla. „ Musím 
upozornit/ doktor začal mluvit německy, týkal ot se medicíny. „Já včera 
8 paní matkou hovořil. Stěžovala si, že musí ostat, že to do Teplic 
nepůjde. 1 * 

„Ano, ano," chytala živě mladá, „naříká si, právě jsem chtěla 
Thamovi říct, že maminka rozhodně nemůže a že samotná tu také ne- 
může ostat, že nemohu jet, alespoň ne hned, že bysme přijeli později — " 

„Zrov-ua naopak, s dovolením, jemnostpaní. Kdyby tuhle přítel Tham 
ani s divadlem nejel do Teplic, pauí matka by tam musila, chcete-li si 
ji zachovat — Nelekejte se — u Heldovi se pohnul koutek rtů, „po- 
jede-li do Teplic, bude dobře, jistě pravím. Nechce-li, musíte ji donutit, 
vy jako dcera — u Hleděl vážně, upřeně na mladou paní, jež stála na l 
otevřeným tlumokem zachmuřena — „Vás poslechne/ dodal a pohlédl 
na Tham a. Ten žasl i zároveň tlumil úsměv, který mu chtěl na rty. Jak 
doktor domluvil, ozval se konejšivě: 

„VždyC ona maminka si dá říct." 

Pavla bleskla po něm zrakem, pak odpovídala, zvolna, jako nechutě, 
Heldovi : 

„Je skutečně, pane doktore, nutno — u 

„Je," řekl určitě. Viděla, že scbmuřil obočí. 

„Když nařizujete — tt Ochota z těch slov nevanula. 

„Tak, jemnostpaní; budete mít zásluhu." Vtom vešla pani Butteauová 
v čepci, velký šátek přes ramena, s brašnou na ruce. Divila se, když 
shlédla doktora, (včera se s ní rozloučil,) a divila se ještě víc, když ji 
Tham napověděl a doktor dopověděl, šetrně, důtklivě však, že je nezbytno, 
aby zítra se vydala s ostatními do Teplic. 



F. L. Věk. 306 

Sama to ráda oslyšela, ale hned, nejdřív, na dcera pohlédla, co ta. 
Té nezbylo, nežli přidati se k oběma mazům, a paní Butteauová se pak 
už nebránila. 

„No, když myslíš a tuhle pan doktor, tedy pojedeme." 

Když Held odcházel, děkovala mn upřímně; za to dcera její zamlkle, 
přemáhajíc nevoli a mrzeni. Nejsrdečněji se loučil Tham. Byl by rád 
Helda vyprovodil, než ten se nezdržel, že nemůže čekat, že pospíchá — . 

Od Thamů vycházel spokojen s výsledkem své návštěvy. 

Paní Thamová osamotněvši s mužem mluvila .však s pochybností 
o jeho ustanovení, že těch Teplických lázní není mamince asi tak potřeba, 
to že jí ta cesta víc uškodí. Tham, jenž usedl s knihou k oknu, obrátil 
se po ní a řekl: 

„Co ti najednou tak o tu Prahu jde?" 

Neodpověděla a také již nepromluvila. Mlčky začala skládat šatstvo 
a prádlo na cestu, a nepromluvila pak celý den. Pozdě odpoledne ustrojila 
se jako na procházku. Paní Butteauová seděla v zadním pokoji, Bettyna 
odešla před chvílí. Tbam opisoval u stolu nějaké noty divadelní. Vida, 
že se žena chystá ven, optal se (byla již skoro u prahu), kam jde. 
Překvapilo ji to, viděl to na ní; odpověděla zkrátka, že musí do krámu 
pro nějaké pentličky. 

Položil péro, vstal a sáhl po kabátu na posteli. 

„Půjdu také — " 

Optala se kvapně, kam. 

„S tebou, vyprovodím tě. u As úsměvem, upřímně doložil: „Projdeme 
se >polu naposledy Prahou. 44 

Stála nehuutě, majíc rty sevřeny; nozdry se jí zachvěly, v očích 
zablesklo. Nemohla ani hned promluviti. Stanul před ní, pohlédl na ni 
káravě, zároveň i bolestně překvapen. 

„Je ti to protivno, viď?" 

„Protože mne chceš špehovat!" Strhla klobouk s hlavy a všecka 
pobouřena vyrazila od prahu zpět do pokoje a hnala se ku dveřím 
druhého. 

„Pavlo!" volal za ní Tham chlácholivě. Ani se neohlédla a zas I a 
do druhého pokoje. Zůstal sám. Díval se na dvéře, za nimiž se ozval 
výbuch prudkého pláče. Vykročil, chtěl za ženou, popuzen její nespravedl- 
ností. Zdržel se však a, jak vlna toho návalu přešla, zahořklo mu nitro 
pomyšlením, že jí bylo jeho nabídnutí protivno. — Ci snad opravdu 
chtěla jít sama — sama — před odjezdem — 

Přecházel pokojem s pochýlenou hlavou, pak nevěda ani usedl 
u otevřeného okna; po zahradách polehly stíny, slunce již zapadlo. Za- 
díval se do šera stromů, pak rychle obrátil hlavu, když zaslechl dveře 
vedle. Pavla vyšla, ještě tak ustrojena jako prve, ale bez klobouku. Jak 
ho zahlédla ještě na procházku ustrojeného, obrátila se rychle a zpátky 
zas do pokoje 

Již se v pokojích i venku hustě soumračilo, když přišla Betty, 
rychle, jako proud, šaty jí jen šustěly, nesouc si kytici jarních květin. 
Thama, hněvajíc se s ním, sotva si povšimla. Když vstoupila do druhého 
pokoje, zastala Pavlu u okna, ven obrácenou, s čelem do dlaně opřeným. 



806 



AI. Jirásek: 



Maminka sedíc opodál, upírala na ni starostně oči, na její pobledlou 
tvář, jak hledí hluboko zamyšlená, rozteskněná v soumrak. Bettyna a\ 
nepovšimla, jak matka sklesle sedí, a hned k sestře. 

„Podívej se — to je kytka! — Tu jsem dostala!" 

Paní Butteauová jako by oživla. Rychle vstávajíc, aby se podívala, 
ptala se od koho, od koho. Pavla sotva hlavou pohnula a netečně pohlédla 
na kytku; hned se však obrátila a oči na Bettynu upřela, když jí sestra 
nedbale, jako mimochodem vypravovala, že se jí Amling poroučí. 

„Kdes ho viděla?* 4 optala se rychle. 

„Teď, právě před domem. To on na mě čekal — u Dala se do 
smíchu. Jindy byla by paní Butteauová chutě přisvědčila, ale v ten oka- 
mžik mihla se včerejší procházka, kvetoucí alej; podívala se na Pavlu, 
která se živě optala, co říkal. 

„Taky, že by vás rád ještě uviděl, že myslil, že vás potká — ale 
podívej se, to jsou kvítka, a přivoň, jak voní — " 

„Dal ti je? 

„Ne, řekla jsem si o ně. u Zasmála se. 

Paní Thamová v polosvitu okna sáhla po kytce a jak se k ní při 
klonila vdechujíc její vůni, ovanulo ji také jako vůní pomyšleni, že 
čekal, tak dlouho čekal, tam v aleji, a pak i tu před domem. A touha 
na ni přišla. Skloněná ku kytici přivřela víčka. — — 

Paní Butteauová povídala Bettyně o pentličkách, jak bylo a že by 
mohla pro ně doskočit. Pavla návrh zamítla, že již je pozdě, a Bettyna 
obrátivši se po předním pokoji pohrozila tam. 

„Ó to je ! — Co pak že sedí jako výr, že se nejde rozloučit — " 

Šel, ale až hodně později, když Pavla nevyšla z pokoje, když Bettyna 

pořád kolem něho hned trilkujíc a hned zase něco o pentličkách, a když 

pak tchyně snášejíc na stůl ptala se ho, patrně také rozmrzelá, na pol 

slova, bude-li doma večeřet. 

„Ne" — odbyl ji zkrátka. Za chvíli po té odešel a rovnou „ua 
starou rychtu". 

časně ráno, ještě za šera, vyjely od Špinku na Koňském trhu dva 
vozy vysoko naložené kufry a bednami, plnými garderoby herců a via- 
stenského divadla u Hybernů. Mezi bednami vyčuhovalo několik kusů 
svinutých dekorací. V předu zaduího vozu seděl ve velkém plášti garderobier 
Aigner s dvěma sluhy divadelními. 

Když rachot obou vozů utichl v ospalých ulicích, vytáhli z nádvoří 
téže rozlehlé hospody u Špinku zase dva povozy, ne však nákladní, 
nýbrž dostavniky, jeden hnědě, druhý zeleně natřený, oba dlouhé s malými 
okénky a s vysokým kozlíkem. Pak rozlehl se ranním tichem cvakot 
podk)v na dláždění. Vozkové vyváděli koně a zapřahali je do přichystaných 
povozů. 

V tu chvíli hrnul se starý Zappe s ženou, dcerou a malým synkem 
z hořejšího konce Koňského trhu dolů ke Špinkům, na cestu připraveni, 
on v třírohém klobouce, v plášti, o holi, statečně si z dýmky pokuřuje, 
madame v čepci a v šátku, dcera v kloboučku a v mantille, bratříček 
v dlouhém kabáte s límcem, v čepici, rozespalý ještě. 



F. L. Věk. 307 

Stará sláva s nadějí v mladé vavříny spolu tu kráčeli, Zappe kdys 
přední herec Boudy, majitel koncesse divadla u Hybernu, nyní v oboru 
sluhů a sedláků, v českých představeních také starců, madame Zappe 
do nedávná vždy první matka v truchlobrách i veselohrách, a sedmnácti- 
letá její dcera, vysloužilý člen „Kinderballetu", nyní v oboru selských 
a přihlouplých děvčat, a rozespalý bratříček, osvědčená dětská síla — 

Pani Zappová pořád hubovala, starého, že jen bání jako na procházce, 
a mladého, že se táhne jako mrak, že mu dá jednu do zad, aby se 
vzpamatoval a nevrněl. 

„Přijdeme pozdě, všecko nám zasednou, nejlepší místa." 

„Nesmějí, u odvětil s vysoká manžel hlubokým hlasem; mluvil z něho 
majitel koncesse a ne herec. 

„Na tebe budou čekat — bodejC — podívejte se — Tony, kluku 
půjdeš-li — vidíte, všude už odjíždějí — "a ukázala Koňským trhem 
dolů. Náměstí ještě všecko poklidně dřímalo, jen před jeho zájezdnými 
hospodami bylo živo. „U modrého křížku", kde měli stav a byt Lito- 
myšlští a všichni od Poličky, vyjížděl z průjezdu formanský vůz. „U Mi- 
chálků", kde byli doma Táborští a z Benešovska, zapřahali do dvou 
vozů, „u Fabiánů % „Štočků", „Charouzů 41 , u „Zlaté husy 44 všude dost ruchu, 
ač se slunce ještě neukázalo. 

Po nízkých domech, po rozlehlé prostoře Koňského trhu studené 
světlo rozednění a ještě dost stínů a šera v zašlých průčelích i mezi 
budovami. Nebe vybráno, za Koňskou branou k východu zahořelo zlatem. 
Bylo chladno, ale paní Zappová zrudla a začínala se potit od rychlé 
chůze a strachu, že přijdou pozdě. Kdes od Prašné brány ozvala se 
poštovská trubka do ranního ticha. Veselý její hlas nesl se dál a zanikal 
směrem k Poříčské bráně. 

Paní Zappová sebou škubla, jako by jí pošta ujížděla a zase volala 
na muže, co stojí, aC nechá fajfky, a hned zas po Tonym se ohlížela. 
V tom, to se již blížili k hospodě Hradeckých, ke Špinkům, zahlédla 
dlouhého mužského v červeném fraku pospíchajícího z „můstku" také 
ke Špinkům. Jako orlice ho shlédla a hned už chytla dceru za rukáv. 

„Fini, to ti povídám, aC s ním nic nemáš, ať si vedle něho nesedán, 
vedle toho obejdy — u 

Když Zappová rodina se dostala k dostavnikům, zastala tam kromě 
několika členů divadla u Hybernů, balletního mistra Barchiella, zimo- 
mřivého, zívajícího, krčícího se do límce zeleného fraku, a pannu Her- 
manovu, druhou milovnici, s velkou škatulí v ruce a s větší ještě u nohou. 
Herec Svoboda, ten v červeném fraku, s holí v jedné a se skřínkou 
líčidlovou v druhé ruce, stál už u ní a něco jí živě vypravoval. Fini 
Zappová si toho nejdřív povšimla a nedbala proto, že ji máti volá, až 
když ji zatáhla za rukáv a prudce k vozu ukazovala, aby šla, šla si 
sednout. 

Zappe ostal mezi herci a ženy si nevšímal. Zároveň s ostatními vy- 
hlížel alejí vzhůru, je-li to Amling, co sem jde — 

Kolem obou dostavníků, na jejichž střechy ukládal a upevňoval 
s vozkou druhý podomek balíky, tlumoky, uzle, škatule, hlučně oživlo. 
Hladce oholeni herci v pláštích nebo kabátech, fracích, v botách s kop- 



308 AI. Jirásek: 

námi nebo ve střevících, v třírohých nebo měkkých, vyšších kloboucích, 
jejich ženy a herečky v čepcích, kloboucích, v salopech i v pláštích, 
starší, mladí, nevyspalí i svěží, veselí, několik dětí mezi nimi, to vše bylo živá 
strakatina a hlučná. Mluvili německy, česky, madame Zappe se u prvního 
dostavuíku hádala, několik jich přicházelo z průjezdu hospody, kdež se 
byli ohřát sklenkou kořalky; starý Zappe stál prostřed skupiny herců 
a kouřil, až oblaka nad ním vystupovala. V té skupině zůstal Amling, 
když přišel. 

Mluvili o „staré rychtě", hlučně, se smíchem, nejvíc Haklik herec, 
jak se tam včera zdrželi, vlastně do dneška, on a Bullinger a Tham, 
ten že tam zůstal nejdéle, a Svoboda, červená skvrna v tom modru, 
zelenu, huědu, Svobodův frak, se hnul. Dlouhý herec zaslechl o sobě 
a nechav panny Hermanovy, přidal se k mužům a notoval, to že byla 
komedie včera „Da staré rychtě," a Tham že zas měl psí den — a jak 
zpíval — 

„Jestli pak také tu svou zazpíval?" optal se Zappe, „tu co před 
lety složil — u 

A Svoboda bez pobídky, usmívaje se, z hluboká zauotoval: 

* 

„Já jsem si již umínil 
v hospodě umříti — u 

Tu? A tu kolikrát a seděl, na stůl celý skleslý — u 

„Pošlete raději pro něj, bez toho že ještě spí — " 

„Ne, už jdou, jeho ženské jdou! tf vykřikl někdo. Amling se rychle 
obrátil a hleděl nahoru Koňským trhem, kterým od domu u Bohuslavů 
šourem přicházela paní Butteauová s oběma dcerami. 

„Mutter! Muttcr! u zkřiklo několik hlasů. Vítaly docházející starou 
paní, která s nimi každý rok jela, která před tím léta se potloukala 
venku při společnostech a kterou měli rádi. Usmívala se z daleka, po- 
těšená tím uvítáním a rukou jim kynula. Také Betty, nesouc škatuli jako 
sestra, také tak živě z daleka pozdravovala. Thamová však s kytičkou 
na ňadrech, přibledlá, šla vážně vedle matky; trpkost a smutek tížily mysl. 

Ptali se jí na muže, když zapadla do chumle herců a hereček. Od- 
povídala zkrátka, že zaspal, že přijde hned. Ohlížela se po tom, na 
kterého myslila z večera, do noci i jak oči otevřela, na něj i na dlouhé 
s ním rozloučení. Myslila, kdyby suad přece ještě teď přišel. Hned ho 
však nespatřila v tom rojení, a on se také z opatrnosti hned k ní ne- 
hlásil. Ale po chvilce stanul vedle ni, jí z nenadání. 

Svit náhlé radosti kmitl se ji tváři i v zraku. 

„Vy jste také přišel?! 41 

„Když jsem včera nadarmo — u řekl tlumeně, rychle. 

„Ach nebylo možná — ■ věřte — muž — " 

„Tušil jsem — " Jeho zrak utkvěl na kvítkách na její ňadrech. 
Byly z jeho kytky. Stihla ten pohled. 

„Zuáte je?" Pousmála se. 

Kývl hlavou a řekl tiše: 

„Mám radost, děkuju vám, kytka byla vám — Ach, jak bych rád 
několik slov s vámi promluvil." 



F. L. Věk. 309 

„Ne, teď až není možná." Ohlédla se plaše kolem. V tom na ni 
matka zavolala, a shluk kollegů a kollegyň jakoby nárazem nějakým se 
zvlnil. Na okamžik nastala tíseň, a paní Thamová zatlačena od Amiiuga. 
Vedle kdosi zaklel, kde je Tham, že už mohli jet, že už je čas. Všechno se 
tlačilo k vozu a matka naléhala, aby již nečekaly. Ze šumu hlasů, prudkých 
pokřiká, smíchu a kleni zaječel ostrý hlas paní Zappové, která se zas už 
z vozu ven tlačila, křičíc a kývajíc na muže, co pořád stojí, ať už jde — 

V tom se kmitl červený frak a dlouhý Svoboda se skřínkou na lí- 
čidlo protáhl se jako ouhoř dvířky kolem ní a hup do vozu. Obrátila 
se jakoby ji vosa píchla a jako rozčepejřená kvočna vrazila zase do do- 
st avniku a volala: 

„Herr von Svoboda! Tam už nemůžou, zuruck!" 

Ale Svoboda seděl už vedle Fininky a nehýbal se. Kolem se smáli, 
chechtali, a Meruňka mladší, komik, v rozepjatém límcovém kabátě, s klo- 
boukem v týle, nevelký, tupého nosu, stoje nahoře na schůdkách vedou- 
cích na vysoký kozlík popevoval v komickém roztoužení : 

Ja, Frau Gimplin du bist mein, 

wir werden als Gimpl stets unser sein. 

Wir wollen uns schnábeln und singen, 

ich will stets um dich hernm springen 

Herci, herečky dole u schůdků, smáli se nahlas. V ten okamžik 
přibočil se zas Amling k paní Thamové, která se tlačila s ostatními, 
ale volně, do vozu. Byla by ještě na muže čekala (cbytalať každou chvilku 
co tu byl Amliug,) ale Betty se již zlobila, co čeká, ať sednou, aby ma- 
minka měla lepši místo. 

U samého vstupu stiskl Amling paní Thamové tajně ruku, a zašeptal : 

„Budu psáti. S Bohem!* 

Obrátila se po něm krátkým, smutným, oddaným pohledem. Sotva 
vstoupila do vozu, strhl se pokřik, že Tham už jde. V ty hlasy a v po- 
křiky od předního vozu, jenž už vyjížděl, popěvoval Meruňka se schůdků 
u kozlíka druhého vozu ve směšné zanícenosti a vytrvalosti: 

Dann werden kleine Gimpel um mis sein 
und pirri, kirri pirri schreien u 

Tham docházel rychlým, dlouhým krokem, zardělý, s balíčkem v ruce, 
plá>t přes ramena přehozený, v obleku málo urovnaném, ve střevících 
ne vy čištěných. Pokřiků \eselých i prudkých jako by neslyšel; na Amlinga, 
jenž ustoupiv ho pozdravil, podíval se překvapen. Dal mu zkrátka s Bohem 
a vstoupil do vozu. Zůstal na kraji a hleděl zamlkle (víčka měl zardělá), 
zpět do ulice. 

Vůz rachotil po nevalné dlažbě a z předu, s kozlíku doznívalo fi- 
stulkou Meruňko vo: 

„Und pirri kirri pirri schreien! 

Pirri kirri, pikirri schreien!" — — — 

Leckdes se otevřelo okno, objevil se čepec, noční čepice, a z ne" 
jednoho sletěla upřímná nadávka nebo zaklení z hluboká na „zatracené 
komedianty 11 , aby je čert vzal nebo aby je zavřeli. 



310 AI. Jirásek: 

Na rohu u „Špiuků 44 se uvolnilo. Podomek i pomahač odcházeli 
i ti, kteří přišli herce vyprovodit. Nejdéle zastal Amling s Bettynoa. 
Dívali se za vozem, až zmizel. Bettyna se pak dala vzhůru Koňským 
trhem a kollega od Národního ji vyprovodil skoro až k domu. Mluvil 
o cestě, o Teplicích, ale nic o ní, o Bettyně, co bude sama dělat, mohl-li 
by s ní mluvit. Cekala to a proto mrzutě, s údivem se po něm ohlédla, 
když se jí zdvořile poručil a odešel. Nezáleželo jí na něm, ale její mar- 
uivost byla sklamána. 

Toho dne dopoledne došel si doktor Held schválně na Koňský trh, 
do domu u „Bohuslavů", přesvědčit se, kdo na konec vyhrál. U Thamů bylo 
zavřeno, a když se pak v domě přeptá val, uslyšel, že Thamovic odjeli 
a stará také, jen ta mladá herečka že ostala, ale ta že prve odešla. — 

Doktor si bezděky oddechl, jako by se mu povedla operace. Byl 
rád, že alespoň tak, když jiDak nebylo možná, vzdálil Thamovu pani. 
A na podzim, až se navrátí — Tím se netrudil, doufaje, však že se potom 
ukáže co a jak — 

Za čtrnácte duí zastavil se zas po čase u P. Matouše Vrby. Zastal 
lio dosti zdravého, „mravenci" se mu teď už sotva kdy ozvali, ale na 
povětří broukal. PršeloC přes tu chvíli a chladno bylo. Mladý doktor mu 
oznámil, jak se rozhodl, že již je substitutem ve špitále milosrdných, 
a že nelituje a hned po němečku dodával, jaká tam je praxis, že bude 
moci študovat a fysikus že mu přeje. Ale pro to zaneprázdnění, omlou- 
val se, že nebude moci dostát slovu, aby velebného pána vyprovodil 
na Hradčany, totiž ráno do kostela, kdy tam bývá francouzská, králov- 
ská princezua — 

„No, to jsou hodný, Heldičku, že tak pamatuji, ale to nic, to ne- 
vadí, že nemají pokdy, já — u starý kaplan se počal schytrale usmívat, 
„já, abych se přizual — tt 

„Už tam byli ! u 

„Nemohl jsem dočkat, a když nešli, tak — u 

„A viděli — " 

„O viděl, a dobře, znamenitě, po mši u sv. Vita, a pak u zámecké 
zahrady — Vědí, já všecko napřed vyzpytoval, a když jsem uslyšel, že 
brzo po mši chodívá do zahrady na špacír — šel a čekal jsem, bylo 
právě krásné ráno, po nočním dešti, vědí, všecko jako brčál a sluníčko — 
A tak jsem počítal, že přijde. A taky jsem se dočekal a uviděl. Šla se 
starou dámou — u 

„Paní Šusy říkají — * 

„Áno, ano, někdejší její pěstounka, ta, co ji od těch Jakubi uň 
z Fraucouz do Vídně přivezla — Na všechno jsem se vyptal, ale tot se 
rozumí, — ** 

„Oni se víc na mladou dívali — u 

„Jak pak ne, oni kacafírku," žertem se rozhorloval P. Vrba, hned 
\>ak vážuě dokládal : 

„Líbezná, opravdu, jako kvíteček! A přívětivá! Já pozdravím, já 
starý, vesnický kaplan odstrčený, a měli vidět, jak vlídně poděkovala, 
jak hlavičku naklonila. A tak jsem ostal se smeknutým kloboukem, ani 
jsr.n to nevěděl, když už přešla, a pořád se dívám mříží do zahrady až 



F. L. Věk. 311 

zašla mezi stromy, v aleji. Neměli by opomenout, doktore, to je co říct, 
dcera nebohého krále francouzského! — u 

„Ráno, to nejde, je visita, to nemohu, ale já si počkám, velebný 
pane, až přijede do divadla. Ona někdy s arcikněžnami tam bývá — u 

„Á to ano, ale aby jim neujela. Z hradu se to už siluě stěhuje, 
zpátky do Vídně — u 

„Protože se silně vyjednává o pokoj. Skoro s jistotou se mluví, že 
bude zjednán. tf 

„Aby pán Bůh dal!" 

V. 
V závětří. 

F. Vék, kupec v D e od té chvíle, co se oženil, nezasteski 

si ani jednou po stavu svobodném. Mauželství jeho s Marianou vnučkou 
sousedky Snížkové bylo dobré a šťastné. Mladý kupec měl všechnu správu, 
ale šetřil práva své ženy. Vzali se o masopustě po slavné korunovaci 
Leopolda II., na kterou oba rádi vzpomínali, neboť se o ní v Praze 
vlastně našli. Manželství jejich nezůstalo dlouho jako den bez sluníčka, 
noc bez měsíčka a zahrada bez kvití. Do roka měli dítě. 

V ranní soumrak na neděli je F. Vék poprvé uviděl, při světle, celé 
zardélé, s tmavými vlásky, v peřince pěkným povijanem zavité. Prabába 
rozeňátka, stará Snížková, mu podala to maličké a bába jeho, Věková 
matka, usmívajíc se připomenula, aby požehnal synáčka svatým křížkem. 
A on, deista, učinil tak bez váhání, ano i s citem, u vroucím pohnutí. 
Pak přistoupil k mladé rodičce, bledé a vysílené, pohladil ji něžně vlasy, 
čelo jí políbil a vyšel ze sednice do zadní sedničky. 

Tíže dlouhých a tajených starostí a obav s něho spadla a po roz- 
čilení poslední noci přišel klid jistoty a uvolnění ze šťastného výsledku. 
Oddechl si z hluboká a když vstoupil do prázdné sedničky, ovanulo jej 
kouzlo ticha a samoty. Srdce se však neutišilo. Než pohnutí to bylo 
sladké. Git netušené radosti i vděčnosti k Nejvyššímu povznášel mu mys), 
i tucha, že je to vážná událost pro něj, že svěřen mu těžký úkol a nová 
povinnost že nastala. 

Přistoupil k oknu. Bylo odtud viděti do zasněžené zahrady v jitřním 
svítání. Hasnoucí měsíc nad ni, za jejími holými stromy, jako bílá hostie, 
jako by se rozplýval. F. Věk pohlédl k nebi a maně sepjav ruce děkoval 
nejvyšší Bytosti za to, že všecko tak šťastně dopadlo a prosil, aby měl 
dost síly vychovat člověka. 

Slovo to mělo u něho hlubší význam. Rozuměl člověka celého, po 
dobru a pravdě bažícího, k jiným pak milosrdného a snášenlivého, jak 
si jej v duchu utvořil vlivem ideí, jež mu na pražském učení vsákly 
v duši i působeuím knih, zvláště Rousseauových. 

Prabába však i bába nechtěly nikterak uznat autority Rousseauovy. 
Hlavně a rozhodně se jí opřely, když jim František dle jeho Emila vy- 
kládal, že není zdrávo dítě tak do peřinky zahalovat, je stahovat a šně- 
rovat, že má mít volno, aby mohlo oudečky hýbat a krev aby mohla volně 
proudit. Prabába i bába tím se jednosvorně hájily, že by křivě rostlo, 



312 AI. Jirásek: 

a když se ohnal Rousseauovým důvodem, že štěňátek a koťat také nikdo 
nezavijí a nešněruje a jak že zdravě vyrostou, pohněval si je obě, že 
co si myslf ; aby nehřešil proti pánu Bohu, a nepřirovnával člověka 
k němé tváři. — 

Polevil, musil, a pak ještě často. Lecjaké pověře se usmál už před 
krtinami a také o nich, ale snesl je, když viděl, s jakou láskou obě 
stařenky o jeho synka pečuji, že všecko jen pro něj, i ty pověry. 
O synkovo jméno také se s ženskými neshodl. Ty chtěly mít France, 
po tatíkovi. Ale vtom nepolevil.* Chtěl Václava, až se zemskému patronu 
poddaly a přijaly ho. Traktace po krtinách byla slavná. F. Věk si také 
pozval svého kmotříčka a prvního učitele, Františka Havránka, regenta 
„chori et scholarum"; přivedl si ho sám pěkně pod paždí, starce v staro- 
módním, dlouhém copu, již nachýleného, ale pro hudbu pořád nadšeného 
a ohnivého. 

Když byli v nejlepším, přinesla stará Věková ze sedničky Františkův 
křestní kabátek i karkulku, vínek vyšívaný, květovaný jakož i uměle 
složený tuhý papír. Všecko šlo kolem, a regens chori Havránek se po- 
ddal, jak si před čtyřiadvacíti lety na (om papírku drobným písmem 
zaveršoval: „Z lásky k tobě v každé době můj maličký kmotříčku" — 
Když František ostatní verše dočetl, vzpomněli, zvláště stará Věková, na 
dvourenčuík, který v tom vínku býval a jak brzo zmizel o té velké 
drahotě, tenkrát když nastal hrozný hlad a kdy starý Zalman podstrkoval 
tuhle Františkovi hladem plačícímu plotem skývu chleba — 

Na starého Žalmana „bubáka", toho „ Perli nčana tt , po němž zdědil 
nejmilejší jeho a jeho rodiny knihu, starou bibli Kutnohorskou, vzpomněl 
si mladý Věk už před tím, těch dnů několikrát. 

Malý Vašíček způsobil patrný převrat u Věků a měl velkou moc 
jmenovitě nad bábou a prabábou. Nežli se narodil, chodila stará Snížková 
k své Mařence denně; teď třeba kolikrát za den, pochovat, pokolíbat 
kloučka nebo se jen na něj podívat. Ale kolikrát, a skoro po každé, 
když přišla krámem plným škatul se zbožím, kolem dlouhého pultu pod 
mořskými pannami do sednice, chovala nebo kolíbala Vašíčka stará Věková. 
Až někdy ty stařeny na sebe zažárlily, až pak také mladá, sličná hospo- 
dyně, plnější teď, silnější, jen kvetoucí, si muži už posteskla, s úsměvem, 
že se k Vašíčkovi ani nedostane — 

Tatík ho také hledal, jak jen měl pokdy, podívat se na něj, po- 
houpat ho, do výše pozdvihnout ; často také i když neměl pokdy. Práco 
se mu jen hrnula. 

Obchod, který po smrti otcově rozšířil, zveleboval se vůčihledě. 
Přes tu chvíli přikolébal se D . . . . ským nedlážděným rynkem kolem 
dřevěných domů s podsíněmi formanský vůz bednami a balíky vysoko 
naložený a zarazil před Věkovým krámem. Formané ti přiváželi zboží 
nejvíc z Prahy, ale také až z Vídně a z Terstu. Z Věková pak krámu 
a skladu rozváželi si je menší kupci a kramáři z okolí. Mnoho také 
kováři a zámečníci. ZařídilC si Věk jmenovitě velký sklad železa a různých 
nástrojů, zvláště hospodářských. 

Také kupoval od tkalců v sousedních, horských vesnicích plátna, 
nejvíce režná, a zasílal je do Police plátenníkovi Šrůtkovi. 



F. L. Včk. 313 

Kromě obchodu měl také ua starosti pole, jež zdědil po otci, i které 
sám už přikoupil. Pracoval v krámě, kde měl mládence a učedníka, 
v tmavém skladě, v sedničce, jež byla jebo písárnou a zase ven, na pole 
a vracel se voně větrem jako pravý hospodář. Chtěl o nejmenší věci 
sám věder, na čeleď nespoléhal a proto den mu nestačil. 

Ale všecka ta práce šla mu k duhu. Edo ho viděl v Praze na 
studiích, útlého, štíhlého panáčka v modrém kabátě, v bílé, vyšívané 
vestě, u rukávů kadrličky bělostné jako cukr a na spáncích pěkně zka- 
dcřené vukličky, jak také vkročil do domácnosti paní Butteauové vy- 
učovat Paulu na housle, ten by ho v D . . . ce po těch letech s těží poznal. 

Jakoby ještě něco vyrostl ; a statný byl, ač ne tělnatý, a tvář mu 
pěkně osmahla. Všecek zmužněl. Mladá žena jeho spravovala s ním šetrně 
a starostně dům a všecko hospodářství. Poklid a pořádek všude jevil, 
jaká je hospodyňka, čilá jako laštovice. 

Vstávala časně, hned jak mile zaslechla starou Věkovou, jež se první 
probouzela, jak šourajíc se v pantoflích po domě zanotovala svou ranní : 
„Aj vstávajíce ráno z svého lože — a 

Tak stařena sama začiuala, každého však rána připojil se k jejímu 
slábnoucímu hlasu svěží hlas její nevěsty, jež za svobody v kostele na 
kruchtě zpívala i sóla. 

Věk leže ještě na posteli pod nebesy při zavřených okenicích, jejichž 
skulioami prosmekaly se paprsky prvního světla na podlahu až ku kvě- 
tované kolébce u ženiny postele, uaslouchal nehnutě těm dvěma hlasům 
vedle nebo ze síně stlumeně k němu zavznívajícím. Měl rád to zpívání 
a bylo mu pěkně při něm, jako by s těmi zvuky tichá spokojenost vanula 
celým stavením. 

Nehnul sebou, dokud zpěv neutichl, leda když vedle na kolébce 
začal Vašíček houkat a broukat. Tu se Věk hned vymrštil, okenici otevřel 
a vzal do své postele malého cvalíka. Válel se s ním, hrál si s nim, až 
se kluk začal hlásit o snídaní, nebo dokud nepřišla žena, již přistrojená, 
čerstvě učesaných vlasů, svěží jako po koupeli, jasných, veselých očí, 
připomenout, že už je čas, aby vstával. (Pokračováni.) 



■•dwg^a^á fe g jk^TJ ' a a-^ 




Bohuslav Čermák: 



Jan Neruda. 

Biograflcko-Iiterdrni studie od Bohuslava Čermáka. 
II. 

úterý due 19. srpna, kdy v malém místě Borové, blíže 
hranic moravských ležícím, rodišti Karla Havlíčka, odbývána 
slavnost na pamět zesnulého tohoto vzácného publicisty 
českého, velkého duchem i utrpením, již se na veliké louce 
před městem zúčastnilo dle „Hlasu" na 50.000 lidu českého 
(Moravané přijeli na několika stech ozdobených vozfch, zpí- 
vajíce „Přicházím přímo z Moravy"), celkem asi o 2000 
povozech a která pro deštivé počasí na rekvie, slavnostní proslov a řeč 
dra. E. Sladkovského vedle zpěvů shromážděných spolku pěveckých, jimi 
vévodil pražský „Hlahol", obmezena, ana hostina slavnostní i beseda 
z programu odpadly, přinesl „Hlas" v rámci na prvním miste báseň Neru- 
dovu, nadepsanou „Karlu Havlíčkovi Borovskému", počínající'. „O mocném 
reku nordkká dí báje" a končící: ,Tys démant ve koruně lidstva slávy", 
kterou na str. 247. — 250. v drubém vydáni „Knih veršů" otištěnu na- 
lézáme. Kromě toho napsal Nerada též text, k slavnostníma sboru Zvo- 
nařovu, uveřejněný v „Rodinné kronice" t. r. pod záhlavím „O slavnosti 
Borovské" na str. 249. (S/. I), který o slavnosti „Hlaholeni" poprvé 
byl zpíván. Z denní kroniky „Hlasu" téhož dne dovídáme se konečné, 
že Neruda sestavil též slavnostní spis „Na památku Karla Havlíčka*, 
obsahující báseň jeho „Karlu Havlíčku Borovskému", již zmíněnou, 
slavnostní pořádek, proslov od J. V. Jahna, řeč dra. K. Sladkovského, 
životopisný nástin „Karel Havlíček Borovský" od Em. Tonnera, „Upo- 
mínky lékařovy na poslední chvíle Karla Havlíčka a choti jeho Julie' 
od dra. Podlipskébo a text jebo k slavnostnímu sboru Zvonařovu. 

Z 08'atuich feuilletonn srpnových dlužno vytknouti důle Šestý, sedmý, 
devátý a desátý, duo 22., 23., 26. a 29. pod záhlavím „Literatura" I. — IV. 
1 sáné, z nichž první o ochabnutí stoupenců „Máje" se zmiňuje, druhý 
o „Poetických lístkách" od Jindřicha Dvořáka v Brně vydaných, 63 krát- 
kých básni obsahujících, nepříznivě se vyjadřuje, vytýkaje básníku, že 
jost versovcem filologickým, za něhož řeč sama básní, an cit jeho není 
ílosti mocným, aby jej též v jiných vzbudil, třetí, jenž tklivě smrti Alex. 
Balcárka, talentu skutečného, schillcrovskéko idealisty, který v pozdní 
večerní době 8. května s výkřikem „3v. Vácslave, oroduj za nás" s bývalé 
koňské brány na dlážděni se vrhnuv, skonal, se dotýká, žele zhynulé 
naděje, a čtvrtý, o dramatu Josefa Frice „Libušin soud" jednající s po- 
sudkem nepříznivým, vyznívajícím v ten smysl, že kromě pěkné kresby 
povah celek činí dojem básně v dialogu, chovaje v sobě i anaebronismy 
a v dikci hojné mluvnické chyby. Mezi sedmnácti v září a říjnu psanými 
feuilletony poutá pro historii českého divadla hned první, 3. září s oblá- 



Jau Neruda. 315 

veuim „České divadlo" psaný, o přípravách k otevření „Prozatímního 
divadla" jednající o obsáhající různé pokyny pro doplnění personálu 
z posavádního německého divadla, české hry obstarávajícího. V něm do- 
vídáme se, že ředitelství českého „Prozatímního divadla" svěřeno Fr. 
Tbomé-ovi. Pátý a šestý feuilleton 24. a 25. psaný, obsahuje nekrolog 
Ferd. B. Mikovce, sedmý, jedenáctý a sedmnáctý, dne 26. září, 11. a 
31. října pod záhlavím „Literatura 11 V. — VII. psané, dotýkají se kromě 
sedmého („Literatura" V., jenž po poli literárním rozhled přinášeje, Frant. 
Pravdu hlavně pro obrázek „Matěj sprosták" s Karolínou Světlou za nej- 
silnější talenty té doby prohlašuje), kriticky románu Karla Smrta „ Arnošt " 
velmi nepříznivě („Literatura" VI.) a vzdor různým výtkám dosti příznivě 
sbírky básnické J. Jahna „Růženec" („Literatura" VII.). Po stránce 
životopisné zajímavý jest feuilleton devátý 2. října psaný „Upomínky 
z r. 1859 tt , z něhož se dovídáme, že stoupence Máje, předem ovšem 
Baráka, Nerudu a Hálka vřelé přátelství s Josefem Fricem před internaci 
jebo do sedmihradského krajského města Deéše pojilo, které ani po 
povoleném mu vystěhování se navždy z Rakouska, kdy s druhou man- 
želkou svou, Annou Sázavskou, v Paříži dlel, neutuchlo. Vzhledem k pů- 
vodu českého, salonního tance „Besedy" poutá konečně zmínka v čtrnáctém 
feuilletouu, 19. října pod záhlavím „Drobné klepy" v „Hlasu" uveřejněném, 
která zní: „Děvčata naše již slyšela, že se jim na masopust chystá tanec 
nový, jenž by důstojně nahradil všechny čtverylky, francouzské a salonní, 
všechny štyryeny, laňce, alliance a j. společenské dosavadní tance . . . 
Komponistou byl chvalně známý taneční učitel pan Karel Link. Použil 
dovedně nejpěknějších, národních tanců k figaraci zcela původní . . . Hudbu 
uspořádal Ferd. Heller. Není pochybnosti, že „Beseda" brzy všude zdo- 
mácní." Neruda, na jehož podnět tanec povstal, nechtěl ve feuilletonu 
své spolupůsobení přiznati. Také v návodu k tanci, Linkově knížce „Be- 
seda, český salonní tanec" (V Praze. 1863.) není o tom zmínky. Vsak 
již v 2. vyd. knížky (V Praze. 1884.) doznává v předmluvě K. Link 
podnět Nerudův, což i v 3. vyd. (V Praze. 1895.) a vydání německém 
„Beseda", bOhmischer Salontanz" (Prag. s. a.) činí, mýle se všade v roku, 
kdy tanec utvořil, klada původ „Besedy" do r. 1863. 

V třetím ze šesti listopadových feuilletonu, 18. t. m. opět pod zá- 
hlavím „Drobné klepy" v „Hlasu" vyšedším, čteme, že se „Beseda" 
v Konviktu líbila. Sledujíce zmínku tuto, nalézáme v „Hlasu" 13. t. m. 
v „Denní kronice" mezi programmem čtvrté besedy podzimní, téhož dne 
v sále konviktském odbývané, následující poznámku: „Mimo jiné tančiti 
se bude poprvé veřejně nový, salonní tauec český „Beseda", pauem 
Línkem uspořádaný. Hudbu složil Ferd. Heller." Uvádíme ji co doklad 
proti mylnému tvrzení Linkovu " v předmluvách 2. a 3. vydání knížky 
r Beseda" a také v německém vydání opakovanému, že se „Beseda" 
poprvé v listopadu r. 1863. za hlučného potlesku v konviktském sále 
24 páry tančila. Patrná zde chyba opět o rok. Dr. G. Zíbrt, jenž v knize 
své „Jak se kdy v Cechách tancovalo" (V Praze. 1895.) Nerudova podnětu 
ku vzniku „Besedy" se nedotýká, tvrdě na str. 332.: „Proto „Beseda" 
tančena poprvé 11. listopadu r. 1863. záhy došla obliby všade" mýlí se 
v udání dne i roku. Abychom omyly vůči „Besedě" vyčerpali, nutno 



316 Bohuslav Čermák: 

dodati ještě, že se E. Link v uvedených předmluvách také v datum, kdy 
se „Beseda" poprvé na Žofíně v „Národní Besedě", jak uvádí 16. ledua 
r. 1864 již 140 páry tančila, mýlí, ana „Nár. Beseda" t. r. odbývána 
18. ledna. V „Hlasu" 18. listopadu dovídáme se v „Denní kronice 44 
také, že se odevzdání českého „Prozatímního divadla" zemskému výboru 
se strany stavitele Ig. Ullmanna dalo v sobotu 15. listopadu o 2. bod. 
odpolední. Čtvrtý listop. feuilleton, 20. psaný, obsahuje věcnou, přísnou 
kritiku, Vítězsl. Hálkovu truchlohru v 5 jednáních „Král Vukašín" od- 
suzující. Šestý, 28. v „Hlasu" pod záhlavím „Odpolední hry divadelní* 
vytištěný, dotýká se důvodně potřeby odpoledních her v „Prozatímním 
divadle". 

Ze sedmi prosincových feuilletonů hoden zmínky 24. pod záhlavím 
„V den štědrovečerní" v „Hlasu" vyšedší, v němž Neruda vřele na ze- 
mřelého přítele svého (Ant. Tollmana) zpomíná, který na štědrý večer, 
svátečně přioděn, při dvou rozžatých svících staré, již sežloutlé zápisky 
rodinné pročítával a, když k půlnoci se zvonilo, okno otvíral a pokud 
zvony neumlkly, nezavřel, říkaje, že jest mu vždy, jako by byl z nej- 
čistšího, zvučícího stříbra, že jest pak celý rok dobrým. Vedle toho 
dotýká se povídek matčiných, o žebračce, zmrzlé toho dne s dítětem, 
kterému dobří lidé pohřeb vystrojili, o děvčátku, které na štědrý den 
u dveří bohatých lidí opuštěné nalezeno a za vlastní přijato, šťastně se 
provdalo a dojemné, společné večeře mrtvých v svatojirském kostele, 
kteří dle pověsti známou „kamennou pannu", nádherně ji prioděvše, 
obsluhují, tvrdě na konec, že vánoční strom patři v úzký kruh rodinný, 
veřejné rozdávání darů však při vánočním stromku že prosto jest poesie, 
nezůstavujíc žádné tklivé zpomínky. Z feuilletonů se dovídáme, že t. r. 
na váuoce bylo mnoho sněhu a tuhý mráz. Celkem napsal r. 1862. 
Neruda 89 feuilletonů. 

Kromě těch a co mimo ně podotknuto uveřejnil v „Rodinné Kro* 
nice" svz. I. a H., kterýžto poslední až do března r. 1863. sahá, básně: 
„Před fortnou" (str. 4), jež pod titulem „Před fortnou milosrdných" 
pojata do „Knih veršů" (2. vyd. str. 94 — 95) „Fialiuky", psanou 
k illustraci (str. 30) „Antonínu Finkovi" (str. 128), „O slavnosti Borovské' 
(Text k slavnostnímu sboru Zvonařovu, již zmíněný, str. 249) a L* S*, 
šest erotických popěvků nepodepsauých (str. 80), v „Knihách veršů a pod 
titulem N* N* (2. vyd. str. 147—149) se nalézajících, „Vnitřní život", 
zahrnující též šest lyrických básní (str. 378), vzatých do „Knih veršo* 
(2. vyd. str. 191—194) a „Matičce" dvě básně (str. 443), z nichž 
první počíná: „Ze všeho jediná" a druhá: „ Zakoupila' s místo", otištěné 
v „Knihách veršů" (2. vyd. na str. 133 a 137), a prosu: „Feuilleton 
zpomínek" (str. 21), námi v části I. naší studie „Nerudovu mládí" zmí- 
něný, malostranskou arabesku „Ona umírá", líčící trapné, poslední oka- 
mžiky dívky do ženatého úředníka Grubra zamilované, rozumu pozbyvší 
a skonavší teprv, když ji Gruber navštívil (str. 213), životopis „K. H. 
Mácha" (str. 59), arabesku „Páně Kobercovo ženění" (str. 543), pojatou 
pod titulem „Páně Kobercová ženitba" v „Arabesky" (2. vyd. 237 — 246) 
a zajímavou skizzu „Komedie" (str. 581). 



Jan Neruda. 317 

V soukromých poměrech Nerudových, který se svou matkou posud 
t Ostruhové ulici v domě „u tří černých orlů" žil, uenastaly též r. 1862 
vážnější změny. Ze zachovaných listin rodinných známo toliko, že se 
matka t. r. o příslušenství pražské marně ucházela, kterého Neruda pro 
sebe, složiv dva dukáty, teprv 26. ledna r. 1864 za purkmistra dra. Vác- 
lava Bělského dosáhl. V stycích jeho se slečnou Holinovou zaznamenati 
sluší poněkud obrat, z nepatrné pohnutky vzešlý. Neruda zúčastnil se totiž 
.nějaké besedy t. r., když Anna k lůžku nemocné matky byla poutána, 
a přijda druhého dne k Holino vým a vida, že slečna rozhněvána se ho 
straní, odešel záhy, a v útulné domácnosti, kde vždy rád byl vídán, více 
se neobjevil. Ač po hněvu vzájemné styky opět se našly, byly již na- 
hodilé, neb písemní. Neruda se již patrně oddaloval, o čemž básně L* Š*, 
jia které chabé písemní omluvení poslal, svědčí. Odpoutati se docela od 
svého Annouška — byl slab. 

Z šesti feuilletonů, od 1. ledna do 31. r. 1863 psaných, zasluhuje 
zmínky toliko 18. ledna v „Hlasu" pod záhlavím „Originální geniové 
.a česká literatura" uveřejněný, v němž Neruda touží, že originálních geniu 
v literatuře české postrádáme, nevynikajíce příliš lyrikou, nepovznesše 
se nad povídku a román toliko historický pěstujíce, velkého romanopisce 
nemajíce, kdežto sociální román u nás skoro nemožností jest, ana jediná 
kniha vyčerpala by snadno vše, co původního máme, a že nejhůře jest 
s originálností dramatickou, o niž lze říci, že vše, co podáno, zde již 
bylo. Nepochybuje sice, že by se našly osoby veseloherní, pravé démanty 
komiky, ty jsou prý však v ochraně censury, v historickém dramatu 
soudí, že pokrok tráví kritika. Naráží zde patrně na svůj pokus s „Fran- 
ceskou di Rimini", klada jej nepochybně co do původnosti výše, než 
historická dramata V. Hálka, G. Pflegrovy a Jos. Frice, jež sám kriticky 
•odsoudil. 

Ze dvou feuilletonů dubnových dovídáme se v druhém 20. t. m. 
psaném, ohlaveni „Otázka divadelní" majícím, že po skončeném šestiletí 
pronájmu zemského divadla německého nový konkurs na další pronájem 
vypsáu bude a zároveň první konkurs na pronájem českého zemského 
•Prozatímního divadla". Neruda nepochybuje, že se o řízení obou divadel 
bude ucházeti posavadní ředitel Fr. Thomé. Dokládá však, že české 
divadlo nemůže říditi cizinec pro nutnou známost jazyka při dohlídkách 
Jia zkoušky, a že české divadlo musí začíti a provésti konkurenci s di- 
vadlem německým. Tvrdě, že k tomu schopné hlavy a šťastné ruky za- 
potřebí, těší se, že posavadní dramaturg „Próz. divadla" Pavel Švanda 
za Semčic o ředitelství ucházeti se hodlá, maje jej za muže k tomu 
velmi způsobilého. Konkurs na pronájem „Próz. divadla" vypsán 1. květ- 
nem se lhůtou podání žádostí do 30. června. Výsledek jeho nevypadl dle 
přání Nerudova, neb řízení německého i českého „Próz. divadla" zůstalo 
v rukou Fr. Thomé. 

Druhého dubna obdržel Neruda k žádosti své na cestu do Němec 
a do Francie, již k rozšíření svých aesthetických studií a známostí spo- 
lečenských konati chtěl, od Svatoboru podporu 400 zl. Již delší dobu 
cestu tu na mysli maje a dobře na ni připraven a nejspíše též odporu- 
čeními od J. Barranda opatřen, nastoupil ji, srdečně na shledáni se s Jos. 

22 



318 Bohuslav Čermák: 

Fricem v Paříži se těše, 30. dubna přes Plzeň směrem k fteznu. Týmž 
časem vydal asi Kazimír V. Šembera ve Vídni anonymně sbírka básni, 
nadepsanou „Z mladých ňader" (Tisk Leop. Sommera. V komisi Frant. 
Selcha), kterou Nerudovi věnoval. Není pochyby, že věnování toto jest 
výrazem úcty a přátelství, uzavřeného s Nerudou někdy za pobytu jeho* 
ve Vídni r. 1861. 

Během cesty do Paříže, konané Jižním Německem, jak uvedeno, 
přes llezno, pak Mnichov, kde dle zprávy ředitelství Svatoboru r. 1864 
učiněné, galeriím a znamenitým budovám celý týden věnoval, Augšpurk, 
Stutgart a Fraucií přes Straspurk, Nancy, Chalons sur Marné a též z Pa- 
říže psal Neruda v květnu a červnu do „Hlasu" jedenáct feuilletond, 
z jichž první, z Plzně 1. května psaný, obsahuje dojmy z tohoto města r 
jehož rozkvětu se těší. Zvláště zmiňuje se v něm o cylindru na pomuikn 
Martina Kopeckého od Wildta, o starožitnostech na radnici, hlavním 
chrámu, velkolepém pivováru, o atelieru Fr. Sekvensovu u „Mést a Ham- 
burku", kde nadaný malíř dokončoval právě obraz „Nalezení mrtvoly 
sv. Václava" a návštěvě na hřbitově u hrobů J. K. Tyla, ZOllnera a pří- 
rodovědce, historika J. Fr. Smetany. Feuilleton konči žertovně, že Neru 
dovi poslední zlatka v bolestném roztoužení zpívá v kapse „Kde domov 
můj!" 

Z dalších deseti feuilletonů zahrnuje sedm pod záhlavím „Cestopisné 
obrázky I — VII" dojmy Nerudovy z cesty Jihoněmeckem a ze Straspurk a, 
tři ostatní obsahují dojmy pařížské. An pořad „Cest op. obrázků" nedržán 
dle sledu cesty, dovolujeme si je předvésti tak, jak za sebou dle cestovní 
routy následovaly, aby Nerudovy dojmy sousledně dle doby, jak je zažil v 
byly podány. 

Změna týká se hned Řezná, kam Neruda po sytých dojmech pro- 

y _ 

jíždky Šumavou a dvouhodinném čekání ve Schwandorfu na norimberský 
vlak unaven a na noc zavítal. Z feuilletonu „Cestopisné obrázky V. 
ftezno." 3. června v „Hlasu" uveřejněného a v Paříži psaného, dovídáme 
se, že se někdejší římská Colonia Tiberia Augusta Nerudovi líbila. Soudi 
vůbec, že menší jihoněmecká města jsou poměrně zajímavější, než větší, 
aua vzrostla s dějinami německými a zůstala v prvotní své krystalisaci. 
ftezenské uzounké uličky s vysokými domy a věžemi budily v něm 
zpominky středověké, kdy z říšského toho města vyšlehaly „reichsachty* 
na Arnulfa bavorského a Jindřicha Lva, zamlouvajíce se mu svou rázo- 
ví tostí, jako starý dóm svou krásou. Proslavený most, spojující město 
s předměstím „Stadt am Hof - , kde právě výroční trh se odbýval, nezdál 
se Nerudovi mistrovským zrovna dílem, chválí sice jeho pevuost, nenalézá 
na něm však nic zvláštního a stěžuje si na prauzounké chodníky jeho. 
Radnici má za hodnu návštěvy, nikoli pro sině středověce skvostné, ale 
pro strašné, podzemní žaláře, kdež se chová úploá sbírka skřipců a jiných 
torturních nástrojů. V zimním zámku knížat Taxisů, jejž navštívil, zmiňuje 
se zvláště o jízdárně, ozdobené pracemi Schwanthalerovými a překrásné 
hrobce, mající až do podrobností vzácnou cenu uměleckou. Prohlédnuv si 
Walhallu, kde zejména Rauchovu „Victorii" považuje za pravý div umění, 
zašel též do Donauštauf, letni residence Taxisů. Z turistického hlediska, 
poznamenává, že v Řezně všade žije diškrece. 



Jan Neruda. 319 

O Mnichově, kam ze Řezná zavítal, psal Neruda tři feuilletony „Cesto- 
pisné obrázky I — HI" dne 10. 12. a 14. května v „ Hlasu" uveřejněné. 
Již v prvním z nich se dočítáme, že se Nerudovi Mnichov nelíbil. „Dvě 
naze vypadající věže kostela Paninského," dí, „nahoře se zakončující 
v obrovské dvě hrušky a vůkol několik lecjakých domů a domků — tak 
jeví se Mnichov příchozímu. A z prvního toho dojmu málo ztratí. Šípem 
plynoucí Isara rozvětvuje se někde, ovšem uměle, v příliš mnohá a slabá 
ramena, než aby město pohledem na velkou řeku získalo. Šíře kolem 
města rozkládá se nepěkná, neúrodná planina; teprv v nejzazších mlhách 
blýskají se sněhy Alp. Nemohu za to, že mi Mnichov připadal, jako město 
malé.* Vyjímaje třídu od krásného, Btlrk lemem vystaveného nádraží k před- 
městí „Au" zdály se Nerudovi ostatní části města tichy, některé až mrtvy; 
za krásné má jen dvě třídy, Ludvíkovu až k zívání mrtvou a nedostavěnou 
Maxmiliánovu. O ulicích bez dlažby tvrdí, že vypadají jako silnice s pří- 
kopy, kam má bláto stékati. Soudě o budovách, že jsou hieroglyfy, jež 
sobě historie kamennou mluvou píše, shledává, že řecké stavby mnichovské, 
Grlyptotheka a obě Pinacotheky, jsou jako ozdobně vyvedené řecké písmo 
kolem školácké, německé kurentky. Uznává, že král Ludvík měl nej- 
lepší vůli a takt aesthetický, chtěje míti z Mnichova Florenc, ale míní, 
že vše jeví ráz dělanosti, proto zdá se mu malé ftezno pěknější. 

O mnichovském ponebí, praví, že není příjemné. V zimě se rychle 
sníh mění v bláto a v letě nelze bez deštníku pokročiti. Krajináři sobě 
však chválí zvláštní tvary oblak, zejména ranní a večerní purpur. V lidech, 
zvláště v ženštinách libují si umělci prý již méně. Mužští jsou zdraví, 
silní, o modely k Herkulům není nouze, tím hůře jest s Venušemi. Děv- 
čata mají obličeje sice příjemné, ale prsa splasklá, nohy velké a lýtka 
žádná. Jedinou krásnou ženštinu viděl Neruda, jako plavovlasá Valkyra 
nesla se důstojně a pyšně, oko měla snivé, vlas měký, tvář hebkou, vzrůst 
vysoký, štíhlý a silný, pravá to dceř Hermannova, jak podotýká — 
a prodávala ovoce. Praví, že se též ženštiny šatiti neumějí, ať vznešené, 
ať nevznesené. Na venkovankách ztěžka prý vzrůst pro kroj rozeznati. Ba- 
vory má za hrubiány, třeba by svému hrubství říkali „gemuthlich", 
ostatně tvrdí, že jsou lid poctivý, dobrosrdečný a důvěřivý. Cylindr nosí 
prý jen kominicí a rovnému rohlíku říká se „špicl". 

Z druhého feuilletonu se dovídáme, že se u venkovana i měšťáka 
bavorského jeví zámožnost. Mnichovan jest prý skrovný v potřebách vyjma 
pití piva. Hospodský život nahrazuje život rodinný. Mnichovan jest kon- 
servativní, když se ale pivo zdraží o krejcar, tu se jeho krev rozlítí, je 
z něho strašný sanscullot, a byly již případy, že se i děla musela navézt, 
aby lid odstranila z ulic — do hospod. O dvorním pivovaru tvrdí Ne- 
rada, že jest dvakrát špinavější, než nejšpinavější nákladnický dům v Praze, 
jakož že pět nejžíznivějších Pražanů tvoři as embryo „dvorního" pijáka. 
prázdný džbánek jest prý tu boj jako o mrtvolu Patroklovu. Na umou- 
něných lavicích nebývá místa a tak stojí lidé v hojném blátě, hovoříce 
větším dílem o ničem, kolem něhož jsou jiná nic jako arabesky. Šlechta 
nevyniká prý ničím zvláštním. Ohledně časopisů, které dle směrů, jež 
hájí, zejména uvádí, soudí, že se průměrně čtou méně, než u nás. Z humo- 
ristických klade na prvé místo „Fliegende Blatter", po nich „Munchner 

22* 



320 Bohuslav Čermák: 

Punsch", připomínaje, že jsou v Mnichově též hrubé plátky na př. „Stadt- 
franbas". Ve spojení s konservativností u venkovana i měšťáka nalézá též 
hluboký, náboženský cit. Edo chce studovat církevní slohy křesťanské 
v době krátké, praví, najde vše v Mnichově soustředěno. Jsou tam pře- 
krásné budovy v nejpřísnějším slohu byzantinském, gothickém, renaissančnim, 
středověcky německém, jakož i nejpodivnější smíšeniny všech dohromady, 
a všade prý jest síla zbožných a velké pokladnice a nadpisem „Peters- 
pfennige u . Německé kmeny pod žezlem wittelsbašským nezdají se mu mezi 
sebou valně snášenlivy, doznává však svornost jejich v nenávisti k Severo- 
němci, zvláště Prusovi. Bavoři chovají prý vřelou sympatii toliko k ra- 
kouským Němcům, jakož ideálem jich jest zavítati jednou do Vídně. Bohyň 
vítězství, tvrdí, že jest v Mnichově jako u nás hokynářek a mocných lvů 
jako u nás pinčlů. U sochy panny Marie na náměstí, postavené kurfirstem 
Maximilianem I. r. 1638, modlí prý se Mnichovští, že Cechové na Bílé 
hoře byli poraženi. V Arkádách zřel též Neruda dvě historické fresky 
k Cechům se vztahující a sice „cechové prchající přes bořící se most 
u Muhldorfu" a „ Albrecht III., vévoda bavorský, odmítá českou korunu", 
k čemuž konče feuilleton dodává, že v Arkádách jest ještě mnohé pole 
prázdné, kde by se na př. dobře vyjímal Otokar II, odmítající německou 
korunu a útěk celého křižáckého vojska svaté německé říše před hrstkou 
Husitů. 

V třetím feuilletonu, dotýkaje se výtvarného uměni, oceňuje Neruda 
vzácnou činnost krále Ludvíka, jenž vedle snahy shromážditi v Mnichově 
cenná díla malířská a sochařská, ať německá, ať jiná, podporou umělců 
jako Raucha, Schwanthalera, Gornelia a j. Mnichov za krátko tak obohatil, 
že zraky ciziny naň trvale jsou obráceny. Arci výtvarné umění přerostlo 
umění ostatní k neporovnání. S představením Scribeovy veselohry „Boj 
žen" na dvorním divadle nebyl spokojen, tvrdě, že nepřirozenosti dává 
se půda široká a text musí namáhavě pracovati sám. Obecenstvo upomíná 
jej na vídenské, smějíc se mocně nejsprostšímu vtipu. O opeře soudí, že 
se snažně pěstuje, též hudba vojenská že není špatná, vše to ale málo 
prý vniká v lid a působí málo na jeho cit hudební. Lipperltheater a před- 
městské divadlo v Au jsou vlastně nejpříhodnější jeviště pro Mnichovany 
středních a nižších tříd, v opak Prahy, kde české obecenstvo Shakespeara 
a Sardoua vždy raději vidí, uež sprostou frašku. Za návštěvy gothického, 
hlavního chrámu Mariahilf v Au, honosícího se překrásnými malbami na 
skle a v stavitelském ohledu nade všecky mnichovské kostely vynikajícího, 
seznal Neruda též „jarní Dult" t. j. třídennní trh tamže, který se pak 
již zase toliko na podzim co „podzimní Dult" odbývá, a nalezl zde na 
Auském divadle velké plakáty Erátkého-Baschika escamoteura, v němž 
dle tušení shledal Čecha a dokonce Pražana. Z cechů kromě studujících 
uvádí té doby v Muichově dva umělce, krajináře Kratochvíla a sochaře 
Šimka. Na konec zpominá mnichovského professora Richtra, který češtině 
se přiučiv, milerád Cechy, jej navštívivší, vítá. Neruda navštívil jej dvakrát 
a po dvakráte vyslechl od něho historku, jak český dělník, sebrán cel- 
níkem, an mu odpověděti nedovedl, před soudem jím česky osloven se 
slzami v očích zvolal: „Zaplať pánbůh, to je Cech", což učenému pro- 
fessoru patrně lichotilo. 



Jan Neruda. 321 

Opustiv Mnichov jel Nerada dále do Augšpurku, kterému městu, 
krátce v něm prodlev, dne 13. června v „Hlasu" feuilleton „Cestopisné 
obrázky VI", z Paříže psaný, věnoval. Augšpurk se mu velmi líbil. 
„Kdybych byl externováu z Rakouska a musel sobě zvolit některé město 
sv. něm. říše za bydliště," praví, „zvolil bych Augšpurk. u Stáří města, 
kde již v 6. století sídlel biskup, ani světová pověst, najmě pro konfessí 
augšpurskou, neimponovaly Nerudovi, ale zvláštní, šťastný poměr histori- 
ckého a moderního v stavebních znamenitostech se jevící. Někdejší svě- 
tový obchod, říšské zapomenuté sněmy, zaniklá neodvislost, tvrdí, zůsta- 
vily krásné památky v starších a těsnějších částech města: ve třídě 
Maxmiliánově pak rozkládá se všechen přepych bankéřský, ale ve třídách 
odlehlejších a novějších bušící, pilné továrny. Švábsko, v němž mě -to 
leží, připomíná mu básníky švábské, kteří dojemně a od srdce pěli. Již 
na pučátku Augšpurku překvapily jej venkovanky v švábském kroji s dlou- 
hými závoji na vysokých hřebenech, ulicemi hlasitě se smějící, též mladé 
i staré dělníky slyšel zpívati, jakoby je májové dny byly rozzvučely. 
Všude zřel veselost a pohodlnost, i pískar odzpěvoval prý své „sa-and - 
v tak pohodlné terci, že jeho „a" dlouho ještě vyznívalo, když jej 
8 drožkou, při níž špatný koník klusal, dávno minul. Lid augšpurský 
zdá se mu vůbec velmi přívětivý a zvláště k cizinci úslužuý a též mezi 
sebou, soudě dle četných, veselých spolků po hostincích, jež zvláátui 
abstraktně arkadická jména mají, pěknému společenskému životu se těšící. 
Ženy augšpurské nalézá krásnými, tvrdě, že spanilé, živé obrazy v ulicích 
přesvědčily jej více než mrtvé podobizny na radnici o tom, jak sličné 
důvody pro své messaliance měli falcký Bedřich Vítězný a bavorský 
Albrecht. V půvabu jejich spatřuje dále trvalé svědectví, že kouzlo Klárky 
z Dettenu a Anežky Beruauerovy nebylo vylháuo" a že Filipina Welse- 
rova mohla býti nejkrásnější ženou své doby. V numismatickém oddělení 
musea Maxmiliánova viděl řadu českých grošů s označením „Creditstempei" 
Schwábisch-Hall neb Issuy-DonauwÓrth, z čehož soudí, že tato města 
české stříbro přijímala. Též o augspurských tkalcích Fuggerech zmiňuje 
se, kteří nesmírnou svou pílí nejbohatšími kupci světa se stali, tak že 
cis. Maxmiliánu I. a Karlu V. peněz zapůjčovati a je hostiti mohli, začež 
až na knížetství Fugger-Babenhausen povýšeni byli, zpomínaje sochy Jana 
Jakuba Fuggera, zemřelého r. 1529. Na konec podotýká, že světový 
časopis „Augsb. Allgm." na 25.000 abonentů poklesl. 

Také ve Štutgartu, kam z Augšpurku zavítal, nezdržel se Neruda 
dlouho, což zfeuilletouu dne 22. května „Cestopisné obrázky IV." v „Hlasu" 
uveřejněného a nepochybně cestou psaného zřejmo. Stuttgart jest město 
malé a proto vzbudil v něm mladý, intelligentní muž v čamaře, knotíičkové 
vestě a klobouku s třapečky nemalou pozornost. Již při table ďhoto 
v hostinci „U jelena" dorážela na Nerudu společnost, je-li Polák či 
Maďar, a divila se, že je Cech. Večer v kavárně v „Eónigsbau" slyšel 
usednuv si, ze všech stran polohlasité: „das ist ein BOhme". Bylo mu 
to nepohodlné, však proto neodešel záhy z kavárny, ale pro „reunii" 
čili hudbu z foukacích toliko nástrojů, která Mozartova Don Juana roz- 
mílala, jako v naší pohádce Honza čerta. Královská residencí zdá se mu 
v Štutgartu nejdůležitější části města a náměstí před ni nejdůležitějším 



322 Bohuslav Čermák: 

místem. Ulice s pěknými domy, v sličném jsoucí souhlasu s residenci 
má za obydlí těch, kteří s ní nerozlučně souvisí. Všeobecný ráz města vyzna- 
čuje zámožností, domáckosti a spokojeností. Lidé jsou tu prý veselí a přívětiví. 
K otázce, nezasedá-li právě nějaký politický sbor, obdržel odpověď: „O ne, 
až na podzim, u nás je lid spokojen a ceká." Spokojenost zřel Neruda, 
jak dí, všade na budovách, lidech i těch koních v královské konírně, 
o čemž se za 30 kr. přesvědčil. Ač malý jest Štutgart, závidí mu vůči 
Praze G. Wernerem založenou zoologickou zahradu a Ploncquetovo museum 
zvířat v 130 skupinách co nejpřirozeněji vycpaných, obsahujících téi 
mnohé scény z Goetheova díla „Reinecke Fuchs" dle kreseb Kaulba- 
chových. 

Ze Štutgartu spěchaje již k Paříži, prodlel Neruda kratičko ještě 
v Straspurku, o čemž feuilleton 25. června „Cestopisné obrázky VII" 
v „Hlasu" vyšedší, svědčí: Zmiňuje se v něm o kráse Bádenska, o spolu- 
cestujících ve vlaku, „douauě" francouzské a konečně o městě samém. 
Štraspurk zdá se mu městem pěkným, ale již francouzsky pěkným. Lid, 
soudí, že téměř již zapomněl, že byl německým. Od dob Ludvíka XIV., 
který r. 1681 Straspurku se zmocnil a po míru ryswickém r. 1697 jej 
k Francii připojil, změnilo se mnoho. Sklepník v hostinci nepromluví 
prý jinak, než francouzsky, firmy jsou francouzské a též venkov, aé 
strašně frančinu láme, jest smýšlení francouzského. Úspěch ten francouz- 
ského jazyka vysvětluje si Neruda tím, že Francouzové přinesli lidu 
s mluvou svou svobodu, dar to převzácný. 

V Paříži, kam již bez zastávky pře3 Nancy a Chalons sur Marné 
pílil, očekával Nerudu Jos. Fric, maje nepochybně byt pro něho v sídle 
studentů „Quartier latin" v „Rue de V ecole de medecine", v kterém 
u osmdesátileté stařenky paní Lacour pět neděl strávil, obstaraný. Dle 
nedatovaného lístku, slečně Holinové po příjezdu z Paříže Nerudou za- 
slaného, čekali manželé Fricovi na příjezd Nerudův též se křtem druhého 
svého syna, chtíce, aby mu byl kmotrem. Neruda ovšem neodřekl a hoch 
nazván po něm Jan. Že Fric, Paříž znaje, neocenitelným rádcem a prů- 
vodčím, zejména první čas Nerudovi byl, netřeba dokládati, jakož že 
domácnost jeho začasté byla mu milým v cizině útulkem. 

Z Paříže, jak již uvedeno, psal Neruda do „Hlasu" tři feuilletouy. 
29. května, 2. a 16. června, z nichž toliko první, dne 6. června otištěný 
po stránce životopisné zajímá. Líčit v něm do podrobná své obydíi 
u madame Lacour, jeho okolí a stařenku samu. Podlahu pokoje, vypra- 
vuje, kryly šestihranné lesklé cihly, okna zastřena byla červenými a bí- 
lými záclonami. Na stěnách byly obrazy, mezi nimi jeden s podpisem: 
„Mladá dcerka ujde pomocí svého anděla strážce pokoušejícímu milenci." 
Na stolech a šatníku byly mramorové, blyštící se plochy, na nich hodiny, 
květiny, koflíky, svícny, vše dosti elegantní. Pod vysokými nebesy stála 
široká postel, tak široká, že připadala člověku, jako by ho byl někdo 
v ní zapomněl. Revoluční historie zasáhla do „Rue de V ecole de medecine" 
též svým proudem. V nedalekém domě zavražděn byl Marat Charl. Oor- 
dayovou, o něco dále bydlel Danton. Za pobytu Nerudova v Paříži maloval 
v témž domě Jaroslav Čermák své „Razzie". 



Jan Neruda. 32 

Stařenku svou, madame Lacour, líci Neruda co žeuu až k zamilo- 
vání roztomilou. Připadá prý mu jako dojemná Berangerova cbausooa. 
Pamatuje, jak dí, ještě největší dobu francouzskou, všeliké restituce, 
opravy, převraty a zůstala jako věčně mladý, francouzský národ svěží, 
plna vtipu a veselosti. Jest vždy pečlivou, předobrou matkou študentů, 
stará se o jejich pohodlí víc než o vlastní, dovolí jejich mladistvé buj- 
nosti vše — ale „mais sans femme" t. j. bez grisetky. V okolí bylo 
arci divokých, študentských manželství dosti, nezřídka i takových, kdo 
panička byla starší. K vylíčeni dobroty madame Lacour zmiňuje se Ne- 
ruda, že měl s ni za sedm franků měsíčně každého dne o 7. hodině 
ranní vyjednanou snídani, koflík kávy s mastným rohlíkem. Rohlík byl 
veliký a snědl prý ho vždy jen půl. To nedalo stařeně pokoje a vyklá- 
dala mu obšírně, jaké to vyhazováni peněz, že mu přinese rohlík o polo- 
vičku menší a snídaně že bude měsíčně o frank levnější. Pařížskou vodu 
však nedala mu píti, žádajíc, aby si dal na víno, sice že se rozstůně. 
„Dobře, dobře madaminko, tt dí pohnutě, „řeknu to doma matce a ta vás 
pochválí." Z téhož feuilletonu dovídáme se, že hned první den svého 
pobytu v Pařiži Neruda v Elizejských polích Napoleona III. viděl, au 
provázen toliko jedním sluhou povoz svůj řídil. Druhého dne, jeda ne- 
pochybně s Fricem a ješté jedním Cechem v drožce, potkal císařovnu 
Eugenii, již za krasavici uznává, ana bystře kolem se dívajíc, též nápadné 
tři české čamary pozorovala. 

Dle zprávy r. 18(54 ředitelství Svatoboru podané navštěvoval Neruda 
v Pařiži střídavě každého dne umělecké sbírky Luxembourgské a Louvreské, 
poslouchal některé přednášky na vysokých školách pařížských, navštěvoval 
veřejné čítárny a byl ve všech toho času přístupných divadlech, hledě 
sobe kromě toho, pokud lze bylo, učiniti o zvláštním, sociálním životě 
v Paříži obraz všeobecně jasný. Malé výlety konal odtud do Fontainebleau, 
Vincennes, Saint-Gloud a do Versaillu, jehož bohatou galerii sice neúplně 
prohlédnouti mohl, nicméně v paměti podržel vše, co nad jiné vyniká. 
Nade vše kladl zisk, jejž vážil ze sbírek Luxem bourgskv cli a Louvreských 
tvrdě, že bude mu pokladem pro celý život příští. 

Když z Paříže odcházel, plakala dle zmínky Nerudovy ve výše zpo- 
nienutém, nedato váném lístku, slečně Holino vé po příjezdu do Prahy 
psaném, madame Lacour usedavě. Srdečně a s bolestí loučil se Neruda 
s rodinou Fricovou, zejména líto mu bylo dobré, tiché, starostmi již šedi- 
vicí manželky Fricovy, Anny Sázavské, o níž věděl, že se jí po vlasti 
stýská, kam se právě ubíral. Zpáteční cestu volil Neruda přes Belgii na 
Kolín nad Rýnem, jeda odtud za krásné pohody po parníku mezi půvab- 
nými břehy Rýna až do Mohuče a odtud dráhou do Frankfurtu nad Mo- 
hanem, kde se krátce zdržel. 

Dle feuilletonu „Frankfurt nad Mohanem 11 (Zpomínka z cesty) dne 
14. srpna v „Hlasu" uveřejněného má Frankfurt za město dosti hezké, 
však více zajímavé, než hezké. Zajímavost nalézá hlavně v bohaté historii 
jeho, starobylosti některých částí a budov, z nichž na první místo klade 
staroslavný „ROmer", nynější radnici, kde již r. 1152 v „Kaisersaale" 
korunovační hody německých císařů se odbývaly. Před ROmerem na po- 
svátném Romerberku, jehož židé ani nohou dotknouti se nesměli, bývaly 



324 Bohuslav Čermák: 

prý živé scény o korunovacích, když se nový císař oknem ukazovat 
lidu, podělovanému penězi, vínem, masem a t. d. Naproti ROnieru, v němž 
zlatá bulla císaře Karla IV. o 43 pergamenových listech, obsahujících 
předpisy o volbě a korunovaci císařů, o právech kurfurstů a t. d. co 
vzácný klenot historický se chová, uvádí ještě starobylejší chrám Bartolo- 
mějský, v kterém korunovace se děly a kde též byla volební kaple, nyní 
v sakristiji proměněná. Za Rómerem na malém Pavelském náměstí zmi- 
ňuje se o červeném, v římském slohu stavěném, protestantském kostele 
sv. Pavla, v němž r. 1848 a 1849 známý „Nationaiversamnilung" zasedal,, 
který nás Cechy ostřím meče na sněmy frankfurtské chtěl přivésti. O židech 
tvrdí, že žili zde ve zvláštních svých ulicích za řetězem, jsouce jisté 
hodiuy denní žoldnéři sevřeni, aby ven vyjíti nemohli. V židovské této 
části města dotýká se Neruda chudobného domku s pamětní deskou, ro- 
diště Bórnea, jednoho z nejpoctivějších Němců, jak praví, a tvůrce libe- 
rální žurnalistiky, jakož i nepatrného domu Rothschildů. Na konec zpo- 
míná rodiště Goetheova v elegantním Hirschgrabenu, jeho velkého pomníku 
a na starém hřbitově, částečně zastaveném, též šetrně zachovávaného místa,, 
kde odpočívá matka Goetheova, dobrá „Frau Rath". 

Z Frankfurtu jel Neruda přes Lipsko do Drážďan, kdež se hlavně 
k vůli obrazárně pět dní pozdržel. Edy odtuď do Prahy zavítal, na určito 
nevíme. Dle zmínky v nedatovaném lístku, sleč. Holinové po návratu 
psaném: „Tři neděle jsem byl na cestě, pět neděl v Paříži" zdá se, au 
30. dubna z Prahy vyjel a osm neděl, čili 56 dní v cizině prodlel, pravdě- 
nejpodobněji, že se 24. června do Prahy vrátil a zde sedmý cestopisný 
obrázek o Štraspurku napsal, který, jak zmíněno, 25. června v „Hlasu" 
vyšel a únavou po cestě skrovnou svou obsažnost dobře by vysvětloval. 
Že by jej byl psal v Drážďanech, jest pravdě nepodobno. Dnem 
28. června počal ve feuilletonech „Hlasu* své studie z Paříže, nade- 
psané „Pařížské obrázky", uveřejňovati, z nichž I. „Sn. Notre Dáme" téhož 
dne vyšel. Že tou dobou Neruda již v Praze byl, víme bezpečně 
z divadelního referátu 1. července v „Hlasu" počátečnými pismenami 
jména Nerudova „J. N. - znamenaného, jednajícího o představení V. 
Hugonova „Angela", 28. června odbývaném. V témž čísle „Hlasu* 
uveřejněn II. z „Pařížských obrázků," „Flaneur a ouvrier," načež násle- 
dovaly 3. července III. „Mosaika lidu a života", 7. července IV. „Pů- 
dorys obrázků dalších," 10. července V. „Jak oznamují obchodníci 
pařížští," 16. července VI. „Krámy a trhy," 21. července VII. „Obchod 
\e zboží literárním," 1. srpna VIII. „Povozy", 15. srpna IX. „Restau- 
race", 21. srpna X. „Kavárny", 8. září XI. „Slované v Paříži," 13. r 
16., 19., 29. září a 4. iíjna XII.— XVI. „Divadla 1—5", 9. njna XVIL 
„Paříž v kostelich" a 23. října XVIII. „Vojsko". 

Vydávaje „Pařížské obrázky", věnované J. R. Vilímkovi, r. 1864 
nákladem slovanského knihkupectví J. Nováka a J. R. Vilímka (Tisk K. 
Schreyera a Hynka Fuchse v Praze) samostatně, vynechal Neruda z uve- 
dených feuilletonů VI. a VIL, stáhl IX. a X. dohromady v čís. VIL, 
feuilletony o divadle XII. — XVI. v čís. IX. a přidal nová dvě čísla XII. 
„Polosvět" a XIII. „Na hřbitovech", kterým úhledná, osmerková knížka 
o 106 str. končí. Jeden výtisk přiložil ku své kratičké zprávě ředitelství 



Jan Neruda. 325 

Svatoboru na doklad, že podpory mo udělené svědomitě užil. Z patnácti 
ostatních, neuvedených feuilletouů, během července, srpna, září a října 
psaných, zasluhují zmínky 4. září, 11., 17. a 21. října v „Hlasu" uve- 
řejněné, z nichž první obsahuje přísně odsuzující recensi o lyrickocpické 
básni „ Zví kov" v 5 zpěvích Frant. Vlny, druhý vřelý nekrolog o záhy 
zemřelém professoru na polytechnice, vlastenci Rudolfu Skuherském, třetí 
posudek o Lessingově obrazu „Jan Hus před hranicí", Uměleckou Besedou, 
t. r. založenou, na Zofíně vystaveném, jemuž hlavně chlad vytýká a po- 
slední rovněž posudek o výstavě obrazů v Klementinum, sprostředkované 
německým spolkem pro historii umění, kde obraz Jul. Scholze „Hostinu 
Valdštýnských plukovníků u Trčky" za nejzdařilejší považuje. Z dvanácti 
feuilletonů v listopadu a prosinci psaných zmíniti se zábodno toliko 
o prvním, 1. listopadu v .Hlasu" vyšlém, v němž Neruda pod záhlavím 
„Dramatická škola 41 vřele pro praktickou, skrovnou školu ku vzdělání 
a výchově českého herectva se zasazuje, a štědrovečerním, v kterém po- 
vstáním v království polském těžce strádající Polsce vroucí slzu věnuje. 
Celkem napsal r. 1863 do „Hlasu* 65 feuilletonů. Kromě těch a diva- 
delních referátů tamže nalézáme od něho v III. svazku „Rodinné Kro* 
niky* t. r. báseň „Starý dům" (str. 17), uveřejněnou v „Knihách veršů* 
(2. vyd. 195) a prosu „Čechové na Pere-Lachaise", menší článeček 
o herci Debureau a hudebníku Ant. Jos. Reichovi, který r. 1770 v Praze 
narozen r. 1836 v Paříži zemřel a má na hrobě, pomník, lyrou ozdobený, 
několik kroků od Abelarda a Heloisy (str. 176), a „Jeau-Gaspard De- 
bureau, český šašek v Paříži u delší článek o tomto slavném pierrotu 
Dvořáku, sestavený dle Jules Janinova spisu „Historie divadla po čtyřech 
souš" (str. 251 — 281). Ukončením toho svazku vzdal se posavadní 
redaktor Karel Vít Hof dne 26. září r. 1863 další redakce „Rodinné 
Kroniky", odevzdav ji v ruce Nerudovy. 




Resiané, Slované severoitalští. 

Referuje Adolf Černý. 

ime před sebou zajímavou kniha professora krakovské 
university, J. Baudouiua de Courtenay: Materiály 
k jihoslovauské dialektologii a ethnogratii. I. Resianské 
texty.*) ríc ty hodný svazek, podávající na 488 lexikonových 
stranách bohaté množství materiálu dialektologického a 
ethnografického s největší úzkostlivostí učeného linguisty, 
jehož krajní snahn po věrnosti a přesnosti nejlépe cha- 
rakterisuje 168 stran oprav a doplňku, jimiž své dilo doprovází. V pří- 
tomné knize shrnul a kriticky podal látku, kterouž od r. 1873 sebrsl 
k poznání nářečí a života Resianů, zajisté nejridčejí jmenovaných ze všech 
Slovanů. Kdo ví co bližšího o těchto Slovanech severoitalských a kdo si 
na ně vzpomene? 

V naší literatuře objevili se celkem třikráte: 1. V Dobrovského 
„Slavíně" (1806) uveřejnil A. Pišely článeček „Ueber die Slaven im 
Thale Resía (120 — 127)", jenž jest první tištěnou zprávou o těchto Slo- 
vanech**) — 2. V „Časopise Českého Museum" 1841, str. 341 — 344, 
vytištěny jsou tri dopisy J. Sreznevskčho pod záhlavím „Zpráva o Re- 
zianecb", z nichž však toliko první jedná o vlastních Resianecb. — 
3. V Jelínkově „Slovanském Sborníku" 1884 vysel Článek „Slované 
v Itálii" (překlad polské stati J. Baudouiua dc Conrtenay ze sbor- 
níku „Oguisko, ksiijzka zbiorowa, wydana dla uezezenia 25-Ietniej pracy 
T. T. Ježa"); o Resiauech čte se v něm na str. 85 — 87. — Krom toho 
dotýká se jich krátce Šafařík v „Slovanském národopisn ".***) 

Ostatně celá literatura o Resiauech není obsáhlá; psali o nicb (kromě 
jmenovaných) Jos. Bergmann, Stef. Kocijanéié, Stanko Vraz, B. P. Hasdeu 
(rumunsky), P. S. Valeute a Dr. Giuseppe Loschi (vlašsky). Lví podíl 
v ui má prof. Baudouiu de Courtenay, z jehož četných prací po- 
znáváme Resiany nejlépe a jenž zvláště nářečí resianské podrobil nej- 
dňkladnějšimu studiu. Všichni ostatní spisovatelé (vyjímaje P. S. Valente, 
rodilého Resiana) psali o nicb buď na základě jen krátkého pobytu v Resii 

*) MsTopin.iF.1 ,i.iii w.KH'>':.i'mHiKL.-oa .'[. L ; l . 1 1 ■ [ ; i 1 o .n j i - j i r ,i ;>rm)rpa*iir. I. PeSLmcKir 
itih-tm co6]iíu-i. m, 1^72, 1S73 11 1877 rr., ynopiuouii-n, 11 Hopcne.ii, H. A. lioiy 3 Kl- 
a « - 1, y |> i c ii i. i -k i, iiilioikohiijimii jiji n *o a t, III y -i * m. - A 6 a e n c i; ort. Petrohrad 
1.495. 'Vydala carská Akademie nauk. 

**) První o nich zpráva vůbec, rukopis hraběte J. Potockého z konce 
minulého století, vyšla tiskem v překladu Kopitarově teprve r. 1816. 
(Vatcrl. liliitrer fiir den fistcrr. Kaiserataar, IX., 176—180). 

***) Zajimavo jest, /,« o nich nacházíme Šafaříkúv článek ve varšavské, 
dvoujazyčné (rusko-polské) „Denniei", vydávané Petrem Dubrovským (AonaHm, 

pisnio literackie, pojwbcone pr^r.lmbtum slowianskim, 1812, 109—113). 



Resiané, Slované severoitalští. 327 

nebo pouze dle pramenů — prof. Baudouin de Courteuay však posvětit 
stadia zajímavé této haluzky slovanské mnoho času a píle, nepřestáv na 
jediné návštěvě Resie. Pobýval tam vždy několik neděl v 1. 1872, 1873. 
1890, 1892, 1893 a posléze 1894. Je zkrátka specialistou, v jehož 
pracích zachycen bude pro příští časy naprosto věrný a (jmenovitě pokud 
se týče jazyka) co nejpodrobnější obraz nynějších Resianů. 

Načrtnouti hlavní rysy tohoto obrazu jest účelem našeho článku.*) 

Slované severoitalští v úhrnném počtu asi 35.000 zaujímají Julské 
Alpy a jich výběžky na východ od řek Felly a Tagliamenta, tedy severo- 
východní úhel Itálie, přiléhající k rakouskému Přimoří a Korutanům. 
Žiji pohromadě, ne snad rozptýleni, a souvisí se Slovany rakouskými. 
Administrativně náležejí pěti okresům (distretti) provincie Vidimské (Udine): 
Moggio, Gemona, Tarcento, Cividale a San Pietro. Posledně jmenovaný 
okres je výlučně slovanský, v ostatních žiji spolu s Furlany. V dávnověku 
sahala slovanská sídla nepochybně mnohem dále na západ, aspoň spora- 
dicky, o čemž svědčí místní jména patrně slovanského původu, jako: 
Grradisca, Gorizza, Virko (=: Vrch), Lonca (=: Louka), Monte del Potocco, 
Belgrado, Glaunico atd., anebo aspoň označující slovanské založeni místa, 
jako: Sclaunico, S. Maria di Sclaunico, Pasiau Schiavonesco, Sclavons. 
Do jak dávných dob sahá slovanské osídlení břehů Tagliamenta, lze 
souditi ze jména vesnice „Gradisca", kolem níž skutečně nacházíme zbytky 
pradávného hliněného hradiště, jakýchž jest množství známo u nás, v Lu- 
žici, v Polsku, na Ukrajině atd. Také místní jméno Hradiště, Hrodžiščo, 
Grodzisko, Horodyšče v těch slovanských krajích zhusta přichází. Určiti 
však nelze, kdy se zde Slované usídlili; toliko lze říci, že již nejstarší 
písemné zprávy o Slovanech severoitalských nacházejí je ode dávna usedlé 
skoro v těchže sídlech, jež podnes zaujímají. Tak Pavel Warnefrid, řečený 
také Paulus Diaconus (VIII. stol.), uvádí, že hranicí mezi Slovany a Furlany 
jest most sv. Kvirina, jenž dosud dělí obě národnosti (Ponte di S. Quirino 
fra Cividale e la Schiavonia). Prof. Baudouin de Courtenay soudí z mnohých 
jmen nepopiratelně slovanského původu, že v dávných dobách obývali 
Slované i část rovin, obydlených nyní výhradně Furlany a Vlachy, ale 
byli později plemenem románským zatlačeni do hor, jež jsou v době 
historické a nyní jejich obydlím. 

Slované severoitalští rozpadají se dle jazyka ve čtyři skupiny : 
1. Nejsevernější, Resiané, obývající údolí říčky Resie či Bílé a říčky 
Učje (Učja, vlašsky Uccea), jsou ze všech nejsvéráznější; co do jazyka 



*) Prof. J. Baudouina de Courtenay práce o Resianech (kromě 
ohlááené knihy a jmenovaného článku „Slované v Itálii") jsou: „Oiilit *0HeTiiKii 
pe3BaHCKux roBopoB*, Varšava a Petrohrad 1875. — n Pe3t«ucKÍA KaTHXH3Hc a , 
tamže 1875. — „Pc3i>íi h Pe3&HHe a (CiaBnaiitiKifl Cóophhicl 1876, 223—371). — 

p r.IOTTOJ10rH^eCKÍíl (jHIHTBHCTU*íCCKÍh) 8aMtTKH. I. KOC-ITO no IIOBOAV pOSbflHCKOA 

rapMOHÍH (cosByuin) r.iacHMXi> tf (*n.io.,iorH<iecKÍff 3amiuKii, A. XonaHCKaro, Voroněž 
1876, seš. V., str. 1-16). — „Notte glottologiche intorno alle lingue slavě 
e questioni di morfologia e fonologia arioeuropaea u (Atti del IV Congresso 
ínternazionale degli orientalisti těmito in Firenze nel settembre 1878. Vol. II. 
1881, str. 3—21). — „O GiaBHHaxi, bt> HTa.iiii u (PyccKaa Mmc.il, 1893, 24—46). — 
„11 Catechismo Resiano" (s předmluvou dra. Giussepe Loschi), Udine, 1894. — 



828 Adolf Černý : 

ze všech severoitalských Slovanů nejvíce se odlišují od nářečí jihoslo- 
vansk)'ch. 2. K jihu od nich bydlí Slované, jež Baudouin de Courtenay 
nazývá Terskými dle říčky Torre, slovansky Ter. Ti náležejí k témuž 
odvětví plemene srbo- chorvatského, jež obývá jižní Část Istrie a ostrovy 
Adriatického moře. 3. Od nich na jihovýchod přebývají Slované Svato- 
petrští čili Nedižští, t. j. Slované údolí Nediže (vlašsky Natisone) čili 
okresu di San Pietro al Natisone (zvaného také distretti di San 
Pietro degli Schiavi) a některých přilehlých vesnic okresu Cividale. 
Také jazyk těchto Slovanů jest dosti samostatné různořečí jmenovaného 
dialektu srbo-chorvatského. 4. S nimi na jihu sousedí Slované Staro- 
horští (Stará Gora, Castello del Monte), mluvící jako Slovinci go- 
rických Brd. 

Jména posledních tří skupin jsou pouze knihová, zavedená pro- 
fessorem Baudouinem de Courtenay; Slované těch skupin sami nazývají 
se prostě Slovany (Slovini); také Vlaši a Furlani jim tak říkají (Schiavi, 
Sclafs). Obyvatelé dolin Resijské a Učejské však o sobě toho jména ne- 
užívají, nazývajíce se sami Resiany (Rozojáuuvi).*) Je to název ryze 
geografický, nikterak nesouvisící s ethnografickým původem nebo s ethno- 
grafickými zvláštnostmi Resianů ; původ jména „Resia" jest vůbec temný, 
ale dojista ne slovanský. Podobnost názvů „Resia" a „Russia" dala asi 
vznik podání o původu Resianů od Rusů. Domněnku tu vyslovil nejspíše 
nějaký „učený* 1 Resian — a lid utvořil si myth o svém ruském původu. 
Resiané jsou dle toho prý potomci ruských sběhů (dižoertérje), nebo dle 
jiných potomci ruských vojínů, kteří se tam usadili po nějaké vojně. 
„To bó dsau čantanárju lit" — to bylo asi před osmi sty let, doložil 
Baudouinův vyprávěč! Je to zajímavý doklad, jak z docela nedávných 
událostí (zde patrně z příchodu ruských vojů pod Suvorovem) vznikají 
mythy a pověsti — a jak nespolehlivá a krátká jest dle toho pamét 
lidu (massy), jakož i jak nejasná a nepřesná jsou jeho ponětí o minulosti 
a o rozměrech časových. 

Jak již výše vzpomenuto, bydlí Resiané v údolích říček Resie a 
Učje (t. j. říčky Vlčí)**) mezi 46° 18' — 46° 23' severní šířky a 
30° 53' — 31° 4' východní délky. Dolina resijská jest severnější a větší, 
dolina učejská jižnější a jen nepatrná. Říčka Resia (v jazyku tamních 
Slovanů Bila nebo prostě „wOda tt ) teče na západ do řeky Felly (levého 
přítoku Tagliamenta), i je tedy údolí resijské otevřeno k Furlaoňm. 
Potok Vlčí teče od severozápadu na jihovýchod, spojuje se na hranici 
rakouské s Bílým potokem (rio Bianco) a s ním ústí do Soče; je tedy 
dolina učejská otevřena k rakouským Slovincům. 

Dolina resijská nepřiléhá na severu k hranicím rakouským ; k severu 
od ní jsou ještě dvě údolí, Rakoljana a Doňa (Dogna), obydlené nyní 
plemenem románským. Že i ty byly kdysi obydleuy Slovany (Resiany), 



*) Jižní jich sousedé, Srbochorvati okresu gemmonského a tarcentského, jim 
říkají Biéjaúe, t. j. obyvatelé údolí říčky Bělé, Bílé (Resie). 

**) Obyvatelé doliny učejské jsou potomci vystěhovalou osojanských, kteří 
se tu dle lidového podáni asi před sto lety (každým způsobem dosti pozdé) 
usadili a tak založili rozptýlenou ves Učji. 



Resiané, Slované severoitalští. 329 

dokazují místní jména: Cregnedul (patrně „krajní důl"), Patoch („potok"), 
Bieliga a j. 

Do údolí resijského s hranic rakouských shlíží Monte Ganino (Tjaníu, 
bdra Tjanýnava, 2650 m.) a ohraničují je vrchy a vyvýšeniny „Dul" čili 
„Dou", také „tá pod Zlebmi", dále „Horíne Běrdo", „Láškin Kolk" 
nebo „Kouk" (chlum)*) Osrídak, Nyska Hlava, Baba atd.**) Do říčky 
Resie vtéká Stihy potok, Láški potok, Girkúni pfltók (církevní, t. j. ko- 
stelní), Žahuněč a jiné bystřiny. 

Administrativně tvoři Resie (totiž obě doliny) uzavřený celek — 
jedinou oblast, širší obec nebo jak bychom přeložili vlašský úřední název 
„courané", náležející k mužackému okresu (distretto di Moggio) i okruhu 
(circondario di Moggio) a s ním k furlanské čili vidimské provincii 
(proviucia del Friuli, provincia Udinese). 

Také v ohledu církevním jest Resie zcela samostatná. Resiané jsou 
katolíci, a patrně velmi nábožní katolíci : majít 5 kostelů a jednu kapli. 
Parní kostel jest v Rávanci — „cirku od Maríje vérdjine", při němž 
bývali 4 knězi: „kanónyh", „plaván" (farář) a dva kaplani (kapalán); 
nyní pouze farář a kaplan. Filiální kostely jsou v Bílé, Nivě, Osojanech 
a Stolbici; kaple na planině Karnici (v níž se jen jednou nebo dvakrát 
do roka slouží mše pro pastevce). Patronem Resie jest „svéti Šan Džorč" 
(sv. Jiří), jehož „církou" jest v Bílé. 

Resijská oblast zaujímá 119*8 km. 2 , z nichž však sluší přes polovinu 
odečísti na neplodné hory, kameniska a jiné neobdělatelné pozemky, 
a rozpadá se ve čtyři obce (frazione), kteréž jsou: Bila (San Giorgio), 
Niva, Osojane a Solbica. Tak rozdělena jest resijská oblast admini- 
strativně, ale lid rozeznává v ní (kromě několika samot) více osad, jimž 
dává tato jména: Bila (první resijská vesnice, vystupuj e-li se do údolí 
proti proudu Resie; vlašsky S. Giorgio), v lidových hovorech prostě též 
„was" (ves), Lípavac, Rávanca a Krížaca***) (tři nepatrné osady 
pohromadě), Solbica, Niva, Hózd, Líštjaca (obě náležející admini- 
strativně k Nivě), Osojane a Učja (tvořící úředně jednu obec). Všecka 
obydlí nacházejí se ve středních pásech údolí ; dole jsou kameniska, jimiž 
si razí cestu Resia, nahoře pak holé, těžko přístupné horské hřbety a pláně. 

Stanko Vraz (v Dennici Illirské 1841) odhadl počet Resianů na 3000, 
Sreznevskij udává číslo 2767, roku 1848 bylo jich dle Bergmanna 2879. 
Při sčítání z posledního prosince 1871 napočteno jich 3275, r. 1881 
okrouhlým číslem 3703, r. 1889 pak 4027. Z nich však asi čtvrtina 
odchází do ciziny za chlebem, tak že stálých obyvatelů obou dolin jsou 
sotva 3000. Vysvítá to z čísel, kteráž vyjímám v nedostatku novějších 
dat ze statistiky z r. 1871. Koncem r. 1871 bylo 



*) Furlanům (nejspíše potomkům dřevních Karnů, smíšených s živlem 
románským) říkají Resiané „Láhi" nebo „LáŠki". 

**) Jsou tedy od světa odděleni horami, i jest velmi případné, říkaji-li 
„simce viláža" (vylézá) místo „slunce vychází". 

***) Dle lidové etymologie prý se tak nazývá proto, že její obyvatelé roz- 
pínali Krista na kříž: „ni so křížali boha". 



n n 
n n 



330 Adolf Černý : 

z přítomných bylo 
přítomných: nepřítomných: mužů: žen: 

v obci Bílé 527 — 128 201 — 326 

Nivě 495 — 122 206 — 289 

„ Osojanech (s Učjí) . . 929 — 293 385 — 54-1 

Solbici . . . . . . 586 — 195 245 — 341 

úhrnem . . 2537 — 738 1037 — 1500*) 

Jazyk Resianů zaujímá dle bádání prof. Baudouina de Oourtenay 
zcela samostatné místo mezi nářečími jihoslovanskými. Lze v něm 
rozlišiti dva živly: slovanský a cizí. Přihlížíme- li pouze k živlu slovan- 
skému, náleží resijský jazyk k západní skupině nářečí jihoslovanských, 
totiž ke skupině srbo-(chorvatsko-)slovinské. Těžko říci, je-li 
bližší slovinčine či srbochorvatštině. Ze slovinských podřečí nejvíce se 
blíží podřečím jihovýchodním, zachovávaje jako ona souhlásky Je, g, h, ch 
před i beze změny a přenášeje přízvuk se slabiky původně pří zvučné na 
předchozí dlouhou slabiku. Ku podivu, že naopak nenacházíme podobné 
shody s nářečím sousedních gorických Slovinců; částečně vysvětluje se 
to tím, že s nimi nejsou v přímém styku — jak víme, jest údolí resijské 
právě v tu stranu uzavřeno horou Caninem. Přirovnáváme-li resijský jazyk 
k nářečím srbo-chorvatským, shledáváme, že stojí nejblíže dialektu zá- 
padnímu, t. zv. „čakavštině". Srbochorvatštině ostatních Slovanů severo- 
italských více se blíží, než nářečí sousedních Slovinců gorických, ale liší 
se od ní ku př. hned nedostatkem vlastních dvojhlásek (diftongů). Ode 
všech ostatních dialektů jihoslovanských však ji dělí cizí, neslovanský 
živel. Je to harmonie (spodobování) samohlásek, cizí všem nářečím slo- 
vanským. Pozorujme tyto příklady: žaná (= žena), dat. sing. žoen&, 
gen* pl. žinl — kolcenO, plur. kulina — uistit (nésti), naslá (nesla), nisli. 
Tu jest patrný rozhodující vliv hlavní, abychom řekli vládnoucí samo- 
hlásky na ostatní, které se jí spodobují dle zákona harmonie samohlásek* 
cizího v jazycích slovanských, ale tvořícího hlavni fonetickou zvláštnost 
jazyků finských a vůbec turanských. Převládající slabikou v těchto jazycích 
jest sice vždy první, zároveň kmenová slabika slova, ale ta mívá v ně- 
kterých nářečích turanských zároveň přízvuk, a pak při vlivu na slovanštinu 
v době, kdy měla ještě pohyblivý přízvuk, zcela přirozeně zaujala pří- 
zvučná slabika úlohu slabiky, rozhodující o zbarvení ostatních samohlásek 
slova. Tyto úvahy o harmonii samohlásek v jazyku resijských Slovanů 
a dále úplně neslovanské fysiognomie většiny Resianů**) vedly professora 
Baudouina de Gourtenay k hypothese, že Resiané jsou směs Slovanů 
s nějakým úlomkem plemene turanského. Vlivem románským na- 
prosto nelze ty zvláštnosti vyložiti; neníť v nářečí sousedních Furlanů 
ani Vlachů nížiny benátské ni harmonie samohlásek, ni „temných" samo- 
hlásek, jako v resijštině, ale za to různé diftongy, resijštině úplně cizí. 
Možnost vlivu turanského lze připustiti z historie t. z v. „stěhování ná- 



*) R. 1889 však bylo ze 4027 obyvatelů doliny Resijské a Učejské 2063 
mužů a 1964 žen. 

**) Vlas černý, hustý, oko černé, ohnivé, obličej podlouhlý, plef naolivo- 
vělá, orli nos — vše to ukazuje na smíšenou rasu. (Fr. Musoni.) 



Resiané, Slované severoitalští. 331 

rodů - , jak poznamenává k Baadouinově hypotbese D. Trstenjak. Může 
být, že zůstaly v těch končinách zbytky Avarů, kteří, jak Paulus Diaconus 
připomíná (De gestis Longobardorum iibri VI.; liber IV., cap. 19.), 
přišli r. 663 na prosbu longobardského krále G-rimoalda pokořit jebo 
nevěrného vojevůdce Lupa, s nímž se tři dni potýkali na miste, „qui 
Fluvius dici tur". Také Bulhaři, kteří přišli s Longobardy, mohli se tam 
dostati.*) Znamenitý lingvista a historik rumunský, B. P. Hasdeu**) zase 
soudí na vliv Keltský, jejž prof. Baudouin de Courtenay také připouští. 
Na tento vliv ukazují resijské číslovky, jež se ve vyšších desítkách 
skládají dle soustavy bidecimální, dvacítkové, podobně jako ve frančině 
(quatre-vingts). Šedesát uřekne se resijsky „tríkradwájsti" (tríkradwújsti, 
tríkradwjísti), t. j. třikrát dvacet, osmdesát — -štírkradwájsti" (stírkrad- 
wújsti, štírkradwjíste), t. j. čtyřikrát dvacet. Přidáváním jedné až deva- 
tenácti k 60 nebo 80 povstávají čísla od 61 do 99. Tedy: 61 = tríkrad- 
wújsti nu dán ; 78 =: tríkradwájsti anu Řsanajst ; 92 — štírkradwújsti nu 
dwánijst. Podobně čísla blízká 80 nebo 100, lze naznačiti odčítáním. 
Ku př. 78 = štírikrat dwájsti maňi dwá, 99 := stu maňi dán. Budiž 
tomu jakkoliv, tolik lze říci, že na jazyk resijských Slovanů měl 
vliv nějaký cizorodý živel, a to živel nerománský. 

K bližší charakteristice jazyka vytýkáme ještě některé jeho zvláštnosti. 

Jsou to, pokud se týče jeho fonetické (zvukové) stránky, hlavně 
temné samohlásky 6, ce % ú, y. Při pronášení těcblo hlásek spoušti se 
ohryzek (Adamovo jablko) co nejhloub, hrtau se napne a jazyk přijde 
mezi zuby. Tjm nabývají pronášené samohlásky zvláštního temného, dutého 
zbarvení, upomínajícího na charakter samohlásek, pronášených hlucho- 
němými. „A skutečně," praví prof. de Courtenay, tt slyšíme-li Resjany 
z daleka..., mohli bychom se někdy domnívati, že to hovoří hluchoněmí. 11 
Samohlásky ty je těžko popisovati; přibližně lze říci, že se o podobá 
francouzskému eu nebo něm. ó, oe jest bližší zvuku e nežli zvuku o, ti se 
blíží francouzskému u (něm. ů), y pak ruskému u — ale ovšem s oním 
zvláštním temným, dutým přibarvením. Kromě těchto osobitých samohlásek 
má nivský dialekt ještě nosové e (e), jehož nosový přízvuk se však 
nestupnuje teprve ku konci samohlásky jako při polském e, nýbrž jest 
rovnoměrně rozdělen po celém zvuku (ku př. umgrjen = umírám). 

Go se týče souhlásek, sluší připomenouti: l jest obojetné jako 
v češtině, srbochorvatštině a krajinské slovinštině. Kromě našeho v má 
prof. de Courtenay ve svých resijských textech ještě široké w, jímž 
značí zvuk bilabialního, čistě retního „v" (kdežto naše „v" jest retozubní), 
jako jest anglické „w" nebo neslabičné u ku př. v běloruštině anebo,. 
abychom nešli daleko, ve východočeském dialekte (leu^ — lev, hlauní — 
hlavní). Jako srbochorvatština má i resijština zvláštní měkké n t u a „d a 



*) Paulus Diaconus, lib. II, 2tí: Ceterum est Alboin multos eecum 
ex diversis, quos vel alii reges, vel ipse ceperat, gentibus ad Italiam adduxisse r 
unde usque hodie, in quibus habitant, vicos Gepidos, Bulgares, Sarmatas, 
Panonios, Snavos, Noricos appellamus. 

**) „Baudouin de Courtenay si dialectul slavo-turamc din Italia. Cum s'aů 
introdus slavif»mele im limba roinána?" (Coluinna luí TraYan, ročník VII. r 
Bukurešť 1876, 448—463). 



332 Adolf Černý: Resiané, Slované severoitalští. 

(ti* dj) f z nichž první odpovídá srbskému h (chorv. é)*) a jest střední 
zvuk mezi „t" a „č", ale bližší k „f, druhé pak srbskému i> (chorv. 
dj, gj) a jest mezi „ď tt a „dž tt , ale blíže prvnímu. Kromě toho má 
resijština i dz a dž, poslední skoro jen ve slovech původu románského. 
Prof. Baudouin de Gourtenay má ještě řadu zvláštních písmen pro různé 
jemné odstíny hláskové, ale těch můžeme pominouti. 

V resijštině není stálého přízvuku, jako jest v češtině a lužické 
srbštině na první a v polštině na předposlední slabice; přizvuk resijsky 
odpovídá prvotnímu přízvuku jihoslovanskému, jejž z ostatních dialektů 
jihoslovanských nejlépe zachovala „čakavština u . Z nemnohých úchylek od 
původního jihoslovanského přizvukování jednu, a to hlavní, jsm* již výí* 
vytkli : že totiž původně přízvučná, ale krátká slabika pozbývá v nynj|& 
resijštině přízvuku, stojí-li před ni dlouhá slabika (původně nepřízvočaá); 
ta nyní strhuje na sebe přizvuk. V resijských textech ozuacuje prof. 4* 
Courtenay krátkoa přízvucnou slabiku \ poněkud prodlouženou slabika ' 
a rozhodně dlouhou přízvucnou A. 

Gramatické zvláštnosti resijštiny jsou společný všem dialektům 8rb{K 
chorvatským: je to užívání dvojného čísla, aoristu (jedooduchého minulého 
času — v resijštině jen archaisticky přicházejícího) a tvoření budoucího 
času pomocí slovesa chtíti (con, éoeš, éoe — coemti, čata, óejo — 
dvojné číslo: cowá, čatá, čatá). 

O číslovkách byla již řeč. Zde jen ještě připomínáme, že něktifé 
desítky tvoří se z jednotek a slova „red u .(řad:=: 10), tedy: čtyřiceti 
4X10 = čtyři řady zz „štíři rédi a , zkrátka „štrédi"; podobno padesát 3: 
paterdú. Takto počítají však jen ženy a děti : mužští užívají resijský* 
číslovek jen do 30, jinak počítají vlašsky nebo furlausky. 

To jsou společné znaky a zvláštnosti jazyka resijských SlotafiL 
Ale byt jí mluvilo jen něco kolem 3000 lidí, přec netvoří resijština SMlo 
jednolitou skupinu jazykovou bez edstínů. Resiané sami rozeznávají 1$ 
odstínů resijštiny — dle toho mluví se v každém jednotlivém 
jiným různořečím. Baudouin de Courtenay shrnuje tyto jemnější o 
jazykové ve 3 skupiny. Dle toho má resijština 3 hlavní dialekty: bělskgtf i; 
jímž se mluví v Bílé a v části Lípovce; 2. nivský, jímž mluví obyvaHJT ■ j 
Nivy, Solbice, Rávance, Krížac a ostatní části Lípovce; 3. osojtfef 



s učejským. Bělský dialekt svými fonetickými zvláštnostmi se dosti ostí* í 

odlišuje od ostatních různořečí resijských. Jest jaksi nejkonservatímQil ř 

ze všech. Tak ku př. zachoval prvotní rozdíl souhlásek g a fc, kdaft* •" 

v ostatních dialektech resijských přešlo n g u v „h u . Dále nemají samo- 7 

hlásky té temuosti jako v ostatní resijštině, ba temné u a y nadobro ^ 

schází - (Dokončení.) *-■ 



') V resijských textech budeme také psáti č. 



T h a i s. 

Napsal Anatole France. Přeložila Anežka Schulzová. 
Pokračován i. • 

Hostina. 

Jvž, provázena Pafnuce m, Tbais vešla do bodovni siné, 
hodovníci většinou spočítali již na lehátkách, před atolem, 
jenž byl pokryt zářícími příbory. 

Uprostřed stolu zvedala se stříbrná nádoba, nad níž 
klonili se čtyři saiyrové, nahýbajíce konvice, odkud ua 
vařené ryby tekla jícha, v které plovaly. 

Když Tbais vešla, se všech stran ozvaly se pozdravy : 

.Pozdrav sestře Cnaritek!* 

.Pozdrav Melpomeně mlčeli vé, jejíž pohledy dovedou vyjádřiti vše!" 

„Pozdrav milence bohfi i lidí!" 

„Tak vroucně toužené!" 

.Té, jež dává utrpení a uzdraveni !" 

.Perle z Rakotis!" 

.Růži z Alexandrie!" 

Netrpělivě čekala, až přival pochval odteče, pak pravila Kottovi, 
svému hostiteli : 

„Lncie, přivádím ti mnicha z pouště, Panince, opata z Antinoé ; jest 
to veliký světec, jehož slova páli jako oheň." 

Lucius Anrelius Kotta, prefekt loďstva, povstav, pravil: 

.Buď mi vítán, Pafnuci, ty, jenž hlásáš víru křesťanskou. I já sám 
mám jakousi údu ke kultn od této doby císařskému. Božský Konstantin 
tvé souvěrce postavil do první řady přátel císařství. Moudrost latinská 
skutečně by mela přijati vašeho Krista do našeho Pantheonu. Vsak ne- 
mluvme o lom. Pijme a radujme se, dokud k tomu čas." 

Starý Kotta mluvil takto s vážným klidem. 

Právě pracoval na novém vzoru galéry a dokončoval šestou knihu 
dějin Kavthaga. Jist, že nezmařil ani due, byl spokojen s sebou i s bohy. 

.Pafnuci," dodal, „vidíš zde muže hodné, aby byli milováni: Zdu 
Hermodor, velekněz SerapidQv, zde filosofové Borion, Xicias a ZenotliemU, 
básník Kallikrat, mladý Chereas a mladý Aristobul, oba synové milého 
druha mého mládí; a blízko nich Filina a Drosé, jež veliké chvály hodný 
jsou pro svou krásu." 

Nicias objal Pafnuce a zašeptal mu do ucha: 

„Varoval jsem tě, milý bratře, před moci Venušinou. Sladká vláda 
její přivedla tě sem přes vůli tvoji. Poslyš, jsi muž pln zbožnosti, ale 
neuzuáš-li, že Veuuše jest matka bohfi, zkáza tvoje jest jistá. Věz, ze 
starý matkemalik Melantbus říkával: Bez pomoci Venuši uy nemohl bych 
dokázati ani vlastnosti trojúhelníku." 



Tnais. 335 

Dorion, jenž chvíli pozoroval nově příchozího, náhle zatleskal do 
dlauí a s obdivem zvolal: 

„Toí on, milí přátelé! Jeho pohled, jeho vous, jeho snknice: tot 
on sám! Sešel jsem se s ním v divadle, když naše Thais okazovala svá 
rozkošná ramena. Zuřivě se rozčiloval a mohu doznati, že mluvil velice 
prudce. Jest to počestný muž : bude proti všem nám útočiti, výmluvnost 
jeho jest hrozná. Je-li Markus Platonem křesťanů, Pafnuc jost jejich 
Demosthenes. Epikur ve své zahrádce nikdy neslyšel nic podobného." 

Filina a Drosé očima pohlcovaly Thaidu. 

Měla v rusých kadeřích věnec z bledých fialek, jež každým květem 
v bledším odstínu připomínaly barvu jejích zornic, tak že zdálo se, že 
květiny jsou pobledlé oči a oči zářící květy. 

Byl to zvláštní dar této ženy : vše na ní žilo, vše mělo duši a harmonii. 

Šat její, barvy malvové se zlatým lemováním, vláčel se dlouhými 
záhyby s půvabem téměř tragickým; nic ho nejasnilo, ani náramky, ani 
náhrdelník, a všechna skvělost její ozdoby byla v nahých ramenou jejích. 

Obdivujíce se bezděky šatu a účesu Thaidinu, obě přítelkyně její 
přece nemluvily s ní o tom. 

„Jak jsi krásná !" pravila ji Filina. „Nemohla jsi býti krásnější, 
kilyž jsi přišla do Alexandrie. Přece moje matka, jež se pamatovala, 
že tehdy tě spatřila, říkala, že málo žen bylo hodno, aby k tobě se 
přirovnaly. 

„Kdo jest tento nový milenec, jehož jsi nám přivedla?" tázala se 
Drosé. „Má vzezřeni podivné a divoké. Kdyby sloni měli kazatele, 
jistě by takto vypadali! Kde, Thaido, jsi našla přítele tak divokého? 
Snad mezi troglodyty, kteří žijí pod zemi a jsou úplně zčernalí kouřem 
z Hadu?" 

Ale Filiua položivši Drosé prst na ústa pravila: 

„Mlč, tajemství lásky mají zůstati tajemstvím, a není dovoleno znáti 
je. Já ovšem byla bych radši, aby líbala mě ústa kouřící se Etny, než 
rty tohoto muže. Ale naše sladká Thais, jež jest krásná a zbožňování 
hodná jako bohyně, musí jako bohyně vyslyšeti všechny modlitby, nikoliv 
pouze prosby mužů roztomilých, jako činíme my. u 

„Mějte se na pozoru obě," pravila Thais. „Jest to mag a kouzelník. 
Slyší i slova tiše pronesená, ba čte i myšlénky. Vyrve vám srdce, když 
budete spáti; místo něho vloží vám do prsou houbu, a nazejtří, až na- 
pijete se vody, umřete zalknutím." 

Spatřila, jak zbledly ; obrátila se k nim zády a usedla na lože vedle 
Pafnuce. 

Hlas Kottův, velitelský a laskavý, náhle přehlušil polohlasnou roz- 
mluvu : 

„Přátelé, zaujměte svá místa! Otroci, nalejte víno s medem!" 

Pak hostitel zvedl pohár a připil: 

„Připijme nejprve božskému Konstantinovi a geniu říše. Vlast nutno 
klásti nejvýše, i nad bohy; obsahujet je v sobě všechny." 

Všichni hodovníci pozvedli k ústům plné poháry. 

Jediný Pafnuc nepil, poněvadž Konstantin pronásledoval církevní 
usnesení Nicej3ká, a poněvadž vlast křesťana není z tohoto světa. 

23* 



336 



Anatole France: 



Dorion, napiv se, zašeptal: 

„Co jest vlast? Tekoucí řeka. Břehy její stále se mění a vlny stále* 
se obnovují." 

„Vím, Dorione," pravil prefekt loďstva, „že malou váhu přikládáš 
těmto cnostem občanským, a že dle názoru tvého muž moudrý má žíti 
vzdálen takových věcí. Já myslím, že počestný muž neměl by si žádati 
ničeho, leda aby plnil vážné úřady ve státě. Stát jest velice krásná véc.^ 

Hermodor, velekněz Serapidův, ujal se slova: 

„Dorion otázal se, co jest vlast. Odvětil bych: vlast, toť oltáře bohů 
a hroby předků. Jsme spoluobčany společnými upomínkami a touhami." 

Mladý Aristobul přerušil Hermodora: 

„U Kastora, dnes jsem spatřil krásného koně! Patří DemofontovL 
Hlavu má úzkou, malé čelisti a dlouhé nohy. Krk nese hrdě vztýčený 
jako kohout." 

Ale mladý Ghereas potřásl hlavou. 

„Není to kůň tak dobrý, jako pravil Aristobul. Má příliš úzké 
kopyto, spínka na podkově tluče o zemi, zvíře záhy bude zmrzačeno.* 

Pokračovali ve své rozmluvě, když Drosé vykřikla pronikavé: 

„Hé! Málem byla bych spolkla kůstku delší a ostřejší než jehlice. 
Na štěstí v čas vytáhla jsem ji z hrdla. Bozi mě milují!" 

„Neřekla jsi, Drosé, že bozi tě milují?" otázal se Nicias s úsměvem. 
„Mají tedy chyby společné s lidmi. Láska u toho, jenž ji pociťuje, jest 
podmíněna citem vnitřní bídy. Láskou jeví se slabost bytostí. Láska, jir 
pocitují k Drosé, jest velikým důkazem nedokonalosti bohů." 

Při těchto slovech Drosé velice se pohněvala: 

„Nicie, co tu pravíš, jest nesmyslno a nevhodno. Ostatně jest v tvé 
povaze, že nerozumíš tomu, co se mluví, a odpovídáš slovy prostými 
všeho smyslu." 

Nicias ještě se usmíval: 

„Mluv, mluv, drahá Drosé! At řekneš cokoliv, nutno ti děkovati 
vždy, otevřeš-li ústa. Tvé zoubky jsou tak krásné!" 

V tom vážný stařec, nedbale oděn, zvolna kráčeje a maje hlavu 
vysoko vztýčenu, vešel do síně a pohledem klidným přehlédl hodovníky. 

Kotta kynul mu, aby usedl podle něho, na vlastní lehátko jeho. 
Pravil mu: 

„Eukrite, budiž mi vítán! Sepsal jsi tento měsíc nové pojednáni 
filosofické? Počítám-li dobře, bylo by to dílo devadesáté a druhé, jež 
vyšlo ze třtiny Nilské, kterou ovládáš rukou umělou. 11 

Eukrit odvětil, hladě si bílé vousy: 

„Skřivan jest stvořen, aby pěl, a já jsem stvořen, abych chváliL 
bohy nesmrtelné." 

Dorion. 

„Pozdravme s úctou v Eukritovi posledního stoika. Vážný a bělo- 
vlasý pozvedá se mezi námi jako obraz předkův ! Jest osamělý uprostřed 
davu lidského a pronáší slova, jichž nikdo neposlouchá! 



Thaia. 337 

Eukrit. 

„ Klameš se, Dorione. Filosofie cnosti není mrtva na tomto světě. Mám 
drahně žáků v Alexandrii, v Římě a v Caři hradě. Většina otroků a sy- 
novců Césarových posad umí sebe ovládati, žíti svobodně a v odříkání 
se všeho, nživati blaha bez mezi. Mnozí oživili v sobě příklad Epikteta 
a Marka Aurelia. Ale bylo -li by pravda, že cnost pro vždy pohasla na 
zemi, v čem tato ztráta dotýkala by se mého štěstí, když zajisté nezáleží 
na mně, trvá-li cnost nebo zaniká- li ? Jedině blázni, Dorione, kladou bla- 
ženost svou mimo hranice své moci. Nežádám si ničeho, co nechtějí bozi, 
a žádám si všeho, co oni chtějí. Tím činím se jim podobna a jsem 
uéasten jejich neomylné spokojenosti. Zanikne-li cnost, souhlasím, aby 
zanikla, a tento souhlas plni mě radostí jako nejvyšší výsledek mého 
rozumu nebo mé odvahy. Ve všem moje moudrost bude napodobovati 
moudrost boží, a napodobení bude přesnější než vzor; vyžadovalat větši 
péče a většího namáhání." 

Nicias. 

„Rozumím. Souhlasíš s Prozřetelností nebeskou. Ale záleží-li cnost 
tvá jen v namáhání, Eukrite, a v usilování, jímž žáci Zenonovi chtějí 
učiniti se podobny bohům: žába, která nadýmá se, aby dosáhla takové 
šířky jako býk, koná arcidílo stoicismu." 

Eukrit. 

„Nicie, posmíváš se a, jako obyčejně, vynikáš v tom. Ale kdyby býk, 
o němž mluvíš, skutečně byl bůh, jako Apis, a jako onen býk podzemní, 
jehož velekněze zde vidím, a kdyby žábě skutečně se podařilo vyrovnati 
se mu, neměla-li by skutečně více sily než onen býk a ubránil-li bysi 
se, abys nepohlížel s obdivem na zvíře tak důmyslné?" 

Čtyři sluhové přinesli na stůl kance posud pokrytého štětinami. 
Selátka, z těsta pečená, kupila se kolem zvířete, jako by chtěla je cucati 
a označovala takto, že jest to samička. 

Zenothemis ukázal na mnicha: 

„Přátelé, host jeden sám přišel k nám. Proslulý Pafnuc, jenž v poušti 
tráví život poustevnický, neočekávaně zavítal mezi nás." 

Eotta. 

„Rci lépe, Zenotheme. První místo náleží jemu, poněvadž přisel bez 
pozvání." 

Zenothemis. 

„Proto, milý Lucie, jest nám uvítati ho se zvláštním přátelstvím 
a vyhledávati, co by mu bylo nejpříjemnější. Však jisto, že takový muž 
méně dbá páry vystupující z pokrmů, než vůně krásných myšlének. Za- 
vděčíme se mu zajisté, převedeme-li rozhovor na nauku, již hlásá, a jež 
jest učeni Ježíše ukřižovaného. Go se týče mne, bylo by mi to tím víta- 
nější, že toto učeni velice mě interessuje množstvím a rozmanitostí svých 
allegorií. Pronikneme-li k duchu slova, seznáme, že jest plno pravdy 
a jsem přesvědčen, že knihy křesťanů jsou bohatý božskými zjeveními. 



338 Anatole France: 

Ale nepřikládám, Pafuuci, touž cenu kuihám Židův. Neblahou věci zdá 
se mi onen zápas mezi mocností světlou a temnou. 

Adam a Eva, první muž a první žena, žili šťastni a nazi v zahradě 
Edenu, když Javeh pojal úmysl, že chce jimi vládnouti; jal se děsiti 
ubohé ty děti příšernými zjeveními, hrozbami a hromem. Adam a Eva, 
cítíce stín jeho nad sebou, tiskli se druh k druhu a láska jejich zdvojila 
se strachem. 

Had se zlatými křídly, jenž kolem stromu vědění ovíjel se v azurové 
spirále, pocítil k nim soucit, a umínil si, že je poučí, aby majíce věděni, 
rozeznali pravdu ode lži. Tento záměr vyžadoval vzácného důmyslu ; 
slabost prvního párku lidského uváděla hada téměř do zoufání. Vsak 
démon přece se pokusil o uskutečnění svého úmyslu. Přiblížil se k tvorům 
lidským a vábil zrak jejich skvělosti svého krunýře a leskem křídel. Pak 
jal se poutati jejich ducha, dělaje před nimi tělem svým přesné obrazce : 
kruh, spirálu, ellipsu, jejichž vlastnosti obdivu hodné od té doby Řekové 
seznali. Ale když had promluvil a jal se kázati pravdy nejvyšší, ty, jež 
není lze dokázati, tu poznal, že Adam, stvořen z rudé hlíny, byl povahy 
příliš nízké, aby pochopil tyto jemné myšlénky, a že Eva, naopak, něž- 
nější a citlivější, spíše byla jim přístupna. Proto poučoval ji v nepřítomnosti 
jejího muže, aby první ji zasvětil do pravdy." 

Dorion. 

„Dovol, Zenotheme, abych tě přerušil. Mythus, jejž jsi nám vypra- 
voval, připomíná mi episodu z boje Pallady Athény s obry. Ale slova t\\* 
vzbudila ve mně velikou pochybnost o intelligenci a dobré vůli hada. 
Kdyby skutečně byl znal pravdu, byl by chtěl svěřiti ji ženské hlavičce, 
neschopné, aby ji pojala? Myslím spíše, že byl nevědomec a lhář, a že 
vyvolil si Evu, poněvadž bylo snadněji svésti ji, a že Adamovi přikládal 
více rozumu a rozmyslu." 

Zenothemis. 

„Věz, Dorione, že nikoliv rozmyslem a rozumem, ale citem dospívám* 
k pravdám nejvyšším a nejčistším. Proto ženy, obyčejně méně přemýšlející r 
ale citlivější než muži, snadněji povznášejí se k poznání věci božských. 
V ženě jest dar prorocký, a nikoliv bezdůvodně představují se někdy 
Apollon a Ježíš oděni jako žeuy, šatem vlajícím. Had učitel, přes tvrzeni 
tvé, Dorione, byl proto moudrý, dávaje přednost Evě bělejší než mléko 
a než hvězdy, před hrubým Adamem. 

Eva pokorně uposlechla a dala se vésti k stromu poznání, jeho/ 
větve vypínaly se až k nebesům a duch božský kropil je rosou. Strom 
ten byl pokryt listy, jež mluvily všemi jazyky příštího lidstva a hlasy 
jejich pojily se k dokonalé harmonii. Bohaté ovoce těm, již je požívali, 
dávalo znalost kovů, kamenů, rostlin, jakož i zákonů fysických i mravních ; 
ale ovoce to bylo ohnivé, a kdož báli se utrpení a smrti, neodvážili se 
přiložiti je k ústům svým. 

Vyslechnuvši poslušně naučení hadova, Eva vznesla se nad všední 
strach a přála si okusiti plodů, jež uděluji poznání boha. Ale aby Adam, 
jehož milovala, nebyl pak níže než ona, ujala ho za ruku a dovedla ho 
k zázračnému stromu. Tam utrhnuvši jablko ohnivé, ukousla z něho a pak 



Thais. 33» 

podala je svému druhu. Však Javeb, jenž se procházel zahradou, pře- 
kvapil je a velice rozhněval se na ně. Udeřil na ně vší mocí svou. 
Ovoce vypadlo z ruky mužovy a žena, vrhnuvši se kolem krku nešťast- 
níka, pravila mu: „Chci zůstati nevědomá a trpěti s tebou." A Adam 
a Eva a všechno pokolení jejich z ostal o v nevědomosti. Ale na štěstí 
mezi Řeky objevili se lidé důmyslní, jako Pythagor a Platon, již silou 
genia objevily ony obrazce a myšlénky, jež nepřítel Javehův marně po- 
koušel se vštípiti první ženě. Duch hada byl v nich, proto had jest v úctě 
u Atbenanů. Konečně v době nejuovější, v podobě lidské, objevili se tri 
duchové vznešení, Ježíš z Galileje, Basi lid a Valentin, jimž bylo dáno, 
aby utrhli plody nejskvělejší s onoho stromu vědění, jehož kořeny pro- 
tínají zemi a jehož koruua sahá až k nebesům. a 

Dorion. 

, Ježíš objevil tajemství, jež zůstala skryta Pythagorovi a Platonovi 
a všem filosofům řeckým, i božskému Epikurovi, jenž zajisté zbavil člo- 
věka všech hrůz a běd pozemských. Nebot věda a přemítáai jsou jen 
první stupeň vědění a jen vzrušení vede k pravdám věcným." 

H e r m o d o r. 

„Pravdu máš, Dorioue, duch živí se vzrušeuíin jako cvrček rosou. 
Nebo rceme raději : pouze duch jest schopen úplného nadšení. Jeť člověk 
trojaký, záležeje z těla hmotného, z duše sice jemnější, ale přece také 
hmotné, a pak z ducha neporušitelného. Když, vyšed z těla svého, jako 
z paláce, jenž náhle osaměl a ztichl, a prolétnuv zahradami duše své, 
duch pohrouží se v boha, užívá blaha smrti předběžné, nebo spíše života 
příštího; nebot zemříti, toť žíti, a v tomto stavu jest účasten zároveň 
radosti nekonečné a vědění absolutního. Jest dokonalý." 

Nicias. 

„Toť obdivu hodno. Ale abych řekl pravdu, llcrmodore, nevidím 
velikého rozdílu mezi vším a ničím. Zdá se mi, že není aui slov pro 
označeni tohoto rozlišení. Nekonečnost hrozně se podobá pouhému nic: 
oba tyto pojmy jsou nepochopitelný. Dle mého mínění, dokonalost člověk 
platí velice draze: platí ji veškerou bytostí svou a aby jí nabyl, musí 
přestat býti. Tot nemilá okolnost, již ani bůh neunikl od té doby, co 
filosofové si umínili, že ho zdokonalí. Leč, nevíme-li, co znamená nebýti, 
nevíme ani, co znamená býti. Nevíme nic. Říká se, že jest nemožno, 
aby lidé se dohodli. Já naopak myslil bych, přes hluk jejich hádek, že 
jest jim nemožno, aby konečně se neshodli, zasypáni spoustou nesrov- 
nalostí a protiv, jež nahromadili, jako Peliou na Osse. 

Kotta. 

„Mám velice rád filosofii a v prázdných chvílích ji studuju. Ale 
rozumím jí dobře jen v knihách Ciceronových. Otroci, nalévejte vina 
s medem ! u 

Kalí i krát. 

„Podivno! Jsem-li střízlivý, vzpomínám na doby, kdy básníci tragičtí 
usedali k hostině s dobrými tyrany, a dostávám laskominy na onen cas. 



340 Anatole France: 

Ale jakmile okusím vina opojného, jež hojně nám naléváš, šlechetný Lucie, 
sním jen o válkách občanských a o zápasech hrdinných. Rdím se, ži* 
žiju v době neslavné, vzývám svoboda a v obraznosti prolévám krev svou 
s posledními Římany na polích a Filippi." 

Kotta. 

„Na sklonku republiky předkové moji zemřeli s Brutem za svobodu. 
Ale jest pochybno, zdali, co nazývali svobodou lidu římského, ve skuteč- 
nosti nebylo touhou, aby sami jim vládli. Neupírám, že svoboda jest 
národu statkem nejvyšším. Ale čím déle žiju, tím více nabývám pře- 
svědčení, že jen pevná vláda může zajistiti občanům svobodu. Po čtyřicet 
let zastával jsem nejvyšší úřady v státě a dlouhá zkušenost mě poučila, 
že lid jest poroben, vláda- li jest slabá. Proto kdož jako většina rhetorů 
snaží se seslabiti moc vlády, dopouštějí se zločinu hodného opovrženi. 
Dokud majestát míru římského nedobyl světa, národové byli šťastni jen 
pod rozumnými samo vládci." 

Hermodor. 

„Já, Lucie, myslím, že není žádný dobrý tvar vlády, a že nikdy 
žádný se neobjeví, poněvadž i Rekové, důmyslní, již vynašli tolik 
šťastných forem, marně snažili se zde nalézti myšlénku správnou. V tom 
ohledu myslím, že nemáme již žádné naděje. Poznalo se již dle jistých 
známek, že svět jest blízek toho, aby ponořil se do nevědomosti a bar- 
barství. Bylo našim údělem, Lucie, abychom byli svědky hrozného 
skomírání civilisace. Ze všech uspokojení, jichž poskytovaly rozum, 
věda a ctnost, již zůstala nám jen krutá radost, abychom patřili, jak 
umíráme. tf 

Kotta. 

„Jisto, že hlad lidu a odvaha barbara jsou zbraně nebezpečné. Ale 
8 dobrým loďstvem, s dobrým vojskem a s dobrými poměry peněžními . . .* 

Hermodor. 

„K čumu si lichotit? Stát skonávající poskytuje barbarům snadné 
kořisti. Města, jež zbudoval genius hellenský a trpělivost latinská, záhy 
budou vypleněna opilými divochy. Již nebude na zemi ani umění aui 
filosofie. Obrazy bohů budou rozbity ve chrámech i v duších. Bude to noc 
ducha a smrt světa. Jak uvěřiti, že Sarmati kdy oddají se pracem du- 
chovním, že Germáni budou pěstovati hudbu a filosofii, že Kvadové 
a Markomani budou ctíti bohy nesmrtelné? Nikoliv! Vše boří se a kácí se. 
Starý Egypt, jenž byl kolébkou světa, bude mu též hrobkou; Serapis, 
bůh smrti, přijme poslední pocty smrtelných a já budu posledním knězem 
posledního boha." 

V tom okamžiku podivná postava zvedla záclonu, a hodovníci spatřili 
před sebou nevelkého muže, hrbatého, se šišatou lebkou holou. 

Byl oděn po způsobu asiatském, maje suknici azurovou a kolem 
nohou, jako barbaři, rudé spodky, poseté zlatými hvězdami. 

Pafnuc poznal Marka Ariana, a obávaje se, že spatři blesk, jeuž 
s nebes sjede, zvedl ruce nad hlavou a zbledl hrůzou. 



Thais. 341 

Co nepodařilo se při této hostině ďáblů, ani rouhání se pohanu, 
ani děsným bludům filosofů, způsobila pouhá přítomnost kacíře; Pafnuc 
strnul hrůzou a pozbyl odvahy. Chtěl prchnouti, ale když pohled jeho 
náhle se sešel s pohledem Thaidiným, opět byl posilněn. 

Četl v duši ženy předurčené a porozuměl, že ta, jež stane se světici, 
již ho ochraňovala. 

Uchopil cíp vlajícího roucha a v duchu počal modliti se k Ježíši 
Kristu. 

Lichotivý sum přivítal příchod muže, jehož nazývali Platonem křesťanů. 

Hermodor první oslovil ho: 

„Přeslavný Marku! Všichni se radujeme vidouce té mezi sebou, 
a lze říci, že jsi přišel ve chvíli velice vhodné. Známe z nauky kře- 
sťanské jen, co se hlásá veřejně. Však jisto, že filosof jako ty, nemůže 
smýšleti jako smýšlí dav, a jsme zvědavi, jaké jest tvé míněni o hlavních 
mystériích náboženství, jež hlásáš. Náš drahý Zenothemis právě dotazoval 
se slavného Pafnuce na vysvětlení knih Židů. Ale Pafnuc vůbec mu ne- 
odpověděl, čemuž nemůžeme se podivovati, poněvadž host náš věnoval se 
mlčeni a bůh uzavřel ústa jeho na poušti. Ale ty, Marku, jenž hlasu 
svého jsi zvedl na synodách křesťanů a i v radách božského Konstantina, 
ty, chceš-li, mohl bysi ukojiti naši zvědavost a zjeviti nám pravdy filoso- 
fické, jež tají se v mythech křesťanů. Pravda základní zní, že jest jeden 
4>ůh, v něhož i já vroucně věřím." 

Markus. 

„Auo, ctihodní bratři, věřím v jeduoho boha, jen; trvá od věků, 
sám jest věčný a jest základem všech věcí." 

Nicias. 

„Vím, Marku, že tvůj bůh stvořil svět. To zajisté byla veliká krise 
▼ jeho životě. Existoval již celou věcnost dříve, než byl s to, aby k tomu 
se odhodlal. Ale, abych byl spravedliv, uznávám, že postavení jeho bylo 
melice choulostivé. Bylo mu zůstati nečinným, aby byl dokonalým, a přece 
měl jednati, chtěl- li sobě samému dokázati své vlastní bytí. Pravíš, že 
odhodlal se jednati. Věřím ti, ale rci, Marku, jak počínal si, aby stvořil 
svět?" 

Markus. 

„Kdož nejsouce křesťany, jako Hermoior a Zenothemis, přece mají 
základy vědění, vědí, že bůh nestvořil svět přímo a bez prostředníka. 
Dal život synu jedinému, jímž pak všechny věci byly stvořeny." 

Hermodor. 

„Pravdu díš, Marku; tento syn jest zbožňován růzuými národy pod 
jmény Herma, Mi t hry, Adonida, Apollona a Ježíše." 

Markus. 

„Nebyl bych křesťanem, dá val -li bych mu jiné jméno než jméno 
Ježíš, Kristus a Spasitel. Jest pravý syn boží. Však mysliti, že existoval 
dříve, než byl zplozen, toť absurduost, již zůstavuji mezkům Nicejským 
.a oslu tvrdošíjnému, jenž příliš dlouho ovládal církev v Alexandrii." 



342 Ad atole France: 

Při těchto slovech, Pafnuc, zsinalý, čelo maje skropeno potem smrtelný m y 
poznamenal se křižem a setrval ve svém mlčení vznešeném. 

Markus pokračoval: 

„Nicie, neposmívej se boha pravému; věz, že nepracuje více, než 
polní lilie. Pracovník není on, ale syn jeho jediný, toC Ježíš, jenž stvořiv 
svět, pak přišel, aby opravil své dílo. Neboť stvoření nemohlo býti do- 
konalé a zlo nutně přimísilo se k dobru. " 

Nicias. 

„Co jest dobro a co jest zlo?" 

Nastala chvíle utišeni, v níž Hermodor ukázal na stole na oslíka 
z kovu korintského, jenž nesl dva košíky, jeden naplněný olivami bílými, 
druhý černými. 

Pravil : 

„Vizte tyto olivy. Oku našemu příjemně lahodí protiva jejich zbar- 
vení, a uspokojuje nás, že tyto jsou světly a ony temny. Ale kdyby 
obdařeny byly myšlénkou a věděním, olivy bílé by řekly: dobré jest, 
je-li oliva bílá a zlé jest, je-li černá, a druh oliv bílých nenáviděl by 
druha oliv černých, a naopak. My soudíme o tom správněji, jsmef nad 
nimi povýšeni tak, jako bobové nad námi. Pro člověka, jenž vidí jen 
část všech věcí, zlo jest zlem ; bohu, jenž rozumí všemu, zlo jest dobrem. 
Ovšem ošklivé jest ošklivé a nikoliv krásné, ale kdyby vše bylo krásné, 
celek by nebyl krásný. Dobře tedy, že jest zlo, jak dokázal druhý Platon, 
větší než Platon první." 

Eukrit. 

„Mluvme ve smyslu mravnějším. Zlo jest zlem, nikoliv pro svět,, 
jehož neporušitelnou harmonii nemůže porušiti, ale pro člověka zločin- 
ného, jenž koná je, a jenž mohl vyhnouti se mu." 

Kotta. 
„U Jo vise! Toí dobrý úsudek!" 

Eukrit. 

„Svět jest tragedie výtečného básníka. Bůh, jenž ji složil, každému 
z nás určil v ní úlohu. Chce-li, abysi byl žebrákem, princem nebo mrzákem, 
snaž se, abysi ze všech sil svých provedl osobu, již ti označil." 

Nicias. 
„Zajisté bylo by dobře, aby mrzák z tragedie kulhal jako Hefaistos; 
aby nerozumný oddal se zuřivosti Ajanta, aby žena krvesmilná obnovila 
zločiny Fedřiny, aby zrádce klamal, darebák lhal, vrah vraždil, a až 
kus bude dohrán, aby všichni herci, králové, spravedliví, tyrani krve- 
žízniví, zbožné panny, manželky necudné, občané velkodušni a podlí vra- 
hové obdrželi od básníka rovný podíl pochvalného uznáni." 

Eukrit. 

„Znetvořujes mou myšlénku, Nicie, a měníš krásnou dívku mladou 
v ohavnou Crorgonu. Lituji tě, že neznáš přirozenost bohů, spravedlnost 
a zákony věčné." 



Thais. 343 

Zenotheinis. 

, Já, drazí přátelé, já věřím v jsoucnost dobra a zla. Ale jsem pře- 
svědčen, že každý skutek lidský, a kdyby to bylo políbení Jidášovo, má 
v sobě zárodek spasení. Zlo spolupůsobí ke konečnému blahu lidstva 
a tím souvisí s dobrem a jest účastno zásluh, které přikládají se dobru. 
Tato myšlénku křesťané způsobem obdivuhodným vyjádřili mythem o onom 
muži ryšavém, jenž aby zradil mistra svého, dal mu polibek míru a tímto 
skutkem zabezpečil spasení lidí. A nic, dle náhledu mého není nespravedli- 
vější, než nenávist, již někteří ucenníci Pavla čalouníka pronásledují nej- 
nešťastnějšího z apoštolů Ježíšových; nepomýšlejíc, že políbení Iškariota, 
předpověděné samým Kristem, dle vlastní nauky jejich bylo nezbytno pro 
vykoupeni lidí, a kdyby Jidáš nebyl dostal pytlík s třicíti stříbrnými, 
že svět by byl vydán zlu, nevědomosti a smrti. u 

Markus. 

„Moudrost boží předvídala, kdyby Jidášovi bylo zůstaveno na vůli, 
aby nedal polibek zrádný, že dal by ho přece. Tak užila zločinu Iškario - 
tova jako kamene do skvělé stavby vykoupení." 

Zenothemis. 

„Mluvil jsem právě, Marku, jako bych věřil naukám křesťanů, abych 
lépe mohl proniknouti tvé myšlénky. Ale jste-li zvědavi, milí přátelé, 
sdělím vám, jak vlastně vykoupen byl svět." 

Hodovníci pokynuli na znamení souhlasu. 

Jako panny athénské s košíky, posvěcenými bohyni Gereře, dvanáct 
mladých dívek, nesoucích na hlavě koše s ovocem, vešlo do síně krokem 
lehkým, odměřeným dle zvuku neviditelné flauty. 

Položily košíky na stůl, flauta umlkla a Zenothemis jal se vypra- 
vovati : 

„Když Eunoia, myšlénka boží, stvořila svět, svěřila andělům, aby 
řídili a spravovali svět. Však tito nezachovali čistou povznešenost, jež 
přísluší vládcům. Vidouce, že dcery lidské jsou krásny, překvapovali je 
večer u studnic a pojili se s nimi. Z těchto svazků pošlo plémě divoké, 
kruté, jež pokrylo zemi nespravedlivostí a krutostí, a prach na cestách 
pil krev nevinnou. Při tomto pohledu Eunoia byla jata smutkem ne- 
konečuvra." 

„Hle, co jsem učinila!" vzdychala, sklánějíc se nad světem. „Ubohé 
dítky mé mojí vinou upadly do života trpkého. Utrpení jejich je3t mým 
zločinem a chci činiti za něj pokání. Ani bůh, jenž myslí jen mnou, 
nemůže vrátiti jim čistotu prvotní. Co se stalo, stalo se, a stvořeni 
veškero pro vždy jest porušeno. Aspoň neopustím tvory ty. Nemohu-li 
učiniti je šťastny jako jsem já, mohu učiniti se nešťastnu jako jsou oni. 
Poněvadž dopustila jsem se chyby, že dala jsem jim těla, jež je ponižují, 
vezmu sama na sebe tělo podobné tělu jejich a půjdu žít mezi ně." 

„Takto promluvivši, Eunoia sestoupila na zemi a vtělila se v lůno 
ženy Argijské. Zrodila se maličká a slabá a dáno jí jméno Helena. Záhy 
vyrostla v půvabech a v kráse a stala se nejžádoucnější z žen, jak byla 
si předsevzala, aby vytrpěla ve smrtelném těle svém největší hanbu a po- 



344 Anatole France. 

skvruěuí. Kořist mužů vilných a krutých, obětovala se únosům a cizo- 
ložství v pokání za všechna cizoložství, všechna násilí a všechny ne- 
pravosti a krásou svou přivodila zkáza národů, aby bůh mohl odpustiti 
hříchy všehomíra. A nikdy myšlénka nebeská, nikdy Eanoia nebyla tak 
rozkošná jako v dobách, kdy žena oddávala se hrdinům a pastevcům. 
Básníci tušili její božství, líčíce ji klidnou, vznešenou a osudnou, a vola- 
jíce k ní: „Duše jasuá a vznešená jako klid moře!" 

„Tak Eunoia soucitem byla přivedena do zla a utrpení. Zemřela, 
a Argijští ukazují její hrob, byloC jí poznati smrt po rozkoších a okusiti 
všech plodů trpkých, jež vštípila v zemi. Ale uniknuvši z rozpadávajícího 
se téla Helenina, vtělila se v jinou ženu a opět obětovala se všem 
urážkám. Tak přecházejíc z těla do těla, přijímá na sebe hříchy světa. 
Obět její nebude mama. Připoutána k nám svazky tělesnými, milující 
a plačící s námi, dokoná vykoupení své a nese a povznese nás, již vineme 
se k bílým ňadrům jejím do míru nebe opět nabytého." 

H e r m o d o r. 

„Tento mythus není mi nepo vědom. Připomínám si, kterak se vy- 
pravovalo, že v jedné přeměně své tato božská Heleua žila po boku 
kouzelníka Simona, za časů císaře Tiberia. Však myslím, že pád její 
nebyl dobrovolný, a že andělé strhli ji s sebou do své zkázy. a 

Zenothemis. 

„Hermodore, pravda jest, že lidé, špatně zasvěcení do mystérií, 
myslili, že žalostná Eunoia nesvoliia k vlastní záhubě své. Ale kdyby 
tomu bylo, jak tvrdí, Eunoia nebyla by nevěstkou kajícnicí, obětí, po- 
krytou všemi skvrnami, chlebem, jejž prosycuje víno našich nepravostí, 
žertvou, jejíž dým stoupá k bohu. Kdyby nebyly dobrovolný, hříchy její 
neměly by ceny a zásluhy." 

Kallikrat. 

„ Ale neví se, Zenotheme, v které zemi, pod jakým jménem, v jaké 
podobě rozkošné za doby naší žije tato Helena, vždy znovu se vtěiajici?" 



Zenothemis. 

„Člověk musí býti velice moudrý, aby objevil takové tajemství. 
A moudrost, Kallikrate, není dána básníkům, kteří žijí v hrubém světě 
tvarů, a jako děti baví se zvuky a prázdnými obrazy." 

Kallikrat. 

„Střež se urážeti bohy, bezbožný Zenotheme ; básnici jsou jim drazí. 
Prvotní zákony nesmrtelní sami hlásali ve verších a orakula bohů jsou 
básně. Hymny jsou příjemný uším nebeským. Kdož neví, že básníci jsou 
věštci a že nic není jich tajno? Jsa básníkem sám a ověnčen vavřínem 
Apollinovým, sdělím vám všem poslední vtělení Eunoiy. Věčná Helena 
jest nám blízko, patří na nás a my vidíme ji. Vizte tuto ženu, opírající 
se o polštáře svého lehátka, tak krásnou a snivou, jejíž oči mají slzy, 
jejíž rty mají polibky. ToC ona! Rozkošná jako v době Priaraově a v čase 
kvetoucí Asie; Eunoia nvní zove se Thais." 



Thais. H45. 



Filina. 



„Jak pravíš, Kallikrate? Naše drahá Thais byla by znala Parisa, 
Menelaa a Achajské, již bojovali pod Iliem? Thaido, byl veliký onen. 
k&ň trojánský?" 

Aristobul. 

„Edo ta mluví o koni?" 

„Pil jsem jako Thrakl" zvolal Ghereas. 

A svalil se pod stůl. 

Eallikrat zvednul číši a pravil: 

„Pijeme-li na zoufalství, zemřeme bez pomsty!" 

Starý Kotta spal, a lysá hlava jeho pomalu se kývala mezi širokými 
rameny. 

Dorion po nějakou chvíli velice rozčileně si počínal ve svém plášti 
filosofickém. 

Vrávoraje, přiblížil se k lehátku Thaidinu a pravil: 

„Thaido, miluji tě, ačkoliv jest mne nedůstojno, milovati ženu." 

Thais se otázala: 

„Proč nemiloval jsi mě před chvílí? 41 

Dorion odvětil: 

„Poněvadž jsem byl střizliv." 

Thais: „Ale já, milý příteli, pila jsem jen vodu, a proto odpusť* 
že nemohu tě milovati! 11 

Dorion nepřál si slyšeti více a ulehl vedle Drosé, jež volala ha 
zrakem, aby odloudila ho své přítelkyni. 

Zaujav uprázdněné místo, Zenothemis políbil Thaidu na ústa. 

„Myslila jsem, že jsi cnostnější, u pravila Thais. 

„Jsem dokonalý a lidé dokonalí nejsou vázáni žádným zákonem," 
odvětil Zenothemis. 

„Ale nebojíš se, že poskvrníš svou duši v náručí ženy?" pokračo- 
vala Thais. 

„Tělo může povoliti žádosti, aniž by duše tím byla zaujata/ pravil. 
Zenothemis. 

„Odejdi ! a vzkřikla Thais, „chci, abych byla milována tělem i duší.. 
Všichni tito filosofové jsou vinné měchy." 

Lampa po lampě uhasínala. 

Bledý úsvit, prodírající se mezi závěsami, padal na zsinaié tváře 
a naduřelé oči hodovníků. 

Aristobul padl vedle Cherea, maje pěsti zataté, a ve snu posílal 
k havranům své podkoní. 

Zenothemis v náručí tiskl Filinu, jejíž šat i účes byly pocuchány. 

Dorion na nahou šiji Drosé naléval kapky vína, jež stékaly jako. 
rabíny s bílých ňader, chvějících se smíchem, a filosof rty svými stopoval 
tyto krůpěje rudé, aby pil je s lesklého těla. 

Eukrit vstal; položil ruku na rameno Niciovi a odvedl ho do po^ 
zádi síně. 

„Příteli," pravil mu s úsměvem, „myslíš-li posud, nač myslíš?" 



3i<5 A nato] e France: 

„Myslím, že láska žen jest jako zahrady Adonidovy." 

„Co chceš tím říci?" 

„Nevíš-li, Eukrite, že ženy každoročně zakládají si zahrádky na 
svých terassách, aby pro milence Venušina pěstovaly stromky v hliněných 
nádobách? Tyto stromky jen krátkou dobu se zelenají a pak vadnou.* 

„Co na tom, Nicie? Jest šílenstvím, lnouti k tomu, co pomíjí. " 

„Je-li krása jenom stín, touha jest jenom blesk. Jaké šílenství 
v tom, žádati krásu? Neni-liž naopak rozumno, co pomíjí, aby družilo 
se s tím, co nemá dlouhého trvání a blesk aby ztrávil stín prchavý?" 

„Nicie, zdá se mi, že jsi jako dítě, hrající si v kostky. Věř mi; 
buď volný. Jen tím člověk jest člověkem. 1 * 

„Jak možno býti volný, Eukrite, máme-li tělo?" 

„Ihned uvidíš, můj synu. Za okamžik řekneš: Eukrit byl volný." 

Stařec hovořil, opíraje se o sloup porfyrový, a první paprsky jitra 
ozařovaly mu čelo. 

Hermodor a Markus přiblíživše se stáli před ním podle Nicia, 
a všichni čtyři, nedbajíce smíchu a pokřiku pijících, bavili se věcmi 
božskými. 

Eukrit vyjadřoval se s takovou moudrostí, že Markus mu pravil: 

„Jsi hoden, abysi pozual pravého boha!" 

Eukrit odvětil: 

„Pravý bůh jest v srdci mudrce." 

Pak rozmlouvali o smrti. 

„Chci," pravil Eukrit, „aby smrt nalezla mě, kdy zaměstnán budu 
opravováním sebe sama a pečliv budu všech svých povinností. Před ní 
k nebesům vztýčím své ruce čisté a řeknu bohům: Bohové, neposkvrnil 
jsem obrazy vaše, jež vložili jste do chrámu duše mé; ověsil jsem je 
svými myšlénkami jako věnci a stuhami. Žil jsem v souhlase s vaší pro- 
zřetelností. Žil jsem dosti." 

Takto pravě, zvedl ruce k nebesům a tvář jeho zazářila světlem. 

Chvíli setrval v zamyšlení. Pak pokračoval se vřelou veselostí : 

„Odtrhni se od života, Eukrite, jako zralá oliva, jež padá, děkujíc 
stromu, jenž ji nesl, a žehnajíc zemi, své živitelce!" 

Při těchto slovech vyňal ze záhybů své suknice nahou dýku a vrazil 
si ji do prsou. 

Když ti, kdož naslouchali mu, uchopili jeho ruku, hrot břitký již 
byl pronikl srdce mudrcovo. 

Eukrit vstoupil do míru. 

Hermodor a Nicias odnesli tělo zsinalé a zkrvácené na lehátko ho- 
dovní, a kolem ozýval se pronikavý křik žen, reptání hodovníků, vy- 
rušených ze spánku a vzdechy rozkoše, tlumené v stínu koberců. 

Procitnuv ze svého lehkého spánku vojína, starý Kotta byl již 
u mrtvoly a prohlížel ránu a volal: 

„At zavolají mého lékaře Aristéa!" 

Nicias potřásl hlavou a pravil : 

„Eukrita již není. Chtěl zemříti jako jiní chtějí milovati. Jako my 
všichni byl poslušen neuhasitelné touhy. A hle, již jest podoben bohům, 
.kteří nežádají si ničeho." 



Thais. 347 



Kotu bil se do čela: 

„Zemříti! Chtít zemříti, může-li člověk posad sloužiti státu. Jaká 
zpozdilost!" 

Pafnuc a Thais stáli bez pohnutí, němi, podle sebe, duše jejich pře- 
tékaly hnusem, hrůzou a nadějí. 

Náhle mnich ujal herečku, za ruku ; překročil s ní opilce, ležící na 
zemi vedle párků se objímajících a smáčeje si nohy ve víně a v krvi 
rozlité, vyvedl ji odtud. 



Den růžový vycházel nad městem. 

Dlouhá sloupoví táhla se po obou stranách osamělé ulice, na jejímž 
kouči zvedal se zářivý* vrcholek hrobu Alexandrova. 

Na dláždění zde onde ležely povadlé věnce a pohaslé pochodně. 

Ve vzduchu bylo cítit svěží oddech moře. 

Pafnuc s ošklivostí strhl své roucho nádherné a cáry jeho pošlapal 
nohama. 

„Slyšela jsi je, má Thaido!" zvolal. „Chrlili ústy svými všechny 
pošetilosti a všechny ohavnosti. Hanobili božského Stvořitele, velebili 
dftbly pekelné, upírali nestoudně dobro i zlo, rouhali se Ježíšovi a velebili 
Jidáše. A nejohavnější ze všech, šakal temnoty, zvíře páchnoucí, Arian, 
samá zkáza a smrt, otevřel ústa svá jako hrob. Má Thaido, viděla jsi, 
jak třísnili tě svým potem nečistým; viděla jsi je, ta zvířata, usínající 
pod nohama otrokyň; viděla jsi je, ty netvory, oddávající se mrzkým 
žádostem svým na kobercích, pokálených jejich výkaly. Viděla jsi onoho 
starce zpozdilého, jenž proléval krev bídnější, než víno prolité v prosto- 
pášném hýření, a jenž na konci orgie vrhl se před tvář Krista neočeká- 
vaného. Chvála bohu! Viděla jsi blud a poznala jsi, že jest ohyzdný. 
Thaido, Thaido, Thaido, připomeň si šílenství těchto filosofů a rci, ch^eš-li 
třeštiti s nimi? Připomeň si pohledy, pohyby, smích jejich důstojných 
společnic, oněch dvou opic vilných a zlomyslných, a rci, chceš-li zůstati 
jim podobna?" 

Thais, majíc srdce přeplněno ošklivostí této noci, pociťujíc lhostejnost 
a drsnost mužů, zlobu žen a tíhu času, vzdychla: 

„Jsem unavena na smrt, můj otče! Kde nalézti klid? Celo mé 
hoří, hlava jest prázdna a paže jsou tak mdlé, že neměla bych sily, 
abych uchopila štěstí, kdyby podávalo se mi v dosahu mé ruky." 

Pafnuc s dobrotou pobledl na ni: 

„Odvahu, má sestro; den míru ti vzchází, bílý a čistý jako ony 
páry, jež vystupují ze zahrad a z vod." 

Blížili se k domu Thaidinu, a již spatřili nad zdmi, jak koruny 
platánň a modřínů, obklopujících jeskyni nymf, chvěly se v rose pod 
vánkem ranním. 

Před nimi rozkládalo se náměstí, prázdné, obklopené sloupy a sochami 
posvátnými, a v pozadí polokruhem stály mramorové lavičky. Thais 
sklesla na jedno z těchto sedátek. Pak zvednuvši k mnichu úzkostlivý 
pohled, otázala se : 

„Co dělati?- 



348 Anatole France. 

„Máš následovat Toho, jenž pro tebe přišel/ odvětil mnich. „Od- 
děluje tě od světa jako vinař trhá hrozen, jenž shnil by na keři, 
a odnáší jej do lisu, aby změnil ho ve vonné vino. Poslyš: dvanáct 
hodin od Alexandrie, směrem na západ, nikoliv daleko od moře, jest 
ženský klášter, jehož pravidla, veledilo moudrosti, zasluhovala by, aby 
sepsána byla verši lyrickými a zpívána za zvuku theorb a Umburin. 
Lze právem říci, že ženy, řídící se těmito pravidly, nohama stojí na 
zemi a čelem sahají do nebes. Žijí zde na zemi život andělův. . Chtěýi 
býti chudý, aby Ježíš je miloval, skromný, aby na ně patřil, cisty, aby 
pojal je za choti své. Každého dne navštěvuje je v šatu zahradníka, 
bos, krásné ruce své maje otevřeny, tak, jak zjevil sé Marii na cestě- 
k hrobu. Ještě dnes tě dovedu do tohoto kláštera, má Thaido, a záhy 
spojena s těmito svatými děvami, budeš účastná jejich nebeských radosti 
a zábavy. Očekávají tě jako sestry. Na prahu kláštera, matka jqjich, 
zbožná Albína, dá ti políbení míru a řekne: Dcero má, budiž mi vítána!" 

Nevěstka vykřikla obdivem: 

„Albína! Dcera Césarů! Vnučka císaře Kára?" 

„Ano, ona! Albína, jež zrodivši se v šárlatu, oděla se rouchem 
žíněným a, dcera pánů světa, vznesla se do řady služebnic Ježíše Krista. 
Ona bude ti matkou. 11 

Thais vstala a pravila: 

„Nuže, doveď mě do domu Albinina." 

„Zajisté odvedu tě tam," dokonával Pafnuc své vítězství, „a zavru 
té do komůrky, kde oplakávati budeš svých hříchů. NeníC správno, 
abysi družila se k dcerám Albininým, dokud nebudeš umyta ze všech* 
poskvrn svých. Zapečetím dveře tvé, a blahoslavená vězeóka, budeš 
v slzách očekávati, až Ježíš sám, ve znamení odpuštěni, přijde, aby zlomil 
pečeť, již tam přitisknu. Neměj pochyby, Tbaido, on přijde; a jak 
zachvěje se duše tvá, až ucítíš, jak světlé prsty kladou se na tvé oci^ 
aby osušily slzy!" 

Thais po druhé pravila: 

„Odveď mě, otče můj, do domu Albinina. 41 

Pafnucovi srdce překypovalo radostí, pohlížel kolem sebe a téměř- 
bez bázně radoval se pozorováním věcí stvořených. Oči jeho s rozkoši 
pily světlo boží a neznámý vánek chladil mu čelo. 

Náhle spatřiv v jednom rohu náměstí dveře, jimiž vcházelo se do 
domu Thaidina a přemítaje, že krásué stromy, jejichž vrcholkům se- 
obdivoval, stínily zahrady nevěstčiny, náhle spatřil v duchu všechny ne- 
pravosti, jež tam poskvrňovaly vzduch, v tom okamžiku tak lehký a čistý,. 
a duše jeho se zarmoutila, že hořké slzy vytryskly mu z očí. Pravil : 

„Thaido, prchneme. Ani se neohlednouce. Ale nezůstavíme za sebouw 
svědky, spoluvinniky tvých hříchů minulých, ty závěsy těžké, ta lůžk&v 
ty koberce, ty nádoby s voňaví námi, ty lampy, jež mohly by hlásati 
o hanebnosti tvé. Chceš, oživeny ďábly, unášeny duchem prokletým, jenž 
sídlí v nich, aby tyto věci běžely za tebou až na poušt? Osvědčená* 
pravda jest, že stoly pohoršení a lůžka necudná slouží ďáblům a jednají^ 
mluví, běží po zemi a letí vzduchem. AC zhyne vše, co pohlíželo na tvoo. 
hanbu! Pospěš si, Thaido, a pokud město spí, nařiď otrokům svým, aby 



Thais. 849 

uprostřed tohoto náměstí postavili hranici, na niž spálíme vše, cokoliv 
obydlí tvé chová ohavného bohatství. a 

Thais souhlasila. 

„Učiň, jak chceš, otče můj," pravila. „Vím, že předměty neživé 
někdy slouží za sídlo duchům. V noci jisté kusy nábytku mluví, buď t 
klepajíce v pravidelných přestávkách, nebo vrhají světélka jako jiskřičky. 
Ale to není nic. Nevšiml jsi si, otče, při vchodu do jeskyně nymf, na 
právo postavy nahé ženy, jež strojí se sestoupiti do lázně? Jednoho dne 
vlastním okem jsem zřela, jak tato socha otočila hlavu jako bytost živoucí 
a pak ihned opět vrátila se k obyčejné podobě své. Strnula jsem hrůzou. 
Nicias, jemuž vypravovala jsem tento div, posmíval se mi; a přece jest 
jakési kouzlo v této soše, vnukla* prudkou žádost jakémusi Dalmatovi, 
jenž zůstal chladný ke kráse mé. Jisto, že žila jsem mezi věcmi očaro- 
vanými a byla jsem vydána největšímu nebezpečí; známot, že lidé byli 
nakrčeni objetím sochy bronzové. Přece jest mi líto, že mají se zničiti 
díla drahocenná, vytvořená s vzácnou umělostí; spálí-li se mé koberce 
a mé záclony, bude to veliká ztráta. Jsou mezi nimi některé, jež vy- 
nikají krásou barev, hodnou obdivu, a jež velice draze zaplatili, kdož 
mi je darovali. Mám i poháry, sochy, obrazy, ceny veliké. Nemyslím, 
aby se zničily. Ale ty, jenž víš, co jest nutno, jednej dle vůle své." 

Takto hovoříc provázela mnicha až ke dveřím, kde zavěsilo se tolik 
věnců a květin, a otevřevši je, pravila k vrátnému, aby zavolal všechny 
otroky z domu. 

čtyři Indové, správci kuchyně, objevili se nejdříve. Všichni čtyři 
měli zlatou kůži a všichni čtyři šilhali. 

Bylo to Thaidě velikou prací a zároveň velikou zábavou, než vy- 
našla tyto čtyři otroky, stejného plemene a postižené stejnou vadou. 
Poaluhovali-li při stole, vzbuzovali zvědavost hodovníků a Thais nutila 
je, aby vypravovali příběhy svého života. 

Očekávali mlčky. Pomocnici jejich provázeli je. Pak přišli podkoní, 
myslivci, nosiči lehátek a běhouni; dva zahradnici kosmatí jako Priap, 
šest černochů divokého vzezření, tři otroci řečtí, jeden gramatik, druhý 
básník a třetí pěvec. 

Všichni postavili se řadou na náměstí, když přiběhly ještě černošky, 
zvědavé, nepokojné, koulejíce očima, majíce ústa svislá až ke kruhům, 
visícím s uší. 

Konečně upravujíce si závoje a lenivě vláčejíce nožky, obepnuté 
tenkými řetízky zlatými, objevily se s mrzutým vzezřením krásné otrokyně 
bílé. Bylo Jich šest. 

Když všichni se seřadili, Thais ukazujíc na Pafhuce, pravila jim: 

„Dělejte, cokoliv tento muž vám poručí, nebot duch boží jest v něm, 
a kdybyste nebyli ho poslušní, padnete mrtvi na zemi." 

Věřila skutečně, že světci na poušti mají moc, aby do země otevřené 
a kouřící uvrhli bezbožníky, jichž by se dotkli holí svou. 

Pafnuc odeslal odtud ženy a řecké otroky, kteří jim byli podobni, 
a pravil k ostatním: 

„Sneste dříví do středu náměstí, udělejte veliký oheň a uvrzte do 
něho vše, cokoliv jest v domě a v jeskyni. u 

24 






350 Anatole France: 

Překvapení, stáli nehybně a tázavě patřili na svou pani. 

A když trvala v mlčeni, tiskli se k sobě, pochybujíce, není-li to žert. 

„Uposlechněte!" pravil mnich. 

Většina z nich byli křesťané. 

Porozuměvše rozkazu, jenž byl jim dán, odešli do domu, aby nanesli 
dřiví a pochodně. 

Ostatní dělali to po nich nikoliv s nelibosti, nebot jsouce chudí, 
nenáviděli bohatství a pud vedl je k ničení. Když stavěli hranici, Pafnuc 
pravil k Thaidě : 

„Pomýšlel jsem okamžik, abych povolal správce některého chrámu 
v Alexandrii a abych mu dal tvé bohatství, ženo, aby rozdělil je vdovám 
a takto změnil výtěžek zločinu v poklad spravedlnosti. Však tato myšlénka 
nepřicházela od boha a odmítl jsem ji, a skutečně příliš těžce bych 
urazil ty, jež Kristus miluje, kdybych nabídl jim odpadky chlípnosti. 
Thaido, vše, čeho jsi se dotkla, musí býti ztráveno ohněm až na duši. 
Díky nebesům, ty suknice, ty závoje, jež zřely polibky nesčislnější, než 
písek v moři, ucítí již jen rty a jazyky plamenův. Otroci, pospěšte si! 
Ještě více dříví. Ještě více smolnic a pochodni 1 A ty, ženo, vejdi do 
domu, odlož své ohavné ozdoby a jdi jako zvláštní milost na poslední 
své otrokyni vyprosit si suknici, kterou obléká čistíc podlahu. u 

Thais uposlechla. 

Mezi tím, co Indové klečíce dýmali do ohně, černoši házeli na 
hranici skřínky ze sloniny a ze dřeva ebenového nebo cedrového, 
z nichž pak sypaly se věnce, náhrdelníky a skvosty. 

Dým vystupoval v temných sloupech jako při zápalných obětech 
starého zákona. 

Pak oheň, jenž sálal prudkým žárem, jasně zaplanul a zasyčel jako 
had obrovský, a plameny, téměř neviditelné, jaly se stravovati svou dra- 
hocennou potravu. 

Sluhové osmělovali se ve svém díle; vesele vláčeli skvostné koberce, 
závoje zlatem protkávané, záclony květované. 

Radostně poskakovali pod tíhou stolů, křesel, těžkých polštářů, 
lůžek se zlatými ozdobami. 

Tři statní Ethiopové přiběhli držíce v náručí sochy nymf, z nichž 
jedna byla milována jako žena smrtelná; bylo to, jako by veliké opice 
byly uloupily ženy. A když, padnuvše z náručí těchto netvorů, krásné 
tvary nahé se rozbily o dláždění, bylo slyšet zavzdychání. 

V tom se objevila Thais ; rozpuštěné vlasy splývaly bohatými proudy, 
byla bosá a oděna hrubou, neúhlednou suknici, jež pouhým dotknutím 
těla jejího vzala na sebe ráz božské rozkoše. 

Za ní přicházel zahradník, přinášeje poloukrytého v hustých vousech 
svých Erotka ze sloniny. 

Thais kynula muži, aby stanul a přiblíživši se k Pafnuci, ukázala 
mu bůžka a otázala se: 

„Otče, má i tento se vhodit do plamenů? Jest to práce starožitná 
a obdivu hodná a vyváží stokrát zlatem svou váhu. Ztráta jeho byla by 
nenahraditelná, poněvadž již nikdy na světě nebude umělce, jenž by byl 
s to, aby vytvořil Erota tak krásného. Pomni také, otče, že toto dítě 



Thaifl. 351 

jest Láska, a že s láskou nemá se zacházeti krutě. Věř mi, Láska jest 
ctnost, a hřešila-li jsem, nehřešila jsem láskou, nýbrž proti ni. Nikdy ne- 
budu litovati, co kázala mi činiti, oplakávám pouze, co učinila jsem přes 
vůli její. Láska nedovoluje ženám, aby oddávaly se těm, již nepřicházejí 
v jejím jméně. Proto má chovati se v uctivosti. Pohleď, Pafnuci, jak 
krásný jest tento Eros ! Jak roztomile ukrývá se do vousův zahradníkových! 
Jednoho dne Nicias, jenž tehdy mě miloval, přinesl mi ho řka: „Bude 
ti vyprávěti o mně. 11 Ale malý šibal vypravoval mi o mladíku, jehož znala 
jsem v Antiochii, a nikdy nehovořil o Niciovi. Dosti bohatství zničilo se 
na této hranici, otče můj ! Ušetři tohoto Erota a ulož ho v některém 
klášteře. Kdož ho uzří, obrátí srdce své k bohu, neboť Láska přirozeně 
povznáší se k myšlénkám nebeským." 

Zahradník již domníval se, že Eros jest zachráněn a usmíval se na 
něho jako na dítě, když vytrhnuv mu bůžka z náruči, Pafnuc hodil ho 
do plamenů volaje: 

„Postačí, že Nicias dotknul se ho, aby otráven byl všemi jedy." 

Pak sám hrstmi nabíral skvělých šatů, šarlatových plástů, zlatých 
opánků, hřebenů, zrcadel, lamp, theorb a lyr, a metal je do tohoto ohně, 
drahocennějšího než hranice Sardanapalova, mezi tím, co spiti ničivou 
vášni otroci tančili, vyrážejíce skřeky a řvaní pod deštěm popela a jisker. 

Probuzeni hlukem, sousedé otvírali okna a protírajíce si oči, pátrali, 
odkud přichází tolik dýmu. 

Pak polooděni sešli na náměstí a přiblížili se k hranici. 

„Co to?" myslili si. 

Byli mezi nimi obchodníci, u nichž Thais kupovala voňavky nebo 
látky, a tito, znepokojeni, natahovali žluté a hubené hlavy, aby něčeho 
se dopátrali. 

Mladí hýřilci, již vracejíce se od večeře, ubírali se tudy provázeni 
svými otroky, zastavovali se, čelo majíce věnčené květinami, suknici vla- 
jící, a vykřikovali úžasem. 

Tento dav zvědavý, stále rostoucí, záhy zvěděl, že Thais, vnuknutím 
opata z Antinoé, spaluje své bohatství, dříve než odebere se na poušť. 

Kupci přemítali: 

„Thais opustí toto město ; již nebudeme jí nic moci prodávati ; toť 
hrozná věc. čím budeme bez ní? Ten mnich pomátl ji rozum. Uvádí 
nás na zkázu. Proč dovoluje se mu, aby takto jednal? E čemu jsou 
zákony? Což nejsou již zákony v Alexandrii? Ta Thais nedbá ani nás 
ani našich žen a dětí. Chování její jest veřejné pohoršení. Musí býti 
přinucena, aby přes vůli svou zůstala v tomto městě." 

A mladíci opět uvažovali: 

„Odřekne-li se Thais her a lásky, ty tam jsou naše nejdražší zá- 
bavy. Ona byla rozkošná sláva, sladká čest divadla. Působila potěšeni 
i těm, jimž se neoddávala. Ženy, jež jsme milovali, milovali jsme v jejím 
jméně; nedávaly se polibky, jimž ona by byla bývala úplně cizí, bylať 
rozkoš rozkoší, a pouhá myšlénka, že dýchá mezi námi, rozněcovala nás 
k požitkům." 

Takto rozjímali mladíci a jeden z nich, jménem Gerons, jenž 

24* 



352 Anatole France: 

kdysi měl ji ve své náruči, volal, že jest to únos a rouhal se bohu 
křesťanskému. 

Všechny vrstvy přísně odsuzovaly jednání Thaidino. 

„Jest to hanebný útěk!" 

„Podlé opuštěni nás! tf 

„Utrhaje nám chléb od ústi" 

„Odnáší nám věno našich dcer!" 

„Aspoň musí zaplatiti věnce, které jsem jí prodal!" 

„A šedesát šatů, jež objednala si u mne!" 

„Jest dlužná všem." 

„Kdo bude představovati po ní Ifigenii, Elektru a Polyxenu? Ani 
krásnému Polybiovi nepodaří se to tak jako jí." 

„Bude smutno žíti, až dveře její budou zavřeny." 

„Byla jasná hvězda, líbezný měsíc nebe alexandrijského." 

Nejznámější žebráci z města, slepci, chromí a malomocní, shromáždili 
se na náměstí, a vláčejíce se ve stínu bohatých naříkali: 

„Jak budeme žíti, nebude-li zde již Thais, aby nás živila? Drobty 
se stolu jejího denně nasycovaly dvě stě nešťastníku 4 , a milenci její, již 
uspokojeni ji opouštěli, házeli nám na cestě hrsti zlatých peněz. " 

Zloději vklouznuvše do davu, křičeli pronikavě a strkali do svých 
sousedů, aby rozmnožili nepořádek a užili ho ku krádeži nějakého draho- 
cenného předmětu. 

Pouze starý Tadeáš, jenž prodával vlnu Miletskou a plátno Tarentské, 
a jemuž Thais byla dlužná mnoho peněz, byl klidný a mlčelivý uprostřed 
hluku a shonu. 

Sluch maje napjatý a oko pátravé, hladil si kozí bradu, a zdálo 
se, že přemýšlí. 

Konečně přiblíživ se k mladému Gerontovi, zatáhl ho za rukáv 
a šeptem mu pravil: 

„Ty, miláček Thaidin, krásný pán, dokaž, seč jsi, a netrp, aby 
mnich ti ji unesl." 

„U Poli uxa a jeho sestry, neučiní tak l tt zvolal Oerons. „Chci mluviti 
s Thaidou a, nelichotě si, myslím, že poněkud víc bude dbáti slov mých, 
než slov té ježaté opice. Místo! Místo, luzo ničemná!" 

A pěstí tluče muže, povaluje stařeny, kopaje dítky, protlačil se až 
k Thaidě a odtáhnuv ji stranou, pravil jí: 

„Krásná děvo, pohleď na mne, vzpomeň si na vše, co bylo, a rci> 
odříkáš-li se skutečně lásky?" 

Ale Pafnuc vrhnul se mezi Thaidu a Geronta a zvolal: 

„Neznabohu, boj se smrti, dotkneš-li se té dívky. Jest posvátná, jest 
částí boha!" 

„Pryč, pryč, opice," odvětil mladík zuřivě; „nepřekážej mi, abych 
nepromluvil se svou přítelkyni; sice odvléknu za bradu tvé vyzáblé* 
hnusné tělo do plamenů, kde usmažím tě jako jaternici!" 

A vztáhl ruku po Thaidě. Ale odstrčen mnichem neočekávanou silou* 

zavrávoral a padl čtyři kroky na zad, k hranici, do doutnajících odpadků. 

Však starý Tadeáš obcházel od muže k muži, potahuje otroka 



Thais. 353 

ucho a líbaje raka pánům a povzbuzuje všechny proti Pafnucovi ; a záhy 
svolal malou tlapa, jež rozhodně vykročila proti mnicha ú nosci. 

Cerons vstal, tvář maje ačazenoa, vlasy popálené a dusil se kouřem 
a hněvem. 

Rouhal se bohům a vrhl se mezi útočníky, za nimiž pobelhávali 
žebráci, mávajíce berlami. 

Pafnuc záhy byl sevřen do kruhu napřažených pěsti, namířených 
holi a divokého křiká: 

„Havranům! Mnicha havranům!" 

„Nikoliv, hoďte ho do ohně. Upecte ho za živa!" 

Uchopiv svon krásnou kořist, Pafnuc přitiskl ji k srdci. 

„Bezbožníci," volal hlasem hromovým, „nepokoušejte se, abyste 
vyrvali holubici orlu Páně. Raději následujte této ženy a jako ona, změňte 
kal svůj na zlato! Odřekněte se, po příkladu jejím, nepravých statků; 
domníváte se, že máte statky ty ve své moci a zatím ony mají vás 
v moci své. Pospěšte si. Dnové jsou blízcí, a trpělivost boží počíná 
umdlévati. Kajte se, vyznejte se z hanby své, plačte a modlete se. 
Kráčejte ve stopách Thaidiných. Opovrhujte hříchy svými, jež jsou tak 
veliké, jako hříchy její. Kdo z vás, chudých i bohatých, kupců, vojínů, 
otroků, slavných občanů, odvážil by se, říci před bohem, že jest lepší 
než nevěstka. Všichni jste jen živoucí nečistota a nepravost a jen zá- 
zrakem dobroty nebeské děje se, že náhle nerozpadáváte se na potoky 
bláta.* 1 

Mezi tím co mluvil, plameny šlehaly mu z očí; zdálo se, že žhavé 
uhlí sype se mu z úst, a ti, již obklopovali ho, poslouchali ho bezděky. 

Ale starý Tadeáš nelenil. Sbíral kameny a skořápky z ústřic, jež 
schovával do cípu své suknice a neodvažuje se sám jimi házeti, vsunoval 
je žebrákům do ruky. 

Záhy oblázky lítaly a jedna lastura obratně mrštěna, zranila čelo 
Pafoacovo. 

Krev, jež stékala po této zasmušilé tváři mučeuníka, kanula, jako 
nový křest, na hlavu kajícnice, a Thais, sevřena v objetí mnichovo, své 
jemné tělo drsně obepjato hrubým rouchem, cítila, jak projímá ji chvění 
hrůzy a zděšeni. 

V tom okamžiku, muž krásně oděný, čelo maje ověnčeno břečtanem, 
prorazil si cestu mezi zuřivci a vzkřikl: 

„Ustaňte! Ustante! Ten mnich jest můj bratr ! u 

Byl to Nicias, jenž právě zatlačil oči filosofu Eukritovi a ubíraje 
se náměstím k domovu, spatřil, bez velikého překvapeni (poněvadž nic 
ho nepřekvapovalo), kouřící se hranici, Thaidu v šatu žíněném a Pafnuce 
kamenovaného. 

Opakoval : 

„Ustante, pravím vám; ušetřte mého starého spolužáka ; mějte úctu 
k drahé hlavě Pafnucově!" 

Ale zvyklý jemnému rozhovoru mudrců, neměl velitelskou energii, 
jež podrobuje si dav. Nevěnovali mu vůbec sluchu. 

Déšť oblázků a lastur padal na mnicha, jenž kreje Thaidu svým 
tělem, chválil Pána, jehož dobrota měnila mu rány na projevy přízně. 



354 Anatole France: 

Zoufaje si, že nemůže zjednati si sluchu, a příliš jist, že nebude 
s to, aby zachránil svého přítele, buď silou, buď přemlouváním, Nicias 
již vpravil se do nutnosti, že osud nešťastníků musí zůstaviti jen bohům, 
v něž měl malou důvěru, když ho napadlo, aby užil válečné lsti, již 
vnuklo mu náhle jeho opovržení k lidem. 

Vytáhl z pasu peněženku naplněnou zlatem a stříbrem, jak bývá 
u člověka rozkošnického a milosrdného ; pak pobíhal ke všem, kdož metali 
kameny, a zvonil jim penězi do uší. 

Nejprve toho nedbali, tak prudká byla jejich zuřivost ; ale znenáhla 
zraky jejich se obrátily k zlatu zvonivému a záhy rámě změklé již ne- 
hrozilo jejich obětem. 

Vida, že přilákal jejich oči a duše, Nicias otevřel peněženka a jal 
se házeti do davu peníze zlaté i stříbrné. Nejlakotnější shýbali se, aby 
je zvedli. 

Filosof, šťasten svým prvním úspěchem, obratně hodil zde onde 
drachmy a halíře. 

Při zvuku peněz kovových, jež kutálely se po dláždění, dav proná- 
sledovatelů vrhl se na zemi. Žebráci, otroci a kupci rvali se, válejíce 
se po zemi, kdežto měšťané, seskupeni kolem Geronta, s hlučným smíchem 
patřili na toto divadlo. Gerons zapomněl na svůj hněv. Přátelé jeho pod- 
něcovali rvoucí se dav, sázeli na ty, již zvítězí, a když vznikly hádky, 
štvali ubožáky tyto jako peroucí se psy. 

Když chromému jednomu podařilo se uchvátiti drachmu, hlučná 
pochvala zvedla se až k nebesům. Mladíci také jali se házeti peníze, 
a na celém prostranství již bylo viděti jen směs zad, jež pod deštěm 
kovu zmítala se jako vlny zbouřeného moře. Na Pafnuce zapomněli. 

Nicias přiběhl k němu, přikryl ho svým pláštěm a odvedl ho 8 Thaidou 
do uliček, kde nebyli pronáledováui. 

Ghvíli běželi mlčky, pak, soudíce, že jsou mimo nebezpečí, uvolnili 
krok a Nicias pravil hlasem smutně škádlivým : 

„Stalo se tedy! Pluton odnáší Proserpinu, a Thais chce daleko odsud 
následovati mého divokého přítele." 

„Jest to pravda, h odvětila Thais, „unavilo mě žíti s lidmi jako jsi 
ty, usmívavými, natřenými voňavkami, laskavými a sobeckými. Jsem sytá 
vším, co znám, a chci hledati neznámo. Pocítila jsem, že radost není radost, 
a hle, tento muž učí mě, že v bolesti jest pravá radost. Věřím mu, 
poněvadž pravda jest s ním." 

„Duše milá, u pravil Nicias usmívaje se, „on má pravdu, ale já mám 
pravdy. On má jen jednu, já mám všechny. Jsem bohatší než on a nejsem 
proto ani hrdější ani šťastnější!" 

A vida, že mnich vrhá na něho plamenné zraky, obrátil se k němu: 

„Drahý Pafnuci, nedomnívej se, že tě pokládám za příliš směšného, 
nebo úplně nerozumného. Porovnávám-li život tvůj se životem svým, ne- 
mohu říci, který sám o sobě jest hoden přednosti. Vykoupám se v lázni, 
již mi připravily KrobyJa a Myrtala, pojím křídlo bažanta z Fase, pak 
po sté přečtu si některou bajku Apulejovu nebo některé pojednání Por- 
fyrovo. Ty navrátíš se do své komůrky, kde, kleče jako pokorný velbloud, 
budeš přežvykovati nějakou větu již dávno přemletou a opět "přemletou, 



Thais. 355 

a večer pozřiš řípu bez oleje. Nuže, drahý, konajíce tyto věci, zdánlivě 
si nepodobné, oba budeme poslušní jednoho citu, jedné vzpružiny všech 
skutků lidských; oba budeme hledati svou rozkoš a půjdeme za týmž 
cílem konečným : za štěstím, za nemožným štěstím ! Bylo by tedy ne- 
správno, abych myslil, ty že se mýlíš a já že mám pravdu. tt 

„A ty, Thaido má, jdi a raduj se, a buď ještě šťastnější, je-li to 
možno, v odříkání se a v kajicnosti, než jsi byla v bohatství a v rozkoši. 
Uvážím-li vše, shledávám, že osud tvůj jest hoden závidění. Neboř, jestliže 
v žití svém, poslušni své přirozenosti, Pafnuc a já, snažili jsme se dosíci 
jen jednoho druhu uspokojení, ty, drahá Thaido, můžeš říci, že v životě 
svém užila jsi rozkoší navzájem si odporujících, což zřídka kdy dáno 
jest tétéž osobě. Skutečně chtěl bych asi hodinu býti světcem, jako náš 
drahý Pafnuc. Však to není mi dovoleno, Nuže, s bohem, Thaido! Jdi, 
kam vedou tě tajemné mocnosti tvé přirozenosti a tvého určení. Jdi a 
odnášej si v dálku přání Niciovo, abysi byla šťastna. Vím, že jest to 
marno; ale co lepšího mohu ti dáti za rozkošné illuse, jež druhdy ob- 
klopovaly mě v tvé náručí, než neplodnou lítosť a marná přání ? S bohem, 
má dobroditelko ! S Bohem dobroto, jež nezná samu sebe, ctnosti tajemná, 
rozkoši mužů ! S bohem, nejpůvabnější obraze, jejž příroda hodila za cílem 
neznámým v tento svět klamný. u 

Mezi tím, co Nicias hovořil, temný hněv vřel v srdci mnichově, až 
konečně vybuchl ve zlořečení: 

„Pryč, pryč, prokletý! Povrhuju tebou a nenávidím tě! Pryč, synu 
pekla, tisíckrát horši než oni ubozí zbloudilci, již právě házeli po mně 
kameny a nadávkami. Nevěděli, co činí, a milost boží, již vzývám pro 
ně, může kdysi sestoupiti do srdcí jejich. Ale ty, hanebný Nicie, ty jsi 
jen hnusný, ohavný jed. Ústa tvá vydechuji zoufalství a smrt. Jediný 
úsměv tvůj chová více rouhání, než za celé století vychrlí kouřící se 
tlama satanova. Zpátky, bezbožný!" 

Nicias patřil naň s něžností. 

„S bohem, bratře můj, 41 pravil mu, „a kéž uchoval bys si až do 
skonání poklady své víry, své nenávisti a své lásky! S bohem, Thaido! 
Marně by si chtěla zapomenouti na mne, já zajisté zachovám si tvou 
upomínku. u 

A opustiv je, odcházel v zamyšlení uličkami, jež vinou se kolem 
velikého hřbitova Alexandrijského a jsou obydleny hrnčíři, vyrábějícími 
nádoby smuteční. Krámky jejich byly plny oněch sošek hliněných, po- 
malovaných jasnými barvami, představujících bohy a bohyně, ženy, malé 
genie okřídlené, jež pohřbívají se zesnulými. 

Přemítal, že snad některá z těch sošek, jež viděl zde před sebou, 
bude družkou věčného spánku jeho ; a zdálo se mu, že malý Eros s vy- 
kasanou sukničkou usmíval se na něho. 

Myšlenka na pohřeb, jejž v duchu viděl, byla mu trapná. 

Aby se vybavil ze svého smutku, pokoušel se filosofovati : 

„Čas zajisté není nic skutečného. Jest to jen illuse našeho ducha. 
Nuže, není-li čas vůbec, jak mohl by přinésti mi smrt? . . . Jest tím 
řečeno, že budu žíti věčně? Nikoliv, ale dospívám tím k závěrku, že 
má smrt jest a byla vždy tak jakož i bude. Posud ji necítím, ale přece 



366 Francois Coppée: 

jest a nesmím báti 86 ji; byloí by bláznovství, obávati se příchodu toho, 
co již jest. Existuje jako poslední stránka knihy, kterou čtu a kterou 
posad jsem nedočetl." 

Toto přemítání zaměstnávalo ho po celou cestu, však nedovedlo 
vyjasniti jebo myšlenky. 

Duše jeho byla temna; když přišed k prahu svého doma, zaslechl 
jasný smích Krobyly a Myrtaly, jež hrály si míčem očekávajíce bo. 

(Pokračování.) 



Z let mladosti. 

(Toute une jeunesse.) 

Román, napsal Francois Coppée. Přeložil J. J. BeneSovský -Veselý. 

(Pokračování.) 

před pokoji komorná, pomáhajíc Manricovi oblékat svrcbnik, 
pravila pojednou: 

.Doufám, že dnes večer se nevrátíte tuze pozdě, 
pane Maurice." 

„Co pak je to, Suzanno?" odpověděl mladík bei 
hněvu, ale poněkud netrpělivě. „Vrátím se, kdy mi bnde 
libo.' 
A. sestupuje se schodů před Amédáem pravil uměje se: 
„Na mou věru, bude mue pomalu veřejně stíhat svou žárlivostí.* 
Jakže!" zvolal Amédée, jsa velmi rád, že soudruh jeho nepozoruje, 
kterak se rdí. 

„Ale ovšem! . . . Cožpak není roztomilá? . . . Ach, přiznávám se, 
Violette, že nemám více, jako ty, iiaivnost fialky, od níž máš jméno . . . 
Musíš se s tím smířiti, tvůj přítel jest hrozný prostopášník . . . Ostatně 
bud klidný . . . Odhodlal jsem se, že nebudu více tropit pohoršení pod 
rodným krovem. Nechal jsem té nezbednice, která sama začala, první 
mne políbila mezi dveřmi . . . Ted mám něco jiného ... A poněvadž jsme 
venkn a je tu povoz . . . Hej, kočí ! . . . Dovolíš mi, abych ti dal a bohem . . . 
Je teprve čtvrt na jedenáct . . . Mám ještě čas dostat se k Bultierovi 
a nalézti tam Zoé Mirlitouovu ... Na shledanou zítra, Violette !" 

Amédée vrátil se domů velmi vzrušen. Tak tedy přítel jeho byl 
záletníkem. Ale již jej omlouval. Cožpak neviděl právě, kterak byl tak 
roztomilý vůči své matce, tak uctivý vůči třem mladým dívkám? Maurice 
dal se unášet vznětem mládl, toC vše. Náleželo-liž jemu, Amédéeovi, jenž 
dosud byl ovšem neporušen, ale tak znepokojován pokušením a zvěda- 
vostí svého věku, náleželo jemu, býti přísným? Nebyl-liž by jednal po- 
dobně, kdyby si troufal, kdyby měl někdy v kapse trochu peněz ? Buďme 
upřlmni. Této noci zdálo se Amédéeovi o hezké služce s lehkým chmýřím 
na hořejším rtu. 



Z lot mladostí. 357 

Druhého dne, když Amédée přisel k Gérardovým na svou každodenní 
uávštěvu, mluvilo se jen o včerejším večírku. Amédée mluvil o něm s vý- 
mluvností mladíka, jenž poprvé viděl velkou hostinu. Luisa berouc klo- 
bouček a závitek s notami — vyučovala nyní hře na piano v pensionátech 
— jevila účastenství se smutkem a imposantní krásou paní Rogerové, 
matka Gérardová ráda by byla věděla, kterak se upravuje aspik z drů- 
beže, starý rytec, jenž stále byl velkým chauvinistou, poslouchal s potěšením 
vojenské anekdoty plukovníkovy, malá Marie konečně přála si přesný 
popis toiletty tří slečen Lantzových a ohrnula pohrdavě rty. 

„Hleďme, Amédée, pravila pojednou dívka pohlednuvši do zrcadla 
v salonu, jenž byl atelierem, celého posetého stopami much, „odpovězte 
mi upřímně . . . Jsou ty slečny . . . hezčí než já? tt 

„Podívejme se na tu koketu!" zvolal otec Gérard vypuknuv v smích, 
ale nezvedaje hlavy od desky. „Copak se sluší takové otázky, slečinko?" 

Vzbudilo to všeobecnou veselost. Ale Amédée se zarděl nevěda proč. 
O, nikoliv, na mou věru, tři slečny Lantzovy se svými sukýnkami jako 
savojské koláčky a svými nugatovými živůtky nebyly tak hezké jako malá 
Marie, tak svěží ve svých prostých hnědých šatech. Jak byla kyprá a kterak 
den ode dne rostla do krásy! Amédéeovi se zdálo, že ji vidí dnes poprvé. 
Kde nabrala tyto pružné, oblé boky, tu spoustu plavého vlasu, který 
splétala v jediný silný uzel na vrcholí hlavy a tu pleť ranních červánků, 
ty rty a ty oči, jež se usmívaly s něžnou prostodušností mladých kvítků ? 

Paní Gérardová ačkoliv se 3mála 8 ostatními, vyplísnila trochu dceru 
za její záchvat ženské ješitnosti a jala se mluviti znovu o Maurici Roge- 
rovi, aby změnila předmět hovoru. 

Amédée neskrblil chválou o svém příteli. Vypravoval, kterak z lásky 
k matce odolal Mauríce pokušení vojenské krve, jež v něm vřela. A pak 
je to vtělený půvab. Ve svém osmnáctém roce představuje hostitele ve 
svém saloně se způsoby dokonalého velmože. 

Marie pozorně poslouchala. 

„Slíbil jste nám, že jej sem přivedete, Amédée," pravilo rozmazlené 
děcko vážně. „Ráda bych jej jednou viděla." 

Amédée obnovil svůj slib, ale jda do lycea na odpolední přednášky 
vzpomenul si na příhodu s hezkou služkou, na jméno Zoé Mirlitonovy, 
jež pronesl Maurice a jat pochybností tázal se, má-li seznámiti svého 
přítele se slečnami Gérardovými. Tato myšlenka jej z počátku znepoko- 
jovala a zarmucovala, pak si připadal směšným. Cožpak nebyl Maurice 
jinoch dobrého srdce a velmi dobře vychovaný? Neviděl-liž, kterak se 
choval s takou zdrželivosti a takým taktem vůči dcerám plukovníka Lantze ? 

Několik dní po té, když mu Maurice připomenul, že s nim navštíví 
Gérardovy, představil jej Amédée u svých starých přátel 

Louisa nebyla doma. Po nějakou dobu chodila hojně vyučovat, aby 
rozmnožila příjmy rodiny, neboC rytec, trpící stále návaly krve k mozku, 
a jsa každoročně nucen měniti číslo svých brejlí, nemohl více pracovati 
tolik co dříve. 

Avšak půvabný mladík získal si ostatek rodiny svojí elegantní vlíd- 
ností a svými srdečnými nelíčenými způsoby. Jsa uctivý a prostodušuý 
vůči matce Gérardové, která byla vůči němu poněkud nesmělá, povšiml 



358 Francois Coppée: 

si jedva Marie a nezdál se pozorovati, že vzbuzoval v nejvyšší míře 
její zvědavost. Otce Gérarda tázal se skromně o rada ve příčině svého zá- 
měra oddati se malířství, bavil se drobotinami v bytě, rozpoznal bezděčné 
nejkrásnější rytiny, obrazy, jež měly jakous cena. Starý dobrák byl 
Mauři cem okouzlen. Ukazoval mu horlivě svoje domácí museum, zápo- 
rné uul i na svoji dýmka — koařil teď z Graribaldiho — a věnoval mo 
poslední rytinu, představující — byl to zajisté osud, stíhající starého 
republikána! — císaře Napoleona III. a Magenty, sedícího klidně na koni 
uprostřed čtverce granátníkň, klesajících pod nepřátelskou střelbou. 

Návštěva Mauricova byla krátká, a když Amédée, jenž po několik 
dní byl myslel velmi často na malou Marii, tázal se svého přítele pro- 
vázeje jej kus cesty: 

„Jak se ti líbila?" 

Maurice odpověděl prostě: „Je rozkošná!" a počal mluviti o něčem 
jiném. 

VI. 

Slavný den nastává oběma přátelům: chystají se ke zkoušce baka- 
lářské. 

V dny, kdy pan Violette — v ministeriu říkají mu nyní „tatík 
Violette", tak sestaral a sešel — v dny, kdy pan Violette neoddával se 
příliš „ útěše" v kavárničce v ulici du Four a kdy je méně zasmušilý 
a méně zamlklý než obyčejně, říkává po polévce k synovi: 

„Hleď Amédée, nebudu míti dříve pokoj, dokud nebudeš bakalářem. 
Ať se mluví co chce . . . Můžeš se pak dostat kamkoli." 

Ano, kamkoli. Pan Violette má dokonce spolužáka, jenž prošel 
s celým krupobitím bílých kuliček a jenž byv po sobě učitelem, žurna- 
listou, burso vnikem, strávníkem Mazasu, prodavačem lidského masa a ře- 
ditelem boudy na jarmárce — citoval Homera, když vyvolával před boudou, 
— otvírá nyní dvířka povozů před divadlem Ambigu a čeká na polévku 
u dveří kasáren, drže v ruce starou plechovou krabici od marino váného 
platcjsa. 

Pan Violette může být klidný ! Syn jeho dostavil se ke zkoušce téhož 
dne co jeho přítel Maurice a oba prošli se ctí. Drobný stařec s opičí 
hlavou — vědecký examinátor — sice trochu skoupal Amédéea k vůli 
dusíku, ale kandidát prošel přece. Může se teď hlásit všude. Všude, 
rozumějte dobré. 

Cožpak abychom přece uvažovali, kde především? — pan Violette 
přemýšlí, dokud ještě neučinil zastávku v ulici du Four. Oč by se vlastně 
měl Amédée ucházet? O nic velkého. 

Zajisté, mohl by vstoupiti do miuisteria, jako pří ručí. Sto dvacet pět 
tVanků měsíčné a gratifikaci. Aj, aj, to by nebylo tak zlé pro počátek. 

Avšak pan Violette vzpomíná na jednotvárná léta v kanceláři a na 
všechny ty trampoty, jež mu způsobilo rozluštění pověstného rébusu, jenž 
zůstal památným v kancelářích a jenž představoval nejprve mladého krá- 
líka vykonávajícího nezbytnou potřebu, pak hru piketu s velkým £, což 
znamenalo: „Lapereau vidant sa panse. E atout" (La Providence a pensé 
á tout — Prozřetelnost pamatovala na vše). 



Z let mladosti. 35$ 

Což pak má Amédée promrhat svoje mládí luštěním rébusů? Pan 
Violette přál by si pro svého syna, kdyby bylo možno, kariéra neodvis- 
lejšf, kde by mohl osvědčit svoji samostatnost. Což pak obchod? Ano > 
obchod slibuje skvělou budoucnost. Důkazem toho protější kupec, pro- 
stáček, jenž se nedovedl dost chytře ohánět a jenž se oběsil ve světničce 
za krámem, aby nemusel ohlásit úpadek. Pan Violette viděl by rád svého- 
syna v obchodě. Což kdyby vstoupil k panu Gaufreovi? Pročpak ne? 
Mladík mohl by se později státi strýcovým společníkem, dosíci jmění. 

Pan